o zaplacení 41 665 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. 12. 2023, č. j. 7 C 182/2023-70,
JUDr. Renáta Lukešová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 26. 3. 2025
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské ve věci
žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]
sídlem [Adresa žalobkyně]
zastoupená advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalovanému: [Jméno žalovaného], narozená [Datum narození žalovaného]
bytem [Adresa žalovaného]
o zaplacení 41 665 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. 12. 2023, č. j. 7 C 182/2023-70,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na zaplacení 41 665 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 665 Kč od 29. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 7 444 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha-západ.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 13 167 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 8 603,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.
1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 7 C 182/2023-70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 41 665 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 22 939 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha – západ náhradu nákladů řízení částkou, která bude stanovena v samostatném usnesení (výrok III.). Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném regresního plnění dle § 10 odst. 1 písm. b, c, e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, účinného do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“). Tvrdila, že žalovaný ujel z místa dopravní nehody, aniž by sepsal společný záznam o dopravní nehodě a nevyčkal příjezdu policie a znemožnil tak zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalovaný ujel z místa nehody bez sepisu společného záznamu o dopravní nehodě a dopravní nehodu neohlásil, žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství, náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů řízení České republice – Okresnímu soudu Praha – západ.
2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci z důvodu neprovedení navrhovaných důkazů. Žalovaný tvrdil, že nedošlo k dopravní nehodě, neboť poškozené vozidlo Ford Transit vjelo na červenou na přechod pro chodce a couváním se snažilo procházejícím chodcům přechod uvolnit a lehce nacouvalo nárazníkem do nárazníku Range Rover, řízeného žalovaným. Vozidlo Range Rover poškozeno nebylo, a to ani registrační značka. Dle žalovaného je jeho verze skutkového stavu zřejmá z fotodokumentace provedené řidičem poškozeného vozidla a žalovaným. Poukázal na skutečnost, že vozidlo Ford Transit bylo v dezolátním stavu, bylo poškozeno na mnoha místech, kdy tato poškození nemohla souviset s dopravní nehodou. Výše škody, kterou žalobkyně uplatňuje, nemohla vzniknout s předmětnou událostí. Soud prvního stupně vycházel z nepravdivých tvrzení žalobkyně, nenechal vypracovat znalecký posudek, jehož vypracování žalovaný navrhoval. Žalovaný poukázal na skutečnost, že pokud by došlo ke kontaktu Fordu Transit s vozidlem Range Rover, byla by poškozena registrační značka, která je vyrobena z hliníku. Žalovaný konstatoval, že z jednání soudu prvního stupně se z důvodu nemoci omluvil dne předcházejícího druhému jednání ve věci. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že spor nebyl o tom, zda k nehodě došlo, ale jakým způsobem k ní došlo. Namítala, že žalovaný v odvolání tvrdí zcela nové skutečnosti, to, že k nehodě vůbec nedošlo. Znalecký posudek předložený žalobkyní nemá žádné vady, žalovaný pouze konstatuje odlišný návrh, což samo o sobě není důvodem k provedení revizního znaleckého posudku. Tím spíš, když žalovaný tvrdí, že k žádné nehodě nedošlo. Dle žalobkyně je znalecký posudek v podstatě v neprospěch žalobkyně, neboť pokud by závěry znalce byly opačné, žalobkyně by nemusela vůbec pojistné plnění vyplatit a mohla by požadovat jeho vrácení od poškozeného. Žalobkyně požaduje zpět to, co již vyplatila. Znalec zkonstatoval, že cena opravy vozidla Ford Transit odpovídá ceně obvyklé. Nejednalo se pouze o opravu nárazníku, ale největší položkou byla poškozená křídla zadních dveří vozidla. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný svým nevhodným chováním zavinil, že událost nebyla schopna na místě vyšetřit Policie, když z místa nehody ujel, aniž by k tomu měl zřetele hodný důvod. Účast žalovaného při druhém jednání by ničeho nezměnila a žalobkyni není známo, že by se žalovaný z jednání omluvil. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.
5. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Dne [datum] v [Anonymizováno] hodin došlo v [adresa], na křižovatce [adresa] k dopravní nehodě tak, že žalovaný jako řidič osobního automobilu Range Rover, [SPZ] odbočil směrem z [adresa] a nedodržel dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za nákladním vozidlem Ford Transit, [SPZ], které řídil [jméno FO]. Došlo k nárazu přední části osobního vozidla Range Rover do nákladního vozidla Ford Transit. Žalovaný po nehodě odjel, aniž by sepsal společný záznam o dopravní nehodě, či ji ohlásil Policii ČR. Žalobkyně vyplatila poškozenému za poškození vozidla Ford Transit 41 665 Kč. Žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky vyzvala.
6. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně, pokud bylo tvrzeno ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně jako pojistitelky žalovaného a zjištění případné výše škody (kterou žalovaný sporoval, nesouhlasil s ní a již před soudem prvního stupně včas navrhl provedení znaleckého posudku). Odvolací soud proto nařídil vypracování znaleckého posudku z oboru doprava silniční, specializace technické posudky o příčinách silničních nehod, a ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace motorová vozidla a zemědělské stroje, znalcem [Anonymizováno]. [jméno FO] (dále jen „znalec [Anonymizováno]“). Ze znaleckého posudku ze dne 7. 2. 2025, pořadové č. [Anonymizováno], znalce [jméno FO] odvolací soud zjistil, že rozporná tvrzení řidičů o průběhu nehody, tedy poškozeného a žalovaného ve smyslu, zda se jednalo o couvání nebo náraz, nelze bez nestranného svědectví potvrdit ani vyvrátit. Tvrzení obou účastníků nehody jsou dle znalce technicky přijatelná. Výši náhrady nákladů na opravu vozidla ocenil znalec celkem na částku 61 186 Kč včetně DPH, kdy znalec v této částce nezohlednil srážku například 50 % na materiál, která je obvykle u pojišťovny v pojistných podmínkách a ve výpočtu škody se s nimi proto počítá. Pokud by tuto srážku zohlednil, byly by celkové náklady na opravu vozidla poškozeného 38 205 Kč s DPH. Znalecký posudek [Anonymizováno] předložený žalobkyní považuje soudem ustanovený znalec za nesprávný s ohledem na jeho zřejmé přehlédnutí poškození na zadních dveří poškozeného vozidla v oblasti části nápisu [jméno FO] a přibližně o 10 cm níže na pravých zadních dveří jasně ohraničené malé poškození pod nápisem ve velikosti pouze cca 1,8 cm krát 10 cm, kdy znalec [Anonymizováno] toto poškození pokládal za prvotní kontakt při vzájemném střetu vozidel a od toho se pak odvíjela jeho úvaha. Znalec [Anonymizováno] pak uvažoval vzhledem k velkému výškovému rozdílu nárazníku vozu Range Rover s vozem poškozeného od předpokládaného místa střetu technickou přijatelnost a hledal ve svém výpočtu souvislost s vysvětlením nehody v rychlosti, dynamickým kloněním, atd za pomoci simulačního programu. Soudem ustanovený znalec [Anonymizováno] uvedl, že toto do souvislosti s tvarem předního nárazníku vozu Range Rover dát nemohl, neboť žalovaný již vůz nevlastní. Znalec [Anonymizováno] však vyjádřil domněnku, že by toto shora uvedené malé ohraničené poškození mohlo odpovídat konci takzvaných „vidlí vysokozdvižného vozíku“, kdy při neopatrném nakládání palet s nákladem by k takovému poškození mohlo dojít. Z fotodokumentace fordu tranzit je zřejmé, že palety byly na ložné ploše vozu a tomu by odpovídal i proražený plastový nárazník ve stejném místě, ke kterému nemohlo dojít při vzájemném střetu vozidel a odpovídá tomu i poškození podlahy pod pravými zadními dveřmi. Spodní hrana pravých zadních dveří po havárii ve fotodokumentaci není deformovaná. Dokazování bylo dále doplněno listinami ze správního spisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [č. účtu] a to: vyrozuměním o odložení věci adresovaným žalovanému, z něhož bylo zjištěno, že byla odložena věc přestupku proti podezřelému žalovanému z důvodu nezjištění skutečností odůvodňující zahájení stíhání proti určité osobě; oznámením Policie ČR o přestupku ze dne [datum] ev. č. [adresa], z něhož bylo zjištěno, že ze spáchání přestupku jsou podezřelí oba účastníci silničního provozu, z nichž každý tvrdí svoji verzi střetu vozidel; protokolem Policie ČR o nehodě [adresa] ze dne [datum], z něhož bylo zjištěno, že Ford Transit byl při příjezdu Policie ČR již odstaven mimo jízdní část komunikace [Anonymizováno] a nebyl v konečném postavení po dopravní nehodě, na místě nebyly zjištěny žádné upotřebitelné stopy.
7. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ZPOPV.
8. Podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, nebo bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.
9. Smyslem povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je vedle zajištění náhrady újmy poškozenému, zároveň i pojištění odpovědných subjektů proti následkům zvýšeného rizika při provozu vozidel. Zároveň jsou ZPOPV vymezeny případy, kdy nastává povinnost pojištěnce podílet se na náhradě vzniklé újmy v důsledku porušení zákonem stanovených případech, které představují nežádoucí chování pojištěnce a vedou tak k ochraně pojistitele.
10. Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky poškozenému není právem na náhradu škody, ale originárním právem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něho pojistitel plnil. Základním předpokladem vzniku postižního práva je, že pojistitel za pojištěného plnil poškozenému v rozsahu, v němž pojištěný za škodu skutečně odpovídá. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele jsou upraveny pouze ZPOPV (nikoli např. ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“). Nesplnění předepsaných povinností samo o sobě postižní nárok nezakládá. Musí se tak stát bez zřetele hodných důvodů a zároveň v důsledku jednání pojištěného musí dojít ke ztížení šetření pojistitele.
11. Lze shrnout, že nárok na regresní úhradu vzniká teprve tehdy, jestliže neodůvodněné porušení zákonem stanovené povinnosti zároveň vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele; právo postihu se spojuje s tím, že nesplnění povinnosti mělo negativní dopad na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody. Pojistitel musí ve sporu tvrdit a prokazovat, že jeho pojištěnec porušil shora uvedenou zákonem stanovenou povinnost a dále, v čem ztížená možnost šetření údajně spočívala a že právě porušením povinnosti pojištěnce bylo šetření ztíženo.
12. Podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu) jsou účastníci dopravní nehody povinni v případech, kdy nevznikne povinnost oznámit nehodu policii, sepsat společný záznam o dopravní nehodě, který podepíší a neprodleně předají pojistiteli; tento záznam musí obsahovat identifikaci místa a času dopravní nehody, jejích účastníků a vozidel, její příčiny, průběhu a následků; záznam lze pořídit a jednotlivě autentizovat též elektronicky, podepíší-li jej účastníci elektronickým podpisem.
13. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda účastníci splnili svoji povinnost ohlásit dopravní nehodu či nikoli, pokud nikoli z jakého důvodu a zda jednání žalovaného ztížilo žalobkyni šetření pojistné události. V řešené věci každý z řidičů zúčastněných na střetu vozidel od počátku konzistentně tvrdil svoji verzi dopravní nehody, kterou se nepodařilo objasnit ani Policii ČR, jak se podává z protokolu o šetření dopravní nehody. Žalovaný byl přesvědčen, že ke škodě v důsledku střetu vozidel nedošlo právě s ohledem na rozsáhlá poškození vozidla Ford Transit nejen na zadních dveří, která nebyla způsobena dopravní nehodou (skutečnost, že Ford Transit byl poškozen je zřejmá ze znaleckého posudku znalce [jméno FO]. Jak ke střetu vozidel došlo (skutečnost, že ke střetu vozidel došlo, potvrdili oba účastníci dopravní nehody) se nepodařilo zjistit ani ve správním řízení, jak se podává z odložení věci v tomto správním řízení proti oběma řidičům, kteří oba byli podezřelí ze zavinění střetu vozidel. Žalovaný sice nepodepsal společný záznam o dopravní nehodě, ale na místo nehody byla přivolána Policie ČR (není podstatné, který z účastníků dopravní nehody ji přivolal), která nehodu šetřila. Žalovaný z místa dopravní nehody odjel v přesvědčení, že do jeho vozidla nacouvalo vozidlo poškozeného a žalovanému škoda nevznikla. Pokud oba účastníci střetu vozidel trvali po celou dobu na své verzi střetu a vozidlo Ford Transit ani nebylo v konečném postavení po dopravní nehodě, nelze uzavřít, že by setrvání žalovaného vedlo k objasnění nehodového děje. Dle odvolacího soudu se nehodový děj nepodařilo objasnit ani soudem nařízeným a provedeným znaleckým posudkem. Tímto posudkem bylo pouze potvrzeno, že výše škody na vozidle Ford Transit vzniklá v souvislosti s dopravní nehodou odpovídá žalované částce.
14. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené konstatuje, že vyčkání žalovaného na místě na příjezd Policie ČR (které navíc nebylo totožné s místem nehody) by nevedlo k objasnění skutkového děje střetu vozidel Ford Transit a Range Rover za situace, kdy vozidla z důvodu provozu nebyla ve výchozím postavení, na vozidle Range Rover nebyly zjištěny znalcem [Anonymizováno] žádné stopy po střetu a oba řidiči setrvali na své verzi dopravní nehody. Nebylo zjištěno, že by v řešené věci byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření žalobkyně jako pojistitelky žalovaného, neboť skutečný průběh střetu vozidel zjistit nelze, což bylo prokázáno provedeným dokazováním.
15. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a nově rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.
16. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. nezastoupenému úspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 245/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška č. 245/2015 Sb.“), za tři úkony po 300 Kč, a to za vyjádření ve věci samé, za přípravu na jednání a účast na jednání.
17. Odvolací soud z důvodu změny věcného výroku rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil) o náhradě nákladů státu a uložil neúspěšné žalobkyni zaplatit České republice jí vynaložené náklady na znalečné vzniklé ve výši 7 444 Kč před soudem prvního stupně a ve výši 8 603,30 Kč vzniklých před soudem odvolacím, a to ve lhůtě tří dnů.
18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Žalobci v odvolacím řízení vznikly náklady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za pět úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) podání odvolání a písm. c) 2x příprava na jednání a 2x účast při jednání, celkem ve výši 1 500 Kč, náklady na zaplacený soudní poplatek 1 667 Kč a náklady na úhradu zaplacené zálohy na vyhotovení znaleckého posudku 10 000 Kč. Celkem tak činí účelně vynaložené náklady žalovaného v odvolacím řízení 13 167 Kč a žalobkyni bylo uloženo mu je zaplatit v třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha - západ. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.