o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 11. 2021, č. j. 10 C 318/2020-297, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2021, č. j. 10 C 318/2020-304

1. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 10 C 318/2020-297, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2021, č. j. 10 C 318/2020-304, rozhodl Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen a) uvést do původního stavu pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], a to tak, že vysází 50 stromů javor klen o stáří minimálně 10 let a o výšce nadzemní části stromů minimálně 5 m, do hloubky 60 - 90 cm; a to na místech označených body č. 1 až 5, 11 až 51, 53 až 55 a 59 a v souřadnicích Y a X, uvedených v Příloze [číslo] v Příloze [číslo] znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] [číslo jednací] ze dne 10. 4. 2021, které jsou nedílnou součástí tohoto rozsudku, a b) udržovat tyto vysazené stromy podle výroku I., písm. a) rozsudku životaschopné po dobu 5 let ode dne vysazení posledního stromu zejména tím, že je opatří nátěrem proti okusu zvěří do výšky cca 2 metrů, bude je pravidelně zavlažovat s ohledem na počasí, a udržovat tak, aby měly dostatek světla a nedošlo k jejich udušení vlivem okolního porostu. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 17 496,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že se České republice náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody uvedením do předešlého stavu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný není v tomto sporu pasivně věcně legitimovaný, neboť práce, jimiž měla být žalobkyni způsobena škoda, neobjednal jako fyzická osoba, ale jako jednatel společnosti [právnická osoba] Z uvedeného důvodu byla žaloba zamítnuta. Věc právně posoudil dle § 2910, § 2914, § 2951 odst. 1, a dále § 440 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení (výrok III. je výrokem závislým –„ pozn. odvolacího soudu“) podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že považuje závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného za nesprávný. Žalobkyně od jara 2017, kdy se o škodě dozvěděla, jednala prostřednictvím svého manžela [jméno] [příjmení], a následně prostřednictvím svého právního zástupce, o poskytnutí náhrady výlučně s žalovaným jako fyzickou osobou. Z uvedené komunikace nevyplývalo, že by měla za vzniklou škodu žalobkyni odpovídat společnost [právnická osoba], jejímž jediným jednatelem a společníkem je žalovaný, ani že by tato společnost byla do incidentu jakkoliv zapojena. Pokud žalovaný hovořil o třetí osobě jako možném odpovědném subjektu, myslel tím vždy jen osoby, které kácení stromů na pokyn žalovaného na pozemku žalobkyně provedly ([jméno] [anonymizováno] a jeho pracovníci). Žalobkyně v tomto směru odkázala na přípis žalovaného ze dne [datum] a ze dne [datum]. Je však zapotřebí přihlédnout k ust. § [číslo] ve spojení s § 2914 o. z., neboť uvedená„ třetí“ osoba jednala na základě pokynu žalovaného, jak opakovaně sám potvrdil. Za škodu tak odpovídá nikoliv tato osoba, ale žalovaný. Pozdější tvrzení žalovaného, dle nějž si práce včetně kácení stromů měla objednat společnost [právnická osoba], je naprosto nevěrohodný a účelový konstrukt, který žalovaný vytvořil až v průběhu soudního řízení na prvním jednání ve věci. Uvedená společnost nebyla v předsoudní komunikaci ani jednou zmíněna. Poprvé o ni byla zmínka až ve vyjádření žalovaného ze dne [datum], kdy žalovaný pouze přiložil faktury vystavené [jméno] [příjmení] této společnosti. Teprve až na prvním jednání ve věci žalovaný poprvé uvedl, že tato společnost byla objednatelem prací. V podání ze dne [datum] pak doplnil další tvrzení, konkrétně ohledně nájemní smlouvy apod. Pokud by uvedené skutečnosti byly pravdivé, žalovaný by je nepochybně uvedl již v předsoudní komunikaci a zároveň by nenabízel žalobkyni, že vzniklou škodu nahradí ze svých prostředků či dokonce směnou pozemků ve svém výlučném vlastnictví, jak činil. Žalobkyně dále odkázala na ust. § 436 odst. 1 věta poslední o. z. Dle ní nastala nevyvratitelná právní domněnka, že žalovaný jednal sám za sebe, neboť nikdy nedal najevo, že by při objednávce kácení jednal za jinou osobu – společnost [právnická osoba], a nikoliv vlastním jménem. Pokud jde o e-mail ze dne [datum], v něm je podepsán žalovaný, nikoliv však jako zástupce [právnická osoba], když zmínka o společnosti byla v e-mailu nastavena v rámci šablony. Žalovaný je tedy pasivně věcně legitimován ve sporu. V případě výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, poukázala žalobkyně na ust. § 150 o. s. ř., které by měl odvolací soud v daném případě aplikovat, pokud by snad dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu, jako soud prvního stupně. Důvodem jsou skutečnosti uvedené shora, které nelze klást k tíži žalobkyně. Popsaný postup žalovaného je nepoctivý a nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, eventuálně pokud by věcný výrok I. potvrdil, aby změnil výrok II. tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává, stejně jako náhrada nákladů odvolacího řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

4. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že na jaře 2017 provedl [jméno] [příjmení] mýcení porostů na pozemcích žalovaného parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], a rovněž na pozemku žalobkyně parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], který bezprostředně sousedí s pozemky žalovaného. Žalobkyně si nechala ve věci vypracovat znalecký posudek, podle něhož bylo na jejím pozemku vykáceno celkem 419 stromů druhu javor klen. Pokácené stromy byly mladší 10 let, a jednalo se o náletový porost. V současné době se na pozemku nachází pařezový les s pruty o výšce 5 m. Předmětné práce objednal u svědka [příjmení] žalovaný, který ve vztahu k němu vystupoval jako jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost má od [datum] zřízenou provozovnu v objektu žalovaného na adrese [adresa], který se nachází pod předmětnými pozemky. Uvedená společnost uzavřela se žalovaným dne [datum] nájemní smlouvu na dobu neurčitou, a zavázala se v ní provádět údržbu pozemků žalovaného parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. [jméno] [příjmení] prováděl mýtné práce pro společnost [právnická osoba] od roku 2015, a provedené práce, jimiž bylo sekání trávy, její odvoz a údržba zeleně, účtoval uvedené společnosti fakturami. V lednu 2017 byla takto vyúčtována částka za údržbu zeleně a v červnu 2017 byly vyúčtovány práce za revitalizaci stráně, tj. za předmětné mýcení porostů. Práce pro danou společnost účtoval naposledy v roce 2020. Všechny faktury byly [jméno] [příjmení] uhrazeny převodem z účtu [právnická osoba] [anonymizováno]. Když pak na jaře 2017 svědek [příjmení], manžel žalobkyně, zjistil, že došlo k vykácení stromů, obrátil se na žalovaného, který byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sousedních pozemků. Žalovaný a svědek [příjmení] jednali o náhradě vzniklé škody. Právní zástupce žalovaného dopisem ze dne [datum], adresovaným právnímu zástupci žalobkyně, mj. namítl nedostatek své pasivní legitimace, a tuto svou námitku zopakoval ještě v dopise ze dne [datum].

5. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

6. Pokud jde o právní hodnocení skutku, vztah účastníků je třeba podřadit pod režim o. z. – viz ust. § 3028 odst. 1 a § 3079 odst. 1 o. z. a contrario. Předmětem žaloby je nárok na náhradu škody, která měla dle žalobkyně vzniknout v roce 2017, tedy za účinnosti citovaného zákona.

7. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

8. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

10. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

11. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) dle § 2910 o. z. je protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právních skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou (újmou) a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.

13. Odvolací soud rekapituluje, že předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí měl dle jejího tvrzení způsobit žalovaný tím, že na jeho pokyn provedla třetí osoba ([právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]) na pozemku žalobkyně vykácení porostu, včetně stromů druhu javor klen. Odvolací soud je nicméně ve shodě se soudem prvního stupně, že provedené dokazování prokázalo procesní obranu žalovaného v tom směru, že není v řízení pasivně věcně legitimován. Nejde přitom o situaci, kdy předmětné práce, v důsledku nichž došlo ke vzniku škody na straně žalobkyně, provedla třetí osoba, konkrétně [jméno] [příjmení], a to k pokynu žalovaného. Na uvedenou situaci myslí ust. § 2914 o. z. Jde o situaci, kdy bylo prokázáno, že předmětné mýtné práce objednával žalovaný nikoliv jako fyzická osoba, ale jako jednatel firmy [právnická osoba] Tuto skutečnost prokazují provedené důkazy, které byly soudem prvního stupně správně hodnoceny v intencích ust. § 132 o. s. ř. a které tvoří ve svém kontextu logický řetěz důkazů na sebe navazujících a vzájemně si neodporujících. Předně bylo zjištěno z jednotlivých faktur, že [jméno] [příjmení] prováděl předmětné práce k objednávce firmy [právnická osoba], tyto práce jí také fakturoval, a z účtu této firmy byly práce rovněž zaplaceny. Nejednalo se přitom pouze o práce provedené v roce 2017 (z nichž měla žalobkyni vzniknout škoda), ale o práce, prováděné již od roku 2015, a ostatně i po roce 2017 (prokázáno až do roku 2020). K provádění údržby pozemků ve vlastnictví žalovaného v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] se ostatně společnost [právnická osoba] (jako nájemce) zavázala v rámci nájemní smlouvy, uzavřené se žalovaným jako fyzickou osobu (pronajímatelem) již dne [datum]. Jak soud prvního stupně správně uzavírá, v řízení bylo prokázáno, že podle této nájemní smlouvy bylo i skutečně jednáno (viz shora). Bez významu pak není ani to, že tato firma mělo sídlo provozovny v nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, nacházející se v bezprostřední blízkosti dotčených pozemků. Na uvedených závěrech pak nic nemůže změnit ani postup a postoj žalovaného (jeho právního zástupce) v rámci předsoudního jednání se žalobkyní, jejím manželem, případně jejím právním zástupcem. Tyto skutečnosti mohou mít dle názoru odvolacího soudu vliv pouze na případné rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení (viz dále).

14. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji výrokem I. svého rozsudku zamítl.

15. Odvolací soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku I. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Stejně tak jej potvrdil i ve výroku III., kdy soud prvního stupně v případě náhrady nákladů řízení státu správně aplikoval ust. § 150 o. s. ř. (viz níže).

16. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, je odvolací soud přesvědčen, že jsou v daném případě splněny podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Lze přisvědčit žalobkyni, že se žalovaný v rámci předsoudní komunikace o aktivitě [právnická osoba], [anonymizováno] v uvedeném sporu nikdy konkrétně nezmínil. V reakci na žalobu, podanou dne [datum] pak podal dne [datum] vyjádření (č. l. 23 spisu), kde pouze obecně (stejně jako to namítal v rámci předžalobní komunikace) namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace ve sporu, nicméně danou společnost neuvedl. Stejná situace byla i v případě jeho vyjádření ze dne [datum] (č. l. 106 spisu). Teprve při jednání soudu prvního stupně dne [datum] (č. l. 157 spisu) poprvé zmínil, že objednatelem prací byla společnost [právnická osoba], byť mu tato skutečnost musela být od počátku známa. Byť je takováto procesní obrana procesním právem účastníka, v důsledku tohoto jednání žalovaného došlo ke zbytečnému vedení sporu a ke vzniku zbytečných nákladů řízení, ať už na straně účastníků či státu. Právě v těchto okolnostech případu spatřuje odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovanému ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. Proto byl výrok II. napadeného rozsudku změněn dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I. tohoto rozsudku).

17. V odvolacím řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný a má tak dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto stadia řízení vůči procesně neúspěšné žalobkyni. Náklady žalovaného tvoří odměna jeho právního zástupce za 1 úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, dále 1 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, jakož i 21 % DPH z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, celkem tedy 2 178 Kč Lhůtu k plnění určil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř., tj. k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem. Pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud v tomto stadiu řízení žádných důvodů, když žalobkyni byl již znám právní názor soudu prvního stupně ohledně nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného, včetně informací o objednání předmětných prací [právnická osoba], [anonymizováno]. V tomto směru odkazuje odvolací soud např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, č. j. 29 Cdo 385/2017-118, dle kterého„ by nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení mělo být - ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně - jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením“. Okolnosti pro takové„ opatření“ v rámci odvolacího řízení však dle odvolacího soudu dány nejsou.