o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 C 192/2021-29,

1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 3 C 192/2021-29, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 167 010,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 83 006 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 84 004,35 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 55 807 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně pro žalovanou provedla zahradnické práce za celkovou cenu 167 010,35 Kč a tuto částku žalované fakturací vyčíslila. O tom, že dílo bylo provedeno a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení této částky, nebylo mezi účastníky řízení sporu, žalovaná však jednostranným započtením započetla vůči pohledávce žalobkyně svou pohledávku z titulu nároku na náhradu škody, a soud prvního stupně dospěl k závěru, že bez dalšího podrobné dokazování ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody formou započtení nelze učinit závěr, zda pohledávka žalované vůbec existuje a případně, v jaké výši. Míra nejistoty, ohledně započítané pohledávky, byla dle soudu prvního stupně natolik vysoká, že nebyla ve smyslu § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) způsobilá k započtení. Jestliže pohledávka žalované nebyla způsobilá k započtení, nemohlo tak dojít k zániku pohledávky žalobkyně započtením. Proto soud prvního stupně uložil žalované žalovanou částku v celém rozsahu zaplatit, včetně příslušenství.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která uvedla, že nesporuje, že žalobkyně pro ni v období měsíců duben až červenec 2020 provedla zahradnické práce, a to především sečení areálu [anonymizováno] [obec] Tyto práce byly žalobkyní žalované fakturovány celkem ve výši 167 010 Kč. Žalovaná rozporuje a rozporovala provedení díla, neboť při sečení došlo k poškození 89 kusů ovocných stromků, starých asi tři roky, když žalobkyně narušila kmeny stromů vyžínačem. Poznámky o vzniku poškození byly uvedeny v tabulce, ve které byl odsouhlasován rozsah provedeného díla. Žalovaná žalobkyni na tuto skutečnost upozorňovala a žádala o řešení situace. Protože žalobkyně neměla sebemenší snahu způsobenou škodu řešit, žalovaná vyčíslila vzniklou škodu v penězích. Výši škody stanovila řádně a určitě, když vzala 89 kusů poškozených stromků a vynásobila tuto částku hodnotou tříletých ovocných stromků, která činí minimálně 2 500 Kč. Škodu tak vyčíslila v nejnižší možné výši, tedy částkou 222 500 Kč. Tato částka nezahrnuje další náklady, které jí v souvislosti se škodní událostí vzniknou, například náklady na vykopání starých stromků a zasazení nových stromků. Žalovaná škodu vůči žalobkyni řádně uplatnila výzvou ze dne [datum]. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že by pohledávka byla nejistá a neurčitá, neboť je zřejmé, kdo je dlužník, kdo je věřitel, z jakého důvodu pohledávka vznikla, je zřejmá i její výše a i skutečnost, že pohledávka je splatná. Dle žalované mělo být provedeno šetření na místě samém a proveden znalecký posudek. Skutečnost, že žalobkyně pohledávku neuznává, vede k její spornosti, nikoli však k její nejistotě. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, kde je uvedeno, že pohledávku nelze považovat za nejistou nebo neurčitou pouze proto, že ji dlužník neuznává. Dále odkázala na ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. s tím, že vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že obě pohledávky vznikly na základě stejné smlouvy o dílo. Dle žalované nelze po ní spravedlivě požadovat, aby hradila žalobkyni cenu za provedení díla, kterým„ nadělala více škody než užitku“. Dílo provedené žalobkyní nebylo provedeno řádně, žalovaná bezprostředně po jeho provedení poukázala na vady díla a vyzvala žalobkyni k nápravě. Žalovaná neuplatnila nárok na slevu z ceny díla, neboť vzniklá škoda převyšovala cenu díla, a uplatnila tak na nárok na náhradu škody. Dle žalované byl rozsudek soudu prvního stupně překvapivý ve svém závěru o nezpůsobilosti její pohledávky za žalobkyní k započtení. Žalované byla odepřena možnost doložit, že dílo nebylo řádně provedeno. Soud prvního stupně vycházel z provedené fotodokumentace, ze které bylo zřejmé, že předmětné ovocné stromy v květnu roku 2021 kvetly a zelenaly se, ale nepřihlédl k argumentům žalované, že kmeny narušených stromků trpí hnilobou, což se projeví až po nějakém čase a stromky s narušenými kmeny bez potíží přežívají 1-2 roky. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že soud prvního stupně provedl všechny důkazy, které k provedení strany sporu shodně navrhly, a u těch, které neprovedl, řádně odůvodnil jejich nadbytečnost ve vztahu k právním závěrům, pro které rozhodl. Strany učinily nárok z titulu smlouvy o dílo nesporným a soud tak vzal shodná tvrzení účastníků o nároku z titulu smlouvy o dílo za svá a ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) pak platí, že nesporné skutečnosti není třeba prokazovat. Provedení díla tak nebylo předmětem sporu a ani předmětem dokazování, a proto námitka žalované v podobě nesprávně zjištěného skutkového stavu není důvodná. Pokud jde o uplatněný a započítávaný nárok na náhradu škody, uvedla žalobkyně, že není jasná existence tohoto nároku a z toho důvodu nelze stanovit ani konkrétní výši škody, její splatnost či nepochybně označit osobu dlužníka. Nejistotu a neurčitost uplatňované pohledávky pak dle žalobkyně dokazuje i fakt, na který sama žalovaná v odvolání odkazuje, že v rámci řízení před soudem prvního stupně sama navrhovala k prokázání existence škody pořízení znaleckého posudku. Předmětem sporu je pohledávka žalobkyně ze smlouvy o dílo, ale pohledávka, kterou žalovaná uplatňuje na žalobkyni, je pohledávka vzniklá z poškození věci, tato pohledávka nebyla předmětem díla a jde o vztah deliktní, tedy z jiného právního vztahu. Proto není odvolání žalované v tomto směru důvodné. Námitku žalované v podobě nesprávné aplikace závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, žalobkyně považuje za nedůvodnou, naopak dle ní skutkové okolnosti svědčí pro závěr o tom, že pohledávka žalované na náhradu škody, kterou použila k zápočtu, je pohledávkou u které je nejistý její vznik, její dlužník i její výše, tedy vlastnosti pohledávky takové, které vylučují její užití ke vzájemnému zápočtu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobkyně provedla v měsících dubnu až červenci 2020 pro žalovanou v jejím areálu [anonymizováno] [obec] zahradnické práce. Žalobkyně na tyto práce vystavila fakturu ze dne ze dne [datum], č. 2020, na částku 83 006 Kč se splatností [datum], druhou fakturu č. 2020 žalobkyně vystavila žalované dne [datum] na částku 111 889,91 Kč se splatností [datum]. Druhá faktura byla upravena třetí fakturou ze dne [datum], se shodným č. 2020, na částku 84 035 Kč splatnou [datum]. Žalovaná fakturovanou částku v celkové výši 167 010,35 Kč za provedené dílo žalobkyni neuhradila. Provedla vůči vůči pohledávce žalobkyně zápočet pohledávky ve výši 222 500 Kč z titulu náhrady škody, kterou odůvodnila poškozením kmenů ovocných stromků v rozsahu 89 kusů při sečení trávy žalobkyní.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem věci plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v odvolacím řízení.

7. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle ustanovení o. z.

8. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 2610 odst. 1 o. z., právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

10. Podle § 1982 odst. 1 a 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Podle § 1987 odst. 1 a 2 o. z., jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

12. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně provedla pro žalovanou sjednané zahradnické práce a cenu za jejich provedení vyúčtovala shora uvedenými fakturami částkou 167 010,35 Kč žalované. Účastníci učinili nesporným provedení díla a vznik nároku na jeho zaplacení.

13. Spornou otázkou zůstalo, zda pohledávka žalobkyně, uplatněná jednostranným započtením do výše žalované částky, vzniklá z titulu nároku na náhradu škody, je započtení způsobilá. K výkladu § 1987 odst. 2 o. z. se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, takto:„ při posuzování, zda je aktivní pohledávka neurčitá či nejistá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost; lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (resp. přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky, vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává, nebo že je sporná její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla, z jakého důvodu, popřípadě, zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše a podobně. Vychází-li obě pohledávky ze stejného právního vztahu, nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh, byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl. Je na věřiteli pasivní pohledávky, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem.“ Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 900/2020:„ aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Zhodnocení, zda je určitá pohledávka nejistá a neurčitá či nikoliv, vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Jedná se přitom z pohledu judikatorního výkladu o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.“

14. V řešené věci došlo ze strany žalované k započtení pohledávky vůči žalobkyni z titulu náhrady škody. Nelze se tak ztotožnit s tvrzením žalované, že jde o zápočet pohledávky ze stejného smluvního vztahu, neboť nárok na náhradu škody je jiným nárokem než nárok ze smlouvy o dílo. V řešené věci žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení učiněného žalovanou již v žalobě a soud prvního stupně se správně věnoval posouzení, zda započítávaná pohledávka je dostatečně jistá a určitá ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. tak, aby byla způsobilá přivodit svým zápočtem zánik žalobou uplatněné pohledávky. Pro zjištění oprávněnosti nároku žalobkyně z titulu náhrady škody by bylo potřeba provést dokazování objasňující, zda to byla skutečně žalobkyně, kdo poškodil stromy žalované, a pokud ano, zda jde o poškození nevratné a následně by bylo třeba určit výši škody, a to bezpochyby minimálně na základě odborného vyjádření. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že bez dalšího rozsáhlejšího a složitějšího dokazování, nelze učinit závěr o tom, zda pohledávka žalované je existentní co do základu, tedy zda tvrzenou škodu na ovocných stromcích způsobila žalobkyně a pokud ano, v jaké skutečné výši vznikla žalované škoda. Zatím totiž není zřejmé, zda žalovanou tvrzená škoda vůbec vznikla v příčinné souvislosti s plněním díla žalobkyní a v rozsahu jí tvrzeném. Rovněž vyčíslení škody žalovanou bylo učiněno odhadem za jednotnou cenu ovocných stromů obdobného stáří a vzrůstu. Tento výpočet však nemusí odpovídat skutečnosti. Dle odvolacího soudu je tak tvrzená pohledávka žalované za žalobkyní nejistá a neurčitá, nejde o pohledávku vzniklou ze shodného smluvního vztahu, není jistá odpovědnost žalobkyně za tvrzenou škodu vzniklou žalované a ani její výše. Soud prvního stupně proto správně neprováděl dokazování vztahující se k existenci a výši pohledávky, neboť by nezbytným dokazováním došlo k neúměrnému prodlužování řízení. Žalovaná se tvrzeného nároku na náhradu škody může po žalobkyni domáhat v samostatném řízení.

15. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně prokázala provedení tvrzených zahradnických prací dle smlouvy o dílo uzavřené se žalovanou ve výši 167 010,35 Kč a prokázala, že svůj nárok po žalované uplatnila zasláním faktury. Soud prvního stupně tak postupoval správně pokud žalované uložil žalobkyni zaplatit dlužnou částku společně s příslušenstvím za provedené dílo, a to se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši správně určil dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti faktur na jednotlivé částky 83 006 Kč a 84 004,35 Kč.

16. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správně určené výše náhrady nákladů řízení. Žalobkyně byla ve sporu před soudem prvního stupně plně úspěšná a soud jí dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. správně přiznal úplnou náhradu nákladů řízení, jejíž výši správně vyčíslil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) a odvolací soud pro stručnost na podrobné odůvodnění výpočtu výše náhrady nákladů soudu prvního stupně odkazuje.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 7 820 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 AT, z tarifní hodnoty 167 010,35 Kč, za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání. Žalobkyni byla přiznána DPH ve výši 21 %, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně před odvolacím soudem po zaokrouhlení 19 650 Kč a žalované bylo uloženo jí zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).