o zaplacení 23 330 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 9. 2024, č. j. 13 C 2/2024-85,

1. Okresní soud v Berouně (jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. 13 C 2/2024-85, zastavil řízení co do zaplacení 1 469,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení 23 330 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 4. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 16 153,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, kdy měl za prokázáno jednání žalované, za které jí byla už uložena pořádková pokuta ve správním řízení. Dle soudu prvního stupně však žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a svou pracovní neschopností, tedy objektivní nemožností žalobce pracovat, jelikož mezi napadením žalobce žalovanou a jeho vyšetřením praktickou lékařkou, která vystavila pracovní neschopnost na dobu 18 dnů, uplynula doba dvou dnů. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.

2. Proti shora uvedenému rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům II. a III. podal odvolání žalobce, který shrnul, že základ nároku žalobce byl dán, neboť žalovaná byla za své jednání, tedy za slovní i fyzické napadení žalobce shledána vinnou přestupky proti občanskému soužití rozhodnutím [právnická osoba]. Žalovaná nadávání žalobci ani samotné napadení nerozporovala. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení ušlého zisku za dobu dočasné pracovní neschopnosti od 5. 2. 2022 do 22. 2. 2022 ve výši 17 465 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení u [právnická osoba] ve výši 5 865 Kč. Nárok na náhradu nákladů přestupkového řízení je dle žalobce nesporný a byl správně uplatněn podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“). Žalobce téhož dne, kdy byl žalovanou napaden, vyhledal lékařské ošetření a soudu předložil zdravotní zprávu, ve které mu bylo lékařem mimo jiné doporučeno zachování klidového režimu a v případě přetrvávající bolesti užívání analgetik. Ošetřující lékař rovněž poukázal na možnost zhoršení zdravotního stavu a pro případ, že by k tomu došlo, měl se žalobce dostavit ke kontrole kdykoli. Žalobce předložil rovněž zprávu své praktické lékařky, kterou navštívil dne 7. 2. 2022, která rozhodla o jeho pracovní neschopnosti. Ta trvala do 22. 2. 2022. Žalobce prokázal nejen protiprávní zásah ze strany žalobkyně a následný vznik škody na jeho straně, ale i příčinnou souvislost, a to v míře prakticky se blížící jistotě. Žalobce nemohl vykonávat svou výdělečnou činnost, dosahovat očekávatelných zisku, přičemž jedinou myslitelnou příčinou tohoto stavu je útok žalobkyně. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou a náplní jeho podnikání je zprostředkování obchodních kontaktů, kdy musí dojíždět na jednotlivá obchodní jednání mimo svého sídla a k tomu musí využívat automobil či jiné dopravní prostředky, což bylo vyloučeno ve chvíli přetrvávajících bolestí hlavy na jeho straně a jiných zdravotních obtíží, které mu vznikly objektivně v důsledku útoku žalované vůči jeho osobě. Rovněž je komplikované vykonávat takovou obchodní činnost za situace, kdy byl viditelně zohyzděn v obličeji v důsledku útoku žalované. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, dle kterého je při zkoumání příčinné souvislosti třeba vždy zohlednit obvyklý chod věcí, tedy, jaký následek mohl dotyčný při provedení svého jednání důvodně očekávat. Toto hledisko je třeba aplikovat i na projednávaný případ, kdy žalovaná mohla zcela důvodně očekávat takové následky svého jednání. Vědomě zaútočila na žalobce s velkou intenzitou a opakovaně, přičemž jej opakovaně tloukla rukou do obličeje a záměrně nehty drápala v obličeji. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce předložil zdravotnickou dokumentaci. Žalovaná byla v průběhu celého řízení pasivní, připustila sice svoji odpovědnost za způsobenou škodu, avšak odmítla výši škody a zdravotní následky na straně žalobce. Soud prvního stupně se nevypořádal s řadou žalobcem navrhovaných důkazů, které prokazovaly příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a způsobenou škodou. Žalobce odmítl závěr soudu prvního stupně jako spekulativní, pokud uvedl, že útok žalované byl vyprovokován žalobcem a tento se měl bránit jiným způsobem. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu, a to usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 1919/08, ze kterého se podává, že není možné trvat na prokázání příčinné souvislosti mezi škodlivým zásahem a způsobeným následkem s naprostou jistotou, protože by tento postup vedl k nepřípustnému omezení práv poškozených. Obdobně rozhodl i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1788/2017. Rovněž tak obdobně rozhodl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 1430/13-2, ve kterém je uvedeno, že není možné poškozenému upřít právo na náhradu utrpěné škody pouze v důsledku uvalení nesplnitelného důkazního břemene zejména stran příčinné souvislosti, protože v takovém případě by příslušná zákonná ustanovení ohledně náhrady způsobené škody prakticky pozbyla jakýkoliv důvod a stala by se obsoletními. Žalobce namítl, že rozsudek soudu je nepřezkoumatelný, neboť soud se nevypořádal s druhým žalobcem uplatněným nárokem, a to náklady vzniklými v souvislosti s přestupkovým řízením u [právnická osoba]. Žalobce zdůraznil, že v řešené věci vykonával své právo, když v souladu se zákonem ostříhal větve stromů přesahující na jeho pozemek. Pokud žalovaná celou situaci neunesla a násilně žalobce napadla, je odpovědná za následky, které mu útokem způsobila. Žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 5 Tdo 162/2007, jehož závěry jsou přiměřeně aplikovatelné na řešenou věc, ve kterém je uvedeno, že není nikdo povinen snášet útoky vůči své osobě, přičemž na napadeném není možno požadovat, aby se útoku vyhnul útěkem nebo jiným způsobem předcházejícím samostatnou konfrontaci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud znovu provedl dokazování v rozsahu lékařských zpráv a následně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 23 330 Kč spolu s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku a zároveň jí uložil povinnost nahradit mu náklady právního zastoupení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že nesouhlasí, že by otázka vzniku škody na straně žalobce byla otázkou nespornou. Žalovaná zopakovala, že jedinými důkazy žalobce o tvrzené pracovní neschopnosti jsou vyjádření praktické lékařky žalobce a vystavení pracovní neschopnosti touto lékařkou. Její vyjádření je v rozporu s odborným vyjádřením nemocnice Hořovice a v rozporu s lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO], na které odkázaly i správní orgány řešící přestupek. V odborném vyjádření není předpokládána pracovní neschopnost vůbec, příslušné pole je vyškrtnuté. Pracovní neschopnost rovněž neshledal lékař [tituly před jménem] [jméno FO] (z lékařské zprávy ze dne 5. 2. 2022) bezprostředně po incidentu, kdy uvedl, že se hlava nemotá, nezvrací, v bezvědomí nebyl. Žalovaná souhlasí s odůvodněním soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalobce na žalovanou vyčkával, vyzýval ji k akci a prakticky se k ní nakláněl přes plot. Neučinil ničeho, aby se fackám a škrábancům žalované vyhnul. Tedy nesplňuje jakoukoliv prevenční povinnost, ke které je každá osoba povinna. Žalobce žalovanou pobízel a provokoval a toto jednání komentoval na kameru a směrem k manželce. Mezi šarvátkou a návštěvou praktické lékařky uplynuly 2 dny a praktická lékařka během pracovní neschopnosti žalobce nevystavila žádné lékařské zprávy, neposlala žalobce na žádné vyšetření, nebylo tak dle názoru žalované zjištěno, že žalobce objektivně nemohl pracovat po dobu dlouhou téměř tří týdnů. Praktická lékařka do důvodu pracovní neschopnosti uvedla úraz zaviněný cizí osobou a následně doplnila potvrzení lékařskou zprávou ze dne 10. 8. 2024, tedy více jak 2 a 1/2 roku po události s tím, že žalobce měl udávat, že byl fyzicky napaden třetí osobou. Dle žalované se žalobce mohl zranit sám nebo mohl být zraněn i jinou osobou, případně mohl mít k nemoci jiný důvod, než který by spočíval v něčem jiném než v jednání žalované. Osmnácti denní pracovní schopnost z poškrábání žalobce v obličeji vyčíslená jím jako náhrada škody, je dle žalované zcela nepřiměřená a neodpovídá odbornému vyjádření [adresa] a lékařské zprávy ze dne 5. 2. 2022. Žalovaná nesouhlasí s tím, že pro prokázání škody v předmětné věci postačuje pouze pracovní neschopnost bez dalšího. Nekonkrétní kontroly praktické lékařky neprokázaly škodu na zdraví, respektive objektivní projevy této tvrzené škody. Stav žalobce nebyl jakkoliv dále objektivizován a konkretizován. Dle žalované žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vzniklou pracovní neschopností trvající 18 dnů, a proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu ve výrocích II. a III., výrok I. nebyl odvoláním napaden, proto nebyl nepřezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne 5. 2. 2022 poté co žalobce ořezal větve stromu přesahujícího z pozemku matky žalované na jeho pozemek, vyčkal jejího příjezdu. Žalovaná po zjištění, že strom byl ořezán, snažila se přehnutím přes plot na žalobce dosáhnout, aby ho mohla uhodit. Žalovaná se dopustila slovního a fyzického útoku na žalobce, způsobila mu na obličeji povrchové škrábance. Žalobce se nacházel za plotem na svém pozemek a po slovních urážkách žalované předklonil hlavu tak, aby na něj žalovaná dosáhla. Nijak se útoku žalované nebránil zůstával na místě a v jejím snažení ji ještě pobízel. Útok žalované nahrával žalobce na kamerový záznam. [právnická osoba] uznal žalovanou vinnou z přestupků proti občanskému soužití, že žalobci hrubě nadávala a dále přestupku tím, že ho udeřila do hlavy a poškrábala ho v obličeji. Za shora uvedené jednání jí byla rozhodnutím ze dne 2. 3. 2023 č. j. [č. účtu], uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobci nebyl uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 16 735 Kč v přestupkovém řízení přiznán, neboť výše škody nebyla spolehlivě zjištěna a s tímto nárokem byl žalobce odkázán na příslušný soud. Náklady přestupkového řízení ve výši 4 290 Kč žalobci rovněž přiznány nebyly, neboť nebyly shledány jako účelně vynaložené v souvislosti s uplatněním jeho nároku na náhradu škody. Shora uvedené rozhodnutí [právnická osoba] bylo ohledně žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody potvrzeno. Shodně bylo potvrzeno i rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení. Žalobce byl dne 5. 2. 2022 ošetřen v [adresa], kde byl vyšetřen, rány mu byly vydezinfikovány, byl mu doporučen klidový režim, při bolestech běžná analgetika a po víkendu kontrola tlaku a tlakové frekvence. V odborném vyjádření [adresa] pro přestupkové řízení ze dne 8. 4. 2022 bylo uvedeno, že žalovaný utrpěl kontuzi hlavy bez známek komoce mozkové, byly zjištěné rány škrábnutím na obličeji, měl bolest hlavy, rány ho pálily a byl bez omezení způsobu života. Povrchní rána na obličeji byla hodnocena dvěma body. Žalobci byl praktickou lékařkou dne 7. 2. 2022 vystaven doklad o dočasné pracovní neschopnosti od 5. 2. 2022, která mu byla ukončena 22. 2. 2022, trvala 18 dní. Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 17 456 Kč (18 x 970,30 Kč) a částky vynaložené na náklady zastoupení v přestupkovém řízení ve výši 5 865 Kč (po částečném zpětvzetí ve výši 1 469,47 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 10. 2023 do zaplacení). Žalobce neobdržel žádné dávky nemocenské.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba doplnit dokazování o obsah daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalobce za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Z provedeného dokazování odvolací soud zjistil, že základ daně žalobce za rok 2021 činil 478 383 Kč.

8. Ve zbývajícím rozsahu se odvolací soud se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně ztotožňuje.

9. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

14. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

15. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které se presumuje.

18. Odvolací soud konstatuje, že dle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán správním rozhodnutím, kterým byla žalovaná uznána vinnou spácháním přestupků proti občanskému soužití. Soud není vázán ustanovením § 135 odst. 1 o. s. ř., pouze pokud jde o výši škody a případné spoluzavinění poškozeného, což ve správním řízení vyřešeno nebylo (o nároku na náhradu ušlého zisku správním orgánem rozhodnuto nebylo). Bylo zjištěno a prokázáno, že žalovaná žalobce slovně i fyzicky napadla a způsobila mu újmu na zdraví spočívající ve způsobení škrábanců v obličejové části. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nemá pochyb o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a újmou na zdraví vzniklou žalobci. Skutečnost, že se žalobce dostavil k praktické lékařce dva dny po incidentu mezi účastníky řízení je logická a srozumitelná, neboť k napadení žalobce došlo v sobotu a praktickou lékařku navštívil první pracovní den následujícího týdne. Navíc tak učinil na doporučení ošetřujícího lékaře [adresa] z důvodu kontroly tlaku a tepové frekvence. Dle odvolacího soudu žalobce nemohl navštívit praktického lékaře o víkendu a jeho stav ošetření v nemocnici zřejmě nevyžadoval. Z lékařské zprávy [adresa] ze dne 5. 2. 2022 bylo zjištěno mimo jiné, že byl žalobce poškrábán, měl zajistit dezinfekci ran, zachovat klidový režim. Z lékařské zprávy praktické lékařky ze dne 22. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobce měl tržné rány na hlavě po tvrzeném napadení sousedkou, zvracel a bolí ho hlava, byl mu vystaven doklad o dočasné pracovní neschopnosti od 5. 2. 2022, která byla ukončena 22. 2. 2022 s kontrolou dne 14. 2. 2022. Dočasná pracovní neschopnost byla vystavena z důvodu úrazu zaviněného jinou osobou.

19. Po závěru o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou újmou na zdraví žalobci se odvolací soud zabýval oběma uplatněnými nároky žalobce. Žalobce se domáhal dvou nároků, a to ušlého zisku za dobu pracovní neschopnosti a náhrady nákladů vzniklých v přestupkovém řízení, včetně příslušenství k oběma nárokům.

20. Ušlý zisk předpokládá, že v důsledku škodní události nedošlo k rozmnožení majetku poškozeného, které by bylo možno bez zásahu škůdce očekávat. Výše ušlého výdělku podnikatele je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu. Od této částky je nezbytné odečíst nemocenské dávky, pokud jsou vyplaceny. Daňové přiznání je obvykle jen jednou z okolností, z nichž lze při výpočtu ušlého zisku vycházet.

21. Žalobce prokazoval výši ušlého zisku daňovým přiznáním z roku 2022, tedy z roku, v němž došlo ke škodní události. Dle odvolacího soudu je třeba při stanovení výše ušlého zisku vycházet z průměrného výdělku, jehož podnikatel dosahoval při výkonu téže podnikatelské činnosti v předcházejícím období, tedy v roce 2021 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 922/18). Odvolací soud proto doplnil dokazování obsahem daňového přiznání žalobce za rok 2021. Z toho zjistil, že daňový základ žalobce v roce 2021 činil celkem 478 383 Kč, při počtu celkem 365 dní v roce 2021 činí denní průměrný příjem žalobce 1310,63 Kč. Z vystavené dočasné pracovní neschopnosti žalobce a zprávy jeho praktické lékařky je zřejmé, že ta vycházela ze subjektivních stesků žalobce ohledně bolesti hlavy. Pokud trpěl žalobce tři týdny bolestmi hlavy, nemohlo jít po celou dobu o příčinnou souvislost s jednáním žalované. Nelze přehlédnout, že z lékařské zprávy [právnická osoba]. ze dne 8. 4. 2022, vystavené pro účely přestupkového řízení, se podává, že u žalobce šlo o potíže s bolestí hlavy, pálení ran po škrábnutí s tím, že nedošlo k omezení způsobu života žalobce. Bolestné bylo ohodnoceno 2 body. Žalobce nebyl praktickou lékařkou odeslán na jiné vyšetření, které by mohlo objektivizovat jeho bolesti hlavy (alespoň se to z lékařské zprávy nepodává). Odvolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl úvahou k závěru, že v příčinné souvislosti s jednáním žalované byla pracovní neschopnost v rozsahu sedmi dnů maximálně. Za tuto dobu mohlo dojít k zahojení povrchových zranění žalobce do takové míry, aby, mu nebránily ve výkonu jeho pracovní činnosti. Za sedm dnů pracovní neschopnosti činil ušlý zisk žalobce po zaokrouhlení 9 175 Kč (7x 1310,63). Z kamerového záznamu ze dne 5. 2. 2022 je zřejmé, že žalobce po vulgárním slovním napadení žalovanou a při vědomí, že je celý incident nahráván kamerou, ji opakovaně vyzýval „flákni mi jí, no dělej,“ a později „šáhni na mě ještě jednou ty vole, dělej“, také ji mezitím oslovil „vidíš to okno, ty krávo blbá“, přistupoval k plotu a nakláněl se hlavou k žalované právě tak, aby na něho alespoň částečně dosáhla rukama. Dle odvolacího soudu žalobce využil naprostého rozrušení žalované, kterou dále slovně významně provokoval. Pokud by žalobce zachoval metr odstupu od plotu a k žalované se hlavou výrazně nenakláněl, pravděpodobně by došlo mezi účastníky pouze ke slovnímu konfliktu, nikoli i fyzickému. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce si minimálně z 50 % spoluzpůsobil vzniklou újmu na zdraví sám a má tak nárok na 50 % ušlého zisku, který po zaokrouhlení činí 4 588 Kč.

22. V přestupkovém řízení se žalobce domáhal ušlého zisku v rozsahu 16 735 Kč. Žalobce byl úspěšný pouze co do částky 4 588 Kč, a byl by tak poměrně neúspěšný i v přestupkovém řízení. Dle odvolacího soudu proto žalobci nárok na náhradu nákladů přestupkového řízení nevznikl.

23. Odvolací soud uzavírá, že protiprávním jednáním žalované došlo k újmě na zdraví žalobce s tím, že se na vzniku újmy na zdraví částečně podílel svým jednáním. Újma na zdraví vzniklá žalobci spočívá v jemu ušlém zisku ve výši 4 588 Kč.

24. Žalobce svůj nárok na ušlý zisk uplatnil vůči žalované již v přestupkovém řízení vedeném u [právnická osoba], kdy tento rozhodl dne 2. 3. 2023, tedy nejpozději od data doručení tohoto rozhodnutí bylo žalované známo, že se vůči ní žalobce domáhá náhrady majetkové újmy představující ušlý zisk ve výši 4 588 Kč. Odvolací soud proto přiznal žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 588 Kč od 4. 10. 2023 do zaplacení v souladu s ustanoveními § 513 a § 1970 o. z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Z důvodu změny věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 2 tak, že poměrně úspěšné žalované (81 % úspěch žalované, 19 % úspěch žalobce, s tím, že odvolací soud vyšel z pct 17 465 Kč, když částku nákladů přestupkového řízení považoval za příslušenství pohledávky a vycházel z ní pouze při určení poměru úspěchu a neúspěchu stran) by přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které by sestávaly z odměny za 5 a ½ úkonů právní služby dle § 7 AT, po 1 820 Kč z pct 17 465 Kč; a z 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) 2x sepis vyjádření, písm. g) 2x účast při jednání; a s jeho ustanovením § 11 odst. 3 za nahlížení do spisu po připojení přestupkového spisu. Právní zástupce žalované prokázal, že je plátcem DPH, a proto by mu byla přiznána 21 % DPH ve výši 2 480,10 Kč po zaokrouhlení. Účelně vynaložené náklady řízení na právní zastoupení vzniklé žalované před soudem prvního stupně celkem činí 14 290,10 Kč, avšak s ohledem na poměrný úspěch ve věci v rozsahu 62 % ((81-19) má žalovaná právo zaplacení 8 860 Kč po zaokrouhlení a žalobci bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud v napadeném výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a ve zbytku jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Nově pak rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla úspěšná v rozsahu 60 % (poměr úspěchu a neúspěchu se změnil v důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobcem, 80-20) a vzniklo by jí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně za 2 a ½ úkonu právní služby po 1 820 Kč dle § 7 a § 8 AT z pct 17 465 Kč, a dále by jí vznikl nárok na úhradu 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) 1x sepis vyjádření k odvolání a písm. g) účast při jednání, z toho jednou dle § 11 odst. 2 písm. f) pouze účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Právní zástupce žalované prokázal, že je plátcem DPH, a proto jí byla přiznána 21 % DPH. Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení by činily 6 776 Kč, 60 % z této částky činí 4 066 Kč po zaokrouhlení, a žalobci bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).