o zaplacení částky 94 665 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 5. 2025, č. j. 216 C 102/2024-139

1. Rozsudkem ze dne ze dne 14. 5. 2025, č. j. 216 C 102/2024-139, Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 665 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 94 665 Kč od 25. 7. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 79 775 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl regresní nárok žalobkyně dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), na zaplacení částky, kterou žalobkyně za žalovanou plnila jako pojistné plnění poškozené [jméno FO] v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 12. 8. 2022. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná a nárok žalobkyně oprávněný. Právně věc posoudil dle ust. § 2 písm. d), e) a f), § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 a § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., a dále dle § 2910, § 2927 odst. 1, § 2929, § 2216 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“)[Anonymizováno]

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná jako provozovatel vozidla neprokázala, že by dne 12. 8. 2022 bylo předmětné vozidlo [jméno FO] použito bez jejího vědomí nebo proti její vůli. Žalovaná je přesvědčena, že z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že jmenovaný v inkriminované době použil vozidlo bez vědomí provozovatele. Tímto se ve smyslu § 2929 o. z. jedná o výjimku z pravidla uvedeného v § 2927 odst. 1 o. z., které uvádí, že osobou, která je objektivně odpovědná za újmu způsobenou provozem dopravních prostředků je zásadně provozovatel dopravního prostředku, a to i tehdy, jestliže jej v okamžiku vzniku újmy sám neřídil. V daném případě tedy došlo k přesunu odpovědnosti za vzniklou újmu na jiný subjekt - řidiče vozidla. Žalovaná měla v postavení provozovatele vozidla v daném případě navíc opodstatněný důvod, proč nedostála informačním povinnostem vyplývajícím ze zákona č. 168/1999 Sb., když žalobkyně současně netvrdila a neprokázala, že právě porušením povinnosti bylo šetření ztíženo, tj. v jakém směru konkrétně nemohl pojistitel průběh nehody řádně vyšetřit, tedy nárok na regresní úhradu v daném případě pojistiteli nevznikl. V inkriminované době bylo vozidla [právnická osoba], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 3. 2022. Žalovaná odkázala na článek II odst. 1 nájemní smlouvy, kde stojí, že nájemce - podnikatelský subjekt musí předložit občanský průkaz nebo pas a řidičský průkaz řidiče. Pronajímatel a nájemce si v daném případě ujednali, kdo je fyzickou osobou oprávněnou na straně nájemce - právnické osoby předmětné vozidlo užít (řídit). Tímto člověkem byla osoba, která za nájemce smlouvu uzavřela. [jméno FO] to nebyl. Při absenci výše uvedených smluvních ujednání o oprávněném řidiči by platilo, že pokud je věc pronajatá právnické osobě, oprávněným uživatelem je právě tato právnická osoba, tedy subjekt, který nájemní smlouvu uzavřel. V praxi to znamená, že věc může užívat prostřednictvím svých statutárních orgánů, zaměstnanců nebo jiných osob, které k tomu zmocní. Žádnou takovou osobou [jméno FO] nebyl. Žalovaná v tomto směru odkázala na výpověď jednatelky a společnice firmy [právnická osoba]. [jméno FO] a písemné vyjádření zmocněnce této firmy [jméno FO], založené ve spise Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 19 C 70/2024. Je tak namístě závěr, že [jméno FO] v daném případě použil dopravní prostředek proti vůli provozovatele. Jmenovaný tak ve smyslu § 2929 o. z. hradí škodu místo provozovatele, v daném případě též současně jako přímý škůdce podle § 2910 o. z. Takto je [jméno FO] ve smyslu ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. pojištěným, osobou povinnou k náhradě újmy (§ 6 zákona č. 168/1999 Sb.) a současně osobou zavázanou ke splnění informačních povinností (§ 8 zákona č. 168/1999 Sb.). Podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., účinného v době předmětné nehody, platilo, že nesplnění předepsaných informačních povinností samo o sobě postižní nárok nezakládá. Především se tak musí stát bez zřetele hodných důvodů, jinými slovy má-li k tomu provozovatel vozidla opodstatněné důvody, nemusí své povinnosti dostát bez rizika postihu. Pokud by žalovaná jako provozovatel vozidla byla v postavení pojištěného ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., měla důvody zřetele hodné k nesplnění informačních povinností. Žalovaná se o tom, že došlo k nehodě dozvěděla s několikaměsíčním odstupem, stejně jako o tom, kdo byl pachatelem nehody. Motivací žalované nebylo chránit pachatele. Žalovaná totiž řidiče neznala a o nehodě nevěděla. Za dané situace je paradoxní uzavřít, že ačkoliv provozovatel o nehodě neví, přesto jedná protiprávně, pokud neinformuje pojistitele. Jestliže řidič, který způsobil nehodu, užil vozidlo bez vědomí provozovatele, je nevědomost o dopravní nehodě a o totožnosti řidiče podle názoru žalované důvodem zřetele hodným pro nesplnění oznamovací povinnosti. Žalovaná dále tvrdí, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že došlo ke ztížení možnosti šetření dopravní nehody a pojistné události. Z dokladů, kterými byl proveden důkaz, vyplývá, že důvodem, který bránil včasné likvidaci pojistné události, byla nespolupráce poškozené, která až do února 2023 nedoložila faktury autoservisu, rozpočet a nesdělila své bankovní spojení. Kvůli tomu žalobkyně neukončila šetření v zákonné lhůtě. Ze zápisu o prohlídce motorového vozidla likvidátorem Global Expert s.r.o. vyplývá, že vozidlo provozované žalobkyní bylo likvidátorem ohledáno dne 10. 11. 2022. Tvrzení žalobkyně, že neměla možnost zhlédnout vozidlo žalované, je tak třeba hodnotit jako vyvrácené a nepravdivé. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se v proběhlém řízení naopak nepodařilo zjistit, jak se [jméno FO] dostal k vozidlu žalované. Z výslechu svědkyně [jméno FO] jednatelky [právnická osoba]. (nájemce) bylo zjištěno, že jednatelka nemá vůbec žádné povědomí o tom, co se děje v její společnosti, natož aby byla schopna uvést, jak se vozidlo dostalo k [jméno FO]. Z výslechu jednatele žalované [jméno FO] bylo zjištěno, že žalovaná provozuje autodopravu, autopůjčovnu a prodej užitkových vozů. S nájemcem vozidla žalovaná neřešila, kdo bude řidičem aut, ani jména řidičů oprávněných užívat vozidlo žalované. Žalobkyně v tomto směru odkazuje na nájemní smlouvu, která je poměrně neurčitá a v podstatě ponechává nájemci volnou ruku k dispozici s vozidlem. Žalovanou coby provozovatelku vozidla tíží objektivní odpovědnost ve smyslu § 2927 a následující o. z., a proto lze rozumně očekávat, že učiní všechna možná opatření, která lze po ní spravedlivě požadovat, aby předešla tomu, že její vozidlo bude volně dostupné v podstatě komukoliv. Žalovaná přenechala vozidlo nájemci k užívání, aniž by si s ním jednoznačně smluvně ošetřila podmínky užívání vozidel. Nájemci tak nechala zcela volnou ruku v tom, jak bude nakládat s vozidlem žalované a komu bude vozidlo zapůjčovat. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že by ze strany nájemce došlo k nějakému excesu. Postavení provozovatele se nezprostí ten, kdo svěří vozidlo jiné osobě. Žalovaná byla stále provozovatelkou vozidla a jako taková je objektivně odpovědná za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná měla povinnost písemně oznámit žalobkyni, že došlo ke škodné události, popsat skutkový stav této škodní události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny žalobkyně. Nic z toho však žalovaná neučinila. Není pak pravdou tvrzení žalované, že o dopravní nehodě nevěděla. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že Magistrát města Kladna přípisem ze dne 26. 9. 2022 informoval žalovanou o tom, že došlo k dopravní nehodě a kdo je osobou podezřelou ze zavinění dopravní nehody. Tento přípis byl žalované doručen dne 3. 10. 2022. Nejpozději uvedeného dne tedy žalovaná s jistotou věděla o tom, že její vozidlo bylo účastno dopravní nehody a že podezřelým ze zavinění dopravní nehody je [jméno FO], který měl toto vozidlo řídit. Žalobkyně přitom skončila šetření pojistné události až dne 27. 2. 2023. Žalovaná měla dobu takřka pěti měsíců na to, aby splnila své zákonné povinnosti ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., což neučinila a jednala naprosto lhostejně. Pokud pak žalobkyni nebyl sdělen průběh škodné události, rozsah škody, nemohla porovnat tvrzení poškozené ohledně průběhu škodné události a rozsahu poškození. Všechny tyto skutečnosti pak šetření ztížily (například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4309/2010, 23 Cdo 2007/2012, 23 Cdo 349/2009). Lze jen stěží upustit od závěru, že došlo ke ztížení šetření pojistné události, když žalobkyně vycházela výhradně z podkladů uvedených poškozenou a nemohla si ověřit, zda uplatněná poškození vznikla výhradně při předmětné dopravní nehodě. Žalobkyně také musela sama pátrat po viníkovi dopravní nehody, kontaktovala Policii ČR, kontaktovala příslušný správní orgán, aby zjistila alespoň základní informace k průběhu dopravní nehody. Ani žalovaná neprojevila sebemenší zájem o to zjistit, jak se [jméno FO] dostal k jejímu vozidlu a do dnešního dne to nebylo zjištěno. Všechny tyto informace přitom měla poskytnout žalobkyni právě žalovaná s odkazem na uvedené zákonné ustanovení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Také žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, avšak pouze proti výroku II. o náhradě nákladů řízení. Namítala předně, že jí nebyla přiznána odměna za úkon právní služby - kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v plném rozsahu, ale pouze odměna ve výši jedné poloviny za tzv. jednoduchou výzvu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Je pravdou, že takovouto jednoduchou výzvu žalobkyně zaslala žalované dne 6. 3. 2023. Odměnu za ni však žalobkyně v rámci náhrady nákladů řízení nenárokovala. Zároveň však žalované zaslala i výzvu kvalifikovanou, za kterou žádá přiznat odměnu v plné výši. Dále žalobkyně požadovala přiznat odměnu i za úkon právní služby, a to sepis vyjádření ze dne 30. 10. 2024, kdy jde o právní rozbor věci spočívající v popisu ztížení šetření pojistné události, včetně právní kvalifikace. Tento úkon právní služby lze podřadit pod § 11 odst. 1 písm. h) advokátního tarifu, eventuálně pod § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Rovněž upozornila na početní chybu, pokud jde o výpočet DPH. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že jí přizná náhradu nákladů řízení ve výši 89 321,90 Kč a dále náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalované není důvodné a odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. [Anonymizováno] (dále jen také jako „předmětné vozidlo“). Smlouvou o nájmu ze dne 1. 3. 2022 bylo předmětné vozidlo pronajato žalovanou jako pronajímatelem společnosti [právnická osoba]. jako nájemci, mezi smluvními stranami nedošlo k dohodě ohledně toho, kdo je nebo není oprávněn vozidlo řídit. V nájemní smlouvě bylo sjednáno, že bude-li vozidlo předáno k řízení jiné osobě, a tato služba nebyla sjednána, bude doměřen standardní poplatek za tuto službu a sankční poplatek 10 000 Kč, navíc se ruší všechny objednané doplňkové služby a veškerá rizika spojená s případnou havárií či škodou na předmětu nájmu ponese nájemce. Dále bylo dohodnuto, že každou škodní událost je nájemce povinen ihned ohlásit pronajímateli a Policii ČR, je povinen vyplnit záznam o dopravní nehodě, zajistit soupis účastníků, svědků, vozidel a jiných dotčených předmětů. Při nesplnění této povinnosti bude případný postih pojišťovny uplatněn k tíži nájemce a nájemce je povinen uhradit veškeré náklady spojené s likvidací škody, která vznikne na vozidle a jeho příslušenství, nebo v souvislosti s provozem vozidla v období pronájmu, a které neuhradí pojišťovna. Stejného dne jako byla uzavřena nájemní smlouva (1. 3. 2022) došlo k uzavření pojistné smlouvy k předmětnému vozidlu mezi žalobkyní a žalovanou. Společnost [právnická osoba]. si předmětné vozidlo, jakož i další vozidlo (dále jen také společně jako „vozidla“), pronajala od žalované za účelem realizace svých staveb. Vozidla používala v době nájmu, doba nájmu se prodlužovala, protože vozidla potřebovala i poté, prostřednictvím leasingu následně vozidla odkoupila. Společnost [právnická osoba]. měla plnou dispozici nad vozidly, ta jí nebyla odcizena, ani s nimi nikdo nijak svévolně nenakládal, společnost je používala ke své činnosti (na stavbách), a to i v době dopravní nehody (12. 8. 2022). Dne 12. 8. 2022 došlo k dopravní nehodě (dále jen „dopravní nehoda“), kterou předmětným vozidlem způsobil řidič [jméno FO], kdy se střetl pravou boční částí jím řízeného vozidla s levou zadní částí zaparkovaného vozidla [Anonymizováno] (dále jen také jako „poškozené vozidlo“), majitelky [jméno FO], z místa dopravní nehody ujel, dopravní nehodu nikde neohlásil. Na základě sdělení poškozené byla předmětná dopravní nehoda šetřena Policií ČR již 12. 8. 2022, řidiče [jméno FO] se podařilo dohledat až 21. 8. 2022. Dne 23. 8. 2002 nahlásila dopravní nehodu žalobkyni poškozená [jméno FO]. Žalovaná žalobkyni dopravní nehodu nenahlásila, podklady k nehodě nedodala. Dopisem ze dne 26. 9. 2002, který byl žalované doručen dne 3. 10. 2022, byla žalovaná Magistrátem města [Anonymizováno] informována o tom, že došlo k dopravní nehodě, při které mohlo dojít k poškození jejího vozidla, v dopise byl osobními údaji označen [jméno FO], který byl podezřelý ze spáchání dopravní nehody. Dne 12. 10. 2022 byl v rámci přestupkového řízení vydán příkaz, kterým byl [jméno FO] v souvislosti s dopravní nehodou uznán vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti, rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 11. 2022. V příkazu je mj. uvedeno, že [jméno FO] nesplnil zákonem mu danou povinnost, dopravní nehodu neřešil ani neohlásil a z místa dopravní nehody odjel. Při dopravní nehodě způsobil jmenovaný škodu na shora uvedeném vozidle zn. [Anonymizováno] poškozené [jméno FO]. Dne 10. 11. 2022 došlo společností [právnická osoba] k prohlídce předmětného vozidla a zjištění rozsahu poškození, prohlídky se měl účastnit i jednatel žalované, který to však popíral. Dne 11. 11. 2022 byla poškozená informována žalobkyní, že nemůže ukončit šetření pojistné události, neboť jí nebyly dodány faktury, bankovní spojení, a nebyla jí umožněna prohlídka vozu. V období od 2. 2. 2023 do 14. 2. 2023 proběhla oprava vozidla poškozené a poškozené bylo zapůjčeno náhradní vozidlo. Dne 14. 2. 2023 a 20. 2. 2023 byly společností [právnická osoba]. vystaveny faktury pro poškozenou za opravu vozidla a zapůjčení náhradního vozidla. Dne 27. 2. 2023 došlo k vyplacení pojistného plnění (škody) poškozené na účet [právnická osoba]., a to v celkové výši 94 665 Kč (71 433 Kč za opravu předmětného vozidla, 23 232 Kč za zapůjčení náhradního vozidla po dobu opravy předmětného vozidla). Dne 6. 3. 2023 požádala žalobkyně Magistrát města [Anonymizováno] o údaje o dopravní nehodě a uvedeného dne také vyzvala žalovanou k zaplacení regresní náhrady ve výši žalované částky, a to ve lhůtě do 5. 4. 2023. Žalovaná žalobkyni sdělila, že předmětné vozidlo má pronajaté společnost [právnická osoba]. a zaslala žalobkyni nájemní smlouvu. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky, na to žalovaná reagovala tak, že nehodu nemohla oznámit, neboť o ní nevěděla.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

8. Odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 3, 4 o. s. ř.

9. Takto zjistil z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2024, že se právní zástupce žalobkyně obrátil na žalovanou a požadoval zaplacení žalované jistiny 94 665 Kč a dále nákladů spojených s právním zastoupením ve výši 12 584 Kč ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy na zde uvedený účet. Dopis poukazuje na ustanovení § 142a o.s.ř. a obsahuje základní skutkový a právní rozbor ve věci samé. Dle doručenky datové zprávy byl tento dopis doručen do datové schránky žalované dne 17. 7. 2024.

10. Dále odvolací soud zjistil z dopisu žalobkyně žalované ze dne 6. 3. 2023, že žalobkyně žádala žalovanou o zaplacení částky 94 665 Kč ve lhůtě nejpozději do 5. 4. 2023, kdy se jedná o tzv. jednoduchou výzvu k plnění.

11. Z dopisu žalobkyně žalované ze dne 27. 2. 2023 bylo dále zjištěno, že bylo oznámeno ukončení šetření pojistné události s datem vzniku pojistné události 12. 8. 2022, pojištěné vozidlo [Anonymizováno] tranzit [SPZ] tím, že celková výše pojistného plnění byla na základě provedeného šetření stanovena na 94 665 Kč. Pojistné plnění bylo vyplaceno v souvislosti s újmou na poškozeném vozidle.

12. Podle § 2 písm. d), e), f) zákona č. 168/1999 Sb., Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí pojistitelem pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti, pojistníkem ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti; pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

13. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

14. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele.

15. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.

16. Podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

17. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

19. Podle § 2929 o. z. místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.

20. Podle § 2216 o. z. umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímateli za jednání této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 45. až 51. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na ně odkazuje. Rekapituluje, že žalovaná, ač předmětné vozidlo pronajala další osobě, zůstávala jeho provozovatelem a vlastníkem, a zároveň byla smluvním partnerem žalobkyně v rámci pojistné smlouvy jako pojistník a zároveň pojištěný. Dopadala na ni tedy oznamovací povinnost dle § 8 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., bez ohledu na to, že vozidlo bylo v nájmu a užívání jiného subjektu (MODINOTECH s.r.o.). V řízení pak nebyly prokázány žádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Takovým důvodem nemůže být právě skutečnost, že žalovaná vozidlo pronajala někomu jinému. Je věcí žalované, jak si případné porušení uvedené oznamovací povinnosti smluvně s tímto nájemcem ošetří a jaké nároky vůči nájemci případně z tohoto důvodu následně uplatní. Nebylo navíc prokázáno, že by byl předmětný automobil použit proti vůli či bez vědomí žalované (viz ust. § 2929 o. z.), tak jak tvrdila. Vozidlem disponovala na základě uvedené nájemní smlouvy společnost MODINOTECH s.r.o. a bylo věcí tohoto nájemce, jaké osoby budou či nebudou předmětný automobil užívat. Žalovaná je tedy jako provozovatelka předmětného vozidla odpovědná za újmu způsobenou provozem vozidla podle § 2927 o. z. Soud prvního stupně v tomto směru správně poukázal v odstavci 48. odůvodnění svého rozsudku na příslušnou komentářovou literaturu a judikaturu. Odvolací soud je pak přesvědčen, že došlo i k naplnění další podmínky, uvedené v § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., tj. že v důsledku nesplnění oznamovací povinnosti žalované dle § 8 odst. 1 citovaného zákona došlo ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele dle § 9 odst. 3. Nehoda byla sice šetřena Policií ČR, ale průběh škodní události nebyl řidičem ani žalovanou popsán, když je právě na ní, aby žalobkyni sdělila, jak skutečně k nehodě došlo, a to včetně označení zúčastněných osob. Pokud žalobkyni nebyl sdělen průběh škodné události, rozsah škody, nemohla porovnat tvrzení poškozené ohledně průběhu škodné události a rozsahu poškození. Žalobkyně vycházela výhradně z podkladů uvedených poškozenou a nemohla si ověřit, zda uplatněná poškození vznikla výhradně při předmětné dopravní nehodě, musela sama pátrat po viníkovi dopravní nehody, kontaktovala Policii ČR, kontaktovala příslušný správní orgán, aby zjistila alespoň základní informace k průběhu dopravní nehody. Tyto informace přitom měla poskytnout žalobkyni právě žalovaná s odkazem na uvedené zákonné ustanovení. Všechny tyto skutečnosti šetření ztížily (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4309/2010, 23 Cdo 2007/2012, 23 Cdo 3349/2009). Žalovaná je tak ve sporu pasivně věcně legitimovaná, když jako provozovatel vozidla měla povinnost oznámit pojistnou událost, svým povinnostem nedostála, ač jí v tom nebránil žádný důvod hodný zvláštního zřetele, a žalobkyni to ztížilo možnost řádného šetření pojistné události.

23. Nárok žalobkyně, pokud jde o žalovanou jistinu, je tak oprávněný. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobě, pokud jde o požadovanou jistinu, v plném rozsahu vyhověl.

24. V případě žalovaného příslušenství lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, uvedenému v odst. 51. odůvodnění napadeného rozsudku, že žalovaná ve lhůtě stanovené ve výzvě žalobkyně ze dne 6. 3. 2023 žalovanou částku do 5. 4. 2023 nezaplatila a je proto od následujícího dne v prodlení. Úrok z prodlení činil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v dané době 15 % ročně. Žalobkyně však žádala úrok z prodlení až od 25. 7. 2024 a ve výši 12,75 % ročně, když odvozovala nárok na příslušenství od předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2024. Soud prvního stupně byl jejím návrhem vázán, nemohl jej překročit, a proto správně dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni kromě jistiny rovněž zákonný úrok z prodlení z této jistiny ve výši 12,75 % ročně od 25. 7. 2024 do zaplacení. V souladu s § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb. žalobkyni správně přiznal i požadovanou částku 1 200 Kč jako paušální náklad spojený s uplatněním pohledávky, když mezi účastnicemi se jedná o vztah mezi podnikatelkami při jejich podnikatelské činnosti.

25. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadeném věcném výroku I. potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

26. Pokud jde o nákladový výrok II., soud prvního stupně správně rozhodl, že je to žalovaná, kdo je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Ty tvoří odměna za 13 úkonů právní služby po 4 900 Kč z tarifní hodnoty 94 665 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), tj. celkem 63 700 Kč, dále 6 x režijní paušál po 300 Kč a 7x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, vždy v platném znění, tj. celkem 4 950 Kč, náhrada za ztrátu času za 12 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 800 Kč, cestovné veřejnou dopravou v celkové výši 240 Kč, 21 % DPH z částky 70 690 Kč ve výši 14 844,90 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek 3 787 Kč, celkem tedy 89 322 Kč po zaokrouhlení. Úkony právní služby pak představují příprava a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2024, sepis žaloby, vyjádření ze dne 7. 10. 2024, vyjádření ze dne 30. 10. 2024, vyjádření ze dne 4. 12. 2024, dále účast na jednání soudu prvního stupně dne 5. 3. 2025, vyjádření ze dne 12. 3. 2025, účast na jednání dne 16. 4. 2025, trvající déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony právní služby, vyjádření ze dne 28. 4. 2025, a účast na jednání dne 12. 5. 2025, trvající déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony právní služby. Oproti soudu prvního stupně přiznal odvolací soud za úkon sepis předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2024 odměnu v plné výši, a to dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, když se dle jeho názoru jedná o výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé. Dále takto přiznal i odměnu za úkon právní služby – sepis vyjádření ze dne 30. 10. 2024, který považuje za účelný, nadto učiněný k výzvě soudu prvního stupně.

27. Ze všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 89 322 Kč. Jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen (vše výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně správně stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. V odvolacím řízení byla opět plně úspěšná žalobkyně a náleží jí proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobkyně tvoří odměna jejího právního zástupce za 2,5 úkonu právní služby po 4 900 Kč z tarifní hodnoty 94 665 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT (vyjádření k odvolání žalované, účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 10. 2025 a odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení – zde odměna ve výši ½), tj 12 250 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 350 Kč, a 21 % DPH z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč, celkem tedy 16 456 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a platební místo těchto nákladů k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).