o odvolání 2. žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 3. 2022, č. j. 36 C 221/2021-95,

1. Okresní soud Praha - východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 36 C 221/2021-95, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 77 022 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 022 Kč od [datum] do zaplacení a dále 2. žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 77 022 Kč za den [datum], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu částečně zamítl co do příslušenství a do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.). Žalovaným uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 41 366,40 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Řízení zastavil, co do požadavku žalobkyně vůči 2. žalované na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 022 Kč od [datum] do [datum] společně a nerozdílně s 1. žalovaným (výrok IV.)

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní jsou solidárně odpovědní podle § 10 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 10 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), neboť bylo prokázáno, že 1. žalovaný způsobil škodu v důsledku požití omamných a psychotropních látek a 2. žalovaná, která byla v době dopravní nehody provozovatelem pojištěného vozidla, mu nezabránila toto svévolně užívat.

3. Proti shora uvedenému rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům I. a III. podala včas odvolání 2. žalovaná. Namítala, že bylo prokázáno, že 1. žalovaný v době dopravní nehody nejen nevykonával práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou s 2. žalovanou, ale způsobil dopravní nehodu vozidlem, které nebylo k plnění jeho pracovních povinností určeno. Bylo prokázáno, že 1. žalovaný nezpůsobil dopravní nehodu při cestě do práce, ačkoliv pouze za tímto účelem měl s 2. žalovanou využití škodícího vozidla dohodnuto. Poukázala na rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 11 C 64/2020, ve kterém je uvedeno, že svěří-li provozovatel vozidlo do výlučného užívání jiné osoby, nemůže být na něj dle judikatury nahlíženo jako na provozovatele ve smyslu tohoto odstavce. 1. žalovaný měl v rozhodnou dobu vozidlo ve své faktické moci a výlučně ve svém užívání, když do zaměstnání nedocházel a vozidlo si ponechal. Dle 2. žalované zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zakládá solidární odpovědnost provozovatele vozidla a osoby řidiče pro případ porušení jejich povinností. To znamená, že porušení povinnosti při vzniku škodní události lze přičíst jak řidiči, tak provozovateli, pokud se jedná o dvě odlišné osoby. Zákon dává provozovateli vozidla možnost vyvinění pro případ, že prokáže, že v daném případě nemohl jednání osoby řidiče ovlivnit, tedy nemohl-li jeho jednání zabránit. Poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 146/2020, a ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1173/2012, a ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1536/2012, která připouští přenesení odpovědnosti z provozovatele na řidiče tehdy, pokud provozovatel učinil vše, aby zaměstnanec použil vozidlo pouze k sjednané pracovní činnosti. Konstatovala, že v pracovněprávních a obdobných vztazích je obvyklé, že zaměstnavatel svěří svému zaměstnanci motorové vozidlo k plnění pracovních úkolů, a pokud je zaměstnanec použije k jiným účelům, jde o použití vozidla bez vědomí či dokonce proti vůli zaměstnavatele. Poukázala na platnou soudní judikaturu ve vztahu k § 430 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), kdy k naplnění podmínky nedbalosti postačuje nevědomá nedbalost, která představuje psychický vztah provozovatele k zákonem předvídanému následku, jímž je možné zneužití jeho dopravního prostředku, a která je charakteristická tím, že provozovatel nechtěl, aby dopravní prostředek byl zneužit, o jeho zneužití nevěděl, případně nevěděl, že způsob jeho zajištění, který zvolil, není dostačující a zneužití prostředku v době jeho nepřítomnosti umožňující. Zavinění provozovatele nelze bez dalšího spatřovat v tom, že vozidlo zaměstnanci vůbec svěřil, případně, že mu umožnil parkovat s ním mimo provozovnu nebo stěží může zajistit vozidlo účinnějším způsobem proti zneužití než zákazem jeho používání k soukromým účelům, které je sankcionovatelné. 2. žalovaná nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že by nesplnila svoji prevenční povinnost, neboť měla omezené možnosti. Nevykonaná zdravotní prohlídka 1. žalovaného ve vztahu k jeho zdravotní způsobilosti k výkonu práce řidiče dle 2. žalované nesouvisí s tím, že 1. žalovaný byl v den dopravní nehody pod vlivem psychotropních látek, pokud již měl vydán platný řidičský průkaz, a tento jeho stav není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Druhá žalovaná zdůraznila, že 1. žalovaný je dospělý, zcela způsobilý mít práva a povinnosti, vlastnil řidičský průkaz, při jednání vzbuzoval důvěru a 2. žalovaná si jej prověřila před uzavřením pracovní smlouvy i v otázce pracovní morálky. Druhá žalovaná poukázala na časovou posloupnost uzavření pracovního poměru s 1. žalovaným, kdy jeho nespolehlivost se prokázala až postupem času. Po dobu trvání jeho překážky v práci se dle 2. žalované jednalo o takovou nepřítomnost, kterou je zaměstnavatel povinen omluvit. Jestliže zaměstnanec dodatečně prokáže, že překážka v práci na jeho straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže ji zaměstnavatel hodnotit jako neomluvenou a nemůže jít o porušení pracovní povinnosti z jeho strany. V době dopravní nehody nebylo vozidlo v držbě 2. žalované a je proto nespravedlivé, aby jí byla ukládána povinnost k náhradě škody vzniklé v důsledku excesu 1. žalovaného. Druhá žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok I. tak, že uloží žalovanou částku zaplatit výlučně 1. žalovanému a žalobkyni uloží povinnost uhradit 2. žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání 2. žalované poukázala na ustanovení § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a zdůraznila, že toto ustanovení řeší postih, nikoliv náhradu škody. Postih je originární nárok, kdežto náhrada škody, která by přešla na pojistitele, je nárok derivativní. V projednávané věci je žalován postih pojistitele, nikoliv náhrada škody poškozeného. Solidární odpovědnost postihu je stanovena zákonem o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Možnost liberace je uvedena právě v ustanovení § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak, že provozovatel odpovídá společně a nerozdílně spolu s řidičem (v tomto případě za pohledávku pojistitele) na náhradu částky vyplacené podle odst. 1 písm. g), h), i) a j) neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit. Pokud 2. žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu 32 Odo 1397/2005, žalobkyně konstatuje, že úpravu podle § 10 odst. 2 písm. e) již současná úprava nezná, neboť 23. 9. 2016 byl zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel novelizován. Navíc jde o nepřípadný odkaz, neboť šlo o zproštění odpovědnosti řidiče, který vykonával činnost pro zaměstnavatele. V tomto řízení se neprokázalo, že by se jednalo o škodu vzniklou při činnosti 1. žalovaného pro 2. žalovanou. Pokud by se jednalo o dopravní nehodu při činnosti pro zaměstnavatele, byla by 2. žalovaná odpovědná, nikoliv dle § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ale přímo dle § 10 odst. 1 písm. i) tohoto zákona. Z uvedeného se podává, že pokud 1. žalovaný neřídil vozidlo při činnosti pro 2. žalovanou, je 2. žalovaná jako provozovatel odpovědná podle § 10 odst. 3 zákona o pojištění z odpovědnosti vozidel, neprokáže-li, že nemohla nehodě zabránit. Žalobkyně nemá za prokázáno, že by 1. žalovaný měl s 2. žalovanou uzavřenou platnou dohodu ohledně využití vozidla toliko na cestu do práce, neboť 1. žalovaný odmítl, že by takovou dohodu podepsal. V řízení nebyl navržen znalecký posudek z oboru písmoznalectví, kterým by bylo prokázáno, že 1. žalovaný bez dalšího dohodu podepsal. K odkazované judikatuře 2. žalovanou žalobkyně konstatuje, pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1536/2012, nebylo prokázáno, že by šlo o nehodu při činnosti 2. žalované a rozhodnutí tak na projednávanou věc nedopadá. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1173/2012, tak v tomto případě se žalovaná zprostila odpovědnosti, jelikož prokázala, že nemohla nic dalšího k zabránění nehody učinit, což není tento případ. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 146/2020, tak je přiléhavý, neboť v tomto případě žalovaná svou nedbalostí umožnila další užívání vozidla 1. žalovaným. Žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, který uvedl, že nárok dle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla není dán. Je povinností pojištěného dopravní nehodu oznámit pojistiteli a stejně tak je nespornou povinností pojištěného spolupracovat při šetření pojistné události. Odpověď na otázku, zda vozidlo řídil 1. žalovaný při činnosti 2. žalované, je dle žalobkyně v rozsahu schopností statutárního orgánu a nevyžaduje žádné právní vzdělání. Žalobkyně se dozvěděla o tom, že vozidlo nebylo řízeno při činnosti pro 2. žalovanou až v průběhu řízení, nicméně taková otázka musí být zodpovězena před podáním žaloby. Pokud by bylo zjištěno, že vozidlo bylo řízeno při činnosti 2. žalované, pak by byla žaloba vůči 1. žalovanému zamítnuta. Proto je povinností pojištěného spolupracovat při šetření pojistné události, aby nedocházelo k nemožnosti pojistitele nehodu řádně vyšetřit. 2. žalovaná dopravní nehodu nenahlásila a ani nereagovala na výzvu, kterou žalobkyně ani nemá povinnost zasílat. 2. žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by jakkoliv ověřila zdravotní stav 1. žalovaného, než mu vozidlo svěřila, neprokázala ani, že by v době předání vozidla nebyl pod vlivem návykových látek. Neprokázala, že by od okamžiku absence 1. žalovaného učinila jakékoliv kroky k navrácení vozidla a nechala jej laxně v jeho dispozici, přestože s ohledem na jeho neomluvenou absenci měla tušit, že není odpovědný a nepřistupuje ke svým povinnostem svědomitě. V řízení 2. žalovaná naopak tvrdila, že v podstatě nic činit nechtěla, protože má málo pracovních sil. 2. žalovaná měla minimálně 12 dní na to, aby vozidlo získala zpět do své dispozice, případně kontaktovala Policii s tím, že je její vozidlo užíváno neoprávněně. Obrana 2. žalované spočívala v tvrzení, že byla zcela pasivní. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a 2. žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním 2. žalované napaden ve výrocích II. a IV., v tomto rozsahu nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a tyto výroky nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Vůči 1. žalovanému, který se neodvolal, rozsudek soudu prvního stupně již nabyl právní moci.

7. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a 2. žalovaná uzavřely dne [datum] pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ŠKODA Roomster [registrační značka] (dále jen„ pojištěné vozidlo“). Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kdy pojištěné vozidlo řídil 1. žalovaný, zavinil dopravní nehodu, neboť nedal přednost v jízdě a naboural vozidlo ŠKODA Fabia, na kterém vznikla škoda 77 022 Kč 1. žalovaný řídil pojištěné vozidlo pod vlivem psychotropních látek (metamfetaminu a amfetaminu), byl mu zadržen řidičský průkaz. 1. žalovaný byl příkazem [anonymizována dvě slova] [obec], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum], uznán vinným způsobením dopravní nehody shora uvedené a jeho jednání bylo kvalifikováno jako přestupek. 1. žalovanému byla uložena pokuta a trest zákazu řízení motorových vozidel, poškozené vozidlo ŠKODA Fabia [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo] bylo opraveno v autoservisu [jméno] [příjmení] - [anonymizováno] za částku 77 022,07 Kč. K výplatě pojistného plnění poškozenému žalobkyní došlo dne [datum]. Žalobkyně přípisem ze dne [datum] oznámila 2. žalované likvidaci pojistné události, včetně výplaty pojistného plnění poškozenému ve výši 77 022 Kč 1. žalovaný byl u 2. žalované zaměstnán od [datum] do [datum] s tím, že od 1. 2. přestal do zaměstnání docházet, měl neomluvené absence. 2. žalovaná vypověděla 1. žalovanému pracovní poměr pro hrubé porušení pracovních povinností (nevrátil mobilní telefon, naboural svěřené vozidlo, nesjednal si řádně pojištění odpovědnosti za případné škody na majetku zaměstnavatele) . 1. žalovaný nepodstoupil v souvislosti s uzavřením pracovního poměru u 2. žalované zdravotní prohlídku. Žalobkyně řádně vyzvala 2. žalovanou k plnění až doručením návrhu na vydání platebního rozkazu.

8. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

9. Podle § 2 písm. f) zákona o pojištění z provozu vozidla, pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje,

10. Podle § 6 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

11. Podle § 8 odst. 1 a 4 zákona zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Pojištěný je povinen v případě dopravní nehody nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích bez zbytečného odkladu předložit pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě.

12. Podle § 10 odst. 1 písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky, nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.

13. Podle § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla odpovídá provozovatel vozidla společně a nerozdílně s osobou podle odst. 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odst. 1 písm. g, h, i, j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že 1. žalovaný způsobil pod vlivem psychotropních látek dne [datum] dopravní nehodu, k tomuto datu byl zaměstnancem 2. žalované, která byla k tomuto datu vlastníkem a provozovatelem pojištěného vozidla.

15. Odvolací soud souhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že postižní nárok je zvláštním originárním nárokem pojistitele vůči pojištěnému na náhradu toho, co za něho plnil sám. Odvolací soud odkazuje na bod č. 14 napadeného rozsudku, pokud jde o výklad postižního práva a neshledání důvodnou námitku promlčení vznesenou 2. žalovanou. Postižní právo pojistitele je originárním nárokem a promlčuje se v obecné tříleté lhůtě podle § 619 a 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Za počátek plynutí promlčecí doby je nutno považovat den výplaty pojistného plnění ze strany pojistitele. Žalobkyně plnila poškozenému dne 10. 4. 2018, promlčecí doba by uplynula dne 10. 4. 2021, avšak návrh ve věci byl u soudu podán dne 8. 4. 2021, nedošlo tedy k uplynutí zákonné promlčecí doby a nárok žalobkyně promlčen není.

16. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala předpoklady vzniku postižního práva vůči 1. žalovanému, neboť ten byl příkazem [stát. instituce] uznán vinným ze spáchání přestupku (nerespektování svislé dopravní značky„ dej přednost jízdě“ a nedání přednosti i v jízdě motorovému poškozenému vozidlu). Soud je pak ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím vydaným ve správním řízení vázán. Bylo prokázáno, že 1. žalovaný pojištěné vozidlo použil k osobním účelům, tedy nikoliv při plnění pracovních úkolů, a je proto osobou odpovídající za vzniklou škodu a rovněž i osobou odpovědnou z hlediska regresního nároku žalobkyně. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledává odůvodněným postižní nárok žalobkyně vůči 2. žalované podle § 10 odst. 3 ve spojení s § 10 odst. 1 písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako proti solidárnímu dlužníkovi. 2. žalovaná neprokázala, že by nemohla jednání 1. žalovaného ovlivnit. Pokud jde o výklad solidární odpovědnosti provozovatele vozidla, odkazuje odvolací soud na správné odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 18 napadeného rozsudku. 2. žalovaná neudělala aktivně nic, čím by zabránila škodícímu jednání 1. žalovaného. Uzavřela pracovní poměr s 1. žalovaným, aniž by ten absolvoval zdravotní prohlídku, která by případně mohla prokázat užívání psychotropních látek 1. žalovaným a tedy jeho možnou nespolehlivost. Bylo prokázáno, že 1. žalovaný před uzavřením pracovního poměru s 2. žalovanou pro ni pracoval velmi krátkou dobou a 2. žalovaná své závěry o jeho spolehlivosti a odpovědnosti mohla opřít pouze o několik pracovních dnů. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že k dopravní nehodě došlo [datum], avšak 1. žalovaný se přestal dostavovat do zaměstnání již [datum]. Z hlediska základní opatrnosti 2. žalované lze uzavřít, že pojištěné vozidlo dala k dispozici 1. žalovanému, aniž si jeho osobu řádně prověřila a minimálně mohla zasáhnout tak, že by mu po déletrvající nepřítomnosti v zaměstnání vozidlo odebrala. Ostatně i slyšený svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se 1. žalovanému opakovaně nemohli dovolat a pokud se to podařilo, vždy uvedl nějaký problém, proč se nemůže do zaměstnání dostavit.

17. Odvolací soud uzavírá, že byly splněny ve věci splněny předpoklady uvedené v § 10 odst. 1 písm. i) ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy bylo prokázáno, že 1. žalovaný pod vlivem psychotropních látek způsobil dopravní nehodu a 2. žalovaná neprokázala, že by nemohla jeho jednání ovlivnit. Žalobkyni tak vznikl nárok na uplatnění postižního práva proti oběma žalovaným. Výše nároku byla správně stanovena na základě potvrzení a fakturace autoservisu za provedenou opravu.

18. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom směru, že žalobkyni nevznikl regresní nárok požadovat po 2. žalované plnění podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, tedy, že by svým jednáním ztížila možnost řádného šetření pojistné události. Na odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 20 napadeného rozsudku pak odvolací soud v plném rozsahu odkazuje, neboť přesvědčivě a jasně vyložil, z jakých důvodů ke svému závěru dospěl.

19. Soud prvního stupně správně rozhodl i o příslušenství uplatněné pohledávky a na jeho odůvodnění v bodu 21 napadeného rozsudku odvolací soud rovněž odkazuje.

20. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Soud prvního stupně výši náhrady nákladů řízení stanovil správně, neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a náhrada nákladů řízení byla správně přiznána dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na výpočet soudu prvního stupně, včetně právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o. s ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Byla ji proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů za 2 úkony právní služby po 4 220 Kč dle § 7 AT z pct 77 022 Kč a za 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání, a písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalobkyni bylo přiznáno 21% DPH, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 10 938,40 Kč a 2. žalované bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.).