o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 10. 3. 2022, č. j. 7 C 216/2020-177

1. Rozsudkem ze dne ze dne 10. 3. 2022, č. j. 7 C 216/2020-177, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 723 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 723 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za [datum], částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, částky 8 434 Kč, částky 7 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 723 Kč od [datum] do [datum]. Výrokem III. byla zamítnuta vzájemná žaloba, kterou se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Konečně bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Předmětem řízení byl nárok žalobce vůči žalovanému na náhradu škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s poškozením vozidla v jeho vlastnictví žalovaným v červnu 2017 v celkové výši 51 657 Kč (původně byla před částečným zpětvzetím žaloby žalována částka 68 358 Kč). Žalovaný uplatnil vůči žalobci protinávrh, resp. se proti žalobě bránil kompenzační námitkou na zaplacení odměny za jím provedenou přepravu pro žalobce v červnu 2017, a to ve výši 9 600 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně posoudil tuto kompenzační námitku jako vzájemný návrh žalovaného a rozhodl o něm samostatným výrokem III. napadeného rozsudku s tím, že jej shledal promlčeným (přihlédl k námitce promlčení, vznesené žalobcem). Pokud jde o nárok žalobce, tento shledal oprávněným pouze zčásti, co do částky 5 723 Kč s příslušenstvím. Co do zbylé žalované částky pak shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Věc právně posoudil dle § 2944, § 2951 odst. 1, § 2952, § 2969, a dále ust. § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

2. Proti výrokům II. a IV. tohoto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Uvedl, že je přesvědčen, že prokázal vznik i výši škody. Žalobce nemá žádný důvod, proč by po žalovaném požadoval uhradit více než to, co žalovaný způsobil. Je pravdou, že k poškození vozidla došlo 16. 6. až [datum] a škodná událost byla žalobcem nahlášena pojišťovně až dne [datum], přičemž prohlídka vozidla likvidátorem pojišťovny byla provedena dne [datum]. Žalobce však zdůvodnil, proč tomu tak bylo, a že se jednalo o důvody na straně žalovaného, který se žalobcem nespolupracoval, svou pojistnou smlouvu (o které tvrdil, že ji má uzavřenu) nikdy nedoložil, neučinil žádné kroky k nahlášení škody. Žalovaný sice potvrdil, že poškodil levou stranu vozidla, avšak vrátil žalobci vozidlo poškozené na obou stranách. Vozidlo bylo poté odstaveno od [datum] do [datum] a nebylo po tuto dobu používáno, a to z bezpečnostních i estetických důvodů. Ze zprávy likvidátora pojišťovny ze dne [datum] pak vyplývají poškození, a to na obou stranách vozidla; je tedy zřejmé, že v této době poškození na obou stranách existovala. Soud prvního stupně měl uvěřit tvrzení žalobce, že vozidlo nebylo do tohoto dne od [datum] používáno. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který svědka [jméno] [příjmení] nepovažoval za věrohodného. Žalobce navrhoval v průběhu řízení k prokázání svých tvrzení listinné důkazy a výslechy svědků. Skutečnost, že si na svědka [příjmení] vzpomněl před koncem řízení, nemůže mít negativní vliv na jeho věrohodnost. Se svědkem pak hovořil pouze o tom, zda by byl ochoten přijít svědčit k soudu o poškození vozidla, žádné další podrobnosti s ním neprobíral. Svědek si sám našel ve svém mobilním telefonu fotografii, na které je zobrazeno, jak provádí prohlídku vozidla, a tak si událost pamatoval. Provedeným dokazováním tak bylo prokázáno, že škoda na majetku žalobce vznikla jednáním žalovaného. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu v napadených výrocích tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

3. K odvolání žalobce žalovaný uvedl, že by se měl žalobce rozhodnout, jakou částku tedy po žalovaném požaduje, když v žalobě žádal 68 358 Kč a v odvolacím návrhu pak 45 934 Kč. Žalobce nevyvrátil, že od doby jízdy žalovaného do prohlídky vozidla pracovníkem pojišťovny nebyl automobil poškozen. Na něm přitom leží důkazní břemeno ohledně tvrzeného rozsahu poškození, což se mu nepodařilo, ač byl soudem prvního stupně opakovaně poučován. Nebylo přitom nic snazšího než při předávání vozidla žalovaným sepsat krátký zápis, vyfotografovat vzniklou škodu nebo jinak zdokumentovat, co se stalo. Nic mu rovněž nebránilo, aby škodu na vozidle neprodleně oznámil pojišťovně a zajistil prohlídku pracovníkem pojišťovny. To však žalobce neučinil. V období více než dvou měsíců od jízdy žalovaného bylo vozidlo dále používáno a vznik dalších škod je jistý. Žalobce nepředložil doklady o provozu vozidla v této době, jinak by se totiž ukázalo, že vozidlo bylo dále používáno a vydělávalo peníze. Veškerou škodu, kterou mu na levé straně vozidla způsobil žalovaný, dostal již žalobce od pojišťovny zaplacenou. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, napadených odvoláním žalobce, potvrdil, a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Proti výrokům I., III. a IV. podal včasné odvolání rovněž žalovaný. Namítal, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že současně s drobnou škodou, kterou způsobil na automobilu žalovaný, likvidoval žalobce u pojišťovny i řadu dalších jiných poškození. Pokud pak jde o spoluúčast žalobce ve výši 5 000 Kč, soud prvního stupně vztáhl tuto spoluúčast k náhradě za drobné poškození žalovaného, ačkoliv ji měl rozpočítat na všechny jednotlivě tehdy uplatněné škody. Je to žalobce, koho tíží důkazní břemeno, a je na něm, které další škody (spolu s tou, kterou způsobil žalovaný) pojišťovna likvidovala, aby byla správně stanovena spoluúčast, která spadá do odpovědnosti právě žalovaného. Kdyby žalobce žalovanému ihned řádně vyčíslil způsobenou škodu, zaplatila by ji pojišťovna žalovaného z jeho profesní odpovědnostní pojistky. Škoda v částce 723 Kč za polepy na levé straně žalobcova vozidla nebyla nijak prokázána. Žalobce vůbec nedoložil, o jaký polep mělo jít, jak byl starý, v jaké ceně a zda už případně nebyl poškozen dříve. Rozsudek soudu prvního stupně vyšel v tomto směru pouze z tvrzení žalobce. Žalovaný nepovažuje za správný názor soudu prvního stupně, že je promlčený jeho nárok na náhradu mzdy ve výši 9 600 Kč. Odkázal na ust. § 619 odst. 2 o. z. Žalovaný objasnil, že mu měl podklady k vyčíslení jeho odměny za dvoudenní jízdu vystavit žalobce a předat tak, aby mohl žalovaný vystavit příslušnou fakturu. Žalovaný neznal ani sazbu odměny a rovněž další ukazatele pro vystavení faktury (výpis jízdních časů, zákonných přestávek, potřebného času na tankování paliva, hraničního zdržení, časy nakládky a skládky, potřebného nočního odpočinku, dalšího času nakládky druhý den v [obec], a celkového času dojezdu do stanoviště ve [anonymizováno]). Žalobce mu tyto podklady nepředal nikdy. Namísto toho, aby mu žalobce zaplatit za jeho práci, lstivě čekal tři roky, až se nárok žalovaného promlčí. Námitka promlčení žalobce je tak dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy. Neobstojí závěr soudu prvního stupně, který počátek běhu promlčení lhůty nároku žalovaného stanovil na den po skončení jízdy žalovaného pro žalobce. Nárok žalovaného na zaplacení částky 9 600 Kč tak není promlčen a soud by měl jeho žalobě v plném rozsahu vyhovět. Sám soud prvního stupně v odstavci 66. odůvodnění svého rozsudku připouští, že mu není zřejmé, jaká byla dohoda účastníků o účtování, nemohl tedy o nároku spolehlivě rozhodnout. Žalovaný považuje za nesprávný rovněž výrok o náhradě nákladů řízení. Předložil soudu prvního stupně soupis veškerých svých cest ze svého bydliště k soudu prvního stupně za účelem účasti při jednání či za účelem prostudování spisu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, vyhoví žalobě žalovaného, a rozhodne o náhradně nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného je důvodné (vyjma argumentace ohledně kompenzační námitky – viz níže) a odvolání žalobce důvodné není.

6. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že ve dnech [datum] a [datum] prováděl žalovaný pro žalobce přepravu filmového materiálu z [obec] do [anonymizováno]. Za účelem provedení přepravy materiálu převzal žalovaný od žalobce dne [datum] vozidlo [příjmení] [jméno] [číslo], [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“). Dne [datum], tj. po provedení sjednané přepravy, předal žalovaný žalobci v jeho provozovně předmětné vozidlo s tím, že žalobci oznámil, že vozidlo cestou naboural. V průběhu přepravy prováděné žalovaným došlo k poškození levé strany předmětného vozidla, a to sloupku a skříňové nástavby. Žalobce vyúčtoval žalovanému k úhradě částku ve výši 5 000 Kč za spoluúčast při likvidaci pojistné události smluvní pojišťovnou žalobce, částku ve výši 723 Kč za reklamní polepy, dále částku ve výši 5 000 Kč za odvoz vozidla do opravy ve [právnická osoba] [anonymizováno] [obec], částku ve výši 7 500 Kč za vícepráce, částku 8 434 Kč za opravu poškozeného hydraulického čela vozidla a částku 25 000 Kč za pronájem náhradního vozidla. Žalovaný odmítl tyto částky žalobci uhradit a v roce 2021 vyúčtoval žalobci k úhradě částku ve výši 9 600 Kč jako odměnu za provedenou přepravu filmového materiálu ve dnech [datum] až [datum].

7. Takto zjištěný skutkový stav věci má svou oporu v provedeném dokazování s tím, že nedoznal zásadních změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud na něj tedy plně odkazuje.

8. Odvolací soud pouze provedl dle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkaz výpisem z živnostenského rejstříku, platnému ke dni [datum], z nějž zjistil, že žalovaný podniká pod [IČO] a má živnostenské oprávnění – předmět podnikání od [datum], a to 1) restaurování děl z oboru výtvarných umění, která nejsou kulturními památkami nebo jejich částmi, ale jsou uložena ve sbírkách muzeí a galerií nebo se jedná o předměty kulturní hodnoty – od [datum], a 2) výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zprostředkování obchodu a služeb, pronájem a půjčování věcí movitých, provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti, obojí na dobu neurčitou.

9. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

11. Podle § 2951 odst. 1 obč. zák. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

12. Podle § 2952 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Podle § 2969 odst. 1 obč. zák. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

14. Podle § 609 obč. zák. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

15. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

16. Podle § 611 obč. zák. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

17. Podle § 619 odst. 1 obč. zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

18. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).

21. Obecné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu (újma na jmění) představuje: a) porušení právní (zákonné či smluvní) povinnosti, b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále zavinění (které se ve formě nedbalosti předpokládá – srovnej § 2911 o. z.).

22. Bylo povinností žalobce přesně tvrdit, a zejména prokázat, jaká škoda mu vznikla a v jaké výši, a to v příčinné souvislosti s porušením (v důsledku porušení) povinností žalovaného ze zákona, případně ze smlouvy. V tomto směru má břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tj. musí prokázat důvod a výši škody, za níž odpovídá právě a pouze žalovaný. O rozsah poškození byl ostatně mezi účastníky zásadní spor. Žalovaný totiž tvrdil, že na předmětném vozidle způsobil pouze drobné poškození levé strany nástavby vozidla (sloupek, skříň nástavby), které nebránilo provozu vozidla. Žádné jiné poškození dle svého tvrzení způsobit neměl.

23. Odvolací soud připomíná, že k otázce rozsahu, resp. výše škody, byl žalobce soudem prvního stupně opakovaně poučen dle § 118a o. s. ř., a to konkrétně při jednání dne [datum], a dále při jednání dne [datum]. Dále rekapituluje, že ke vzniku škody, způsobené žalovaným na předmětném vozidle mělo dle tvrzení žalobce dojít ve dnech 16. - [datum] s tím, že žalovaný vrátil žalobci poškozený automobil dne [datum] po ukončení přepravy, když s ním do sídla žalobce normálně dojel (vozidlo tedy bylo pojízdné). Jak bylo dále prokázáno, žalobce oznámil pojistnou událost své pojišťovně až více než 2 měsíce poté, konkrétně dne [datum], a předmětné vozidlo bylo prohlédnuto likvidátorem pojišťovny dne [datum]. Ten o prohlídce sepsal zápis a vyhotovil rovněž fotodokumentaci. Z těchto dokumentů žalobce rozsah škody odvozuje. Obecně platí zásada, že„ právo patří bdělým“ („ vigilantibus iura scripta sunt“). Jestliže žalobce tvrdí, že mu žalovaný na předmětném vozidle způsobil škodu, nic mu nebránilo, aby si předmětné vozidlo nafotil již dne [datum] a sepsal se žalovaným o poškození zápis, rovněž např. za účasti dalšího svědka. Nic takového však žalobce neučinil, a to ani při předání vozidla žalovanému dne [datum] O stavu vozidla před tímto datem, jakož i o tom, zda bylo či nebylo vozidlo používáno v období od [datum] do [datum], má břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobce. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalobce, pouze vypověděl, že vozidlo fotografoval asi měsíc před poškozením za účelem umístění fotografií na webové stránky. Poukázal pak na k důkazu provedené fotografie z webových stránek firmy, které byly na tyto stránky umístěny [datum] a na kterých je předmětné vozidlo nepoškozené. V daném případě je zde však další měsíc ([anonymizováno] až [datum]), kdy bylo předmětné vozidlo používáno a mohlo případně dojít k jeho poškození. Pokud pak jde o výpověď svědka [jméno] [příjmení] k poškození vozidla po jeho předání žalovaným, nutno uzavřít, že svědek si příliš nepamatoval, zda byla poškozená levá či pravá část, případně obě. Viděl pouze„ přes celou boudu„ šlic“ ve výšce očí, byla rozervaná skříň“. Na základě výpovědi tohoto svědka nelze rozsah poškození předmětného vozidla žalovaným bezpečně stanovit. V případě svědka [jméno] [příjmení] je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že jej nelze považovat za věrohodného. V tomto směru odkazuje na závěry rozsudku soudu prvního stupně, uvedené v odstavci 63. jeho odůvodnění, se kterými se plně ztotožňuje. Na uvedeného svědka si žalobce„ rozpomněl“ až po druhém poučení soudem prvního stupně dle § 118a o. s. ř., v žalobě ani dalších podáních (ani po prvním poučení soudem prvního stupně) ho nikde neuváděl a jako svědka nenavrhoval, ač měl mít tento svědek dle své výpovědi poměrně významnou roli, neboť měl s žalobcem ohledávat automobil a sepisovat rozsah škody právě v červnu 2017. Navíc připustil, že se žalobcem o celé záležitosti před jeho výslechem hovořili a událost si„ připomněli“. Jestliže pak tento svědek předložil fotografii, která měla být pořízena při kontrole předmětného vozidla v červnu 2017 (na které je vyfotografován svědek u předmětného vozidla), tato neobsahuje žádné datum pořízení. Není tedy zřejmé, kdy byla pořízena. Na základě provedeného dokazování lze tedy konstatovat, že kromě poškození, které žalovaný uznává, mohlo dojít k dalšímu poškození předmětného vozidla rovněž v období od [datum] do [datum], a dále v období od [datum] do [datum].

24. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobce neunesl ani po poučení soudem prvního stupně důkazní břemeno a neprokázal tvrzený rozsah škody, resp. skutečnost, že škoda, kterou po žalovaném požaduje, byla v plném rozsahu způsobena protiprávním jednáním právě žalovaného. Za tohoto stavu nelze jeho žalobě vyhovět.

25. V takovém případě je pak nadbytečné zabývat se kompenzační námitkou (obranou proti návrhu) žalovaného. Tu by odvolací soud posuzoval, pokud by žalobě alespoň částečně vyhověl (viz níže). Pro úplnost však odvolací soud konstatuje, že shodně se soudem prvního stupně považuje pohledávku žalovaného vůči žalobci na zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím za promlčenou.

26. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud žalobě, byť částečně, vyhověl.

27. Ze všech uvedených důvodů změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku I. tak že žalobu zamítl i co do částky 5 723 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 kč od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 723 Kč od [datum] do zaplacení (viz výrok I. tohoto rozsudku). Jinak jej v zamítavém výroku II. dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok III. tohoto rozsudku).

28. Pokud jde o napadený výrok III., kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o„ vzájemné žalobě“ žalovaného, odvolací soud konstatuje, že se nejednalo o vzájemný návrh žalovaného, neboť jím nepožadoval přisoudit více, než co uplatnil žalobce, ale pouze navrhoval, aby byla vůči žalované pohledávce ve výši 51 657 Kč s příslušenstvím započtena jeho pohledávka ve výši 9 600 Kč s příslušenstvím. Ve smyslu ust. § 98 o. s. ř. se tak nejde o vzájemný návrh, o kterém by bylo třeba rozhodnout samostatným výrokem rozsudku. Proto bylo výrokem II. tohoto rozsudku rozhodnuto, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. mění tak, že se tento výrok vypouští.

29. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, proto mu náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení.

30. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří paušální náhrada výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč za celkem 15 úkonů, a to vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] a příprava na toto jednání, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], přesahující dvě hodiny, tj. 2 úkony, včetně přípravy na toto jednání, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], přesahující dvě hodiny, tj. 2 úkony, včetně přípravy na toto jednání, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], včetně přípravy na toto jednání, a účast při vyhlášení rozhodnutí dne [datum], celkem tedy 4 500 Kč (viz výrok IV. tohoto rozsudku). Odvolací soud nepřiznal žalovanému paušální náhradu za závěrečné návrhy ze dne [datum] a [datum], které mohl žalovaný přednést při následném jednání dne [datum], kterého se zúčastnil. Rovněž mu nepřiznal ani požadované cestovné, neboť jej žalovaný nikterak nedoložil. Soudní poplatek 1 000 Kč, který byl žalovaným zaplacen dne [datum] (viz č. l. 39 spisu) na základě výzvy soud prvního stupně, byl vybrán neoprávněně, neboť, jak již bylo uvedeno, v případě jeho nároku na zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím se nejednalo o vzájemný návrh, nýbrž pouze o obranu proti návrhu (kompenzační námitku). Proto bude muset být žalovanému vrácen a není možné jej započítat do (účelně vynaložených) nákladů řízení žalovaného.

31. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení platí o úspěchu a neúspěchu procesních stran stejné závěry jako v případě náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (odvoláním obou účastníků byl napaden celý předmět řízení). Žalovaný tak má podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu.

32. Náklady odvolacího řízení žalovaného pak tvoří paušální náhrada výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč za celkem 4 úkony, a to sepis odvolání žalovaného, sepis vyjádření k odvolání žalobce, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] včetně přípravy na toto jednání, tj. 1 200 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 500 Kč, tj. celkem 1 700 Kč (viz výrok V. tohoto rozsudku). Odvolací soud konstatuje, že od žalovaného mělo být vybráno pouze 50 % soudního poplatku za odvolání, tj. částka 500 Kč, která pak tvoří jeho odvolací náklady, neboť z 50 % byl od placení soudních poplatků osvobozen. Pokud byla nesprávně vybrána částka 1 000 Kč, bude muset soud prvního stupně žalovanému částku 500 Kč rovněž vrátit.