o zaplacení 53 704 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 7. 2024, č. j. 24 C 6/2024-79, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2024, č. j. 24 C 6/2024-107,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, č. j. 24 C 6/2024-79, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované společně a nerozdílně zaplacení částky 53 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 704 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že jednání žalované ani jejího nezletilého syna nebylo ve smyslu § 2909 ani 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) příčinou vzniku škody, jejíž náhradu žalobci požadovali, když navíc pohledávka na vrácení zálohy na cenu díla vůči bývalému manželovi žalované, [jméno FO], žalobcům nesvědčí a nemožnost uspokojení pohledávky žalobců vůči bývalému manželovi žalované na náhradu nákladů řízení rovněž nebyla způsobena jednáním žalované ani jejího nezletilého syna. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobci byli ve věci procesně neúspěšní v celém rozsahu a byli by tudíž povinni v celém rozsahu úspěšné žalované náklady řízení nahradit, podle vyjádření žalované jí však žádné náklady nevznikly.

3. Proti rozsudku podali odvolání žalobci. Připomněli, že disponují pohledávkou za [jméno FO] (dále jen „bývalým manželem žalované“) minimálně ve výši 46 006 Kč v důsledku náhrady nákladů přiznaných pravomocným rozsudkem. Uvedli, že primárně napadli právní posouzení rozsudku soudu prvního stupně, že žalovaná není odpovědná za škodu způsobenou jejím bývalým manželem. Žalovaná je odpovědná za škodu žalobců, neboť se na jejím způsobení svým bývalým manželem aktivně podílela, kdy mu jednak umožnila využívat své vlastní bankovní účty a rovněž i bankovní účet nezletilého syna, a to za účelem zatajování prostředků bývalého manžela před věřiteli, aby tyto nemohly být postiženy v exekučních řízeních postupem dle § 303 a násl. o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně označili za vnitřně rozporný, nekonzistentní a nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalovaná svým jednáním porušila dobré mravy, když jednání žalované umožnilo efektivně ukrývat prostředky bývalého manžela před věřiteli (mj. žalobci), následně však dovodil absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vzniklou škodou. Zopakovali, že odpovědnost žalované je možné dovodit skrze § 2915 odst. 1 o. z., případně dle § 2900 o. z. Soudu prvního stupně přisvědčili v tom, že škodu v daném případě patrně nelze zjistit. Proti bývalému manželovi žalované bylo vedeno 19 exekučních řízení, kdy první bylo zahájeno již v roce 2004. Současně je zjevné, že bývalý manžel žalované zatajoval své příjmy dlouhodobě. Pouze před vznikem první pohledávky žalobců (náhrada nákladů řízení, která vznikla k 20. 7. 2022) jím byly prokazatelně zatajeny na účtu nezletilého příjmy ve výši 340 180 Kč (a to pouze v období od 1. 3. 2021 do 20. 7. 2022). Výše škody způsobená žalovanou se tak může rovnat výši veškerých peněžních prostředků, které byly zatajeny po vzniku první pohledávky žalobců, tj. od 20. 7. 2022, resp. výši, ve které by bylo možné tyto postihnout v exekučním řízení. Zdůraznili, že rozsudek soudu prvního stupně zavádí rozhodovací praxi, která je v rozporu s veřejným zájmem, kterým je, aby pohledávky dlužníků byly hrazeny. Odkázali na § 2 odst. 3 o. z. a princip poctivosti zakotvený v § 6 o. z. Konečně nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně, že nemají za bývalým manželem pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení (vrácení složené zálohy) vzniklého na základě odstoupení od smlouvy o dílo, protože odstoupení od smlouvy nemohlo vyvolat právní účinky (§ 1969 a § 2003 o. z.), když se žalobci rozhodli vymáhat nepeněžitou pohledávku a počátkem prodlení nepřistoupili k odstoupení od smlouvy a následné odstoupení již nebylo možné. Argumentaci, že žalobci nikdy později (po celou dobu prodlení) nemohli přistoupit (následně) k odstoupení od smlouvy, nepovažují za logickou. Na daný případ je možné aplikovat § 2003 odst. 2 o. z., kdy samotné prodlení nelze považovat (po celou dobu jeho trvání) za „jeden skutek“ umožňující odstoupení „pouze“ v době vzniku prodlení. Pokud prodlení navzdory uplatnění/vymáhání pohledávky trvá i nadále, je toto nutné považovat za „nový důvod“ umožňující odstoupení od smlouvy dle § 2003 odst. 2 o. z. Buď tedy měli žalobci v rozhodné době pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, případně měli pohledávku na peněžité plnění rovnající se nákladům provedení díla třetí osobu (přiznanou na základě přiloženého exekučního příkazu). Tyto pohledávky přesahují výši škody uplatněné proti žalované. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a konstatoval, že je žalovaná povinná jim nahradit škodu. Výši škody navrhli určit úvahou v souladu s tím, že v souladu s § 136 o. s. ř. může být ve výši, v jaké ji žalobci uplatnili.

4. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že žalobce nezná, žalobce b) viděla pouze u soudu. Nerozumí postupu žalobců, kdy žalobce b) má právní vzdělání, a přesto se s jejím bývalým manželem dohodl na provedení prací „načerno“, někde v hospodě. Od dcery ví, že bývalý manžel žalobcům dle svých možností pohledávku splácí. Ona sama se ničeho nedopustila, nemá pocit, že by měla být za něco trestána.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.

6. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: bývalý manžel žalované [jméno FO] (dále opět jen „bývalý manžel žalované“) se s žalobci dohodl na zhotovení dveří a nábytku do jejich bytu s tím, že požadoval zaplacení zálohy na provedení díla na bankovní účet. Žalobci na označený účet převedli celkem 95 000 Kč (30 000 Kč dne 11.6.2021 a 65 000 Kč dne 7. 7. 2021). Předmětný účet byl veden na jméno nezletilého syna žalované (narozeného 4. 2. 2012) a jejího bývalého manžela, který pro syna založila žalovaná (dne 28. 1. 2019). Bývalý manžel žalované svůj závazek pro žalobce dobrovolně nesplnil. Povinnost dodat žalobcům dveře, nábytek a nahradit jim náklady soudního řízení ve výši 46 006 Kč byla bývalému manželovi žalované uložena rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 5. 2022, č. j. 18 C 1/2022-62, jenž nabyl právní moci dne 20. 7. 2022. Žalobci pro vymožení těchto povinností podali exekuční návrh, došlo k pověření soudního exekutora a vydání exekučního příkazu. Následně žalobci oznámili bývalému manželovi žalované, že odstoupili od smluv o dodání dveří a nábytku z důvodu jeho prodlení s dodáním a vyzvali jej k vrácení složené zálohy do 17. 10. 2022. Bývalý manžel žalované jim však vrátil jen 3x 5 000 Kč. Bývalý manžel žalované v té době nepracoval jako zaměstnanec pro jiné osoby, měl své vlastní zakázky. Žalovanou požádal, zda by si mohl za svou práci a zakázky nechávat platit ve prospěch jejího účtu a účtu jejich společného nezletilého syna, s čímž žalovaná souhlasila z důvodu jeho exekucí. Platby takto přijaté na vlastní účet žalovaná na žádost svého bývalého manžela předávala na synův účet, aby si je z něj její bývalý manžel mohl vybrat, protože měl k tomuto účtu od syna k dispozici platební kartu. Z peněžních prostředků náležejících bývalému manželovi žalovaná vložila na synův účet dne 24. 8. 2022 částku 25 000 Kč a dne 3. 6. 2023 částku 18 500 Kč. Za práci bývalého manžela žalované byly na synův účet v období od 22. 12. 2022 do 7. 3. 2023 připsány platby v celkové výši 54 370 Kč. Proti bývalému manželovi žalované bylo ke dni 18. 10. 2022 vedeno 19 exekučních řízení.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a v průběhu odvolacího řízení nedoznal žádné změny. Zároveň se odvolací soud ztotožňuje i s hodnocením skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně.

8. Po právní stránce odvolací soud shodně jako soud prvního stupně posuzoval věc podle o. z.

9. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

10. Podle § 2003 odst. 1 o. z. jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.

11. Podle § 2003 odst. 2 o. z. mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

12. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

14. Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 303 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.

18. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) dle § 2910 o. z. je protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), a zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak (fyzická či právnická) osoba skutečně jednala a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody (újmy) a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou (újmou) a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin. Zavinění se v nedbalostní formě předpokládá (§ 2911 o. z.). Příčinou vzniklé škody (újmy) může být jen ta okolnost, bez které by škoda (újma) nevznikla. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, o teorii adekvátní příčinné souvislosti „je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny“.

19. V řešené věci žalobci odvozují svůj nárok od smluv o dílo uzavřených s bývalým manželem žalované (§ 2586 odst. 1 o. z.), na jejichž základě převedli na jím určené platební místo zálohu 95 000 Kč a byli srozuměni s tím, že částka 95 000 Kč odpovídá (alespoň z části) ceně díla.

20. „Dlužník je v prodlení, neplní-li dluh řádně a včas (§ 1968). Jde o trvající právní stav. Nejde jen o nikoliv včasné plnění, ale i nikoliv řádné.“ (HORÁK, Pavel. § 1969 [Vliv prodlení na trvání dluhu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

21. Jak vyplývá z komentáře k § 2003 odst. 1 o. z.: “Právo využít či nevyžít možnost odstoupení od smlouvy představuje zásadně nevratnou volbu. Vždy tomu tak je, pokud jde o jednostranné jednání. Jakmile oprávněná strana jednou druhé straně oznámí, že buď odstupuje, anebo že na dalším pokračování závazku trvá, nelze tuto volbu vzít jednostranně zpět.

Vždy je však nutno tuto volbu posuzovat ve vztahu k danému jednotlivému porušení. Pokud se v určitém závazkovém vztahu vyskytne více případů, pro které lze od smlouvy odstoupit, musí být každá z těchto situací posuzována zvlášť. Jak uvádí odstavec druhý, nevyužití práva odstoupit z určitého důvodu nebrání oprávněné straně odstoupit pro jiné obdobné jednání.“ (ŠILHÁN, Josef. § 2003 [Zákaz jednostranně změnit volbu]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1204, marg. č. 1.).

22. Za situace, kdy byl bývalý manžel žalované s plněním závazku ze smluv o dílo v prodlení, učinili žalobci volbu práva ve smyslu § 1969 o. z. když se rozhodli splnění smluvní povinnosti soudně vymáhat, tj. provedli nevratnou volbu (§ 2003 odst. 1 o. z.). Na základě skutkových zjištění není ve věci pochyb o tom, že v závazkovém vztahu žalobců a bývalého manžela žalované šlo (u každé ze smluv) o jedno porušení smluvní povinnosti spočívající v (trvajícím) prodlení bývalého manžela žalované s provedením prací a nebyl zde prostor pro aplikaci § 2003 odst. 2 o. z.

23. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 5. 2022, č. j. 18 C 1/2022–62, byl vymáhaný nárok žalobců saturován. Tedy nejen, že žalobci nemohli následně provést změnu své volby vyplývající z prodlení bývalého manžela žalované (§ 2003 odst. 1 o. z.), ale zejména jim v důsledku toho nevznikla žádná škoda ve smyslu § 2952 o. z., když jim nevznikla újma na jmění, neušel jim žádný zisk.

24. Z obsahu spisu se nota bene dále podává, že si žalobci v rámci exekuce na základě pravomocného rozsudku na plnění nechali předmět smluv o dílo zhotovit třetí osobou a nyní se v exekučním řízení domáhají uspokojení své pohledávky z uvedeného exekučního titulu.

25. Nelze než konstatovat, že nevznikla-li jednáním žalované žalobcům škoda (jejíž výši ostatně nebyli schopni sami vyčíslit a odkaz užití § 136 o. s. ř. není této věci přiléhavý), nemohlo už jen z tohoto důvodu dojít k naplnění všech výše uvedených nezbytných předpokladů pro úspěšné uplatnění nároku žalobců vůči žalované.

26. Po konstatování absence škody žalobců se i odvolací soud zabýval tím, zda nemají žalobci vůči žalované nárok, který by bylo možné jinak právně posoudit, např. jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Ani v tomto směru však odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, požadavek žalobců po právu neshledává.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Žádná z uvedených skutkových podstat však v řešené věci naplněna nebyla. Žalobci na základě pokynu svého smluvního partnera (bývalého manžela žalované) zaslali jemu určené plnění na jím uvedené platební místo, bankovní účet (vedený na jméno jeho syna). Z uvedeného nelze uzavřít, že by to byla žalovaná, kdo se jakkoli na úkor žalobců obohatil a byla jim tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. povinna vydat plnění ve výši 53 704 Kč. Částka celkem 95 000 Kč, která byla na pokyn bývalého manžela žalované zaslána na jím uvedený účet, zůstala i nadále jeho finančními prostředky (prostředky jemu určenými na základě smluv o dílo uzavřenými se žalobci).

29. Odvolací soud nepřehlédl ani další odvolací námitky žalobců spočívající zejména v odsouzení jednání žalované, která svému bývalému manželovi umožnila využívat vlastní bankovní účty a bankovní účet nezletilého syna za účelem zatajování jeho prostředků před věřiteli, a to s apelem na veřejný zájem na tom, aby pohledávky dlužníků byly hrazeny a názor žalobců, že „rozsudek soudu prvního stupně zavádí rozhodovací praxi, která je v rozporu s veřejným zájmem, kterým je, aby pohledávky dlužníků byly hrazeny“. Zde však odvolací soud konstatuje, že takové námitky směřují do sféry veřejného práva a v civilním sporném řízení soud není oprávněn je řešit (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), stejně jako nemá možnost v konkrétní věci zohlednit „generální zájem“ všech věřitelů bývalého manžela žalované.

30. Vzhledem ke shora uvedenému rozhodl soud prvního stupně správně, pokud žalobu zamítl. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a změnil pouze akcesorický nákladový výrok II. (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

31. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech účastníků správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nesprávně však zhodnotil vyjádření žalované, že „jí žádné náklady nevznikly“. V řízení před soudem prvního stupně vzniklo žalované, která sama své náklady nevyčíslila, jako nezastoupenému účastníku právo na náhradu nákladů jejichž výše je dána vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“). Dle obsahu spisu náklady žalované sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 500 Kč za pět úkonů v podobě písemného vyjádření k žalobě, 2x přípravy účasti na jednání a 2x účasti na jednání před soudem prvního stupně podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 1 vyhlášky. Dále odvolací soud postupoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a zaplacení nákladů řízení žalobcům uložil v zákonné lhůtě.

32. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalovaná a náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšným žalobcům (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná se však tohoto práva při jednání odvolacího soudu výslovně vzdala.