o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 10. 2020, č. j. 10 C 296/2019-205

1. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 10 C 296/2019-205, rozhodl Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba o zaplacení částky 2 079 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Dále bylo výrokem II. rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 156 096,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Žalobkyně požadovala žalovanou částku z titulu náhrady škody, která měla vzniknout na nemovitostech, které žalobkyně na žalovaného převedla smlouvou ze dne [datum]. Tato smlouva byla později soudem prohlášena za neplatnou s tím, že vlastníkem je žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zčásti promlčen, a zčásti žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, a neprokázala vznik, resp. výši škody. Proto žalobu zamítl. Pokud jde o právní kvalifikaci, vycházel jednak z ust. § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a dále z § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že považuje souběžné vedení tohoto řízení a řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 377/2016 (kde jsou účastníci v opačném procesním postavení) o zaplacení částky 1,1 mil. Kč s kompenzační námitkou ve výši 2 079 900 Kč, za nehospodárné, když i dle závěrů rozsudku dovolacího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3347/2019, měl být nárok na náhradu škody za znehodnocení nemovitostí posouzen v řízení Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 4 C 377/2016 O pohledávce k započtení dle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), nebylo doposud rozhodnuto, ačkoliv byla řádně uplatněna. Důsledkem toho bylo právě podání žaloby v této věci. Žalovanému (jako žalobci) byla uhrazena kupní cena (včetně nákladů řízení), kterou aktuálně odmítá žalobkyni vrátit, byť neexistuje pravomocné rozhodnutí, na základě něhož by měl mít na výše uvedené nárok. Dojde tedy pravděpodobně k vedení dalšího sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně je dále toho názoru, že odstoupení žalovaného od smlouvy je v případě posuzování nároku žalobkyně na náhradu škody absolutně irelevantní. Nesouhlasí dále s názorem soudu prvního stupně ohledně promlčení nároku na náhradu škody, která měla vzniknout na nemovitostech do [datum]. Soud prvního stupně nevzal v potaz, že byť žalobkyně mohla mít povědomí o tom, že na nemovitostech škody vznikají, nemohla je až do jejich převzetí vyčíslit, a tudíž uplatnit u soudu. Je zcela irelevantní, jestli by k převzetí došlo [datum] (bod 44. odůvodnění rozsudku) nebo [datum], žalobkyně bez převzetí nemovitostí nemohla škodu kvantifikovat a tudíž ani soudně vymáhat. Nemovitosti nevlastnila a neměla k nim přístup, nemohla škodám na nich vznikajícím zabránit, ani soudně vymáhat škodu na jejich držiteli (žalovaném). Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ NS ČR“) sp. zn. 33 Cdo 477/2001. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok na náhradu škody, vzniklé na nemovitostech od [datum] do [datum], promlčen doposud není, ale že žalobkyně nedoplnila svá tvrzení ohledně konkrétní škody v jednotlivých obdobích, tak s tímto názorem žalobkyně rovněž nesouhlasí. Ve svém podání ze dne [datum] navrhla jako důkaz dodatek ke znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Ten by spolu s výslechem znalce mohl objasnit výši škody, která, byť vznikala postupně, mohla být tímto znalcem vyčíslena za jednotlivá období. Bez odborného stanoviska znalce, který se převzetí nemovitostí zúčastnil, nemůže kvantifikovat škody za jednotlivá období. Žalobkyně se nicméně domnívá, že škoda na nemovitostech, tak jak byla vyčíslena znalcem [příjmení] [jméno] ve znaleckém posudku, je dostačujícím podkladem pro rozhodnutí o nároku žalobkyně. Navrhované výslechy zaměstnanců žalobkyně, kteří se účastnili převzetí nemovitostí, mohly rovněž objasnit otázku, jakým způsobem účastníci řízení postupovali při převzetí nemovitostí a zda šlo škodám zabránit. Soud nepřihlédl k odvolatelkou tvrzeným nebo jí označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady dle § 118b o. s. ř. Z provedeného dokazování (dopis žalovaného ze dne [datum]) vyplývá, že žalovaný byl připraven převzít nemovitosti dříve než [datum], ale termíny [anonymizována dvě slova] a [datum] mu nevyhovovaly a termín [datum] byl navržen přímo žalovaným. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení, případně aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. V průběhu odvolacího řízení, a to dne [datum], zemřel žalovaný [jméno] [příjmení] (dále jen„ žalovaný“). Soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 C 296/2019-252, že v řízení bude pokračováno na straně žalovaného se správcem pozůstalosti po žalovaném [jméno] [příjmení] s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] (dále jen„ správce pozůstalosti žalovaného“). Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o prodeji části podniku číslo [číslo] jejímž předmětem byl prodej nemovitostí, a to stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a stavebního pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [příjmení] [jméno] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Jednalo se o nemovitosti ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizováno], konkrétně o rodinné domky„ [příjmení]“, a to za předběžnou cenu 2 885 000 Kč s tím, že konečná cena měla být stanovena dodatkem k této smlouvě, který však nikdy nebyl sepsán. Žalovaný byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaný zaplatil na základě této smlouvy žalobkyni pouze část kupní ceny, a to ve výši 1,1 mil. Kč, a proto bylo následně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 8/2000 vedeno řízení o zaplacení zbývající části kupní ceny. V daném řízení bylo rozsudkem ze dne 3. 6. 2015, č. j. 7 Cm 8/2000-474, konstatováno, že předmětná smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná a žalovaný se nestal vlastníkem předmětných nemovitostí. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2016, č. j. 7 Cm 281/2015-524; obě rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum]. Žalovaný převzal předmětné nemovitosti spolu s klíči do svého držení dne [datum], a choval se k nim jako jejich vlastník, když ještě v červenci 1997 měl v úmyslu domy odstranit, respektive přemístit je v souvislosti s povodněmi. Žalovaný se takto považoval za vlastníka nemovitostí až do ledna 2010, kdy přípisem ze dne [datum] odstoupil od smlouvy o převodu části podniku ze dne [datum] a v odvolání podaném u Krajského soudu v Ostravě dne [datum] současně namítl absolutní neplatnost této smlouvy. Žalobkyně poté vedla proti žalovanému u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 31 E 818/2010 řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí žalovaného pro zaplacení částky 1 785 000 Kč. Výkon rozhodnutí, nařízený usnesením s právní moci dne [datum], byl zastaven usnesením ze dne 15. 10. 2012, č. j. 31 E 818/2010-113, z toho důvodu, že výtěžek nepostačil ani ke krytí nákladů řízení, tedy dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. V daném řízení byl ohledně stavu předmětných nemovitostí vypracován dne [datum] znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] (včetně dokumentace a místního šetření), v němž znalkyně konstatovala, že domy jsou neobyvatelné, náklady na uvedení do obyvatelného stavu by činily 4 300 000 Kč a obvyklá cena nemovitostí ke dni [datum] je 1 Kč. Dopisem z [datum] (odesláno téhož dne) vyzval žalovaný žalobkyni k vrácení jím zaplacené části kupní ceny ve výši 1,1 mil Kč do [datum] z důvodu neplatnosti smlouvy ze dne [datum], a současně jí sdělil, že je bezodkladně připraven jí předmětné nemovitosti vrátit a poskytnout jí nezbytnou součinnost k obnovení zápisu jejího vlastnického práva v katastru nemovitostí. Žalobkyně na tento dopis reagovala dopisem ze dne [datum], kterým tuto nabídku odmítla s tím, že vyčká výsledku odvolacího řízení ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]. Dopisem ze dne [datum] (odeslaným dne [datum]) sdělil žalovaný žalobkyni, že je připraven předmětné nemovitosti bezodkladně vrátit. Žalobkyně tuto nabídku přípisem ze dne [datum] neakceptovala. Žalovaný předal žalobkyni předmětné nemovitosti dne [datum], byl sepsán protokol o předání a převzetí předmětných nemovitostí (v přílohách protokolu je popsán technický stav jednotlivých rodinných domů), předání se zúčastnil i znalec [příjmení] [jméno] [jméno]. Tento znalec vypracoval k objednávce žalobkyně dne [datum] znalecký posudek [číslo] kdy ocenil předmětné nemovitosti ke dni [datum] (právní moc konečného rozhodnutí ve věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]). Znalec konstatoval, že na nemovitostech byla v době od [datum] do [datum] způsobena škoda ve výši celkem 2 079 900 Kč. V posudku je popsán stav nemovitostí ke dni [datum], posudek obsahuje fotodokumentaci. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum] k zaplacení této částky do 30 dnů, což žalovaný dopisem ze dne [datum] odmítl. U Obvodního soudu pro Prahu 3 probíhalo pod sp. zn. 4 C 377/2016 řízení o zaplacení částky 1 100 000 Kč s přísl. (účastníci zde vystupovali v opačném procesním postavení). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 11. 2018, č. j. 4 C 377/2016-64, bylo žalobě zásadně vyhověno, žaloba byla zamítnuta pouze co do části úroku z prodlení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019, č. j. 69 Co 138/2019-90, byl potvrzen vyhovující výrok a změněn zamítavý výrok. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V tomto řízení vznesla žalovaná (v projednávané věci žalobkyně) dne [datum] kompenzační námitku dle § 98 o. s. ř. ve výši 2 079 900 Kč, ke které však soudy nepřihlížely s odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o. z. Žalobkyně v mezidobí splnila žalovanému částku přiznanou shora uvedenými rozsudky. Rozsudkem NS ČR ze dne 7. 1. 2020, č. j. 28 Cdo 3347/2019-111, byly oba rozsudky zrušeny a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 7. 2020, č. j. 4 C 377/2016-136, bylo mj. rozhodnuto, že zpětvzetí žaloby není účinné (žalovaná /zde žalobkyně/ nesouhlasila se zpětvzetím žaloby s tím, že 1 100 000 Kč plnila nikoliv na základě žaloby, ale na základě pravomocných rozsudků citovaných shora). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 9. 2020, č. j. 4 C 377/2016-141, byla žaloba o zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, neboť žalovaná částka byla fakticky plněna, bez ohledu na to, z jakých pohnutek a motivů (žalovaná /zde žalobkyně/ by musela podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, jestliže bylo plněno na základě zrušených rozhodnutí).

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

7. Pokud jde o právní hodnocení zjištěného skutkového vztahu, vycházel soud prvního stupně správně z premisy, že škoda vznikala na předmětných nemovitostech postupně, což vyplývá nejen z tvrzení žalobkyně, ale rovněž ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno]. Ve smyslu přechodného ust. § 3079 odst. 1 o. z., resp. ust. § 3028 odst. 1 o. z., je tak zapotřebí aplikovat jak režim zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), tak režim zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), konkrétně ust. § 420 a násl. obč. zák. a ust. § 2894 a násl. o. z., které soud prvního stupně správně mj. cituje v odstavcích 16. až 36. odůvodnění svého rozsudku.

8. Odvolací soud rekapituluje, že v projednávané věci uplatnila žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu škody, která měla vzniknout na předmětných nemovitostech v období od [datum] do [datum] v celkové výši 2 079 900 Kč. Žalovaný namítl promlčení tohoto žalobního nároku.

9. Odvolací soud se tedy nejprve zabýval tím, zda je nárok žalobkyně, uplatněný žalobou, promlčen.

10. Podle § 3036 o. z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

12. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

13. Podle § 106 obč. zák se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odst. 1). Právo na náhradu škody se promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2).

14. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace.

15. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

18. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

21. Odvolací soud se plně shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody, vzniklou na předmětných nemovitostech za období od [datum] do [datum], je promlčen z důvodu uplynutí tříleté objektivní promlčecí doby ve smyslu ust. § 106 odst. 2 obč. zák., která uplynula nejpozději [datum]. Žaloba ve věci byla přitom podána až dne [datum]. Jestliže žalovaný vznesl námitku promlčení žalobního nároku, je nutno k ní dle § 100 odst. 1 obč. zák. přihlédnout, a promlčené právo tak nelze žalobkyni přiznat.

22. Správná je dle názoru odvolacího soudu i konstrukce soudu prvního stupně, pokud jde o nárok na náhradu škody, která vznikala na předmětných nemovitostech průběžně v období od [datum] do [datum]. Nárok v této části promlčený není. Soud prvního stupně správně (a v podstatě ještě ve prospěch žalobkyně) určuje jako počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty datum [datum], a to vzhledem k tomu, kdy mohla fakticky žalobkyně nemovitosti převzít, zjistit jejich stav, a vyčíslit (i za pomoci odborníka – znalce) případnou škodu na nemovitostech. V tomto směru odkazuje odvolací soud na správné skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, vyjádřené v odst. 42. až 44. odůvodnění jeho rozsudku. Žalobkyně mohla nemovitosti totiž převzít dříve, než tak učinila ([datum]), když ji k tomu již od listopadu 2015 žalovaný vyzýval, a dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které konstatovalo absolutní neplatnost smlouvy ze dne [datum], jakož i skutečnost, že se žalovaný nikdy nestal vlastníkem předmětných nemovitostí. S připočtením doby potřebné k předání nemovitostí (cca 3 měsíce, tj. do [datum]) a dále doby potřebné pro vyhotovení znaleckého posudku (cca 1 měsíc, tj. do [datum]) lze společně se soudem prvního stupně uzavřít, že od [datum] měla žalobkyně reálnou možnost žalobu na náhradu škody (při znalosti rozsahu poškození nemovitostí) podat. Tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 ve spojení s § 620 odst. 1 o. z. by tak zásadně uběhla dne [datum]. Je však zapotřebí přihlédnout k tomu, že žalobkyně (jako žalovaná) vznesla vůči žalovanému (jako žalobci) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne [datum] kompenzační námitku ve výši 2 079 900 Kč oproti jeho nároku na zaplacení částky 1,1 mil. Kč. Tímto dnem tak došlo ke stavění promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 648 o. z. Rozhodnutí v této věci nabylo právní moci dne [datum], žaloba v projednávané věci byla podána dne [datum]. Tříletá lhůta dle § 629 odst. 1 ve spojení s § 620 odst. 1 o. z. tak vzhledem ke stavění promlčecí lhůty neuplynula.

23. Lze však přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně i přes poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. nedoplnila svá skutková tvrzení o tom, jaká konkrétní škoda a v jaké výši na předmětných nemovitostech vznikla v období od [datum] do [datum], za nějž není nárok žalobkyně promlčen, a jaká v době do [datum], v němž je žalobní nárok již promlčen. Uvedené skutečnosti nelze zjistit ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] ze dne [datum], [číslo] když již ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] z ledna 2012 je zřejmé, že předmětné nemovitosti byly značně poškozeny a byly neobyvatelné. Je tedy otázkou, zda na nemovitostech vznikala ještě nějaká další škoda právě v období po [datum]. Lze rovněž souhlasit se soudem prvního stupně, že doplnění skutkových tvrzení nelze nahradit návrhem důkazů, tak jak učinila žalobkyně (dodatek znaleckého posudku). Odvolací soud tak uzavírá, že ohledně tvrzení o existenci a výši škody, vzniklé na předmětných nemovitostech po [datum], neunesla žalobkyně břemeno tvrzení před poučení soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř.

24. V ostatním odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku.

25. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se zabýval výší nároku žalobkyně.

26. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. tohoto rozsudku podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byl plně úspěšný žalovaný a má tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně právní kvalifikace / vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) / odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalovaný (správce pozůstalosti žalovaného) a náleží mu proto právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady tvoří paušální náhrada žalovaného dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a příprava účasti na toto jednání) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč.