o obnovu řízení, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 8. 2025, č. j. 11 C 78/2025-92

1. Rozsudkem (správně usnesením – pozn. odvolacího soudu) ze dne ze dne 7. 8. 2025, č. j. 11 C 78/2025-92, Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. zamítl žalobu na obnovu řízení žalobkyně ze dne 4. 4. 2025 proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 11 C 151/2020-569 ze dne 16. 5. 2023 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 246, 247/2023-635 ze dne 20. 12. 2023. Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 12 271 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba na obnovu řízení byla žalobkyní podána opožděně, a i v případě jejího včasného podání nemůže být důvodná. Věc právně kvalifikoval dle § 233 odst. 1 a § 235e odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.).

2. Proti uvedenému usnesení se včas odvolala žalobkyně. Uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické. Příčinná souvislost mezi stavem obecní kanalizace a jejího bezprostředního okolí a stavem budovy nad ní zcela jednoznačně existovala již v době původního soudního řízení. Žalobkyně však bez své viny v daném řízení nedisponovala dostatečným odborným podkladem, neboť znalecký posudek znalecké kanceláře Jokl Appraisal, s. r. o. byl ve svých původních závěrech nesprávný, resp. neúplný. Pokud by znalecká kancelář ve svém původním posudku dospěla k závěrům, ke kterým dospěla ve svém Dodatku č. 2, bylo by rozhodnutí v předmětném soudním řízení zcela odlišné. Jedná se o situaci, na kterou právě pamatuje právní úprava obnovy řízení. Žalobkyni se i nadále bortí budova, avšak dosavadní soudní ochrana je téměř nulová. V této věci jsou nesporné historické i současné vady předmětné kanalizace i to, že sesouvání podléhá stavba nacházející se přímo nad ní. Soud v rámci předmětného řízení nadto dovodil, že v místě dochází k závažným zásahům do podloží. Prozatím je však otázkou, zda každodenní „pumpování“ vody zapříčiňuje vznik trhlin na budově. Danou otázku pak řeší právě Dodatek č. 2 znaleckého posudku. Je tedy nesporné, že fyzikální jevy způsobené chatrnou kanalizací zde byly již v průběhu původního řízení. Nahlas vyslovené odborné posouzení důsledků těchto fyzikálních jevů však (bez viny žalobkyně) zaznívá až nyní. Žalobkyně dále nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně ohledně opožděnosti žaloby na obnovu řízení. Uvedla, že až od vyslechnutí odborného a konkrétně formulovaného závěru Dodatku č. 2 znalecké kanceláře, který jí byl doručen dne 7. 1. 2025, lze odvíjet kvalifikovanou znalost věci; nikoliv od zdvořilostní procházky se znalcem při místním ohledání budovy. Dále žalobkyně poukázala na to, že předmětná obecní kanalizace byla postavena načerno, nejsou k ní žádné plány, není zkolaudována a má zcela nevyhovující přípojku průrazem, rovněž nesplňuje normy ve vztahu k požadované vodotěsnosti. Poukázala na soudem prvního stupně objednaný georadarový průzkum [jméno FO] ze dne 20. 12. 2022, se kterým se soud prvního stupně řádně nevypořádal a jedná se o opomenutý důkaz. Původní znalecký posudek [právnická osoba]., zadaný rovněž soudem prvního stupně, doporučil sanaci podloží pod budovou a přeložení obecní kanalizace mimo půdorys budovy. Nezmínil však příčinnou souvislost mezi poškozenou obecní kanalizací a poškozením budovy žalobkyně, kanalizace ve vlastnictví žalobkyně a rovněž podloží pod budovou. Soud prvního stupně po částečném zrušení svého původního rozsudku uložil žalovaným sanaci podloží pod budovou a ostatní nároky zamítl. Nevysvětlil, jak je možné, že podloží pod budovou žalobkyně se propadá, avšak kanalizace žalobkyně a budova žalobkyně jsou (údajně) nedotčené, i když jsou nedílnou součástí daného podloží. Kanalizace žalobkyně je v tomto podloží přímo zakopána a budova žalobkyně na daném podloží stojí. Obnova řízení by tedy i tuto aktuální vnitřní rozpornost vyřešila. Skutečnost, že obecní kanalizace je i v současné době vadná a nadále prosakuje, dokazuje i 1. žalovaným narychlo zbudovaná oranžová trubka v šachtě č. 1, která vrací uniklou splaškovou vodu zpět do kanalizační šachty. Voda z ní vytékající silně zapáchá, rozhodně se tak nemůže jednat o spodní vodu. Je nezbytně nutné obecní kanalizaci přeložit, což doporučuje i Dodatek č. 2 znaleckého posudku. Tento dodatek nemohla žalobkyně v průběhu původního soudního řízení předložit. Fyzikální procesy sesedání a poškozování jsou kontinuálního charakteru a existovaly a projevovaly se více a více po celou dobu řízení, stejně jako v době původního řízení existoval kauzální nexus. Objektivní možnost předložit relevantní důkaz má však žalobkyně až nyní, když Dodatek č. 2 fakticky narovnává předchozí nesprávné a neúplné znalecké posouzení věci. Namístě by bylo i místní šetření odvolacího soudu, případně výslech soudního znalce [jméno FO], které žalobkyně navrhla k důkazu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrhu na obnovu řízení vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný č. 1 poukázal ve vyjádření k odvolání žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 28 Cdo 2199/2024 a sp. zn. 33 Cdo 377/2024. Uvedl, že příčinná souvislost mezi stavem kanalizace a stavem budovy žalobkyně není novou skutečností. Žalobkyně ji tvrdila již v rámci původního řízení, ale neunesla v tomto směru důkazní břemeno. Právní úprava obnovy řízení nemá za cíl dát účastníkům řízení možnost „dalších pokusů“, jde o mimořádný opravný prostředek, který má striktně stanovená pravidla, jeho použití nemůže být rozšiřováno, neboť by tím bylo nepřípustně zasaženo do právní jistoty účastníků pravomocně skončeného řízení. Žaloba byla podána opožděně, a to minimálně k tvrzené příčinné souvislosti, když žalobkyně se o existenci trhlin dozvěděla nejpozději dne 19. 11. 2024 při místním ohledání budovy znalcem (fotografie byly předloženy již 15. 3. 2024 v rámci dovolacího řízení). Dodatek č. 2 znaleckého posudku znalecké kanceláře není důkazem, který žalobkyně nemohla uplatnit v původním řízení. Aby se tento Dodatek mohl stát důvodem obnovy, musel by v době původního řízení již existovat. Navíc pro žalobkyni nemůže přivodit příznivější rozhodnutí, neboť potvrzuje závěr původního znaleckého posudku. 1. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná č. 2 k odvolání žalobkyně uvedla, že tvrzení žalobkyně zůstávají stále totožná, když vycházejí ze skutkového stavu, který zde existoval již více než rok před podáním žaloby na obnovu řízení. Nelze aprobovat názor žalobkyně, dle kterého by bylo možné např. vyčkávat na doručení „nového“ znaleckého posudku po dobu dvou let a až následně se domáhat změny vydaného pravomocného rozhodnutí v rámci obnovy řízení. Žalobkyni nic nebránilo, aby již v původním nalézacím řízení brojila proti závěrům vyhotoveného znaleckého posudku. 2. žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v zákonné výši.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a odstavec 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou dne 4. 4. 2025 se žalobkyně domáhá obnovy řízení v části původního řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 151/2020 s odkazem na ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Uvedla, že až po právní moci rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 6. 2023, č. j. 11 C 151/2020-569, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, zjistila, že existují skutečnosti a důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Poukázala na závěry rozsudku NS sp. zn. 21 Cdo 818/2003, dle kterého skutečnosti a důkazy, o nichž se účastník dozvěděl až po vyhlášení rozhodnutí prvního stupně a které nastaly či vznikly před vyhlášením rozhodnutí prvního stupně, nelze uplatnit v odvolání nebo za dovolacího řízení, ale pouze žalobou na obnovu řízení. Tyto rozhodné skutečnosti a důkazy jsou dle žalobkyně 1) existence nových trhlin budovy v jejím vlastnictví a jejich posouzení Dodatkem č. 2 znaleckého posudku, dále 2) zpráva o hydrogeologickém vrtu z roku 2002 z databáze geologicky dokumentovaných objektů ČR, a 3) zpráva o provedeném geologickém průzkumu z února 2018 označená jako „Orientační posouzení základové spáry pro nástavbu objektu na stavební parcele č. [adresa]“. Žalovaní s návrhem na povolení obnovy řízení nesouhlasili. 2. žalovaná uvedla, že již v nalézacím řízení mohla žalobkyně namítat nesprávnost původního znaleckého posudku a navrhovat důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, což neučinila. Navíc žalobkyně již v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dne 14. 3. 2024 předkládala k důkazu fotografie prasklin budovy, na základě jejichž zkoumání měl znalec údajně dojít ke změně závěrů znaleckého posudku. Znalecký posudek byl vypracován dne 19. 11. 2024 a údajně byl dodán žalobkyní až dne 7. 1. 2025. Nicméně stejné důvody, které uvádí nyní v žalobě, uváděla žalobkyně již v rámci dovolání, tj. minimálně půl roku před zadáním znaleckého posudku. Dle 2. žalované se jedná o nezákonný způsob a snahu posunout počátek zákonem stanovené tříměsíční lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení. K podání žaloby došlo totiž až dne 4. 4. 2025. Lhůta pro podání žaloby musela plynout již od okamžiku, kdy se na budově objevily nové trhliny, které mají dle žaloby odůvodňovat obnovu řízení. 1. žalovaný mimo jiné poukázal na to, že dle ustálené judikatury nemohou být důvodem pro povolení obnovy řízení skutečnosti a důkazy, které nastaly či vznikly až po skončení původního řízení.

7. Ze spisu bylo dále zjištěno, že žalobkyně se žalobou ze dne 1. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 2. 7. 2021, domáhala ve věci soudu prvního stupně sp. zn. 11 C 151/2020 těchto žalobních nároků:

a) aby se žalovaní společně a nerozdílně zdrželi dalšího poškozování majetku žalobkyně (budova [adresa] a kanalizace ve vlastnictví žalobkyně – kanalizační přípojka), ke kterému dochází v důsledku úniku splaškových vod ze stoky obecní kanalizace, jejím odstraněním z pozemku ve vlastnictví žalobkyně, a aby se společně a nerozdílně zdrželi dalšího poškozování majetku žalobkyně (budova [adresa] a kanalizace ve vlastnictví žalobkyně – kanalizační přípojky), ke kterému dochází v důsledku úniku splaškových vod z kanalizační šachty označené jako č. [hodnota] ([Anonymizováno]), nacházející se na křižovatce [adresa], jakož i v důsledku úniku splaškových vod z úseku obecní kanalizace situované nad touto šachtou, jakož i v důsledku úniku splaškových vod z kanalizační šachty X (nacházející se v těsné blízkosti kanalizační šachty označené jako č. [hodnota] ([Anonymizováno])), jakož i v důsledku úniku splaškových vod z potrubí do šachty X ústících, a to jejich uvedením do perfektního stavu, zejména zajištěním jejich vodotěsnosti.

b) aby žalovaní společně a nerozdílně zajistili přeložku stoky obecní kanalizace mimo hranice pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je budova [adresa] tak, aby bylo zamezeno dalšímu poškozování majetku žalobkyně (budova [adresa] a kanalizace ve vlastnictví žalobkyně – kanalizační přípojka).

c) aby žalovaní společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu) podle stavu ke konci roku 2018, včetně provedení opravy takto dotčených podlah, k jejichž poškození případně dojde prováděním oprav kanalizace ve vlastnictví žalobkyně, a to tak, aby podlahy v jednotlivých místnostech byly jednotné a celistvé, nikoliv záplatované, tedy uvedení podlah do předešlého stavu.

d) aby žalovaní společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], uvedením do předešlého stavu.

e) aby žalovaní společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou na budově [adresa], uvedením do předešlého stavu.

f) aby žalovaní společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou na stoce obecní kanalizace jejím uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu), tj. do stavu do doby před provedením odbočky vpravo průrazem, a aby společně a nerozdílně nahradili škodu vzniklou v kanalizační šachtě označené jako č. 231 (374,64 (3.7)), nacházející se na křižovatce ulic Nová a Stará, před budovou [adresa], jakož i v úseku obecní kanalizace situované nad touto kanalizační šachtou, jakož i v kanalizační šachtě X (nacházející se v těsné blízkosti kanalizační šachty označené jako č. 231 (374,64 (3.7)) a potrubí do šachty X ústících.

g) aby žalovaní společně a nerozdílně nahradili žalobkyni náklady vynaložené ke zjištěné vadného stavu stoky obecní kanalizace v celkové částce 104 954,60 Kč (včetně DPH).

8. Soud prvního stupně v této věci rozhodl původně rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 11 C 151/2020-569, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 7. 2023, č. j. 11 C 151/2020-584 tak, že žalobu jako celek zamítl. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích ad d) a g) a dále v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení a potvrdil jej ve výrocích ad a), b), c), e) a f). Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho potvrzující části bylo žalobkyní podáno dovolání, které NS odmítl. Žalobkyně pak podává tuto žalobu o obnovu řízení ze dne 4. 4. 2025, pokud jde o pravomocně rozhodnuté nároky ad b), c) a e). Výroky ad a) a f) nejsou tedy žalobou o obnovu řízení dotčeny.

9. Žalobkyně za účelem prokázání důvodnosti své žaloby o obnovu řízení navrhla listiny, které soud prvního stupně provedl k důkazu.

10. Takto zjistil z článku „[jméno FO]: Hladina spodních vod neustále klesá a některé obce o ní mohou v budoucnu přijít“ ze dne 28. 5. 2022, že jmenovaný v rozhovoru z uvedeného dne uvádí, že hladina spodních vod na [Anonymizováno] je nízká a stále klesá a je třeba učinit vhodná opatření k zamezení tohoto jevu. Z Dodatku č. 2 znaleckého posudku č. [č. účtu] ze dne 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že byl vypracován znaleckou kanceláří [právnická osoba] dne 7. 1. 2025 na základě zadání žalobkyně s cílem „posouzení kanalizace ve vztahu k budově nad ní“. Podle jeho obsahu proběhla dne 19. 11. 2024 prohlídka budovy žalobkyně za účasti jednatele a jediného majitele, tj. žalobkyně (žalovaní nebyli k prohlídce přizváni) a z prohlídky je zřejmý zhoršující se stav budovy – nové trhliny na zdech a podlahách, především v místech nad kanalizací. Výrok Dodatku znaleckého posudku zní: Na základě naší aktuální prohlídky můžeme potvrdit náš původní závěr, že je nutné okolí kanalizace pod podlahou suterénu na námi určených místech sanovat a současně přeložit kanalizaci mimo budovu. Z důkazu označeného „Orientační posouzení základové spáry pro nástavbu objektu v městě [adresa] na pozemkové parcele č. st. [Anonymizováno] z února 2018“ bylo zjištěno, že je zde uvedeno, že k ověření inženýrsko-geologických poměrů v místě projektované stavby (pozemek p. č. [Anonymizováno]/2 – sousedící s pozemkem žalobkyně) byly provedeny kopané sondy a není nutno podle výsledků počítat se zvýšenou hladinou podzemních vod ani budovat ochranu navrhovaných betonových konstrukcí proti agresivitě podzemních vod. Konečně pak ze zprávy [Anonymizováno], pořízené z internetu dne 26. 2. 2025, bylo zjištěno, že při realizaci vrtu v roce 2002 v okolí nemovitosti žalobkyně byla zjištěna narážená hladina podzemní vody ve 3 metrech a vystoupala následně do výše 8 metrů pod povrchem.

11. Podle ust. § 228 odst. 1 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ust. § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ust. § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

12. Podle ust. § 233 odst. 1 o. s. ř. musí být žaloba na obnovu řízení podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo obnovu navrhuje, dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.

13. Podle ust. § 235a odst. 1 o. s. ř. žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v ust. § 229 odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (ust. § 9 odst. 2 až 4).

14. Podle § 235a odst. 2 o. s. ř. pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.

15. Žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí ve věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad, nelze jím napadnout samotné hodnocení důkazů soudem. Tuto žalobu lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ust. § 228 odst. 1 o. s. ř.

16. Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ust. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nové pouze tehdy, jestliže účastník – přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly – je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil nesplnění své povinnosti tvrzení či povinnosti důkazní) v tomto původním řízení (včetně řízení odvolacího) použít (obdobně srov. např. usnesení NS ze dne 26. 9. 2002, č. j. 20 Cdo 1170/2001-57, s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje). Důvodem obnovy řízení podle cit. zák. ust. mohou být tedy jen ty skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které účastník obnovy řízení se domáhající nemohl bez své viny v původním řízení použít, přestože objektivně v době původního řízení existovaly, a současně musí být splněna i druhá podmínka, že se jedná o skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Nemožností použít skutečnosti, rozhodnuti nebo důkazy bez své viny v původním řízení je přitom míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (obdobně např. R 19/75, s jehož závěry se odvolací soud rovněž ztotožňuje a nemá žádný důvod se od nich odchylovat).

17. Ust. § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. má na mysli situaci, kdy účastník řádně splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak jím navržený důkaz nemohl být v původním řízení proveden, neboť tomu bránila překážka objektivní povahy (např. označený svědek byl neznámého pobytu, listina se ztratila apod.). O důvod obnovy řízení v tomto případě jde tehdy, ukáže-li se po pravomocného skončení věci, že důkaz je možné provést a že tento důkaz může přivodit příznivější rozhodnutí pro účastníka, který z tohoto důvodu návrh na obnovu řízení podal.

18. Z výše uvedeného vyplývá, že na žalobkyni v tomto řízení leží důkazní břemeno nejen o existenci takových skutečností, rozhodnutí nebo důkazů, které má na mysli ust. § 228 odst. 1 o. s. ř., ale rovněž ohledně jejího tvrzení, že tyto skutečnosti, tato rozhodnutí, případně tyto důkazy nemohla v původním řízení použít, a to bez své viny. Pravidla, uvedená v ust. § 228 odst. 1 jsou striktní, nelze je vykládat extenzívně, neboť by to představovalo zásah do právní jistoty účastníků na základě již pravomocně vydaného soudního rozhodnutí.

19. Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odstavcích 10. až 17. odůvodnění napadeného rozhodnutí. I když měl soud prvního stupně správně o věci rozhodnout ve formě usnesení (svého pochybení si ostatně byl vědom – viz odst. 18. odůvodnění napadeného usnesení), pokud tak učinil ve formě rozsudku, nejedná se o vadu, která by byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jde o „vyšší“ formu rozhodnutí, než předpokládá ust. § 235e odst. 1 o. s. ř. Byť pak soud prvního stupně ve výroku I. svého rozhodnutí neuvádí, v jakém rozsahu žalobkyně napadla původní rozhodnutí žalobou o obnovu řízení, tato skutečnost vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí (i tohoto rozhodnutí); nadto se jedná o rozhodnutí zamítavé. Rovněž je pak ve výroku napadeného rozhodnutí uváděno datum podání žaloby o obnovu řízení, tj. 4. 4. 2025, čímž je rozsah navrhované obnovy řízení také určen. Ze všech těchto důvodů odvolací soud ani tuto skutečnost nepovažuje za vadu napadeného rozhodnutí.

20. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně učinila předmětem žaloby na obnovu řízení nároky ad b), c) a e) (viz shora) s tím, že tvrdila jako důvod obnovy existenci příčinné souvislosti mezi stavem kanalizace a jejího bezprostředního okolí a stavem budovy nad ní. Uvedenou skutečnost pak prokazovala Dodatkem č. 2 znalecké kanceláře [jméno FO]. ze dne 7. 1. 2025 (dále jen „Dodatek č. 2). Pokud jde o důkazy, a to zprávu o provedeném hydrogeologickém vrtu z databáze geologicky dokumentovaných objektů ČR, a dále zprávu o geologickém průzkumu z února 2018 s názvem „Orientační posouzení základové spáry pro nástavbu objektu v městě [adresa] na pozemkové parcele č. st. [adresa], žalobkyně k dotazu odvolacího soudu při jednání dne 28. 1. 2026 uvedla, že na těchto důkazech samostatně není stavěna žaloba na obnovu řízení jako na důvodu pro obnovu řízení. Tyto zprávy byly dokládány pouze pro úplnost vzhledem k argumentaci žalovaných v původním řízení před soudem prvního stupně sp. zn. 11 C 151/2020.

21. Pokud jde o Dodatek č. 2, znalecká kancelář (dále jen „znalec“) provedla k objednávce žalobkyně v budově ve vlastnictví žalobkyně místní šetření dne 19. 11. 2025 a pouze na základě této prohlídky zjistila, že je zřejmý zhoršující se stav budovy (nové trhliny na zdech a podlahách, především v místech nad kanalizací) oproti jejich předchozí prohlídce. Vzhledem k poloze těchto trhlin, které se objevují nad posuzovanou kanalizací, pak znalec usoudil na příčinnou souvislost mezi stavem posuzované kanalizace a jejího bezprostředního okolí a stavem budovy nad ní. Uvedl, že pokud by se v budově prováděly nějaké stavební úpravy a konstrukce budovy včetně podloží s kanalizací by se tím rozvibrovaly, pak se obává (jak již uváděl ve svém původním posudku), že by následky pro budovu byly ještě podstatně větší. Na základě uvedeného uzavřel, že může potvrdit svůj původní závěr, že je nutné okolí kanalizace pod podlahou suterénu na jím určených místech sanovat a současně přeložit kanalizaci mimo budovu. Uvedený závěr pak znalec činí pouze na základě jeho jediné prohlídky budovy žalobkyně z exteriéru i interiéru za účasti jednatele žalobkyně [jméno FO] dne 19. 11. 2024. Neprovádí žádné výpočty, měření apod. Je přitom prokázané, že fotografie nových trhlin na budově ve svém vlastnictví měla žalobkyně k dispozici již dne 15. 3. 2024. Nejpozději na základě místního šetření znalce dne 19. 11. 2024 (ne-li dříve) se tak žalobkyně dozvěděla o důvodu obnovy. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že pokud žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení až dne 4. 4. 2025, je tato žaloba v intencích ust. § 233 odst. 1 o. s. ř. opožděná.

22. Nadto je třeba konstatovat, že se jedná o nové trhliny na budově, které vznikly až později a v době původního řízení neexistovaly. Takové skutečnosti a důkazy o nich nemohou být důvodem pro povolení obnovy řízení. Pokud by se pak jednalo o „staré“ trhliny na budově, které zde existovaly v době původního řízení, žalobkyně o nich musela vědět a mohla tyto skutečnosti uplatnit v původním řízení a reagovat na ně návrhy důkazů (včetně revize původního znaleckého apod.). Nelze tedy uzavřít, že jde o skutečnosti, které bez své viny nemohla použít v původním řízení.

23. Nad rámec uvedeného pak odvolací soud konstatuje, že je rovněž otázkou, zda by závěry v Dodatku č. 2 znalce (dle názoru odvolacího soudu shodné jako v původním znaleckém posudku ve znění Dodatku č. 1, jehož zadavatelem byl soud prvního stupně) mohly pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

24. Pokud by snad šlo o nové skutečnosti, které nastaly až po skončení původního řízení (např. nové trhliny po neúspěšně provedené opravě kanalizace, nové imise – emise apod.), nelze tyto uplatňovat v rámci řízení o obnovu řízení, kde jsou podmínky ust. § 228 o. s. ř. nastaveny přísně a restriktivně, ale případně formou nových žalobních nároků apod.

25. Žalobkyně tak se svou žalobou na obnovu řízení nemůže být úspěšná, pokud jde o jí tvrzené důvody obnovy, jakož i z hlediska včasnosti této žaloby. Na uvedeném závěru pak nemohou dle názoru odvolacího soudu nic změnit ani žalobkyní navrhované důkazy v podobě výslechu zpracovatele Dodatku č. 2 [jméno FO] a v podobě místního šetření odvolacím soudem.

26. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud návrh žalobkyně na obnovu řízení pro nesplnění podmínek uvedených v ust. § 233 odst. 1 a ust. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.

27. Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. rozhodnutí (rozsudek) soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné výrokem I. tohoto usnesení potvrdil.

28. Pokud jde o výroky II. a III. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o těch bylo správně rozhodnuto dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

29. Výše těchto nákladů ve vztahu k 1. žalovanému byla stanovena správně a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto usnesení na tento správný výpočet (včetně právní kvalifikace) soudu prvního stupně odkazuje.

30. V případě 2. žalované tvoří náklady řízení před soudem prvního stupně odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast při jednání soudu prvního stupně dne 7. 8. 2025) při sazbě za úkon právní služby 2 300 Kč, tj. celkem 6 900 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „ AT“), dále 3 režijní paušály po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, a 21 % DPH z částky 8 250 Kč ve výši 1 732,50 Kč, celkem tedy 9 983 Kč po zaokrouhlení.

31. Odvolací soud tak dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. pouze pokud jde o výši náhrady nákladů řízení 2. žalované (správně 9 983 Kč), jinak jej v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy i v odvolacím řízení měli žalovaní plný úspěch ve věci. Náklady odvolacího řízení každého ze žalovaných pak tvoří odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobkyně, účast při jednání odvolacího soudu dne 28. 1. 2026) při sazbě za jeden úkon právní služby 2 300 Kč, tj. celkem 4 600 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 AT), dále 2 režijní paušály po 450 Kč, tj. 900 Kč, dle § 13 odst. 4 AT, a 21 % DPH z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč; celkem ve výši 6 655 Kč.