o splnění povinnosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 4. 2021, č. j. 21 C 481/2019-118

1. Rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 21 C 481/2019-118, zamítl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zajistit vydání kompresoru, který měl být na vozidle vyměněn včetně potvrzení servisu, že se jedná skutečně o kompresor vymontovaný z vozidla žalobkyně [příjmení] [jméno] [anonymizována čtyři slova] [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] (včetně fotodokumentace čísla dílu před demontáží a po demontáži), a pro případ, že by vydání nebylo možné, povinnosti uhradit žalobkyni škodu vzniklou nevydáním kompresoru ve výši určené soudem, a dále povinnosti zajistit vydání specifikace ceny odtahu vozidla včetně poskytnutí oficiálního ceníku odtahové společnosti, povinnosti podat vysvětlení, proč na straně 3 dokladu za opravu je uvedena částka za odtah ve výši 840,97 € a následně na straně 4 již částka 866,92 €, a povinnosti podat vysvětlení, proč je ze strany zahraničního subjektu požadováno plnění včetně DPH za situace, kdy žalobkyně je plátcem DPH a jde o přeshraniční styk. Dále rozhodl výrokem II., že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 7 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Soud prvního stupně z hlediska skutkového stavu uzavřel, že se žalobkyni v daném případě i přes poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) nepodařilo prokázat tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena bezúplatná příkazní smlouva, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a že žalobkyni v důsledku jednání žalované vznikla škoda. Z provedených důkazů bylo dle soudu prvního stupně zjištěno, že žalovaná společnost je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. V rámci Evropy je výhradní a přímou kontaktní osobou pro koncové zákazníky firmy [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v případě poruchy [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. [příjmení]„ [příjmení] [anonymizována dvě slova]“ je silniční havarijní služba [příjmení] pro nákladní automobily a autobusy. Telefonní číslo Mobile24 je pro celou Evropu jednotné. Odhad nákladů opravy vyhotovila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], která následně vystavila fakturu, jíž byla oprava vozidla žalobkyni vyúčtována. Pokud jde odkazy žalobkyně na linku [anonymizováno] ve vystavených fakturách, tato skutečnost neprokazuje uzavření příkazní smlouvy mezi účastníky. Žalobu tak pro její nedůvodnost zamítl. Věc právně posoudil dle § 2430 a násl. ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že jej předně považuje za nepřezkoumatelný. Vlastní úvaha a relevantní argumentace soudu prvního stupně je uvedena prakticky v jednom odstavci odůvodnění (33.), bez toho aniž by soud prvního stupně uvedl, z jakých konkrétních důkazů vycházel a proč nevycházel z důkazů, které označila žalobkyně. Ta předložila řadu důkazů, prokazujících vznik smluvního vztahu účastníků, kdy nikdy nejednala s žádným jiným subjektem. Je to žalovaná, kdo je provozovatelem uvedené linky. Ačkoliv pak došlo k zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované, velká část odůvodnění napadeného rozsudku se týkala nároku na náhradu škody (odst. 35. a následující). Ten byl však vznesen pouze až jako eventuální. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu České republiky (dále jen„ ÚS ČR“) sp. zn. III. ÚS 4072/17. V duchu jeho závěrů nelze než dovodit, že žalovaná je provozovatelem [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Např. na stránkách [příjmení] [jméno] je tato služba nabízena jako„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, na [anonymizováno] stránkách [příjmení] pak jako v případě žalované, v [anonymizováno] jazykové mutaci se pak hovoří o stejném telefonním čísle Mobile24 v celé Evropě. Uvedené hovoří fakticky o tom, že provozovatelem na území jakéhokoli státu je partner [příjmení]. V případě České republiky jde o žalovanou. Ta se tak prezentuje na svých webových stránkách s tím, že je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] Německo. Jestliže to pak byla žalovaná, která poskytla nahrávku hovorů, buď porušila svá vlastní pravidla o ochraně osobních údajů, nebo šlo jednoznačně o hovor se žalovanou, jak žalobkyně tvrdí. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neposkytuje jinou asistenční službu, je nepochybně dáno, že se ujednání všeobecných obchodních podmínek žalované„ asistenční služby M24“ vztahují právě na [příjmení] [anonymizována dvě slova], tedy zjednodušeně [anonymizováno]. I při vyhledávání služby prostřednictvím služby google.com, je na prvním místě uvedena žalovaná. Vedle všech těchto jasných důkazů o pasivní legitimaci žalované je třeba rovněž odkázat na ust. § 430 a § 431 o. z. Žalobkyně volala na telefonní číslo uvedené v podpisu e-mailů zaměstnanců žalované, číslo, které uvádí na svých stránkách a prezentuje jej jako servis 24 hodin denně. Byla přesvědčena, že žalovaná je provozovatelem této služby. K tomu je možné odkázat i na případné klamavé označení žalované, konkrétně v podobě odlišujícího dodatku podnikatele nezapsaného do obchodního rejstříku (viz § 422 o. z., včetně citované komentářové literatury). Žalovaná nepopírá smluvní vztah se žalobkyní, ale tvrdí, že jde o zprostředkování. Pokud tomu tak je, je na ní, aby dokázala obsah této smlouvy, zejména úplatnost této smlouvy. Jelikož se však nejednalo o úplatnou smlouvu, jde o příkaz. Český právní řád nezná smlouvu„ o komunikačním kanálu“, jak se snaží soud prvního stupně naznačit. Je nepochybné, že žalobkyně komunikovala se žalovanou (s jejími zaměstnanci), která jí zajišťovala v rámci svých služeb (viz webové stránky, obchodní podmínky, e-maily apod.) opravu vozidla v [země]. Nedokáže si tak představit, že by uzavřela smlouvu s někým jiným než se žalovanou, a to v daném případě smlouvu příkazní. Není pak pravdou, že by žalobkyně neuvedla, co má být prokázáno výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a dále dotazem na poskytovatele veřejného pojištění. Uváděla, že šlo o prokázání existence smluvního vztahu. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobou uplatněný nárok od počátku neuznává a považuje jej za nedůvodný. V řízení nebylo prokázáno, že účastníci uzavřeli bezúplatnou příkazní smlouvu, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti a žalobkyni v důsledku tohoto jednání vznikla škoda. Provozovatelem informačního komunikačního kanálu pro koncové zákazníky je [právnická osoba] [anonymizována tři slova], což vyplývá z listinných důkazů. Obdobně bylo v řízení prokázáno, že servisní zásah provedla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaná. Žalovaná tak není v tomto řízení pasivně legitimovaná, jelikož není a nebyla účastníkem tvrzené příkazní smlouvy nebo smlouvy o dílo, resp. servisní smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] [země]. Úkolem společnosti žalované je především rozšiřovat obchodní aktivity mateřské firmy s cílem dodávat produkty automobilové techniky značky [příjmení] na český trh. Dle Všeobecných smluvních podmínek asistenční služby [příjmení] [jméno] [anonymizováno] je [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov], [číslo] [anonymizováno], v rámci Evropy výhradní a přímou kontaktní osobou pro koncové zákazníky firmy [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v případě poruchy. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] koordinuje vyřízení případů poruchy, což spočívá v kontrole bonity, popř. vyžádání platební záruky, spojení zákazníka se servisem [název] ([příjmení] [anonymizováno]) nebo smluvním servisem [název] ([příjmení] [anonymizováno]) nebo ve zvláštních případech s externím servisem a v určitých případech vyřízení vyúčtování. Nákladní vozidlo tovární značky [příjmení], vlastněné žalobkyní, mělo v září 2019 poruchu v [země] (poblíž města [anonymizováno]) a jednatel žalobkyně zavolal na telefonní linku„ [název] [jméno] [anonymizováno]“ a objednal zde odtah a opravu předmětného vozidla. Operátorka linky jednateli žalobkyně sdělila, že bude třeba ověřit s domovským servisem garanci 1 500 € za odtah vozidla. Operátor linky jednatele žalobkyně následně informoval, že se čeká na odsouhlasení garance ve výši 4 264 €. Operátor linky jednateli žalobkyně dále sdělil, že jsou„ pouze komunikační kanál, který předává informace mezi servisem a Vámi a naopak“. Dále mu sdělil, že co se týče garance„ jen tlumočíme, co řekl [anonymizováno] servis“, a pokud nebude s navýšením garance a opravou [anonymizováno] servisem souhlasit, může si automobil vyzvednout sám. Jednatel žalobkyně závěrem uvedl, že akceptuje navýšení garance, protože je to pro něj„ menší zlo než jiné řešení“. V odhadu nákladů ze dne [datum] v celkové výši 4 276,24 € byly uvedeny identifikační údaje [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [číslo] [anonymizována dvě slova] [název] [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno]. V ocenění opravy, vystaveném žalobkyni dne [datum] společností [právnická osoba], byla uvedena částka 115 424,32 Kč. Ve faktuře [příjmení] [jméno] & [příjmení] [jméno] [příjmení] z [datum] byl rozpis nákladů v celkové výši 6 275,90 €. Žalobkyně vyúčtovanou částku odmítla uhradit s tím, že jí nikdo neupozornil na výrazné překročení ceny díla, nepřiměřeně vysokou cenu odtahu, a domáhala se, aby jí byl vydán kompresor, který měl být z vozidla vymontován.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

9. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

10. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

11. Podle § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

12. Podle § 441 odst. 1 o. z. ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec.

13. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Odvolací soud zejména konstatuje, že věc (žalován je nárok na plnění dle smlouvy, resp. nárok z odpovědnosti za škodu v důsledku porušení smluvní, případně zákonné povinnosti) je ve smyslu přechodného ust. § 3028 odst. 1, případně § 3028 odst. 3 a contrario či § 3079 odst. 1 a contrario o. z. zapotřebí posoudit podle této nové právní úpravy. V daném případě totiž mělo dle tvrzení žalobce dojít mezi účastníky k uzavření smlouvy (konkrétně smlouvy příkazní dle § 2430 a násl. o. z.) a k porušení povinnosti na straně žalované, z této smlouvy či z právního předpisu vyplývající, to vše v roce 2019. Soud prvního stupně tedy správně aplikoval režim této právní normy.

17. Odvolací soud je však přesvědčen, že pokud se žalobkyně domáhá vůči žalované splnění povinnosti (jednak povinnosti vydat v žalobě specifikovaný kompresor /zde s eventuálním petitem o náhradu škody/, dále povinnosti zajistit vydání specifikace ceny odtahu, včetně poskytnutí oficiálního ceníku odtahové společnosti, jakož i povinnosti podat v žalobním petitu konkretizované„ vysvětlení“), žalovaná není v tomto sporu pasivně věcně legitimována. Aniž by odvolací soud blíže zkoumal, kdo byl provozovatelem linky [příjmení] [jméno] [anonymizováno], uzavírá, že smluvní vztah v daném případě (z hlediska požadovaných žalobních nároků) vznikl mezi žalobkyní jako objednatelem a německým opravcem (servisem), resp. odtahovou službou (v daném případě [příjmení] [jméno] & [příjmení] [jméno] [příjmení]), jako dodavatelem, kdy to byly tyto subjekty, které uzavřely smlouvu o dílo. Vzhledem k systému fungování uvedených NONSTOP linek jako je [příjmení] [jméno] [anonymizováno] je tento operátor pouhým zprostředkovatelem (zmocněncem), který v daných případech odtah, případně opravu vozu zařizuje. Žalobkyně tak žalovanou maximálně zmocnila k těmto činnostem, tj. aby za ní uvedené služby objednala, resp. danou smlouvu jako zmocněnec za žalobkyni uzavřela. Smluvní vztah (vzhledem k tomu, co žalobkyně žalobou požaduje) je však dán mezi jinými subjekty. Žalobkyně by musela tedy uplatnit své nároky z odpovědnosti za vady, případně nároky na náhradu škody, spojené s odtahem a opravou předmětného vozu, vůči svému smluvnímu partnerovi, kterým je společnost, jež opravu a odtah vozu fakticky prováděla. Je pak nepodstatné, která z dceřiných společností firmy [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] [země], uvedenou linku provozovala či zajišťovala, případně využívala pro své zákazníky, podstatné je (laicky řečeno) to, že za kvalitu provedených služeb (oprava, odtah) odpovídá příslušný autoservis. K uvedenému (odpovědnost za vady) ostatně směřovaly i povinnosti, které žalobkyně žádá splnit a specifikuje je v žalobním petitu, byť zejména u druhé a třetí z těchto povinností (zajistit vydání specifikace ceny odtahu vozidla a podat„ vysvětlení“) lze polemizovat nad tím, zda je v tomto rozsahu žalobní petit vůbec určitý a srozumitelný, resp. vykonatelný. V případě žalované by pak přicházela v úvahu odpovědnost za škodu vzniklá překročením oprávnění, daným v rámci uvedeného zmocnění. Tato skutečnost však ze strany žalobkyně ani tvrzena není a neodpovídá tomu ani obsah žalobního petitu. Právě vzhledem k tomu, jaký je obsah daného žalobního petitu a že povinnosti v něm uvedené se vztahují k samotnému dodavateli služeb a díla, nepovažuje odvolací soud za potřebné zabývat se blíže tím, v jakém směru a zda vůbec žalovaná případně překročila své oprávnění, resp. zda mohla v důsledku toho vzniknout žalobkyni škoda (§ 2894 a násl. o. z.).

18. Ze všech shora uvedených důvodů tak nemůže být žalobní nárok po právu a žaloba důvodná, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalovaná a má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet, včetně správné právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění – dále jen„ AT“), uvedené v odstavci 38. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalovaná a náleží jí proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady tvoří 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4. AT), tj. 3 000 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 600 Kč, celkem tedy 3 600 Kč. Také odvolací soud určil lhůtu k plnění uložené povinnosti v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.