o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 C 69/2023-114,

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 C 69/2023-114, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 24 164,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jako řidič automobilu, z kterého se vysypaly dlažební kostky, nevynaložil náležitou opatrnost při sledování provozu a před jízdou se neujistil o správném rozmístění nákladu. Dle soudu prvního stupně žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody a znemožnil tak zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, dále porušil základní povinnost provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyni proto vznikl regresní nárok vůči žalovanému a byl jí v plné výši včetně požadovaného příslušenství přiznán.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný, který nesouhlasil s tím, jak soud prvního stupně hodnotil kamerové záznamy, a to jak dobu, po kterou padaly kostky z nákladního vozidla, tak vzdálenost, po kterou se sypaly. Namítal, že řidič má sice povinnost vnímat vozovku i za vozidlem, nicméně tak činí spíše periferním viděním a cílená kontrola stavu za vozidlem je obvyklá pouze v určitém intervalu, případně při odbočování, předjíždění nebo jiném manévru, který provádí řidič vozidla. Dle žalovaného nelze pád několika dlažebních kostek přirovnávat k předjíždějícímu vozidlu či vozidlu integrovaného záchranného systému se zapnutou vizuální nebo dokonce akustickou signalizací. Dlažební kostky jsou relativně drobné předměty, které řidič nemusí periferně ve zpětném zrcátku zaznamenat, pokud právě cíleně v daný okamžik nekontroluje stav za vozidlem. Navíc při jízdě v obci má řidič věnovat zvýšenou pozornost pohybu osob a jeho pozornost je směrována primárně co do dopravní situace před vozidlem. I pokud by se žalovaný dopustil nedbalostního jednání při kontrole vozovky za vozidlem, nejde o nevědomou nedbalost dostačující k tomu, aby vznikl regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“). Žalovaný poukázal na doložení dalšího kamerového záznamu před soudem prvního stupně, který zachycoval místo vzdálené cca 800 m od místa dopravní nehody, konkrétně místo kruhového objezdu. Z časové stopy u obou zachycených videozáznamů je patrné, že k vysypání nákladu došlo přesně ve 14 hodin 34 minut 12 sekund, a druhým místem, tj. kruhovým objezdem projížděl žalovaný ve 14 hodin 43 minut 43 sekund. Prodlevu si nelze vysvětlit jinak, než právě zastavením a sbíráním vypadnuvšího nákladu na druhém místě, což dle žalovaného dokládá, že v prvním případě, pokud by si vypadlého nákladu všiml, by zastavil, neboť tak učinil i později. Žalovaný dále nesouhlasil s citací soudu prvního stupně v odstavci 23 napadeného rozsudku týkající se udávaného hluku v kabině, neboť soud prvního stupně neuvedl, že se jedná o hluk z motoru, který je typický pro každé nákladní vozidlo, a který v kombinaci se zavřenými bočními okénky zvuk padajících dlažebních kostek náležitě ztlumí. Nejde navíc o hlasitost srovnatelnou se zvukem akustického signálu, ať už vozidel IZS nebo klaksonu. Žalovaný neopustil místo dopravní nehody, neboť žádnou nezaregistroval, nešlo o úmyslné jednání. Žalovaný poukázal na protokol z ústního jednání ze dne 11. 1. 2024, kdy byl vyzván podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil rozhodné skutečnosti tak, že vymezí, jaký náklad a jaké množství v okamžiku dopravní nehody převážel, zda a jak byl zajištěn, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení a zároveň byl poučen o případném neúspěchu ve věci, pokud výzvě nevyhoví. Žalovaný je přesvědčen, že byl poučen nedostatečně, neboť mu nebylo dáno poučení v tom směru, co je pro rozhodnutí ve věci samé nezbytné tvrdit, případně podložit důkazy a na jakých skutečnostech bude stát úspěch v řízení. Soud prvního stupně se zaměřil spíše na okolnosti, které se k vzhledem k obsahu odůvodnění rozsudku žalovanému jeví jako marginální. V postupu soudu prvního stupně žalovaný shledává porušení práva na spravedlivý proces a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. I. ÚS 2014/10. Žalovaný neměl potřebu vznášet doplňující tvrzení nad rámec výzvy soudu při koncentraci řízení, a to s ohledem na předběžný právní názor soudu, který nebyl protokolován, nicméně soud strany sporu seznámil s předběžným závěrem, že pro soud bude podstatné i to, zda a jakým způsobem se pád kostek projevil v řízení vozidla žalovaným v následujícím úseku, tedy zda změnil směr jízdy, případně rychlost. Pokud jde o technický stav vozidla, žalovaný odkázal na své vyjádření a úřední záznam, kde uvedl, že čelo vozidla je jištěno již zabudovanými technickými prostředky a žádné dodatečné zabezpečení nákladu se v obdobných případech neprovádí. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se z kamerových záznamů je patrno, že z nákladního vozidla řízeného žalovaným došlo na rovném a přehledném úseku silnice k pádu vícero dlažebních kostek, z nichž některé dopadly na poškozené vozidlo a jiné na vozovku. Zvedly vrstvu prachu a odskakovaly několik sekund různými směry. Žalovaný nezpomalil, a ani nezastavil. Ze záznamu bylo rovněž zřejmé, že náklad dlažebních kostek byl na korbě navršen do výšky, zjevně přesahoval stěny korby a nebyl nijak zajištěn proti pádu. Žalovaný ani po dalším uvolnění nákladu na kruhovém objezdu vozidlo neodstavil a pokračoval v jízdě. Žalobkyně citovala ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV a zdůraznila, že bylo prokázáno, že žalovaný ujel od dopravní nehody. Žalobkyně pak nemohla zjistit veškeré informace související s dopravní nehodou a její šetření dopravní nehody tak bylo ztíženo. Došlo k zmaření možnosti zkontrolovat, zda žalovaný nebyl ovlivněn alkoholem či jinými látkami. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že náklad na korbě nebyl řádně zajištěn a vozidlo mělo v době dopravní nehody neplatnou technickou prohlídku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a podle § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný řídil dne [datum] v [Anonymizováno] hodin nákladní vozidlo tov.zn. [Anonymizováno], [SPZ] po silnici II. třídy č. [hodnota], v [adresa] v obci [adresa] ve směru od obce [adresa] došlo k částečnému uvolnění nákladu sestávajícího z dlažebních kostek velikosti 8/10, které zasáhly a poškodily protijedoucí osobní vozidlo tov.zn. [jméno FO], [Anonymizováno], řízené poškozeou. Žalovaný na místě nehody nezastavil, neprokázal svoji totožnost a z místa nehody odjel směrem do centra obce [adresa]. Žalovanému byla ve správním řízení uložena příkazem [právnická osoba] v [Anonymizováno] pokuta 2 000 Kč za spáchání přestupku spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy jeho zavinění bylo dáno nejméně nevědomou nedbalostí. Vozidlo řízené žalovaným bylo v době události pojištěné u žalobkyně pojistnou smlouvou č. [hodnota] o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Žalobkyně následně uplatnila dopisem ze dne 24. 11. 2021 své postižní právo vůči žalovanému a vyzval jej k zaplacení celkové částky 30 000 Kč ve lhůtě do 24. 12. 2021. Žalovaný na výzvu ani upomínky nereagoval.

6. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ZPOPV.

7. Podle § 2 písm. f) ZPOPV se pro účely tohoto zákona rozumí, že pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

8. Podle § 6 odst. 1 ZPOPV se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

9. Podle § 8 odst. 1 a 4 ZPOPV je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Pojištěný je povinen v případě dopravní nehody nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích bez zbytečného odkladu předložit pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě.

10. Podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

11. Podle § 10 odst. 2 písm. a) a b) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, a) které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, nebo b) jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

12. Obecně lze konstatovat, že sjednáním pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle ZPOPV vzniká pojištěnému právo, aby za něj pojistitel uhradil poškozenému škodu specifikovanou v § 6 odst. 2 ZPOPV, za kterou pojištěný poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku. Případy vymezené v § 10 ZPOPV zákonodárce posoudil jako závažná a vědomá pochybení pojištěného (např. řízení vozidla bez řidičského oprávnění, pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky či v době uloženého zákazu činnosti řídit vozidlo). Tento výklad podporuje také důvodová zpráva k tomuto ustanovení. Výjimkou jsou taxativně vymezené případy uvedené v § 10 ZPOPV, kdy je pojistitel oprávněn požadovat po pojištěném náhradu toho, co za pojištěného poškozenému vyplatil. Pojištěním odpovědnosti za škodu je tak chráněn poškozený, nikoli pojištěný, neboť ten je povinen vyplacené pojistné plnění pojistiteli nahradit.

13. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, na základě které došlo ke škodě na vozidle poškozené. Žalovaný na místě dopravní nehody nesetrval, záznam o nehodě nesepsal a na Policii ČR ji neohlásil. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný si s největší možnou pravděpodobností nebyl vědom uvolnění nákladu dlažebních kostek a následného poškození vozidla poškozené. Lze souhlasit se žalovaným, že cílená kontrola stavu za vozidlem je obvyklá pouze v určitém intervalu a řidič nesleduje pouze poměry za vozidlem, ale zejména před vozidlem. Z kamerového záznamu provedeného soudem prvního stupně je zřejmé, že dlažebních kostek skutečně spadlo více a zvířily prach u silnice. Dle odvolacího soudu je však třeba vzít v úvahu, že žalovaný řídil těžký nákladní automobil, u nichž je obecně známo, že v kabině je značný hluk z motoru, bylo již podzimní období, takže pravděpodobně neměl ani otevřené okénko. S nákladním automobilem se žalovaný blížil ke křižovatce a zejména se musel věnovat provozu před sebou. Byla tak podstatně snížena možnost žalovaného slyšet padající dlažební kostky a zároveň se blížil k místu dopravního uzlu, kde se významně více musel věnovat provozu před sebou. Z kamerového záznamu je rovněž zřejmé, že na kruhový objezd žalovaný přijel se zpožděním odpovídajícím době zastavení a kontroly nákladu, jak sám uvedl. K argumentaci soudu prvního stupně ohledně obdobné potřeby registrace vozidel IZS řidiči obecně, tedy i žalovaným, je třeba dodat, že akustický i světelný signál těchto vozidel je velmi intenzivní právě z důvodu upozornění ostatním účastníkům silničního provozu na jejich přednostní právo jízdy. Pád dlažebních kostek v rozsahu patrném z kamerového záznamu nemohl dosahovat shodné intenzity hluku jako použití zvukového signálu vozidly IZS. Pokud žalovaný nezaregistroval uvolnění nákladu a pád dlažebních kostek nemohl logicky opustit místo dopravní nehody, neboť si žádné nebyl vědom. Shodné platí i o nahlášení dopravní nehody Policii ČR.

14. Bylo zjištěno, že nákladní vozidlo řízené žalovaným nemělo k datu nehody platnou technickou kontrolu. Ustanovení § 10 odst. 2 písm. ZPOPV je třeba vykládat v souvislosti s právní úpravou podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích a technických požadavků na jejich provoz podle zákona č. 56/2001 Sb., který upravuje podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Silniční vozidlo je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud technickou prohlídkou silničního vozidla, jeho ústrojí a částí nebyly zjištěny žádné závady ani jen lehké závady. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020 uvedl, že „při posouzení otázky, zda pojištěný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, a zda tedy má pojistitel vůči němu právo na regresní postih, je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá (např. pokud by pojištěný ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval by signalizaci na palubní desce, nereagoval by na nezvyklé chování provozovaného vozidla nebo by porušil zákonnou [či podzákonnou] povinnost související s péčí o technický stav vozidla, např. podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Je-li totiž základním předpokladem pro uplatnění regresního nároku ze strany pojistitele porušení zákonné povinnosti pojištěným, které bylo příčinou vzniku způsobené škody, nelze okruh případů, na něž dopadá § 10 zákona č. 168/1999 Sb., výkladem rozšiřovat na situace, které pojištěný nemohl ani při vynaložení běžné péče a opatrnosti ovlivnit. Sama skutečnost, že vozidlo, které způsobilo škodu, bylo svým stavem technicky nezpůsobilé, nemůže bez dalšího představovat porušení základní povinnosti pojištěného podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb.". V řešené věci je zřejmé, že dopravní nehoda způsobená pádem dlažebních kostek z nákladního automobilu řízeného žalovaným nebyla způsobena technickým stavem nákladního vozidla. Sám žalovaný uvedl, že je možné, že dlažební kostky byly naloženy nevhodně a došlo tak k uvolnění nákladu. Nic nenasvědčuje tomu, že by k uvolnění dlažebních kostek mělo dojít z důvodu absence technické kontroly nákladního vozidla a chybí zde tak porušení základní povinnosti pojištěného žalovaného v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. V řešeném případě tak chybí závažné a vědomé pochybení žalovaného jako pojištěnce žalobkyně.

15. Odvolací soud uzavírá, že nezjistil ze strany žalovaného závažné a vědomé pochybení, které by vedlo k řešené dopravní nehodě. Žalovaný se nedopustil žádného z jednání popsaného v ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 ZPOPV a žalobkyni proto nárok na regresní úhradu pojistného uhrazeného poškozené vůči žalovanému nevznikl.

16. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil.

17. S ohledem na změnu věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. nově o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalovanému plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalovanému před soudem prvního stupně vzniklo právo na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení a to odměny za osm úkonů právní služby po 2 300 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), které představují příprava a převzetí věci, sepis odvolání, účast při odvolacím jednání dne 13. 9. 2023, účast při jednání dne 11. 1. 2024, vyjádření ze dne 2. 2. 2024, účast při jednání dne 26. 3. 2024, porada s klientem přesahující hodinu dne 31. 1. 2024 a dne 9. 5. 2024. Žalovanému bylo přiznáno osm náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovné k jednáním soudu prvního stupně ve výši 1 156,43 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalovaného doložil, že je plátcem této daně. Celkem byla žalovanému po zaokrouhlení přiznána náhrada nákladů řízení 27 293 Kč po zaokrouhlení a žalobkyni bylo uloženo mu ji uhradit do patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta zastředníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Delší než třídenní lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena z toho důvodu, že třídenní lhůtu považuje za nepřiměřeně krátkou, neboť v této lhůtě zpravidla účastníci nejsou schopni zjistit, že rozhodnutí nabylo právní moci a vystavují se tak nebezpečí zahájení exekučního řízení.

19. Žalovanému před odvolacím soudem vzniklo právo na úhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to odměny za náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 500 Kč, odměnu za dva úkony právní služby dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT po 2 300 Kč, které představuje odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 28. 8. 2024, dvě náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT po 300 Kč a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalovaného doložil, že je plátcem této daně. Celkem tak byla úspěšnému žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení 7 792 Kč a žalobkyni bylo uloženo mu ji uhradit do patnáctidnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Delší než třídenní lhůta k plnění byla odvolacím soudem stanovena ze shodného důvodu jako shora uvedeného.