o určení vlastnictví motorového vozidla, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 9. 2024, č. j. 12 C 182/2024-38,

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2024, č. j. 12 C 182/2024-38, určil, že žalobkyně není s účinností ode dne 30. 1. 2023 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [VIN kód] (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 14 422 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně zjistil na straně žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jedině pravomocným rozsudkem soudu vydaným v řízení o určení, že není vlastníkem daného vozidla, může žalobkyně docílit, aby správní orgán odstranil údaj o jejím vlastnictví předmětného vozidla z registru vozidel. Žalobě žalobkyně v celém rozsahu vyhověl.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný a namítal, že soud prvního stupně aplikoval chybně příslušná zákonná ustanovení a chybně rozhodl. Dle žalovaného se nedostatečně vypořádal s otázkou naléhavého právního zájmu a otázkou pasivní legitimace na straně žalovaného. Dle žalovaného nemůže on sám vystupovat jako strana sporu a být žalovaný o určení v situaci, kdy právní stav v okamžiku zahájení sporu odpovídá tvrzením obou stran, tedy tomu, že není vlastníkem předmětného automobilu. Bylo by absurdní, aby žalobce mohl žalovat kteréhokoli předchozí vlastníka vozidla, aby dosáhl určení, že není vlastníkem. Je otázkou, zda žalovaný po dobu, co mu svědčilo vlastnické právo, neporušil zákonné nebo smluvní ustanovení tím, že neposkytl součinnost žalobkyni k přepisu, ale rozhodně nemůže být stranou sporu o určení nevlastnictví. Dle žalovaného je žalobkyně povinna domáhat se určení nevlastnictví proti vlastníku vozidla. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 As 114/2015-39, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2012, č. j. 22 A 208/2010-27. Žalobkyně se měla domáhat změny osoby vlastníka v evidenci vozidel ve správním řízení, nikoliv se domáhat určení vlastnictví civilním soudem, zejména za situace, kdy otázka osoby vlastníka nemá žádné soukromoprávní následky. Žalobkyně neměla v řízení naléhavý právní zájem. Navíc odůvodnění soudu prvního stupně je nedostatečně, neboť neuvedl, jak dospěl k názoru o přípustnosti pasivní legitimace žalovaného.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že jeho argumentace je v zásadě obdobná jako ta, kterou uplatnil v řízení před soudem prvního stupně. Zdůraznil, že se domáhá negativně vymezeného petitu, tedy skutečnosti, že není vlastníkem a provozovatelem vozidla a nikoliv pozitivního určení vlastnictví a provozovatele vozidla žalovaného. Je věcí žalovaného, aby si následně ve vztahu k osobě, které vozidlo prodal, vyřešil svou objektivní odpovědnost faktického provozovatele vozidla, ať již formou přepisu vozidla v evidenci vozidel nebo tak, jak musí činit žalobkyně pro jeho nesoučinnost. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je u žalobkyně dán již z toho důvodu, že je bez dalšího nositelem objektivní odpovědnosti za vozidlo, které fakticky nemůže ovládat a nemůže ani ovlivnit, jak se jeho nový uživatel bude v silničním provozu chovat. Jde o odpovědnost žalobkyně, jak podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“), tak podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalovaný přehlíží, že mezi ním a žalobkyní byl dán smluvní vztah, na rozdíl od žalovaným zvažované možnosti žalovat každého, kdo z logiky věci nemůže být vlastníkem vozidla. Žalobkyně nemá důvod, proč by jen tak kohokoli žalovala. Mohlo jít o zneužití práva, což by se negativně projevilo v rozhodnutí soudu ve věci samé, včetně nákladového výroku. Žalobkyně v posuzované věci nemá jinou možnost ochrany, neboť instituty správního práva selhávají. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, z něhož se podává, že je možné se domáhat odstranění údaje o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel, na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla. Žalovaný měl k poskytnutí součinnosti žalobkyni dostatek času, a pokud se rozhodl, že vozidlo jen přeprodá, pak za jeho rozhodnutí nemůže nést následky žalobkyně. Žalobkyně se domáhá svého nároku ve shodě s právem a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z následně zjištěného skutkového stavu: žalobkyně byla vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [VIN kód] (dále jen „předmětné vozidlo“ či „vozidlo“). Vozidlo kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2023 prodala žalovanému za kupní cenu 150 000 Kč, která jím byla uhrazena bezhotovostně na účet žalobkyně při podpisu kupní smlouvy. Vozidlo žalovaný od žalobkyně převzal 6. 9. 2023. Z výzvy [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2023 bylo zjištěno, že předmětné vozidlo je odpovědnostně nepojištěné a žalobkyně byla vyzvána k dalšímu postupu. Vyzvala žalovaného k nápravě a převodu vozidla prostřednictvím SMS zpráv. Dne 17. 1. 2024 vyzvala žalovaného přípisem k převodu vozidla do 5. 2. 2024 se sdělením, že vozidlo bylo pojištěno do 18. 9. 2023 a při předání vozidla mu předala plnou moc k přepisu vozidla. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 25. 4. 2024 bylo zjištěno, že byla žalobkyně vyzvána k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 15 366 Kč.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a ztotožňuje se i s hodnocením tohoto skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle o. z. a podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZPPV“).

7. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZPPV zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

9. Podle § 8 odst. 2 písm. a) ZPPV, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

10. Podle § 8 odst. 3 ZPPV, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) podaná v listinné podobě musí být opatřena úředně ověřenými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci.

11. Podle § 8 odst. 4 písm. a) ZPPV ve znění účinném do 31. 12. 2023, k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží v případě převodu vlastnického práva osvědčení o registraci silničního vozidla.

12. Podle § 8a odst. 1 ZPPV, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

13. Podle § 8a odst. 2 ZPPV pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně.

14. Podle § 10 odst. 1 ZPPV obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě žádosti nebo oznámení, jsou-li splněny podmínky podle § 6 odst. 3 písm. b), d) až f); evidenční kontrola nesmí být provedena více než 1 rok před podáním žádosti nebo oznámení.

15. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

16. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

17. V souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. se odvolací soud shodně jako soud prvního stupně zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení, že není vlastníkem vozidla naléhavý právní zájem. Ten je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo, kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Shodně dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalovaný jí neposkytl sjednanou potřebnou součinnost pro zápis změny vlastníka v registru vozidel a soudní rozhodnutí představuje jediný způsobilý podklad k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, „Závěrem je nutné apelovat na orgány veřejné moci, aby v souladu s výše uvedeným příslušné právní předpisy vykládaly ústavně konformně v tom smyslu, aby vyloučily případnou odpovědnost za přestupky v situaci, kdy dosavadní vlastník podá žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a zákona č. 56/2001 Sb., umožnily dosavadnímu vlastníkovi na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení, že není vlastníkem daného vozidla, odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel a aby umožnily novému vlastníkovi domáhat se vydání vozidla nebo potřebných dokladů tak, aby nový vlastník byl schopen povinnost stanovenou napadeným ustanovením splnit a zajistit soulad údajů evidovaných v registru vozidel se skutečným stavem. Jedině tak lze zajistit, aby údaje o vlastníkovi vozidla v registru vozidel neodporovaly skutečnému stavu nebo aby se důsledky napadeného ustanovení jinak negativně nepromítly do jeho právní sféry“. Jinak řečeno judikaturou Ústavního soudu bylo aprobováno právo původního vlastníka vozidla domáhat se žalobou určení, že není vlastníkem prodaného vozidla s ohledem na povinnosti vlastníka vozidla a případné sankce za jejich nedodržení (např. odpovědnost za přestupky, povinnost hradit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ad.).

18. K odvolací námitce žalovaného ohledně nedostatku pasivní legitimace na jeho straně odvolací soud konstatuje, že účastníci spolu platně uzavřeli kupní smlouvu a dohodli se, že převod vozidla v registru vozidel zajistí žalovaný, k čemuž mu byla žalobkyní udělena plná moc. Byl to žalovaný, kdo nezajistil, ač to žalobkyni sliboval, převod vozidla na svoji osobu. Žalobkyně se správně vůči němu domáhá určení, že není od data uzavření kupní smlouvy vlastnicí předmětného vozidla. Při prodávání vozidla dalším a dalším osobám by nejen nemohla stále zjišťovat, kdo je jeho vlastníkem, ale ani s nimi nebyla ve smluvním vztahu. Postup žalobkyně je již judikaturou vyřešen (viz bod 17 tohoto rozsudku).

19. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavírá, že žalobkyně není od data uzavření kupní smlouvy se žalovaným, tedy od 30. 1. 2023, vlastnicí předmětného vozidla, žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním mezi účastníky převod vozidla nezajistil a žalobkyně nemůže dosáhnout změny zápisu v registru vozidel k předmětnému vozidlu v otázce vlastnictví jinak než podanou žalobou.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalobkyně a má tak právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výše byla soudem prvního stupně stanovena správně a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen „AT“) odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch. Žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů za 2 úkony právní služby jeden po 2 500 Kč a druhý po 3 700 Kč dle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) AT z pct 35 000 Kč a z 65 000 Kč (podle AT platného od 1. 1. 2025), za 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč a po 450 Kč (podle AT platného od 1. 1. 2025), dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyjádření k odvolání a g) účast při odvolacím jednání. Žalobkyni bylo přiznáno cestovné za cestu [adresa] a zpět v rozsahu 190 km, osobním automobilem [SPZ], průměrná spotřeba 6,3 l/100 km, sazba náhrady 5,80 Kč/1 km, celkem 1 530,50 Kč a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč (podle AT platného od 1. 1. 2025). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 9 380,50 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).