o zaplacení 130 338 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 8. 2025, č. j. 5 C 476/2024-111,

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2025, č. j. 5 C 476/2024-111, zamítl žalobu, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 130 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 41 080 Kč, k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 251 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se na tuto věc nevztahují ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť k tvrzené škodě mělo dojít v soukromé nemovitosti ve vlastnictví žalobce, a nikoliv na veřejné pozemní komunikaci, a proto je třeba vycházet pouze z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Řidič žalované se při rozjíždění vozidla choval obvyklým a obezřetným způsobem. V okamžiku, kdy nastupoval do vozidla, byla vrata vytažená a vozidlo stálo uvnitř skladu ve vzdálenosti řádově 1 metr za nimi, následně řidič učinil úkony potřebné k rozjetí a běžným způsobem vozidlo rozjel. Videozáznamem nebylo prokázáno tvrzení žalobce, by toto rozjetí bylo prudké a neobvyklé. Vrata nebyla opatřena žádným viditelným zabezpečením světelným nebo signalizačním opatřením - např. semaforem nebo digitálním odpočtem zbývajícího času do jejich spuštění. V okamžiku, kdy vozidlo opouštělo sklad, nebyla na místě přítomná jiná osoba a vrata se zastavila až po střetu s vozidlem na jeho přední části, tvrzená čidla buď nefungovala, nebo byla nesprávně nastavená. Proto soud prvního stupně na věc aplikoval ustanovení § 2927 o. z., upravující objektivní odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu předmětného vozidla, ale s možností se odpovědnosti zprostit z liberačního důvodu. S ohledem na skutečnosti, že se řidič žalované choval běžným a obezřetným způsobem, rychlé a nestandartní rozjetí nebylo prokázáno, vrata byla při nastupování otevřená a následně nemohl na jejich spouštění zareagovat, a nebyl vyškolen ani poučen o chodu vrat, shledal soud prvního stupně, že žalovaná nenese ani obecnou preventivní povinnost, kterou má obecně škůdce, poruší-li zaviněně zákonnou povinnost. Žalovaná prokázala existenci liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. a současně žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno k prokázání protiprávního jednání žalované podle obecného ustanovení § 2910 o. z., a proto soud prvního stupně žalobu zamítl (i s poukazem na to, že škoda vznikla z provozní činnosti žalobce).

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce z důvodů dle § 205 odst. 1 písm. b), c), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), s tím, že hodnocení důkazu videonahrávkou je neobjektivní a nepravdivé, když ze záznamu je patrný čas počátku sjíždění vrat před vozidlem v 0:00 vteřin od počátku videozáznamu a nákladní vozidlo se začíná rozjíždět v 0:12 vteřin, tedy po 12 vteřinách od počátku sjíždění vrat. Z tohoto důvodu nesouhlasí ani s hodnocením zvukové nahrávky hovoru řidiče s pracovníkem vedlejší účastnice na straně žalované k nehodovému ději, když řidič žalované se nechoval obezřetně tak, aby jeho jednáním nedošlo k protiprávnímu jednání a ke způsobení škody žalobci. Na tom nemůže nic změnit ani ničím nepodložená domněnka soudu prvního stupně o vzdálenosti vozidla žalované cca 1 metr od předmětných vrat, ani skutečnost, že tato vrata neměla žádnou světelnou signalizaci a že řidič žalované nebyl žalobcem poučen o vyjíždění těchto vrat. Řidič žalované právě z tohoto důvodu porušil povinnost dle v § 2927 odst. 1 a 2 o. z. Žalovaná neprokázala existenci liberačního důvodu, že předmětné škodě nemohla zabránit. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno k prokázání protiprávního jednání žalované dle ustanovení § 2910 o. z., když nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy k prokázání jeho tvrzení, a to zejména výslechy svědka [jméno FO] (řidiče), dále [jméno FO] a [jméno FO], účastnický výslech žalobce a navrhované listinné důkazy. Například svědek [jméno FO] byl v době nárazu vozidla do vrat v provozovně žalobce, bezprostředně po nárazu komunikoval se řidičem žalované, který mu uvedl, že do vrat narazil vlastní nepozorností. Skutkový stav tak byl soudem prvního stupně zjištěn provedenými důkazy nedostatečně. Řidič žalované se rozjel svévolně, bez pokynu, měl si bezpečný výjezd ze skladu žalobce zajistit asistencí jiné osoby, což vyplývá ze zákona o silničním provozu. Řidič žalované nákladním vozidlem vyjížděl ze skladu žalobce na účelovou komunikaci, která je veřejná a slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Uvedený řidič neprovedl nic, aby zabránil vzniku škody. Spojler pak je nad kabinou, nebrání ve výhledu čelním sklem. Soud prvního stupně tedy nesprávně dovodil, že se nejednalo o vyjíždění na veřejnou pozemní komunikaci ze skladu žalobce a nesprávně aplikoval ustanovení § 2927 odstavec 1 a 2 o. z. Soud prvního stupně dále nijak nehodnotil provedené důkazy cenovou nabídkou na nová sekční vrata a emailovou korespondencí k vyřízení škodné události. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, dále aby přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že soud prvního stupně vyhodnotil skutkový stav správně a správně rozhodl. Pravidla provozu na pozemních komunikacích se na daný případ nevztahují, neboť ke škodné události došlo na soukromém pozemku, na soukromém objektu a nelze zákon o silničním provozu týkající se řízení vozidla na něj vztahovat. Nebylo nijak prokázáno, že by řidič žalované měl nebo mohl sjíždění vrat vnímat, a to zejména za situace, kdy vrata nebyla vybavena žádným viditelným bezpečnostním signálem, který by na jejich pohyb upozorňoval, a řidič navíc nebyl osobou oprávněnou vrata ovládat, nikdy je sám neovládal a ani k jejich obsluze nebyl proškolen. Mezi okamžikem, kdy řidič vstoupí do vozidla a okamžikem samotného rozjezdu vždy přirozeně uplyne určitý čas, který řidič využívá k usednutí, připoutání, kontrole prostředí a řádnému zahájení jízdy. Ani tvrzený interval 12 vteřin nijak neprokazuje, že by řidič žalované měl reálně možnost sjíždějící vrata vidět či jejich pohybu zabránit. Soud prvního stupně výslovně konstatoval, že žalovaná prokázala existenci liberačního důvodů. Žalovaná se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který další navržené důkazy nepovažoval za nutné provádět, neboť rozhodný skutkový stav byl již dostatečně zjištěn jinými důkazy. Výpovědí svědka [jméno FO] se fakticky zabýval, když provedl důkaz záznamem telefonického hovoru s vedlejší účastnicí, v němž svědek okolnosti nehody popsal. Jak ze svědecké výpovědi řidiče, tak i částečně z výpovědi svědka [jméno FO] při odvolacím jednání shodně vyplynulo, že předmětný řidič do objektu žalobce zajížděl a následně i vyjížděl standardním způsobem, nějak se nevymykal. Součinnost pro vyjíždění nebyla nezbytná, na nebezpečí zavření nebyl řidič upozorněn. Vrata ze strany žalobce nijak nebyla dostatečně zabezpečena, aby ke škodní události nedošlo, není zřejmé, co by řidič měl udělat více, aby k této škodní události nedošlo.

5. Vedlejší účastnice na straně žalované se k odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně řádně zhodnotil provedené důkazy, přihlédl ke všem tvrzením a skutečnostem, na základě čehož učinil správná skutková zjištění a věc správně právně posoudil. Nebylo prokázáno, že řidič žalované měl údajně vidět sjíždějící vrata, proti kterým se měl rozjet. Vrata měli výhradně obsluhovat pracovníci skladu, řidič žalované se oprávněně domníval, že vrata jsou po dobu jeho průjezdu bezpečně otevřená, resp. otevřená trvale a po průjezdu vozidla se zavřou. Řidič nemohl a neměl možnost tušit, že se vůbec budou zavírat (při absenci časového odpočtu). Ani tvrzený interval 12 vteřin nijak neprokazuje, že by řidič měl reálně možnost sjíždějící vrata vidět nebo jejich pohybu zabránit. Neměl oprávnění s vraty manipulovat a obsluhovat je, ani žádné takové pokyny pro vjezd a výjezd řidičů do areálu haly neexistovaly. Soud prvního stupně správně konstatoval prokázání existence liberačního důvodu podle ustanovení § 2927 odst. 2 o. z. Stejně tak správně neprováděl další důkazy. Dle výslechu v odvolacím řízení ani svědek pan [jméno FO] nebyl řádně proškolen ve vztahu k ovládání vrat z hlediska nastaveného intervalu.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

7. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Žalobce i žalovaná jsou podnikateli, přičemž žalobce má umístěnu provozovnu – obchod se skladem – na adrese [adresa] a odebírá od žalované podlahové krytiny, kdy žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců zajišťuje rozvoz. V daném případě řidič žalované [jméno FO] zavážel zboží do skladu žalobce, kam dne 6. 3. 2024 vjel nákladním vozidlem tovární značky [Anonymizováno] [SPZ], a poté, když zboží vyložil a vyjížděl ze skladu, sjela na vozidlo průmyslová sekční vrata (rolovací), která se zastavila až po střetu s vozidlem. Tento střet vozidla a vrat zachytila bezpečnostní kamera žalobce. Žalovaná nahlásila pojistnou událost [právnická osoba]., prostřednictvím záznamu o nehodě s tím, že dne 6. 3. 2024 v 15:00 hodin, na adrese [adresa] při výjezdu z haly narazil řidič žalované – pojištěné – spoilerem do sekvenčních vrat haly. Pojišťovna zahájila šetření, ke kterému si vyžádala videonahrávku, další listiny a při místním šetření pořídila fotodokumentaci. Prostřednictvím likvidátora zjistila, že vrata nemají optickou závoru, smyčku v podlaze, ani světelnou signalizaci. Žalobce jí potvrdil permanentní samouzavírací interval v rozsahu 5-ti minut bez toho, aby byl počátek intervalu nebo odpočet avizován. Nová vrata mají nastaven interval 1,5 minuty, jsou s displejem, kde je viditelné, kolik času k spuštění zbývá.

8. Žalovaná měla v rozhodné době s vedlejší účastnicí jako pojišťovnou uzavřenu pojistnou smlouvu č. [hodnota]. V dopise ze dne 26. 8. 2024 žalované sdělila svá zjištění k pojistné události s tím, že vozidlo žalované stálo uvnitř skladu těsně za vraty. Vrata se z nezjištěného důvodu začala zavírat. Výhled z kabiny, tedy z běžné pozice řidiče, byl v ostrém úhlu směrem nahoru nad kabinu, a proto řidič nemohl vidět ani předpokládat neočekávaný pohyb vrat seshora. Při místním šetření vyplynulo, že vrata nejsou zajištěna žádnými bezpečnostními prvky, je nastaven permanentní samouzavírací interval 5 minut a odpočet není nikde avizován, například semaforem. Řidič neměl k dispozici ovládání na otevírání vrat, což ani nebylo v jeho kompetenci. Vrata již byla před škodní událostí poškozená, a proto pojišťovna neshledala odpovědnost žalované za vzniklou škodu. Dopisem ze dne 6. 11. 2024 informovala pojišťovna právního zástupce žalobce, že existují skutečnosti, které brání poskytnout pojistné plnění, konkrétně to, že řidič dostal pokyn od pracovníků z haly vyjet, neměl žádný přístup k ovládání vrat, ani je nemohl nijak ovlivnit. Nebyl provozovatelem vrat poučen, či upozorněn na specifický režim, vrata se zavřela spontánně, nebo je obsluha nevědomky zavřela, řidič škodu nezavinil.

9. Žalobce objednal a převzal od zhotovitele nová průmyslová vrata, za která uhradil dodavateli Azet group s. r. o., částku 130 338 Kč. Tato společnost také vyjádřila stanovisko, že původní sekční průmyslová vrata zn. [Anonymizováno] byla po nárazu nákladního auta poškozená v rozsahu dvou spodních sekcí, které není možné dodat a vyměnit, přičemž nárazem byla současně poškozena převodovka elektrického pohonu [anonymizováno], která je spojena s elektrickým motorem. Dodání kompletních nových samostatných sekcí a převodovky s elektrickým motorem dle ceníku náhradních dílů převyšuje cenu nových vrat s elektrických pohonem.

10. Odvolací soud shledal i s ohledem na vznesené námitky žalobce k hodnocení důkazů soudem prvního stupně potřebu doplnění skutkových zjištění k otázce průběhu škodní události a navazujícího jednání zúčastněných osob, a proto zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování některými z dříve navržených a soudem prvního stupně provedenými důkazy. Ze zvukového záznamu vzal odvolací soud za prokázané, že zaměstnance vedlejší účastnice (Ševčík) kontaktoval zpětně řidiče žalované – [jméno FO] s dotazy na průběh škodní události, kdy řidič sdělil, že byl zaparkovaný v hale, složil zboží, sedal do automobilu a podíval se nahoru, kdy byla vrata otevřená. Povyjel ven, zastavil, protože mu tam jelo auto („čumákem byl venku“), vrata se spustila a on nad sebe neviděl, měl je nad střechou. Hned po nárazu zastavil, ještě na něj ukazoval pán na parkovišti před halou, když za vrata zachytil. Neví, proč vrata sjela dolů. Vrata neotvíral, ty tam otevírali vždy „elektrikou“, mají „knoflík“ na dveřích. Vše následně řešila s majitelem panem [Anonymizováno] po telefonu paní „[Anonymizováno]“ z jejich firmy. Skladníci také nevěděli, proč se vrata v ten okamžik zavřela.

11. Na videozáznamu pořízeném kamerou žalobce v provozovně dne 6. 3. 2024 v časovém úseku od 15:11:44 hod. je zachyceno vozidlo žalované stojící ve skladu žalobce (boční pohled) stojící přední částí směrem k sekčním garážovým vratům, a to v jejich těsné blízkosti vrat (přesnou vzdálenost nelze odhadnout s ohledem na světelné podmínky). Vrata jsou na počátku záznamu vytažená vzhůru zhruba ze 2/3 a poskytují dostatečný prostor pro vyjetí předmětného skříňového vozidla. Od okamžiku počátku záznamu do 19 vteřiny není v prostoru skladu viditelná žádná osoba, následně přichází z prostoru pod kamerou osoba směrem k vozidlu, které začíná couvat, a vychází podél něj ven. V čase 00:01 vteřina záznamu se začínají vrata zavírat (sjíždějící rovnoměrně pomalu dolů), v čase 00:12 vteřin záznamu se vozidlo rozjíždí do prostoru vrat, přičemž vrata se v tomto okamžiku nacházejí nad úrovní vlastní kabiny. K nárazu horní částí skříně vozidla nad kabinou (čelem skříně) do nejspodnější lamely vrat dochází v čase 00:14 vteřin záznamu, vozidlo zhruba necelou vteřinu pokračuje v pohybu, zastavuje a v čase 00:19 vteřin začíná couvat zpět do skladu, čímž se spodní lamela ohýbá zpět dovnitř a současně začínají vrata stoupat. Lze zaznamenat následné projetí vozidla v prostoru vně skladu, ve vzdálenosti několika metrů před budovou. Po celou dobu záznamu (zjevně snímaného z obrazovky počítače) není viditelná osoba řidiče (vně auta, ani uvnitř). Spodní lamela vrat je viditelně poškozená, rozsah poškození s ohledem na snímanou vzdálenost a světelné podmínky nelze blíže určit.

12. Odvolací soud dále doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování důkazy navrženými v řízení vedeném před soudem prvního stupně v rámci koncentrace řízení, které provedeny nebyly, a to konkrétně velkým technickým průkazem č. [Anonymizováno], z něhož plyne, že jako vlastník a provozovatel vozidla zn. [Anonymizováno] se skříňovou nástavbou, [SPZ] je od 22. 7. 2019 evidována žalovaná. Na nedatované fotografii (předložené vedlejší účastnicí) jsou zachycena sekční garážová vrata žalobce z vnější strany, na nespodnější lamele jsou patrné dva zlomy a tři kulovité prohlubně, na druhé odspodu pak jeden zlom. V horní je obsažen nápis „NEPARKUJTE VJEZD“, VOZIDLO MŮŽE BÝT ODTAŽENO“ a obrázek odtahu. Vrata jsou zachycena částečně otevřená (částečně vytažená směrem vzhůru) a je patrná přední část vozidla [Anonymizováno] [SPZ], ve vlastnictví žalované v blízkosti vrat. Na fotografiích (předložených žalobcem) jsou zachycena čidla zn. [anonymizováno], tvořící bezpečnostní optickou závoru poškozených vrat žalobce.

13. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi potvrdil, že pro žalovanou pracoval zhruba jedenáct let na pozici řidiče v zaměstnaneckém poměru (do konce roku 2025), do areálu žalobce v [adresa] prováděl závoz zboží zhruba každý týden, a to před předmětnou nehodou zhruba pět až šest let. Když přijel k areálu, došel do prodejny, kde nahlásil svůj příjezd, vrata do skladu mu otevřel skladník nebo žalobce a poté nacouval do skladu. Pravidelně stával uvnitř metr až dva od vrat. Někdy se stalo, že během vykládání se předmětná vrata zavřela, někdy ne, případně je otevřel žalobce nebo skladník. Neví, kdo je případně zavíral, nikdo mu neřekl, že se zavírají automaticky, nikdo mu nevysvětlil jejich fungování. Neví, jestli tam byla nějaká cedulka, odpočet apod. upozorňující na zavírání, nedíval se a nezajímal se o to. Nikdy se mu před tím nestalo, že by se vrata začala zavírat v době, kdy chtěl vyjet nebo v průběhu tohoto vyjíždění. Předmětného 6. 3. 2024 nahlásil příjezd žalobci, který mu otevřel vrata, on nacouval do skladu, vypnul motor a za pomoci skladníka vyložil zboží. Následně mu žalobce potvrdil papíry, svědek mu řekl „na shledanou“ a žalobce odešel ze skladu. Svědek se podíval, zda jsou vrata otevřená, nastoupil do kabiny vozidla, po uklizení papírů a nastartování začal vyjíždět. Při rozjíždění se ozval náraz, neví, jestli nejdříve couvl a vylezl z auta nebo naopak. Nikdo mu pokyn k odjezdu nedával, stejně jako před tím, žádní lidé ve skladu nebyli, když odešli včetně žalobce na prodejnu. Po nárazu přišel žalobce, zhruba do minuty po nárazu se sešli i další. Žalobci sdělil, že se vrata spustila a on je nemohl vidět, volal poté na firmu a předal telefon žalobci. Podle jeho názoru bylo poškozeno 4 až 5 lamel na vratech a byly ohnuté vodící lišty, po jejich narovnání byly vrata funkční a šly zavřít. Do skladu žalobce jezdil i následně (zhruba do července 2024), nadále tam byla stará vrata, později se objevila nová, které vždy otevírali a zavírali skladníci (domluvil se s nimi). Neví, jestli se u nových objevil nějaký časový odpočet, nezjišťoval to. Silnice před uvedeným skladem je boční, vede k obchodu uzenin, hlavní silnice vede až vedle areálu. Vždy byl schopen vyjet sám, vyjížděl pomalu, podél budovy byl nejdříve parkovací stání a pak až komunikace. Spojler nad kabinou je kvůli snížení odporu vzduch, nezakrývá výhled. Přestal k žalobci jezdit, protože žalobce po něm chtěl podpis dokumentu, podle něhož by podpisem stvrdil, že přiznává vinu za poškození vrat.

14. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že pro žalobce pracuje zhruba dvacet let v zaměstnaneckém poměru jako prodejce podlahových krytin na provozovně [Anonymizováno], [adresa]. Potvrdil, že svědek [jméno FO] k nim před poškozením vrat jezdil jako řidič s dodávkami od žalované více než pět let s frekvencí zhruba jednou týdně, po incidentu pak zhruba ještě půl až třičtvrtě roku. Dotčenou škodní událost z jara 2024 popsal tak, že řidič přišel na prodejnu a on mu tlačítkem vedle vrat otevřel sklad. Došlo ke krátké vykládce a on odešel za zákazníky na prodejnu. Následně uslyšel v prostoru prodejny ránu, po rozloučení se zákazníky směřoval do skladu, když do prodejny vstupoval žalobce s řidičem, který se omlouval za poničení vrat a uváděl oslnění sluncem. V té době byl v celé provozovně jen on a žalobce. Řidiči nikdy nesděloval, jak vrata fungují, neví, že by se o to zajímal. Vedle zmíněných vrat bylo tlačítko se šipkami nahoru a dolů, dále tlačítko asi „nouzové“. Byla tam též optická závora, tj. čidla dole po obou stranách dveřního otvoru, předsazená o 20 až 30 cm, způsobující, že jakmile se nachází něco v paprsku mezi těmito dvěma čidly, pak přepnou chod z chodu dolů na chod směrem nahoru. V době předmětné události bylo vozidlo žalované zajeto pozadu, tzn. „čumák“ mělo orientovaný směrem ven, muselo být minimálně kus od optické závory (odhadl metr až dva), jinak by závora zafungovala. Je tam určitá časová prodleva mezi tím, že se vrata v důsledku objektu nacházejícího mezi čidly zastaví a mezi tím, že začnou vyjíždět nahoru. Svědek potvrdil, že se vrata se automaticky zavírala po nějakém intervalu, asi po pěti minutách, ale proškolen nebyl. Pouze je montážní firma instruoval v otázce manuálního otevírání vrat, kdyby nešla elektřina. Řidič žalované se nikdy u žalobce moc nezdržoval, měl rychle vykládku hotovou a vždy se případně do intervalu vešel. Nebyla tam žádná cedulka, nějaké upozornění na automatické zavírání, odpočet apod. Není si vědom situace, že by se jiný řidič začal rozjíždět a vrata se mu začala zavírat. Zevnitř nebyla vrata před nehodou mechanicky ani opticky poškozená, zvenku odpovídaly vratům stáří 10 let (působením sluníčka), případnou prohlubeň nezkoumal. Po nehodě vysokozdvižným vozíkem lamely zatlačil zpět, aby to bylo alespoň provizorně funkční, muselo ale dojít k demontáži části koleček, aby se ostatní vešly do kolejnic. Takto to v provizorním režimu fungovalo do vyřešení nový vrat zhruba 2 měsíce. Dle svědka později řidič přišel s tím, že na něj někdo z venku něco ukazoval, z toho si svědek dovozoval, že mu někdo ukazoval, že se vrata zavírají. Předmětný řidič nikdy nepožadoval zajištění výjezdu, často se stalo, že odjel, aniž by o tom věděli. Nikdy mu neřekli, že odjíždět nesmí.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal potřebu doplnění dokazování výslechem žalobce jako další osoby přítomné v provozovně v době škodní události, když jde o důkaz nižší důkazní váhy s ohledem na absenci možnosti přenášení následků vědomě nepravdivé výpovědi na vyslýchaného a stírání hranic mezi tvrzením účastníka a důkazní povahou, využitelný hlavně v situaci, kdy jiných důkazů není možno použít. Zde byl pro zjištění skutkového stavu věci navržen účastníky a proveden dostatek jiných odpovídajících důkazů. Nadbytečným pak byl i výslech svědka [jméno FO] (pracovníka společnosti [Anonymizováno]), jakož i další důkazy k otázce výše škody a adekvátnosti jejího řešení.

16. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle o. z.

17. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

19. Podle ustanovení § 2927 odst. 1 a 2 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

20. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

21. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

22. Podle § 1 zákona o silničním provozu tento zákon mimo jiné upravuje a) práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích.

23. Podle § 5 písm. b), c) a k) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích (písm. b/), přizpůsobit jízdu technickým vlastnostem vozidla nebo fyzickým vlastnostem zvířete (písm. c/) a zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob, jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (písm. k/).

24. Podle § 23 odst. 2 zákona o silničním provozu vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.

25. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků se posuzuje podle ustanovení § 427 o. z. jen tehdy, je-li škoda vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, a nikoliv tedy byla-li způsobena porušením právní povinnosti v souvislosti s provozem dopravního prostředku škoda nevyvolaná povahou tohoto provozu (rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 1974, 7 Co 193/74, publik. ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 20/1975).

26. Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku je založena na tom, že jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu nevyžaduje porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o. z.). Liberační důvod je definován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Jeho použití je však omezeno podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Z povahy věci je zřejmé, že okolnosti mající původ v provozu mohou tvořit pouze podmnožinu případů, v nichž byla škoda vyvolána zvláštními vlastnostmi provozu dopravy či vozidla.

27. Pojem okolností, které nemají původ v provozu, tak naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl „nastartován“ vnější okolností (míněno pojmově nikoliv prostorově) natolik silnou, že převládla nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Při vědomí jisté nedokonalosti příkladmých výčtů považuje dovolací soud za vhodné označit za ně zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Pouze v případě takových a jim podobných okolností může se provozovatel dopravy či dopravního prostředku odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, publik. ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2024).

28. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal vůči žalované náhrady škody ve výši 130 338 Kč s příslušenstvím, kterou měl způsobit řidič žalované žalobci poškozením jeho průmyslových sekčních vrat dne 6. 3. 2024 při vyjíždění vozidlem žalované ze skladu žalobce. Žalovaná s tímto nárokem nesouhlasila s poukazem na nedostatek pasivní legitimace na její straně a dále s poukazem na absenci porušení jakékoliv povinnosti na straně žalované, resp. jejího řidiče, který by byla v příčinné souvislosti se vznikem předmětné škody. Stejně tak i vedlejší účastnice na straně žalované vyloučila, že by byla dána odpovědnost za škodu na straně žalované. Mezi účastníky nebylo sporu, že vozidlo provozované žalovanou a řízené řidičem žalované (zaměstnancem) narazilo dne 6. 3. 2024 do průmyslových sekčních vrat ve vlastnictví žalobce v okamžiku, kdy vyjíždělo z provozovny žalobce, a způsobilo jejich poškození. Na základě tohoto poškození došlo k výměně původních vrat za nová včetně elektrického pohonu, neboť jejich oprava nebyla shledána žalobcem ekonomickou, a za nová vynaložil žalobce žalovanou částku. Na tuto škodní událost mohla dopadat odpovědnost žalované ve smyslu § 2910 o. z., když žalované je přičitatelné jednání jejího zaměstnance (řidiče [jméno FO]) ve smyslu § 2914 o. z., a dále ve smyslu § 2927 o. z. jako provozovatelky předmětného motorového vozidla. Soud prvního stupně tak vyhodnotil otázku pasivní legitimace na straně žalované správně.

29. V prvém případě by ke vzniku této odpovědnosti na straně žalované muselo být žalobcem prokázáno porušení zákonné povinnosti žalovanou, resp. jejím zaměstnancem, vznik škody a příčinná souvislost mezi tímto porušením a škodním následkem, přičemž zavinění je presumováno. Vzhledem k tomu, že škoda vznikla prokazatelně v souvislosti s provozem dopravního prostředku žalované (nákladního automobilu zn. [Anonymizováno]), musela by škoda být způsobena porušením právní povinnosti související s jeho provozem. Žalobce sice poukázal na celou řadu ustanovení zákona o silničním provozu, které měl řidič žalované při vyjíždění z jejího objektu porušit, zde však došlo ke škodní události v rámci soukromého objektu, na jeho součásti, aniž by dotčený střet vozidla se zavírajícími se vraty souvisel s dopravní situací před objektem. Prokazatelnou příčinou nárazu vozidla do vrat (viz. zejm. videozáznam) byl pohyb vozidla z objektu a současně pohyb vrat směrem dolů, čímž došlo ke zmenšení prostoru pro výjezd daného vozidla z objektu. Nehodový děj tak neměl vlastní původ v porušení zákonných povinností řidiče při provozu vozidla na pozemní komunikaci (pravidel provozu), resp. při vyjíždění na pozemní komunikaci (dle žalobce účelovou) z prostoru mimo ni, ale ve zvláštní povaze provozu dopravního prostředku (zejm. v jeho pohybu, velikosti vozidla). Na tom nemohlo nic změnit, že řidič [jméno FO] případně současně porušil některé z pravidel silničního provozu (což ani nebylo prokázáno), když tato skutečnost nebyla příčinou hlavní či alespoň významnou pro vznik škodné události. Soud prvního stupně tak správně na daný případě aplikoval výlučně ustanovení § 2927 o. z.

30. Odpovědnost za škodu z provozu dopravního prostředku je odpovědností objektivní (bez ohledu na zavinění), kde se nezkoumá porušení jakékoliv povinnosti (konkrétní), ale pouze, zda byla škoda vyvolána zvláštní povahou provozu, vznik škody a příčinná souvislost. Zde pohyb motorového vozidla směrem z objektu a jeho velikost (skříňová nástavba) byly příčinou poškození zavírajících se vrat žalované, tj. škoda v podobě poškození spodních dvou lamel vrat a převodovky motoru způsobujícího pohyb vrat je ve zjevné příčinné souvislosti se zvláštní povahou provozu vozidla žalované (a contrario bez rozjetí vozidla a nárazu skříňovou nástavbou do zavírajících se vrat by k jejich poškození nedošlo, neboť by se nerušeně zavřely). Pokud žalovaná namítala, že její řidič nic neporušil a nemohl dané srážce zabránit, pak soud prvního stupně správně hodnotil aplikovatelnost liberačního důvodu na daný případ. Ten je vymezen v ustanovení § 2927 odst. 2 o. z. a vylučuje bez dalšího liberaci škůdce – provozovatele vozidla – v případě, že byla újma způsobena okolnostmi, majícími původ v provozu vozidla. V projednávaném případě však škoda nebyla způsobena jak selháním či nedostatečnou činností řidiče jako osoby použité k provozu (např. zdravotní indispozicí, nevěnováním se řízení), tak i vadami vozidla nebo jeho technickým stavem. Dotčené ustanovení naopak připouští možnost zprostit se odpovědnosti, která jinak provozovatele vozidla tíží, pokud je prokázáno působení činitelů zevnitř nebo zvenčí způsobem, že dokázaly vyvolat negativní projevy zvláštní povahy tohoto provozu. Dle názoru odvolacího soudu pak takovým vnějším vlivem v projednávaném případě byl pro řidiče neočekávaný a nepředvidatelný pohyb předmětných vrat směrem dolů, který způsobil zmenšení jinak dostatečně velkého prostoru pro vjezd a výjezd rozměrného vozidla z objektu. Bez něj by vozidlo žalované jako v předchozích případech bez škodního působení vyjelo z objektu žalobce a pokračovalo v jízdě. Působil zde tak vnější činitel, který dokázal vyvolat negativní projev provozu vozidla žalované.

31. Odvolací soud se pak i s ohledem na rozhodné odvolací námitky žalobce zabýval otázkou, zda soud prvního stupně správně vyhodnotil, že řidič žalované škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné požadovat. V tomto směru tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou. Soud prvního stupně v tomto směru vycházel zejména z videozáznamu vlastního škodního děje (předloženého žalobcem), který však postihoval pouze časový úsek zhruba 12 vteřin před nehodou, a situaci následně po nárazu, nikoliv dobu před nástupem řidiče do vozidla a bezprostředně po něm, a dále ze zvukového záznamu hovoru řidiče se zaměstnancem vedlejší účastnice na straně žalované (pořízený s časovým odstupem od nehody), kde se na průběh nehodového děje dotazoval zaměstnanec pojišťovny. Oproti soudu prvního stupně pak odvolací soud shledal potřebu doplnit dokazování výslechy navržených očitých svědků – řidiče a prodejce v provozovně (s příslušnými poučeními o následcích vědomě nepravdivé výpovědi), které mohly osvětlit nejen vlastní průběh nehodového děje, ale i otázku možné předvídatelnosti zavření vrat na straně řidiče a tím i míru jeho obezřetnosti. Z výše uvedených důkazů vyplynulo, že předmětná vrata bylo možné ovládat ve vztahu k jejich otevření (pohyb směrem nahoru) a zavření (pohyb směrem dolů) jak manuálně pomocí tlačítek umístěných u vrat, což činil vždy žalobce nebo jeho zaměstnanci, nikoliv řidič žalované, který o tom věděl (viz zvuková nahrávka), tak ve vztahu k zavření i automaticky na základě nastaveného časovače. Řidič žalované neměl o tomto automatickém režimu prokazatelně povědomí (nebyl upozorněn, proškolen, nenastala u něj situace, kdy by si mohl takovou skutečnost dovodit) ani nemohl mít (absence písemného upozornění, viditelného časového odpočtu, signalizace zavírání apod.), což je patrné jak z výpovědi svědka [jméno FO], tak i svědka [jméno FO]. Sám dlouholetý zaměstnanec žalobce potvrdil, že měl o uvedeném automatickém zavírání jen obecné povědomí, když proškolen podrobně nebyl, neznal ani jednoznačně jeho časový interval. Nelze tak klást k tíži řidiči žalované, že v okamžiku, kdy činil bezprostřední kroky související se řízením (nastartování, zařazení rychlostního stupně, rozhlížení se do prostoru před vozidlem) nepředpokládal pohyb vrat směrem dolů a zmenšení dříve dostatečného dveřního prostoru umožňujícího bezpečný výjezd. Pokud by takovou informaci obdržel nebo měl prokazatelnou zkušenost s takovou situací z minula, pak by jeho jednání mohlo být považováno za neopatrné nebo riskantní, pokud si nezajistil odpovídající pomoc s vyjetím nebo neučinil preventivní opatření proti uzavření vrat těsně před odjezdem. I z opakovaného důkazu videozáznamem neplyne, že by se řidič rozjel nepřiměřeně rychle nebo nestandardně, což by mohlo vést k neúčinnosti ochranných opatření vrat – optické závory. Na tom nemůže změnit nic ani skutečnost, že případně nevyčkal výslovného pokynu k odjetí, zejména za situace, kdy měl složeno, předání zboží potvrzeno žalobcem, osoby podílející se na vykládce opustily sklad bez dalších pokynů a obdobně se tak dělo i při častých předchozích závozech.

32. Z videozáznamu je patrné, že vozidlo stálo v těsné blízkosti dotčených vrat svou přední částí, ale zjevně mimo optický paprsek čidel, procházejíc mezi nimi (viz popis fungování svědkem [jméno FO]). S ohledem na započetí zavírání a následné rozjetí vozidla v rozmezí vteřin (cca 11 s) zjevně nemohla čidla na danou kolizní situaci včas zareagovat (reagovala při překážce ve vzdálenosti cca 20 až 30 cm před rámem vrat). Vrata byla totiž v okamžiku rozjíždění již „sjeta“ na úroveň skříňové nástavby za kabinou řidiče, výrazně tuto převyšující, a současně vozidlo díky krátké vzdálenosti (dle svědků řádově 1 až 2 metry) k vratům dojelo i při standardním rozjetí v řádu jednotek vteřin. Z videozáznamu je pak patrné, že se vrata nedostala před rozjetím nebo bezprostředně po něm bezprostředně do zorného pole řidiče, kdy by stejně reakční možnosti řidiče byly v řádu jen několika vteřin. Od člověka průměrného rozumu (§ 4 o. z.), ani od zkušeného řidiče jako „odborníka“, nelze očekávat, že v případě, že před nastupováním do vozidla vidí dostatečně otevřená vrata, že bude kontrolovat stav jejich dostatečného otevření ještě těsně před rozjetím, pokud nemá informaci nebo zkušenost, že by se mohla před nebo v průběhu tohoto manévru „sama“ začít zavírat (při vědomosti o jejich otevírání a zavírání jinými osobami „tlačítkem“ v prostoru skladu). Za této situace nezbývá než přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že řidič žalované v daném konkrétním případě nemohl popsané škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné požadovat, a že se tak žalovaná tak jako provozoval vozidla zprostila předmětné odpovědnosti. S ohledem na výše uvedené pak bylo nadbytečné zabývat se otázkou vlastní výše škody na majetku žalobce (tj. hodnoty vrat v době jejich poškození), a to zejména s přihlédnutím k jejich namítaném dřívějšímu poškození.

33. Odvolací soud přezkoumal i navazující výrok napadeného rozsudku o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně a shledal jej co do základu správným, když soud prvního stupně při jejich stanovení vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal právo na jejich náhradu. V bližším vyčíslení těchto nákladů odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (ve vztahu k výroku II.). Stejně tak správně přiznal podle uvedeného procesního úspěchu žalované i nárok na náhradu nákladů vedlejší účastnici na straně žalované – pojišťovně. Pokud tyto vyčíslil v částce celkem 2 251 Kč, sestávající se z náhrady hotových výdajů za celkem za 7 úkonů po 300 Kč (sdělení vstupu, vyjádření vedlejší účastnice, doplnění vyjádření, 2x příprava účasti jednání, účast při ústním jednání dne 26. 6. 2025 a dne 9. 8. 2025) podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení (dále jen „vyhláška o náhradách“), a z náhrady cestovních výdajů v prokázané výši 151 Kč, pak nezohlednil závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval že jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Odkázal pak na analogickou aplikaci § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), na daný případ. Za této situace pak je nezbytné vedlejší účastnici přiznat náhradu nákladů za 7 úkonů po 450 Kč, tj. 3 150 Kč a náhradu cestovních výdajů ve výši 151 Kč, celkem tedy 3 301 Kč.

34. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. v částce náhrady nákladů řízení vedlejší účastnice podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, ve zbytku jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta žalované stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 6 340 Kč za každý z tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu (sepis vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání dne 25. 3. 2026 v délce přesahující dvě hodiny) a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění od 1. 1. 2025). Dále zahrnují náhradu za ztrátu času na cestě z [adresa] a zpět dne 25. 3. 2026 v částce 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 4 x 150 Kč – celkem 600 Kč dle § 14 odst.3 advokátního tarifu, a v cestovné za cestu osobním vozidlem zn. [anonymizováno] [SPZ] průměrnou spotřebou 7,0 l/100 km, při ceně Natural 98 (dle TP) v roce 2026 ve výši 39,00 Kč za litr a opotřebení 5,90 Kč/km dle vyhl. č. 573/2025 Sb., při jedné cestě z [adresa] a zpět 100 km ve výši 863 Kč. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalované 25 873,43 Kč včetně 21 % DPH a žalobci bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

36. Vedlejší účastnici na straně žalované pak též dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. náleží náhrada nákladů odvolacího řízení, konkrétně za 4 úkony po 450 Kč (písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na odvolacím jednání, účast při ústním jednání dne 25. 3. 2026 přesahující dvě hodiny – dvě náhrady) podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky o náhradách, celkem tedy 1 800 Kč.