o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 29. 5. 2025, č. j. 16 C 351/2023-173

1. Rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 16 C 351/2023-173, rozhodl Okresní soud Praha - západ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že pokud se žalobce domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalované k uzavření darovací smlouvy s žalobcem, kterou dojde k darování stavby nemovitosti č. ev. [Anonymizováno], která stojí na pozemku parc. č. st [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], katastrálního pracoviště [adresa] na LV. č. [hodnota], v tomto znění:

[Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované],

bytem [adresa][Anonymizováno]

(dále jen jako „dárce“),

a

[Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce],

bytem [adresa],

(dále jen jako „obdarovaný“)

A.

Dárkyně, je výlučnou vlastnicí:

stavby č. ev. [Anonymizováno], stavby pro rodinnou rekreaci, postavené na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], vše nacházející se v obci a k.ú. [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa].

B.

Dárkyně bezplatně převádí vlastnické právo ke stavbě specifikované v čl. 1.1 této smlouvy (dále jen „stavba“) na obdarovaného, a to se všemi součástmi a příslušenstvím.

Obdarovaný stavbu jako dar přijímá do svého výlučného vlastnictví, žaloba se zamítá.

Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce ani po opakovaném poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neprokázal uzavření konkrétní smlouvy o smlouvě budoucí darovací se žalovanou s tím, že je zapotřebí od této smlouvy odlišovat slib daru, který k budoucímu uzavření darovací smlouvy nezavazuje. Věc právně kvalifikoval ve smyslu § 1785 a následující a dle § 2056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal nepřesvědčivost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku i to, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. Uvedl, že se v daném případě nemohlo jednat o situaci uvedenou v § 2056 o. z., neboť se nejednalo o jednostranné právní jednání žalované, kterým uvedený slib je, ale o smlouvu o smlouvě budoucí darovací dle § 1785 o. z. Obsahem této smlouvy pak byl závazek žalované, že nemovitost pro žalobce vlastním jménem zakoupí, žalobce bude oprávněn ji užívat, a žalovaná mu ji následně daruje, tj. převede na něj bezúplatně vlastnické právo k předmětné nemovitosti, a to bezprostředně k výzvě žalobce, kterou byl oprávněn učinit kdykoliv poté, co bude u něj provedena transplantace jater a slinivky břišní a z této se zotaví, laicky řečeno „poté, co tuto přežije“ s tím, že k darování dojde nejpozději do 3 let od této výzvy. Provedenými důkazy (bankovní výpisy a výpovědi svědků) bylo prokázáno, že žalovaná zakoupila nemovitost pro žalobce a za jeho prostředky, nikoliv pro sebe. Následně po transplantaci, kterou žalobce skutečně přežil a zotavil se, nechal svého právního zástupce připravit návrh darovací smlouvy a vyzval žalovanou k uzavření darovací smlouvy e-mailem ze dne 29. 11. 2020. Na něj reagovala žalovaná e-mailem ze dne 2. 12. 2020, ve kterém potvrdila úmysl nemovitost žalobci darovat, ale vznesla požadavek na zaplacení blíže nespecifikovaných nároků, které jí měl žalobce dlužit. Vůle žalované k převodu vlastnického práva k nemovitosti na žalobce vyplývá i z toho, že již 27. 8. 2020 žalovaná požádala žalobce, aby na sebe převedl nájem pozemků kolem nemovitosti, což také žalobce následně učinil. Z e-mailové korespondence plyne, že žalovaná svůj závazek uzavřít darovací smlouvu nikdy nepopírala, ale pouze nově a účelově začala jeho splnění podmiňovat úhradou blíže nespecifikovaných nároků, které postupně narůstaly. Vzhledem k tomu, že k uzavření darovací smlouvy do 3 let od výzvy nedošlo, byl žalobce nucen svůj nárok ze smlouvy uplatnit v soudním řízení žalobou ze dne 27. 10. 2023. Uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky pak mělo zcela praktický účel, a to evidenci trvalého pobytu, což vyplývá také z toho, že žalobce na nájemném neuhradil nikdy ničeho a žalovaná se tohoto nároku začala účelově domáhat až po zániku jejich vztahu. Konečně pak žalobce namítal, že pokud byla jeho žaloba zamítnuta, měl soud prvního stupně ohledně nároku na náhradu nákladů řízení postupovat dle § 150 o. s. ř., neboť žalobce poskytl žalované prostředky k nákupu nemovitosti, tato jej o nemovitost připravila, resp. chce připravit o bydlení, které sám žalobce zrekonstruoval na své náklady. Žalovaná by se mimo poskytnuté prostředky měla obohatit ještě i o hodnotu těchto investic žalobce, což žalobce považuje za nemravné. Takové jednání žalované by nemělo požívat právní ochrany. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

4. Na základě dokazování, provedeného soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem nemovitosti, a to budovy číslo evidenční [Anonymizováno], která stojí na pozemcích parc. č. st. [adresa], zapsané v katastru nemovitosti u Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětná nemovitosti“). Tuto nemovitost žalovaná nabyla na základě kupní smlouvy v květnu 2019 za kupní cenu 640 000 Kč. Žalobce vložil na účet žalované dne [datum] částku 750 087 Kč a dne [datum] částku 39 000 Kč. Účastníci byli v roce 2019 v partnerském vztahu. K rozpadu vztahu účastníků došlo v první polovině roku 2020 ještě před plánovanou operací žalobce. Dne 26. 7. 2020 proběhla operace žalobce, a to transplantace jater. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovanou nájemní smlouvu na dobu určitou od [datum], kdy předmětem nájmu byl pokoj, který je součástí předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalované. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4 500 Kč měsíčně. Dne 6. 7. 2021 vyzvala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce žalobce k uhrazení dlužného nájemného v celkové výši 120 000 Kč. Dne 28. 1. 2022 zaslal právní zástupce žalované žalobci předžalobní výzvu k vyklizení předmětu nájmu, tedy pokoje a dalších prostor v předmětné nemovitosti. Následně byla žalovanou vůči žalobci podána u soudu prvního stupně žaloba na vyklizení předmětné nemovitosti. O žalobě bylo rozhodnuto tak, že soud uložil žalovanému vyklidit předmětnou nemovitost a předat ji žalované, a to rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. 22 C 19/2022-82, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudem odvolacím ze dne 28. 6. 2023, č. j. 26 Co 55/2023-159. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dne 4. 8. 2023. E-mailem ze dne 29. 11. 2020 vyzval žalobce žalovanou „o zpětný převod mnou zaplacené nemovitosti k. ú Jíloviště č. ev. 12“. Dále uvedl: „o koupi mám veškeré doklady, včetně převodu mých financí na váš účet, které jsem vám dal k dispozici, dále mám písemnou dokumentaci a video rozhovory plus další telefonické hovory, kde jasně přiznáváte, kdo platil výše uvedenou nemovitost. Jestli chcete nějaké vyrovnání, do dnešního dne jsem neobdržel od vás kompletní rozbor financí, které vám prý dlužím. Žádám opakovaně o spojení s mým právním zástupcem [jméno FO], včetně podpisu převodu nemovitostí, vše je dávno připraveno.“ Dne 2. 12. 2020 žalovaná zaslala e-mail právnímu zástupci žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], kde uvedla, že se na něj obrací v záležitosti finančního vyrovnání s panem [jméno FO]. Dále uvedla, že rekapitulovala aktuálně finance vydané ve prospěch pana [jméno FO] a posílá aktuální výši dluhu ke dni 2. 12. 2020, to je 190 400 Kč. Dále uvedla, že navrhuje převod nemovitosti darovací smlouvou a při podpisu smlouvy předání hotovosti, finančního vyrovnání ve výši 190 400 Kč. Lhůtu tohoto úkonu stanovuje do 31. 12. 2020. Právní zástupce žalobce žalované odpověděl e-mailem ze dne 3. 12. 2020, ve kterém žádá o upřesnění, z jakého důvodu došlo k navýšení částky tak, aby se k ní mohl pan [jméno FO] vyjádřit. E-mailem ze dne 25. 11. 2020 žalovaná sdělila právnímu zástupci žalobce, že by mu ráda podala svůj pohled na celou situaci a uvedla: „[jméno FO], a nespecifikoval, na jaké účely jsou určené. Pořizovací náklady na chalupu 640 000 Kč (prodejní cena) a 25 600 Kč (daň z nabytí nemovitosti), tedy 665 600 Kč“. Dále žalovaná uvedla, „jelikož jsme společně hospodařili, nelze přesně určit, jak vysoký vklad na koupi chalupy vložil pan [jméno FO] a kolik já. Prokazatelně jsem hradila platby, rovná se například náklady na rekonstrukci a provoz chalupy, náklady právníka, účetního, finanční pohledávky plynoucí z exekucí pana [jméno FO], náklady na osobní spotřebu pana [jméno FO] a jeho psa Alana, náklady na užívání TV a telefonu pana [jméno FO]“. Dále uvedla: „Jak jsem již uvedla, a je mi to moc líto, ale nedoufám v pozitivní úspěch při jednání s panem [jméno FO]. Ve smyslu uhrazení aktuálně požadované částky 177 000 Kč.“ Rovněž sdělila svůj návrh: „Přepis chalupy formou darovací smlouvy a předání 177 000 Kč při podpisu smlouvy.“ V reakci na tento e-mail žalobce zaslal e-mail žalované a svému právnímu zástupci dne 30. 11. 2020, kde mimo jiné uvedl: „Jsem totálně naštvaný, v tomto případě jdeme k soudu natvrdo, včetně trestního oznámení na p. [jméno FO] a jejího syna. Jsem rád, že přiznává, kdo nemovitost koupil. Své náklady ať dokladuje, já nechci být nic dlužen, dodneška jsem od ní takovou částku neobdržel, proto se k tomu nemohu vyjádřit. Jsem domluvený i se státním exekutorem, který paní [jméno FO] mé finance na nemovitost převáděl, že půjde svědčit k soudu. Co se týká nějakých stížností, není to předmětem této kauzy, proto požaduji ihned podpis převodu nemovitosti zpět na mě a další věci, ať již řeší policie.“ Dne 28. 1. 2022 zaslal právní zástupce žalované žalobci předžalobní výzvu k vyklizení předmětu nájmu, tedy pokoje a dalších prostor v předmětné nemovitosti. Dne 23. 1. 2023 zaslal právní zástupce žalobce [jméno FO] žalované dopis, kde mimo jiné uvedl: „Dle informací od klienta jste se dohodli, že poté, co Vám klient poskytl veškeré finanční prostředky ke koupi nemovitosti – chaty, předmětnou nemovitost koupíte (bude napsána pouze na Vaší osobou) a dle výsledku jeho operace – transplantace, převedete vlastnické právo zpět na něj formou darovací smlouvy. Dovoluji si zopakovat, že tento postup byl žádoucí, neboť klient v době koupě nemovitosti měl těžké zdravotní problémy a následně proběhla transplantace a nebyl si jistý jeho zdravotním stavem do budoucna.“ Dále právní zástupce žalobce uvedl: „Jak jste již sama uvedla v e-mailové komunikaci z roku 2020, kdy jste se snažili tento spor vzájemně vyřešit, klient poukázal na Váš bankovní účet finanční prostředky, přesněji ve výši 750 087 Kč, za které jste následně uhradila kupní cenu nemovitosti – chaty. Vzhledem k tomu, že je klientovi známo, že jste měla s koupí nemovitosti další náklady, které jste vyčíslila na částku 177 000 Kč, je klient ochoten Vám tyto náklady uhradit, a to ve lhůtě k provedení vkladu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch jeho osoby formou darovací smlouvy, případně ve lhůtě jiné, a to v případě, že tyto náklady řádně doložíte a vyčíslíte.“. Dopisem ze dne 7. 7. 2023 zaslal právní zástupce žalobce žalované předžalobní výzvu, kde mimo jiné uvádí: „Navzdory rozsudku vyhlášeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 26 Co 55/2023, na jehož vyhotovení obě strany stále čekají, a kterým jste se domáhala vyklizení výše uvedené nemovitosti [jméno FO], je zde stále platný a nezrušený závazek z ústně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, kterou jste s [jméno FO] uzavřela před tím, než Vám ve dnech 15. 3. 2019 a 15. 5. 2019 vložil na Váš bankovní účet částky ve výši 750 087 Kč, resp. 39 000 Kč, kterých jste dle dohody měla použít a použila k zakoupení výše uvedené nemovitosti. Jak jistě víte, oba bankovní převody byly provedeny za účelem poskytnout Vám dostatek finančních prostředků pro koupi této nemovitosti, kdy takto [jméno FO] učinil s ohledem na svou budoucí závažnou operaci, během níž byl ohrožen jeho život. Jelikož jste před operací klienta v roce 2020 byli v partnerském vztahu, byla jste pro klienta důvěryhodnou osobou a spoléhal na splnění uzavřené dohody spočívající v tom duchu, že v případě, kdy přežije svou transplantační operaci, převedete výše uvedené nemovitosti bezúplatně, darovací smlouvou, do jeho vlastnictví. Vzhledem k tomu, že klient trvá na splnění výše citované povinnosti, obdržel jsem od klienta pokyn, abych vás vyzval k uzavření standardní darovací smlouvy na předmětnou nemovitost spolu s podpisem návrhu na vklad do katastru nemovitostí.“

5. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

6. Podle ustanovení § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

7. Podle § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

8. Podle § 1787 o. z., nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčil-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby je určil soud (odst. 1). Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhu stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány (odst. 2).

9. Podle § 1788 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu uzavření smlouvy včas, povinnost uzavření smlouvy zaniká (odst. 1). Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházeli, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná strana oprávněné straně změnu okolností bez zbytečně odkladu, nahradí oprávněné straně škodu z toho vzniklou (odst. 2).

10. Podle § 2056 o. z., kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaložené v očekávání daru.

11. Odvolací soud předně poukazuje na správné právní závěry a hodnocení důkazů soudem prvního stupně tak, jak je uvedeno v odstavcích 18. až 30. odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se ztotožňuje.

12. Také odvolací soud dospěl při volném hodnocení provedených důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. k závěru, že se žalobci ani přes poučení dle § 118a o. s. ř. nepodařilo prokázat, že se žalovanou uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, konkrétně smlouvě darovací ohledně předmětných nemovitostí, tak jak tvrdil v žalobě, resp. v jejím doplnění. Bankovní převody finančních prostředků žalobce na účet žalované (v době, kdy spolu byli v družském vztahu) samy o sobě uzavření takovéto smlouvy neprokazují, když je zřejmé, že v uvedené době (rok 2019; kdy došlo k převodu finančních prostředků a uzavření kupní smlouvy o převodu předmětné nemovitosti) spolu účastníci žili ve společné domácnosti, společně hospodařili a plánovali společnou budoucnost. Ani následné chování účastníků po rozchodu v roce 2020, včetně zasílané e-mailové korespondence účastníků, resp. právních zástupců, z listopadu a prosince 2020, uvedené tvrzené skutečnosti neprokazuje. Účastníci naopak uzavřeli ohledně předmětné nemovitosti smlouvu o nájmu, žalovaná se poté jako pronajímatel domáhala vůči žalobci jako nájemci i zaplacení dlužného nájemného a byla rovněž úspěšná se svou žalobou na vyklizení předmětné nemovitosti žalobcem. Pokud pak v rámci shora uvedených e-mailů hovořila o možnosti uzavření darovací smlouvy a podmínila to finančním vyrovnáním se žalobcem (úhradou svých pohledávek vůči němu), ani tato skutečnost neprokazuje, že mezi účastníky byla v březnu 2019 jakákoliv smlouva o smlouvě budoucí - darovací uzavřena. Uzavření uvedené smlouvy nelze dovodit ani z dalších důkazů, jako jsou svědecké výpovědi [jméno FO] (matka žalobce) a [jméno FO] (sousedka žalobce). Ani jedna z uvedených svědkyň nebyla schopna se vyjádřit k tomu, zda a o jakém konkrétním obsahu by snad měla být smlouva o smlouvě budoucí (darovací) mezi účastníky uzavřena. Účastnická výpověď žalobce je tak důkazem izolovaným, a jak správně konstatuje soud prvního stupně, je rovněž v rozporu s výpovědí svědkyně [jméno FO], např. pokud jde o jeho tvrzení, kdo měl primárně předmětnou nemovitost nabýt jako vlastník. Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o budoucí darovací smlouvě v intencích ust. § 1785 a násl. o. z. tak nebylo prokázáno (žalobce neunesl důkazní břemeno). Odvolací soud je pak přesvědčen, že se žalobci nepodařilo navrženým a provedeným dokazováním prokázat ani naplnění podmínek ust. § 2056 o. z. (slib daru). I kdyby tomu však tak bylo, žalovanou by to k darování předmětné nemovitosti nezavazovalo.

13. Na základě všech shora uvedených skutečností tedy soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu na nahrazení projevu vůle žalované jako dárkyně k uzavření darovací smlouvy se žalobcem jako obdarovaným zamítl.

14. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil, a to včetně výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch a náleží jí tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů je soudem prvního stupně stanovena správně a odvolací soud na toto vyčíslení (jakož i právní kvalifikaci), uvedené v odst. 39. až 42. napadeného rozsudku pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku plně odkazuje. Pro žalobcem navrhovanou aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud důvodů. Žalobce v tomto směru jako důvod pro použití uvedené moderace uplatňoval okolnosti případu, konkrétně skutečnost, že poskytl žalované finanční prostředky (dle jeho tvrzení na nákup předmětné nemovitosti). Jak však plyne z provedeného dokazování, i žalovaná v této souvislosti uplatňovala vůči žalobci své vzájemné nároky. Je rovněž otázkou formulace žalobního petitu, jakého nároku se vzhledem k právnímu jednání účastníků v minulosti žalobce vůči žalované žalobou domáhá (nahrazení projevu vůle či zaplacení peněžité částky) a zda s tímto nárokem může být úspěšný. Postup soudu prvního stupně, který aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tak odvolací soud považuje za správný.

15. V rámci odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy zásadně podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci. Žalované však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto bylo výrokem II. tohoto rozsudku rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.