o zaplacení 9 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 C 376/2023-273

1. Rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 C 376/2023-273, rozhodl Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem 9 000 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 542 019,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Žalobce požadoval zaplacení částky 9 000 000 Kč, když tvrdil, že tato částka byla mezi účastníky sjednána za výstavbu dvou rodinných domů žalobce pro žalovanou v obci a katastrálním území [adresa], a to na pozemcích, které již předtím žalobce žalované prodal. Účastníci jednali pouze ústně. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná skutečně sjednanou cenu za výstavbu těchto domů (celkem 8 000 000 Kč) žalobci uhradila a ničeho dalšího mu takto nedluží. Proto byla žaloba zamítnuta. Právně věc kvalifikoval dle § 1084, § 1721, § 1724 odst. 1, § 1725, § 1746, dále dle ust. § 2445 odst. 1 a § 2449 věta prvá, jakož i dle § 2623, § 2586 odst. 1 a § 2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V něm namítal, že žalovaná v rámci své procesní obrany nevymezila žádná konkrétní tvrzení v tom směru, kdy, kde, kdo, jak a v jaké výši uhradil cenu za rodinné domy. Přesto soud prvního stupně v odstavci 6. rozsudku uvedl seznam plateb, které měly být [jméno FO] v hotovosti uhrazeny žalobci. Omezil se však pouze na přepis WhatsAppové komunikace, aniž by kriticky zkoumal konkrétní skutkové okolnosti související s jednotlivými platbami. Účastník řízení je přitom povinen konkrétně tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaná byla po celou dobu zastoupena advokátem. Pokud tato tvrzení v rámci koncentrace neuvedla, neunesla břemeno tvrzení. Je pak nepřezkoumatelné obecné tvrzení žalované, že určitá částka byla uhrazena „v listopadu 2019“. Rovněž absentuje přesné zjištění místa plnění, kde mělo k předávání plateb v hotovosti docházet. V Praze-Karlíně se může nacházet například více autosalonů, stejně tak [jméno FO] může vlastnit vícero domů. Žalobce tak považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, když u sporných bodů není zřejmé, z jakých důkazů soud vycházel a jak je hodnotil. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku dopustil rovněž nesprávného posouzení důkazního břemene. Žalobce měl prokázat vznik a existenci splatné pohledávky a žalovaná se pak mohla bránit tím, že dluh zanikl splacením, přičemž důkazní břemeno ohledně zániku dluhu jde k její tíži. Pokud nemá k dispozici písemné potvrzení, tzv. kvitanci, musí existenci plateb doložit jinými důkazy. Žalobce své břemeno tvrzení a důkazní bezezbytku splnil. Naproti tomu žalovaná neoznačila v rámci svých obranných tvrzení žádné konkrétní okolnosti té které platby, tím spíše pak konkrétní skutková tvrzení nemohla prokazovat. Skutková tvrzení není možné nahrazovat důkazními návrhy. Po žalobci pak nelze požadovat, aby prokazoval negativní skutečnost, tedy, že platby nedostal. Žádný z vyslechnutých svědků rovněž neuvedl žádný konkrétní den, kdy mělo k té které k platbě dojít. Dle názoru žalobce se žalované nepodařilo unést ani břemeno důkazní. Soud prvního stupně porušil zásadu volného hodnocení důkazů, když podrobněji nezkoumal relevanci výpovědí svědků, například, jak přesně mohli svědci „slyšet“ přepočítávání peněz, o jaké peníze se jednalo, že tyto peníze byly platby za konkrétní rodinné domy a podobně. Vyslechnutí svědci v rámci svých výpovědí přednesli stěží uvěřitelný příběh o tom, že v běžném provozu autosalonu dochází k počítání mnohamilionových částek v gumičkách, které na dané místo donáší osoby v igelitkách a zase si je v igelitkách odnášejí. K provedeným hotovostním platbám přistupoval jako k jednomu celku, i přesto, že měl povinnost každou dílčí platbu zkoumat a provádět k ní důkazy samostatně. Rovněž se vůbec nezabýval původem peněz, když z protokolu předloženým žalobcem vyplývá, že žalovaná je důchodkyně, která pobírá důchod ve výši desítek tisíc Kč měsíčně. Stejně tak soud prvního stupně zcela přešel zásadní skutkovou okolnost, spočívající v tom, že žalovaná v rámci své autentické svědecké výpovědi uvedla, že za řadové domy zaplatila, a to zčásti převodem na bankovní účet žalobce a zčásti zápočtem vzájemných pohledávek (protokol o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 8, sp. zn. 0 P 254/2022). Výpovědi svědků (svědek [Anonymizováno]) je nutno hodnotit jako zcela nedůvěryhodné, neboť se jedná o kamarády a obchodní partnery [jméno FO], kteří mají zjevný zájem na výsledku sporu. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nedostatečně odůvodnil, proč uvěřil tvrzením těchto osob, ale neuvěřil výpovědi [anonymizováno]. Dále se nijak kriticky nezabýval absencí kvitance o splaceném dluhu. Žalované stačilo toliko tvrdit, že kvitanci měl její syn pan [jméno FO], ale ztratila se při jeho rozvodu. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by si žalovaná, která žalobci dne 12. 7. 2021 půjčila částku ve výši 6 000 000 Kč a nechala si o půjčce sepsat notářský zápis, nenechala potvrzovat jednotlivé dílčí splátky, které žalobci uhradila, když jejich celková výše měla dosahovat 8 000 000 Kč. Soud prvního stupně zcela opomněl hodnotit ve svém rozhodnutí i tento logický rozpor chování stran. Rovněž se nevypořádal s námitkou žalobce, že platby byly prováděny v rozsahu, který značně přesahuje zákonný limit dle § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Za vadu v nedostatečném zjištění skutkového stavu je třeba považovat i odmítnutí provedení znaleckého posudku k určení pravosti WhatsAppové komunikace. Sám soud prvního stupně považuje tuto komunikaci za klíčový a v podstatě jediný důkaz, na základě kterého lze objektivně rozhodnout. Zároveň však odmítl provést znalecký posudek o určení pravosti této komunikace, kterou žalobce zpochybnil. V dnešní době pokročilých technologií přitom není žádný velký problém takovou komunikaci uměle pomocí nástrojů umělé inteligence vytvořit. I samotní svědci vycházejí co do výše plnění jednotlivých plateb z částek uvedených v této komunikaci, jejíž obsah přebírají. Obsah komunikace přebírá zcela nekriticky i samotný soud prvního stupně. Za další vadu řízení před soudem prvního stupně lze považovat neprovedení výslechu účastníků řízení. Žalobce měl být soudem vyslechnut především k tomu, kdy, kde, jak, od koho a za co měl peníze v hotovosti přijímat, a zda a za jakých okolností pověřil svou manželku [adresa] k tomu, aby za něj jednou peníze v hotovosti přebrala. I ustálená judikatura Ústavního soudu uvádí, že účastnický výslech nelze automaticky považovat za méně důvěryhodný. Žalobce odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího (dále jen „NS“) a Ústavního soudu (dále jen „ÚS“). Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že se s žalobcem ústně dohodla na zajištění výstavby dvou řadových rodinných domů s tím, že měla takto uhradit za každý z nich částku 4 000 000 Kč, a tuto hradila - financovala postupně dle postupu prací (rozestavěnosti) na stavbě, a to na výzvu žalobce, mimo jiné i prostřednictvím vedené WhatsApp komunikace se svědkem [jméno FO] (synem žalované). Bylo na vůli žalobce, kdy vyzve žalovanou k úhradám a doloží prostřednictvím fotodokumentace onu část rozestavěnosti na stavbách. Mezi účastníky bylo ustanoveno, že za žalovanou bude komunikaci a další věci zajišťovat ve vztahu k žalobci její syn, svědek [jméno FO]. Žalobce jednotlivé finanční nároky na úhradu nákladů na výstavbu vznášel prostřednictvím této komunikace, osobně a telefonicky, a žalovaná na základě těchto výzev prostřednictvím svého syna předávala žalobci průběžně finanční prostředky v hotovosti. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně po skutkové stránce za správný a dostatečně odůvodněný. Soud prvního stupně provedl nezbytné důkazy. K tvrzenému obsahu ústní dohody účastníků žalobce nenavrhl důkazní prostředky, jím tvrzený obsah ústní dohody se žalovanou nebyl prokázán, naopak byl svědeckými výpověďmi v řízení slyšených svědků vyvrácen. Prokázán byl tak obsah ústní dohody, předestřený soudu prvního stupně žalovanou, tj. že mezi účastníky byla ujednána úplata ve výši 4 000 000 Kč za jeden řadový rodinný dům. Veškerá argumentace žalobce v odvolání stojí na rozporování závěru soudu prvního stupně, že žalovaná žalobci prostřednictvím hotovostních plateb uhradila částku 8 000 000 Kč za dva řadové rodinné domy. Žalovaná má dále za to, že žalobcem označená rozhodnutí nejsou pro dané řízení a skutkový základ věci relevantní. Žalobce navíc závěry některých jím odkazovaných rozhodnutí ve své argumentaci dezinterpretuje. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí činí zcela srozumitelný skutkový závěr o tom, kdo, kde, jak, komu a kdy předal jednotlivé platby, jakož i na základě jakých důkazů k tomuto závěru dochází. Hodnotil i samotné základní tvrzení žalobce o tom, že by mu měla žalovaná dlužit takto vysokou částku i s ohledem na žalobcovo dobové chování vůči žalované. Přihlédl k tomu, že žalobce začal uplatňovat svůj nárok vůči žalované až těsně před uplynutím tří let od kolaudace (prosinec 2020), aniž by do té doby vznesl vůči žalované jakýkoliv nárok na úhradu čehokoliv, a poprvé se na ni obrátil v rámci předžalobní výzvy v listopadu 2023. Takto učinil, ačkoliv v mezidobí těchto tří let byl se žalovanou v kontaktu, zprostředkovával žalované uzavření nájemních smluv ke dvěma řadovým domům a žalovaná s ním rovněž uzavřela smlouvu o zápůjčce, tj. i po prosinci 2020 nadále byli ve styku. V období od prosince 2020 do listopadu 2023 přitom žalobce žalovanou nikdy neupomínal o zaplacení jakékoliv částky, což ostatně sám tvrdil. Žalovaná v tomto směru odkázala na smlouvu o zápůjčce ze dne 12. 7. 2021, uzavřenou formou notářského zápisu, a dohodu o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti ze dne 30. 8. 2023, sepsanou rovněž formou notářského zápisu. Ani při jednom z těchto právních jednáních si žalobce nenárokoval u žalované úhradu částky, jež je předmětem tohoto řízení, ač měl k tomu dostatek příležitostí a času. Žalovaná poukázala rovněž na to, že posouzení věrohodnosti výpovědi svědka je především otázkou volného hodnocení důkazů. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku, konkrétně v odstavci 15. jeho odůvodnění, věrohodností výpovědí jednotlivých svědků zabýval, a i řádně uvedl, z jakých důvodů má za to, že je možné považovat je za věrohodné. Žalobce při své odvolací argumentaci odhlíží od toho, že i on sám byl v přátelských vazbách k žalované, v dlouholetém přátelském vztahu byl žalobce rovněž ke svědku [jméno FO] a [Anonymizováno]. Soud prvního stupně volně hodnotil výpovědi jednotlivých svědků, které byly podpořeny dalšími důkazy, například dobovou komunikací mezi žalobcem a svědkem [jméno FO], přihlédl k chování žalobce po předání dvou rodinných řadových domů a podobně. Pokud jde o námitku o omezení plateb v hotovosti, tuto považuje žalovaná za irelevantní a bez vlivu na závěry o skutkovém ději. Soud prvního stupně nemá pravomoc rozhodovat o případných přestupcích, a tudíž nemůže činit v tomto směru žádné závěry. Porušení povinnosti provést bezhotovostní platbu není spojeno s neplatností právního úkonu, respektive je bez dopadu do soukromoprávních vztahů, neboť toto není smyslem zákona o omezení plateb v hotovosti. Pokud jde o námitky, že soud prvního stupně neprovedl důkaz znaleckým posudkem k určení autentičnosti WhatsApp komunikace, a neprovedl výslechy žalobce a žalované, žalovaná k tomuto uvádí, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků a účastnická výpověď je koncipována jako podpůrný důkazní prostředek, k jehož provedení může být ve sporných řízeních přistoupeno tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak. Žalobce neoznačil, co konkrétně by mělo být prokázáno jeho výslechem, a žalovaná svůj výslech coby účastníka řízení nenavrhovala. Obsah ústní dohody i následného vývoje vztahu mezi účastníky byl prokazován jinými důkazními prostředky. K otázce dobové WhatsApp komunikace žalovaná podotýká, že to byl sám žalobce, který tuto komunikaci vedl se svědkem [jméno FO] a byl účasten této komunikace, bylo tedy v jeho možnostech soudu prvního stupně předložit WhatsAppovou komunikaci k porovnání, respektive ověření její pravosti, což však neučinil. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli v roce 2019 ústní dohodu, na jejímž základě žalobce zajistil pro žalovanou provedení výstavby dvou řadových rodinných domů na pozemcích v k. ú. a obci [adresa], které jí předtím prodal. Žalobce zajišťoval provedení výstavby prostřednictvím společnosti [Anonymizováno] období od května 2019 do prosince 2020, kolaudační souhlas k užívání domů byl vydán dne 21. 12. 2020. Žalovaná domy převzala a dále je pronajímá. V průběhu měsíce května 2019 až prosince 2020 žalovaná hradila žalobci v hotovosti prostřednictvím svého syna [jméno FO] žalobcem požadované platby, vyčíslené podle prostavěnosti, tedy za provedení části prací na výstavbě domů. Žalovaná žalobci zaplatila veškeré požadované úhrady až do konečné výše 4 000 000 Kč za jeden rodinný dům, celkem tedy do výše 8 000 000 Kč, a v souvislosti se zajištěním provedení výstavby dvou rodinných domů žalobci ničeho nedluží.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

7. Odvolací soud doplnil dokazování ve smyslu ust. § 213 odst. 4 o. s. ř.

8. Takto zjistil z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 7. 2025 č. j. 24 C 408/2022-261, že jím bylo ve věci žalobkyně [jméno FO] proti žalovaným [jméno FO] a [Jméno žalované], určeno, že jednotka č. [Anonymizováno], která je jiným nebytovým prostorem, vymezeným v budově čp. [Anonymizováno], která je součástí pozemku parc. č. [Anonymizováno], a k ní náležející podíl ve výši [Anonymizováno] na společných částech budovy čp. [adresa], je ve společném jmění manželů žalobkyně [jméno FO] a 1. žalovaného [jméno FO]. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Žalobce poukázal na odstavec 27. odůvodnění tohoto rozsudku, v němž soud uvádí zjištění z účastnické výpovědi 2. žalované [Jméno žalované] v tomto řízení. Ta měla mimo jiné uvést, že byla domluvena se synem [jméno FO], že volné peníze, které má, mu bude posílat, aby mohl koupit nějakou nemovitost, aby je neměla v bance peníze na nízký úrok. Posílala mu peníze nejdříve na byt v [adresa], to ale nevyšlo. Poté se objevila příležitost koupit chalupu v [Anonymizováno], z toho také sešlo. Následně se naskytla možnost koupit cukrárnu v Troji, dohodli se, že ji pro ni vydraží. Zdroj finančních prostředků byl takový, že hodně peněz dostávala od své matky a od svého prvního muže. Peníze v rodině vždycky měla a v neposlední řadě i dost vydělávala. Peníze od matky a prvního muže získala již během života jejich života. Po matce poté i dědila. Když byla o 15 let mladší, chodila na různé dražby, nyní jí s tím vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pomáhá syn. Platby zasílané synovi obsahovaly poznámku „synovi [jméno FO]“. Po této dražbě jiná dražba neproběhla. Jmenovaná má ještě peníze, uvažuje, že by koupila nějakou nemovitost, raději v Itálii. Je v důchodu, důchod činí 16 500 Kč, její průměrný příjem za loňský rok byl 1 200 000 Kč, do této částky nezapočítala starobní důchod a příjem z pronájmu. Vypracovává daňové přiznání. Účet má už dlouhá léta u [Anonymizováno]. Nemovitost hradila ze svých peněz. Měla nějaké peníze v boxu v bance. Platby mezi jejím bankovním účtem a účtem jejího syna v letech 2019 až 2021 probíhaly, byly v řádech milionů. V uvedeném období poslala synovi ze svého účtu 9 000 000 Kč. Syn neměl přístup k jejímu účtu. Neměl k účtům dispoziční oprávnění. Matka jmenované žila mnoho let v [Anonymizováno] s jedním z nejbohatších [Anonymizováno] a odtamtud pochází její peníze. Sama jmenovaná žila skromně. Za uvedenou cukrárnu zaplatila 9 000 000 Kč. Nevzpomíná si na data jednotlivých plateb za tuto nemovitost. Detailně si nevzpomene, které z plateb byly určeny na pořízení předmětné nemovitosti. Pakliže šel 1 000 000 Kč, tak to šlo vždy na nemovitost, také tam bylo 200 000 Kč, 500 000 Kč. 9 000 000 Kč synovi převedla dohromady. Nevzpomene si, kolik finančních prostředků převedla synovi v letech 2019 až 2021. Posílala mu peněžní prostředky, například i na rodinné dovolené, byly to i vyšší částky. Účel plateb s poznámkou „synovi [jméno FO]“ byl nakoupit nemovitost. Zřejmě výší peněz se lišily platby, které byly určeny například na rodinné dovolené, od plateb na nemovitost. Nezaplatila celou dovolenou, ale přidala třeba 200 000 Kč na děti. Platební příkazy bance zadávala ona.

9. Podle § 1084 o. z. stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku. Vlastník pozemku nahradí osobě, která zřídila na cizím pozemku stavbu v dobré víře, účelně vynaložené náklady. Osoba, která v dobré víře nebyla, má táž práva a povinnosti jako nepřikázaný jednatel.

10. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

11. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

12. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

13. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).

14. Podle § 2623 o. z. není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu (§ 2586 - §2619 o. z.).

15. Podle § 2586 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu (odst. 1). Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

16. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

17. Podle § 2445 odst. 1 o. z. se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

18. Podle § 2449 věta prvá o. z. pokud nebyla ujednána provize, má zprostředkovatel právo na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním.

19. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

20. Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 13. až 15. a dále odstavcích 27. a 28. odůvodnění napadeného rozsudku, a považuje je za správné.

21. Soud prvního stupně hodnotil veškeré důkazy volně podle své úvahy ve smyslu ust. § 132 o. s. ř. a odvolací soud se s hodnocením provedeného dokazování i s rozsahem tohoto dokazování naprosto ztotožňuje. Závěry soudu prvního stupně pak považuje za logické a přesvědčivé i vzhledem k dalším zjištěným skutečnostem a okolnostem projednávané věci.

22. Ve shodě se soudem prvního stupně nejprve uzavírá, že žalobce (ani po poučení soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř. při jednání dne 16. 4. 2024) neprokázal svou verzi obsahu smluvního vztahu účastníků, resp. své tvrzení, že cena za výstavbu jednoho řadového rodinného domu činila 4 500 000 Kč a že celkem tedy měla žalovaná žalobci zaplatit 9 000 000 Kč, a že tato částka měla být splatná až po kolaudaci uvedených domů. K tomuto svému tvrzení nenabídl žalobce žádné relevantní důkazy a soud prvního stupně měl správně za prokázanou verzi dle tvrzení žalované, tj. že tato cena činila 4 000 000 Kč za řadový rodinný dům a žalovaná měla zaplatit žalobci celkem 8 000 000 Kč, když bylo zároveň prokázáno, že úhrada této ceny probíhala postupně k výzvám žalobce dle tzv. prostavěnosti budovaných domů, tak jak bylo zjištěno nejen z předloženého výpisu z WhatsApp komunikace, ale rovněž z výpovědí vícero svědků ([jméno FO]

23. Na tomto místě odvolací soud zdůrazňuje, že okolnosti vzniku smluvního vztahu účastníků rozhodně nebyly typické a běžné, když ohledně výstavby rodinných domů v ceně řádu miliónů Kč nebyla uzavřena žádná písemná smlouva a účastníci řešili vše ústně. V tomto kontextu je také zapotřebí nahlížet na celkové vztahy účastníků řízení, včetně placení žalované (prostřednictvím jejího syna [jméno FO]) žalobci, když tyto vztahy lze označit za velmi neformální. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je rovněž nutno nahlížet na námitku žalobce, který považuje za „stěží uvěřitelné“ výpovědi svědků, dle kterých „v běžném provozu autosalonu dochází k počítání mnohamilionových částek v gumičkách, které na dané místo donáší osoby v igelitkách a zase si je v igelitkách odnášejí“. Je totiž evidentní (a z provedeného dokazování to bylo rovněž zjištěno), že takto vztahy mezi účastníky, resp. mezi žalobcem a [jméno FO] fakticky fungovaly. Otázka případné kvitance, o které bylo v řízení hovořeno, pak není pro projednávanou věc podstatná, neboť tuto kvitanci nemá žalovaná dle svého tvrzení k dispozici a úhradu svého závazku vůči žalobci prokazovala jinak.

24. Pokud jde o hodnocení dokazování, včetně tvrzení účastníků, také odvolací soud považuje za velmi nepravděpodobné, že by žalovaná dlužila žalobci částku 8 000 000 Kč (žalobcem tvrzena částka 9 000 000 Kč) a žalobce tuto svou takto vysokou pohledávku vůči žalované v mezidobí (prosinec 2020, kdy proběhla kolaudace rodinných domů, až listopad 2023, kdy byla zaslána předžalobní výzva) neuplatnil, navíc v situaci, kdy si od žalované zapůjčoval vysoké finanční částky, konkrétně částku 6 000 000 Kč (červenec 2021) a činil vůči ní i další právní jednání (srpen 2023), vše ve formě notářských zápisů, z nichž pro něj vyplývaly nepříznivé důsledky (dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti, zástavní smlouva, uznání dluhu apod.). Nadto účastníci i po kolaudaci uvedených rodinných domů spolupracovali v tom směru, že žalovaná pronajímala uvedené rodinné domy společnosti, jejímž společníkem byl žalobce, což je ostatně mezi účastníky nesporné. Ani v této situaci nevznesl žalobce vůči žalované v mezidobí žádné své finanční nároky.

25. Pokud pak jde o úhradu ceny za uvedené domy, tuto má i odvolací soud prokázanou z výpovědí svědků [jméno FO], které považuje za věrohodné a vnitřně i vzájemně konzistentní. S nimi je pak ve shodě i obsah výpisu z WhatsApp komunikace, vedené mezi žalobcem a [jméno FO], včetně zasílané fotodokumentace. Většina těchto svědků ([Anonymizováno]) pak není na celé záležitosti vůbec zainteresována. Případné nesrovnalosti ve výpovědích svědků považuje odvolací soud za marginálie, které lze odůvodnit i plynutím doby. Osamoceně a nevěrohodně pak působí výpověď svědkyně [jméno FO], která navíc hovořila zejména o informacích, které získala od žalobce jako svého manžela.

26. K důkazu provedenému nově v odvolacím řízení (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 7. 2025 č. j. 24 C 408/2022-261, u kterého žalobce poukazoval na pasáž týkající se výpovědi žalované v tomto jiném řízení) pak odvolací soud pouze konstatuje, že shora uvedené závěry nijak nevyvrací ani nezpochybňuje. Naopak se z něj podává, že žalovaná zasílala finanční prostředky (jejichž původ při svém výslechu rovněž objasnila) svému synovi [jméno FO] s tím, že je bude investovat do nákupu nemovitostí, a dále mu posílala peníze i z jiných důvodů (pro děti, na dovolenou apod.). Z uvedené výpovědi je tak zřejmé, že to byl především [jméno FO], kdo za žalovanou v těchto záležitostech jednal, stejně jako tomu bylo i v projednávané věci. Citovaný rozsudek, jakož i výpověď žalované v uvedeném řízení, se však zaměřovala na jiné skutečnosti, už jen vzhledem k předmětu tohoto řízení.

27. Lze tak shrnout, že žalovaná unesla důkazní břemeno a prokázala, že cenu za uvedené řadové rodinné domy dle dohody se žalobcem uhradila a v tomto směru mu již nic dalšího nedluží.

28. Pokud jde o právní kvalifikaci zjištěného skutku, lze vztah účastníků podřadit pod ust. § 1746 odst. 2 o. z. s tím, že jde o nepojmenovanou smlouvu, která mezi nimi byla platně uzavřena v ústní formě. Žalovaná však prokázala, že dle této inominátní smlouvy žalobci řádně plnila (§ 1908 odst. 1 o. z.).

29. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl.

30. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

31. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, je zapotřebí vyjít z toho, že žalobce byl v řízení plně procesně neúspěšný a je tak povinen hradit žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení.

32. Právní zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 11. 3. 2024, účast na jednání soudu prvního stupně dne 16. 4. 2024 – delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, 27. 6. 2024 - delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, 15. 8. 2024 - delší než 2 hodiny, tj. 2 úkony právní služby, 7. 11. 2024 a 30. 1. 2025, celkem tedy 10 úkonů právní služby po 44 300 Kč z tarifní hodnoty 9 000 000 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v platném znění – dále jen „AT“), tj. 443 000 Kč. Náklady řízení žalované tvoří dále 9 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. 3 150 Kč, doložené cestovné k jednání soudu prvního stupně veřejnou dopravou v částce 811 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě k těmto jednáním za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, účinného do 31. 12. 2024, a za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, účinného od 1. 1. 2025 , tj. 1 800 Kč, jakož i 21 % DPH z částky 447 950 Kč, ve výši 94 069,50 Kč, celkem 542 830,50 Kč.

33. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, které je žalobce povinen zaplatit žalované (správně 542 830,50 Kč); jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).

34. V rámci odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci.

35. Náklady odvolacího řízení žalované tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby po 44 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 3. 9. 2025, účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne 10. 9. 2025 – zde odměna ve výši ½), tj. 110 750 Kč, dále 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. 1 350 Kč, a 21 % DPH z částky 112 100 Kč ve výši 23 541 Kč, celkem 135 641 Kč.

36. Lhůta k plnění náhrady nákladů odvolacího řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo těchto nákladů určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).