o zaplacení Kč 43 420 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 4. 2023, č. j. 12 C 425/2022-56, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 12 C 425/2022-97

1. Rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 12 C 425/2022-56, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 7. 2023, č. j. 12 C 425/2022-97, Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 420 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 43 420 Kč ve výši dalších 5 % ročně od 1. 11. 2022 do zaplacení, zamítnuta (výrok II.). Dále bylo výrokem III. rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 14 811 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Jistina 43 420 Kč byla dle odůvodnění rozsudku přiznána žalobci z titulu následného regresu ve smyslu ust § 1876 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Uvedenou částku plnil žalobce nad rámec svého zákonného podílu dle smlouvy o hypotečním úvěru, kterou účastníci uzavřeli za trvání manželství jako spoludlužníci. Soud prvního stupně žalobě vyhověl co do celé žalované jistiny a dále v části příslušenství-zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V části požadovaného úroku z prodlení (ve výši 5 % ročně z žalované jistiny za žalované období) žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), byť deklaroval, že žalobce měl neúspěch ve zcela nepatrné části žaloby.

2. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zejména uvedla, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval otázkou, zda je předmětný dluh z hypotečního úvěru součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“), což je pro posouzení věci a nároku žalobce podstatné. Ust. § 1876 odst. 2 o. z. je obecným pravidlem a neuplatní se na vnitřní poměry mezi manžely, kdy je třeba aplikovat ust. § 709 a následující o. z., zejména pak ust. § 710 o. z. Komentářová literatura k § 1876 o. z. mj. uvádí, že „ke vzniku regresu nedojde ani tehdy, pokud to vylučuje vnitřní vztah mezi spoludlužníky, typicky např. SJM“. Žalovaná poukázala rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020, ze kterého vyplývá, že vypořádání SJM je důležité pro uplatnění následného regresu ve smyslu § 1876 o. z., přičemž logickým předpokladem vypořádání SJM, ať již dohodou nebo aplikací § 742 o. z., je především určení rozsahu aktiv a pasiv, které do SJM náležely. Dále namítala, že primární povinností žalobce je tvrdit, že hypoteční smlouva byla uzavřena za trvání manželství, a prokázat, kdy bylo manželství uzavřeno, pokud z těchto tvrzení pro sebe vyvozuje pozitivní výsledek sporného řízení. Negativní skutečnosti se v civilním sporném řízení zásadně neprokazují. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedené neprokázal, mělo mít neunesení důkazního břemene za následek jeho procesní neúspěch ve věci. Žalobce nedoložil oddací list, kterým by bylo prokázáno, kdy bylo uzavřeno manželství účastníků, tedy ani to, že příslušná úvěrová smlouva byla uzavřena za trvání manželství. Nebyl tak prokázán základ nároku. Soud prvního stupně měl žalobce poučit dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. I dle usnesení NS ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1202/2019 „účastník, který navrhuje vypořádání finančních prostředků, musí prokázat jejich nabytí v průběhu trvání manželství některým z manželů…“. Poté, co by bylo prokázáno, zda hypoteční smlouva byla či nebyla uzavřena za trvání manželství, a tedy zda dluh byl či nebyl součástí SJM, se měl soud zabývat (dle výsledku dokazování) tím, zda byly prostředky použity v rámci SJM. Žalovaná namítala, že prostředky z hypotečního úvěru byly použity převážně na výlučný majetek žalobce. Tato skutečnost zakládá disparitu podílů. Žalobce tedy neplatil víc, než činí jeho podíl. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že zde není namístě disparita podílů a že prostředky z úvěru byly použity na zhodnocení SJM a potřeby rodiny, tíží žalobce (viz usnesení NS ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2150/2011). Žalovaná má za to, že vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že prostředky z hypotečního úvěru byly použity na zhodnocení SJM nebo na úhradu potřeb rodiny, nárok žalobce není dán. Z uvedené judikatury a komentářové literatury vyplývá, že je nutné zkoumat, zda byl dluh z předmětného hypotečního úvěru v minulosti součástí SJM, a v takovém případě nelze bez dalšího § 1876 odst. 2 o. z. aplikovat. Žalovaná odkázala rovněž na rozsudek NS ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3128/2013, který uvádí, že manžela, který vybral finanční prostředky z účtu u finančního ústavu, tíží povinnosti tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil. Toto rozhodnutí rovněž uvádí, že pokud jeden z manželů poruší režim správy SJM, předvídaný v § 714 o. z., jde tato skutečnost k jeho tíži při vypořádání SJM (viz rovněž rozsudek NS ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010). Soud prvního stupně dále pochybil, pokud bez dalšího uvěřil obsahu a pravosti listin, předložených žalobcem, konkrétně výpisům z banky a výtiskům z počítače. Žalovaná k tomu navrhovala provést důkaz originálními bankovními výpisy, neboť zpochybňovala pravost předložených kopií, jakož i pravdivost jejich obsahu, tedy věrohodnost těchto listin. Dále soud prvního stupně pochybil, pokud žalovanou nepoučil dle § 118a o. s. ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno a břemeno tvrzení. Rozhodnutí soudu prvního stupně je tak pro žalovanou překvapivé (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 212/06, či rozsudek NS ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3211/2010). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, případně aby jej v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

4. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že účastníci jsou bývalí manželé, přičemž jejich manželství, uzavřené dne 12. 6. 2004 před [právnická osoba] v [Anonymizováno], bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 5. 2019, č. j. 11 C 1/2018-28, který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Dne 15. 10. 2014 uzavřeli oba účastníci jako (spolu)dlužníci se společností [právnická osoba]. jako věřitelem smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 1 545 000 Kč na úhradu úvěrového pojištění Cardif v částce 45 000 Kč a v částce 1 500 000 Kč na zpětné proplacení vlastních finančních prostředků, investovaných do nemovitosti v k. ú. [adresa]. Čerpaný úvěr se oba účastníci zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 17 567 Kč, a to na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]. V internetové aplikaci UniCredit Bank je u úvěrového účtu číslo [hodnota] uvedena celková výše úvěru 1 545 000 Kč, nesplacená částka 35 206,27 Kč, číslo úvěrového účtu 2161326, a splátkový kalendář na nadcházející období s tím, že poslední splátka připadala na 25. 11. 2022. Dne 24. 6. 2022 podala žalovaná k soudu prvního stupně návrh na vypořádání zaniklého SJM účastníků. Vypořádání úvěru ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 10. 2014, poskytnutého účastníkům řízení jako bývalým manželům společností [právnická osoba]., ve výši 1 545 000 Kč, předmětem tohoto vypořádání není. Řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků je u soudu prvního stupně vedeno pod sp. zn. 12 C 243/2022. Žalovaná se na splátkách úvěru nikterak nepodílí. V prosinci 2019 žalobce pravidelnou splátku hypotečního úvěru neprovedl, banka ze zůstatku na účtu započetla částku 1 530,36 Kč (z toho 210,51 Kč na splátku jistiny a 1 319,85 Kč na splátku úroků). Dne 16. 1. 2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]. s tím, že dne 27. 1. 2020 byla započtena částka 1 284,55 Kč na splátku úroků, částka 16 389,45 Kč na splátku jistiny, a částka 199 Kč na poplatek (balíček služeb). Dne 7. 2. 2020 žalobce zaplatil částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]. s tím, že dne 25. 2. 2020 byla započtena částka 1 249,17 Kč na splátku úroků a částka 16 424,83 Kč na splátku jistiny. Dne 10. 3. 2020 zaplatil žalobce částku 17 700 Kč na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]. s tím, že dne 25. 3. 2020 byla započtena částka 1 213,73 Kč na splátku úroků a částka 16 460,27 Kč na splátku jistiny. Platby byly provedeny z běžného účtu žalobce č. [č. účtu], vedeného u [právnická osoba].

6. S takto zjištěným skutkovými skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na toto vylíčení skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně plně odkazuje.

7. Pokud jde o právní hodnocení skutku, soud prvního stupně správně podřadil vztah účastníků pod režim o. z. Předmětem žaloby je tzv. následný regres žalobce vůči žalované.

8. Podle ust. § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

9. Podle ust. § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

10. Podle § 605 odst. 1 o. z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

11. Podle § 605 odst. 2 o. z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

12. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

14. Podle § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

15. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

16. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Odvolací soud předně konstatuje ve shodě se soudem prvního stupně, že nepovažuje nárok žalobce za promlčený, a to ani zčásti. Odkazuje v tomto směru na správné závěry soudu prvního stupně v odstavci 33. odůvodnění napadeného rozsudku. Rekapituluje, že předmětem následného regresu ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. žalobce jsou platby (splátky), které zaplatil jako spoludlužník nad rámec svého podílu, a to v období od 8. 11. 2019 do 10. 3. 2020 s tím, že promlčecí lhůta běží u každé z jednotlivých plateb (ze které žalobce svůj následný regres dovozuje) samostatně, a to od jejího zaplacení (srovnej NS ČSR Rv I 446/40 [Vážný 17741] či NS 32 Cdo 31/2016). Žaloba ve věci byla podána dne 8. 11. 2022. Promlčecí lhůta tří let dle § 629 odst. 1 ve spojení s § 605 odst. 2 o. z. je tak zachována i v případě listopadové splátky úvěru dne 8. 11. 2019. Námitka promlčení, vznesená žalovanou, tedy nemůže být důvodná.

19. Pokud jde o zjištěné skutečnosti, odvolací soud nemá pochyb o tom, že smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru č. [hodnota], kterou dne 15. 10. 2014 uzavřeli oba účastníci jako (spolu)dlužníci se společností [právnická osoba]. jako věřitelem (dále jen „smlouva o HÚ“), byla uzavřena za trvání jejich manželství (uzavřeno dne 12. 6. 2004, rozvedeno k datu 25. 6. 2019), co má za bezpečně prokázáné rozsudkem o rozvodu manželství účastníků. Práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy o HÚ však nebyly nejpozději k datu 25. 6. 2022 předmětem vypořádání SJM účastníků dohodou ani předmětem podaného návrhu na vypořádání SJM, a ve vztahu mezi účastníky nastala tzv. fikce vypořádání SJM dle § 741 písm. c) o. z., tj. dluh z této smlouvy náleží společně oběma účastníkům s tím, že jejich podíly jsou stejné. Za takto nastalé situace nelze dle názoru odvolacího soudu případnou disparitu podílů účastníků v rámci vypořádání SJM vůbec řešit. Skutečnost, že jsou podíly účastníků ze smlouvy o HÚ (ve vztahu k věřiteli) stejné, lze pak dovodit i ze samotné smlouvy o HÚ, neboť v ní účastníci takto figurují jako spoludlužníci banky.

20. Odvolací soud má dále za prokázané, že žalobce plnil nad rámec svého podílu a má tak nárok na tzv. následný regres ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. Ostatně žalovaná ani netvrdila, že by se na splátkách dluhu vzniklého ze smlouvy o HÚ jakkoliv podílela. Jednotlivé platby jsou pak prokázány bankovními výpisy (č. l. 17 p. v. až 19 p. v. spisu), podpořené transakční historií (č. l. 20 až 22 spisu). O pravosti a správnosti těchto listin nemá odvolací soud pochybnosti. Ve smyslu uvedeného ustanovení o. z. „obecný následný regres vznikne v okamžiku, kdy jeden dlužník splní (či uspokojí věřitele jinak, zejm. započtením nebo dáním místo splnění) nad rozsah svého podílu… Okamžikem splnění věřiteli nastává také splatnost regresní pohledávky a začíná běžet promlčecí lhůta (srov. NS 32 Cdo 31/2016). Plní-li spoludlužník postupně (např. ve splátkách), vzniká regresní nárok rovněž postupně, postupně se promlčuje, postupně se započítává (NS 32 Cdo 31/2016, 32 Cdo 360/2015)…Při plnění poskytovaném ve splátkách vzniká regresní nárok ohledně každé splátky samostatně a dlužník může od ostatních postupně požadovat náhradu za každou splátku zvlášť (viz NS 33 Cdo 2622/2021 a 28 Cdo 1346/2021).“ (srovnej komentář k § 1876 o. z., Občanský zákoník, [právnická osoba]. BECK, 2. vydání, 3. aktualizace, 2024, PETROV, VÝTISK, BERAN A KOL.).

21. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že žalobce, který nesl důkazní břemeno, pokud jde o oprávněnost a důvodnost jeho žalobního nároku, toto důkazní břemeno unesl, a nebylo tak potřeba jej poučovat dle § 118a o. s. ř. V případě žalované pak pro tento postup nebyly dány žádné důvody, neboť (jak již bylo řečeno) důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalobce. Rozhodnutí soudu prvního stupně pak nemůže být „překvapivé“ (jak tvrdí žalovaná) jen proto, že neodpovídá představě účastníků o výsledku řízení. Nadto lze konstatovat, že soud prvního stupně vyjevil svůj právní názor na věc poměrně transparentně při jednání dne 13. 4. 2024, jak se podává z protokolu o tomto jednání.

22. V ostatním odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně, uvedené v odstavcích 35. až 39. odůvodnění napadeného rozsudku.

23. Žaloba je tedy, pokud jde o žalovanou jistinu, důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí vyhověl.

24. Pokud jde o žalované příslušenství, žalovaná byla vyzvána k zaplacení žalované částky e-mailem právní zástupkyně žalobce ze dne 16. 10. 2022 (který byl dle reakce právní zástupkyně žalované ze dne 31. 10. 2022 žalované doručen před tímto datem). V této výzvě jí byla k plnění žalované jistiny stanovena lhůta do 31. 10. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto částku v uvedené lhůtě nezaplatila, je od 1. 11. 2022 se svým plněním v prodlení. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud dle ust. § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. přiznal žalobci kromě jistiny rovněž úrok z prodlení z této jistiny od 1. 11. 2022 do zaplacení (výrok I. napadeného rozsudku). Výše přiznaného úroku z prodlení (10 % ročně) nepřesahuje pak výši tohoto úroku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (15 % ročně). Odvolací soud připomíná, že do zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně se žalobce neodvolal.

25. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadeném věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

26. Pokud jde o nákladový výrok III., soud prvního stupně správně rozhodl, že je to žalovaná, kdo je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení, neboť žalobce měl procesní neúspěch pouze v nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Ty tvoří odměna za 4 úkony právní služby po 2 860 Kč z tarifní hodnoty 43 420 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), tj. celkem 11 440 Kč, dále 4 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 200 Kč, 21 % DPH z částky 12 640 Kč ve výši 2 654,40 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek 2 171 Kč, celkem tedy 17 465 Kč po zaokrouhlení. Úkony právní služby pak představuje převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 27. 1. 2023, a dále účast na jednání soudu prvního stupně dne 13. 4. 2023.

27. Ze všech shora uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 17 465 Kč. Jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. potvrzen (vše výrok I. tohoto rozsudku). Soud prvního stupně správně stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění těchto nákladů k rukám právní zástupkyně žalobce, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce a náleží mu proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči žalované (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobce tvoří odměna jeho právní zástupkyně za 1 úkon právní služby po 2 860 Kč z tarifní hodnoty 43 420 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT (účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 12. 2024), 1 režijní paušál v částce 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a 21 % DPH z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč, celkem tedy 3 824 Kč po zaokrouhlení (výrok II. tohoto rozsudku). Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů a platební místo těchto nákladů k rukám právní zástupkyně žalobce, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).