o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 7. 2021, č. j. 218 C 3/2021-57,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 7. 2021, č. j. 218 C 3/2021-57, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 32 802 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 32 802 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 17 769 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná po jí způsobené dopravní nehodě bez vážného důvodu opustila místo nehody, neohlásila ji, a to ani dodatečně. Porušila tak ustanovení § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění (dále jen„ zákon o silničním provozu“) a ustanovení § 10 odst. 1 písm. b, c, e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění platném k 6. 1. 2020, (dále jen„ ZoPOPV“). Opuštěním místa dopravní nehody a jejím nenahlášením žalovaná znemožnila zjištění skutečné příčiny jejího vzniku, ztížila možnost řádného šetření pojistitele a naplnila tak zákonné podmínky na uplatnění regresního nároku žalobkyně proti ní. Soud prvního stupně proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni škodu, kterou za ni uhradila pojistiteli poškozené.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která namítala, že soud prvního stupně provedl nedostatečné dokazování. Místo dopravní nehody neopustila po dobu asi šesti hodin a poté co se řidiče nedočkala, zanechala na vozidle svoji omluvu a později kontakt, respektive výzvu k sepsání společného záznamu. Dle žalované jejím jednáním nebyla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistné události pojistitelem. Žádala o provedení záznamu z kamerového systému a navrhla svědectví osob, které bezprostředně po nehodě a následně po většinu dne byly v její blízkosti. V přestupkovém řízení se nechala přesvědčit pracovníkem správního orgánu, že pro ni bude výhodnější uznat svoji vinu a zaplatit uloženou pokutou. Z místa nehody však neujela, pravda je, že nehodu neoznámila. Žalobkyně faktické splnění zákonných podmínek pro vznik regresního nároku ani netvrdila a ani neprokázala. Nikdy nevyjádřila pochybnost ohledně předmětné nehody a bez výhrad uhradila opravu poškozeného vozidla. Teprve po správním postihu žalované začala uplatňovat regresní nárok. Nehoda se má hlásit bez zbytečného odkladu a žalované je známo, že pojišťovna odmítá registrovat škodnou událost, pokud není škůdce schopen určit poškozenou osobu, tedy vlastníka vozidla. Škoda byla s prodlevou řádu hodin hlášena a žalobkyně svoji vinu na nehodě nepopírala. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a novému rozhodnutí, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že ta bez zřetele hodného důvodu opustila místo dopravní nehody a naplnila tak podmínky pro uplatnění postižního práva. Žalovaná netvrdila ani neprokázala žádný zřetele hodný důvod, pro který by byla nucena opustit místo dopravní nehody. Pro uplatňování regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. c) ZoPOPV není třeba prokazovat, že ujetím škůdce došlo ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele, neboť stačí, že žalovaná bez zřetele hodného důvodu opustila místo dopravní nehody. Tato skutečnost vyplývá i z rozhodnutí správního orgánu. Regresní nárok žalobkyni nevznikl na základě rozhodnutí správního orgánu, představuje originární právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění za předpokladu splnění zákonných ustanovení. Poukazuje na skutečnost, že správní rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] o tom, že se žalovaná dopustila přestupku, je pro soud ve smyslu ustanovení § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) závazné. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná se dovolává judikatury ve znění zákona účinného do 22. 9. 2016. Poukázala na ustanovení zákona o silničním provozu (§ 47 odst. 5 písm. a), dle nějž má řidič povinnost oznámit dopravní nehodu na Policii České republiky (dále jen„ Policie“) vždy, když dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby a zároveň má povinnost setrvat na místě nehody do příchodu Policie. Jakýmkoliv jiným jednáním žalované nelze nahradit její oznamovací povinnost dle shora uvedeného zákona. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že pojem ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozeného, ale i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Jedná se totiž o vypořádání trojstranného právního vztahu mezi poškozeným, pojištěným a pojistitelem, který vzniká ve specifické sféře povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 58/2016 a ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 25 Cdo 1791/2008. Šetření pojistitele je rozsáhlejší než šetření Policie, pojistitel zkoumá skutečnosti, které k porušení povinnosti vedly a k tomu potřebuje i důkazní materiály, ze kterých by mohl vycházet jako je například společný záznam o dopravní nehodě či policejní relace o dopravní nehodě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z následně zjištěného skutkového stavu: žalovaná dne [datum] způsobila osobním automobilem VW Caddy dopravní nehodu, při které poškodila vozidlo KIA Ceed poškozené [jméno] [příjmení]. Žalovaná místo dopravní nehody bez vážného důvodu opustila, dopravní nehodu neohlásila, a to ani dodatečně. Výše škody na vozidle KIA Ceed činila celkem 32 802 Kč, byla uhrazena poškozené [právnická osoba], která pak náhradu škody uplatnila vůči žalobkyni jako pojistiteli žalované. Žalobkyně škodu [právnická osoba] uhradila. Žalovanou vyzvala k náhradě do [datum] předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná žalobkyni nic nezaplatila.

6. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem správního spisu [územní celek] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná se dostavila na základě předvolání z téhož dne k podání vysvětlení na Policii dne [datum] a uvedla, že při zajíždění mezi dvě zaparkovaná vozidla špatně odhadla bočním vstup od červeného osobního vozidla, narazila do něj. Nezjistila, komu vozidlo patří, stále koukala ven, zda neuvidí majitele vozidla přicházet a poté za stěrač umístila lístek s telefonním číslem, nikdo se jí neozval. Na jejím vozidle téměř žádná škoda nevznikla. Dále odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu příkazu [územní celek], odbor správní - oddělení přestupkového řízení, ze dne [datum], který nabyl právní moci [datum]. Tímto příkazem byla žalovaná uznána vinnou z přestupku spáchaného z nedbalosti, kdy poškodila zaparkované vozidlo třetí osoby, nesplnila svoji povinnost dopravní nehodu oznámit neprodleně Policii a nezdržela se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístěním vozidla, z místa nehody odjela a byla jí vyměřena pokuta 2 500 Kč.

7. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona o silničním provozu a podle ZoPOPV.

8. Podle § 2 písm. f) ZoPOPV se pro účely tohoto zákona rozumí, že pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

9. Podle § 6 odst. 1 ZoPOPV se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

10. Podle § 8 odst. 1 ZoPOPV je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

11. Podle § 9 odst. 3 ZoPOPV je pojistitel povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

12. Podle § 10 odst. 1 písm. b, c, e) ZoPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

13. Podle § 47 odst. 1, 4 a 5 zákona o silničním provozu, dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni a) neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, b) zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidel; musí-li se však situace vzniklá dopravní nehodou změnit, zejména je-li to nutné k vyproštění nebo ošetření zraněné osoby nebo k obnovení provozu na pozemních komunikacích, především provozu vozidel hromadné dopravy osob, vyznačit situaci a stopy, c) setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Povinnost podle odstavce 4 platí i v případě, kdy při dopravní nehodě a) dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehož řidič má účast na dopravní nehodě nebo škody na věci přepravované v tomto vozidle, b) dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích nebo c) účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaložení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že v tomto případě žalovaná způsobila dopravní nehodu, při níž došlo ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, na místě dopravní nehody nesetrvala a na Policii ji neohlásila. Obrana žalované, že se poblíž místa nehody zdržovala několik hodin, považovala ji za bagatelní a zanechala na poškozeném autě kontaktní údaje, je irelevantní. Nic nebránilo žalované, aby ohlásila dopravní nehodu a uvedla registrační značku automobilu poškozené. Policie by bezpochyby automobil ztotožnila, stejně tak žalobkyně. Pokud by žalovaná dopravní nehodu řádně a včas ohlásila, bylo by možno zdokumentovat na místě vzniklou škodu, zjistit majitele poškozeného vozidla a případně další okolnosti. Nárok na regresní úhradu vzniká pojistiteli škůdce teprve tehdy, jestliže neodůvodněné porušení oznamovací povinnosti vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele (viz [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno]: zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s 293-309). Smyslem zákonné úpravy je vytvoření podmínek pro to, aby pojistitel mohl komplexně posoudit všechny okolnosti pojistné události v souvislosti s jeho zákonnou povinností poskytnout poškozenému plnění za pojištěnou osobu. Pokud jde o argumentaci žalované a její odkazy na judikaturu, odvolací soud poukazuje na skutečnost, že zákonem č. 304/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, došlo ke změně ZoPOPV, mimo jiné v § 10 odst. 1 písm. b), které původně znělo tak, že„ pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit“. Odvolací soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že v postižním řízení by pojistitel nemusel tvrdit a prokazovat, v čem spočívá ztížení možnosti jeho šetření, a že právě porušením povinnosti škůdce, v tomto případě opuštění místa nehody, došlo ke ztížení šetření. Žalobkyně v tomto řízení porušení povinností žalované tvrdila a prokázala, že k šetření dopravní nehody došlo v důsledku jednání žalobkyně opožděně. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavírá, že žalovaná opuštěním místa dopravní nehody a jejím neoznámením Policii, znemožnila žalobkyni řádného šetření pojistitele ve smyslu § 9 odst. 3 ZoPOPV (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1047/2016). Tvrzení žalované, že škodu ohlásila s prodlevou v řádu hodin, není pravdivé. Mezi dobou, kdy došlo ke škodné události a dobou jejího nahlášení, uplynul časový úsek delší než 1 den (nahlášení poškozenou) a na straně pojistitele, tak nepochybně došlo minimálně ke ztížení řádného šetření vzniku škody, jejího rozsahu, a případně dalších okolností, které mohly mít vliv na nehodu samotnou. Nelze přehlédnout, že žalovaná se dobrovolně na Policii nedostavila, reagovala až na předvolání. Pokud by samotná nehoda nebyla zaregistrována kamerovým systémem, nepodařilo by se škůdce ani zjistit. Žalobkyně prokázala, že škodu [právnická osoba] uhradila, a regresní nárok tak přešel na ni. Soud prvního stupně správně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 32 802 Kč spolu s úrokem z prodlení běžícím od marného uplynutí lhůty k plnění stanoveného v předžalobní výzvě. Soud prvního stupně správně určil i výši úroku z prodlení ve shodě s ustanovením § 197 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Soud prvního stupně však dle odvolacího soudu nesprávně určil výši účelně vynaložených nákladů žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud proto správně stanovil odměnu advokáta žalobkyně dle ustanovení § 14b zákona č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), neboť má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně uplatňovaném žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, který pod bodem 28 vymezil definici formulářové žaloby. Žalobkyni tak byla přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to za zaplacený soudní poplatek výši 1 313 Kč, odměna za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 AT, z pct 32 802 Kč, ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a, d) AT – převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, dále odměna za 3 úkony právní služby po 2 420 Kč dle § 7 AT, z pct 32 802 Kč, za 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření a písm. g) 2x účast při jednání. Právní zástupce žalobkyně doložil skutečnost, že je plátcem DPH, a proto mu toto bylo přiznáno dle § 14a odst. 1 AT. Účelně vynaložené náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tak činí po zaokrouhlení 13 365 Kč a žalované bylo uloženo jí je zaplatit v soudem prvního stupně správně stanovené obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na správně stanovené zákonné platební místo k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch ve věci. Žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, a to za 2 úkony právní služby po 2 420 Kč dle § 7 AT, z pct 32 802 Kč, a za 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání a písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalobkyni bylo přiznáno 21% DPH se shodným odůvodněním jako před soudem prvního stupně. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí po zaokrouhlení 6 582 Kč a žalované bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).