o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2022 č. j. 5 C 85/2021-80,

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu žalobce, pokud se jí domáhal, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu 461 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 961 451 Kč od [datum] do [datum] a z částky 461 451 Kč od [datum] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 104 832 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci jako manželé uzavřeli s matkou žalobce rámcovou smlouvu o poskytnutí půjčky (dále jen„ Rámcová smlouva o půjčce“) dne [datum] se sjednanou dobou splatnosti dne [datum]. Dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce ze dne [datum] uzavřený mezi žalobcem a jeho matkou jako věřitelkou, kterou byla změněna lhůta splatnosti půjčených peněžních prostředků do [datum] (případně [datum]) posoudil soud prvního stupně jako neplatný ve vztahu k žalované. Žalobce ani jeho matka jako věřitelka nepopřeli skutečnost, že právní úkony bránící promlčení (dodatek [číslo] ze dne [datum] a uznání dluhu ze dne [datum]) byly podepsány bez souhlasu žalované. Dle soudu prvního stupně s ohledem na výši finančních částek tyto úkony nebylo možno považovat za běžné nakládání s majetkem nacházejícím se ve společném jmění účastníků řízení (dále jen„ SJM“). Žalovaná vznesla námitku promlčení a za situace, kdy pro ni není dodatek [číslo] o uznání dluhu závazný, soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka žalobce, která mu byla postoupena věřitelkou, jeho matkou, dne [datum], je promlčena, neboť tříletá promlčecí lhůta uplynula dne [datum]. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, neshledal ji soud prvního stupně důvodnou. Původní věřitelka mohla svůj nárok uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, a pokud tak neučinila, postoupila žalobci promlčený dluh. Soud prvního stupně uzavřel, že na straně žalované nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, navíc pokud plnil žalobce za žalovanou, plnil tak bez jejího souhlasu, neboť žalovaná existenci závazku popírala, respektive namítala jeho promlčení. Pokud žalobce plnil bez jejího souhlasu své matce jako věřitelce, šlo o dobrovolné plnění promlčeného dluhu, které poskytl z morálních důvodů a nevznikl mu tak nárok na plnění vůči žalované.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce, který namítal, že dodatek [číslo] ze dne [datum], kterým byla prodloužena splatnost půjčky poskytnuté jeho matkou účastníkům řízení jako manželům dne [datum], a uznání dluhu co do důvodu a výše, bylo přiměřené poměrům účastníků a jeho jednání i ve smyslu staré právní úpravy lze považovat za běžné. Uvedl, že k existenci uvedené půjčky existovala zástavní smlouva ze dne [datum], kdy zástavní právo bylo s právními účinky vkladu zapsáno [stát. instituce]. K výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí a jeho vzdání se věřitelkou, došlo nikoliv proto, že by snad byla poskytnutá půjčka účastníkům jimi vrácena, ale potvrzení o vzdání se zástavního práva věřitelka paní [jméno] [příjmení] učinila z toho důvodu, že účastníci žádali o refinancování hypotéky, v čemž by nemohli být úspěšní, pokud by na bytové jednotce vázlo zástavní právo ve prospěch věřitelky [jméno] [příjmení]. Poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2019, č. j. 46 C 341/2017-400, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 19 Co 34/2020-462, kterým bylo mezi účastníky vypořádáno společné jmění manželů, když výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 byla do vlastnictví žalované přikázána ½ závazku vyplývajícího ze smlouvy o poskytování půjčky ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení a věřitelkou [jméno] [příjmení], kdy šlo o jistinu ve výši 961 451 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Obvodní soud pro Prahu 10 po provedeném dokazování dospěl k závěru o existenci pohledávky s tím, že je součástí společného jmění manželů účastníků. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 vedl žalobce k úhradě dluhu za oba účastníky věřitelce [jméno] [příjmení] a ona na něj svou pohledávku ve výši 1 922 906 Kč s příslušenstvím formálně postoupila, aby žalobce mohl žalované prokázat zánik původního dluhu a vznik jeho regresního nároku vůči ní. Oznámení o postoupení pohledávky žalované zaslal a ta ničeho proti postoupení nenamítala. Žalovaná začala pohledávku sporovat, přestože bylo rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze rozhodnuto, že pohledávka existuje. Žalované bylo známo, že půjčky dle Rámcové smlouvy o půjčce byly běžným zdrojem jejich finančních prostředků, ze kterých se hradily společné výdaje. Žalovaná dokonce tvrdila zánik pohledávky, který prokazovala nedatovaným prohlášení, když věděla, že téhož dne uzavřela zástavní smlouvu, která úhradu pohledávky věřitelce zajišťovala. Věřitelka účastníků souhlasila s prodloužením splatnosti poskytnuté půjčky pouze z dobré vůle, neboť by musela jinak žalovat nejen žalovanou, ale i svého syna. To nyní žalovaná vykládá k tíži žalobce. Dále žalobce uvedl, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, neboť se nemohl úhrady po žalované domáhat dříve, než bylo pravomocně konstatováno, že pohledávka z Rámcové smlouvy o půjčce existuje a je způsobilá být předmětem vypořádání společného jmění účastníků (dále jen„ SJM“). Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, která podporují jeho závěr. Žalobce má za to, že pokud soud prvního stupně měl za to, že je třeba prokázat, že nakládání s finančními prostředky z Rámcové smlouvy o půjčce je nakládání běžné, měl v tomto smyslu žalobce poučit, aby mohl reagovat. Ani žalovaná a ani soud totiž v průběhu řízení nezpochybňovali, že by se o běžné nakládání nejednalo. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání, náhradu nákladů odvolacího řízení uplatnil.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce a k jí vznesené námitce promlčení uvedla, že žalobce již ve svém návrhu na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] tvrdil, že účastníci dne [datum] uzavřeli jako manželé s jeho matkou Rámcovou smlouvu o půjčce, jejíž splatnost si dohodli na [datum]. Již v tomto řízení žalovaná proti existenci pohledávky brojila a rovněž uplatnila námitku promlčení a poukázala i na protokoly z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum] a [datum]. Zdůraznila, že matka žalobce se ve své výpovědi v řízení před Obvodním soudem [obec a číslo] o dodatku nezmiňovala a splatnost půjčky určila na rok 2014. Žalobce ve svém podání ze dne [datum] požadoval úroky od [datum]. Dle žalované došlo k promlčení pohledávky původní věřitelky matky žalobce uplynutím tříleté promlčecí doby ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy od [datum]. Žalovaná je přesvědčena o tom, že dodatek [číslo] ze dne [datum] k Rámcové smlouvě o půjčce byl uzavřen zpětně až v průběhu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 o vypořádání SJM účastníků. Dodatek [číslo] žalobce předložil až v průběhu tohoto řízení, a to až v listopadu 2018, do té doby i úroky z prodlení vypočítával od splatnosti půjčky k [datum]. Dle žalované je zvláštní, že žalobce po celou dobu řízení o vypořádání SJM, pracuje se splatností k [datum] a po dvou letech řízení po námitce žalované na promlčení pohledávky, se rozvzpomene, že uzavřel v roce 2014 dodatek o prodloužení splatnosti, v rámci stěhování na něj zapomněl a našel ho teprve na konci roku 2018. Rovněž matka žalobce při svém výslechu [datum] jako věřitelka z Rámcové smlouvy o půjčce uvedla, že půjčka byla splatná v roce 2014. Žalovaná poukázala na ustanovení § 696 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 714 o. z., kdy dle ní žalobce obecně nebyl oprávněn bez souhlasu žalované dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce uzavřít, neboť jde o takový typ smluvního dokumentu, který nemá povahu běžné správy záležitostí druhého manžela a žalovaná se tím dovolávala i neplatnosti takového jednání. Žalobce se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] stal majitelem promlčené pohledávky a žalovaná námitku promlčení, v souladu s ustanovením § 610 odst. 1 o. z., vznesla. V případě, že splatnost pohledávky nastala [datum], pak k jejímu promlčení došlo dne [datum]. Tvrzení žalobce o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy považuje žalovaná za účelové a neodůvodněné. Pokud žalobce údajnému věřiteli z Rámcové smlouvy o půjčce, kterým je shodou okolností jeho matka, uhradil za žalovanou její pohledávku, pak ve smyslu § 1937 o. z. plnil za třetího, to co by měla tato osoba plnit svému věřiteli sama. Žalobci nemohl v žádném případě z tohoto titulu vzniknout tzv. subrogační regres vůči žalované, neboť plnil bez jejího souhlasu a neuhradil její závazek z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Pokud by i skutečně za žalovanou plnil, neměl k tomu její souhlas, což je zákonný předpoklad pro vznik tzv. subrogačního regresu vůči žalované. Pokud dlužník nesouhlasí, aby za něho třetí osoba jeho dluh splnila, tato třetí osoba tak učinit nemůže, a to zcela bez ohledu na její vůli či osobní vztah k dlužníkovi. Žalovaná Rámcovou smlouvu o půjčce rozporovala již za trvání manželství, což bylo žalobci známo a bylo mu tedy známo, že s žádným plněním nesouhlasí. Žalobce tak nikdy ani případným splněním dluhu nemohl vstoupit do práv věřitele a nevznikl mu tak subrogační regres vůči žalované ze zákona. Dle žalované neexistuje právní titul, na základě kterého by žalobce mohl v tomto řízení úspěšně vymáhat uplatněnou pohledávku za žalovanou. Navrhla, aby Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci povinnost uhradit jí náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Účastníci dne [datum] podepsali s [jméno] [příjmení], matkou žalobce (dále jen„ věřitelka“), Rámcovou smlouvu o půjče, na základě které si dohodli, že na žádost účastníků bude věřitelka poskytovat účastníkům jednotlivé půjčky do celkové výše 3 000 000 Kč a účastníci se zavázali jí poskytnuté peněžní prostředky vrátit najednou, a to nejpozději k [datum] s tím, že jsou oprávněni kdykoliv provést částečnou nebo celkovou splátku dluhu před uvedeným datem. Žalobce podepsal s věřitelkou dne [datum] dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě o půjčce, kde bylo v textu uvedeno, že peněžní prostředky měly být vráceny nejpozději do [datum] z důvodu nevrácení peněžních prostředků a poskytnutí lhůty pro jejich vrácení. Rovněž bylo v dodatku [číslo] dohodnuto, že peněžní prostředky budou vráceny najednou, a to nejpozději do [datum]. Dne [datum] žalobce podepsal uznání dluhu co do výše 2 922 902 Kč, včetně přirostlého úroku z titulu nevypořádané a již splatné půjčky, která byla poskytnuta na základě Rámcové smlouvy o půjčce ve znění jejího dodatku [číslo]. Žalobce se zavázal dluh na výzvu věřitele zaplatit. Žalobce uzavřel dne [datum] s věřitelkou smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které mu věřitelka postoupila svoji pohledávku za žalobcem a žalovanou ve výši 1 922 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2019, č. j. 46 C 341/2017-400, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 19 Co 34/2020-462, bylo vypořádáno společné jmění účastníků mimo jiné tak, že do vlastnictví každého z účastníku byla přikázána mimo jiné ½ závazku vyplývajícího z Rámcové smlouvy o půjčce ze dne [datum], tj. jistina ve výši 961 451 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V řízení o vypořádání SJM věřitelka jako svědkyně vypověděla, že jí žalobce půjčky od roku 1996 do roku 2004 vracel, nevrátil jí půjčky poskytnuté od roku 2004 v celkové výši 2 195 702,09 Kč. Od [datum] již žalobci ani žalované další částky nepůjčila. Dle věřitelky jako svědkyně se půjčka stala splatnou [datum] a věřitelka k datu její výpovědi žalobu nepodala. Žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky dne [datum] a téhož dne započetl svoji pohledávku vůči žalované ve výši 1 274 220,85 Kč (jistina včetně příslušenství) proti pohledávce žalované ve výši 500 000 Kč a zároveň jí oznámil, že jeho pohledávka za ní po započtení činí 774 220,85 Kč. Započtení bylo žalované doručeno [datum]. Žalobce s věřitelkou podepsal dne [datum] dohodu o úhradě pohledávky s tím, že ke dni postoupení pohledávky tedy [datum] činila pohledávka postupitele (věřitelky) 2 452 413,41 Kč. Žalobce se zavázal uhradit jí pohledávku ve výši 2 187 657 Kč (jistina 1 922 902 Kč a polovinu úroků z prodlení ve výši 264 755 Kč) a to tak, že převedl na svědkyni svoji pohledávku za společností [právnická osoba] ve výši 861 334,20 Kč, dále tak, že částku 880 900 Kč vloží na bankovní účet postupitele a částku 445 422,80 Kč do jednoho roku tak, že plnění, které mu bude vypláceno soudním exekutorem, poukáže na účet postupitele. Žalobce Od roku 2018 do roku 2020 byly učiněny v hotovosti vklady na účet svědkyně [jméno] [příjmení], ale nebylo možno zjistit, kdo peníze na účet vložil. [datum] bylo soudním exekutorem zasláno na účet svědkyně [jméno] [příjmení] 247 375,80 Kč.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na toto vylíčení skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně plně odkazuje.

8. Soud prvního stupně věc po právní stránce správně posuzoval podle o. z., neboť k tvrzenému bezdůvodnému obohacení žalované mělo dojít po [datum].

9. Podle § 714 odst. 1 a 2 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

10. Podle § 586 odst. 1 a 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

11. Podle § 1936 odst. 1 o. z. věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

12. Podle § 1937 o. z. souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Odvolací soud má shodně jako soud prvního stupně za prokázáno, že účastníci řízení jako manželé uzavřeli s věřitelkou dne [datum] Rámcovou smlouvu o půjčce, na základě které jim věřitelkou byly poskytovány půjčky, které oni spláceli. Splatnost všech poskytnutých půjček v rámci Rámcové smlouvy o půjčce byla touto smlouvu dohodnuta k [datum]. Primárně se odvolací soud zabýval otázkou, zda žalobcem a věřitelkou uzavřený a podepsaný dodatek [číslo] Rámcové smlouvy o půjčce zavazoval i žalovanou. Žalobou na vypořádání SJM se žalobce domáhal určení existence závazku z Rámcové smlouvy o půjčce a jeho přikázání účastníkům rovným dílem s příslušenstvím právě od [datum], tedy od jeho splatnosti. Věřitelka ve své svědecké výpovědi v řízení o vypořádání SJM účastníků rovněž uvedla splatnost půjček poskytnutých na základě Rámcové smlouvy o půjčce ke dni [datum]. Dle § 714 odst. 2 o. z. může manžel, který nesouhlasí s takovým závazkem namítat jeho neplatnost (odvolací soud konstatuje, že jde o relativní neplatnost podle § 586 o. z.), což žalovaná učinila již v rámci řízení o vypořádání SJM, v jehož průběhu žalobce dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě o půjčce předložil. Uznání dluhu co do důvodu a výše a změna jeho splatnosti, jde-li o několikamilionovou částku, nelze dle odvolacího soudu považovat ve smyslu ustanovení § 714 odst. 1 za běžnou záležitost, kdy může jeden z manželů zavazovat bez jeho souhlasu druhého manžela. Odvolací soud se shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že sjednání prodloužené lhůty splatnosti Rámcové smlouvy o půjčce dodatkem [číslo] žalobcem a věřitelkou je vůči žalobkyni neúčinné a neplatné, neboť nešlo o běžnou záležitost, kdy by mohl žalobce nahradit svým jednáním souhlas žalované. Ostatně žalobce i věřitelka potvrdili, že dodatek [číslo] Rámcové smlouvy o půjčce uzavřeli bez žalované záměrně, neboť věděli, že by s jeho uzavřením nesouhlasila. Splatnost závazku žalované vůči věřitelce z Rámcové smlouvy o půjčce tedy nastala [datum].

15. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

16. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

18. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

19. Podle § 629 odst. 1 a 2 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

20. Ze shora citovaných ustanovení se podává, že o. z. obsahuje obecnou tříletou subjektivní promlčecí lhůtu a desetiletou objektivní promlčecí lhůtu. V řešeném případě pohledávka věřitelky vůči žalované dospěla dne [datum] (tohoto dne mohla být poprvé uplatněna u soudu), tedy věřitelce počala tímto dnem běžet tříletá promlčecí lhůta k uplatnění její pohledávky vůči žalované u soudu. Uplyne-li byť jedna ze shora uvedených lhůt marně (tedy subjektivní či objektivní lhůta k uplatnění pohledávky) majetkové právo se promlčí. Promlčení pohledávky znamená ztrátu povinnosti dlužníka plnit, pokud úspěšně namítne promlčení. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně shledal žalovanou vznesenou námitku promlčení důvodnou, neboť dospěla-li pohledávka věřitelky [datum], musela by ji věřitelka uplatnit proti účastníkům řízení, resp. žalované u soudu nejpozději [datum], což prokazatelně neučinila. Odvolací soud se zabýval námitkou žalobce, že žalovaná námitku promlčení vznesla v rozporu s dobrými mravy, a shodně jako soud prvního stupně ji v rozporu s dobrými mravy neshledal, neboť věřitelce nic nebránilo zažalovat žalovanou u soudu včas, tedy do [datum]. Skutečnost, že by jí bylo nepříjemné, pokud by musela žalovat i žalobce jako svého syna, nebyla a ani nemohla být překážkou k uplatnění jejího nároku vůči účastníkům řízení. Pokud žalobce tvrdí, že plnil dluh za žalovanou dluh, žalovaná právem uplatnila vůči němu námitku promlčení ve smyslu § 1884 odst. 1, věta první o. z. (dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení). Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20„ posouzení námitky promlčení jako nesouladné s dobrými mravy je v praxi výjimečné a lze je akceptovat pouze v situacích, kdy je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil“. Odvolací soud proto uzavírá, že neshledal žalobcem tvrzené zneužití práva žalovanou, které spatřuje v popření pohledávky žalovanou a v osobním vnímání možného uplatnění nároku věřitelkou včas. Pokud věřitelka postoupila svoji pohledávku z Rámcové smlouvy o půjčce uzavřené s účastníky řízení na žalobce, postoupila mu pohledávku vůči žalované již promlčenou.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o žalobcem tvrzený nárok z bezdůvodného obohacení žalované a na jeho odůvodnění v bodě 9 napadeného rozsudku odkazuje. Žalovaná byla vůči věřitelce v postavení dlužnice a žalobce za ni mohl její závazek plnit pouze s jejím souhlasem. Žalobce v době tvrzeného plnění za žalovanou věděl, že závazek popírá a namítá jeho promlčení. Nemohlo tak dojít k subrogaci, tedy vzniku nároku žalobce vůči žalované, bez jejího souhlasu. Pokud žalobce plnil závazek věřitelce za žalovanou, šlo z jeho strany o dobrovolné plnění na promlčený závazek a nevznikl mu nárok na úhradu tohoto plnění žalovanou. Při tomto závěru je nadbytečné se zabývat tím, zda žalobce původní věřitelce uhradil finanční prostředky dle smlouvy o postoupení pohledávky mezi nimi uzavřené.

22. K odvolací námitce žalobce, že o nároku z Rámcové smlouvy o půjčce i vůči žalobkyni bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, kterým bylo mezi účastníky vypořádáno společné jmění manželů (přikázání ½ závazku vyplývajícího z Rámcové smlouvy o půjčce do vlastnictví žalované) odvolací soud konstatuje, že přikázání poloviny závazku každému z účastníků ničeho nevypovídá o jeho případném promlčení. Navíc v řízení o vypořádání SJM nepříslušelo se soudům zabývat se promlčením závazku účastníků vůči třetí osobě.

23. Odvolací soud uzavírá, že nárok uplatněný žalobcem vůči žalované je promlčený, neboť postoupená pohledávka z věřitelky na žalobce byla v okamžiku postoupení promlčena a žalovaná námitku promlčení uplatnila. Námitku promlčení neshledal za vznesenou s dobrými mravy, neboť ze strany žalované nebylo zjištěno žádné zneužití práva na úkor věřitelky.

24. Soud prvního stupně správně uzavřel, že zcela úspěšná žalovaná má ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, kterou však určil nesprávně. Účelně vynaložené náklady žalované jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta, a to za sedm úkonů právní služby po 10 180 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), z pct 461 451 Kč, a dále sedmi náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a dle jeho § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) 2x vyjádření, písm. g) účast při jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Žalované byla rovněž přiznána 21% DPH ze shora uvedených částek, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem činí náhrada účelně vynaložených nákladů žalované před soudem prvního stupně 88 766 Kč. Soudem prvního stupně byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v obecné třídenní pariční lhůtě do (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.), avšak odvolací soud lhůtu k plnění s ohledem na výši částky změnil na patnáctidenní dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř. Soud prvního stupně správně určil místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud opravil postupem podle § 164 o. s. ř. chybu v psaní, kdy došlo při vyhlášení rozhodnutí k záměně čísla 6 za číslo 0 (88 760 namísto 88 766 Kč).

25. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a změnil jej pouze v nákladovém výroku II. ve výši náhrady nákladů řízení a lhůtě k plnění dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena třemi úkony právní služby, z toho dvěma po 10 180 Kč a jedním po 5 090 Kč dle § 7 AT, z pct 461 451 Kč, a odměnou za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a jeho § 11 odst. 1 písm. d) sepis vyjádření, písm. g) účast při odvolacím jednání, a dle § 11 odst. 2 písm. f) účast při vyhlášení rozhodnutí. Žalované byla přiznána 21 % DPH ze shodných důvodů jako před soudem prvního stupně. Celkové náklady vzniklé žalované v odvolacím řízení činí po zaokrouhlení 31 884 Kč a tuto částku je žalobce povinen jí zaplatit v patnáctidenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) z důvodu celkové výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).