o 62 550 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 8. 2024, č. j. 18 C 362/2023-58

1. Rozsudkem ze dne 16. 8. 2024, č. j. 18 C 362/2023-58, Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 850 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 62 550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 76 400 Kč od 5. 2. 2022 do 7. 2. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 550 Kč od 8. 2. 2022 do zaplacení, zamítnuta. Konečně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, konkrétně zaplacení odtahu vozidla žalovaného dne 7. 1. 2021 v částce 1 900 Kč a dále parkovné za 363 dnů v celkové výši 80 700 Kč. Po odečtení zisku z prodeje odtaženého vozidla ve výši 6 200 Kč požadovala žalobkyně zaplacení částky 76 400 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 1 900 Kč za odtah vozidla a parkovné moderoval na částku 18 150 Kč (50 Kč/den x 363 dnů). Celkem tak přiznal žalobkyni po odečtení částky 6 200 Kč (zisk z prodeje vozu) částku 13 850 Kč s příslušenstvím. Právně věc kvalifikoval dle § 19 odst. 2 písm. h), § 19d odst. 1 až 4, § 19b odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni 7. 1. 2021 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a dle § 1723 odst. 1, § 2910 a § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“)

2. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že odtah vozidla byl žalobkyní proveden oprávněně, přesto škodu, kterou jí žalovaný způsobil, snížil na zlomek požadované částky. S takovým postupem nelze souhlasit. Soud prvního stupně sice v rozsudku cituje ustanovení § 2953 odst. 1 o. z., nicméně následně se již konkrétními důvody zvláštního zřetele hodnými nezabývá, tedy nezjišťuje nic o tom, jak ke škodě došlo ani o osobních a majetkových poměrech škůdce. Pokud pak v bodě 16. odůvodnění rozsudku odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016, toto rozhodnutí není na poměry posuzované věci použitelné, neboť je v něm jednak řešen pojem provozovatele vozidla k 31. 12. 2013, kdy v roce 2015 došlo k zásadní zákonné změně tohoto pojmu, ale i z důvodu odlišných skutkových okolností věci. Žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a prováděním nucených odtahů plní zákonné povinnosti vlastníka komunikace. Je naprosto nepřípustné, aby v této své pozici prováděla při odtazích vozidel jakési subjektivní a ničím nepodložené úvahy o tom, jaká je hodnota odtahovaného vozidla a zda žalobci hrozí nějaká škoda, pokud by po odtahu došlo k jeho poškození. Žalobkyně se nemůže vystavovat žádným rizikům žalob ze strany provozovatelů odtažených vozidel, pokud by jejich vozidla po odtahu umístila na odstavnou plochu bez bezpečnostních opatření. Nejde jen o to, jaká je hodnota vozidla, ale i o to, co jeho provozovatel uchovává uvnitř vozu. Přístup soudu vlastně zbavuje provozovatele vozidla jakékoliv odpovědnosti za vozidlo, kdy soudu nevadí, že provozovatel vozidla nezajistí technickou prohlídku, nereaguje na opakované výzvy žalobkyně k nápravě, nereaguje na oznámení na odtah, na dražbu, a žalobkyně v důsledku naprosté pasivity žalovaného musí na toto vše vynaložit nemalé finanční prostředky z veřejných zdrojů. Takový přístup je obecně nevhodný, neboť dává signál provozovatelům vozidel, že jejich pasivita se jednoznačně vyplácí. Žalobkyně pro úplnost uvádí, že nedisponuje žádnými odstavnými plochami bez bezpečnostních opatření, ale má ve správě pouze odtahová parkoviště s nepřetržitou ostrahou. Pokud jde o odkaz soudu prvního stupně na rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 546/2016, ten se moderací škody nezabýval izolovaně jen ve vztahu k hodnotě vozu, ale taktéž k námitce, že provozovatel sám situaci vedoucí k oprávněnému odtahu nevyvolal (např. tím, že vozidlo přenechal do užívání třetí osobě). Takové námitky však v posuzované věci žalovaný neuváděl, neboť zůstal zcela pasivním účastníkem řízení. Žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 25 Co 98/2020-69, který se zabýval skutkově obdobným případem, v němž byl žalovaný provozovatel vozidla rovněž zcela pasivní a dospěl k závěru, že pro moderaci není důvod. Ani v tomto případě nejsou pro automatickou moderaci nároku žalobkyně splněny podmínky tak, jak je má jak zákon i judikatura vyšších soudů na mysli. Žalobkyně zdůraznila, že rozhodnutí NS 25 Cdo 546/2016 se netýká odtahu vozidla dle § 19d zákona o pozemních komunikacích. Tento důvod odtahu je odlišný od „běžného“ odtahu. Provozovatel vozidla byl několik měsíců před provedením odtahu písemně upozorněn na to, že pokud nesplní své zákonné povinnosti, týkající se zajištění technické prohlídky vozidla, k odtahu vozidla dojde. Žalovaný věděl o odtahu předem, byl s takovým následkem srozuměn, včetně nutnosti úhrady nákladů. Žalobkyně dále uvedla, že výše parkovného po 180. dni je bezpředmětná, neboť žalobkyně žádá náklady za dobu předcházející. Rovněž náklady běžného P+R parkoviště na parkování vozidel jsou zcela nesrovnatelné s náklady žalobkyně na nucené odtahy vozidel a všechny další úkony a činnosti s tím související. Cena stanovená nařízením hlavního města Prahy ohledně zajištění nucených odtahů na území hlavního města Prahy představuje komplexní souhrn činností, jehož účelem je zajištění funkční odtahové služby po 24 hodin denně po celý rok. Nucenými odtahy nejsou přitom pouze odtahy prováděné na základě pokynů policistů Policie ČR a strážníků [Anonymizováno], potažmo odtahy v návaznosti na umístění tzv. botičky na vozidlo, ale také odtahy vozidel z prostor mimo pozemní komunikace, odtahy vozidel a vraků, a další odtahy, u nichž nedochází k vymáhání dlužné částky po provozovatelích vozidel (v důsledku havárie kanalizace či rozvodů plynu). Pokud jde o nutné činnosti související s provozem odtahové služby, je nutno poukázat na to, že se jedná nejen o údržbu a provoz odtahových vozidel, tedy mimo jiné o náklady na pohonné hmoty a platy zaměstnanců – řidičů, ale také o provoz parkovišť. Všech devět parkovišť žalobkyně je nepřetržitě hlídáno zaměstnanci žalobkyně a jsou opatřena nejen prostředky k zajištění fyzické bezpečnosti lidí a majetku na parkovištích (ploty, vjezdové brány), ale také kamerovým, potažmo elektronickým zabezpečovacím systémem. Žalobkyně provedené odtahy nejen eviduje, ale vykonává také další, zejména administrativní, činnosti, jako je vedení účetnictví, elektronické spisové služby, či spravuje a vymáhá pohledávky. K uvedeným činnostem využívá software, vybavení a přirozeně své zaměstnance. V nepřetržitém provozu pak funguje operační středisko žalobkyně, na webových stránkách žalobkyně funguje online vyhledávač odtažených vozidel. Samostatnou agendou je pojištění či potřebná povinná školení zaměstnanců. Většina odtažených vozidel je z parkovišť vydána do 3 dnů po jejich odtažení. Z tohoto důvodu je cena za první tři dny nižší než cena za 4. až 180. den. Ceny parkovného pak mají smysl nejen kompenzační (náhrada vynaložených nákladů), ale také motivační k tomu, aby docházelo k vyzvedávání vozidel z parkovišť, když informaci o výši cen odtahů vozidel v [Anonymizováno] lze už s ohledem na jejich počet označit za informaci veřejnosti poměrně dobře známou. Následné snížení částky za parkovné po 180. dnu vysvětluje žalobkyně tím, že zásadně klesá možnost vyzvednutí vozidla z parkoviště, a tím i motivační funkce stanovené výše ceny. Za nesprávný je třeba považovat i výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. O těch mělo být dle názoru žalobkyně rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu (usnesení NS ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3306/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. II. ÚS 3388/11). Nelze považovat za správné a spravedlivé, aby náhrada škody žalobkyni způsobená byla snížena na méně než polovinu a zároveň aby žalobkyně byla povinna nést náklady řízení, které za účelem obrany svého nároku byla nucena vynaložit, a to zejména náklady na soudní poplatek v nemalé výši. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobě vyhoví i co do částky uvedené ve výroku II. napadeného rozsudku a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání je částečně důvodné.

4. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyl tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

5. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že nařízením vydaným dle zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, [Anonymizováno], a to usnesením ze dne 12. 2. 2013 (dále jen „Nařízení“), jsou stanoveny maximální ceny za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Maximální cena za jeden úplný nucený odtah vozidla takto činí 1 900 Kč. Maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí pro prvý až třetí (byť započatý) den 250 Kč denně, od čtvrtého dne za každý (i jen započatý den), maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč denně a od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč denně. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem [Anonymizováno], jejímž předmětem činnosti je mj. zajišťování přemísťování nalezených a opuštěných vozidel předaných [Anonymizováno] a úřady [Anonymizováno], včetně jejich střežení a zajišťování prodeje opuštěných odtažených vozidel ve veřejné dražbě, odstranění silničních vozidel a jejich prodej, oprávnění odstranění vraků a silničních vozidel, která po dobu více než 6 měsíců nesmějí být podle příslušného právního předpisu provozována na pozemních komunikacích pro marné uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo z důvodu technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou z místních a účelových komunikací. Dne 7. 1. 2021 byl proveden odtah vozidla [Anonymizováno], [SPZ], [adresa], dle § 19d zákona o pozemních komunikací. Vozidlo bylo evidováno jako provozované. Provozovatelem/vlastníkem byl evidován žalovaný. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k odstranění vozidla z pozemní komunikace již výzvou ze dne 16. 9. 2020, neboť se jednalo o vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nebude-li vozidlo odstraněno do 2 měsíců od doručení výzvy, bude odstraněno vlastníkem komunikace a odstaveno na odtahovém parkovišti na náklady žalovaného. Byl zároveň upozorněn na to, kolik tyto náklady činí. Zásilka byla pro žalovaného uložena dne 18. 9. 2020. Dne 6. 10. 2020 se vrátila žalobkyni zpět. Žalobkyně zároveň požádala o vyvěšení výzvy [adresa]. Dne 11. 1. 2021 bylo žalovanému zasláno oznámení o možnosti vyzvednout odstraněné vozidlo na odstaveném parkovišti žalobkyně na adrese [adresa]. Opětovně byl upozorněn na ceny za odtah a parkovné. Zásilka byla uložena dne 13. 1. 2021 a dne 30. 1. 2021 se vrátila zpět žalobkyni. Oznámení bylo rovněž zveřejněno dne 5. 2. 2021 a dne 7. 5. 2021 sejmuto na [adresa] Rozhodnutím ze dne [datum], [anonymizováno], které nabylo právní moci dne 30. 7. 2021, bylo [adresa] rozhodnuto, že se žalobkyni povoluje prodat silniční motorové vozidlo [Anonymizováno], registrační značky [VIN kód], statut provozované s dobou platnosti technické prohlídky do 2. 12. 2018, ve veřejné dražbě. Návrh k prodeji vozidla podala žalobkyně dne 13. 5. 2021. V odůvodnění je uvedeno, že vozidlo je zjevně technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Obnovení způsobilosti vozidla by si vyžádalo opravu. Na vozidle je z fotografií viditelný stav zjevné technické nezpůsobilosti. Oznámení o zahájení správního řízení bylo žalovanému doručeno dne 8. 6. 2021. Dne 12. 11. 2021 uzavřela žalobkyně se soudním exekutorem [jméno FO] smlouvu o provedení dražby – jiné činnosti soudního exekutora dle § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v platném znění (dále jen „exekuční řád“). Dne 4. 1. 2022 byl potvrzen příklep při dražbě předmětného vozidla nejvyššímu podání ve výši 6 200 Kč. Téhož dne bylo i vozidlo převzato vydražitelem. Dopisem ze dne 27. 1. 2022 vyzván žalovaný vyzván k úhradě částky 77 710,11 Kč (včetně úroku z prodlení). Zásilka byla doručována dne 3. 2. 2022 a byla vrácena zpět žalobkyni s tím, že žalovaný nebyl zastižen, měl přeplněnou schránku. Žalobkyně účtovala za odtah vozidla částku 1 900 Kč a za parkovné od 7. 1. 2021 do 4. 1. 2022 (za první 3 dny celkem 750 Kč, za následujících 177 dní celkem 70 800 Kč a za posledních 183 dnů celkem 9 150 Kč) částku 80 700 Kč, celkem tedy 82 600 Kč. Ceny parkovného na den na P+R parkovištích na okraji [Anonymizováno] ([adresa] činí obvykle 50 Kč.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

7. Soud prvního stupně posoudil danou věc správně dle o. z. a zákona o pozemních komunikacích.

8. Dle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

9. Dle § 19d odst. 1 až 4 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci (odst. 1). Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit (odst. 2). Pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně (odst. 3). Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně (odst. 4).

10. Podle § 19b odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn z částky získané z prodeje uhradit náklady podle odstavců 2 a 3, nese-li tyto náklady provozovatel silničního vozidla. Částka zbývající po odečtení těchto nákladů přechází do vlastnictví vlastníka pozemní komunikace, pokud si ji provozovatel silničního vozidla do 1 roku od doručení opakované výzvy nevyzvedl nebo nesdělil údaje nezbytné k jejímu předání.

11. Podle § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

12. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

14. Odvolací soud rekapituluje, že předmětem jeho přezkumu z hlediska požadované jistiny je pouze náhrada škody - nepřiznané parkovné, které soud prvního stupně moderoval dle § 2953 o. z., stanovil jej paušálně částkou 50 Kč za den, násobeno 363 dny, tedy ve výši 18 150 Kč, a co do zbylé jistiny ve výši 62 550 Kč žalobu zamítl.

15. S uvedeným postupem soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožňuje. Důvody hodné zvláštního zřetele dle § 2953 o. z. pro moderace tohoto nároku spatřuje v jiných skutečnostech než soud prvního stupně. Akcentuje přitom naprosto pasivní přístup žalovaného jako provozovatele a vlastníka předmětného vozidla, a to nejen v rámci předcházejícího správního řízení, ale rovněž v rámci tohoto soudního řízení.

16. Odvolací soud připomíná, že žalobkyně požadovala parkovné za období od 7. 1. 2021 do 4. 1. 2022, tj. za celkem 363 dnů, a to za první 3 dny ve výši 250 Kč denně, za 4.-180. den ve výši 400 Kč denně a od 181. dne dále ve výši 50 Kč denně. Pokud jde o postup žalobkyně v intencích ustanovení § 19d zákona o pozemních komunikacích (ve vztahu k délce parkování předmětného vozidla), žalobkyně odtáhla vozidlo žalovaného z pozemní komunikace dne 7. 1. 2021 a již dne 11. 1. 2021 oznámila žalovanému, že se tak stalo, a kde a za jakých podmínek si může odtažené vozidlo vyzvednout. Zásilka s uvedenou výzvou byla vrácena žalobkyni dne 30. 1. 2021 zpět, oznámení bylo vyvěšeno na [adresa] a sejmuto dne 7. 5. 2021. Dne 13. 5. 2021 podala žalobkyně u silničního správního úřadu návrh na prodej předmětného vozidla. Tento úřad rozhodl o povolení prodeje předmětného vozidla dne 25. 6. 2021 rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 30. 7. 2021. Až do této doby byl postup žalobkyně, resp. správního orgánu, řádný a bez průtahů. Poté však nastala prodleva, když žalobkyně uzavřela smlouvu o provedení dražby – jiné činnosti soudního exekutora dle § 76 odst. 2 exekučního řádu se soudním exekutorem [jméno FO] až dne 12. 11. 2021. Ten pak provedl dražbu, vozidlo dne 4. 1. 2022 vydražil a předal vydražiteli. Smlouvu se soudním exekutorem však mohla žalobkyně dle názoru odvolacího soudu uzavřít již v průběhu měsíce srpna 2021.

17. Odvolací soud má tak za to, že tuto prodlevu, resp. parkování předmětného vozidla v období měsíce září, října, a dále za 11 dnů měsíce listopadu 2021 nelze přičítat k tíži žalovaného. V uvedené době činilo parkovné 50 Kč za den, za období od 1. 9. do 11. 11. 2021 tedy celkem 3 600 Kč (září 2021 - 30 dnů á 50 Kč, tj. 1 500 Kč, říjen 2021 - 31 dnů á 50 Kč, tj. 1 550 Kč, listopad 2021 – 11 dnů á 50 Kč, tj. 550 Kč). Tuto částku tedy odvolací soud odečetl od žalobkyní požadované jistiny v rámci moderace jejího nároku. Při uplatnění této moderace zohlednil odvolací soud okolnosti tohoto konkrétního případu, tj. délku administrace věci žalobkyní, která měla vliv na délku parkování předmětného vozidla na odstavném parkovišti. Právě v uvedeném postupu žalobkyně spatřuje odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele dle § 2953 o. z. (srovnej např. rozsudek NS ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, či rozsudek NS ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016).

18. Pokud pak jde o příslušenství nároku, konkrétně úrok z prodlení z přiznané jistiny (celkem 72 800 Kč), předžalobní výzva k úhradě žalobního nároku se dostala do dispozice žalovaného dne 3. 2. 2022, následující dne měl a mohl žalovaný plnit. Pokud tak neučinil, je se svým plněním ode dne 5. 2. 2022 v prodlení (§ 1968 o. z.). Podle § 1970 o. z. je tedy povinen zaplatit žalobkyni z přiznané jistiny i úrok z prodlení od 5. 2. 2022 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 11,5 % ročně.

19. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobu výrokem II. napadeného rozsudku co do částky 58 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 950 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 850 Kč od 5. 2. 2022 do 7. 2. 2022, zamítl.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém věcném výroku II. změnil podle ust. 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 58 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 950 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení, a dále úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 850 Kč od 5. 2. 2022 do 7. 2. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak jej v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem II. tohoto rozsudku. Předmětem řízení byla částka 76 400 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobkyně před soudem prvního stupně činil 95,3 % (přiznáno 72 800 Kč s příslušenstvím), úspěch žalovaného pak 4,7 % (žaloba zamítnuta co do částky 3 600 Kč s příslušenstvím). Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 90,6 % (95,3-4,7). Náklady řízení před soudem prvního stupně právně nezastoupené žalobkyně tvoří dvě paušální náhrady po 300 Kč (podání žaloby, podání ze dne 14. 8. 2024 včetně závěrečného návrhu) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 600 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 3 820 Kč, celkem tedy 4 420 Kč; z toho 90,6 % činí částku 4 005 Kč po zaokrouhlení. V rámci vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě, kdy byla namísto správné částky 4 005 Kč uvedena nesprávně částka 544 Kč. Tuto početní chybu opravil odvolací soud postupem dle § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení svého rozsudku.

22. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení (předmět řízení 62 550 Kč s příslušenstvím) činil úspěch žalobkyně 94,2 % (přiznáno 58 950 Kč s příslušenstvím), úspěch žalovaného pak 5,8 % (žaloba zamítnuta co do částky 3 600 Kč s příslušenstvím). Žalobkyně má tedy podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 88,4 % (94,2-5,8). Náklady pak tvoří odměna za 1 úkon právní služby (sepis odvolání) při hodnotě 3 620 Kč za úkon dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 AT, 1 režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dále 21 % DPH z částky 3 920 Kč ve výši 823,20 Kč, a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 128 Kč, tj. celkem 7 871,20 Kč; z toho 88,4 % tvoří částku 6 958 Kč po zaokrouhlení. V rámci vyhlášení rozsudku došlo k početní chybě, kdy byla namísto správné částky 6 958 Kč uvedena nesprávně částka 8 546 Kč. Tuto početní chybu opravil odvolací soud postupem dle § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení svého rozsudku (výrok III. tohoto rozsudku).

23. Odvolací soud ještě pro úplnost k argumentaci žalobkyně v odvolání konstatuje, že neshledal důvod pro aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť krátil (moderoval) nárok žalobkyně na parkovné za konkrétní období, po které byla žalobkyně nečinná. O toto období, resp. dobu prodlevy žalobkyně, se prodloužila doba parkování předmětného vozidla na odstavném parkovišti. Dle názoru odvolacího soudu tak nelze hovořit o volné úvaze soudu v intencích § 142 odst. 3 o. s. ř. v pravém slova smyslu, na které by záviselo rozhodnutí o výši přiznaného plnění.

24. Odvolací soud stanovil k plnění přiznané jistiny včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo nákladů odvolacího řízení pak stanovil k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).