o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 4. 2024, č. j. 12 C 143/2022-144,

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 12 C 143/2022-144, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 90 000 Kč s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 30 000 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 30 000 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky 30 000 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 66 550 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta [adresa] (výrok II.).

2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně neprovedla řádně a včas v období od prosince 2021 do února 2022 všechny činnosti, ke kterým se zavázala v Příloze č. 1 Smlouvy uzavřené ve smyslu § 1724 odst. 1 a § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ani neprovedla tyto činnosti před uplynutím lhůty 10 pracovních dnů od zaslání písemného upozornění žalovanou ze dne 6. 12. 2021, 5. 1. 2022, 2. 2. 2022 a 14. 3. 2022. Pokud za této situace žalovaná v souladu s čl. 6.1 Smlouvy zastavila úhradu faktur, pak žalobkyni nárok na úhradu plnění dohodnutého ve Smlouvě ve výši 30 000 Kč měsíčně za období od prosince 2021 do února 2022 nevznikl. S ohledem na uvedený právní závěr se dále nezabýval posouzením vzniku práva žalované na zaplacení smluvní pokuty a jeho započtením proti pohledávce žalobkyně, když tento nárok byl v řízení uplatněn toliko jako obrana. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), výši uložené povinnosti soud prvního stupně určil podle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu) ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), splatnost a místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Připomněla, že platební morálka žalované byla od počátku smluvního vztahu nevyhovující, což vedlo k finančním ztrátám a likviditním problémům žalobkyně. Závěr soudu o absenci všech revizí je zavádějící, není pravdou, že by u všech hasicích přístrojů chyběla revize. Absence revizí nebyla žalovanou reklamována až do doby, kdy vznikl problém s neplacením závazků žalované. E-mail pana [jméno FO] byl vytržen z kontextu. Dále rozporovala tvrzení svědka [Anonymizováno], že veškerou dokumentaci bude podepisovat pouze ředitel žalované. Zdůraznila, že doložila pracovními výkazy a výslechy svědků [Anonymizováno] a [jméno FO], že až do konce trvání smlouvy plnila své povinnosti řádně a včas. K nárokům žalované uvedla, že žalovaná nikdy nedoručila vyúčtování údajných sankcí a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu k započtení pohledávky. Shrnula, že doložila důkazy o včasném a řádném plnění smlouvy až do ukončení smluvního vztahu. Naopak žalovaná neprokázala, že by došlo k správnému a včasnému vyúčtování údajných sankcí. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že je považuje za opožděné, když mělo být doručeno do datové schránky soudu prvního stupně až 31. 7. 2024 ačkoli lhůta pro odvolání musela uplynout již 26. 7. 2024. Dále poukázala na to, že žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost závěrů soudu prvního stupně, soustředí se pouze na jednu ne zcela rozhodnou skutečnost, a to chybějící revizi jednoho hasicího přístroje. Zdůraznila, že odvolání žalobkyně je i v rozporu s jejími e-maily, když v rozhodném období nejméně třikrát žalované oznámila, že žádné práce provádět nebude a neprovádí. Závěrem navrhla, pokud nebude odvolání odmítnuto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

5. Z obsahu spisu se podává, že napadený rozsudek byl dodán do datové schránky zástupce žalobkyně 28. 6. 2024 a oprávněná osoba se přihlásila 2. 7. 2024 (viz doručenka na č. l. 148 spisu). Poslední den 15denní lhůty pro podání odvolání tak byl 17. 7. 2024. Dle Záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně (na č. l. 150 spisu) bylo odvolání žalobkyně, datované 16. 7. 2024, doručeno soudu prvního stupně dne 16. 7. 2024 v 13:09:53 hodin, tj. v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.

7. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: účastnice uzavřely dne 23. 4. 2019, žalovaná jako odběratel a žalobkyně jako dodavatel, Smlouvu o zajištění oprav, údržby a servisu [Anonymizováno] [Jméno žalované B] (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy byly Přílohy č. 1, 2 a 3. Ve smlouvě se účastnice dohodly o tom, že žalobkyně bude pro žalovanou provádět činnosti týkající se prohlídek servisů, kontrol, běžných a generálních oprav a revizí s četností a rozsahem uvedeným v příloze č. 1 a č. 3 Smlouvy, v areálu výstaviště v sídle žalované. Za služby byl sjednán měsíční poplatek 30 000 Kč bez DPH, jehož součástí byl i spotřební materiál a náhradní díly k uvedeným technologiím. Účastnice dále sjednaly, že žalobkyně měsíčně vystaví fakturu na 30 000 Kč a žalovaná ji uhradí bankovním převodem do 14 dnů po datu vystavení. V únoru 2020 spolu účastnice prostřednictvím e-mailů komunikovaly o záležitostech souvisejících s propadlými revizemi na hasicích přístrojích. V říjnu 2020 se stejným způsobem dohodly, že do budoucna budou o provedených opravách a kontrolách vyhotovovány pracovní výkazy, které budou za žalovanou opatřeny podpisem pana [jméno FO], případně podpisem jeho zástupce a v mimopracovní době podpisem vrátného. Žalovaná přitom žádala žalobkyni o předání originálů zpráv o provedených revizích. Do září 2021 pracoval u žalované jako vedoucí technické realizace [jméno FO]. Při výkonu své práce spolupracoval se žalobkyní, zejména s [jméno FO] starším, který mu e-mailem posílal revizní zprávy. Zaměstnanec žalované [jméno FO] poté revizní zprávy založil do šanonu a evidoval jejich platnost. Sám se žalobkyní neřešil, že by se měly udělat nějaké další revize. Poslední revizní zprávy, které si pamatoval, byly z roku 2019. Poté, co skončil pracovní poměr [jméno FO], převzal v říjnu 2021 archiv revizních zpráv u žalované [jméno FO]. Zjistil, že chybí revize elektroinstalací a revize hromosvodů a informoval proto o tom vedení žalované. Dne 13. 10. 2021 žalovaná u žalobkyně e-mailem poptávala tabulku s revizemi. V listopadu 2021 požadovala žalovaná po žalobkyni v rámci pohotovosti opravu kotelny, což žalobkyně neprovedla. Žalovaná proto zajistila opravu vlastními silami, když topení nefungovalo a u žalované právě probíhala výstava. Dne 6. 12. 2021 žalovaná e-mailem sdělila žalobkyni, že z důvodu nedodržení podmínek Smlouvy uplatňuje článek 6 bod 6.1 Smlouvy a požádala o dodání dílů, zajištění opravy ohřívače pro administrativu, opravy elektroinstalace osvětlení v hale A 1 a provedení opravy vytápění. Na to žalobkyně žalované sdělila, že veškeré práce zastavila z důvodu prodlení s úhradou faktur, proto odmítla provádět práce dle Smlouvy a opravu vytápění odmítla provést i proto, že do technologií neodborně zasáhl pan [jméno FO]. Dne 14. 12. 2021 žalobkyně e-mailem sdělila žalované, že kontrolu technologií provede 16. 12. po 16. hodině. Na toto reagoval za žalovanou 16. 12. 2021 [jméno FO], že se uvedené kontroly technologií zúčastní. Dne 16. 12. 2021 vystavila žalobkyně pracovní výkaz o nevpuštění [jméno FO].) do areálu [Anonymizováno] dne 16. 12. 2021 v době od 20,46 do 20,50 hodin. Dne 17. 12. 2021 sdělila žalobkyně žalované, že předchozího dne nebyla ostrahou žalované vpuštěna do areálu k provedení kontroly technologií. Žalovaná na to sdělila žalobkyni, že požaduje provádění činností dle Smlouvy, tj. od 7,00 do 15,30 hodin a vyzvala žalobkyni k uvedení všech technologií do provozuschopného stavu. Dne 30. 12. 2021 žalobkyně vystavila pracovní výkaz o pracích provedených [jméno FO] (st.) na [Anonymizováno] v době od 10,55 do 11,50 hodin s tím, že tento provedl kontrolu vzduchotechniky, kotelny a chlazení v hale C, kontrolu kotelny v hale A. Vzduchotechnika v hale A a jednotka vzduchotechniky v hale B nebyly přístupné. Dne 4. 1. 2022 žádala žalovaná prostřednictvím [jméno FO] žalobkyni o zaslání platných revizí k jednotlivým technologiím. Dne 5. 1. 2022 odeslala žalobkyně e-mailem žalované fakturu č. 20210036 ze dne 3. 1. 2022 na 30 000 Kč vyúčtovanou jako paušální částku dle Smlouvy za měsíc prosinec 2021. Téhož dne, 5. 1. 2022, sdělila e-mailem žalovaná žalobkyni, že uplatňuje čl. 6 bod 6.1 Smlouvy – pozastavení úhrady faktur z důvodu porušení povinností vyplývajících z čl. 2, body 2.1, 2.2 a 2.4 Smlouvy, když žalobkyně nereagovala na požadavky žalované ze dne 6. 12., 17. 12. a 3. 1. Nato žalobkyně 7. 1. 2022 sdělila žalované, že není dle Smlouvy povinna opravovat a servisovat zařízení, do kterých zasáhla třetí osoba. Dále v reakci na žádost žalované o předání všech platných revizí uvedla, že protokoly revizí v originále dodá spolu s pravidelnou kontrolou zařízení. Provedení požadovaných oprav opětovně odmítla buď z důvodu, že závadu způsobila třetí osoba neodborným zásahem či z důvodu zastaralosti technologie a nedostatku náhradních dílu na trhu. [právnická osoba], zaměstnanec žalobkyně, provedl v areálu žalované dne 6. 1. 2022 práce uvedené v pracovním výkazu, a to pravidelný půlroční servis chladicích jednotek v hale B. Dne 2. 2. 2022 odeslala žalobkyně e-mailem žalované fakturu č. 20220001 ze dne 1. 2. 2022 na 30 000 Kč dle Smlouvy za měsíc leden 2022. Téhož dne reagovala žalovaná e-mailem, že z důvodu neodstranění nahlášených závad a nedodání revizí odmítá fakturu za leden uhradit. Dne 15. 2. 2022 provedl [právnická osoba] na [Anonymizováno] práce od 16,15 do 17,30 hodin, a to půlroční servisní předsezónní prohlídku chladicích věží LG pro VZT haly C. Dne 7. 3. 2022 odeslala žalobkyně e-mailem žalované fakturu č. 2022004 ze dne 1. 3. 2022 na 30 000 Kč dle Smlouvy za měsíc únor 2022. Dne 14. 3. 2022 reagovala žalovaná e-mailem, že z důvodu neodstranění nahlášených závad a nedodání revizí odmítá fakturu za únor uhradit. E-mailem dne 29. 9. 2022 odeslala žalovaná žalobkyni fakturu č. 92001206 ze dne 27. 9. 2022, kterou vyúčtovala 90 000 Kč jako penále (smluvní pokutu) dle čl. 6.1 Smlouvy, a to v souvislosti s nevykonáváním smluvních závazků v období prosinec 2021 až únor 2022. Dne 17. 3. 2022 vyzval zástupce žalované žalobkyni ke splnění povinností dle uzavřené smlouvy, zejm. k vydání chybějících zpráv o revizích a protokolů o odborných prohlídkách za období 2019 až 2021, s upozorněním na podání žaloby. Dne 23. 3. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 90 000 Kč, s upozorněním na podání žaloby. Mimo spor zůstalo, že smluvní vztah účastnic skončil ke dni 28. 2. 2022. Dne 29. 1. 2023 žalobkyně vystavila pracovní výkaz o pracích provedených [jméno FO] na Výstavišti dne 29. 1. 2023 s tím, že provedena byla pravidelná prohlídka technologií.

8. Odvolací soud se se zjištěným skutkovým stavem věci soudem prvního stupně ztotožňuje s tím, že tento má oporu v provedeném dokazování. Zároveň se ztotožňuje i s hodnocením skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně. K námitkám žalobkyně ohledně zjištění skutkového stavu, pokud jde o tvrzenou nevěrohodnost svědků – zaměstnanců žalované, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně výpovědi svědků hodnotil dle zásady o volném hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a správně uzavřel, že pouze ze skutečnosti, že svědek je zaměstnancem žalované, nelze učinit závěr, že je nevěrohodný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3838/2019). Lze uzavřít, že svědci – zaměstnanci žalované vylíčili situaci ohledně spolupráce se žalobkyní a okolnosti předávání revizí tak, jak je sami vnímali. Soud prvního stupně rovněž uvedl, proč a v jaké konkrétní části neuvěřil výpovědi svědka [jméno FO] (staršího). Odvolací soud toto hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi, provedené se zohledněním zjištění učiněných z dalších v řízení provedených důkazů, považuje za logické a přesvědčivé. Při hodnocení výslechu svědka [jméno FO] soud prvního stupně nepřehlédl vnitřní rozpornost jeho výpovědi, která nekorespondovala s tím, co bylo zjištěno z výslechu svědka Zápotockého.

9. Po právní stránce odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval podle o. z.

10. Podle § 1724 odst. 1 o. z., smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

11. Podle § 1725 o. z., je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

12. Podle § 1746 o. z., zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se používají na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy, stanovené v základních ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

14. Podle § 2587 o. z. se dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

15. V řešené věci žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 a § 2587 o. z. Žalovaná jako odběratel na sebe vzala povinnost k placení ceny sjednané paušálem, jehož výše se neměnila v závislosti na objemu služeb poskytnutých žalobkyní. Na druhou stranu se žalobkyně zavázala každý měsíc dodat/provést určitý minimální rozsah služeb uvedených v Příloze č. 1 Smlouvy, provádět potřebné revize dle předpisů a dále činnosti vyplývající z bodu 6.3 Smlouvy, tj. „takové, kdy by mohlo dojít k ohrožení zdraví a života nebo ke hrubému porušení bezpečnostních či hygienických předpisů“. Tyto specifické činnosti byla žalobkyně povinna provést i v případě, že by oprávněně přestala dodávat „normální, běžný“ materiál a služby v důsledku prodlení žalované s úhradou splatných faktur.

16. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období tří měsíců nesplnila řádně svůj závazek ze Smlouvy, když neprováděla činnosti dle Přílohy č. 1., již v předchozím období nepředala žalované Výpis periodicity k prohlídkám a revizím dle bodu 6. Přílohy č. 3 a odmítla nezbytné opravy požadované žalovanou. Sama v elektronické komunikaci se žalovanou (kterou i odvolací soud považuje nejen za stranami sjednanou jako řádný způsob komunikace, ale i v souladu s ustanovením §§ 559 a 532 odst. 1 o. z.) uvedla, že zastavuje provádění „veškerých prací“ jako reakci na prodlení žalované s úhradou faktur vyúčtovaných za období před prosincem 2021. Otázkou tak zůstává, zda i tak měla nárok na úhradu vyúčtovaného poplatku (paušálu) za uvedené tři měsíce, popř. i na smluvní pokutu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že za takové situace nebyla žalovaná povinna platit dohodnutou cenu díla.

17. Tento závěr opírá odvolací soud i o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2654/2013, z něhož se podává: „Měsíčně byl tedy stanoven vznik nároku na cenu, nikoliv interval či období činnosti dodavatele. Jinými slovy, provádění díla, za které náležela dodavateli úplata, nemuselo být koncentrováno do určitého časového období, aby za toto období vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Povinnost zaplatit cenu za příslušný měsíc tak vznikala každý měsíc za předpokladu, že dodavatel poskytl plnění v minulosti a zároveň byl připravena je poskytovat nadále (bez ohledu na to, zda toto plnění je poskytováno každý měsíc po dobu trvání závazkového vztahu vzniklého ze Smlouvy). Úplata tedy náleží i za „hluchá“ období za trvání závazkového vztahu, tedy za interval mezi obdobími, kdy k poskytování služeb bezprostředně dochází. Pokud tedy dodavatel již určitá plnění v minulosti poskytla, nárok na zaplacení ceny díla ji vznikl i v žalovaném rozsahu.“.

18. V nyní projednávané věci byla situace odlišná. Mezi účastnicemi byl nejen stanoven vznik nároku žalobkyně na cenu díla za měsíc, ale i konkrétní minimální činnost žalobkyně v tomto období. Nešlo zde tedy o typ smlouvy uvedený ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vznik nároku žalobkyně nebyl vázán pouze na určitou „připravenost“ žalobkyně poskytnout žalované služby v podobě oprav a úprav v případě jejich potřeby, ale i na zajištění pravidelných revizí, včetně předání nezbytných osvědčení o jejich provedení žalované, ale i na pravidelné činnosti vyjmenované v Příloze č. 1 Smlouvy.

19. Pokud tedy žalobkyně pozastavila svou činnost pro žalovanou v důsledku prodlení žalované s úhradou faktur vystavených za období do prosince 2021, pak lze konstatovat, že na základě Smlouvy měla na takový postup právo, ovšem nikoli v rozsahu zastavení všech prací. A jestliže tak žalobkyně i přesto postupovala, nevznikl jí následně nárok na účtování poplatku 30 000 Kč měsíčně. Jak z provedeného dokazování vyplynulo, dostaly se účastnice do určitého „začarovaného kruhu“, když žalovaná již před zažalovaným obdobím e-mailem vyzývala k předání protokolů k provedeným revizím, které neměla k dispozici a s odkazem na ujednání obsažené v bodě 6.1 Smlouvy pak odůvodňovala pozastavení plateb žalobkyni. Ta naopak právě pro takové porušení Smlouvy odmítala poskytovat řádné plnění. Byl-li však předmětem tohoto řízení požadavek žalobkyně na zaplacení 3měsíčních paušálů á 30 000 Kč (a dále smluvní pokuta za jejich pozdní úhradu), pak nelze než zopakovat, že taková žaloba nebyla po právu.

20. Tento závěr plyne i z typu smlouvy, která byla mezi účastnicemi uzavřena. Jak je uvedeno výše, mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, kterou se žalobkyně zavázala provádět pro žalovanou opravy, úpravy, revize apod. a žalovaná se zavázala platit cenu díla. Způsob sjednání ceny paušálem, určité zprůměrování příslušných nákladů, jednoznačně odpovídá snaze smluvních stran o administrativní zjednodušení, kdy odpadá nutnost pravidelného dokládání žalobkyní provedených činností. Nárok na zaplacení ceny je však jednoznačně vázán na řádně vykonanou činnost.

21. K podstatě jakýchkoliv paušálních náhrad nebo úhrad (ať již smluvně dohodnutým či stanoveným právními předpisy) se Nejvyšší soud vyjadřoval například již v rozsudku ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 5192/2007. Vysvětlil, že: „jejich podstata tkví ve zprůměrování příslušných nákladů tak, že vybočení z tohoto průměru jednám či druhým směrem je pro konkrétní případy oběma stranám takového vztahu vynahrazeno zjednodušením systému dokládání těchto náhradu či úhrad a vede ke snížení administrativní náročnosti při vykazování příslušných výdajů a při jejich kontrole.“

22. Pro srovnání odvolací soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, kdy byly smlouvy uzavřené mezi účastníky podřazeny pod smlouvu mandátní, uzavřenou podle § 566 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Z tohoto rozhodnutí se podává: „Není-li ve smlouvě dohodnuto jinak, je jedinou podmínkou pro vznik nároku mandatáře na úplatu jen jím řádně vykonaná činnost. Vznik nároku na úplatu není vázán na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny či v jaké formě byla sjednána úplata (např. ve formě paušálu či za skutečně odpracované dny), případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost. Pokud tedy mandatář činnost řádně nevykonal, a to z jakéhokoliv důvodu (třeba i pro okolnosti na straně mandanta), nemá na úplatu nárok. § 571 odst. 2 obch. zák. se aplikuje v situaci, kdy nejsou účastníky ve smlouvě sjednány žádné podmínky pro vznik nároku na odměnu. Jestliže tedy ze smlouvy nevyplývá něco jiného, je splněna zákonná podmínka pro užití právní úpravy v § 571 odst. 2 obch. zák.“

23. Pokud tedy žalobkyně – a to bylo v řízení prokázáno – zastavila v prosinci 2021 veškerou činnost pro žalovanou, ze Smlouvy se nepodává, že by jí i tak vznikl nárok na zaplacení ceny díla.

24. Pro úplnost odvolací soud dodává, že vzhledem k tomu, že nárok žalované na zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím byl v řízení uplatněn jen jako obrana proti žalobě, pak se při zamítnutí žaloby ani odvolací soud tímto požadavkem dále nezabýval.

25. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když nákladový výrok II. změnil jen co do výše náhrady (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

26. Soud prvního stupně postupoval při určení náhrady nákladů řízení mezi účastníky správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., včetně určení tarifní hodnoty, výše odměny za jeden úkon právní pomoci právního zástupce žalované dle a. t., nesprávně však určil počet účelně vynaložených nákladů právního zastoupení. Odvolací soud posoudil jako neúčelné úkony právní pomoci v podobě „Vyjádření žalované k výpovědi ředitele žalobkyně“ ze dne 5. 12. 2023 a „Vyjádření k výpovědi svědků žalobkyně“ z 5. 3. 2023 předané při jednání soudu. Zřejmě písařskou chybou pak soud prvního stupně do svého výpočtu zahrnul účast zástupce žalované na čtyřech jednáních soudu prvního stupně (6. 6. 2023, 19. 9. 2023, 12. 12. 2023 a 30. 4. 2024), ačkoli se zástupce žalované (dle protokolu z jednání) účastnil celkem pěti jednání soudu, včetně jednání 5. 3. 2024.

27. Jak se podává i z komentáře k § 11 odst. 1 písm. d) a. t.: „Odměna za takové vyjádření náleží bezpochyby tam, kde účastník byl k podání vyjádření vyzván soudem (zejména v rámci přípravy k jednání nebo při podání opravného prostředku). V ostatních případech je nutné zvažovat, zda podání písemného vyjádření bylo potřebné, tedy zda obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem (vyjádřením se) při jednání. Odměna nebude náležet za vyjádření jednoduchá, například „že proti vypracovanému posudku nemá účastník námitek“. Podobné je to i s praxí podávání písemných závěrečných řečí; tam kde účastníci měli prostor k jejich přednesu při jednání, nemůže náležet odměna za jejich podání i v písemné podobě.“ (HROMADA, Miroslav. 5. Odměna za zastupování a hotové výdaje advokáta. In: SVOBODA, Karel, HROMADA, Miroslav, LEVÝ, Jiří, VLÁČIL, David, TLÁŠKOVÁ, Šárka, PIRK, Tomáš. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 47, marg. č. 37.).

28. Vzhledem k uvedenému určil odvolací soud výši náhrady účelně vynaložených nákladů žalované 60 500 Kč a sestává z 10 úkonů právní pomoci po 4 700 Kč z tarifní hodnoty 90 000 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč a DPH 21 % ve výši 10 500 Kč, vše dle § 7 bodu 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t.

29. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalovaná a náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalované tvoří odměna za 3 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.) a účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.) po 4 700 Kč za úkon a dále účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 1. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku (§ 11 odst. 2 písm. f) a. t.) ve výši ½, tj. 2 350 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t.), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a 2 režijní paušály dle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 2x 450 Kč; cestovné na trase [adresa] a zpět (jedna cesta 63,3 km a 58 minut – srovnej www.mapy.cz) k jednání odvolacího soudu dne 15. 1. 2025 a 22. 1. 2025, v obou případech ve výši 1 048,75 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025; náhrada za spotřebované pohonné hmoty 63,3 km x 4, průměrná spotřeba 7,5/5,0/5,9 l/100 km, cena pohonných hmot 40,50 Kč za litr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas za tyto cesty za 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 200 Kč dle § 14 a. t. a konečně 21% DPH z uvedených úkonů, paušálů, cestovného i náhrad ve výši 3 411,97 Kč, celkem tedy 19 659,47 Kč, po zaokrouhlení 19 660 Kč. Také v daném případě určil odvolací soud místo plnění k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.