o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 C 276/2017-327, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 1. 10. 2021, č. j. 4 C 276/2017-348

1. Rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 C 276/2017-327, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2021, č. j. 4 C 276/2017-348, rozhodl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 603 146,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 252 684,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout dle tvrzení žalobkyně tím, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti a zároveň dobré mravy (iniciovala trestní řízení, dopouštěla se ataků vůči žalobkyni a osobám s ní spolupracujícím). Škoda ve výši 603 146,42 Kč pak měla spočívat v účelných nákladech, které žalobkyně musela vynaložit na právní služby v souvislosti s uvedeným protiprávním jednáním žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno žádné takové protiprávní jednání žalované, v důsledku něhož by měla žalobkyni vzniknout tvrzená škoda. Proto žalobu zamítl. Právně věc kvalifikoval dle § 2909, § 2910 a § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že z odůvodnění rozsudku není jasné, proč soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalované není jednáním proti dobrým mravům a že žalobkyně neprokázala úmysl žalované. Účel ustanovení § 2909 o. z. vychází především z pojetí, že právní normy mají umožnit spolužití lidí mezi sebou. Nemravným je literaturou označováno např. jednání, které spočívá ve vyzrazení tajemství po skončení přátelského poměru, v systematickém a bezohledném navádění jiného k porušení platné smlouvy, nebo ve využití formálních nedostatků, které sám škůdce způsobil. Z rozsudku není zřejmé, proč soud prvního stupně dovodil, že jednání žalované nedosahuje intenzity uvedené výše. V literatuře panuje shodný názor, že dobré mravy vystupují jako kritérium toho, zda dochází ke zneužití práva, a pomáhají řešit případy, v nichž se přípustný a oprávněný výkon práva mění ve zneužití práva. I pokud by tedy žalovaná využila svého práva změnit názor/odvolat žalobkyni apod., je nutno zkoumat všechny okolnosti vedoucí k tomuto jednání. Tím se však soud prvního stupně nezabýval, a to přesto, že z dokazování dle jeho slov vyplynulo, že k rozporům mezi účastnicemi došlo po zjištění nesouladu v účetnictví. Jinými slovy tedy poté, co žalobkyně upozornila žalovanou na nesprávné vedení účetnictví a další okolnosti, které prokazovaly, že jednání žalované není v souladu s právem a ku prospěchu společností. Rozpory mezi účastnicemi vznikly totiž právě až jako důsledek nemravného jednání žalované. Tím se však soud prvního stupně nezabýval. Skutečnost, že si strany přestaly rozumět, vyvolalo až porušení dohody žalovanou. Soud prvního stupně v rozsudku uzavřel, že jednání učiněná před vstupem do společností, nemají takovou váhu, aby zakládala povinnosti stranám. Žalovaná podle rozsudku nebyla k ničemu povinna, tedy nemohla žádné povinnosti porušit. Nevypořádal se však s tím, že žalovaná požádala žalobkyni o spolupráci za účelem společného podnikání, to je za účelem dlouhodobé spolupráce při rozvoji projektu„ Figurka“. Spolupráce měla být dlouhodobá, měla stabilizovat obě společnosti a učinit z nich v tržním prostředí řádné fungující a konkurenceschopné podniky s veřejně prospěšným účelem. Nelze tedy přisvědčit soudu prvního stupně, že tím, že žalovaná na krátkou dobu umožnila žalobkyni formální vstup do společností, splnila zcela svůj závazek, když současně neumožnila reálnou činnost na splnění cíle dohody. Pokud sice žalovaná umožnila žalobkyni formální vstup do společností, ale po pár měsících jí bezdůvodně bránila v aktivní činnosti a v naplnění cíle dohody, zcela jistě tím byl porušen smysl a účel dohody, tedy i smluvní závazek. Soud prvního stupně tedy pochybil, když se nezabýval obsahem a cílem dohody, a nesprávně tak dovodil, že dohoda byla„ naplněna“. Formalisticky dovodil, že dohoda nebyla uzavřena, když na dohodě chybí podpis. V tomto směru žalobkyně poukazuje na e-mailové zprávy, prostřednictvím nichž byla dohoda opakovaně písemně zaslána účastníkům. Vůle stran, především vůle žalobkyně, byla zřejmá a z dohody vyplývala. Soud dále dovodil, že dohoda stran postrádá závaznost. Úmysl stran a cíl byl přitom zjevný z jednání, jednání pak naplňovalo všechny atributy závazného právního jednání. Strany si na počátku dohodly rozdělení jejich kompetencí v rámci společného podnikání. Soud prvního stupně nezdůvodnil, proč se v tomto ohledu mělo jednat pouze o vágní dohodu, jak uvádí. Žalobkyně zdůraznila, že ve chvíli uzavření dohody nemohly být všechny konkrétnosti ani předvídány. Za zcela zásadní pak považuje to, že ačkoliv soud prvního stupně v rozsudku potvrdil jako závěr vyplývající z listinných důkazů, že k odvolání žalobkyně a porušování dohody ze strany žalované došlo v návaznosti na zjištěná pochybení žalované ohledně hospodaření s majetkem, nikterak tento svůj závěr nepromítl ve svém rozhodnutí. Žalobkyně je pak přesvědčena, že byla porušena také tzv. vedlejší ujednání smlouvy. Pokud jde o vzniklou škodu, žalobkyně musela sebe i společnost hájit proti zcela nedůvodným a nepřiměřeným atakům žalované. Je přesvědčena, že škoda i příčinná souvislost byly v řízení prokázány. Žalobkyně prokázala, jaké právní služby jí byly v souvislosti s protiprávním jednáním žalované poskytnuty, jaké musela uhradit, respektive jaké uhradila. Popisy právních úkonů v rámci předložených vyúčtování jsou standardní, lze z nich dovodit, jaká činnost a ku prospěchu koho byla účtována. Pokud nebylo soudu prvního stupně cokoliv zřejmé, mohl a měl žalobkyni vyzvat k doplnění, případně ji poučit o svém názoru a riziku neunesení důkazního břemene, což však neučinil. Nelze než uzavřít, že porušením povinností žalované vznikla žalobkyni škoda, a to v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované. Je nepravdivé tvrzení soudu prvního stupně, že soudy neshledaly jakékoliv porušení právní povinnosti žalované. Stalo se tak dokonce opakovaně, a to rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, č. j. 73 Cm 112/2015-123, rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. 14 Cmo 192/2016-188, a usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 27 Cdo 2947/2018-238. Soudy dovodily, že žalovaná jednoznačně bránila fungování [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a že porušila své povinnosti jednatele. Soud prvního stupně rovněž nedostatečně poučil žalobkyni o tom, že má doplnit dokazování. Poučení učiněné před prvním jednání ve věci samé bylo obecné. Zároveň odmítl provést celou řadu důkazů, nebo důkazy sice provedl, ale nezdůvodnil je v rozsudku. Nevypořádal se se-mailem ze dne [datum], ve kterém žalovaná konstatuje, že se vším, co bude žalobkyně dělat, předem nesouhlasí. Dále se nevypořádal s předžalobní výzvou ze dne [datum], která je ve své podstatě řádnou žádostí o součinnost, kterou byla žalovaná (s péčí řádného hospodáře) povinna žalobkyni poskytnout. Dále žalobkyně poukázala na e-mail ze dne [datum], který dokresluje postoj žalobkyně v návaznosti na jednání žalované, která nadále vše a priori negovala, bránila řádnému fungování společností a plnění jejich cíle a účelu. Žalobkyně rovněž poukázala na článek v [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], kdy žalovaná dehonestovala žalobkyni, obě společnosti, jakož i partnera žalobkyně. I toto byl impuls k tomu, aby žalobkyně požádala o pomoc svou právní zástupkyni; právní zastoupení bylo převzato dne [datum]. Také poukázala na nedatovaná rozhodnutí žalované jako zakladatelky [právnická osoba] [anonymizováno] o personálních změnách v této společnosti a rozhodnutí žalované ze dne [datum], v němž žalovaná popřela postavení žalobkyně jako zakladatelky, respektive projevila svou vůli nedodržet uzavřené dohody. Jedná se o klíčové důkazy, prokazující zlý úmysl žalované. Soud prvního stupně rovněž nevyslechl navrhované svědky ani sporné strany a nemohl si tedy učinit představu o přístupu jednotlivých stran. Dále žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně nerozhodl o vrácení soudního poplatku, což považuje za zcela nedůvodné. Částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno před prvním jednáním ve věci samé a protistranou bylo odsouhlaseno. Pokud jde o náklady řízení, soud prvního stupně přiznal žalované odměnu i za úkony právní služby, které nebyly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalobkyni. Žalovaná učinila několik podání, které si soud nevyžádal a které byly obsahově identické. Dále ji přiznal i odměnu za podání, která nesouvisela s předmětem sporu, spíše se jednalo o stanoviska k postupu soudu, která neměla význam v projednávané věci. Je tedy zřejmé, že dohoda účastnic směřovala k dlouhodobé spolupráci za předem dohodnutých podmínek. Byla to žalovaná, která dohodu bez jakéhokoliv důvodu porušila. Jednala v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s dohodou stran, s cílem a úmyslem žalobkyni poškodit. Pokud by žalovaná dodržela své závazky, povinnosti a sliby, pak by žalobkyni škoda nevznikla. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil zpět k doplnění dokazování.

3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že se naprosto ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v napadeném rozsudku. Pokud žalobkyně v odvolání uvádí, že rozpory mezi účastnicemi řízení měly vzniknout právě až jako důsledek nemravného jednání žalované, nekonkretizuje však již, co tímto nemravným jednáním mělo být. Předpokladem odpovědnosti ve smyslu § 2909. o. z. je takové právní jednání, které je porušením dobrých mravů, přičemž zákon vyžaduje existenci zavinění ve formě úmyslu. V tomto směru poukázala žalovaná na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2495/98, 29 Cdo 969/99 a 23 Cdo 2060/98. Jde-li o žalobkyní namítaný notářský zápis ze dne 24. 1. 2014, sp. zn. N 30/2014, NZ 28/ 2014, na základě něhož žalobkyně přistoupila do [anonymizována dvě slova].. coby její zakladatelka, žalovaná opakovaně uvádí, že nemůže a ani nemohla prohlásit za neplatné jednání, které bylo soudy pravomocně deklarováno jako jednání od počátku nemožné, když zákon přistoupení nových osob jakožto zakladatelů do obecně prospěšné společnosti nepřipouští. Žalované nemůže být kladeno za vinu, že jako právní laik spolu se žalobkyní sepsala uvedený notářský zápis a přistoupení žalobkyně jako další zakladatelky [anonymizována dvě slova].. se posléze ukázalo dle zákona nemožné. Stejného jednání se totiž zúčastnila žalobkyně sama. Za důsledky tohoto jednání je tedy odpovědná i sama žalobkyně. Vzájemné spory vyvrcholily tím, že se dne [datum] konaly 2 valné hromady. Na první z nich v 9:30 v sídle notáře [anonymizováno] [příjmení] došlo k odvolání žalobkyně z funkce jednatelky [anonymizována dvě slova], a na druhé, konané stejného dne v 18:45 na adrese [adresa], došlo k odvolání žalované z funkce jednatelky této společnosti. Tvrzení, že by se žalovaná měla chtít zbavit žalobkyně, aby zakryla údajné neplnění péče řádného hospodáře, je zcela absurdní. Účastnice řízení si totiž přestaly zcela rozumět ohledně obchodního vedení [právnická osoba] [anonymizováno], tuto skutečnost nelze klást k tíži žádné z nich, a o to víc pak argumentovat porušením dobrých mravů ze strany žalované vůči žalobkyni. Žalovaná učinila naprosto vše, na čem se s žalobkyní dohodla. To, že se mezi účastnicemi řízení následně vyskytly rozpory takového rázu, že nebyly schopny se na ničem dohodnout, žalovaná nezavinila. Není a ani nemůže být porušením dobrých mravů, pokud měla žalovaná odlišný názor na vedení obchodní vedení [právnická osoba] [anonymizováno]. Rovněž není a nemůže být porušením dobrých mravů, pokud se po vyhotovení uvedeného notářského zápisu z [datum] ukázalo, že přistoupení nových osob do obecně prospěšné společnosti, jakožto zakladatelů, není možné. Bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně v souladu se sliby žalované nabyla obchodní podíl ve [právnická osoba] 64, a na základě prohlášení učiněném v notářském zápisu přistoupila jako zakladatelka k zakládací listině [právnická osoba] o.. Obě účastnice se až do listopadu 2014 chovaly tak, jako by se žalobkyně stala druhou zakladatelkou obecně prospěšné společnosti, ředitelkou o.. a jednatelkou s .. Následné rozpory účastnic nelze považovat za porušení smluvních povinností ze strany žalované, spíše za důsledek rozdílných představ obou zúčastněných ohledně budoucího fungování obou společností a nevyjasnění si vzájemných kompetencí v rámci společného podnikání v kombinaci s tím, že ani jedna z účastnic neměla ve společnostech majetkovou majoritu. Odmítnutí poskytnutí souhlasu či součinnosti ze strany žalované k jednání žalobkyně, se kterým žalovaná nesouhlasila, nelze považovat za porušení smluvní povinnosti či za porušení dobrých mravů, jak žalobkyně konstruuje v žalobě. Účastnice se staly jednatelkami [anonymizována dvě slova] a dohodly si způsob, jakým budou za společnost jednat. Jejich vzájemná práva a povinností se začala řídit zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Každá z jednatelek má jednoznačně právo a povinnost podílet se na obchodním vedení společnosti a nese s tím související odpovědnost. Pokud žalovaná v rámci obchodního vedení nesouhlasila s některými kroky žalobkyně, bylo jejím právem (a povinností) se vůči takovým krokům vymezit, respektive pokusit se prosadit názor svůj. Tvrzení, že k rozkolům mezi účastnicemi řízení mělo dojít až po zjištění nesouladu v účetnictví [anonymizována dvě slova], tedy že za ně nese odpovědnost žalovaná, je pouhou fabulací žalobkyně. Z předložené e-mailové komunikace vyplývá, že výhrady k činnosti druhé měly obě účastnice a vytýkaly si tvrzená pochybení vzájemně. Vzájemné rozpory vznikly prakticky již v únoru 2014 a projevovaly se mimo jiné tím, že žalobkyně prosazovala uzavření smluv s různými subdodavateli, se kterými žalovaná nesouhlasila (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, č. j. 30 Cmo 92/2018-288). Rovněž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020, č. j. 83 Cm 1432/2016-201, bylo rozhodnuto o zrušení [právnická osoba] [anonymizováno] a její likvidaci, a to právě pro nepřekonatelné rozpory mezi účastnicemi řízení. Neexistuje přitom soudní rozhodnutí, ve kterém by byl deklarován postup žalované vůči žalobkyni či oběma společnostem contra legem, což by mělo za následek vznik škody. V řízení o ochraně pověsti byla žaloba proti žalované zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 56 Cm 204/2014-241, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, č. j. 3 Cmo 92/2018-288 Ani v tomto případě nebyl žádným ze soudů konstatován postup žalované vůči žalobkyni či [anonymizována dvě slova] contra legem. Tvrzené porušení péče řádného hospodáře ze strany žalované nemělo v žádném případě za následek vznik jakékoliv škody na straně žalobkyně ani [právnická osoba] [anonymizováno] (jinak měla žalobkyně jako společník [anonymizována dvě slova] možnost podat proti žalované společnickou žalobu, což však neučinila). V řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 73 Cm 112/2015 se žalovaná domáhá vyslovení neplatnosti valné hromady [anonymizována dvě slova], na kterém byla odvolána z funkce jednatelky této společnosti, a to z důvodu, že valná hromada nebyla řádně svolána. Nešlo tedy o řízení, ve kterém by bylo řešeno porušení péče řádného hospodáře, či ve kterém by byl prokázán vznik jakékoliv škody na straně žalobkyně či [anonymizována dvě slova]. Právě naopak, vůči žalobkyni je vedeno řízení u Krajského soudu v Praze sp. zn. 47 Cm 215/2017 o společnické žalobě z titulu porušení péče řádného hospodáře. V řízení před soudem prvního stupně nebylo žádným způsobem prokázáno, že by žalovaná vykonávala právo na úkor žalobkyně, tedy s úmyslem žalobkyni poškodit. Ani v tomto ohledu tak žalovaná žádným způsobem dobré mravy neporušila. Žalovaná odkázala na ustanovení § 2913 o. z., a zdůraznila, že žádná smlouva ve smyslu právního jednání nebyla mezi účastnicemi nikdy uzavřena. Sama žalobkyně si je toho přitom dobře vědoma, když ve svém odvolání není schopna uvést ani základní náležitosti údajně uzavřené dohody (zejména jde-li o obsah právního jednání). Prvně je přitom potřeba specifikovat, jaké právní jednání bylo učiněno, kdy a v jaké formě, mezi kým a s jakým obsahem. To žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně nebyla schopna vůbec uvést, tudíž neunesla své břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní. Zakladatelská listina [anonymizována dvě slova].. není smlouvou ve smyslu dvoustranného právního jednání. To stejné platí o zápisu ze schůzky ze dne [datum], kdy se nejedná v žádném případě o závazné dvoustranné jednání. Kromě toho, všechny zde uvedené body žalovaná splnila. Jde-li o předběžné smluvní ujednání ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) ze dne [datum] (jehož obsah s předmětem sporu nijak nesouvisí, když obsahem jsou autorská a licenční práva), i o další ústní dohody mezi účastnicemi, žalovaná následně převedla na žalobkyni padesátiprocentní podíl ve [anonymizována dvě slova] a jmenovala ji jednatelkou této společnosti, tudíž tuto ústní dohodu zcela naplnila. Ani e-mailová komunikace z roku 2013 není v žádném případě žádnou dohodu, když chybí zejména vážnost právního jednání, obsah právního jednání a samotný projev vůle. Prostý e-mail totiž není písemným právním jednáním ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. E-maily, coby elektronické dokumenty, nebyly podepsány elektronickým podpisem podle zákona č. 297/2016 Sb. Stejné pak platí i o dokumentu s názvem„ Seznam podkladů“. Žalovaná tedy žádnou smluvní povinnost nikdy neporušila, a neexistuje ani žádná smluvní povinnost, kterou by žalovaná měla svým jednáním porušit, v důsledku čehož by žalobkyni vznikla škoda. Žalobkyně byla na ústním jednání ve věci samé dne [datum] poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Dle žalované se jedná o poučení konkrétní a dostatečné. Nelze přitom pominout, že žalobkyně nebyla neúspěšná proto, že by nesplnila poučovací povinnost, ale byla neúspěšná proto, že v řízení nebylo prokázáno jakékoliv porušení povinnosti ze strany žalované. Pokud žalobkyně namítala, že soud prvního stupně odmítl provést celou řadu důkazů, žalovaná uvádí, že žalobkyně od počátku řízení zahlcovala soud prvního stupně mnoha podáními s obrovským množstvím důkazních návrhů, které však neměly žádnou souvislost s projednávanou věcí. Jestliže soud prvního stupně žalobkyní navržené důkazy neprovedl, učinil tak plně v souladu se zásadou procesní ekonomie řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že předmětem řízení byla původně částka 2 730 146,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 2 127 000 Kč (ušlý zisk) spolu s požadovaným příslušenstvím zpět, a to podáním, došlým soudu prvního stupně dne [datum] (č. l. 173). K výzvě soudu prvního stupně sdělila žalovaná podáním, došlým soudu dne [datum], že s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 2 127 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to usnesením, vyhlášeným při jednání soudu prvního stupně dne [datum] Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní došlo ještě předtím, než ve věci začalo jednání, tedy před prvním jednáním ve věci samé. Pokud jde o jednání soudu prvního stupně dne [datum], při něm byly účastnice pouze seznámeny s právním názorem soudu prvního stupně a vedeny k mediaci a smírnému vyřešení věci. Ve věci samé jednáno nebylo (nebyla přednesena žaloba). Je tak namístě vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni, a to ve smyslu ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

6. Na základě provedeného dokazování před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že [právnická osoba], [anonymizováno]. (dále jen„ o.p.s.“) vznikla dnem [datum] a [právnická osoba] [anonymizováno], s . (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) vznikla dnem [datum]. Dne [datum] byl zapsán vzor s názvem„ [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení]. Společnost [anonymizována dvě slova] je vlastníkem [anonymizována dvě slova]„ [anonymizována dvě slova]“. V období říjen až prosinec 2013 probíhalo jednání účastnic ohledně společného podnikání a působení v obou uvedených společnostech. Žalovaná dne [datum] převedla na žalobkyni obchodní podíl [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 50 %. Žalobkyně byla jmenována jednatelkou této společnosti (2. jednatelkou byla žalovaná). Způsob jednání za společnost byl ve společenské smlouvě upraven tak, že obě jednatelky musely jednat společně, pokud šlo o právní úkony, u kterých jejich peněžitá hodnota přesáhla 100 000 Kč (čl. II. odst. 2 společenské smlouvy, změněné dohodou účastnic ze dne [datum] ve formě notářského zápisu [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok]). Dále se účastnice dohodly dne [datum] o přistoupení žalobkyně k zakládací listině o.p.s., a to formou notářského zápisu sp. zn. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [rok]. Žalobkyně byla zároveň jmenována ředitelkou o.p.s., a to rozhodnutím správní rady o.p.s. ve složení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] (zároveň byla odvolána dosavadní ředitelka [jméno] [příjmení]). Účastnice se při jednání dne [datum] dohodly mj. na tom, že žalobkyně bude mít v obou společnostech na starost management firem, finance, obchod a marketing, žalovaná pak metodiku, didaktiku, vývoj a rozvoj a šachový oddíl. Už v březnu a dubnu 2014 začaly mezi účastnicemi rozpory. Až do listopadu 2014 se nicméně obě účastnice chovaly tak, jako by žalobkyně byla druhou zakladatelkou o.p.s. Dne [datum] odvolala žalovaná správní radu o.p.s. a jmenovala novou. Nová správní rada odvolala téhož dne žalobkyni z funkce ředitelky a jmenovala do této funkce [jméno] [příjmení]. Dne [datum] v ranních hodinách se konala valná hromada [anonymizována dvě slova]. V rámci ní byla z funkce jednatelky této společnosti odvolána žalobkyně (notářský zápis [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], [spisová značka]). Týž den navečer proběhla ještě jedna valná hromada [anonymizována dvě slova], která odvolala z funkce jednatelky této společnosti žalovanou. Ke stejnému postupu došlo rovněž při valné hromadě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] (notářský zápis [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok], [spisová značka]). Následovala rejstříková řízení u [název soudu]:

-) o výmazu žalobkyně z funkce ředitelky o.p.s.

Rejstříkový soud dospěl k závěru, že přistoupení dalšího zakladatele do obecně prospěšné společnosti není možné, proto vycházel z toho, že jedinou zakladatelkou o.p.s. je žalovaná a návrhu vyhověl, neboť rozhodnutí žalované jako jediné zakladatelky shledal platnými a účinnými. Proti shora uvedenému usnesení podala Ing. [jméno] [příjmení] jako zakladatelka a ředitelka o.p.s. odvolání. Odvolání však bylo vzato zpět podáním ředitelky [jméno] [příjmení] Vrchní soud v Praze odvolací řízení zastavil s odůvodněním, že žalobkyně byla z funkce ředitelky odvolána správní radou dne [datum], čímž zanikla její funkce ředitelky a nebyla osobou oprávněnou podat za navrhovatelku (o.p.s.) odvolání (viz usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka]).

-) o výmazu žalobkyně jako zakladatelky o.p.s.

Odvolací soud rozhodl s odůvodněním, že žalobkyně byla z funkce ředitelky o.p.s. odvolána správní radou dne [datum], čímž zanikla její funkce ředitelky - statutárního orgánu společnosti a nebyla osobou oprávněnou podat za navrhovatelku (o.p.s.) odvolání (viz usnesení [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [spisová značka], [spisová značka], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], o zastavení odvolacího řízení).

-) o výmazu žalobkyně jako jednatelky [právnická osoba] [anonymizováno]

[Anonymizovaný odstavec.]

Na shora uvedená rejstříková řízení navazovalo řízení u [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] o neplatnost usnesení valné hromady ze dne [datum], kterým byla navrhovatelka (žalovaná) odvolána z funkce jednatelky [právnická osoba] [anonymizováno]. Řízení skončilo zamítnutím žaloby (viz rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o odmítnutí dovolání). Žalobkyně dále podala dne [datum] k [název soudu] návrh na určení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky o.p.s. žalované ze dne [datum] a následného rozhodnutí ředitelky [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], návrh žalobkyně zamítl s tím, že v případě obecně prospěšné společnosti není možné přistoupení dalšího zakladatele. K odvolání žalobkyně ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 18. 3. 2020, č. j. 7 Cmo 31/2019-226, rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil s tím, že soud nemůže přezkoumávat rozhodnutí zakladatele obecně prospěšné společnosti. Dále byl žalobkyní proti žalované podán návrh ve věci o ochranu pověsti právnické osoby [anonymizována dvě slova], který Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl (potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno] [číslo], č. j. [číslo jednací], bylo vyhověno návrhu [právnická osoba] [anonymizováno] a žalované bylo nařízeno vydat DVD, CD, šachové figurky atd. Obě účastnice, či společnosti v zastoupení účastnic, podaly četná vzájemná trestní oznámení Řízení o nich byla ukončena odložením věci s tím, že nedošlo ke spáchání trestného činu ani přestupku. Vzájemné rozpory účastnic vyvrcholily tím, že bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto o zrušení [právnická osoba] [anonymizováno] a nařízena její likvidace. Jako důvod jsou uvedeny mj.„ nepřekonatelné rozpory účastnic a paralyzování společnosti v důsledku neschopnosti účastnic se na čemkoliv dohodnout“. Dne [datum] podal [jméno] [příjmení] insolvenční návrh dlužníka o.p.s. a dne [datum] byl prohlášen úpadek této společnosti spojený s prohlášením konkurzu. Insolvenční řízení je vedeno [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. V rámci insolvenčního řízení popírají účastnice jako přihlášené věřitelky společnosti v úpadku vzájemně své přihlášené pohledávky, jak vyplývá z veřejně přístupného spisu společnosti, uveřejněného v insolvenčním rejstříku na webu justice.cz.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

8. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

9. Podle § 2909 o. z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).

12. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

13. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými na straně 10 až 13 odůvodnění jeho rozsudku. Rekapituluje, že žalobkyně ani po poučení dle § 118a o. s. ř. (při jednání soudu prvního stupně dne [datum]) neprokázala, že by na straně žalované došlo k porušení jakékoliv zákonné či smluvní povinnosti. Není tedy naplněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti žalované za případnou škodu, vzniklou žalobkyni.

14. Pokud jde o dohodu účastnic z října až prosince 2013, žalovaná své„ povinnosti“ splnila, tj. převedla na žalobkyni 50 % obchodního podílu ve [právnická osoba] [anonymizováno], žalobkyně byla jmenována druhou jednatelkou této společnosti (se stejným rozsahem kompetencí při jednání za společnost jako u žalované – druhé jednatelky), dále pak žalovaná umožnila žalobkyni přistoupit k zakladatelské listině o.p.s. Následné rozdělení kompetencí účastnic v rámci podnikání a jejich působení v obou společnostech pak bylo velmi obecného charakteru (viz zápis ze schůzky dne [datum]: žalobkyně bude mít v obou společnostech na starost management firem, finance, obchod a marketing, žalovaná pak metodiku, didaktiku, vývoj a rozvoj a šachový oddíl).

15. Pokud jde o společné podnikání a působení v obou shora citovaných společnostech, žalovaná (ostatně stejně jako žalobkyně) vykonávala pouze svá práva, spojená s vlastnictvím a působením v těchto společnostech, což jí rozhodně nelze zakázat. Nelze ji nutit k tomu, aby se těchto práv vzdala ve prospěch druhé společnice (žalobkyně), resp. zakladatelky o.p.s. Ve výkonu těchto práv nelze (navíc za konkrétních dokazováním zjištěných okolností případu) v žádném případě spatřovat jednání v rozporu se zákonem, resp. s dobrými mravy, jak je tvrzeno žalobkyní. Odvolací soud je přesvědčen, že neexistovalo a neexistuje žádné konkrétní smluvní ujednání, které by žalovaná mohla a měla porušit, v důsledku čehož by žalobkyni vznikla škoda (§ 2913 o. z.).

16. I odvolací soud dospěl k závěru, že rozpory účastnic, včetně tohoto sporu, jsou důsledkem jednak jejich nedostatečně konkrétní dohody, nedostatečně konkrétně nastavených kompetencí v rámci jejich společného podnikání, ale zejména jejich naprosto rozdílných představ o fungování obou společností, a zároveň důsledkem poměrně patového postavení účastnic v obou společnostech, v nichž ani jedna neměla majoritu; nikoliv důsledkem porušení právní (smluvní) povinnosti ať už ze strany žalované (jak je tvrzeno v žalobě), či ze strany žalobkyně. Je třeba zdůraznit, že obě účastnice vykonávaly svá práva v uvedených společnostech v souladu se zákonem.

17. Jestliže pak jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaná porušila dobré mravy a namístě je aplikace ust. § 2909 o. z., bylo již konstatováno, že žalovaná pouze vykonávala svá práva, pokud (spolu) vedla obě společnosti, tedy uplatňovala svá práva jako spoluvlastnice a jednatelka (se stejným rozsahem oprávnění jako žalobkyně) [právnická osoba] [anonymizováno], a dále jako spoluzakladatelka o.p.s. Žalobkyně by v intencích uvedeného ustanovení musela prokázat, že při tomto výkonu žalovaná sledovala jako hlavní účel poškození žalobkyně, nadto pak, že se jednalo o úmyslné porušení dobrých mravů, resp. že žalovaná měla úmysl poškodit žalobkyni již v době tvorby dohody o společném působení v obou společnostech, tj. v době říjen až prosinec 2013, resp. leden 2014. Nic takového však žalobkyně neprokázala, ač byla poučena dle § 118a o. s. ř. (viz shora). Odvolací soud akcentuje, že ataky účastnic byly vzájemné (viz trestní oznámení) a obě účastnice se svých práv domáhaly a domáhají rovněž prostřednictvím různých soudních sporů (viz zjištěný skutkový stav věci). Vzhledem k předmětu řízení v těchto sporech nelze uzavřít, že by závěry soudů učiněné v těchto řízeních měly většího významu pro toto řízení o náhradu škody. V něm je primárně zapotřebí posoudit splnění základních atributů pro vznik odpovědnosti za škodu, tj. 1) protiprávní jednání, 2) vznik škody, 3) příčinnou souvislost mezi 1) a 2), případně 4) zavinění (pokud se nejedná o tzv. odpovědnost za výsledek). Jak bylo konstatováno, v daném případě není splněna ani podmínka ad 1).

18. Jestliže tedy nebylo prokázáno, že by na straně žalované došlo k porušení jakékoliv právní (smluvní) povinnosti, je nadbytečné se zabývat dalšími atributy vzniku odpovědnosti žalované za škodu, tj. vznikem škody samotné (včetně její výše), jakož i příčinnou souvislostí mezi protiprávním jednáním a vznikem škody.

19. Kromě výše uvedeného je pak třeba uvést, že pokud žalobkyně nebyla spokojená s postupem žalované (stejně jako žalovaná nebyla spokojená s postupem žalobkyně) ohledně vedení obou společností, měla možnost využít jiných právních prostředků, kterých ostatně žalovaná využila (např. společnická žaloba apod.). Její žaloba o náhradu škody však nemůže být úspěšná jen z toho důvodu, že měla jiné představy o podnikání a činnosti uvedených společností.

20. Žaloba tedy není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobkyně.

21. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je to žalobkyně, kdo je povinen nahradit náklady řízení žalované, a správně rovněž stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Náklady řízení žalované tvoří náklady právního zastoupení za celkem 5 a ½ úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum] - zde odměna ve výši ½, a [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum]), vše dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění - dále jen„ AT“ - při hodnotě 19 260 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 2 730 146,42 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 105 930 Kč, dále odměna za celkem 7 a ½ úkonu právní služby (účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum], [datum], vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], závěrečný návrh, účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně – zde odměna ve výši ½) při hodnotě 10 740 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 603 146,42 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 80 550 Kč, 14 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 4 200 Kč, a 21 % DPH z částky 190 680 Kč ve výši 40 042,80 Kč, celkem tedy 230 723 Kč po zaokrouhlení.

23. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II. pouze pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení (správně 230 723 Kč); jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

24. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Tyto náklady pak tvoří 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) při hodnotě 10 740 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 603 146,42 Kč dle § 8 odst. 1 AT Kč), tj. 21 480 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a 21 % DPH z částky 22 080 Kč ve výši 4 636,80 Kč, celkem tedy 26 717 Kč po zaokrouhlení.

25. Odvolací soud stanovil k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů je pak určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).