o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 11. 2021, č. j. 20 C 74/2021-60

1. Rozsudkem ze dne 19. 11. 2021, č. j. 20 C 74/2021-60, rozhodl soud prvního stupně výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 115 520 Kč a žalobkyni b) částku 6 825 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále bylo rozhodnuto výrokem II., že žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni a) částku ve výši 11 476 Kč a žalobkyni b) částku ve výši 3 267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyň. Konečně soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek za žalobu ve výši 4 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Rozhodnuto bylo rozsudkem pro uznání.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání (vydaným téměř šest měsíců po posledním vyjádření žalovaného) přesto, že žalovaný podal odpor a vyjádření k žalobě čtyři dny po obdržení platebního rozkazu a soudu prvního stupně adresoval další doplnění svého vyjádření. Z chování žalovaného nebylo možno usuzovat na obstrukční nebo úmyslně pasivní jednání s účelem zdržování postupu soudu. Nedošlo tak k naplnění předpokladů fikce uznání žalobního nároku dle § 114b odst. 5 o. s. ř. a rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. neměl být (jako výjimečný procesní nástroj) vydán. Žalovaný v tomto směru odkázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky (dále jen„ ÚS ČR“), kterou v odvolání cituje s tím, že nebyly splněny materiální podmínky k vydání rozsudku pro uznání. Žalovaný dále namítal, že žalobní petit je nesrozumitelný a nevykonatelný, když se v něm vedle konkrétně požadovaných částek objevuje ještě dovětek„ to vše s výhradou možné úpravy dle provedeného dokazování“. Soud prvního stupně svévolně modifikoval žalobní petit, resp. tuto jeho část ve svém rozhodnutí vypustil. Neměly být tedy vydány ani platební rozkaz, ani výzva dle § 114b o. s. ř., potažmo rozsudek pro uznání, ale žalobkyně měly být vedeny k odstranění vad žalobního petitu (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky – dále jen„ NS ČR“ ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1737/2017, a dále nález ÚS ČR ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 1261/15, body 10. a 16.). Soud prvního stupně obsáhl kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř. do platebního rozkazu, což však učinil vadně. Jednak není tato výzva spojena s poučením o rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., a dále není uvedeno, že se jedná o výzvu dle § 114b, a nikoliv např. o výzvu dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ve výzvě tak není ničeho o kvalifikované výzvě dle § 114b odst. 1 o. s. ř., popř. o vyjádření včetně vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů k prokázání tvrzení včetně připojení listin tvrzení prokazujících, ale pouze o včasném vyjádření, což žalovaný učinil čtyři dny po doručení platebního rozkazu, kde mj. uvedl, že ničeho neuznává a nárok žalobkyň je v rozporu s právem. Soud prvního stupně tak nemohl zákonně vydat rozsudek pro uznání. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedly, že soud prvního stupně postupoval v souladu s právní úpravou, když v rámci vydání platebního rozkazu informoval žalovaného o jeho právech a povinnostech a poučil jej o dalším postupu v případě, že podá proti platebnímu rozkazu odpor. Z tohoto poučení je možné jasně dovodit, že pokud žalovaný podá odpor, je povinen se ve věci (skutkově i právně) vyjádřit, a to ve stanovené lhůtě. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil. Poučení žalovaného bylo dostatečné. Zcela zásadní je pak to, že žalovaný byl ve věci právně zastoupen, a musel si být tedy procesních podmínek a povinností velice dobře vědom. Dle žalobkyň soud prvního stupně jasně, přehledně, logicky, a dokonce s odkazem na relevantní judikaturu své rozhodnutí podložil a odůvodnil. Označením nároku„ v rozporu s právem…“ jistě nemůže být splněna povinnost vyjádřit se k žalobě, jak se snaží žalovaný navodit. Takové obecné a bezobsažné prohlášení nedosahuje kvality vyjádření. Žalobkyně nesouhlasí ani s výtkami žalovaného, pokud jde o kvalitu žalobního petitu. K žádnému překročení pravomocí a práv ze strany soudu prvního stupně nedošlo, neboť soud nepřiznal více, než žalobkyně žádaly. Pokud měl žalovaný dojem, že je nárok žalobkyň nedůvodný, měl jasnou možnost, jak se v této věci bránit. Žalovaný se ve svém odvolání věnuje i kvalitě výzvy dle § 114b o. s. ř., prostřednictvím gramatického rozboru právní úpravy a poučení, a to z pozice, jako by nebyl právně zastoupen, což byl. Žalobkyně jsou nicméně přesvědčeny, že poučení žalovaného soudem prvního stupně o jeho povinnostech a důsledcích, pokud tyto povinnosti nesplní, bylo jasné a přehledné. Ostatně je to i sám žalovaný, kdo ve svém odvolání cituje nejen právní úpravu, ale také poučení, kterého se mu od soudu prvního stupně dostalo. Musel si tedy být vědom toho, že pokud své povinnosti nesplní, vystavuje se riziku vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 4 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Žalovaný uplatnil v projednávané věci odvolací důvod ve smyslu § 205b o. s. ř., neboť z jeho odvolání vyplývá, že je přesvědčen o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je možno rozsudkem pro uznání rozhodnout i tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu (odst. 2). Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci (odst. 3). Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (odst. 4). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (odst. 5).

7. Ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že v projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhají po žalovaném zaplacení částek 115 520 Kč (žalobkyně a)) a 6 825 Kč (žalobkyně b)). Svůj nárok odůvodnily tím, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví, přečinu porušování domovní svobody a přečinu krádeže. Dne [datum] došlo v bydlišti žalobkyň k jejich napadení ze strany žalovaného, kam žalovaný vstoupil s úmyslem přisvojit si jejich movité věci. Obě žalobkyně při tomto jednání fyzicky napadl. V trestním řízení byly žalobkyně se svými celými nároky odkázány na řízení občanskoprávní. Žalobkyně a) se tak domáhala bolestného ve výši 65 520 Kč za způsobené zhmoždění pravého ramene a levé poloviny hrudníku, zhmoždění levé tváře, zhmoždění levé očnice, krvácení do spojivky, lehký otřes mozku a posttraumatickou stresovou poruchu. Dále se žalobkyně a) domáhala další nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč odpovídající psychickým útrapám. V žalobě uvádějí, že na žalobkyni a) mělo napadení žalovaným významný negativní psychický dopad. Útok vnímala jako velmi intenzivní a měla obavu o život. I po napadení se žalobkyni a) incident stále vracel, v noci špatně spala, budily ji děsivé sny, útok se jí vybavoval i během dne. Přestala proto chodit mezi lidi, měla pokleslejší náladu, byla smutnější, špatně se soustředila. Neměla chuť k jídlu, cítila se unavená, bála se, že jí někdo ublíží. Měla stavy úzkosti, pocit, že se nemůže pořádně nadechnout, svírání na hrudi, bušení srdce. Bezprostředně po napadení došlo k rozvoji duševní poruchy chorobného charakteru (reakce na závažný stres). Potíže přešly bez zlepšení stavu do projevů adaptační poruchy s příznaky posttraumatické stresové poruchy. Psychické potíže dosáhly klinické významnosti v období od [datum] do [datum], trvalé následky nejsou předpokládány. Žalobkyně b) se domáhala bolestného ve výši 6 825 Kč za zhmoždění stehenního svalu a zhmoždění v oblasti kolenního kloubu. Zranění nezanechalo trvalé následky a léčba proběhla bez komplikací.

8. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz, č. j. 20 C 74/2021-46, který byl žalovanému doručen dne [datum]. V platebním rozkaze byl žalovaný zároveň ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. vyzván, aby se v případě podání odporu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně v listinné nebo elektronické podobě vyjádřil ve věci samé. Zároveň byl poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. Soud tak ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaný podal prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] proti platebnímu rozkazu odpor, v němž rovněž uvedl, že nesouhlasí s podanou žalobou a uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává, a proto navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Dne [datum] odeslal žalovaný vyjádření, v němž uvedl důvody, pro které s podanou žalobou nesouhlasí. Soud prvního stupně rozhodl dne [datum] napadeným rozsudkem pro uznání.

9. Odvolací soud je přesvědčen, že v daném případě byly splněny pozitivní podmínky pro vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. Okolnosti případu i povaha věci (jedná se o nikoliv jednoduchou věc, u které bylo možno předpokládat např. rozsáhlejší dokazování apod.) vyžadovaly, aby měl soud k dispozici kvalifikované vyjádření žalovaného k žalobě. Žaloba má pak veškeré zákonné náležitosti dle ust. § 79 odst. 1 o. s. ř., je určitá a projednatelná. Žalobní nárok vychází ze skutkového vylíčení žaloby, a tak jak je v ní popsán, není v rozporu ani s hmotným právem. Odvolací soud pak zdůrazňuje, že pro účely vydání výzvy dle § 114b o. s. ř. vychází soud pouze ze znění žaloby, zkoumá její projednatelnost a případný rozpor žalobního nároku (tak jak je skutkově vylíčen v žalobě) s hmotným právem. V žádném případě nepřezkoumává důvodnost žaloby a nezabývá se ani předloženými důkazy. Tím, že se žalovaný včas nevyjádřil k samotnému nároku uplatněnému v žalobě (ani nesdělil žádný vážný důvod, proč se vyjádřit nemůže), nastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nastane jen tehdy, byl-li o tomto následku v usnesení vydaném dle § 114b žalovaný poučen, což se v tomto případě stalo. Naplněny nejsou ani negativní podmínky, pro které by snad nebylo možno uvedenou výzvu, resp. rozsudek pro uznání vydat. Ve věci totiž lze uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. a ve věci neproběhlo žádné (ani přípravné) jednání. Usnesení dle § 114b o. s. ř. (jako součást platebního rozkazu, což je možné, jak již bylo judikatorně vyřešeno) bylo spolu se žalobou doručeno žalovanému do vlastních rukou. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.

10. Pokud jde o odvolací námitky, odvolací soud považuje postup soudu prvního stupně, který se rozhodl postupovat dle § 114b o. s. ř., za účelný a odůvodněný povahou věci a okolnostmi případu, jak už ostatně sám uvedl. Žaloba, jakož i žalobní petit, jsou dle názoru odvolacího soudu koncipovány bezvadně, srozumitelně a úplně. Dovětek„ s výhradou možné úpravy dle provedeného dokazování“, uvedený v žalobním petitu, je pouhým upozorněním žalobkyň, že po provedení příslušných důkazů může být žaloba měněna, tj. rozšířena, případně vzata (částečně) zpět. Pokud soud prvního stupně tuto„ vsuvku“ do výroku svého rozhodnutí nepřevzal, nejedná se o žádnou nepřípustnou modifikaci žalobního petitu, jak se snaží žalovaný naznačit. Rovněž výzvu dle § 114b o. s. ř., vtělenou do textu vydaného platebního rozkazu, považuje odvolací soud za srozumitelnou a jasnou, včetně poučení o důsledcích nepodání kvalifikovaného vyjádření k žalobě, to vše za situace, kdy byl žalovaný již v té době právně zastoupen. Není pravdou, že by kvalifikovaným vyjádřením žalovaného k žalobě bylo jeho podání, došlé soudu prvního stupně dne [datum]. V něm pouze uvedl, že se žalobou a uplatněným nárokem žalobkyň nesouhlasí v plném rozsahu, neuznává jej, a navrhuje zamítnutí žaloby. Jde o naprosto obecné vyjádření bez jakýchkoliv konkrétních důvodů nesouhlasu se žalobou. Konečně pak není podstatné, kdy soud prvního stupně rozsudek pro uznání vyhlásil, podstatné je, že tak učinil poté, co již nastala fikce uznání nároku žalobkyň žalovaným.

11. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud ve věci vydal výzvu dle § 114b o. s. ř. (a učinil ji součástí vydaného platebního rozkazu) a následně, za splnění zákonných podmínek, rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.

12. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, žalobkyně byly v tomto stadiu řízení plně úspěšné (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a mají tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v plné výši. V daném případě se jedná u každé ze žalobkyň o samostatný nárok a soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodl o náhradě nákladů řízení samostatně ve vztahu ke každé z nich. Nesprávně však stanovil výši těchto nákladů. Předmětem řízení je nárok na náhradu újmy na zdraví, v případě obou žalobkyň v podobě nemajetkové újmy (bolestné, další nemajetková újma). Při určení výše odměny za úkon právní služby je tak zapotřebí vycházet z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen„ AT“, tj. z částky 50 000 Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR – dále jen„ NS ČR“ ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 2060/2020-133, či rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3771/2021). Ve smyslu § 12 odst. 3 AT se pak v případě vícero nároků (zde u žalobkyně a), která požaduje bolestné a další nemajetkovou újmu) tarifní hodnoty sčítají. V případě žalobkyně a) tedy tvoří tarifní hodnotu částka 100 000 Kč, odměna za úkon právní služby činí 5 100 Kč, v případě žalobkyně b) (požadovala pouze bolestné) je pak tarifní hodnotou částka 50 000 Kč a odměna za úkon právní služby činí 3 100 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyň zastupovala vícero účastníků, je dle § 12 odst. 4 AT zapotřebí snížit tyto odměny o 20 %. U žalobkyně a) tak činí odměna za úkon právní služby 4 080 Kč, u žalobkyně b) pak 2 480 Kč. Právní zástupkyně žalobkyň učinila celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). V případě žalobkyně a) tak náklady řízení tvoří odměna za 2 úkony po 4 080 Kč, tj. 8 160 Kč, 2 režijní paušály po 150 Kč (1/2 z částky 300 Kč - srovnej usnesení NS ČR z 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014) dle § 13 odst. 4 AT, tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH z částky 8 460 Kč ve výši 1 776,60 Kč, celkem tedy 10 237 Kč po zaokrouhlení. V případě žalobkyně b) tyto náklady tvoří odměna 2 úkony po 2 480 Kč, tj. 4 960 Kč, 2 režijní paušály po 150 Kč (1/2 z částky 300 Kč) dle § 13 odst. 4 AT, tj. 300 Kč, a dále 21 % DPH z částky 5 260 Kč ve výši 1 104,60 Kč, celkem tedy 6 365 Kč po zaokrouhlení. Lhůtu k plnění stanovil soud prvního stupně správně dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ať už jde o nároky samé či náhradu nákladů řízení), a rovněž místo plnění náhrady nákladů řízení určil správně k rukám právní zástupkyně žalobkyň, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

13. Rovněž správně rozhodl výrokem III. napadeného rozsudku o„ přenosu“ poplatkové povinnosti na žalovaného ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), když žalobkyně byly dle § 11 odst. 2 písm. d) citovaného zákona od placení soudního poplatku osvobozeny. Výše soudního poplatku byla rovněž správně stanovena dle položky č. 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků – příloha k zákonu o soudních poplatcích, a to částkou 2 000 Kč u každé ze žalobkyň, tedy celkem 4 000 Kč.

14. Ze všech uvedených důvodů tak odvolací soud změnil rozsudek pro uznání soudu prvního stupně pouze ve výroku II. dle § 220 odst. 1 o. s. ř., pokud jde o výši přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej v tomto výroku a ve výrocích I. a III. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř. Žalobkyně byly plně úspěšné a mají proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty tvoří 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 AT ve výši za úkon právní služby stejně jako v odstavci 12. odůvodnění tohoto rozsudku. Dále je tvoří 2 režijní paušály po 150 Kč dle § 13 odst. 4 AT, a příslušné 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení tak tvoří u žalobkyně a) celkem 10 237 Kč po zaokrouhlení, a u žalobkyně b) celkem 6 365 Kč po zaokrouhlení (viz stejný výpočet v odstavci 12. odůvodnění tohoto rozsudku).

16. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit tyto náklady odvolacího řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyň, která je advokátkou, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).