o neoprávněnost výpovědi, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 9. 2024, č. j. 8 C 60/2024 - 99

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 9. 2024, č. j. 8 C 60/2024-99 výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2023 ohledně nebytových prostor umístěných v budově č.p. 5 se st. pozemkem parc. č. [Anonymizováno] vše v k. ú. a obec [adresa], LV č. [hodnota], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to restaurace s výčepem a recepcí do chodby o ploše 66,79 m² a kuchyně, včetně skladu a WC o ploše 68,62 m², bývalé vinárny o ploše 65,62 m² a zázemí vinárny o ploše 23,14 m², dvou propojených kanceláří o ploše 24,8 m², víceúčelového sálu (bez pódia) a zázemí sálu o ploše 204,5 m², vše pod adresou [adresa], daná žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 27. 12. 2023 je neúčinná (výrok I.), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 14 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě nájemní smlouvy, dle které byla žalobkyně povinna platit nájemné a částky za poskytnuté služby a media. Žalovaný dal žalobkyni přípisem ze dne 27. 12. 2023 výpověď z nájmu nebytového prostoru uvedeného ve výroku I. napadeného rozsudku pro pozdní úhradu nájemného, proti které podala žalobkyně včas námitky a následně včas žalobu. Žalobkyně porušila smluvní povinnost hradit zcela a včas smluvené nájemné a další sjednané platby. Dlužila platbu nájemného a záloh za služby za měsíc září po dobu 30 dnů, platby za nájemné za říjen a listopad po dobu delší než 30 dnů. Byl tak naplněn smlouvou i zákonem předpokládaný výpovědní důvod, a to hrubé porušení povinností nájemcem spočívající v prodlení s placením nájemného delším než 1 měsíc. Soud prvního stupně proto shledal výpověď žalovaného žalobkyni z pronajatých nebytových prostor oprávněnou a žalobu zamítl.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která namítala, že se soud nevypořádal se všemi argumenty žalobkyně v žalobě, zvláště pak co do neoprávněnosti účtování elektrické energie a tím porušování povinností dle energetického zákona a zneužívání svého postavení a obohacování se žalovaného coby pronajímatele na úkor žalobkyně. Namítala, že byla zkrácena na svých procesních právech, kdy, ač byla omluvena a nežádala o odročení jednání 6. 9. 2024, tak navrhovala pro případ, že by soud přesto jednal, pro případ koncentrace řízení poskytnutí zákonné třicetidenní lhůty, což soud prvního stupně přehlédl a ve věci meritorně rozhodl. Žalobkyně podrobně v doplnění odvolání uvedla podrobnosti z písemné korespondence zaslané žalovanému, a to z přípisů ze dne 1. 12. 2023, reakci žalovaného na tyto přípisy a výzvu žalobkyně k doložení způsobu a výši přeúčtování elektrické energie. S odkazem na přípis žalovaného ze dne 27. 12. 2023, obsah výpovědi ze dne 27. 12. 2023, reakci žalobkyně na výpověď z nájmu ze dne 26. 1. 2024, tvrdila žalobkyně, že mezi účastníky došlo k formálnímu stvrzení narovnání vztahů, ale nedošlo ke zpětvzetí výpovědi z nájmu žalovaným, a proto podala žalobu. Namítala, že se žalovaný na její úkor po celou dobu nájmu, a to již v rámci předchozí nájemní smlouvy, tedy od 1. 3. 2021, obohacoval v podobě neoprávněně navyšovaných přeúčtování elektrické energie, vydíral ji, neboť žalobkyně s ohledem na svůj provoz a své zaměstnance byla v postavení slabší a zneužívané strany. Žalobkyně nedostala prostor před soudem prvního stupně se vyjádřit, a byť byla k nařízenému jednání omluvena, soud se zachoval jako by rozhodoval rozsudkem pro zmeškání při neomluvené účasti žalovaného při prvním jednání ve věci. Byla porušena zásada projednací, zásada rovnosti účastníků řízení před soudem, zásada ústnosti a zásada přímosti. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, vedle které je nutné především zkontrolovat důvodnost výpovědi, kdy se připouští, že vyjdou-li najevo důvody neplatnosti, nebo zdánlivosti dané výpovědi, je třeba ji shledat v širším smyslu jako neoprávněnou a žalobě na neoprávněnost výpovědi vyhovět. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že žalobkyně v žalobě zapomněla uvést, že ke dni podání výpovědi byla v prodlení o více jak 30 dnů s úhradou nájmu a služeb za měsíc říjen a listopad 2023. Odvolací důvody tvrzené žalobkyní shledává neexistentními. Žalobkyně nebyla zkrácena na svých procesních právech, neboť ona sama nevyužila možnosti se na soudem prvního stupně řádně a včas nařízené jednání dne 6. 9. 2024 dostavit. Jde o její odpovědnost, a navíc o odročení nežádala. Soud proto jednal v její nepřítomnosti zcela zákonně a řádně. Žalovaný zdůraznil, že důvod neúčasti, který uvedla žalobkyně ve své omluvě na jednání 6. 9. 2024, a to havárie na provozovně ve [adresa] nebyl důvodem závažným, ale ani důvodem pravým, neboť v této rozhodné době provozovna ve [adresa] nefungovala, respektive žádná výrobní činnost zde neprobíhala a ani probíhat nemohla, neboť veškerá výrobní zařízení se nacházela v předmětu nájmu v Řevnicích. Jednatelka žalobkyně se dne 6. 9. 2024 v provozně ve [adresa] nevyskytovala. Poukázal na skutečnost, že žalobkyně se omluvila již k prvnímu jednání nařízenému na 19. 7. 2024, a to den před tímto jednáním z důvodu celozávodní dovolené, ačkoliv termín nařízeného jednání jí byl znám od 9. 5. 2024. Dle žalovaného se žalobkyně opakovaně dopustila procesních obstrukcí se záměrem protahování řízení, sledujíc svůj zájem setrvat v předmětných prostorách nájmu co možná nejdéle a využívat je ke své podnikatelské činnosti navzdory žalovaným podané výpovědi, a to na úkor žalovaného, neboť žalobkyně i nadále za užívání předmětu nájmu řádně neplatí nájem ani poplatky za služby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni povinnost uhradit mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné přezkoumal je podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání z důvodů žalobkyní uvedených opodstatněným.

6. Soud prvního stupně vycházel z následně zjištěného skutkového stavu: účastníci uzavřeli dne 1. 9. 2023 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání (dále jen „Smlouva“). Předmětem nájmu byly nebytové prostory v budově, č. p. 500, která je součástí pozemku parc. č. 82/3: restaurace s výčepem a recepcí do chodby o ploše 66,79 m² a kuchyně, včetně skladu a WC o ploše 68,62 m² bývalá vinárna o ploše 65,62 m² a zázemí vinárny o ploše 23,14 m², 2 propojené kanceláře o ploše 24,8 m², víceúčelový sál (bez pódia) a zázemí sálu o ploše 204,5 m², vše vyznačeno v půdorysu přiloženého jako příloha číslo 1 ke Smlouvě. Účelem pronájmu bylo provozování nebytových prostor jako provozovny k výrobě krmiv pro domácí zvířata. Strany Smlouvy si dohodly nájemné ve výši 25 504 Kč a případně dále DPH v zákonné výši za každý kalendářní měsíc s tím, že se žalobkyně zavázala platit žalovanému nájemné vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, za který nájemné náleží. Strany Smlouvy se dohodly na paušální platbě za náklady na vytápění a dodávku teplé vody ve výši 42 825 Kč měsíčně se splatností do 25. dne v kalendářním měsíci, za který tato platba náleží. Strany se dohodly, že elektrickou energii bude žalovaný účtovat žalobkyni podle skutečné spotřeby naměřené na podružných měřidlech v měsíčních fakturách a vodné a stočné bude žalovaný účtovat žalobkyni měsíčně dle spotřeby spočítané poměrově podle podlahové plochy pronajatých prostor k podlahové ploše prostor v domě č. p. 500 užívaných (v provozu) se zohledním počtu osob. Smluvní strany si dohodly, že v případě prodlení žalobkyně s placením nájemného je povinna zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,5 % ročně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2026 s možnou prolongací. Strany si sjednaly možnost vypovědět Smlouvu písemnou výpovědí s jednoměsíční výpovědní dobou, mimo jiné i z důvodu, pokud bude žalobkyně jako nájemce o více jak 30 dnů v prodlení s placením úhrad podle čl. 5 (nájemné) a čl. 6 (ostatní platby) Smlouvy. Žalobkyně souhlasila, že v případě nevyklizení předmětu nájmu a nepředání ho žalovanému do pěti dnů ode dne skončení nájmu podle Smlouvy je žalovaný oprávněn předmět nájmu vyklidit sám na náklady žalobkyně. Žalovaný je v takovém případě oprávněn věci žalobkyně uskladnit a pokud si je nepřevezme do jednoho měsíce ode dne skončení nájmu je oprávněný je prodat s tím, že z výtěžku prodeje si ponechá částku odpovídající nákladům na vyklizení. Smluvní strany se dohodly, že žalovaný zašle žalobkyni vždy nejpozději pět dní před splatností nájemného fakturu. Žalovaný vystavil žalobkyni dne 13. 9. 2023 fakturu číslo 85/2023 na 68 329 Kč za nájemné a paušální úhradu za měsíc září se splatností 25. 9. 2023, dne 1. 10. 2023 fakturu číslo 91/2023 na částku 68 309 Kč za nájemné a paušální úhradu za měsíc říjen 2023 se splatností 25. 10. 2023, dne 1. 11. 2023 fakturu číslo 99/2023 na částku 68 329 Kč za nájemné a paušální úhradu za měsíc listopad se splatností 25. 11. 2023 a dne 3. 12. 2023 fakturu číslo 105/2023 za nájemné a paušální úhradu za měsíc prosinec ve výši 68 329 Kč se splatností 25. 12. 2023. Všechny faktury byly žalobkyni doručeny. Faktura za měsíc září byla žalovanému uhrazena 25. 10. 2023 částkou 68 329 Kč. Faktura vystavená žalovaným žalobkyni za měsíc říjen byla uhrazena 18. 1. 2024 částkou 68 329 Kč, faktura za měsíc listopad byla částečně uhrazena 18. 1. 2024 částkou 7 077 Kč a faktura za měsíc prosinec byla uhrazena 18. 1. 2024 částkou 68 329 Kč. Prodlení žalobkyně s úhradou nájemného a paušálu za vytápění a ohřev teplé vody tak činilo za měsíc říjen 85 dnů a za měsíc listopad 54 dnů (v části uhrazeného nájmu). Žalovaný vyzval žalobkyni přípisem ze dne 3. 12. 2024 k úhradě splatnosti faktur, které jsou více než 30 dnů po splatnosti (žalobkyně mimo nájmu a paušálu za vytápění a ohřev teplé vody nehradila řádně a včas ani vodné a stočné a elektrickou energii) do 7. 12. 2023 s tím, že pokud dluh neuhradí bude jí smlouva o nájmu vypovězena. Žalobkyně do stanovené lhůty žalovanému ničeho nezaplatila a žalovaný dal žalobkyni dne 27. 12. 2023 výpověď ze Smlouvy s odůvodněním, že je více než 30 dnů v prodlení s placením nájemného a služeb. Prodlení žalobkyně s úhradou nájemného a paušálu za vytápění a ohřev teplé vody činilo ke dni 27. 12. 2023 za měsíc říjen 63 dnů a za měsíc listopad 32 dnů (v části uhrazeného nájmu). Žalobkyně podala žalovanému dne 26. 1. 2024 proti výpovědi z nájmu námitky s tím, že ji považuje za neoprávněnou a tedy neplatnou. Žalovaný svou výpověď Smlouvy nevzal zpět.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování.

8. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 2228 odst. 1, 2 a 4 o. z. užívá-li nájemce věc takovým způsobem, že se opotřebovává nad míru přiměřenou okolnostem nebo že hrozí zničení věci, vyzve ho pronajímatel, aby věc užíval řádně, dá mu přiměřenou lhůtu k nápravě a upozorní jej na možné následky neuposlechnutí výzvy. Výzva vyžaduje písemnou formu a musí být nájemci doručena. Neuposlechne-li nájemce výzvy podle odstavce 1, má pronajímatel právo nájem vypovědět bez výpovědní doby. Pronajímatel má právo postupovat stejně, jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2, nezaplatí-li nájemce nájemné ani do splatnosti příštího nájemného.

10. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu (pozn. odvolacího soudu: o nájmu prostoru sloužícího podnikání) se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

11. Podle § 2309 písm. b) o. z. jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

12. Podle § 2310 odst. 1 a 2 o. z. ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Výpovědní doba je tříměsíční.

13. Podle § 2314 odst. 1 a 3 o. z. má vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

14. Odvolací soud konstatuje, že při výkladu Smlouvy respektoval výkladová pravidla stanovená v § 555 o. z. a obsah smluvních ujednání vykládal především podle úmyslu smluvních stran a neodchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Smlouvu posoudil jako platně uzavřenou. Úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání je úpravou dispozitivní, tedy umožňuje smluvním stranám takové uspořádání způsobů zániku nájemního poměru, při němž budou mít k dispozici možnost ukončit nájemní poměr výpovědí současně jak z důvodů sjednaných v nájemní smlouvě, tak i z důvodů stanovených zákonem.

15. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému nárok řádně a včas, když ve smyslu § 2314 odst. 1 o. z. vznesla ve lhůtě jednoho měsíce námitky proti doručené výpovědi z nájmu pronajímaných prostor sloužících k podnikání, žalovaný svoji výpověď zpět nevzal, a žalobkyně následně podala ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi žalobu na neoprávněnost této výpovědi.

16. V řešené věci žalovaný vyzval žalobkyni přípisem ze dne 3. 12. 2024 k úhradě konkrétních faktur, které jsou více než 30 dnů po splatnosti, a to do 7. 12. 2023 s tím, že pokud dluh neuhradí bude jí smlouva o nájmu vypovězena. Splnil tak podmínku stanovenou v § 2309 písm. b) o. z. Protože žalobkyně dluh neuhradila ani po výzvě k úhradě dluhu, dal jí žalovaný výpověď z pronajímaných prostor k podnikání s jednoměsíční výpovědní lhůtou sjednanou v čl. 13.3. c) Smlouvy. Byť ve výpovědi z nájmu nebytového prostoru sloužícího k podnikání sjednaného na dobu určitou z důvodu neplacení nájemného a paušálu za media nebylo uvedeno, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil, byla dlužná částka dostatečně specifikována v předcházející výzvě k úhradě ze dne 3. 12. 2023, což konstantní judikatura připouští (lze použít i starší judikaturu týkající se výpovědi z bytu, která je přísnější, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2217/2019). Byť žalobkyně tvrdila neoprávněně účtovanou výši elektrické energie, z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně nehradila žalovanému včas (či vůbec) nejen nájemné a paušální částky na vytápění a dodávku teplé vody, ale i ostatní jí užívaná media a služby. Žalobkyně si byla vědoma řádného nehrazení smluveného nájemného.

17. Dohodnuté nájemné činilo 25 504 Kč splatných do 25. dne v měsíci, za který nájemné náleží a dále si účastníci Smlouvy dohodli paušální částku na vytápění a dodávku teplé vody ve výši 42 825 Kč splatných rovněž do 25. dne v měsíci, za který platba náleží. Prodlení žalobkyně s úhradou nájemného a paušálu za vytápění a ohřev teplé vody činilo ke dni výpovědi za měsíc říjen 63 dnů a za měsíc listopad 32 dnů. Žalobkyně žalovanému nehradila řádně ani za elektrickou energii a ani za vodné a stočné, a byť částky žalovaným účtované sporovala, musela si být své spotřeby elektrické energie a vody související s jejím předmětem činnosti vědoma, a přesto žalovanému řádně neplatila, ačkoli věděla, že ten musí dodavateli médií uhradit její spotřebu. Protože však žalobkyně netvrdila jakýkoli zápočet své pohledávky za žalovaným, pouze nesprávnou výši ceny za elektrickou energii a vodné a stočné, odvolací soud se jejím tvrzením nezabýval, neboť pro řešení otázky oprávněnosti výpovědi nemá význam. Důvodem výpovědi žalobkyni tak bylo neuhrazení zejména základního nájemného a paušálu za teplo a teplou vodu.

18. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud konstatuje, že není na místě se zabývat namítaným špatným účtováním elektrické energie žalovaným žalobkyni, neboť hrazení elektrické energie, případně spor o výši úhrady nebyly důvodem výpovědi. Žalobkyně, jak shora uvedeno, žádnou konkrétní částku dluhu žalovaného vůči ní z důvodu přeplacení spotřeby elektrické energie netvrdila. V podání výpovědi žalovaným žalobkyni odvolací soud rozhodně nespatřuje porušení dobrých mravů, naopak je to žalobkyně, která žalovanému sjednané platby hradila a hradí opožděně, nepravidelně, nebo vůbec. Žalovaného tak uvádí do ekonomických potíží. Při odvolacím jednání žalovaný uvedl, že dluh žalobkyně vůči žalovanému činí v současné době asi 800 000 Kč. Žalobkyně se zavázala svůj dluh splácet ve splátkách, ale ničeho žalovanému neplní. K námitce žalobkyně, že byla popřena její procesní práva, protože soud prvního stupně ve věci rozhodl v její nepřítomnosti a nevyhověl její žádosti o poskytnutí třicetidenní lhůty v případě koncentrace řízení, odvolací soud konstatuje, že žalobkyně se k nařízenému jednání omluvila a nemohlo jí proto být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť toto poučení lze poskytnout pouze přítomným účastníkům řízení. Odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku soudem prvního stupně v čl. 1 (fakticky jde o článek čtvrtý označený opakovaně jako čl. 1), pokud jde o jednání soudu v nepřítomnosti žalobkyně, která byla řádně a včas předvolána a o odročení jednání nepožádala.

19. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavírá, že bylo prokázáno, že ke dni podání výpovědi žalovaným žalobkyni, žalobkyně dlužila žalovanému déle jak třicet dnů na nájemném a paušálu za vytápění a ohřev teplé vody za měsíce říjen a listopad 2023 celkem 136 658 Kč. Před podáním výpovědi žalovaný žalobkyni vyzval k úhradě konkrétního dlužného nájemného, které žalobkyně uhradila až po podání výpovědi žalovaným dne 18. 1. 2024. Výpověď žalovaného žalobkyni splnila všechny shora uvedené zákonné náležitosti, byla jí dána důvodně pro hrubé porušení Smlouvy spočívající v prodlení s placením nájemného o více než třicet dnů. Soud prvního stupně postupoval správně pokud žalobu žalobkyně zamítl, neboť výpověď žalovaným jí byla dána oprávněně.

20. Soud prvního stupně správně uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), a správně je přiznal v obecné třídenní lhůtě a k rukám právní zástupkyně žalovaného, avšak stanovil ji v nesprávné výši. Žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšný a má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to za odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) AT, z pct 35 000 Kč, za 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis vyjádření k žalobě, vyjádření ve věci, písm. g) účast při jednání dne 4. 9. 2024. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalovaného před soudem prvního stupně částku 11 200 Kč.

21. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku v jeho výši dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývající části jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) AT z pct 35 000 Kč, a dále mu vznikl nárok na úhradu 2 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) vyjádření k odvolání g) účast při jednání dne 18. 12. 2024. Účelně vynaložené náklady žalovaného po zaokrouhlení činí 5 600 Kč a žalobkyni bylo uloženo mu je zaplatit v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).