o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 10. 2021 č. j. 16 C 173/2021 - 51

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 10. 2021 č. j. 16 C 173/2021 – 51 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 881,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu zamítl v části, pokud se jí žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 10 734 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 525,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 869,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 118,88 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žádnému z účastníků pak nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Uzavřel, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 4 118,88 Kč ze zápůjčky 15 000 Kč poskytnuté jí právní předchůdkyní žalobkyně. Uložil proto žalované zaplatit žalobkyni částku představující bezdůvodné obohacení ve výši 10 881,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II. co do částky 3 868,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky

od [datum] do zaplacení. Uvedla, že nenapadá právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy, ale nesouhlasí s jeho závěrem, že by jí měla žalovaná uhradit celkem 4 118,80 Kč. Tato skutečnost neplyne ani z tvrzení žalobkyně, ani z jí předložených a soudem provedených důkazů. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila na svůj dluh celkem částku 250 Kč a od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradila žalobkyni ničeho. Namítala, že soud není oprávněn si sám dopočítávat, kolik bylo dlužníkem uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního a pokud soud nevychází z doložených dokladů, ale sám si přepočítává poskytnutý úvěr mínus žalovanou částku, může dojít k úplně jinému výsledku, než k tomu, který žalobce tvrdil a prokázal. Pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o výši provedených plateb ze strany žalované, měl žalobkyni vyzvat k jejich upřesnění. Žalobkyně je přesvědčena, že výši nezaplacených plateb sdělila soudu jednoznačně již v žalobních tvrzení. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, č. j. 27 Co 125/2021 - 57. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku v napadené části tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 868,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle

§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

5. Výrok I. a odvoláním nenapadená část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nebyly podaným odvoláním dotčeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jí je vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 734 Kč sestávajícího z úroku ve výši 2 144 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 965 Kč. Účastníci zápůjčky si sjednali splátky po dobu 18 měsíců po 1 430 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované předala částku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Strany si sjednaly roční úrok ve výši 17,35 % po dobu trvání smlouvy a RPSN činilo 111,1 %. Splátky měly být placeny v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka právní předchůdkyně žalované za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyni bylo žalované zasláno spolu s výzvou k úhradě dlužné částky na adresu ve smlouvě uvedenou. Žalobkyně sama vyzvala žalovanou přípisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni zaplatila na zápůjčku 4 118,88 Kč.

7. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213 o. s. ř. tabulkou o umoření dluhu předloženou žalobkyní společně se žalobou, ze které bylo zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 250 Kč.

8. Soud prvního stupně správně posoudil věc podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, nové znění platném do 30. 11. 2016) dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru„) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“).

9. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2390 o. z. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Soud prvního stupně správně posoudil sjednanou zápůjčku jako absolutně neplatné ujednání, a to z úřední povinnosti, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně úvěruschopnost žalované nezkoumala. Ostatně tuto skutečnost žalobkyně ani v odvolání nenamítala. Věřitel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Nejvyšší soud ČR v závěrech rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů.

16. Soud prvního stupně následně nárok žalobkyně správně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 o. z., které vzniklo žalované převzetím částky 15 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně, a na jejíž vrácení má žalobkyně § 2993 o. z. právo. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem prvního stupně určenou výší bezdůvodného obohacení. Nebylo prokázáno, že by žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 4 118,88 Kč. Úhrada této částky z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, naopak doplněním dokazování bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na svůj dluh pouze částku 250 Kč. Sama žalovaná se k jednání soudu nedostavila, zůstala pasivní a tedy ani netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni zaplatila více. Žalobkyni proto vznikl nárok na vrácení částky 3 868,88 Kč jako bezdůvodného obohacení žalované, neboť žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila celkem částkou 14 750 Kč, z této částky jí pak byla již částka 10 881,12 Kč s příslušenstvím pravomocně přiznána.

17. Odvolací soud k částce 3 868,88 Kč přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. příslušenství v podobě úroků z prodlení, které shodně jako soud prvního stupně stanovil od [datum] na základě výzvy žalobkyně žalované ze dne [datum].

18. S odkazem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části napadeného výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil, jak ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Z důvodu změny rozsudku soudu prvního stupně pak odvolací soud podle

§ 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch a neúspěch účastníků řízení byl obdobný. Odvolací soud při posouzení úspěchu a neúspěchu vzal v úvahu nejen jistinu pohledávky, ale sumu všech uplatněných nároků, tedy včetně příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3206/2016). V tomto případě příslušenství pohledávky tvořilo významnou část uplatněného nároku a je tak třeba, aby rozhodnutí o nákladech řízení odráželo skutečný výsledek řízení.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny za 1 úkon právní služby ve výši 1 000 Kč dle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), z tarifní hodnoty 3 868,88 Kč, a jedné náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k ) sepis odvolání. Právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto mu byla odměna zvýšena o 21 % DPH. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně před soudem prvního stupně 2 573 Kč a žalované bylo uloženo jí je zaplatit v třídenní obecné lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce první žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).