o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 5. 2021, č. j. 110 C 9/2018-332 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 110 C 9/2018-337,

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, č. j. 110 C 9/2018-332, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 34 133 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 15 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.). Žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení 23 552,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.). Žalobkyni byla uložena povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně náklady řízení v rozsahu 31,84% do tří dnů od právní moci rozsudku, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrok IV.). Žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně uložil zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení České republice na účet Okresního soudu v Berouně v rozsahu 68,16% do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný zavinil škodu na vratech žalobkyně, při určení její výše vyšel ze znaleckého posudku Znaleckého ústavu Vysoké školy technické a ekonomické v [obec]. Žalovaný způsobil žalobkyni celkem škodu 60 100 Kč (27 400 a 32 700 Kč), vedlejší účastnice za žalovaného uhradila 25 967 Kč. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl v rozsahu 34 133 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 110 C 9/2018-337, byla stanovena žalobkyni výše náhrady nákladů řízení 18 148,68 Kč, které má dle rozsudku soudu prvního stupně hradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně (výrok I.). Žalovanému a vedlejší účastnici byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu v Berouně do tří dnů náklady řízení ve výši 38 850,93 Kč (výrok II.). Státu celkem vznikly náklady ve výši 56 999,61 Kč, které byly uloženy zaplatit účastníkům podle poměru jejich úspěchu ve věci.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně a uvedla, že poté, co žalovaný poškodil její vrata, byla povinna zajistit urychlenou opravu vjezdu do areálu výpustního místa, aby neporušila zákonnou povinnost dle zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen„ ZVK“). Předmětem podnikání žalobkyně není stavební činnost a není specializována v oboru staveb, oplocení a kontrolních prvků pro vjezd do jí provozovaných zařízení. Základ nároku, tedy že žalovaný zavinil škodu na majetku žalobkyně svým jednáním, je nesporný. Žalobkyně nebrojí proti výši škody na samotných vjezdových vratech ve výši 27 000 Kč. Namítá, že oproti soudem prvního stupně zjištěného závěru o škodě na samotných vratech ve výši 32 700 Kč žalobkyně uhradila za tuto opravu 48 650 Kč. Zdůrazňuje, že není možno vycházet jako znalecký ústav, který posudek zpracoval, z mediánu srovnatelných cenových nabídek, neboť soud se nezabýval porovnáním rozsahu skutečně provedené opravy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a rozsahem opravy elektronické části vrat, poptávané u dodavatelů v rámci revizního znaleckého posudku. Žalobkyně přitom rozsah opravy dostatečně tvrdila i prokázala. Žádná z poptaných nabídek neobsahuje opravu kartového systému pro vjezd do areálu žalobkyně. Dále v ceně opravy, dle předložených nabídek, není zahrnuto urychlené provedení opravy, asistence pracovníků dodavatele žalobkyně při opravě pohonu vrat a výjezd technika pro zjištění rozsahu havárie. Dle žalobkyně tak soud prvního stupně porovnal dva neporovnatelné rozsahy oprav a prací. Skutkové zjištění soudu prvního stupně je neúplné. Dle nového občanského práva musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci a náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci. Žalobkyně odkázala na důvodovou zprávu k § 2969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) na nálezy Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 1902/13 a sp. zn. II. ÚS 2221/07. Žalobkyně zdůraznila, že jí nelze klást k tíži, že neprovedla výběrové řízení a nevyhledala subjekt, který teoreticky mohl provést opravu levněji, za situace, kdy oprava musela být řešena bezodkladně. Soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 2969 o. z., kdy při určení výše náhrady škody na věci se vychází pouze z její obvyklé ceny v době poškození. Soud prvního stupně nezohlednil, co žalobkyně musela vynaložit na obnovení funkce věci. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. napadeného rozsudku tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí 15 950 Kč s úrokem 8,05% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, napadený výrok III. napadeného rozsudku změní tak, že žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení 64 847,03 Kč, a napadený výrok IV. napadeného rozsudku změní tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice za účast u Okresního soudu v Berouně náklady řízení, které budou vyčísleny v samostatném usnesení, a to v rozsahu 31,84%, a dále navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání také žalovaný, podle obsahu odvolání proti výroku I., III., IV. a V. Dle žalovaného se žalobkyně domáhá vykonstruované další škody, která není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou zavinil žalovaný. Další škodu představuje zaplacení pohonu elektrických vrat a související elektroniky, neboť žalobkyně neprokázala, že by se v době dopravní nehody takový pohon na vratech nacházel a byl poškozen. Rovněž v protokolu sepsaném policií ČR o dopravní nehodě není uvedena zmínka o poškození elektrického pohonu, ačkoli sepsání protokolu byl přítomen zástupce žalobkyně. Dle žalovaného při dopravní nehodě bylo poškozeno pouze levé křídlo vjezdových vrat a uražen ocelový sloupek, proto k poškození pohonu dojít nemohlo. Žalovaný má za to, že právní nárok žalobkyně na náhradu škody zanikl v důsledku plnění vedlejší účastnicí, která jí zaplatila celkem částku 25 967 Kč. Žalovaný poukazuje na závěr znaleckého posudku vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], ze kterého se podává, že nabídková cena a faktura za opravu vrat ve výši 48 650 Kč za opravu pohonu je příliš vysoká a neodpovídá průměrným cenám. Škoda způsobená žalovaným žalobkyni jí tak byla v celém rozsahu uhrazena a její výše odpovídá i ceně vjezdových vrat před jejich poškozením. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že vrata poškozená žalovaným se nacházejí v areálu, který je bezobsluhovým výpustním místem pro vypouštění fekálií z fekálních vozů, kdy na základě elektronické identifikace kartou se automaticky otevřou vrata pro vjezd fekálního vozu zákazníka do areálu pomocí elektropohonu. Existence elektropohonu na vjezdových vratech je patrná z fotodokumentace pořízené bezprostředně po nehodě, jsou zde typická„ ramena“ pohonu. Na vratech bez elektropohonu by instalace ramen neměla žádný smysl. Znalci dospěli z fotografií z místa nehody k závěru, že elektropohon na vratech instalován byl. Pokud bylo levé křídlo vrat nehodou vylomeno, jak se podává z fotografie zachycující vozidlo žalovaného, je zřejmé, že došlo k poškození minimálně levé části elektropohonu. Protokol o účasti na dopravní nehodě nemůže být jediným důkazem pro stanovení rozsahu a výše škody způsobené nehodou. Technik žalobkyně, který údajně byl přítomen sepsání protokolu, nemá kompetenci ani oprávnění určovat za žalobkyni konečnou výši způsobené škody, proto je protokol samotný podepsán pouze policií ČR. Pokud jde o výši škody, zpochybněnou vedlejším účastníkem, odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], poukazuje žalobkyně na vyjádření samotného znalce, který se při svém výslechu označil za nekompetentního v daném oboru. Pokud jde o nutnost krátit výši přiznané náhrady škody z důvodu opotřebení zařízení, jak namítá žalovaný, poukazuje žalobkyně na to, že jde již o překonaný názor.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání účastníků je opodstatněné pouze částečně, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaný způsobil dne [datum] dopravní nehodu tak, že narazil do brány areálu výpustního místa ve vlastnictví žalobkyně. Narazil do levého sloupku a levého křídla vjezdových vrat, sloupek se nárazem ohnul a levé křídlo vrat bylo vylomeno. Pravé křídlo vrat zůstalo stát, ale nárazem došlo ke krátkodobému vychýlení pravého křídla vrat o 6,7 stupně. V době nehody byla obě křídla vrat osazena funkčním elektrickým pohonem. Oprava samotných vrat si vyžádala 27 400 Kč bez DPH. Obvyklá cena opravy elektrických pohonů na vratech v květnu 2016 činila 32 700 Kč bez DPH, a to včetně nezbytných prací, samotného pohonu a dalšího vybavení. Vedlejší účastnice na straně žalovaného vyplatila žalobkyni na vzniklou škodu 25 967 Kč.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že tento má oporu v provedeném dokazování. Ztotožňuje se i s hodnocením skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně. K námitkám žalobkyně ohledně zjištění skutkové stavu, pokud jde o existenci elektrických pohonů vrat, odvolací soud konstatuje, že již z fotografií z místa nehody ze dne [datum] je zřejmě, že elektrické pohony se na vratech nalézaly jak na pravé části vrat (č. l. 69, 72 a 73) tak i na zemi pod vybouranou levou částí vrat (č. l. 69). Na pravé části vrat je viditelné i poškozené zařízení pro fungování kartového systému, tedy otevírání vrat pomocí čipu řidiči fekálních vozů. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil existenci elektropohonů na vratech, označil jeho dodavatele a uvedl, že opravu zajišťoval svědek [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] (byť mu soud prvního stupně neuvěřil ohledně rozsahu a výše škody na vratech) podrobně popsal, jak zajistil odpojení vrat od elektrické energie a opravu elektroniky na vratech. Dle odvolacího soudu oba svědci vypovídali přesvědčivě a v kontextu shora uvedených fotografií nemá odvolací soud pochyby o existenci a funkčnosti dálkového ovládání vrat pomocí elektrického pohonu a kartového systému.

8. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle ustanovení o. z.

9. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

10. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

11. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

14. V dané věci došlo ke škodě způsobené provozem vozidla žalovaného. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost žalovaného jako jeho provozovatele podle § 2927 o. z., neboť škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozu dopravy. Žalovaný je proto za vzniklou škodu odpovědný. Ostatně příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným a vznikem škody nebyla mezi účastníky sporná. Spornou otázkou zůstal rozsah škody, pokud jde o poškození elektrické části vrat, a v důsledku toho i výše škody. Při určení výše škody soud prvního stupně správně ustanovil za účelem zjištění obvyklé ceny opravy znalce [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], ale s ohledem na skutečnost, že nebylo možno ověřit, z jakých podkladů znalec [příjmení] vycházel při určení ceny obvyklé, a navíc sám zpochybnil svoji způsobilost podat ve věci znalecký posudek, soud prvního stupně správně ustanovil ve věci Znalecký ústav Vysoké školy technické a ekonomické v [obec] (dále také jen„ Znalec“) se shodným znaleckým úkolem. Znalecký posudek byl vypracován pečlivě a podrobně, jeho závěry jsou logické a úplné. Soud prvního stupně zástupce zpracovatelů znaleckého posudku vyslechl a ten jeho závěry přesvědčivě obhájil. Ze znaleckého posudku byla zjištěna obvyklá výše opravy jak vrat samotných, tak jejich elektrické části. Dle odvolacího soudu je lichá námitka žalobkyně, že nebyl dostatečně zohledněn skutečný stav poškození vrat a skutečnost, že oprava byla provedena bezodkladně. Znalec měl k dispozici veškerou dokumentaci včetně fotografií ze dne nehody a poptávku opravy zadal s informacemi o rozsahu potřebné opravy, tak jak ji zjistil. Z nabídek opravy, které jsou součástí znaleckého posudku, je zřejmé, že cenový rozptyl mezi oslovenými firmami je poměrně velký a právě tuto skutečnost vzal znalec v úvahu při určení obvyklé ceny opravy. Rovněž určení ceny opravy k roku 2016 učinil Znalec správně, svůj postup odůvodnil a ke svým závěrům dospěl na základě své ekonomické odbornosti.

15. Pokud vedlejší účastnice namítala spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody, které mělo spočívat v nevydání a nepředání nefunkčních elektrických pohonů, případně jiných poškozených částí, odvolací soud konstatuje ve shodě se soudem prvního stupně, že takovou povinnost žalobkyně neměla. Pokud se snad žalovaný k takové povinnosti v rámci pojistné smlouvy zavázal, tak jeho závazek nemůže zavazovat žalobkyni.

16. Výši škody soud prvního stupně určil správně, jestliže sečetl skutečnou cenu opravy vrat samotných a obvyklou cenu opravy elektrické části vrat (27 400 Kč 32 700 Kč 60 100 Kč), od této částky odečetl plnění vedlejší účastnice na straně žalovaného 25 967 Kč a dospěl k částce 34 133 Kč, která je výší škody žalobkyni dosud žalovaným neuhrazená (60 100 Kč 25 967 Kč = 34 133 Kč). Správně přiznal žalobkyni i příslušenství z přiznané částky a odvolací soud ohledně příslušenství na odůvodnění soudu prvního stupně v čl. 31 rozsudku, se kterým se ztotožňuje, plně odkazuje. Lze uzavřít, že žalovaný zavinil vznik škody žalobkyně ve výši stanovené částečně znaleckým posudkem a částečně skutečnou škodou na vratech samotných. Plněním vedlejší účastnice žalobkyni byl její nárok uspokojen pouze částečně a soud prvního stupně žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně uložil uspokojit její nárok v plném rozsahu včetně příslušenství.

17. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích I. a II. potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. Rovněž v nákladových výrocích IV. a V., přiznávajících náhradu nákladů státu, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť soud prvního stupně správně určil poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci a správně rozhodl i o výši nákladů řízení uhrazených z rozpočtových prostředků státu. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na čl. 35 rozsudku soudu prvního stupně a usnesení stanovící konkrétní výši náhrady nákladů státu uložené zaplatit účastníkům řízení.

18. Soud prvního stupně se při výpočtu účelně vynaložených nákladů žalobkyně dopustil početní chyby v součtu jednotlivých účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně, která byla ve sporu poměrně úspěšnější. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně ohledně právní kvalifikace (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), správného určení poměru úspěchu žalobkyně ve vztahu k žalovanému (68,16 % úspěch žalobkyně- 31,84 % úspěch žalovaného = 36,32 % poměrný úspěch žalobkyně ve sporu), se správně určenou výší cestovného žalobkyně, včetně ztráty času, i se správně určenou výší 21 % DPH, a na správný postup soudu prvního stupně v čl. 33 odvolací soud odkazuje. Pouze součet účelně vynaložených nákladů žalobkyně před soudem prvního stupně činí 54 847,03 Kč, nikoli 64 847,03 Kč, jak chybně uvedl soud prvního stupně. Na základě poměrného úspěchu ve věci tak vzniklo žalobkyni právo na úhradu náhrady nákladů řízení ve výši 19 920,44 Kč (úspěch žalobkyně počítán 36,32 % z částky 54 847,03 Kč). Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když lhůta k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) i platební místo (§ 149 o. s. ř.) byly soudem prvního stupně určeny správně.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal poměrně úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v rozsahu 36,32 % (68,16 % úspěch žalobkyně- 31,84 % úspěch žalovaného = 36,32 % poměrný úspěch žalobkyně ve sporu), sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 3 140 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 AT, z tarifní hodnoty 50 083 Kč, za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, písm. k ) sepis odvolání, písm. g) účast na jednání. Žalobkyni byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně před odvolacím soudem 13 487,20 Kč, 36,32 % z této částky činí 4 898,55 Kč a žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně bylo uloženo společně a nerozdílně jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).