o zaplacení 91 950 Kč s příslušenstvím, o odvolání 3. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 C 149/2024-77,
JUDr. Renáta Lukešová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 5. 11. 2025
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Pavlíny Černé ve věci
žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]
proti
žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A]
2. [Jméno žalované B], narozený [Datum narození žalované B], 267 63 Zaječov
3. [Jméno žalované C], narozený [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C]
o zaplacení 91 950 Kč s příslušenstvím, o odvolání 3. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 C 149/2024-77,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku V. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 29 344,40 Kč; jinak se v tomto výroku a v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 2 892 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na soudním poplatku 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Okresní soud v Berouně (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 12 C 149/2024-77, zastavil řízení co do částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky 6 000 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21.4.2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovaným povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 10 950 Kč s úrokem z prodlení z částky 16 950 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 4. 2024 do 20. 4. 2024 a s úrokem z prodlení z částky 10 950 Kč ve výši 14,75 % ročně od 21. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovaným povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 15. 4. 2024 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu co do částky 65 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 15. 4. 2024 do zaplacení (výrok IV.) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 44 842 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Soud prvního stupně vázán trestním rozsudkem po provedeném dokazování uzavřel, že na straně žalovaných byly splněny zákonné předpoklady pro vznik jejich odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou žalobci. Materiální škoda byla prokázána v celkové výši 16 950 Kč a po zaplacení její části ve výši 6 000 Kč bylo žalovaným uloženo ji zaplatit žalobci ve výši 10 950 Kč. Nemateriální škoda spočívající v psychických útrapách žalobce byla soudem prvního stupně stanovena úvahou s přihlédnutím k okolnostem případu částkou 10 000 Kč.
2. Proti shora uvedenému rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům II., III. a V., podal odvolání 3. žalovaný. Namítal, že svůj podíl na majetkové újmě již žalobci uhradil a částka by mu tak neměla být ukládána společně a nerozdílně k zaplacení s 1. a 2. žalovaným. Nesouhlasil s vyplacením odškodného za majetkovou újmu. Navrhl, aby odvolací soud v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil a nařídil mu vydat rozsudek nový, ve kterém budou povinnosti všech tří žalovaných rozděleny konkrétně tak, aby každý z nich odpovídal za poměrnou třetinovou část škody. Uvedl, že je ve výkonu trestu a vzhledem ke své nemocnosti nedosahuje výdělku.
3. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání třetího žalovaného uvedl, že se ztotožňuje s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že nejsou v tomto případě dány důvody pro dělenou odpovědnost, nebyly tvrzeny ani dokládány a odkazuje v tomto směru na ustanovení § 2915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné pouze v nepatrné části týkající se náhrady nákladů řízení.
5. Odvolání 3. žalovaného nesměřovalo proti výrokům I. a IV., odvolací soud proto tyto výroky nepřezkoumával a nabyly samostatně právní moci.
6. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne 17. 4. 2021 byl žalobce se svým kamarádem, [jméno FO], na oslavě v Praze, byl zraněn v obličeji z jízdy na skateboardu. Na [Anonymizováno] potkali žalované, kteří jim nabídli, že je zavezou do [Anonymizováno] k ošetření žalobce. Oba nastoupili k do automobilu žalovaným, svědek [jméno FO] seděl část cesty vedle žalobce. Automobil žalovaných byl na [Anonymizováno] zastaven hlídkou PČR a kontrolován pro přeplněnost. V průběhu jízdy žalovaní zastavili na kuřáckou přestávku, které se zúčastnil i žalobce se svědkem [jméno FO]. Při další zastávce žalovaní vyzvali žalobce a svědka [jméno FO] k vystoupení z automobilu s tím, že bude pauza na další cigaretu. Poté 3. žalovaný vytáhl zpoza svého pasu plynovou pistoli a žalobce v obavě o svůj život žalovaným vydal mobilní telefon iPhone XR 64 GB v hodnotě 9. 000,- Kč, koženou peněženku v hodnotě 100,- Kč s bankovkou o nominální hodnotě 200,- Kč a dvě platební karty VISA. V automobilu žalobce nechal batoh v hodnotě 250,- Kč, nabíječku na mobilní telefon v hodnotě 300,- Kč a nový skateboard v hodnotě [hodnota]. 700,- Kč. Za ztrátu dvou platebních karet žalovaný uhradil celkem 400 Kč. Samotné přepadení trvávalo minimálně 3 minuty, maximálně 5 minut. Žalovaní jim řekli, že nemají volat PČR, jinak je zabijí. Svědek [jméno FO] i žalobce měli zhruba 2,8 promile alkoholu v krvi (při měření PČR po loupežném přepadení). U prvního domu, na který narazili, si přivolali pomoc. Dne 17. 4. 2021 byl žalobce ambulantně ošetřen (pro zranění nesouvisející s loupežným přepadením). Žalobci (následujícího dne) chodily od 3. žalovaného SMS zprávy s výhružkami, že ho zabijí a 3. žalovaný od něho chtěl výhrůžkami získat heslo k odemčení odcizeného telefonu iPhone. Z důvodu výhrůžek hlídala bydliště žalobce 2 dny PČR, poté byli žalovaní jako pachatelé PČR nalezeni, což jim PČR oznámila. Psychologickou či psychiatrickou lékařskou pomoc žalobce nevyhledal. Rozsudkem Okresní soudu Praha – západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka] byli žalovaní uznáni vinnými spácháním zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Dne 28. 3. 2024 odeslal žalobce žalovaným předžalobní výzvu k náhradě újmy.
7. Soud prvního stupně věc správně posoudil dle ustanovení o. z. ve spojení s ustanovením § 135 o. s. ř.
8. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
9. Podle § 2915 odst. 1 a 2 o. z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.
10. Podle § 2894 odst. 1 o. z., povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).
11. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
12. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.
13. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
14. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, a zavinění, které se presumuje. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal. Soud je tak v řešené věci ohledně vzniku škody a existence příčinné souvislosti mezi jejím vznikem a újmou žalobkyně vázán trestním rozsudkem Okresního soudu Praha – západ shora uvedeným. Ostatně žalovaní samotné protiprávní jednání nesporují. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené uzavírá, že žalovaný odpovídá za nemajetkovou újmu na zdraví způsobenou žalobkyni.
15. Odvolatel se neodvolal proti výši nemajetkové újmy, ale proti uložení plnění společně a nerozdílně, neboť již třetinu majetkové újmy prostřednictvím své matky uhradil. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], „škůdci, kteří podle pravomocného rozsudku vydaného soudem v trestním řízení spáchali trestný čin jako spolupachatelé, jsou zásadně povinni nahradit škodu způsobenou takovým trestným činem společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 o. z.); povinnost k náhradě škody podle účasti škůdců na škodlivém následku (§ 2915 odst. 2 věta první o. z.) jim lze uložit jen výjimečně. Jestliže však škůdci spáchali trestný čin jako spolupachatelé a zároveň jako členové organizované skupiny, jsou povinni nahradit tím způsobenou újmu (škodu) vždy společně a nerozdílně; ustanovení § 2915 odst. 2 věty první o. z. o dělené povinnosti škůdců se zde vůbec neuplatní.“ Z uvedené judikatury je zřejmé, že uložení náhrady škody podle účasti na škodlivém následku lze zcela výjimečně, v případě spolupachatelství (což je řešený případ) zákon je uložení dělené odpovědnosti vyloučeno ze zákona dle § 2915 odst. 2 o. z. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud dělenou odpovědnost žalovaných vyloučil.
16. Pokud odvolatel brojil odvoláním proti uložení platby nemateriální újmy, odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že žalobce se rozhodně o svůj život na základě deliktního jednání žalovaných obávat mohl a právo na odškodnění nemateriální újmy za duševní útrapy mu vzniklo. Soud prvního stupně správně stanovil i výši vzniklé nemajetkové újmy poškozeného žalobce (10 000 Kč) a dostatečně ji odůvodnil s tím, že na stanovení způsobu a výše satisfakce, mají dopad délka a intenzita obav žalobce o život. Je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce se nacházel ve stavu značné opilosti a pokud měl podezření, že žalovaní mají nekalé úmysly, měl opakovaně možnost vůz opustit, přinejmenším při jeho kontrole hlídkou PČR. Soud prvního stupně správně věc porovnával s věcí obdobnou, a to s rozhodnutím Krajského soudu Brně ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], s tím, že se v dané věci jedná o obdobnou délku a intenzitu obav poškozeného. Na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně odvolací soud odkazuje.
17. Soud prvního stupně rozhodl i o příslušenství dle § 1970 a 1802 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení, který nebyl co do výše správný. Plně úspěšnému žalobci vznikl nárok podle § 142 odst. 1 o. s. ř. pokud jde o majetkovou újmu a podle § 142 odst. 3 o. s. ř. pokud jde o nemajetkovou újmu na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta za úkony právní služby a to za 3 a ½ úkonu po 3 780 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále je „AT“, z pct 66 950 Kč, za 1 úkon po 1 500 Kč dle 7 AT z pct 6 000 Kč, za 2 úkony po 3 540 Kč dle AT z pct 60 950 Kč, a dále za 6 náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT a za jednu náhradu hotových výdajů po 450 Kč (změna od 1. 1. 2025) dle jeho § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis výzvy, sepis žaloby, zpětvzetí, písm. g) účast při jednání soudu dne 12. 12. 2024 a 28. 1. 2025, dle § 11 odst. 2 písm. c) ½ za odvolání nikoli ve věci samé. Žalobci bylo přiznáno cestovné za 2 cesty [adresa] automobilem [Anonymizováno], RZ [SPZ], při průměrné spotřebě PHM 6,3/100 km, každá cesta 65 km, za cestu v roce 2024 ve výši 522,47 Kč a za cestu v roce 2025 ve výši 519,09 Kč, dále ztráta času za celkem [hodnota] půlhodin po 100 Kč, tedy 600 Kč. Žalobci byla přiznána 21 % DPH ze shora uvedených částek, neboť jeho právní zástupkyně prokázala, že je plátcem této daně. Celkem činí náhrada účelně vynaložených nákladů žalovaným před soudem prvního stupně po zaokrouhlení 31 280 Kč. Soudem prvního stupně byla žalovaným správně uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a správně stanoveno místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při vyhlášení rozhodnutí se soud dopustil početní chyby, kterou v písemném vyhotovení rozhodnutí napravil postupem dle § 164 o. s. ř.
19. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci v napadených výrocích II. a III. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil a změnil jej pouze dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v nákladovém výroku II. ve výši náhrady nákladů řízení.
20. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 142 odst. 3, § 151 odst. 1 o. s ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny jedním úkonem právní služby po 1 940 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, z pct 20 950 Kč, a odměnou za jednu náhradu hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a jeho § 11 odst. 1 písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalobci byla přiznána 21 % DPH ze shodných důvodů jako před soudem prvního stupně. Celkové náklady vzniklé žalobci v odvolacím řízení činí po zaokrouhlení 2 892 Kč a tuto částku jsou žalovaní povinni mu zaplatit v třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právní zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
21. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nesprávně vybral od žalobce soudní poplatek, neboť žalobce je pro řízení dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích od placení soudních poplatků osvobozen. Soud prvního stupně proto dle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích žalobci jím uhrazený soudní poplatek vrátí.
Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).