o zaplacení 89 411 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 2025, č. j. 224 C 76/2025-87,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. 224 C 76/2025-87, uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni 89 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 89 411 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 43 557,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný zavinil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu, dopustil se tak přestupku, a svým jednáním zasáhl do vlastnického práva poškozené. Vznikla mu tak povinnost nahradit jí způsobenou škodu. Žalobkyně za žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou provozem vozidla uhradila poškozené totální škodu na automobilu a dále uhradila zdravotním pojišťovnám náklady za zdravotní služby a výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění, kterých se tyto pojišťovny po žalovaném domáhaly dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má vůči žalovanému právo dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na náhradu toho, co za něho plnila. Úspěšné žalobkyni pak přiznal náhradu nákladů řízení.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně pro svůj závěr o skutkovém stavu, že žalovaný spáchal dopravní nehodu pod vlivem alkoholu nemá oporu ve správním rozhodnutí, neboť správní orgán požití alkoholu žalovaným uvedl pouze v odůvodnění správního rozhodnutí, nikoli v jeho výrokové části. Žalovaný zdůraznil, že dechová zkouška byla provedena téměř hodinu po dopravní nehodě a soud prvního stupně se nezabýval možnou variantou, že k požití alkoholu žalovaným došlo až po samotné nehodě, neboť byl ve stresu a potřeboval se uklidnit. Nebylo tak prokázáno, že by k dopravní nehodě zaviněné žalovaným došlo z důvodu požití alkoholu jeho osobou. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn řádně a úplně. Zdůraznila, že žalovaný netvrdí a ani neprokazuje, že by skutkový děj proběhl odlišně od toho, jak je popsán podrobně ve správním rozhodnutí. Žalovaný po nehodě místo nehody opustil, nesepsal společný záznam o nehodě, nehodu nenahlásil ani nezavolal Policii ČR, nepodrobil se bezprostředně testu na alkohol či jiné omamné látky. Snažil se před hlídkou PČR skrývat a následně nevěrohodně tvrdil, že vozidlo neřídil. Toto tvrzení bylo ve správním řízení vyvráceno. Dle žalobkyně má jednání žalovaného jediný cíl, a to vyhnout se odpovědnosti za způsobenou nehodu, kdy sám potvrdil, že před nehodou samou slavil na svatbě a potřeboval po ní vystřízlivět. Pokud by vozidlo pod vlivem nehody neřídil, nebyl by důvod se před hlídkou PČR skrývat a spoléhat na to, že nebude jako řidič identifikován. Pokud žalovaný tvrdí, že skutkový děj proběhl odlišně, měl jeho průběh konkrétně tvrdit a svá tvrzení prokázat. Žalobkyně shrnula, že žalovaný nesplnil povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo je ohlásit, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, znemožnil tak zjištění skutečné příčiny jejího vzniku a řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a podle § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný jako řidič motorového vozidla [SPZ] dne [datum] ve [Anonymizováno] hodin zavinil dopravní nehodu tak, že na křižovatce nedal při odbočování vlevo přednost řidiči motorového vozidla [jméno FO], [jméno FO], čímž došlo ke střetu přední částí vozidla [jméno FO] s levým zadním bokem vozidla [Anonymizováno] (dále jen „dopravní nehoda“). Žalovaný opustil místo dopravní nehody bezprostředně po ní, byl nalezen příslušníky HZS, předán hlídce PČR a převezen zpět na místo dopravní nehody k jejímu vyšetření. Po uplynutí jedné hodiny od dopravní nehody při dechové zkoušce v 00:06 hodin dne 11. 6. 2022 bylo žalovanému naměřeno v dechu 1,94 ‰ alkoholu a o dalších 5 minut později mu bylo naměřeno 1,8 ‰ alkoholu v dechu. Pojistitelem vozidla [Anonymizováno] byla žalobkyně. U poškozeného vozidla [anonymizováno] bylo ze systému [Anonymizováno] zjištěno, že náklady na jeho opravu by činily 347 942 Kč, oprava by byla nerentabilní. Obvyklá cena vozidla [anonymizováno] byla zjištěna ve výši 75 000 Kč, po odečtení zbytkové ceny vozidla 3 000 Kč činila částka k výplatě 72 000 Kč. Při dopravní nehodě byl zraněn řidič vozidla [jméno FO] a jeho spolujezdec [jméno FO]. Všeobecná zdravotní pojišťovna vyčíslila za zdravotní služby poskytnuté jejímu pojištěnci [jméno FO] celkem částku 2 664 Kč a zdravotní úkony doložila. Odborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví vyčíslila náklady za zdravotní služby poskytnuté jejímu pojištěnci [jméno FO] celkem částkou 14 747 Kč a tyto náklady doložila. Dopravní nehoda byla šetřena Policií ČR a postoupena k rozhodnutí správnímu orgánu. Magistrát města [Anonymizováno], odbor správní, rozhodl pravomocným příkazem ze dne [anonymizováno], že žalovaného uznal vinným z přestupků spáchaných z nedbalosti, a to z nedání přednosti v jízdě jinému motorovému vozidlu, z nedovoleného opuštění místa dopravní nehody a nevrácení se na to místo pro poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 89 411 Kč, kterou uhradila, přípisem ze dne 7. 10. 2024.

6. Odvolací soud považuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za řádně zjištěný a dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

7. Soud prvního stupně správně posoudil věc podle zákona č. 168/1999 o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění platném do 31. 3. 2014 (dále jen „ZPOPV“) ve spojení s § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve zněním platném od 1. 4. 2024 (dále jen zákon č. 30/2024 Sb.). Dále dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 2 písm. f) ZPOPV, pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.

9. Podle § 6 odst. 1 ZPOPV se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

10. Podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

11. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. se práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

13. Podle § 2969 odst. 1 o. z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

14. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

15. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

16. Předpokladem vzniku nároku na regresní plnění je mimo jiné naplnění některého z předpokladů uvedených v ustanovení § 10 ZPOPV. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že by bylo dostatečně prokázáno naplnění ustanovení § 10 odst. 1 písm. i) ZPOPV, tedy požití alkoholu žalovaným před jízdou, avšak dospěl k závěru, že rozhodně byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, neboť žalovaný dle správního příkazu shora uvedeného (jeho 2. výroku) byl uznán vinným přestupkem dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. i) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) z důvodu nedovoleného opuštění místa dopravní nehody a nevrácení se na toto místo neprodleně pro poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody.

17. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný poté, co mu bylo pomoženo ostatními účastníky dopravní nehody opustit vozidlo, odešel z místa dopravní nehody a byl nalezen hlídkou HZS po déle jak hodině. Opuštěním místa dopravní nehody žalovaný naplnil předpoklad dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV k uplatnění regresního nároku žalobkyní a zároveň nepochybně způsobil ztížení šetření pojistné události žalobkyni. Soud je vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. výrokem č. 2 pravomocného rozhodnutí správního orgánu, v tomto případě příkazem Magistrátu města [Anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl právní moci 6. 9. 2022, kterým byl žalovaný uznán vinným z nedbalostního přestupku nedovoleného opuštění místa dopravní nehody. Pokud žalobkyně v žalobě samé pouze uvedla, že došlo ke spáchání dopravní nehody žalovaným pod vlivem alkoholu, tak v reakci na odpor žalovaného, tedy ještě před koncentrací řízení, upřesnila žalobní tvrzení ve svém vyjádření ze dne 23. 6. 2020 tak, že uvedla i další okolnosti naplňující vznik jejího předpokladu na uplatnění regresního nároku podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) a c) ZPOPV, tedy neohlášení dopravní nehody a bezdůvodné opuštění místa dopravní nehody. Žalovaný ostatně ani nepopírá, že opustil místo dopravní nehody, netvrdil žádné zvláštní důvody zřetele hodné, které by odůvodňovaly jeho chování. Zásadním způsobem tak ztížil šetření pojistné události. Je nadbytečné se zabývat prokázáním dalších důvodů, které by zakládaly regresní nárok žalobkyně, když prokázání jen jednoho z nich umožňuje soudu uzavřít, že žalobkyně se svého nároku domáhá po právu.

18. Odvolací soud se následně zabýval výší žalobkyní uplatněného nároku. Žalobkyně prokázala, že obvyklá cena poškozeného motorového vozidla [jméno FO] obdobného stáří a technického stavu je 75 000 Kč. Po odečtení zbytkové ceny vozidla ve výši 3 000 Kč činil nárok poškozené [jméno FO] 72 000 Kč, tato částka byla žalobkyní poškozené uhrazena. Byl doložen nárok Všeobecné zdravotní pojišťovny za hrazené služby jejího pojištěnce [jméno FO] ve výši 2 664 Kč a rovněž byl doložen nárok za hrazené služby Oborovou zdravotní pojišťovnou zaměstnanců bank pojišťoven a stavebnictví za jejího pojištěnce [jméno FO] ve výši 14 747 Kč, oba nároky byly zdravotním pojišťovnám uhrazeny.

19. Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky. Úrok z prodlení byl soudem prvního stupně správně přiznán z žalované částky za požadované období podle § 513 a § 1970 o. z. ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Odvolací soud konstatuje, že všechny odvolací námitky žalovaného se týkaly rozporování požití alkoholu před dopravní nehodou. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, je nadbytečné se zabývat tím, zda skutečně k nehodě došlo pod vlivem návykové látky či nikoliv (jak shora vysvětleno).

21. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na plnění podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, neboť bylo prokázáno, že žalovaný způsobil dopravní nehodu, bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody a svým jednáním navíc ztížil šetření pojistné události. Žalobkyně má proto nárok na úhradu těch nákladů, které vznikly v příčinné souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou žalovaným. Rovněž výše těchto nákladů byla žalobkyní prokázána.

22. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalobkyně a má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost na odůvodnění tohoto výpočtu včetně správné právní kvalifikace [vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „AT“)] odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávajících z odměny za zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 4 700 Kč dle § 7 AT z pct 89 411 Kč a za 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyjádření k odvolání, písm. g) účast na jednání. Právní zástupkyni žalobkyně byla přiznána náhrada 21 % DPH, neboť prokázala, že je jejím plátcem. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení 12 463 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).