o zaplacení 35 750 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 18 C 282/2024-27, zastavil řízení co do částky 55 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 450 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 35 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 750 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 218 Kč (výrok V.). Soud prvního stupně uzavřel, že v řešené věci byl automobil ve vlastnictví žalovaného odstraněn jako překážka silničního provozu a žalobkyni tak náleží náklady na odtah a umístění vozu na odstavném parkovišti, které se právně kvalifikují analogicky jako náhrada škody. S odkazem na konstantní judikaturu soud prvního stupně moderoval škodu tak, že vyšel z přibližné ceny automobilu ve vlastnictví žalovaného. Co do části uplatněného nároku ve výši 55 450 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno z důvodu proběhlého insolvenčního řízení o úpadku žalovaného, kdy žalobkyně tento nárok vzniklý před úpadkem žalovaného měla uplatnit přihláškou v rámci insolvenčního řízení.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku III. a IV. Namítala, že nárok žalobkyně na náhradu škody je oprávněný a byl založen výlučně porušením povinnosti žalovaného a nelze považovat za spravedlivé a správné, aby náhrada škody způsobená žalobkyni byla v souhrnu snížena na méně než polovinu. Provozovatel vozidla tak může bez jakéhokoliv finančního postihu rezignovat na své povinnosti z provozu vozidla mu vyplývající a žalobkyně je ze zákona povinna za něj tyto povinnosti v podstatě bezplatně suplovat a vynakládat veřejné prostředky na odtah a střežení a prodej vozidla a na vymáhání pohledávky, aniž by jí byly kýmkoliv hrazeny. Na základě postupu soudu získá nakonec na základě rozsudku částku, která je zcela nedostačující k náhradě škody, která jí byla způsobena žalovaným. Takový výklad práva žalobkyně považuje v rozporu s právem na spravedlivý proces. Za nesprávný je třeba považovat výrok soudu prvního stupně i pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně v tomto směru postupoval v rozporu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., který zakotvuje, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, lze mu přiznat plnou náhradu nákladů řízení záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky 35 750 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 18. 2. 2024 do zaplacení a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.

4. Výroky I., II. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a rozsudek v těchto výrocích tak nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.) a nebyl tak předmětem přezkumu odvolacího soudu.

5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného. Toto usnesení téhož dne nabylo právní moci. Jak správně uvedl soud prvního stupně v bodu 3 napadeného rozsudku, žalobkyně se měla a mohla nárokem vzniklým před zjištěním úpadku domáhat přihláškou v rámci insolvenčního řízení, neboť podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen do „insolvenční zákon“) se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny účinky, kdy pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou lze-li je uplatnit přihláškou. Soud prvního stupně podle § 141a insolvenčního zákona řízení v rozsahu pohledávky vzniklé před úpadkem žalovaného, tedy nároku na úhradu ceny odtahu ve výši 1 900 Kč, nákladů na parkování za první 3 dny po 250 Kč a za 132 dnů po 400 Kč za dobu od 9. 5. 2023 do 18. 9. 2023 řízení zastavil celkem v částce 55 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 450 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících zjištění. Žalovaný byl ke dni 6. 5. 2023 vlastníkem vozidla [Anonymizováno] (dále také jen „předmětné vozidlo“). Stav tachometru předmětného vozidla činil ke dni 6. 10. 2021 (den koupě) 234 782 km a bylo zakoupeno za 7 900 Kč. Žalovaný byl určen vlastníkem tohoto vozidla rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 14. 2. 2023, č. j. 36 C 244/2022-28, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2023. Z tohoto rozsudku bylo zjištěno, že žalovaný, který vozidlo zakoupil, nezajistil jeho převod na svoji osobu, k čemuž se zavázal, a vozidlo bylo evidováno na jeho osobu v registru silničních vozidel až od 29. 6. 2023. Žalobkyně je příspěvkovou organizací [Anonymizováno] a předmětem její činnosti je mimo jiné výkon oprávnění [Anonymizováno] jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění silničních vozidel a provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie [Anonymizováno] a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání. Vozidlo bylo odtaženo dne 6. 5. 2023 žalobkyní a umístěno na parkoviště, neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Cena za parkování odtaženého vozidla na střeženém parkovišti činí od 4. do 108. dne včetně 400 Kč denně a následně 50 Kč denně. Na inzertním serveru byla nabízena srovnatelná vozidla jako [Anonymizováno] za ceny od 24 999 Kč s různým počtem najetých kilometrů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 100 550 Kč přípisem ze dne 12. 2. 2024, který se nepodařilo žalovanému doručit.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

8. Soud prvního stupně posoudil věc správně právně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“). Odvolací soud dále věc posoudil i podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen“ zákon o pozemních komunikacích“).

9. Podle § 45 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

10. Dle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

11. Dle § 19d odst. 1 až 4 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci (odst. 1). Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit (odst. 2). Pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně (odst. 3). Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně (odst. 4).

12. Podle § 19b odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn z částky získané z prodeje uhradit náklady podle odstavců 2 a 3, nese-li tyto náklady provozovatel silničního vozidla. Částka zbývající po odečtení těchto nákladů přechází do vlastnictví vlastníka pozemní komunikace, pokud si ji provozovatel silničního vozidla do 1 roku od doručení opakované výzvy nevyzvedl nebo nesdělil údaje nezbytné k jejímu předání.

13. Podle § 1723 odst. 1 o. z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2953 odst. 1 o. z., z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení (správně) zastavil co do částky 55 450 Kč z důvodu postupu dle § 141a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“) ve spojení s jeho ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) a § 140c, ale opomněl řízení zastavit ještě o jeden den, neboť v datovém rozmezí 9. 5. 2023 až 18. 9. 2023 (doba předcházející zahájení insolvenčního řízení žalovaného) jde o náklady za parkování za 133 dnů, nikoli 132 dnů. Odvolací soud proto řízení zastavil o dalších 400 Kč s příslušenstvím podle § 141a insolvenčního zákona ve spojení s jeho ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) a § 140c.

19. Ve věci samé bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodné době, tj. v den odtahu vozidla jeho vlastníkem a provozovatelem. Vozidlo bylo zakoupeno dne 6. 10. 2021 s platnou STK do 31. 10. 2021, bylo dáno do provozu v listopadu 1999 se stavem tachometru 234 782 km. Důvod odtahu vozidla je třeba hodnotit podle paragrafu 45 odstavec 4 zákona o pozemních komunikacích, neboť předmětné vozidlo představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci. Náklady na jeho odtažení představují náklady nejen na odtah, ale také náklady na jeho následné umístění tam, kde vozidlo již nebude překážkou provozu. V tomto případě na odstavné parkoviště žalobkyně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009). Mezi účastníky tak vznikl ze shora uvedeného důvodu závazkový vztah založený způsobením škody žalovaným představující právě shora uvedené vzniklé náklady žalobkyně (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03).

20. Odvolacímu soudu je znám rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016, který se zabývá poměrem ceny odtaženého vozidla a náklady na jeho odtažení a umístění. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se snažil z dostupných databází zjistit obvyklou cenu předmětného vozidla. Mezi cenou předmětného vozidla a náklady na jeho odtah je v tomto případě velký nepoměr (požadovaná částka 111 200 Kč s příslušenstvím), avšak odvolací soud shledal důvod pro moderaci výše škody pouze zčásti. Dle odvolacího soudu je třeba hodnotit nejen cenu odtažného vozidla, ale i skutečnost že žalovaný se o své vozidlo nijak nezajímal a nestaral. Neučinil po jeho koupi ani převod na svou osobu v registru motorových vozidel, o vlastnictví vozidla muselo být rozhodnuto rozsudkem. Žalovaný zanechal předmětné vozidlo jako překážku silničního provozu, o jeho osud se nijak dále nezajímal. Jinými slovy odvolací soud považuje za nezbytné zhodnotit ve věci i přístup žalovaného, který bez dalšího ponechal předmětné vozidlo svému osudu, nezajímalo ho, že je překážkou provozu, nesnažil se jej vyzvednout či učinit cokoli jiného, aby zamezil vzniku překážky provozu tímto vozidlem. Odvolací soud proto neshledal takové okolnosti případu, aby vymáhaná výše škody byla moderována pouze do výše hodnoty vozidla, ale moderoval ji úvahou na dvojnásobek ceny vozidla.

21. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Krajské budu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 25 Co 288/2024-88, odvolací soud konstatuje že toto rozhodnutí vycházelo z jiného zjištěného skutkového stavu a nelze je aplikovat na řešenou věc.

22. Odvolací soud shrnuje, že vozidlo žalovaného představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci, bylo žalobkyní v rámci její činnosti v souladu se zákonnými ustanoveními odtaženo a žalobkyni vznikly náklady spojené s odtahem a parkovným předmětného vozidla. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považuje v tomto konkrétním případě za přiměřenou částku náležející žalobkyni za vzniklou škodu částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení který byl správně vyčíslen soudem prvního stupně.

23. S odkazem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek v napadeném výroku III. dle paragrafu 220 odstavec 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

24. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolacího soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně i po změně rozsudku soudu prvního stupně zůstala v řízení před soudem prvního stupně převážně neúspěšná, úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

25. Jiná situace nastala v odvolacím řízení, kdy soud postupoval podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně se odvolala pouze co do částky 35 750 Kč s příslušenstvím a byla úspěšná ve 12 % tohoto nároku (úspěch žalobkyně 56 %, úspěch žalovaného 44 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalobce činí 12 %) a vzniklo jí v tomto rozsahu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2 540 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměně advokátů a náhradě advokátů za poskytování právních služeb v platném znění (dále jen „AT“) z částky 35 750 Kč a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve spojení s jeho § 11 odst. 1 písm. k) sepis odvolání a písm. g) účast při jednání. Žalobkyni byla přiznána 21 % DPH, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení po zaokrouhlení 9 050 Kč, 12 % z této částky činí 1 086 Kč a žalovanému bylo uloženo tuto částku jí zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. K odvolací námitce žalobkyně týkající se použití § 142 odst. 3 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení odvolací soud konstatuje, že neshledal důvod pro jeho aplikaci. Žalobkyně byla převážně neúspěšná z důvodu nepřihlášení své pohledávky v insolvenčním řízení žalovaného, nikoli z důvodu volné úvahy soudu. Nejde tak o volnou úvahu soudu v intencích § 142 odst. 3 o. s. ř. v pravém slova smyslu, na které by záviselo rozhodnutí o výši přiznaného plnění. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, odvolací soud konstatuje, že judikatura, která odvozuje přiměřenost nákladů na odtah a parkovné od stavu konkrétního automobilu je obecně známá, a žalobkyně přesto žaluje částky shora uvedenému nepřiměřené, ač jí musí být známo minimálně stáří vozidla, stav tachometru, platnost STK a ad.