o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 450 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částky 350 106 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 350 106 Kč od [datum] do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že účastníci jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku náklady řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to každý z nich ve výši 13 049,22 Kč (výrok IV. a V). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vůči žalovanému na náhradu újmy na zdraví v rozsahu 4 samostatných nároků, specifikovaných níže. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl a částečně ji zamítl. Věc právně hodnotil dle ust. § 2956 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, [účinnost] (dále jen„ o. z.“). O části nároku (náhrada za ztrátu na výdělku) uzavřeli účastníci soudní smír, který byl soudem prvního stupně schválen, a to usnesením ze dne 30. dubna 2020, č. j. [číslo jednací]. Dle tohoto smíru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou jistinu 106 525,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ode dne [datum] do [datum] ve výši 9 400 Kč do 20 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

2. Proti výrokům I. a III. až V. tohoto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. V něm uvedl, že obecně nárok žalobkyně na poskytnutí náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) nerozporoval a nerozporuje, nesouhlasil však s požadovanou výší náhrady. Proto také nechal zpracovat vlastní znalecký posudek, a to soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který však neměl možnost žalobkyni vyšetřit, a vyšel proto z lékařského vyšetření [anonymizována dvě slova]. Výši ZSU stanovil na 376 666 Kč. Soud prvního stupně se pokusil odstranit rozpory mezi oběma znaleckými posudky, a proto sám ustanovil znalce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno]. Ten žalobkyni osobně dne [datum] vyšetřil a znaleckým posudkem stanovil výši ZSU na 257 737 Kč. Soud prvního stupně se správně zabýval hodnocením jednotlivých domén dle Metodiky Nejvyššího soudu k nemajetkové újmě na zdraví (§ 2958 ve spojení s § 2957 o. z., rovněž pak [ústavní nález]) – dále jen„ Metodika“ - jednotlivými znalci, správně uvedl, že žalobkyni neuvěřil, že ji úraz limituje v běžném životě v takovém rozsahu, jak tvrdí, a správně vycházel z nového znaleckého posudku, kdy znalec vyšetřil aktuální zdravotní stav žalobkyně a náhradu vyčíslil na 257 737 Kč. Poté však zcela nepochopitelně a prakticky bez jakéhokoliv náležitého zdůvodnění rozhodl o přiznání částky 450 000 Kč, tj. cca 1,75násobku náhrady určené znalcem. V této části považuje žalovaný rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Žalovaný si je vědom toho, že sama Metodika připouští zvýšení či snížení základní částky náhrady. V daném případě však byla náhrada stanovená znalcem navýšena o téměř 75 %, což je naprostý exces oproti tomu, jaká zvýšení předpokládá Metodika. Přitom pro to není dán ani žádný z důvodů Metodikou předpokládaný. Zdůvodnění navýšení obsahuje odstavec 26. a 27. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Zde se uvádí odkaz na jiná soudní rozhodnutí, které se týkají konkrétních případů, aniž by bylo vysvětleno, jako relevanci mají tato rozhodnutí pro řešený případ. Dále je zde poukaz na to, že žalobkyni v důsledku utrpěného úrazu poklesla pracovní schopnost a po úrazu pracuje pouze na částečný úvazek. To ovšem není něco, co by znalec ve svém posudku nezohlednil (položka D850). Je třeba přihlédnout i k tomu, že náhrada za ZSU není jedinou náhradou, která se žalobkyni v souvislosti s úrazem poskytuje. Žalovaný již žalobkyni nahradil ztrátu na výdělku, bolestné, hotové výdaje spojené s léčbou. Žalobkyně rovněž pobírá invalidní důchod, kterým je kompenzována její snížená pracovní schopnost. Na straně žalobkyně neexistují žádné specifické individuální okolnosti, které by znalecký posudek nepostihoval. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Proti výrokům III., IV. (výrok V. je výrokem závislým –„ pozn. odvolacího soudu“) citovaného rozsudku se včas odvolala i žalobkyně. Uvedla, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že měla úspěch ohledně uplatněné náhrady mzdy a žalovaný pak ohledně uplatněné náhrady duševních útrap. Za nesprávné má však posouzení dalšího nároku na ZSU, kdy soud prvního stupně nesprávně považuje za úspěch žalovaného zamítnutí tohoto nároku co do částky 350 106 Kč. Dle žalobkyně mělo být vycházeno z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a soud prvního stupně jí měl v případě tohoto nároku přiznat plnou náhradu nákladů řízení. V této souvislosti je pak dotčen i výrok IV., v rámci nějž soud prvního stupně vycházel z nesprávného závěru o stejném procesním úspěchu a neúspěchu obou účastníků. Součástí odvolání je pak vyčíslení nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně v celkové výši 170 610 Kč včetně DPH. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v uvedené výši, dále aby změnil výrok IV. tohoto rozsudku tak, že náklady řízení státu uloží zaplatit žalovanému s tím, že žalobkyni bude přiznána i náhrada nákladů odvolacího řízení.

4. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že kvituje postup soudu prvního stupně, který vzal při stanovení výše ZSU v potaz i jiné srovnatelné případy. Je třeba zdůraznit, že o výši ZSU rozhoduje soud dle své úvahy, v rámci níž bere v potaz i výsledky provedeného dokazování. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku úvahu, jíž byl veden, náležitě odůvodnil, a žalobkyně proto s rozhodnutím souhlasí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a V. potvrdil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

6. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyl tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] přecházela v ranních hodinách přechod pro chodce v ulici [anonymizováno] v [obec], kdy na namrzlé komunikaci uklouzla a při pádu utrpěla vícenásobnou zlomeninu v oblasti hlezenného kloubu a zhmoždění dolního konce bérce levé končetiny. Žalovaný nezajistil takový stav komunikace, který by umožňoval bezpečný pohyb osob, a své odpovědnosti se nezprostil tím, že povinnost udržovat komunikace schůdné (sjízdné) přenesl na jiný subjekt. Na vozovce přetrvávala v předmětném místě a čase, kdy k úrazu žalobkyně došlo, závada ve schůdnosti, v důsledku které vznikl úraz žalobkyně, škoda na zdraví, a následně i náklady spojené s léčebným procesem. Žalobkyně byla hospitalizována na chirurgickém oddělení [příjmení] [anonymizováno] v [obec] v době od [datum] do [datum]. Při operačním výkonu byla provedena osteosyntéza, při dalším operačním výkonu jí byl z kosti odstraněn osteosyntetický materiál. V pozdějším období se na postižené končetině vyvinula nestabilita hlezenného kloubu s artrózou a algodystrofický syndrom periférie levé dolní končetiny. Po operaci bydlela dva měsíce u dcery, která se o ni po dobu, co měla sádru, starala. Jakmile jí byla sádra odstraněna, přestěhovala se zpět domů. Následně absolvovala vyšetření na chirurgickém oddělení [příjmení] [anonymizováno] v [obec], a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], a rehabilitace ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Poté podstoupila v rehabilitačním centru v [nemocnice] v [obec] v období od [datum] do [datum] celkem 21 procedur. Při vyšetření žalobkyně dne [datum] v [nemocnice] a poliklinice [obec] jí byla doporučena šetrná nebolestivá rehabilitace (vířivky), při vyšetření u lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo konstatováno, že bolestné obtíže přetrvávají, rehabilitace přinášejí pouze dočasný efekt, při vyšetření dne [datum] u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (neurologická ambulance) byly žalobkyni opět doporučeny rehabilitace. V důsledku poklesu pracovní schopnosti žalobkyně v rozsahu 35 % jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, a to od [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 160 000 Kč (ztráta na výdělku, nemajetková újma – duševní útrapy), a to předžalobní výzvou ze dne [datum]. Za vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vynaložila žalobkyně částku 8 000 Kč. Na základě shora popsané škodné události bylo již rozhodnuto o nároku žalobkyně na zaplacení bolestného a nákladů léčení, a to jednak rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (bolestné). Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalovaný nezajistil takový stav komunikace, který by umožňoval bezpečný pohyb osob a své odpovědnosti se nezprostil tím, že povinnost udržovat komunikace schůdné (sjízdné) přenesl na jiný subjekt. Na vozovce přetrvávala v předmětném místě a čase, kdy k úrazu žalobkyně došlo, závada ve schůdnosti, v důsledku které vznikl úraz žalobkyně a tedy škoda na zdraví, a následně i náklady spojené s léčebným procesem. Dále bylo o těchto nárocích žalobkyně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl schválen smír účastníků řízení s tím, že tímto smírem jsou zcela vypořádány nároky uplatněné žalobkyní vůči žalovanému v řízení vedeném u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. [spisová značka], o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto (náklady léčení).

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na tato skutková zjištění soudu prvního stupně plně odkazuje.

9. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1).

10. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. V daném případě došlo k porušení právní povinnosti na straně žalovaného v lednu 2016, je tedy zapotřebí použít režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, [účinnost] (dále jen„ o. z.“).

14. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně uplatňuje, resp. uplatňovala vůči žalovanému tyto nároky:

1) Nemajetková újma – duševní útrapy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím

Tento nárok byl soudem prvního stupně zamítnut již pravomocným výrokem II. jeho rozsudku

2) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 106 525,60 Kč s příslušenstvím

Ohledně této částky uzavřeli účastníci smír, který byl schválen již pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V něm se žalovaný zavázal zaplatit na tento nárok žalobkyni celou žalovanou jistinu a kapitalizovaný úrok z prodlení z období od [datum] do [datum] ve výši 9 400 Kč.

3) ZSU ve výši 792 106 Kč s příslušenstvím

Uvedený nárok byl co do částky 342 106 Kč s příslušenstvím soudem prvního stupně zamítnut již pravomocným výrokem II. jeho rozsudku. Co do částky 450 000 Kč s příslušenstvím bylo žalobě výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně vyhověno; tento věcný vyhovující výrok je předmětem přezkumu odvolacího soudu, neboť byl napaden odvoláním žalovaného.

4) Náklady vyhotoveného znaleckého posudku ve výši 8 000 Kč

Tento nárok byl soudem prvního stupně zamítnut již pravomocným výrokem II. jeho rozsudku

Odvolací soud tak konstatuje, že předmětem odvolacího řízení je jako jediný nárok žalobkyně ad 3) na zaplacení ZSU, a to v rozsahu částky 450 000 Kč s příslušenstvím, přiznané žalobkyni výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně. Co do zbytku všech dalších požadovaných nároků, uvedených shora, je již o věci pravomocně rozhodnuto. Proto se jimi odvolací soud nebude dále v odůvodnění tohoto rozsudku zabývat.

15. Odvolací soud předně konstatuje, že ohledně základu nároku na zaplacení ZSU nebylo mezi účastníky sporu, sporná byla pouze jeho výše. Ostatně již v řízení soudu prvního stupně sp. zn. [spisová značka] ve spojení s řízením u Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] byla otázka základu nároku, tedy (v daném případě výlučné) odpovědnosti žalovaného za újmu na zdraví, vzniklou žalobkyni v důsledku škodné události ze dne [datum], ve smyslu ust. § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), jednoznačně vyřešena a uzavřena. Bylo konstatováno protiprávní jednání žalovaného (porušení ust. § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích), vznik újmy (škody) na straně žalované, jakož i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy žalované s tím, že k liberaci žalovaného nedošlo. Rozsudky a usnesení, vydané v tomto řízení, kterým bylo o žalobě žalobkyně věcně rozhodnuto (viz shora uvedený zjištěný skutkový stav věci), jsou již pravomocné, a odvolací soud z nich mj. také vycházel, když v tomto řízení neshledal (ani z hlediska procesních postojů účastníků) důvodů pro jiný postup (srovnej rovněž § 13 o. z.).

16. Odvolací soud se shoduje s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, obsaženým v odstavcích 22. až 25. odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na něj plně odkazuje.

17. Připomíná, že za účelem určení výše ZSU, vzniklého na straně žalobkyně v důsledku uvedené škodné události ze dne [datum], byly vyhotoveny celkem 3 znalecké posudky. Jde jednak o znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] 2019 ze dne [datum], vyhotovený na základě objednávky žalobkyně, s doložkou dle § 127a o. s. ř. Uvedený posudek stanovil výši ZSU na částku 792 106 Kč. Dále to byl znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], vyhotovený k objednávce pojišťovny, rovněž s doložkou dle § 127a o. s. ř., který stanovil výši ZSU na částku 376 666 Kč. Konečně jím byl revizní znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], CSc. (dále jen„ revizní znalec“), [číslo] ze dne [datum], zadaný soudem prvního stupně, jímž byla výše ZSU stanovena na částku 257 737 Kč (dále jen„ revizní znalecký posudek“). Všichni tři znalci pak byli soudem prvního stupně vyslechnuti.

18. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud považuje za podstatné, že revizní znalec vyšetřil žalobkyni osobně celkem 2x, naposledy dne [datum]. Zjistil tak její aktuální zdravotní stav, důležitý právě z hlediska stanovení rozsahu a výše ZSU. Znalec [příjmení] [příjmení] přitom vyšetřoval žalobkyni již v roce 2017 a dále v květnu 2019, znalec [příjmení] [příjmení] osobní vyšetření žalobkyně vůbec neprovedl. Je tak zřejmé, že nejaktuálnější informace o zdravotní stavu žalobkyně měl právě soudem ustanovený revizní znalec. Úraz se žalobkyni přihodil dne [datum], a jak znalec [příjmení] [příjmení], tak revizní znalec, se shodli na ustálení zdravotního stavu žalobkyně k datu [datum]. Ustálení zdravotního stavu je okamžik, kdy jsou stabilizována všechna tělesná a duševní poškození zdraví pocházející z jedné škodné události. Je pravdou, že Metodika hovoří v tomto směru o době zpravidla 1 roku poté, co došlo ke škodní události. Připouští však, že při komplikovanější léčbě to může být okamžik, kdy je ukončena poslední léčba zranění (zde lékařská zpráva [právnická osoba], ortopedická ambulance, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne [datum]).

19. Nadto odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že revizní znalec svůj posudek řádně odůvodnil a přesvědčivě obhájil jeho závěry i při svém výslechu. Revizní znalec vysvětlil, z jakého důvodu některé položky a domény nehodnotil vůbec, a u některých stanovil nižší stupeň obtíží, a to mj. s ohledem na to, že mu byl znám aktuální zdravotní stav žalobkyně (položky [anonymizováno] – zdvihání a nošení břemen, [anonymizováno] – používání dopravy, [anonymizováno] – příprava jídla, [anonymizováno] – pomoc druhým).

20. I odvolací soud tak při určení výše ZSU vycházel z revizního znaleckého posudku, jehož závěry považuje za přesvědčivé a přiléhavé. Dle uvedeného znaleckého posudku a Metodiky tak vzniklo v důsledku škodné události ze dne [datum] žalobkyni ZSU v rozsahu 2,0208333333 % (obtíže korigované vahou - celkové omezení žalobkyně ze všech sfér lidského života) z výchozí rámcové částky 12 754 000 Kč pro rok 2018 (v roce 2019 došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně), celkem tedy 257 737 Kč po zaokrouhlení. Tato částka také dle přesvědčení odvolacího soudu žalobkyni na ZSU náleží.

21. Pokud soud prvního stupně navýšil tuto částku o dalších 192 263 Kč, nepostupoval správně. Jeho rozhodnutí není v tomto směru jednak řádně odůvodněno (odstavec 26. a 27. odůvodnění napadeného rozsudku), když bez kontextu k projednávané věci pouze cituje některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen„ NS“) a Ústavního soudu (dále jen„ ÚS“). Pokud pak snad soud prvního stupně poukazuje na pokles pracovní schopnosti žalobkyně po úrazu, tato skutečnost byla již revizním znalcem zohledněna v revizním znaleckém posudku (položka [anonymizováno]). Odvolací soud rovněž připomíná, že z uvedeného důvodu byl žalobkyni rovněž přiznán invalidní důchod I. stupně.

22. Odvolací soud tak považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, pokud jím byla přiznána částka 257 737 Kč. Žalobkyně má pak podle § 1968 a § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z uvedené částky. Výše požadovaného úroku z prodlení 9,75 % ročně pak nepřevyšuje výši zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Běh tohoto úroku (od [datum] do zaplacení) je pak odvozen od data [datum], stanoveného žalobkyní žalovanému k úhradě ZSU v předžalobní výzvě ze dne [datum].

23. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud změnil podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku I. tak, že žalobu zamítl ještě co do částky 192 263 Kč s požadovaným příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a jinak tento výrok dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

24. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (nároky ad 1), 2) a 4)), resp. dle § 142 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že rozhodnutí o výši nároku ad 3) záviselo na znaleckém posudku, resp. úvaze soudu.

25. V rámci řízení před soudem prvního stupně byly předmětem řízení různé nároky na náhradu újmy, ať už majetkového či nemajetkového charakteru. Pro určení úspěchu a neúspěchu stran sporu je tak v daném případě zapotřebí vyjít z porovnání tarifních hodnot těchto jednotlivých nároků (srovnej usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] / [spisová značka]). Odvolací soud pak zdůrazňuje, že v případě nároku na nemajetkovou újmu (v projednávané věci v případě nároků ad 1) a 3)) se vychází z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“). V tomto směru odkazuje na usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], či usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně měla úspěch v případě nároku ad 2) – tarifní hodnota 106 525,60 Kč a nároku ad 3) – tarifní hodnota 50 000 Kč, tedy co do částky 156 525,60 Kč, tj. 73 %. Žalovaný měl úspěch v případě nároku ad 1) – tarifní hodnota 50 000 Kč a nároku ad 4) – tarifní hodnota 8 000 Kč, tedy co do částky 58 000 Kč, tj. 27 %. Žalobkyně má tedy v rámci řízení před soudem prvního stupně vůči žalovanému nárok náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 % (73-27).

26. Náklady řízení žalobkyně činí odměna jejího právního zástupce za úkon předžalobní výzvy ze dne [datum], která se týkala ztráty na výdělku ve výši 60 000 Kč a nároku za duševní útrapy ve výši 100 000 Kč (zde tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT 60 000 Kč + 50 000 Kč, tj. 110 000 Kč) ve výši 5 500 Kč, dále odměna za změnu žaloby ze dne [datum] (zde tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT 50 000 Kč + 106 525,60, tj. 156 525,60 Kč) ve výši 7 380 Kč, a dále těchto 12,5 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 214 525,60 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT, tj. odměna ve výši 9 180 Kč: převzetí a příprava zastoupení, změna žaloby ze dne [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne [datum] – zde odměna ve výši ½, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], a ze dne [datum] Celkem tak odměna právního zástupce tvoří částku 127 630 Kč Náklady řízení dále tvoří 15 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 4 500 Kč, a 21 % DPH z částky 132 130 Kč ve výši 27 747,30 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí částku 159 877,30 Kč; z toho 46 % tvoří částku 73 544 Kč po zaokrouhlení. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo tedy rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud nepřiznal právnímu zástupci odměnu za úkon právní služby – porada se žalobkyní přesahující 1 hodinu dne [datum], neboť tento úkon nebyl nikterak doložen.

27. České republice vznikly před soudem prvního stupně náklady řízení v podobě znalečného, vyplaceného z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně v celkové výši 6 098,44 Kč. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni zaplatit náklady státu v rozsahu svého procesního neúspěchu ve věci, tedy žalobkyně v částce 1 646,58 Kč (27 %) a žalovaný v částce 4 451,86 Kč (73 %). V tomto směru bylo také rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku. [příjmení] přiznaného znalečného ve výši 20 000 Kč byl vyplacen ze zálohy, složené žalovaným ve stejné výši. Tato částka však netvoří náklady řízení státu, jak nesprávně uzavřel soud prvního stupně, ale tvoří náklady řízení žalovaného.

28. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“). Žalovaný je za splnění podmínek uvedených v ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1 % z přiznané částky, tj. nemajetkové újmy - ZSU ve výši 257 737 Kč, tedy částku 2 577,40 Kč (položka 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu o soudních poplatcích. Takto bylo také rozhodnuto výrokem IV. tohoto rozsudku.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem V. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Tarifní hodnotu tvoří v odvolacím řízení částka 50 000 Kč, neboť předmětem odvolacího řízení byl pouze nárok na zaplacení ZSU, tedy nemajetkové újmy v částce 450 000 Kč (viz odkaz na judikaturu shora). Žalobkyně pak byla v rámci tohoto stadia řízení tak plně úspěšná, neboť rozhodnutí o výši záviselo v daném případě na znaleckém posudku, resp. úvaze soudu.

30. Tarifní hodnotou pro výpočet odměny právního zástupce žalobkyně je dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT částka 50 000 Kč. Výše odměny za 1 úkon právní služby tak činí 3 100 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil v rámci odvolacího řízení 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) a 2 úkony právní služby v rozsahu ½ po 1 550 Kč (odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, avšak pouze co do výroků ohledně náhrady nákladů řízení, tedy nikoliv ohledně věci samé; účast při vyhlášení rozsudku odvolacím soudem dne [datum]). Celkem tedy odměna činí 9 300 Kč. Dále náklady řízení tvoří 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 200 Kč, náhrada za zmeškaný čas za cestu z [anonymizováno] do [obec] a zpět ve dnech [datum] a [datum] v rozsahu 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 200 Kč, a 21 % DPH z částky 11 700 Kč ve výši 2 457 Kč, celkem tedy 14 157 Kč Odvolací soud nepřiznal právnímu zástupci žalobkyně náhradu cestovného, neboť nedoložil kopii velkého technického průkazu použitého vozidla.

31. K plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů určil odvolací soud lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem.