o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 5. 2021, č. j. 21 C 33/2020-202

1. Rozsudkem ze dne 27. 5. 2021, č. j. 21 C 33/2020-202, zamítl Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, aby byl žalovaný povinen nahradit žalobci škodu ve výši 119 258 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % z částky 119 258 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 71 188,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši žalované jistiny. Tato částka představuje plnění, které žalobkyně jako leasingový nájemce poskytla leasingové společnosti jako vlastníku pronajatého vozidla, na kterém byla dne [datum] způsobena škoda v důsledku dopravní nehody. Pojišťovna odmítla plnit pojistné plnění (uhradit škodu na voze) s odkazem na výluku z pojištění, neboť nebyla jednoznačně identifikována osoba, která v době nehody vozidlo řídila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný za škodu, která jí vyplacením dané částky vznikla, odpovídá, neboť původně dne [datum] na Policii ČR tvrdil, že vozidlo řídil, a později zhruba po dvou letech svou výpověď účelově změnil tak, že vozidlo řídil někdo jiný. I kdyby však vozidlo sám neřídil a řídil jej jeho kamarád [jméno] [jméno], kterému dal žalovaný klíče od předmětného vozidla (ačkoliv měl [jméno] zákaz řízení motorových vozidel, a navíc byl podnapilý), měl žalovaný vládu na situací, jež mohla vést k újmě, a nevytvořil opatření k zabránění vzniku újmy. Porušil tedy prevenční povinnost i povinnost zakročit na ochranu jiného. Soud prvního stupně z hlediska skutkového stavu uzavřel, že vozidlo řídil [jméno] [jméno]. Na věc právně aplikoval ustanovení § 2894 a násl. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Aplikaci zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen„ zákoník práce“), konkrétně jeho § 250 odst. 1, vyloučil, neboť se dle skutkových zjištění nejednalo o případnou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli zaměstnancem při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Uzavřel, že aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu je dána, míra účasti na způsobení škody žalobkyni činí u [jméno] [jméno] 90 % a u žalovaného 10 %, když žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost dle § 2900 o. z. a nezabránil vzniku škody (od odjezdu [jméno] vozem měl informovat např. žalobce, policii, neučinil však ničeho). Ve smyslu ust. § 2915 o. z. nebyly dle soudu prvního stupně splněny podmínky pro solidární odpovědnost škůdců, ale pro odpovědnost dílčí, právě dle míry účasti na způsobení škody. Soud prvního stupně nicméně konstatoval, že žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. neprokázal, že v důsledku uvedené dopravní nehody vznikla škoda v rozsahu žalované částky. Proto žalobu zamítl. Nad rámec uvedeného pak uvedl, že je otázkou, zda by k vyplacení pojistného plnění pojišťovnou došlo, pokud by byla od počátku jako řidič vozidla uváděná správná osoba, tedy [jméno] [jméno], a to vzhledem ke zjištěným okolnostem (zákaz řízení motorových vozidel a podnapilost jmenovaného při dopravní nehodě).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že jako fyzická osoba podnikal v oboru truhlářství. Od firmy [právnická osoba] si pro účely podnikání pronajal vozidlo [příjmení] [jméno]. Žalovaný byl u žalobce zaměstnán jako truhlář. S předmětným vozem jezdil občas pro materiál. V noci z [datum] na [datum] žalovaný použil toto vozidlo pro soukromý účel, a to bez vědomí svého zaměstnavatele, tedy žalobce, a dne [datum] v 1:30 hodin s ním způsobil dopravní nehodu. Toto hned ráno oznámil žalobci a poté věc nahlásil společnosti [právnická osoba] a rovněž Policii ČR. Dne [datum] byl žalovaný vyslechnut Policií ČR a do úředního záznamu uvedl, že nehodu způsobil. Ve vozidle byl v době nehody ještě jeho kamarád [jméno] [jméno], který vypovídal stejně. Později žalovaný změnil výpověď tak, že vozidlo řídil [jméno] [jméno] a on vzal celou věc na sebe, neboť [jméno] měl zákaz řízení motorových vozidel, a navíc byl podnapilý. Žalovaný neustále lže, mění účelově výpovědi, v jeho tvrzeních je mnoho rozporů. [právnická osoba], u které bylo předmětné vozidlo pojištěno, odmítla vyplatit pojistné plnění, neboť v důsledku konání žalovaného byla uplatněna ustanovení o výluce z pojištění, když nebylo jednoznačně prokázáno, kdo vozidlo řídil. Vlastník vozidla [právnická osoba] tedy požadovala náhradu škody po žalobci a ten ji ve výši žalované jistiny uhradil. Žalovaný v každém případě způsobil svým jednáním žalobci škodu, ať už vozidlo řídil on sám, či jej řídil jeho kamarád [jméno]. Žalovaný tvrdil, že dal klíče od vozu [jméno] sám, přestože věděl, že [jméno] má zákaz řízení motorových vozidel, a navíc byl v podnapilém stavu. Tvrzení žalovaného, že ho nenapadlo, že [jméno] může s vozem odjet, nemůže obstát. Jestliže pak žalovaný zjistil, že [jméno] s vozidlem odjel, neučinil nic, čím by mohl vzniku újmy zabránit. Měl vládu nad situací, jež může vést k újmě. Žalovaný tak v podstatě umožnil bez vytvoření opatření k zabránění vzniku újmy takové osobě újmu způsobit. V jeho výpovědi před soudem prvního stupně dne [datum] je navíc mnoho nesrovnalostí. Ani pozdější vysvětlení žalovaného, že si myslel, že [jméno] jede s vozem jen cca 300 m do ulice, kde bydlí, nemůže obstát, když žalovaný tvrdil, že si [jméno] nechal vozidlo před jeho domem právě z důvodu nemožnosti parkování před svým domem. Zcela absurdní pak je, že si [jméno] nenechal klíče od vozidla u sebe, navíc, když s ním měl ráno odjet do práce. Tvrzení žalovaného o pohybu vozidla dne [datum] vyvrací rovněž výpis z elektronické knihy jízd. Pokud tedy vozidlo řídil žalovaný, nese odpovědnost za způsobenou škodu. Pokud by jej řídil [jméno], žalovaný porušil prevenční povinnost dle o. z., neboť každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, zdraví nebo vlastnictví jiného, a má i povinnost zakročit na ochranu jiného. Nahradit újmu na jmění je základní povinností toho, kdo má účast na deliktu. V případě odpovědnosti obou by pak byla jejich odpovědnost solidární. Žalobce nemůže souhlasit se závěry soudu prvního stupně o neprokázání jeho tvrzení, že v důsledku dopravní nehody byl předmětný vůz poškozen v rozsahu, který odpovídá nákladům na jeho opravu ve výši žalované částky. Rozsah způsobené škody, specifikovaný v kalkulaci [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ kalkulace“), je správný. Při nehodě byl poškozen celý pravý bok vozidla. To vyplývá ze svědeckých výpovědí, doložené fotodokumentace i zakázkového listu o vyproštění a odtahu vozidla z [datum], vystaveného [právnická osoba] služba [jméno] [příjmení] [číslo]. V souvislosti s tím byli vyslechnuti i majitel firmy [příjmení] a rovněž řidič [jméno] [příjmení]. Uvedená skutečnost vyplývá i z výpovědi [jméno], který viděl vozidlo po vyproštění z příkopu. Rozsah škody potvrdil i [jméno] [příjmení], a rovněž žalobce, který viděl vozidlo zhruba týden po nehodě. Pokud jde o uvedenou kalkulaci, při jednání o rozsahu škody docházelo k nedorozuměním ohledně pojmenování částí vozidla. Např. podle kalkulace znamenají pravé zadní dveře posuvné dveře na pravé straně, které poškozeny byly. Proto, aby se soud mohl lépe orientovat, zajistil žalobce u předmětného autoservisu soupis oprav jednotlivých částí vozidla, když všechny položky byly již uvedeny v kalkulaci, ale nyní je soupis přehlednější. Přestože nešlo o nový důkaz, soud prvního stupně jej v řízení neprovedl s odkazem na to, že je již po koncentrační lhůtě. I když žalobce předal vozidlo do opravy po delším časovém úseku, v jeho prospěch svědčí zejména fakt, že vozidlo bylo nafoceno bezprostředně po nehodě, fotodokumentace předložena pojišťovně, která výši škody nijak nezpochybnila, což by jistě v případě pochybností učinila. Pokud by žalovaný nevymýšlel různé konstrukce, neměnil výpovědi a nelhal, pojišťovna by škodu uhradila a k soudnímu řízení by vůbec nedošlo. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví.

3. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že skutečnost, že vozidlo řídil [jméno] a nikoliv žalovaný, je patrná zejména z výpovědi svědků [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [příjmení]. Žalobce tvrdí, že pojišťovna odmítla vyplatit pojistné plnění v důsledku konání žalovaného. To je však zavádějící, neboť pojišťovna by toto odmítla i v případě, kdyby žalovaný po nehodě vypovídal jinak, protože v takovém případě by byl zjištěn skutečný stav, tj. že vozidlo řídil [jméno], v té době bez řidičského oprávnění a zřejmě pod vlivem alkoholu, což zakládá výluku z jakéhokoliv pojištění. Jestliže žalobce poukazuje na porušení prevenční povinnosti na straně žalovaného, účelově cituje pouze část § 2900 o. z. Vynechává úvodní část, kde se hovoří o tom, že„ vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si…“. Pokud žalovaný viděl kolegu odjíždět s vozem, mohl se oprávněně domnívat, že odjel do místa svého bydliště ve vzdálenosti cca 200 m. Okolnosti případu pak rozhodně nevyžadovaly, aby na něj volal Policii ČR, jak požaduje žalobce. Zvyklostí soukromého práva rozhodně není, aby na sebe kamarádi nebo kolegové z práce podávali trestní oznámení či oznámení o přestupku, či aby takové jednání oznamovali svým zaměstnavatelům. Z žádného právního předpisu taková povinnost neplyne. Žalovaný navíc mohl [jméno] jako svého kamaráda a kolegu z práce považovat za osobu blízkou, čímž by mu svědčilo zákonné právo odmítnout uvádět skutečnosti, které by mohly vést k trestnímu postihu či postihu za přestupek takové osoby. Žalovaný tak neměl jinou možnost než [jméno] kontaktovat telefonicky, což také učinil, bohužel neúspěšně. Opilost [jméno] byla pak pouze jeho dojmem, neměl ji nijak prokázanou. Žalovaný rovněž zdůraznil, že k popsané situaci dne [datum] došlo mimo pracovní dobu, nikoliv v souvislosti s plněním pracovních úkolů, a žalovaný zejména neměl předmětné vozidlo od svého zaměstnavatele svěřeno, neměl za něj žádnou odpovědnost, toto vozidlo ani nepoužíval, neboť pracoval na dílně. Ve smyslu ust. § 2901 o. z. žalovaný sám žádnou nebezpečnou situaci nevytvořil, a proto mu povinnost k zákroku nevznikla. Nehledě k tomu, že možnost účinně zakročit ani neměl. Žalovaný má dále za to, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť škoda byla způsobena společnosti [právnická osoba] jako vlastníku vozidla, jehož je žalobce pouze nájemcem. Z výpovědi svědka [příjmení] pak vyplývá, že žalobce musel být o tom, že s vozidlem havaroval [jméno], od počátku informován. Je tak pravděpodobné, že uvedl leasingové společnosti nepravdivé informace o totožnosti řidiče (resp. s jejich uvedením souhlasil), a to z důvodu, že [jméno] měl nejenom zákaz řízení, ale nehodu způsobil pod vlivem alkoholu. I hlášení pojišťovně bylo provedeno prostřednictvím leasingové společnosti, což jen dokládá nedostatek aktivní legitimace žalobce. Bylo prokázáno, že žalovaný vozidlo v době nehody neřídil, a ani se v něm v této době nenacházel. Již v předžalobní komunikaci sděloval žalobci, že s vozidlem havaroval [jméno]. Žalobci tak nic nebránilo v tom, aby svůj nárok na náhradu škody uplatnil vůči skutečnému škůdci. Z výpisu z GPS navigace vozidla vyplývá, že [jméno] parkoval jak u svého domu (ul. [ulice]), tak poblíž bydliště žalovaného, odkud odjel za svou přítelkyní. Výpis tak odpovídá vyjádření žalovaného. K rozsahu nároku na náhradu škody předložil žalobce fotodokumentaci z doby nehody a kalkulaci z [datum]. S ohledem na to, že kalkulace a oprava byly provedeny až cca jeden rok po nehodě, kdy se vozidlo v mezidobí běžně používalo, nesouvisí tato kalkulace s předmětnou dopravní nehodou a nemůže vypovídat o stavu poškození vozidla v den dopravní nehody. Žalobce do škody úmyslně zahrnul i veškerá další poškození, která již vznikla zcela mimo dopravní nehodu. Důkazem je mj. i samotný protokol o dopravní nehodě, v němž je uvedeno, že vozidlo mělo po najetí do příkopu a nárazu do náletového keře pouze prasklé zadní světlo, kdy policisté odhadli na místě škodu ve výši 1 000 Kč. Naproti tomu v kalkulaci se uvádí např. výměna vnitřního obložení nákladového prostoru apod. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný byl u žalobce jako fyzicky podnikající osoby v pracovním poměru na pracovní pozici truhlář od května 2017 do konce října téhož roku (dále i jen„ předmětné období“). [jméno] [jméno] pracoval pro žalobce jako živnostník, mj. i v předmětném období, kdy měl zákaz řízení motorových vozidel, a stávalo se, že do práce k žalobci přicházel v podnapilém stavu. U žalobce byly v předmětném období zaměstnány i další osoby, a to [jméno] [příjmení], který pracoval s žalovaným na dílně, a [jméno] [příjmení], který pracoval jako truhlář. V rámci podnikatelské činnosti v předmětném období pomáhal žalobci [jméno] [příjmení], který u žalobce nikdy nebyl zaměstnán. Žalobce měl jako klient na základě leasingové smlouvy ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] jako poskytovatele pronajaté pro účely podnikání vozidlo [příjmení] [jméno] (dále jen„ předmětné vozidlo“). Podle všeobecných smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí uvedené leasingové smlouvy, přechází na klienta předáním předmětného vozidla odpovědnost za škodu, nebezpečí škody na vozidle a příslušenství s tím, že klient plně odpovídá za škody vzniklé na vozidle nebo způsobené užíváním (provozem) vozidla třetím osobám. Klient je povinen neprodleně informovat poskytovatele o jakýchkoli jednotlivých škodách na vozidle, příslušenství a postupovat podle pokynů poskytovatele. Klient je povinen bez zbytečného odkladu nechat opravit všechna poškození vozidla. Žalovaný neměl s žalobcem v rámci pracovního poměru uzavřenu smlouvu ohledně užívání předmětného vozidla žalovaným, žalovaný s tímto vozidlem nejezdil. S předmětným vozidlem jezdili jiní zaměstnanci žalobce, konkrétně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a další, např. [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Klíče od předmětného vozidla se dávaly do kanceláře, od které mělo klíče více lidí, a to i [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Stávalo se, že osoba, která měla naložené předmětné vozidlo se zakázkou na odvoz druhého dne ráno nebo v pondělí ráno, si předmětné vozidlo zaparkovala v místě svého bydliště den předtím nebo v pátek. Žalobce dělal dlouhodobě zakázky většího rozsahu pro [právnická osoba], tyto zakázky se vozily kamionem zajištěným uvedenou firmou, menší zakázky pak s předmětným vozidlem. Předmětné vozidlo je užitkový vůz, ve kterém se vozily náklady, pokud se něco naložilo a omylem spadlo, došlo k poškození vozidla. Před datem dopravní nehody dne [datum] nebylo předmětné vozidlo poškozené, vše fungovalo normálně. Dne [datum] zaparkoval [jméno] [jméno] po práci předmětné vozidlo, z důvodu nedostatku místa před svým bydlištěm vzdáleným cca 300 metrů od domu žalovaného, před domem žalovaného, kterého současně požádal o úschovu klíčů, neboť šel do hospody a ráno měl jet na montáž. Žalovaný se zaparkováním předmětného vozidla před svým domem souhlasil a od [jméno] si převzal klíče. [jméno] ve 23:00 hodin telefonoval své přítelkyni [jméno] [příjmení], aby k němu přijela, ta odmítla, neboť podle hlasu [jméno] poznala, že je podnapilý, ten jí sdělil, že si vezme dodávku a pojede za ní. [jméno] na žalovaného zazvonil, bylo na něm seznatelné, že je opilý, žádal, aby mu dal žalovaný klíče od předmětného vozidla z důvodu, že v něm má klíče od svého domu. Žalovaný [jméno] podal klíče od vozidla oknem s tím, aby mu je [jméno] poté, až si vezme klíče od domu, vrátil, [jméno] však s vozidlem odjel. Žalovaný se mu pokoušel volat, [jméno] telefon nebral, žalovaný si proto šel lehnout, nenapadlo ho volat policii či žalobci. [jméno] do místa bydliště své přítelkyně nedojel, v průběhu cesty se rozhodl vrátit a při otáčení vozidla s ním nacouval do příkopu, čímž došlo k poškození vozidla na pravé straně (poškrábání od křoví, a zhruba od 2 metrů výše od větví, poškození zrcátka, sklíčka na zadním světle a poškození plastů). [příjmení] na základě oznámení řidičky projíždějícího vozidla šetřila policie, která rozsah škody vozidla odhadla na cca 1 000 Kč. Policie u [jméno] na místě nehody seznala požití alkoholu, dechovou zkouškou bylo u jmenovaného zjištěno 1,86 promile alkoholu v krvi. [jméno] za řidiče vozidla nejprve policii označil [příjmení], která v rámci následně podaného vysvětlení na policii popřela uvedené tvrzení [jméno], který jí sdělil, že ji jako řidičku vozidla uvedl, neboť má zákaz řízení motorových vozidel, a že sehnal osobu, která řekne, že dodávku řídila; jméno této osoby jí nesdělil. Dne [datum] kolem 5:00 hodin ráno volal žalovanému muž z odtahové služby, kontakt na žalovaného mu předal [jméno]. Tento telefonát žalovaný téhož dne po příchodu do práce hlásil [příjmení], který sdělil, že vše zařídí. [jméno] přišel uvedeného dne [datum] ráno do práce podnapilý, sdělil [příjmení], že měl s předmětným vozidlem nehodu, skončil ve škarpě, odkud nevyjel, a přede všemi v práci sděloval, že jel s předmětným vozidlem za přítelkyní do [obec], neboť ta se s ním chtěla rozejít, že se v průběhu cesty rozhodl vrátit, proto se chtěl otočit, vozidlo sklouzlo do příkopu a opřelo se o strom. [příjmení] jel s [příjmení] pro předmětné vozidlo na odstavné parkoviště, kam ho po vyproštění z příkopu (vozidlo bylo cca 0,5 metru pod úrovní vozovky) umístila odtahová služba. [příjmení] nehodu předmětného vozidla nahlásil, a to buď týž den, kdy vozidlo přivezl, nebo druhý den, společnosti [právnická osoba], která pak dne [datum] nahlásila Allianz pojišťovně poškození předmětného vozidla při dopravní nehodě dne [datum], kdy byl jako řidič tohoto vozidla označen žalovaný s chybně uvedeným počátečním písmenem svého příjmení. V hlášení je dále uvedeno, že věc je šetřena policií, že předmětné vozidlo mělo v době nehody ujeto 28 321 km a má poškozenou pravou zadní stranu, světlo, bočnice, s předpokládanou výší škody 50 000 Kč [právnická osoba] téhož dne sdělila společnosti [právnická osoba], že nahlášenou škodní událost havarijního pojištění zaregistrovala, a že ji co nejrychleji posoudí v souladu s pojistnými podmínkami a uzavřenou pojistnou smlouvou, a bude o výsledku pojištěného informovat. Dle fotodokumentace dopravní nehody z [datum] sjelo předmětné vozidlo mimo vozovku zadní částí, pravou stranou do příkopu se vzrostlou zelení přesahující na této straně výšku vozidla, s poškozením vozidla na pravé straně v části pokračující do boku této strany (škrábanec) a s poškozením pravého zadního světla; na levé straně vozidlo poškozeno nebylo. Svědek [příjmení] vezl žalovaného a [jméno] k podání vysvětlení na Policii ČR v [obec], z rozhovoru mezi žalovaným a [jméno] v průběhu cesty vyplynulo, že předmětné vozidlo řídil [jméno] a že žalovaný na sebe bere odpovědnost za to, že předmětné vozidlo, kterým bylo havarováno, řídil on, když z průběhu hovoru se podávalo, že [jméno] v té době nesměl řídit vozidla. Žalovaný a [jméno] uvedeného dne, tj. [datum], podali na policii vysvětlení, kde shodně uvedli, že předmětné vozidlo, s nímž došlo k dopravní nehodě, řídil žalovaný. Policie následně věc dopravní nehody ze dne [datum] odložila, neboť orgán policie nezjistil skutečnosti odůvodňující podezření, že přestupek spáchala určitá osoba, o uvedeném policie vyrozuměla dne [datum] společnost [právnická osoba] Žalobce předal dne [datum] předmětné vozidlo k opravě [právnická osoba] + [právnická osoba] se stavem tachometru 48 511 km a požadavkem na opravu poškození vozidla – zadní pravé světlo, bočnice, přední nárazník, pravé posuvné dveře, střecha, vnitřní obložení, čelní sklo, zpětné zrcátko. Uvedená společnost dne [datum] vytvořila kalkulaci opravy předmětného vozidla, v níž uvedla za použité náhradní díly částku 83 087,26 Kč, za provedenou práci částku 6 786 Kč, a za lakování (práce včetně materiálu) částku 29 385,33 Kč, celkem tak byla za opravu předmětného vozidla vyfakturována částka 119 258,59 Kč bez DPH. Dne [datum] informovala Allianz pojišťovna a. s. společnost [právnická osoba] o ukončení šetření škodní události s tím, že na základě výsledků šetření právo na pojistné plnění nevzniklo, neboť dle podkladů škodní události nebylo jednoznačně určeno, kdo řídil předmětné vozidlo a na škodu na vozidle tak dopadá výluka z pojištění. V září 2019 zmocnila společnost [právnická osoba] advokátku k zastupování při jednání s Allianz pojišťovnou a. s. ve věci škodní události – předmětné dopravní nehody, tato advokátka vyzvala Allianz pojišťovnu k dodatečnému posouzení pojistné události ze dne [datum]. Pojišťovna provedla prověření likvidace škodní události a uzavřela, že s ohledem na shromáždění dostupných podkladů pracovníci pojišťovny zjistili, že řidič vozidla v době nehody nebyl spolehlivě zjištěn a opět konstatovali, že na tuto škodní událost se sjednané pojištění nevztahuje, postup pracovníků považují za správný a v souladu s pojistnou smlouvou. Dne [datum] vystavila společnost [právnická osoba] pro žalobce fakturu na částku 119 258,59 Kč ohledně náhrady škody způsobené na předmětném vozidle a prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalobce prostřednictvím jeho zástupkyně k bezodkladné úhradě mj. dlužné částky ve výši 119 258,59 Kč; žalobce tuto částku uhradil převodem ze svého účtu na účet uvedené společnosti dne [datum]. Žalobce v lednu roku 2019 zmocnil advokáta k zastupování ve věci dopravní nehody ze dne [datum]; tomu bylo v únoru 2019 umožněno policií nahlédnout a pořídit kompletní listinný spis vedený ve věci předmětné dopravní nehody. V březnu 2019 bylo žalobci prostřednictvím jeho zástupce sděleno Okresním státním zastupitelstvím v [obec], že na základě podnětu žalobce byl proveden přezkum vyžádaného spisového materiálu a státní zastupitelství postup policejního orgánu, který dospěl k závěru, že shromážděné důkazy ve svém souhrnu nevytvořily dostatečný podklad pro jednoznačný závěr o tom, kdo dané vozidlo řídil a dopravní nehodu zavinil, neshledal nezákonným, a tudíž nespatřuje důvod iniciovat trestní řízení. V červnu roku 2020 zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k úhradě náhrady škody v žalované výši na účet žalobce, žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) je zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

9. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

12. Podle § 2915 odst. 1 o. z., je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li mu povinnosti k náhradě také pomocníkovi.

13. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží je-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

15. Odvolací soud zejména konstatuje, že věc (žalován je nárok z odpovědnosti za škodu v důsledku porušení zákonné povinnosti) je ve smyslu přechodného ust. § 3028 odst. 1 ve spojení s § 3079 odst. 1 a contrario o. z. zapotřebí posoudit podle této nové právní úpravy. V daném případě totiž mělo dle žalobce dojít k porušení povinnosti na straně žalovaného v roce 2017. Soud prvního stupně tedy správně aplikoval režim této právní normy, konkrétně ustanovení § 2894 a násl. o. z., která řeší odpovědnost za škodu (újmu).

16. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci pak i odvolací soud uzavírá shodně se soudem prvního stupně, že aplikace zákoníku práce nepřichází v projednávané věci v úvahu. Byť byl žalovaný u žalobce v zaměstnaneckém poměru, bylo prokázáno, že škoda nevznikla při plnění pracovních úkolů žalovaným nebo v přímé souvislosti s ním. Bylo totiž prokázáno, že žalovaný předmětné vozidlo vůbec neřídil (natož pak v souvislosti s plněním jakýchkoliv pracovních úkolů) a předmětnou dopravní nehodu nezpůsobil. Odvolací soud odkazuje v tomto směru na správné závěry soudu prvního stupně, uvedené v odstavcích 37. až 39., a dále pak v odst. 48. odůvodnění napadeného rozsudku, včetně citace přiléhavé judikatury.

17. Dále odvolací soud konstatuje, že na straně žalobce je dána aktivní věcná legitimace k podání žaloby, když bylo prokázáno, že žalobci (leasingový nájemce) škoda jako újma na majetku fakticky vznikla, neboť žalovanou částku leasingové společnosti (leasingový pronajímatel a vlastník předmětného vozidla) skutečně vyplatil v souvislosti s ujednáními v leasingové smlouvě včetně všeobecných smluvních podmínek. Bylo tak zapotřebí posoudit, zda je to žalovaný, kdo případně žalobci odpovídá z titulu odpovědnosti za škodu dle o. z., a pokud ano, zda odpovídá v rozsahu žalované částky, resp. zda žalobce prokázal rozsah a výši žalované škody.

18. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 2894 a násl. o. z. je 1) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem škody, eventuálně 4) zavinění.

19. Vzhledem k tomu, že Policie ČR věc předmětné dopravní nehody odložila a v této věci nebylo meritorně rozhodnuto (viz § 135 o. s. ř.), bylo zapotřebí k otázce viníka dopravní nehody, resp. řidiče předmětného vozu v době dopravní nehody, provádět v projednávané věci (v tomto civilním řízení) dokazování znovu. Soud prvního stupně přesvědčivě vysvětlil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že v době uvedené dopravní nehody řídil předmětné vozidlo [jméno] [příjmení] Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. O uvedené skutečnosti svědčí řada důkazů (elektronická kniha jízd, výslech svědkyně [příjmení], úřední záznam o podání vysvětlení této svědkyně na Policii ČR dne [datum], výslech svědků [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], protokol o dopravní nehodě ze dne [datum], záznam o dechové zkoušce [jméno] ze dne [datum] a další). Důkazy, takto provedené, tvoří dle názoru odvolacího soudu logický řetězec, a lze z nich dovodit, že k poškození předmětného vozidla došlo v důsledku dopravní nehody zaviněné svědkem [jméno], který navíc řídil vozidlo přes zákaz řízení motorových vozidel a prokazatelně byl podnapilý (1,86 promile alkoholu v krvi). Výpověď svědka [jméno] pak považuje odvolací soud vzhledem ke skutečnostem, zjištěným z ostatních citovaných důkazů, za naprosto nevěrohodnou a osamocenou.

20. Odvolací soud konstatuje, že žalobu je zapotřebí zamítnout z vícero důvodů. I kdyby na straně žalovaného došlo k porušení prevenční povinnosti, jak dovozuje soud prvního stupně, a to buď tím, že neučinil opatření k tomu, aby dopravní nehodě zabránil (otázkou je, jaká účinná opatření takto učinit mohl a zda jimi mohlo být oznámení policii či žalobci o odjezdu [jméno] předmětným vozidlem), či tím, že dle žalobce„ ztížil“ šetření předmětné nehody a znemožnil vyplacení pojistného plnění tím, když nepravdivě při podání vysvětlení u policie uvedl, že auto řídil, ač to nebyla pravda, nejsou dle odvolacího soudu splněny další předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu, vzniklou žalobci. Tím je příčinná souvislost mezi případným protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody žalobci. Ta je dle názoru odvolacího soudu přerušena existencí dalších smluvních vztahů, a to jednak smluvním vztahem mezi leasingovým pronajímatelem a vlastníkem vozu [právnická osoba] na straně jedné a žalobcem na straně druhé, vyplývajícím z leasingové smlouvy, a dále pak smluvním vztahem mezi leasingovou společností na straně jedné a pojišťovnou na straně druhé, plynoucím z pojistné smlouvy. Právě tyto smlouvy určují, za jakých podmínek odpovídá žalobce jako leasingový nájemce leasingové společnosti za škodu, vzniklou na předmětu pronájmu, tedy na předmětném voze. Stejně tak určují, za jakých podmínek bude či nebude vyplaceno pojistné plnění při poškození předmětného vozidla. O podmínkách těchto smluv nebylo žalovanému nic známo. Odvolací soud odkazuje na to, že součástí příčinné souvislosti je rovněž podmínka předvídatelnosti vzniku škody (teorie adekvátnosti kauzálního nexu). Platná právní úprava sice tuto podmínku výslovně neupravuje, lze ji ovšem dovodit ze samotné teorie institutu odpovědnosti za škodu, a judikatury, zejména nálezu Ústavního soudu České republiky (dále jen„ ÚS ČR“) ze dne 1. 11. 2007, č. j. I. ÚS 312/05-1, dle nějž„ Teorie adekvátnosti kausálního nexu vychází z toho, že smyslem subjektivní odpovědnosti za škodu je nařídit náhradu škody tam, kde škůdce škodu způsobil, ačkoli mu lze vytknout, že ji způsobit nemusel, že mohl jednat jinak. Tato odpovědnost tedy předpokládá, že vůbec bylo v lidských silách předvídat, že předmětné jednání bude mít za následek danou škodu. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je tedy předvídatelnost škodního následku. Tím se velice podobá dalšímu předpokladu subjektivní odpovědnosti za škodu, a to kritériu zavinění, přesněji její nedbalostní formě. Odlišují se jen subjektem, podle kterého se předvídatelnost následku poměřuje. V případě zavinění je jím sám (typizovaný) jednající subjekt, zatímco při zjišťování adekvátnosti příčinné souvislosti je kritériem hypotetický zkušený (tzv. optimální) pozorovatel, tedy myšlená osoba, které zahrnuje veškerou zkušenost své doby.“

21. V projednávané věci není dle názoru odvolacího soudu podmínka předvídatelnosti vzniku škody splněna. Pokud by už vůbec ze strany žalovaného došlo k porušení nějaké zákonné povinnosti (včetně povinnosti prevenční), spočívajícím v nepravdivém uvedení řidiče viníka dopravní nehody před Policií ČR, a dále v tom, že žalovaný neučinil„ opatření“ k tomu, aby k dopravní nehodě nedošlo – viz závěry shora, není možné dovodit, že mohlo být pro žalovaného seznatelné, jaké konkrétní důsledky (z hlediska smluvních ujednání žalobce s leasingovou společ-ností a leasingové společnosti s pojišťovnou) může toto případné protiprávní jednání (z hlediska případného vzniku škody) mít.

22. Nadto pak lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal skutečný rozsah škody, vzniklé právě v důsledku předmětné dopravní nehody, a výši takové škody. V tomto směru byly k důkazu provedeny zakázkový list ze dne [datum], kalkulace škody [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne [datum], fotodokumentace, a výslechy svědků [příjmení], [příjmení], [jméno], [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení]. Jak však soud prvního stupně správně uzavírá, obsah uvedené kalkulace neodpovídá co do rozsahu oprav předmětného vozidla jednak svědky popsanému poškození vozidla při dopravní nehodě, ale ani fotodokumentaci poškození vozidla, pořízené při vyprošťování vozidla po dopravní nehodě (viz správné závěry v odstavci 53. odůvodnění napadeného rozsudku). Je také zapotřebí zohlednit, že předmětné vozidlo bylo v době od uvedené dopravní nehody ([datum]) do doby předání do opravy ([datum]) běžně provozováno v rámci podnikatelské činnosti žalobce, v tomto období na něm bylo najeto dalších více než 20 000 km a že se jednalo o vůz užitkový a nákladní, u nějž je případné poškození běžnější. S přihlédnutím ke všem těmto závěrům lze uzavřít, že žalobce ohledně rozsahu poškození předmětného vozidla v důsledku předmětné dopravní nehody, resp. výše škody, důkazní břemeno neunesl. Jestliže pak žalobce navrhoval k provedení důkaz kalkulací [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne [datum] (č. l. 223 spisu), považuje i odvolací soud tuto listinu za nepřípustné novum, neboť byla žalobcem předložena až po uplynutí koncentrační lhůty (§ 118b ve spojení s § 118a o. s. ř. včetně lhůty 25 dnů dané účastníkům při jednání soudu prvního stupně dne [datum]).

23. Ze všech shora uvedených důvodů tak nemůže být nárok žalobce na náhradu škody po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

24. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byl plně úspěšný žalovaný a má tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet, včetně správné právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění – dále jen„ AT“), uvedené v odstavci 57. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalovaný a náleží mu proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady tvoří 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 5 900 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT), tj. 11 800 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 600 Kč, a 21 % DPH z částky 12 400 ve výši 2 604 Kč, celkem tedy 15 004 Kč po zaokrouhlení. Také odvolací soud určil lhůtu k plnění uložené povinnosti v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.