o 20 616,33 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. 6. 2025, č. j. 18 C 57/2025-53

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 4. 6. 2025, č. j. 18 C 57/2025-53, (dále již jen „rozsudek pro uznání“), o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20 616,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 616,33 Kč od 30. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 2. 2025, č. j. EPR 45695/2025-6, žalovaného v souladu s ustanovením § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyzval, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud prvního stupně žalovaného uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. Zásilka obsahující elektronický platební rozkaz a návrh na jeho vydání byla žalovanému doručena dne 17. 3. 2025. Dne 27. 3. 2025 žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu, aniž by se ve věci vyjádřil, odpor nebyl následně o vyjádření doplněn. Lhůta k podání vyjádření žalovanému marně uplynula dne 13. 11. 2023, přičemž soudu prvního stupně nebylo předloženo v této lhůtě ani poté žádné vyjádření žalovaného ve smyslu § 114b o. s. ř., nastala tak fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., a proto soud prvního stupně postupoval podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci se jedná o spor z titulu náhrady jedné třetiny plnění poskytnutého v souvislosti se škodní událostí ze dne 18. 1. 2024 podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kde nepochybně lze uzavřít smír. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud prvního stupně podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že dne 5. 5. .2025 zaslal soudu prvního stupně reakci na jeho přípis a v rámci této reakce jednoznačně uvedl, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto bez nařízení jednání. Nesouhlasí se žalobou, neboť žádnou škodu svým jednáním nezpůsobil a údajný poškozený uplatnil zřejmě podvodně na pojišťovně svůj nárok. Správní řízení o přestupku bylo zastaveno usnesením Městského úřadu [adresa] [anonymizováno] z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se tohoto přestupku dopustil žalovaný. Z popisu děje jednoznačně vyplývá, že nedošlo k žádnému poškození a v žádném případě nemohlo dojít až k tak vysoké škodě. Soud prvního stupně postupoval v rozporu se zákonem, neboť za situace, kdy se žalovaný jednoznačně vyjádřil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, neměl právo bez jednání vydat rozsudek pro uznání. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, resp. jej změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku pro uznání jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Lhůta pro podání vyjádření k žalobě ve smyslu § 114b o. s. ř. v daném případě uplynula 2. 5. 2025, proto přípis žalovaného ze dne 5. 5. 2025 nebyl rozhodný. V případě tohoto podání žalovaného ani nešlo o vyjádření ve věci samé a nebyla tak splněna povinnost žalovaného.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153 odst. 3 o. s. ř. a podle tohoto ustanovení je možno rozhodnout rozsudkem pro uznání i tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal dle § 114b odst. 5 o. s. ř.

6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 19. 2. 2025 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 616,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 9. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 7 964 Kč s poukazem na to, že žalovaným jako vlastníkem vozidla zn. [SPZ], byla dne 18. 1. 2024 způsobena dopravní nehoda se škodou na vozidle [SPZ] ve výši 58 824 Kč, vlastníka [jméno FO]. K datu nehody neměl žalovaný uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, proto žalobkyně byla povinna ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., poskytnout plnění poškozenému, žalobkyni pak vznikl ve smyslu § 24 odst. 9 uvedeného zákona nárok na úhradu jedné třetiny toho, co bylo plněno. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 27. 2. 2025, č. j. EPR 45695/2025-6, soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit uvedenou částku nebo aby podal proti tomuto platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u soudu prvního stupně odpor (výrok I.). Dále jej poučil o povinnosti, že v případě podání odporu je povinen ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu vyjádřit se ve věci samé k žalobě a poučil jej, co má vyjádření obsahovat. Dále jej poučil, že nemůže-li podat ve stanovené lhůtě vyjádření ve věci samé, je povinen před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod mu v tom brání a tento vážný důvod na výzvu soudu prokázat. Pokud se v případě podaného odporu bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává a rozhodne ve věci samé rozsudkem pro uznání. Podle doručenky byl platební rozkaz a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému zaslán na adresu [adresa], kdy byl po neúspěšném pokusu o doručení dne 4. 3. 2025 uložen na poště a dne 17. 3. 2025 byl zjevně vhozen do domovní schránky žalovaného (byť je vyplněna kolonka o vyzvednutí v 9:45 hod, ale chybí podpis osoby přebírající a další údaje k této osobě). V podání dle doručenky odeslaném dne 27. 3. 2025, doručeném soudu prvního stupně dne 31. 3. 2025, podal žalovaný odpor s tím, že dne 17. 3. 2025 mu byl doručen dotčený platební rozkaz. Dále uvedl, že odůvodnění odporu doručí uvedenému soudu ve lhůtě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, a to písemně v listinné podobě. V podání ze dne 5. 5. 2025 uvedl právní zástupce žalovaného, že na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 4. 2025, č. j. 18 C 57/2025-44, žalovaný sděluje, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, když předpokládá, že se k žalobě písemně vyjádří, resp. podrobně odůvodní svůj odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu.

7. Podle § 49 odst. 1 a 5 o. s. ř. se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud (odst. 1). U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí (odst. 5).

8. Podle § 114b odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2, odst. 1). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).

9. Podle § 153a odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce (odst. 1). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6, odst. 3). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (odst. 4).

10. Nejvyšší soud poté zkoumal, zda nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování mohlo mít vliv na účinnost takového doručení za situace, kdy si adresát písemnosti, tedy účastník řízení, doručované rozhodnutí soudu převzal a mohl se s jeho obsahem fakticky seznámit. Na jedné straně je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě by účastníci řízení mohli být výrazně dotčeni na svých právech, ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Pokud se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta. Z platné právní úpravy přitom nevyplývá neúčinnost takového doručení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod č. 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání předmětného rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 20 616,33 Kč s příslušenstvím z titulu regresu vyplacené náhrady škody z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Ve věci byl soudem prvního stupně vydán elektronický platební rozkaz korespondující žalobě, jehož součástí bylo i usnesení dle § 114b o. s. ř. stanovící žalovanému povinnost vyjádřit se k žalobě v případě podání odporu proti uvedenému platebnímu rozkazu, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. Elektronický platební rozkaz byl žalovanému na doručné adrese doručen v rozporu s ustanovením § 173 odst. 1 o. s. ř vhozením do domovní schránky po uplynutí úložní doby (dne 17. 3. 2025), tj. i v rozporu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř. ve vztahu k vtělené kvalifikované výzvě k vyjádření. Žalovaný však v písemném odporu proti platebnímu rozkazu výslovně potvrdil, že mu byl předmětný platební rozkaz doručen dne 17. 3. 2025, tj. že se s jeho obsahem seznámil uvedeného dne, čím potvrdil jak počátek běhu lhůty pro podání odporu (u níž svého práva využil), tak i počátek běhu navazující lhůty k vyjádření. Vzhledem k tomu, že v doručeném odporu do platebního rozkazu nesplnil svou povinnost vyjádřit se k žalobě, ačkoliv si této povinnosti byl vědom (výslovně uvedl, že odůvodnění ve stanovené lhůtě doručí), měl nejpozději dne 2. 5. 2025 zaslat soudu prvního stupně toto vyjádření (lhůta pro podání odporu běžela do 1. 4. 2025). Tuto svou povinnost nesplnil a nastala tak na jeho straně fikce uznání. Při doručování kvalifikované výzvy sice nebyly dodrženy formální podmínky pro doručení dle § 114b odst. 5 o. s. ř., když došlo k doručení náhradním způsobem (nikoliv do vlastních rukou), byla však v daném případě prokazatelně naplněna tzv. materiální stránka doručení, tj. skutečnost, že se žalovaný seznámil s obsahem zásilky soudu, tedy i se zmíněnou kvalifikovanou výzvou k vyjádření. Proto otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným zákonným způsobem, ztratila s ohledem na výše uvedenou judikaturu význam.

12. Pokud soud prvního stupně následně zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, šlo již o nadbytečný úkon. Fikce uznání žalobního nároku na straně žalovaného nastala ke dni 2. 5. 2025 marným uplynutím lhůty k vyjádření, případný nesouhlas žalovaného s rozhodnutím bez jednání, učiněný jeho právním zástupcem dne 5. 5. 2025 nemohl na této situaci cokoliv změnit. Stejně tak by nástupu fikce nemohlo zabránit ani jakékoliv vyjádření odeslané soudu prvního stupně po uvedeném datu (tj. i případně pojaté do vyjádření ze dne 5. 5. 2025). Soud prvního stupně pak postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 153a odst. 3 o. s. ř. vydal rozsudek pro uznání a pro účely jeho vydání nenařizoval ústní jednání (viz § § 153a odst. 4).

13. Protože byly splněny podmínky předpokládané ustanoveními § 153a odst. 1 o. s. ř. a § 153a odst. 3 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání, odvolací soud rozsudek pro uznání vydaný soudem prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 a § 224 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu předmětných nákladů v částce 2 892 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši 20 616,33 Kč v částce 1 940 Kč za účast při odvolacím jednání dne 30. 9. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 390 Kč ve výši 501,90 Kč.