o zaplacení 800 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 10. 2024, č. j. 10 C 47/2024-61

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zastavil řízení co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 800 € za období od [datum] do [datum] (výrok I.), zamítl žalobu co do nároku na zaplacení 800 € se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 800 € od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení 11 788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel po právní stránce jednání mezi účastníky jako smlouvu o dílo, kterou si účastníci dojednali opravu nefunkčního pohonu garážových vrat. Žalovaný ji provedl a žalobkyně mu zaplatila 800 €. Soud neshledal na straně žalovaného vůči žalobkyni bezprávné výhrůžky a konstatoval, že žalobkyně provedené dílo žalobce nijak nereklamovala, netvrdila jeho vady a nezpochybnila uzavření smlouvy o dílo samé. Soud prvního stupně tak jednání účastníků posoudil jako jednání o dvou samostatných smlouvách o dílo. S ohledem na žalobní tvrzení na vrácení částky za osazení novým pohonem vrat hodnotil pouze závazkový vztah, a to smlouvu o dílo na provedení opravy funkce garážových vrat. Nárok žalobkyně neshledal důvodným, neboť neshledal odpovědnost žalovaného za nefunkčnost původního pohonu garážových vrat. Pokud žalovaný dodal žalobkyni nový pohon garážových vrat, vzniklo mu právo na úhradu nového výrobku včetně služeb s montáží spojených.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to výlučně proti výrokům II. a III. Mimo jiné vznesla námitku podjatosti rozhodujícího soudce, který si v rámci odůvodňování rozsudku neodpustil osobní poznámku k žalobkyni, zejména k jejím osobnostním rysům. Žalobkyně v odvolání shrnula svá skutková a právní tvrzení a zopakovala, že po zkratu původního elektromotoru žalovaný deinstaloval nový přijímač, nesdělil jí, jaký druh nového přijímače instaloval, avšak nestačil deinstalovat kabely jím připojené k původnímu elektromotoru pro jeho propojení s novým přijímačem. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí znehodnotil její původní elektromotor a tím jí způsobil škodu odpovídající hodnotě původního elektromotoru, původního přijímače a výši nákladů, které byla nucena vynaložit, aby uvedla vrata do funkčního stavu, včetně jejich ovládání. Žalobkyně namítala nesprávné posouzení věci soudem prvního stupně při vyložení obsahu prohlášení ze dne [datum] tak, že žalovaný osobně potvrdil, že zkrat nastal, ale nevyslovil za něj svoji osobní odpovědnost. Nebyla-li by škoda žalovaným způsobena a nepřijal-li by svojí osobní odpovědnost, těžko by dobrovolně a vlastnoručně s ohledem na jeho obsah žalobkyni prohlášení podepsal. Žalovaný se zavázal shora uvedeným prohlášením škodu nahradit uvedením vrat do původního stavu, respektive dodáním nového elektromotoru. Zaplacená částka 800 € žalobkyní žalovanému je majetkovým prospěchem na jeho straně bez právního důvodu a tedy bezdůvodným obohacením žalovaného. Žalobkyně zdůraznila, že podpisem zálohové faktury žalovanému potvrdila, že s provedeným způsobem náhrady souhlasí a předala mu zálohu 800 €. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 557 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého lze-li použít právní jednání různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Soud prvního stupně veškeré důkazní prostředky vyložil výhradně v neprospěch žalobkyně. Soud prvního stupně pochybil, pokud k předchozímu řádnému procesnímu návrhu nezadal zpracování znaleckého posudku. Z jeho závěru by totiž nepochybně vyplynul závěr o tom, že posouzení věci žalovaným bylo od počátku nesprávné, že do původního elektromotoru, tedy původního přijímače, nebylo třeba vůbec zasahovat, že žalovaný uvedl žalobkyni v souladu v souvislosti s uzavřením smlouvy o dílo v omyl a smlouva o dílo tak byla od počátku relativně neplatným právním jednáním. Pokud tomu tak bylo, jen stěží mohl žalovaný na základě takového jednání žalobkyni oprávněně fakturovat a pak si nárokovat úhradu peněžní částky. Dle žalobkyně byl proti ní soudce soudu prvního stupně zaujatý, o čemž svědčí mimické a jiné výrazy soudce v průběhu celého řízení těžko doložitelné (ale i osobní a nadbytečná poznámka, která je doložitelná, neboť je na hlasovém audiozáznamu). Soudce prvního stupně uvedl, že s žalobkyní by jakkoli obchodovat nechtěl. Rozsudek tak dle žalobkyně vydal nikoliv nepodjatý soudce, což ji vede k závěru o nesprávnosti rozsudku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že věc se po celou dobu řízení překrucuje a účelově zatemňuje a má za to v souladu s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně je svéprávnou osobou nadanou předpokládaným rozumem průměrného člověka, aby mohla posoudit skutkový a právní dopad svých postojů v řízení. Žalobkyně se pokusila o dehonestaci osoby žalovaného s nepravdivým nařčením, že na ni měl vyvíjet psychický nátlak a pronášet výhrůžky, které ani neprokázala, což lze posoudit jako počínání v rozporu s dobrými mravy urážející obyčejné lidské cítění, tak jak je vymezeno § 2 o. z. Žalobkyně si žalovaného natáčela bez jeho souhlasu na video prostřednictvím svého mobilního telefonu. Dodatečně žalovaný zjistil z různých zdrojů, že v minulosti vedla řadu dalších podobných soudních sporů, ve kterých uplatňovala obdobné metody s cílem získat pro sebe bezdůvodné obohacení. Při posouzení žalobou uplatněného nároku je možno vycházet jen z listinných důkazů, které předložila sama žalobkyně, a ze kterých dle žalovaného mimo vší pochybnost vyplývá, že se účastníci daného řízení s ohledem na technickou zastaralost původního pohonu garážových vrat dohodli na instalaci díla nového kvalitního pohonu značky [Anonymizováno], a to v částce 19 800 Kč, o čemž bez diskuze svědčí prohlášení žalobkyně na daňovém dokladu, že předmět díla převzala a souhlasí. Jedná se tak o její svobodný projev vůle, smlouva byla řádně uzavřena a pokud si to žalobkyně následně rozmyslela a obrátila se na soud, je na ní, aby relevantní skutečnosti tvrdila a prokázala, čemuž nedostála. Výklad souhlasného prohlášení učiněných žalobkyní považuje žalovaný za nesprávný a absurdní. Jeho předmětem byla ústní dohoda o překódování dálkového ovladače ke garážovým vratům v domě žalobkyně, z něhož je odvolatelkou dovozována skutečnost, že svým neodborným počínáním zapříčinil zkrat. Po předání nového ovladače žalobkyni, aby jí dílo žalovaný předvedl a sama si vyzkoušela jeho funkčnost, došlo shodou okolností k poruše, což je v praxi naprosto běžné a následně se písemně účastníci dohodli, jak budou dále postupovat. Dle žalovaného žalobkyně neprokázala, že by se pohon garážových vrat stal nefunkčním jeho přičiněním, neboť nebylo prokázáno jakékoliv protiprávní jednání či profesně vadný postup jeho osoby. Rovněž úvahy žalobkyně o tom, že částka 800 € byla poskytnuta jenom jako zálohové plnění, které ve skutečnosti představuje majetkový prospěch na straně žalovaného, je tvrzením dle něho absurdním, neboť prokázaný skutkový děj této námitce nenasvědčuje. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

5. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napadena a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Odvolací soud se nejdříve zabýval žalobkyní vznesenou námitkou podjatosti vůči rozhodujícími soudci. Tvrdila, že byl vůči ní osobně zaujatý, což mělo plynout nejen z jeho osobní poznámky při odůvodnění rozsudku, kdy zpochybnil osobnostní a charakterové rysy žalobkyně a dodal, že by s ní osobně nikdy obchodovat nechtěl.

7. Podle § 14 odst. 1 a 4 o. s. ř. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

8. Podle § 15 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni. Účastník je povinen námitku podjatosti soudce uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce, o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů poté, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců. V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.

9. Odvolací soud si vyžádal stanovisko rozhodujícího soudce, který připustil, že v rámci odůvodnění rozsudku uvedl: „sám bych s žalobkyní obchodovat nechtěl“. Jeho vyjádření se mělo týkat způsobu jednání žalobkyně se žalovaným. Dále uvedl, že osoba žalobkyně je mu známa pouze z úředního styku. Odvolací soud konstatuje, že šlo sice o zbytečně osobní vyjádření soudce, nicméně učiněné v rámci projednávané věci a týkající se jeho postupu v řízení. Odvolací soud neshledal v projednávané věci na straně rozhodujícího soudce takový poměr k věci či k žalobkyni, který by mohl vést k pochybnostem o jeho nepodjatosti a námitku podjatosti vznesenou žalobkyní neshledal důvodnou.

10. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Účastníci si dne [datum] sjednali ústní dohodu, jejímž předmětem bylo překódování dálkového ovladače garážových vrat žalobkyně. Téhož dne žalovaný prováděl sjednané práce, při nichž došlo ke zkratu původního elektromotoru zajišťujícího pohon garážových vrat, který byl do té doby funkční. Žalovaný se zavázal, že do [datum] zkratovaný elektromotor nahradí elektromotorem značky [Anonymizováno] s jedním kusem ovladače v ceně 7 000 Kč. Následujícího dne žalobkyně žalovanému v hotovosti předala částku 800 € a podpisem faktury (daňový doklad) potvrdila, že souhlasí s předáním elektromotoru značky [Anonymizováno] v ceně 19 800 Kč, přičemž v tomto dokumentu byla částka 800 € označená jako toho času již zaplacená záloha. Souběžně žalovaným proti svému podpisu vystavil dokument nazvaný dohoda, v němž se zavázal, že bude-li ze strany pojišťovny škoda na původním elektromotoru likvidována jako pojistná událost, vystaví řádnou fakturu a ve vztahu k postupnému plnění doúčtuje DPH a „servisní ztrátu“. Dne [datum] žalobkyně emailem a následně i průvodním dopisem u žalovaného reklamovala nově osazený elektromotor a domáhala se opravy či nahrazení vodící lišty poškozující gumové těsnění na garážových vratech, což zdokumentovala fotografií. O termínu této opravy účastníci vedli emailovou konverzaci, termín byl sjednán na [datum]. Žalovaný žalobkyni sdělil, že jej rozčílila, když mu v souvislosti s jednáním o nahrazení původního zkratovaného elektromotoru nechtěla zaplatit. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě dne [datum].

11. Odvolací soud neměl skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za zjištěný dostatečně, zejména dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla soudem prvního stupně řádně poučena, proto byla odvolacím soudem vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhla důkazy ke svému tvrzení, že při provádění díla žalovaným spočívajícího ve výměně přijímače a instalaci ovladače k ovládání elektrického pohonu garážových vrat postupoval žalovaný neodborně a tímto neodborným postupem jí způsobil škodu na elektrickém pohonu vrata následně mu tak vznikla povinnost odstranit tuto škodu uvedením vrat do funkčního stavu v souladu s požadavkem žalobkyně. Žalobkyně byla poučena o možném procesním neúspěchu ve věci, pokud navrhne důkazy ke svým tvrzením. Žalobkyně po shora uvedeném poučení odvolacím soudem navrhla vypracování znaleckého posudku, který měl podpořit její tvrzení o vadném postupu žalovaného při provedení díla. Odvolací soud ustanovil znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „Znalec“) z oboru elektronika a elektrotechnika, odvětví elektrická zařízení do 1 000 V, elektroenergetika, hromosvody, a speciální technické obory, vyhrazená zařízení elektrická, který vypracoval znalecký posudek, z něhož bylo zjištěno, že původní elektromotor, respektive pohon garážových vrat [Anonymizováno] je stále funkční a nevykazuje žádné vady. Závěry znaleckého posudku znalec přesvědčivě obhájil při svém výslechu před odvolacím soudem. Znalec předložil odvolacímu soudu DVD, na němž zaznamenal schopnost zátěže elektromotoru vrat „utáhnout“ 50 kg, 250 kg a 510 kg, čímž byla prokázána schopnost elektromotoru vrat otevřít a zavřít garážová vrata. Důkaz tímto DVD byl odvolacím soudem při jednání proveden. Znalec potvrdil, že ovladač předložený mu žalovaným (byť sám žalovaný potvrdil, že jde pouze o typově shodný ovladač, nikoli ten konkrétní získaný od žalobkyně) nebyl kompatibilní s přijímačem elektrického pohonu vrat z důvodu různých frekvencí, na kterých přijímač a vysílač pracuje, nebylo proto v tomto případě rozhodné, zda šlo o původní ovladač (vysílač) žalobkyně. Externí přijímač, který byl připojen k elektromotoru byl pravděpodobně původní přijímač. Znalec vyslovil domněnku, že důvod žalovaným zjištěné domnělé nefunkčnosti vrat spočíval v přehřátí elektromotoru vrat v důsledku překročení možných spuštění a vytažení vrat. Znalci se nepodařilo z dostupné technické dokumentace zjistit údaj o počtu cyklů za den a počtu cyklů za hodinu, který by neměl být překročen. Přímo na výrobním štítku elektromotoru je však uveden odkaz na německou normu, která platila v době výroby elektromotoru a je tam údaj dvě minuty., což znamená, že motor nesmí běžet déle než dvě minuty a pak musí zchladnout.

12. Odvolací soud učinil s odkazem na shora uvedené skutkové zjištění, že žalovaný při provádění sjednané práce naprogramovat (nakódovat) nový ovladač žalobkyně s jejím původním přijímačem a elektromotorem vrat [Anonymizováno] při opakovaném otevření a spuštění garážových vrat a ztráty funkce elektromotoru vrat nerozpoznal, že elektromotor vrat je však stále funkční a ujistil žalobkyni, že zřejmě v důsledku stáří se stal nefunkčním a není možné jej opravit.

13. Odvolací soud věc posoudil podle ustanovení o. z.

14. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

15. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

16. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

17. Podle § 2586 odst. 1 a 2 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

18. Podle § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

19. Podle § 2589 o. z. zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

20. Podle § 2590 odst. 1 o. z. zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

21. Podle § 2592 o. z. zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.

22. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

23. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

24. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Odvolací soud po zjištění jiného skutkového stavu, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně, učinil i jiný právní závěr. Dle odvolacího soudu uzavřeli účastníci smlouvu o dílo, kterou se žalovaný zavázal překódovat nový ovladač žalobkyně na ovládání jejích garážových vrat [Anonymizováno] na adrese jejího bydliště a žalobkyně mu měla za službu zaplatit. V průběhu provádění tohoto nastavení dne [datum] přestal fungovat motor elektrického pohonu vrat, žalovaný žalobkyni sdělil, že motor se rozbil z důvodu jeho stáří. Účastníci následně rozšířili uzavřenou smlouvu o dílo o zprovoznění garážových vrat, tak aby byla garáž zabezpečena v době nepřítomnosti žalobkyně. Žalobkyně souhlasila s instalací nového elektrického pohonu vrat spolu s přijímačem a novým ovladačem, zhotovené dílo převzala a zaplatila za něj. Tvrzení žalobkyně, že se domnívala, že chtěla od počátku odstranit vady díla způsobené žalovaným není věrohodné, neboť pokud by byly odstraňovány pouze vady, nebylo by třeba koupit celý nový motor a uvést pohon vrat do funkčního stavu. Provedeným dokazováním, zejména znaleckým posudkem, bylo prokázáno, že žalovaný nerozpoznal dočasnou ztrátu funkčnosti elektrického pohonu vrat, zřejmě v důsledku přehřátí, a žalobkyni uvedl v omyl s tím, že je třeba elektrický pohon vrat včetně přijímače a ovladače vyměnit. Dle odvolacího soudu žalobkyně po seznámení se se znaleckým posudkem odstoupila od uzavřené smlouvy o dílo se žalovaným z důvodu podstatného porušení smlouvy žalovaným, který ač odborník a profesionál přesvědčil žalobkyni jako laika, že je třeba vyměnit elektrický pohon vrat včetně přijímače a ovladače, ačkoli ztráta funkčnosti vrat byla pouze dočasná. Žalovanému jako odborníkovi a specialistovi na výrobky firmy [Anonymizováno] muselo (minimálně mělo být) být z výrobního štítku původního elektrického pohonu vrat zřejmé, že vrata snesou pouze určité opakované zatížení otevřením a zavřením a pokud bude překročeno toto zatížení, tepelná pojistka vyřadí elektrický pohon z provozu.

26. Odvolací soud shledal, že žalobkyně platně odstoupila od smlouvy o dílo uzavřené se žalovaným a vzniklo jí právo na vrácení zaplacené ceny za dílo, neboť byla zaplacena bezdůvodně z právního důvodu, který odpadl. Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že žalobkyni zároveň vznikla povinnost vrátit žalovanému jím nainstalovaný nový elektrický pohon vrat, přijímač a ovladač, které získala bez právního důvodu.

27. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příslušenství pohledávky, úrok z prodlení jí byl přiznán v zákonné výši 15 % ročně z částky 800 € od [datum] do zaplacení dle § 513 a § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a náhradu nákladů znalečného.

29. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. dočasně nezastoupené plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 245/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za tři úkony po 300 Kč, a to za předžalobní výzvu, sepis žaloby a doplnění žaloby. Dále jí přiznal odměnu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, za účelně vynaložené náklady řízení za čtyři úkony právní služby po 1 940 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, (dále jen „ AT“), z tarifní hodnoty 800 € (odvolací soud konstatuje, že výše tarifní hodnoty byla stanovena vždy ke dni toho kterého úkonu právní služby), a dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) příprava a převzetí právního zastoupení, písm. d) sepis vyjádření, písm. g) 2x účast při jednání dne [datum] a dne [datum]. Žalobkyni byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem daně. Celkem byly žalobkyni přiznány účelně vynaložené náklady řízení po zaokrouhlení ve výši 12 742 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při výpočtu náhrady nákladů řízení se soud dopustil početní chyby, kterou napravil postupem dle § 164 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení sestávají z odměny za zastoupení advokátem za sedm a půl úkonu právní služby; z toho jeden po 1 940 Kč a šest a půl po 1 900 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 AT, z tarifní hodnoty 800 € (odvolací soud konstatuje, že výše tarifní hodnoty byla stanovena vždy ke dni toho kterého úkonu právní služby), za osm náhrad hotových výdajů z toho jedna po 300 Kč a sedm po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření ze dne [Anonymizováno] a [datum], vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], písm. k) podání odvolání a jeho doplnění (počítáno jako jeden úkon), písm. g) 3x účast na jednání dne [datum], [Anonymizováno] a účast na vyhlášení rozhodnutí dne [datum] dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Žalobkyni byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem daně. Celkem byly žalobkyni přiznány účelně vynaložené náklady výši 22 478 Kč po zaokrouhlení a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

31. Odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil) o náhradě nákladů státu a uložil neúspěšnému žalovanému zaplatit České republice jí vynaložené náklady na znalečné vzniklé před odvolacím soudem ve výši 18 972 Kč, a to ve lhůtě tří dnů na účet Krajského soudu v [Anonymizováno].

32. Dále rozhodl o vrácení 15 000 Kč plně úspěšné žalobkyni ze složené zálohy na vypracování znaleckého posudku s tím, že tato částka jí bude vrácena z účtu Krajského soudu v [Anonymizováno].