o zaplacení smluvní pokuty a o uložení povinnosti vystavit řádné vyúčtování, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 7. 2024, č. j. 46 C 490/2023-161,

1. Okresní soud [adresa]-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení pokuty v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši [částka]/den ode dne [datum] do zaplacení ve vztahu k povinnosti žalovaného vystavit řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2020 a za rok 2021 (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost vystavit žalobkyni řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, za rok 2019, za rok 2020 a za rok 2021 a uhradit žalobkyni v souladu s ustanovením § 13 zákona č. 67/2013 Sb. pokutu ve výši [částka]/den ode dne [datum] do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, ode dne [datum] do vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019 spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2019, ode dne [datum] do [datum] spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2020, ode dne [datum] do [datum] spolu s úrokem z prodlení, a to do tří dnů ode dne vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2021 a ode dne [datum] do [datum] spolu s úrokem z prodlení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

2. O částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní předtím, než byla přednesena žaloba, rozhodl soud prvního stupně podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že dospěl k závěru, že žalovaný dostál své zákonné povinnosti předkládat žalobkyni každoročně vyúčtování poskytované služby v podobě předkládaných faktur, které soud současně shledal jakožto vyúčtování řádné, které nepostrádalo některou z předepsaných náležitostí či neznělo na cenu v nesprávné výši, neboť žalobkyně výši vyúčtované částky žádné z faktur nerozporovala (výrok II.). Výrok III. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když výši uložené povinnosti určil podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 9 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu) ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.“), splatnost a místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti výrokům II. a III. rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že pokud soud prvního stupně posoudil vyúčtování služeb žalovaným za rok 2018-2021 jako odpovídající smyslu zákona č. 67/2013 Sb. a v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], pak se s takovým právním výkladem nemůže ztotožnit, neboť z údajů uvedených na fakturách nemohla žádným způsobem zjistit, jak žalovaný k požadované částce dospěl. Jak žalobkyně opakovaně uváděla, do doručení vyúčtování za rok 2022, resp. do dne [datum], kdy jí byl doručen Způsob výpočtu vodného a stočného ve faktuře č. [Anonymizováno], jí nebyl znám způsob provádění vyúčtování vodného a stočného ze strany žalovaného, neboť žalovaný nesplnil ani jinou svou zákonnou povinnost, a to povinnost informovat nájemce před započetím nájemního vztahu o způsobu provádění vyúčtování jednotlivých služeb. Ke způsobu vystavování vyúčtování poukázala dále i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Rovněž uvedla, že nesouhlasí s tím, že soud přihlédl k námitce promlčení uplatněné žalovaným. Žalobkyní uplatněný nárok vznikl v důsledku profesní nezpůsobilosti žalovaného, bez jakéhokoli spoluzavinění žalobkyně, a proto se jedná o námitku v rozporu s dobrými mravy. K odvolání do výroku III. uvedla, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkou žalobkyně ohledně uplatnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] na danou věc. Obstát nemůže ani argumentace soudu prvního stupně ohledně velikosti žalovaného – [adresa], ani specializovanou problematikou, která tvoří předmět řízení. Soud prvního stupně si sám nepřípustně rozšířil výklad daného rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se o počtu obyvatel žádným způsobem nezmiňuje. Žalovaný rovněž disponuje poměrně obsáhlým odborným personálem zabývajícím se výhradně otázkami souvisejícími s nakládáním s majetkem města. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[právnická osoba] odvolání žalobkyně žalovaný uvedl, že žalobkyně jako nájemce obdržela průběžně jednotlivá vyúčtování spotřeby vody za rok 2018 až 2021. Proti vyúčtování se nikdy neohradila, nepožadovala žádné vysvětlení k fakturám a všechny bez prodlení uhradila. Situace se změnila až v roce 2023, kdy žalobkyně obdržela fakturu za rok 2022, která byla ve srovnání s předchozími roky neúměrně vysoká z důvodu poruchy ventilu plynového kotle a protékání vody. Žalobkyně se snažila toto vyúčtování rozporovat, odmítala fakturu uhradit a opakovaně požadovala další vysvětlení k fakturaci a způsobu výpočtu. Poté jedno z vysvětlení akceptovala s tím, že jde o řádné vyúčtování se všemi náležitostmi a následně po žalovaném požadovala zpětně takové vyúčtování i za předchozí období nájemního vztahu, a to včetně pokut a úroku z prodlení za pozdně dodaná vyúčtování. Žalovaný se shoduje s rozsudkem soudu prvního stupně, že i všechna dříve předložená vyúčtování ve formě faktury jsou řádná a v souladu se zákonem, když „obsahové náležitosti faktur jsou shodné s obsahovými náležitostmi uvedenými ve vyúčtování služeb za rok 2023 ze dne [datum]“. I faktury za předchozí období obsahují všechny hodnoty, z nichž lze dopočítat celkovou cenu požadované služby, která je součinem množství spotřebované vody (číslo uvedené ve sloupci nadepsaném v záhlaví „Množ.“), jednotkové ceny (číslo uvedeno ve sloupci nadepsaném v záhlaví „cena/ks“) a sazbou daně z přidané hodnoty (číslo uvedeno ve sloupci nadepsaném v záhlaví „Sazba DPH“). V souladu se zákonem a judikaturou byl uveden i rozklad celkové ceny na cenu včetně DPH, cenu bez DPH a samotné DPH. Znovu zopakoval i námitku promlčení. K odvolání žalobkyně proti výroku III. rozsudku uvedl, že polemika o nákladech řízení proběhla již při jednání soudu prvního stupně, žalovaný se k požadavku na přiznání náhrady nákladů řízení včetně nákladů na právní zastoupení písemně vyjádřil a soud prvního stupně své rozhodnutí v bodě 23. rozsudku náležitě odůvodnil. Doplnil, že náhrada nákladů je mu v soudních řízeních zcela běžně přiznávána a uvedl konkrétní spisové značky rozhodnutí soudů. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Ve výroku I., kterým soud prvního stupně řízení částečně zastavil, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci, a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

7. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: žalovaný v postavení pronajímatele a žalobkyně v postavení nájemce uzavřeli dne [datum] smlouvu, jejímž předmětem byl nájem nebytových prostor v přízemí budovy č. p. 212 stojící na pozemku parc. č. st. 432 v obci [adresa] (dále jen „dům“), tvořený prodejnou o 36,66 m2, technickou místností o 3,33 m2, kanceláří/dílnou o 28,04 m2, chodbou o 3,55 m2, denní místností/šatnou o 5,67 m2, sprchou o 2,18 m2, WC o 2,37 m2 a skladu o 1,82 m2 (dále jen „nájemní smlouva“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců. Nebytový prostor byl ze strany žalovaného do užívání žalobkyni předán dne [datum] při stavu měřidla studené vody 140,752 m3. Nájemní smlouva byla následně [datum] doplněna tak, že se nově uzavírá na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou. Žalovaný pro žalobkyni v souvislosti s užíváním nebytových prostor zajišťoval pouze dodávky vody a odvod odpadních vod tzv. vodné a stočné, které žalobkyni jednou ročně vyúčtoval prostřednictvím správce domu společnosti [právnická osoba]. (dále jen „správce domu“). Vodné a stočné za rok 2018 činilo dle faktury č. [hodnota] vystavené dne [datum] (dále jen „faktura za rok 2018“) [částka] z toho 15% DPH ve výši [částka] při ceně [částka]/jednotka a množství 17; vodné a stočné za rok 2019 činilo dle faktury č. [hodnota] vystavené dne [datum] (dále jen „faktura za rok 2019“) [částka] z toho 15% DPH ve výši [částka] při ceně [částka]/jednotka a množství 30,46; vodné a stočné za rok 2020 činilo dle faktury – daňového dokladu č. [Anonymizováno] vystavené dne [datum] (dále jen „faktura za rok 2020“) [částka] z toho 15% DPH za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a 10% DPH za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] při ceně [částka]/jednotka a množství 4,32 m3 za období od [datum] do [datum] a 8,65 m3 za období od [datum] do [datum]. Vodné a stočné za rok 2021 činilo dle faktury – daňového dokladu č. [Anonymizováno] vystavené dne [datum] (dále jen „faktura za rok 2021“) [částka] z toho 10% DPH ve výši [částka] při ceně [částka]/jednotka a množství 14,54 m3, faktura dále obsahovala srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3 a za rok 2021 ve výši 14,54 m3. Vodné a stočné za rok 2022 činilo dle faktury – daňového dokladu č. 23FV00368 vystavené dne [datum] (dále jen „1. faktura za rok 2022“) [částka] včetně 10% DPH ve výši [částka] při [částka]/jednotka a množství 240,65 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3, za rok 2021 ve výši 14,54 m3 a za rok 2022 ve výši 225,65 m3 a dále údaje o odečtu k datu [datum] ve výši 197,37 m3 a k datu [datum] ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že velká spotřeba vody byla způsobena protékáním pojišťovacího ventilu plynového kotle a spotřeba za rok 2022 ve výši 466,31 m3 byla rozdělena na běžnou spotřebu ve výši 15 m3, na žalobkyni ve výši 225,65 m3 a na správce domu ve výši 225,65 m3. Žalobkyně vyúčtování vodného a stočného v podobě faktury za rok 2022 u žalovaného reklamovala s odůvodněním, že plynový kotel je součástí pronájmu a majetkem žalovaného a způsob jeho instalace neumožňoval žalobkyni odhalit závadu zařízení, proto žalobkyně nesouhlasila se spoluúčastí na úhradě spotřebované vody a žalovaného vyzvala k objasnění skutečností, na základě kterých správce domu dospěl k závěru o spoluúčasti žalobkyně a ke sdělení způsobu poměru rozúčtování uniklé vody. Rada žalovaného dne [datum] uložila správci domu vystavit žalobkyni nové vyúčtování vodného a stočného za celé naměřené množství vody za rok 2022 v objemu 466 m2 dle poměrového měřidla a rozhodla o povinnosti žalobkyně zaplatit úhradu vodného a stočného za celé naměřené množství vody za rok 2022. Žalobkyni bylo následně znovu vyúčtováno vodné a stočné za rok 2022 vyúčtováno fakturou – daňovým dokladem č. [Anonymizováno] vystavené dne [datum] s datem splatnosti [datum] (dále jen „2. faktura za rok 2022“), které činilo [částka] včetně 10% DPH ve výši [částka] při [částka]/jednotka a množství 466,31 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného za rok 2019 ve výši 30,46 m3, za rok 2020 ve výši 12,97 m3, za rok 2021 ve výši 14,54 m3 a za rok 2022 dle přílohy a příloha faktury dále údaje o odečtu k datu [datum] ve výši 197,37 m3 a k datu [datum] ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že velká spotřeba vody byla způsobena protékáním pojišťovacího ventilu plynového kotle a spotřeba za rok 2022 ve výši 466,31 m3 byla rozdělena na běžnou spotřebu ve výši 15 m3, na žalobkyni ve výši 225,65 m3 a na správce domu ve výši 225,65 m3. 1. faktura za rok 2022 byla v důsledku vystaveného nového vyúčtování opravena tak, že celková částka k úhradě činila -[částka]. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně podala námitky i proti 2. vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 a žalovaného vyzvala k vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2022, zejména s odůvodněním, že ve vystavené faktuře je počítána nesprávná výše jednotkové ceny vodného a stočného pro rok 2022, a v neposlední řadě s výhradami proti výši spotřeby 466,31 m3, která měla být způsobena závadou pojišťovacího ventilu plynového kotle, neboť toto poškození není možné podřadit pod pojem údržby, kterou byla žalobkyně povinna zajišťovat, a proto žalobkyně nemůže nést odpovědnost za toto poškození. Žalobkyni bylo následně znovu vyúčtováno fakturou – daňovým dokladem č. [Anonymizováno] vystavenou dne [datum] s datem splatnosti [datum] (dále jen „3. faktura za rok 2022“) vodné a stočné za rok 2022, které činilo [částka] včetně 10% DPH ve výši [částka] při [částka]/jednotka a množství 466,31 m3; příloha faktury obsahovala údaje o odečtu k datu [datum] ve výši 197,37 m3 a k datu [datum] ve výši 663,68 m3 za současného uvedení, že celkový náklad na bytový dům č. p. 212 v [adresa] činil 88 796,16 bez DPH a [částka] s 10% DPH, tj. 821,08 jednotek. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně podala námitky i proti 3. vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 a žalovaného vyzvala k vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2022, zejména s opětovným upozorněním na skutečnost, že v nově vystaveném vyúčtování je počítána nesprávná výše jednotkové ceny vodného a stočného pro rok 2022, a v neposlední řadě s výhradami proti výši spotřeby 466,31 m3, která měla být způsobena závadou pojišťovacího ventilu plynového kotle, neboť toto poškození není možné podřadit pod pojem údržby, kterou byla žalobkyně povinna zajišťovat, a proto žalobkyně nemůže nést odpovědnost za toto poškození. [právnická osoba] prostřednictvím zástupce žalovaného reagoval na námitky žalobkyně, přičemž vysvětlil proces výpočtu výsledné částky k úhradě mj. přiložením způsobu výpočtu vodného a stočného ve 3. faktuře za rok 2022 a popisem systému samostatných podružných vodoměrů v každém z pronajatých prostor a hlavního (vodárenského) vodoměru v budově, podle jehož naměřených hodnot účtuje žalovanému vodárenská společnost vodné a stočné a podle kterého je zpravidla odběr vody vyšší než součet hodnot naměřených podružnými vodoměry, a v neposlední řadě se vyjádřil k povinnosti a odpovědnosti žalobkyně jakožto nájemce za opravu poškozeného pojišťovacího ventilu kotle v rámci tzv. drobných oprav; způsob výpočtu vodného a stočného obsahoval údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z vodárenského či fakturačního vodoměru pro celý bytový dům č. p. 212 v [adresa] a celkovou vodárenskou společností vyfakturovanou částkou za vodné a stočné, stejně tak údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z 11 podružných vodoměrů 11 nájemců sídlících v budově včetně mechanismu výpočtu vodného a stočného nájemníkům budovy. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně následně žalovaného vyzvala k úhradě pokuty ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. z důvodu nepředložení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 až 2021 a ve vztahu k vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 za období do jeho předložení v řádném znění dne [datum] a žalovaného současně vyzvala k předložené řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018 až 2021 s odůvodněním chybějících náležitostí předložených faktur za roky 2018 až 2021, které musí řádné vyúčtování obsahovat. Vodné a stočné za rok 2023 bylo žalobkyni vyúčtováno částkou [částka] včetně 12% DPH ve výši [částka] při jednotkové ceně [částka] a množství 12,22 m3; faktura obsahovala rovněž srovnání roční spotřeby vodného a stočného, stejně tak bylo žalobkyni předloženo vyúčtování služeb za rok 2023, které vedle čísla měřidla studené vody č. [tel. číslo] obsahovalo počáteční stav měřidla za období od [datum] do [datum] a za období od [datum] do [datum], celkové náklady na odběrné místo ve výši [částka], náklady na studenou vodu ve výši [částka] při jednotkové ceně [částka] a množství 332,92, jakož i náklady na bytovou jednotku žalobkyně ve výši [částka] při množství 12,22 a zaplacené záloze [částka].

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud se však ne zcela ztotožňuje s jeho právním hodnocením provedeným soudem prvního stupně.

9. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“).

10. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

11. Podle § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

12. Podle § 2247 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

13. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

14. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

15. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají. Podle odstavce 4 téhož ustanovení o. z. u nájmů uzavřených na dobu delší než 24 měsíců nebo na dobu neurčitou nelze do paušální platby zahrnout platbu za dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody a dodávku vody a odvádění odpadních vod; platby za tyto služby se musí vždy vyúčtovat.

17. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Podle odstavce 2 téhož ustanovení o. z. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout [částka] za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty [částka] za každý započatý den prodlení.

18. Odvolací soud se plně ztotožňuje nejen se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, ale i s jeho právním hodnocením věci pokud jde o částečné promlčení nároku žalobkyně.

19. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož ustanovení o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

20. Podle § 627 o. z. má-li být podle zvyklosti nebo podle praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, pohledávka vyrovnána na základě vyúčtování překládaného koncem určitého období, počne promlčecí lhůta běžet ode dne následujícího po konci období, kdy vyúčtování mělo být předloženo.

21. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. V řešené věci byla žaloba soudu prvního stupně doručena dne [datum]. Z uvedeného je zřejmé, že vzhledem k námitce promlčení vznesené v řízení žalovaným, nemůže být žalobkyně úspěšná se svými nároky, které v souvislosti s vyúčtováním poskytnuté služby vodného a stočného (jak požadavek na vystavení řádného vyúčtování, tak na zaplacení pokuty pro jeho nevystavení) vznikly před [datum]. Jak bude uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozsudku, námitku žalovaného rozhodně nelze považovat za rozpornou s dobrými mravy.

23. Pokud jde o vyúčtování vodného a stočného za roky 2018, 2019 a 2020, pak se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že uvedená vyúčtování služeb (v době jejich prvního vystavení žalobkyni) byla řádná. Vyúčtování neobsahovala vše podstatné pro to, aby žalobkyně jako nájemce byla schopna zjistit, zda žalovaným požadovaná úhrada (částka uvedená v jednotlivých fakturách) odpovídá právě její spotřebě, a to i ve vztahu k dalším nájemcům či vlastníkům jednotek v domě.

24. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]: „Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně upravuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Podle citovaného ustanovení musí vyúčtování služeb obsahovat - vedle celkové výše přijatých měsíčních záloh na služby - rovněž „skutečnou výši nákladů služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi“. Podle názoru dovolacího soudu však vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat - kromě náležitostí stanovených v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. - minimálně i údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. písm. c) zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování.“.

25. Při výkladu každého zákona, včetně zákona č. 67/2013 Sb., ve sporném soudním řízení je však nezbytné se ptát i po smyslu zákonných ustanovení (§ 1, § 2 o. s. ř.).

26. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., ve vyúčtování služeb, které poskytovatel služeb doručí příjemci služby nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, vyúčtuje poskytovatel služby skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby, včetně uvedené výše přijatých záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

27. Ještě přísnější pravidla pro vyúčtování a rozúčtování nákladů mezi jednotlivé nájemce pak stanoví vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění společnou přípravu teplé vody pro dům.

28. V řešené věci však žalovaný poskytoval žalobkyni po celou dobu trvání nájemní smlouvy pouze službu dodávky vody a odvodu odpadních vod, tzv. stočné. Žalobkyně v souvislosti s těmito službami nikdy neplatila žalovanému žádné zálohy na jejich poskytování. Z uvedeného je tak zřejmé, že tím odpadl jeden z hlavního důvodů vyúčtování, tedy rekapitulace přijatých záloh na poskytovanou službu a uvedení rozdílu (kladného či záporného) mezi výší zaplacených záloh a skutečnou spotřebou příjemce služby.

29. Odvolací soud souhlasí se žalobkyní, že vyúčtování služeb má podle zákona č. 67/2013 Sb. a ustálené judikatury vypadat jinak, než jak bylo provedeno fakturou za rok 2018 či fakturou za rok 2019, byť některé její výtky lze v kontextu konkrétní věci považovat minimálně za nepřiměřené (např. výhrada týkající se neuvedení „jednotky“ na vystavených fakturách ve sloupci „Množ.“, kdy „žalobkyně neměla možnost zjistit, spotřeba „čeho“ je vůbec účtována“, když lze mimo obecných znalostí vyjít i z protokolů sepsaného při předávání předmětu nájmu dne [datum], kdy byl stavu měřidla studené vody uveden 140,752 m3, stav měřidla elektrické energie č. [hodnota] T1 4 252 kWh a T2 72 910 kWh a stav měřidla plynoměru č. [hodnota].

30. Jde-li o rozhodnutí Nejvyššího soudu, na která žalobkyně v řízení odkazovala, pak řádnost vyúčtování měla buď výrazný vliv na samotné trvání nájemního vztahu (ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] bylo v řízení u prvního stupně nájemcem žalováno na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, když pronajímatel vymezil výpovědní důvod skutkově tak, že mu žalobkyně dluží částku [částka] z vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2008), šlo o otázku ročního vyúčtování služeb a energií za hotel a kavárnu na základě záloh složených při placení pravidelných měsíčních záloh nájemcem na vodné a stočné, spotřebu propan butanu, zemního plynu a odvozu splaškových vod (ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka]) nebo se řešilo správné nastavení postupu společenství vlastníků jednotek vůči jednotlivým vlastníkům, kteří společenství zasílali úhrnné platby na úhradu příspěvku na správu domu a záloh na služby, při jejich „rozpočítání“ na správu domu a vyrovnání záloh na služby (ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka]).

31. V konkrétní věci ale cílem soudního řízení žádné vyřešení takto zásadní otázky nebylo. Žaloba žalobkyně v době rozhodování soudu prvního stupně postrádala a nadále postrádá svůj smysl. Žalobkyně v soudním řízení neřeší správné uvedení výše svých záloh, započítání svých záloh na celkové náklady za poskytnuté služby, ani správné vyrovnání přeplatků či nedoplatků. Jde fakticky již jen o „postih“ žalovaného bez reálného efektu do sféry žalobkyně. Ani pozitivní soudní rozhodnutí není způsobilé cokoli změnit, pokud jde o práva či povinnosti žalobkyně, která v předepsané době vyúčtování za jednotlivé roky 2018-2021 nesporovala a bez dalšího je zaplatila. Lze však přisvědčit žalobkyni, že její opakované rozporování vyúčtování vodného a stočného za rok 2022 – jakkoli odvolací soud nyní nehodnotí otázku faktické spotřeby a stočného v roce 2022 – mělo význam. Žalovaný, resp. pověřený správce domu následně způsob vyúčtování změnil tak, že sama žalobkyně akceptovala takové vyúčtování jako řádné, odpovídající parametrům plynoucím ze zákona č. 67/2013 Sb. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za nepředložení řádného vyúčtování vodného a stočného za rok 2018, 2019, 2020 a 2021 za situace, kdy v rozhodné době jakkoli nerozporovala výši vyúčtování, bez dalšího je ve stanovené lhůtě zaplatila a žalovanému nedala najevo, že vyúčtování za řádné nepovažuje, hodnotí odvolací soud jako šikanózní výkon práva ve smyslu § 8 o. z.

32. Jak se podává z komentáře k § 8 o. z.: „Komentované ustanovení představuje určité nouzové řešení pro případy, že by formální právo (tedy výkon subjektivního práva formálně v souladu s objektivním právem) vedlo k materiálně zřejmé křivdě (NS [spisová značka], ZGB Basler 2 228). Zákaz zneužití práva je tak silnější než dovolení dané právem (NS [spisová značka]). Na zřejmou křivdu lze zpravidla usoudit, když se jedná o rozpor se základními zásadami právního řádu (Leges I 8 1). Jedná se o další z korektivů chování vedle povinnosti k poctivosti v § 6 (viz též 2 43). Uvedený princip má být aplikován subsidiárně, kdy ke stejnému výsledku nevedou jiné prostředky: např. zvláštní ustanovení, restriktivní výklad, teleologická redukce, přiznání práva soudem dle volného uvážení nebo neurčitý pojem (Leges I 8 7, 9).“ (§ 8 [Zneužití práva]. In: [Anonymizováno] Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024, marg. č. [hodnota].).

33. Odvolací soud připomíná, že z provedeného dokazování vyplynulo, a mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalovaný dne [datum] doručil žalobkyni způsob výpočtu vodného a stočného k faktuře za rok 2020 a k faktuře za rok 2021 obsahující údaje o celkovém množství naměřené spotřeby z vodárenského či fakturačního vodoměru a celkovou vodárenskou společností vyfakturovanou částkou za vodné a stočné, stejně tak údaj o celkovém množství naměřené spotřeby z 11 podružných vodoměrů 11 nájemců sídlících včetně mechanismu výpočtu vodného a stočného nájemníkům budovy, to vše za období let 2020 a 2021. Přes uvedené žalobkyně takovou skutečnost před podáním žaloby žádným způsobem nezohlednila a žalobou se po žalovaném nadále domáhala vystavení řádného vyúčtování vodného a stočného jak za rok 2020, tak za rok 2021, a to včetně pokuty za pozdní vystavení. (Ke změně, k částečnému zpětvzetí žaloby, ovšem jen co do pokuty za nesplnění povinnosti žalovaného vystavit řádné vyúčtování vodného a stočného za rok 2020 a za rok 2021 od [datum] do zaplacení, došlo až v soudním řízení – viz výrok I. rozsudku soudu prvního stupně.).

34. Za takové situace, při zohlednění neúčelnosti vedení sporu žalobkyní, nelze námitku žalovaného o (částečném) promlčení nároku žalobkyně, uplatněnou v souladu se zákonem, považovat za rozpornou s dobrými mravy. Poukaz žalobkyně na výlučné zavinění žalovaného na vzniku sporu v důsledku jeho profesní nezpůsobilosti považuje odvolací soud za lichou. Žalobkyně je podnikatelem a nájemní smlouvu uzavřela za účelem svého podnikání. Bylo proto i na ní, aby práva a povinnosti spojené s nájmem nebytových prostor, počítaje v to služby spojené s takovým nájmem, byly vykonávány řádně a včas, včetně případné reklamace nedostatečného, neúplného či nesprávného vyúčtování a důkladné úvahy nad racionálností zahájení soudního řízení. Nelze ostatně přehlédnout, že v roce 2023, kdy žalobkyně (výhradně v důsledku mimořádně vysoké spotřeby vody) reklamovala 1. fakturu za rok 2022, žalovaný nezůstal pasivní, s žalobkyní komunikoval, situaci ohledně vyúčtování řešil a vyvíjel snahu o nápravu (vystavení 2. faktury za rok 2022, vystavení 3. faktury za rok 2022 s popisem rozúčtování, grafem apod.).

35. Odvolací soud tak uzavírá, že přes shora uvedený odlišný právní názor na kvalitu vyúčtování vodného a stočného v době vystavení faktury za rok 2018, faktury za rok 2019 i faktury za rok 2020 rozhodl soud prvního stupně správně, pokud žalobu co do požadavku žalobkyně na vystavení řádného vyúčtování za roky 2018, 2019, 2020 a 2021 a na zaplacení pokuty v souladu s § 13 zákona č. 67/2013 Sb. upínající se k absenci řádného vyúčtování za uvedené období zamítl. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a nákladový výrok III. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) z důvodů níže uvedených.

36. Soud prvního stupně postupoval při určení náhrady nákladů řízení mezi účastníky správně podle 146 odst. 2 věty druhé ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, který nezavinil částečné zastavení řízení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a jinak byl zcela úspěšný, přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů řízení (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud souhlasí i s tím, že v řešené věci jde o „odborný“ spor a vzhledem ke komplikované úpravě o. s. ř. a povinnosti žalovaného postupovat s péčí řádného hospodáře, by obecně neměl výhrady – přes znalost a respekt k usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] - proti tomu, aby v rámci rozhodování o přiznání náhrady nákladů řízení byly v tomto typu sporů žalovanému, který není velkým, natož statutárním městem, přiznány i náklady právního zastoupení. Soud prvního stupně nota bene své rozhodnutí podrobně zdůvodnil a při svých úvahách nevybočil z mantinelů nastavených v rozhodnutích Nejvyššího i Ústavního soudu. V konkrétním případě je však třeba přisvědčit žalobkyni, že vyúčtování vodného a stočného za roky 2018-2020 neobsahovala zákonem předepsané náležitosti a to přesto, že správu nemovitosti, v níž se pronajímaný prostor nachází, vykonávala pro žalovaného specializovaná firma. Na vyúčtování z dalších let je zřejmé, že došlo k posunu v tom, jakým způsobem je vyúčtování zpracováno, k čemuž nepochybně přispěl i aktivní přístup žalobkyně, která do reklamací a jednání se žalovaným vložila nejen čas, ale i finanční prostředky, včetně nákladů na své právní zastoupení advokátkou. Vzhledem k uvedenému považuje odvolací soud za spravedlivé a odůvodněné pro rozhodnutí o náhradě nákladů v řízení před soudem prvního stupně mimořádné použití § 150 o. s. ř.

37. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalovaný a náleželo by mu proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem důvodům uvedeným v předchozím odstavci, které lze vztáhnout i na řízení odvolací, ani odvolací soud výjimečně žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 150 o. s. ř.), když o této možnosti účastníky předem informoval v rámci pokusu o smírné odstranění sporu. Odvolací soud má za to, že takový způsob rozhodnutí o nákladech řízení odpovídá spravedlivému vypořádání vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Žalovaný alespoň tímto způsobem pocítí důsledky svého nesprávného postupu při provádění vyúčtování služeb žalobkyni v roce 2018-2021, když jeho postup při provádění vyúčtování služeb sice nedosáhl takové intenzity, aby jej bylo možno posoudit z hlediska námitky promlčení jako rozporný s dobrými mravy, nicméně právě výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení je dle odvolacího soudu patřičným vyjádřením toho, že přes neúspěch žalobkyně v soudním řízení nelze ani zpětně způsob vyúčtování vodného a stočného honorovat jako správný a řádný.