o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 181/2020-91

1. Rozsudkem ze dne ze dne 2. 7. 2021, č. j. 9 C 181/2020-91, rozhodl Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 655 Kč s 9,75 % úroky z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 28 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 26 966,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že přiznaná jistina ve výši 28 655 Kč představuje částku, kterou žalobkyně vyplatila jednak jako pojistné plnění za poškozený plot poškozenému [jméno] [příjmení] (26 235 Kč), a dále [právnická osoba] [anonymizováno] (2 420 Kč), která byla pověřena k vyřízení pojistné události. Žalovaná je provozovatelem automobilu VW Transporter, [registrační značka], kterým byla škoda způsobena a ke kterému nebylo v době vzniku škody sjednáno zákonné pojištění. Právně byla věc hodnocena dle ust. § 24 odst. 9 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) - dále jen„ z. č. 168/1999 Sb.“.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Uvedla, že v první řadě rozporuje částku, která byla žalobkyni přiznána. Žalobkyně neuvedla, z čeho se tato částka sestává, což je mj. podstatné pro podřazení jejího nároku pod konkrétní právní normu. Rozsah náhrady byl soudem prvního stupně stanoven chybně, v rozporu s § 24 odst. 2 písm. b), odst. 9 z. č. 168/1999 Sb. Dle těchto ustanovení má žalobkyně právo požadovat pouze třetinu částky, kterou na pojistném plnění poskytla poškozenému, nejvýše však 300 000 Kč. Žalobkyně nikdy v průběhu celého řízení netvrdila, že žádá regresní nárok dle § 10 odst. 1 písm. b) a c) z. č. 168/1999 Sb. Přesto soud prvního stupně rozhodl dle tohoto ustanovení o náhradě celé částky vyplacené poškozenému. V rámci napadeného rozhodnutí došlo rovněž k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a skutkovými a právními závěry z nich vyvozenými. Soud prvního stupně se také dopustil deformace obsahu důkazních prostředků (viz rovněž nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Dle žalované nebyla prokázána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Soud prvního stupně dospěl bez bližšího racionálního odůvodnění k závěru, že považuje za zcela nevěrohodné listiny, zaznamenávající tvrzení žalované a [jméno] [příjmení], a stejně tak svědecké výpovědi jmenovaných. Argumentem pro jejich nevěrohodnost pak bylo, že měly společný zájem na výsledku řízení, zatímco ostatní svědci měli být nestranní. To však není pravdou. Se svědkem [příjmení] vede svědkyně [příjmení] soudní spor, čímž může být svědek ovlivněn. Rovněž mezi panem [příjmení] a žalovanou probíhají dlouholeté sousedské spory, nelze tedy mluvit o jeho nestrannosti. Otázku příčinné souvislosti uzavřel soud prvního stupně i bez zadání znaleckého posudku, který by porovnal poškození plotu a poškození vozidla, což považuje žalovaná za nesprávné. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nehodu způsobilo vozidlo, jehož je žalovaná provozovatelem, a to i přesto, že policejní orgán na základě důkazů ve spise věc usnesením ze dne [datum] odložil, neboť nebylo prokázáno, že by vozidlo žalované mělo na nehodě účast. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že toto odvolání je obecné bez uvedení konkrétního pochybení, nesprávného právního posouzení soudu prvního stupně. Je zcela v kompetenci soudu, jak důkazy hodnotí a jaké závěry z nich vyvozuje (viz rozsudek Nejvyššího soud České republiky – dále jen„ NS ČR“ – sp. zn. 33 Cdo 2441/2008). Ač nikdo ze svědků dopravní nehodu neviděl, skutkový stav může být prokázán i nepřímými důkazy (srovnej rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2682/2013). Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl k závěru o způsobení dopravní nehody předmětným vozidlem, když všechny provedené důkazy tvoří ucelený systém, jehož jednotlivé články jsou v souladu jak mezi sebou, tak s dokazovanou skutečností. Pokud jde o výslech svědků, odkázala žalobkyně na rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4339/2007 a na komentářovou literaturu k § 126 o. s. ř. Soud prvního stupně zvažoval celou řadu okolností, pokud hodnotil věrohodnost a nevěrohodnost svědků. I kdyby měl svědek [příjmení] spor se svědkyní [příjmení], výpověď tohoto svědka je v souladu s tím, co uvedli další svědci [jméno] a [příjmení], kteří nemají k této svědkyní či k žalované žádný vztah. K otázce důkazů, navržených k prokázání příčinné souvislosti, žalobkyně uvedla, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, pokud svůj postup řádně zdůvodní (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1898/2018). Odkaz žalované na rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 300/2001 považuje žalobkyně za nepřípadný, neboť v této věci se jednalo o zcela jiný skutkový stav. Policie ČR pak věc odložila nikoliv proto, že předmětné vozidlo nehodu nezpůsobilo, ale proto, že nebyla zjištěna osoba řidiče. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalované není důvodné.

5. Na základě dokazování, provedeného soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že v období od [datum] 12:00 hodin do [datum] 13:45 hodin došlo k dopravní nehodě v obci [obec], na místní komunikaci v ulici [ulice] u domu ev. [číslo]. Nezjištěný řidič narazil s vozidlem tov. zn. VW Transporter, [registrační značka], a to přední částí vozidla do kovové dvoukřídlé brány pozemku parc. [číslo] který se nachází po levé straně komunikace, ve směru jízdy k domu ev. [číslo]. Tím došlo k vylomení dvou kovových sloupků. Poté z místa dopravní nehody odjel, aniž by dopravní nehodu oznámil. Předmětné vozidlo nemělo v uvedené době sjednáno zákonné pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla. V souvislosti s dopravní nehodou nebylo hlášeno ani zjištěno žádné zranění osob. Oznamovatelem dopravní nehody byl majitel pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení]. Vlastníkem a provozovatelem vozidla VW Transporter, [registrační značka], byla v uvedeném období žalovaná. Žalobkyně vyplatila dne [datum] poškozenému [jméno] [příjmení] náhradu škody ve výši 26 235 Kč, a dále zaplatila dne [datum] částku 2 420 Kč [právnická osoba] [anonymizováno], která byla pověřena k vyřízení pojistné události. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované jistiny dopisem ze dne [datum] se stanovením lhůty k plnění do [datum]. Žalovaná však tuto částku neuhradila.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Odvolací soud se shoduje také s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně v odstavcích 9. až 10., a dále 14. až 16. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně přesvědčivě, ve smyslu ust. § 132 o. s. ř., vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, které ze svědeckých výpovědí považoval za věrohodné a které naopak za nevěrohodné, a z jakých důvodů. Proti tomuto hodnocení důkazů nemá odvolací soud žádných námitek a ztotožňuje se s ním.

8. Pokud jde o právní kvalifikaci zjištěného skutkového stavu věci, na věc je kromě z. č. 168/1999 Sb. zapotřebí aplikovat dle ust. § [číslo] odst. 1 a § 3079 odst. 1 a contrario zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), i režim o. z.

9. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

12. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

13. Podle § 24 odst. 9 z. č. 168/1999 Sb. výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

14. Podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) z. č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný

15. b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,

16. c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

17. Pokud jde o obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újma na jmění), tyto představuje a) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále v některých případech zavinění (které se ve formě nedbalosti předpokládá – viz § 2911 o. z.). V případě odpovědnosti za škodu z provozu dopravních prostředků dle § 2927 a násl. o. z. se pak jedná o odpovědnost objektivní, tedy bez zřetele na zavinění. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by nastaly okolnosti, popisované ve větě první ust. § 2929 o. z. (viz citace shora).

18. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná jako vlastník a provozovatel škodícího vozidla neuzavřela k tomuto vozidlu pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak, jak jí to ukládá ust. § 3 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., resp. toto vozidlo nebylo takto pojištěno v době dopravní nehody (leden až únor 2019). Pokud tedy byla tímto (nepojištěným) vozidlem v uvedeném období způsobena škoda, kterou zavinil řidič tohoto vozidla, postupovala žalobkyně správně dle § 24 odst. 2 písm. b) z. č. 168/1999 Sb., když poskytla z garančního fondu plnění poškozenému [jméno] [příjmení]. Ve smyslu ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl pak žalobkyni výplatou plnění z garančního fondu regresní nárok, v daném případě v plné plněné výši, když jsou naplněny podmínky ust. § 10 odst. 1 písm. b) a c) z. č. 168/1999 Sb., neboť řidič škodícího vozidla bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody a dopravní nehodu neohlásil. Uvedený regresní nárok pak tvoří vyplacené škodní plnění ve výši 26 235 Kč, jakož i částka 2 420 Kč (plnění žalobkyně [právnická osoba] s. r. o.), celkem tedy 28 655 Kč, vše v souladu s ust. § 24 odst. 9 z. č. 168/1999 Sb. Ve smyslu tohoto ustanovení jsou (obecně vzato) solidárně zavázáni provozovatel a řidič (v daném případě však neznámý) vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud by měl povinnost újmu nahradit. V daném případě vznikla škoda na majetku poškozeného [jméno] [příjmení] v důsledku provozu dopravního prostředku (v příčinné souvislosti s ním), když provozovatelem škodícího vozidla byla žalovaná společnost. Vznik a výše této škody byly prokázány jednak listinnými důkazy (informace Policie ČR o dopravní nehodě ze dne [datum], zápis [právnická osoba] o prohlídce škody na majetku ze dne [datum], rekapitulace objektů stavby a soupisu prací – krycí list soupisu prací – soupis prací ze dne [datum], likvidační zpráva, fotodokumentace), podpořených i výslechem svědků, zejména [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že žalovaná částka byla vyplacena poškozenému [jméno] [příjmení] (částka 26 235 Kč dne [datum]) a dále [právnická osoba] s. r. o. (částka 2 420 Kč dne [datum]), pak prokazuje dokument„ Detaily transakce“.

19. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobkyně prokázala jak základ, tak výši svého žalobního nároku.

20. Ze všech shora uvedených důvodů tak odvolací soud považuje regresní nárok žalobkyně na zaplacení žalované jistiny za důvodný a po právu.

21. Jak bylo dále zjištěno, žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě žalované jistiny předžalobní výzvou - dopisem ze dne [datum] se stanovením lhůty k plnění do [datum]. Žalovaná však tuto částku neuhradila, čímž se dostala ode dne [datum] se svým plněním do prodlení. Žalobkyně má tedy od tohoto data ve smyslu ust. § 1968 o. z. nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z., jak soud prvního stupně správně rozhodl. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí výše těchto úroků z prodlení z přiznané jistiny 9,75 % ročně.

22. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobě v plném rozsahu, včetně žalovaného příslušenství, vyhověl.

23. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věcném výroku I. podle ust. § 219 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku potvrdil.

24. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. dle procesního úspěchu ve věci, rozhodl, že je to žalovaná, která je povinna zaplatit náklady řízení žalobkyni. Správně rovněž stanovil výši těchto nákladů, lhůtu k plnění a místo plnění dle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na tyto správné závěry odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně včetně správné právní kvalifikace (odstavec 17. odůvodnění rozsudku).

25. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení bylo opět rozhodnuto, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů žalobkyni, v daném případě opět dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla i v tomto stadiu řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně pak tvoří odměna její právní zástupkyně za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované, jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 2 260 Kč (z tarifní hodnoty 28 655 Kč) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, tj. 4 520 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tedy 600 Kč, a 21 % DPH z částky 5 120 Kč ve výši 1 075,20 Kč, celkem 6 195 Kč po zaokrouhlení. Lhůtu k plnění této náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II. tohoto rozsudku).