o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 2. 2021, č. j. 34 C 212/2017-270

1. Rozsudkem ze dne 19. 2. 2021 č. j. 34 C 212/2017-270, rozhodl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se řízení v rozsahu částky 80 065,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 126 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 126 000 Kč od [datum] do zaplacení, částku 22 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 36 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 27 393 Kč od [datum] do zaplacení, částku 17 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žaloba byla co do částky 3 133 380,01 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok III.). Vzájemný návrh žalované o zaplacení 234 135 Kč s příslušenstvím byl rovněž zamítnut (výrok IV.). Výrokem V. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za žalobu 473 964 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. Konečně bylo výrokem VI. rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení za vzájemnou žalobu 34 703 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že žili se žalovanou jako partneři od června 2006 do června 2014, když společné hospodaření skončilo [datum], kdy vypověděl žalované dispoziční právo ke svému účtu. Účastníci měli dle tvrzení v žalobě uzavřít v [země] v říjnu 2008 ústní dohodu, a to rámcovou smlouvu o půjčce, dle které měl žalobce zasílat žalované finanční prostředky podle jejích potřeb a svých aktuálních možností s tím, že splatnost půjček byla dohodnuta s odkládací podmínkou, a to pro případ, že by účastníci svůj partnerský vztah ukončili. Vzhledem k tomu, že od [datum] nevedou účastníci společný život, staly se k tomuto datu veškeré půjčky splatnými. Veškeré níže specifikované položky (položka a) až l) s tím, že pod položkou i) jsou ještě podřazeny body 1) až 23)) požadoval pak žalobce právě z titulu této rámcové smlouvy o půjčce, vyjma pachtovného, které bylo upraveno zvláštní smlouvou. K některým položkám pak byly nad rámec rámcové smlouvy uzavřeny ještě další písemné smlouvy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené rámcové smlouvy o půjčce. Pokud jde o položky pod body b) až c) a dále e) až i), posoudil soud prvního stupně nároky žalobce jako nároky z bezdůvodného obohacení podle § 454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Žalovaná u všech těchto položek vznesla námitku promlčení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud byla žaloba podána dne [datum], subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 1 obč. zák. počala běžet dnem následujícím po poskytnutí jednotlivých finančních prostředků a nároky u těchto položek jsou promlčeny. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby bylo již právo žalobce promlčené, nebylo možné jej pro námitku promlčení vznesenou žalovanou rozhodnutím soudu přiznat. U položky i) 18) – betonování obrubníku pak dle soudu prvního stupně žalobce ani přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázal, že úhradu provedl ze svých prostředků a že tyto finance a práce byly vynaloženy právě na majetek žalované. Věc pak soud prvního stupně právně posoudil podle ustanovení § 451, § 454, § 107 obč. zák. Zabýval se rovněž tím, zda u některých z těchto položek není namístě aplikace ustanovení § 646 a § 652 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), tj. zda u některých z těchto položek nedošlo účinností o. z. ke stavění promlčecí lhůty, neboť na rozdíl od obč. zák., který neobsahoval zvláštní úpravu promlčení ve vztahu druha a družky (a tato nebyla dovozena ani judikatorně), je taková úprava již v o. z. obsažena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v případě účastníků nelze hovořit o tom, že by po [datum] tvořili společnou domácnost ve smyslu ustanovení § 646 o. z., na kterou je dle právní teorie nahlíženo jako na„ vzájemný vztah fyzických osob, které spolu trvale žijí a zároveň z tohoto důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby“. Proto danou úpravu o. z. nebylo dle soudu prvního stupně možné uplatnit. Pokud jde o položku f) – servis vozidla, kromě promlčení dospěl soud prvního stupně rovněž k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalované, neboť tento servis se týkal vozidla ve vlastnictví [právnická osoba], spol. s r. o. Ze všech těchto důvodu tak soud prvního stupně nároky žalobce pod položkou b) až c) a dále e) až i) zamítl. V případě položky a) – splátky hypotéky u [právnická osoba], dospěl k závěru, že o jejich úhradách nebylo mezi účastníky sporu. Žalobce nárokoval podíl žalované odpovídající její hypotéce ve výši 42,176 % a tento podíl rovněž nebyl mezi účastníky sporný. Vzhledem k tomu, že žalobce hradil výlučně splátky hypotéky, z níž byly zavázáni oba účastníci společně a nerozdílně, s podílem žalované 42,176 %, má v tomto rozsahu vůči žalované právo na náhradu (regres podle § 511 odst. 3 obč. zák., resp. po [datum] dle § 1867 o. z.). Žalobce hradil splátky v období od [datum] do [datum], přičemž jednotlivé splátky je třeba posuzovat samostatně včetně počátku běhu obecné tříleté promlčecí lhůty dle § 101 obč. zák., resp. § 629 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k podání žaloby dne [datum] nebylo možné přiznat regresní nároky ohledně splátek uhrazených do [datum], neboť žalovaná vznesla námitku promlčení. Soud prvního stupně tak přiznal žalobci částku 22 178 Kč, což odpovídá podílu 42,176 % z částky 52 584,72 Kč za splátky uhrazené dne [datum], [datum] a [datum]. Z této částky pak přiznal ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 o. z. i úroky z prodlení navázané na výzvu žalobce k úhradě peněžitého plnění ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Výše těchto úroků z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu potom nárok žalobce dle položky a) zamítl. Pokud jde o položku d) – vozidlo značky Volkswagen Touareg, uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o vypořádání vozidla ze dne [datum], dle které měla žalovaná žalobci uhradit částku 300 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na tuto částku již žalovaná uhradila 170 000 Kč. Žalovaný vzal žalobu ohledně této položky v částce 4 000 Kč zpět, k úhradě tak zbývala částka 126 000 Kč, která byla žalobci přiznána dle § 1721 o. z. spolu se zákonnými úroky z prodlení, navázanými na výzvu žalobce žalované z [datum], doručenou žalované dne [datum], dle ustanovení § 1968, § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. V případě položky j) – dlužné pachtovné, dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníci uzavřeli dne [datum] pachtovní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2332 o. z. Žalovaná neuhradila dohodnuté pachtovné (4 600 Kč, které měla hradit vždy do 20. prosince každého roku), když účastníci sjednali také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalobce danou smlouvu vypověděl dne [datum] pro neuhrazení pachtovného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce má nárok na zaplacení částky pachtovného ve výši 4 600 Kč za rok 2014 a dále za rok 2015. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou uvedených částek, náleží žalobci také smluvní pokuta, kterou vyčíslil ke dni zaslání předžalobní výzvy ([datum]) na částku 27 393 Kč a která odpovídá smluvní pokutě za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč a za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč. Nadto byl žalobci přiznán rovněž zákonný úrok z prodlení z nárokovaných částek opět dle ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení ([datum], respektive [datum]). Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. V případě položky l) – dluh z dlužního úpisu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná se [datum] zavázala k vrácení částky 25 000 Kč, kterou převzala v hotovosti od žalobce, a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaná prokázala, že na dluh zaplatila [datum] částku 8 000 Kč, přes poučení soudu prvního stupně však neprokázala zaplacení dalších částek. Ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. tak soud prvního stupně přiznal žalobci částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení, tj. od [datum]. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. Pokud pak jde o vzájemný návrh žalobkyně na zaplacení částky 234 135 Kč s příslušenstvím, ten soud prvního stupně zamítl pro nedostatek aktivní legitimace žalované, neboť žalovaná nárokovala jako fyzická osoba částky na základě vystavených faktur, které však vystavovala [právnická osoba] spol. s r.o., jejímž předmětem podnikání jsou právě služby, jež byly žalobci poskytovány a účtovány. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. (pokud jde o žalobu) a dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (pokud jde o vzájemný návrh žalované).

3. Proti výroku III. a V. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. V něm předně namítal, že soud prvního stupně rozhodl o zcela jiných částkách. Své rozhodnutí pak soud prvního stupně zdůvodňoval velmi stroze, a to tak, že žalobce neobdržel ničeho, a přiznal mu toliko jasné a žalovanou nezpochybněné dluhy na Volkswagen Touareg, na pachtovném, z dlužního úpisu, a regres za platby úvěru za žalovanou. Pokud jde o otázku promlčení nároku žalobce, žalobce uváděl, že vztah účastníků skončil nejdříve [datum], což konstatoval i opatrovnický soud, ale on sám ho považoval za ukončený až později. Dne [datum] zrušil žalobce žalované dispoziční právo ke svému účtu, ještě dlouho po tomto datu se však snažil vztah s žalovanou zachovat. Dle názoru žalobce je podstatný rovněž obsah e-mailu ze dne [datum], kdy je velmi nepravděpodobné, že by účastníci diskutovali věci finančních závazků žalované více než 1,5 roku po rozchodu partnerů s konečným vyrovnáním majetku, jak vypovídala žalovaná i někteří ze svědků. V tomto směru poukázal žalobce rovněž na posudek vyhotovený v rámci opatrovnického řízení, ve kterém se uvádí návštěvy poradny pro manželství a rodinu, organizované žalovanou dne [datum]. U opatrovnického soudu v [obec] dne [datum] se účastníci shodli na datu ukončení společného soužití k [datum] a k tomuto datu bylo též stanoveno výživné pro nezletilou dceru. Také z opatrovnického rozsudku vyplývá, že rodiče, až na výjimky nevedli klasickou každodenní společnou domácnost, ale s účinností od [datum] přestali společně hospodařit. Přesto soud prvního stupně uzavřel, že účastníci po [datum] společnou domácnost netvořili a o tuto domněnku opřel i běh promlčecí lhůty. Trvající vztah a společné hospodaření dokládá i finanční podpora žalované v roce 2013 a v roce 2014, respektive pohyby na účtu žalobce u [právnická osoba] Pokud by bylo pravdou, že se účastníci rozešli již v roce 2012 a žalovaná se se žalobcem majetkově vyrovnala již roku následujícího, je ale zcela nelogické, že jakékoliv dokumentovatelné snahy o vypořádání začaly až na podzim roku 2014 a převážně pak až v létě a na podzim roku 2015. Z výpovědi [jméno] [příjmení], současné partnerky žalobce, bylo zjištěno, že ještě Vánoce 2014 trávil žalobce se žalovanou a dcerou, stejně tak jako jarní prázdniny 2015, kdy s ním byly společně v [anonymizováno]. Bylo tak zřejmé, že chce zachovat původní vztah a rodinu. Námitku promlčení považuje žalobce jednak za nedůvodnou a s ohledem na původní dohody účastníků rovněž za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o rámcovou dohodu uzavřenou mezi účastníky, žalobce přesně popsal okolnosti jejího uzavření s tím, že jde o rámcovou dohodu o půjčce. Jeho tvrzení podporují výpovědi svědků [příjmení] [příjmení], [příjmení], jakož i e-mail ze dne [datum]. Dle žalobce soud prvního stupně naprosto nekriticky přejal tvrzení žalované a jejích svědků. Žalobce přitom každé své tvrzení podepřel výpisy z účtů, e-maily se žalovanou, fakturami, které platil, či komunikací s firmami nebo pracovníky, kteří prováděli stavbu žalované. Žalovaná a její svědci nepředložili ničeho. Soud prvního stupně polemizoval též s pojmovými znaky půjčky. Je však zapotřebí říci, že žalobce plnil a žalovaná přijímala To, že žalobci recipročně poskytla částku z prodeje svého bytu, svědčí o tom, že byli domluveni na vrácení jeho prostředků, že v té době mezi nimi panovala shodná vůle, ač si konec vztahu nikdo nepřál, a do té doby účastníci věřili ve společnou budoucnost. Toto částečné vyrovnání bylo zamýšleno jako investice do společného bydlení, tentokrát v majetku žalobce v [část obce], neboť v roce 2013 ještě účastníci stále plánovali společnou budoucnost. Žalovaná tam chtěla chovat koně. Toto podporuje i doklad o pohybu peněz z prodeje bytu na [obec a číslo] - [anonymizováno] mezi daty [datum] až [datum]. Při tvrzení žalované„ o finálním vyrovnání“ účastníků by byl takový pohyb naprosto nesmyslný. Žalobce tuto částku 1 600 000 Kč recipročně započetl v rámci své žaloby z června 2017 oproti finančním prostředkům poskytnutým žalované. Žalobce tvrdil a důkazně podložil každý vnos do majetku žalované. Z nich pak zdůrazňuje především vnosy do nemovitostí žalované a jejího výlučného podnikání, konkrétně se jedná o opakované půjčky finančních prostředků převodem na obchodní účet na jméno žalované u [právnická osoba] [anonymizováno] v celkové výši 514 497 Kč. Důkazem o tom, že klientem byla žalovaná, byla listina s názvem Poskytování peněžního obnosu ze dne [datum]. Dále je tvoří vnosy do budování nemovitostí žalované na adrese [adresa], když žalovaná potvrdila, že tyto položky žalobce skutečně pořídil a zaplatil, případně vůči provedenému dokazování nic nenamítala. Rovněž je tvoří prostředky na vyšetření, pojištění, transport a ošetření koní ve výlučném majetku žalované, a to klisny [anonymizováno] v celkové částce 65 832 Kč a hřebečka [anonymizována dvě slova] v celkové výši 74 061 Kč. V prvém případě výdaje za rentgen, veterinární vyšetření, pojištění a transport, v druhém případě pak za ošetření koně. Rovněž je tvoří finanční prostředky na koupi koňského přepravníku [příjmení] [příjmení] v částce 100 000 Kč, kdy žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5 575 € tak, že v době svého pobytu v [země] zorganizoval a posléze i v hotovosti uhradil koupi tohoto přepravníku. Kupní smlouva byla vystavena na [právnická osoba], spol. s r. o. Žalovaná v průběhu řízení tvrdila ohledně tohoto přepravníku několik verzí. Nejdříve tvrdila, že byl zakoupen [právnická osoba] výlučně z vlastních prostředků, poté tvrdila vysoce nepravděpodobnou konstrukci o původu peněz z darů pana [příjmení] ve výši 280 000 Kč, vše podložila pouze e-mailem z roku 2020 a velmi vágní svědeckou výpovědí tohoto svědka. Žalobce poukazoval na to, že ve shodné době zasílal žalované pravidelně zdokumentované převody z účtů v eurech v podstatně vyšší částce, než je pořizovací cena přepravníku. Dle faktury byl přepravník v ceně 5 575 € zakoupen dne [datum], žalobce poukázal na výpis z účtu, kde je [datum] vybraná částka 4 600 € a [datum] pak částka 1 300 €. Rovněž poukázal na e-mailovou korespondenci s žalovanou ze dne [datum] a ze dne 13. a [datum]. Další žalobní nárok tvoří finanční prostředky v eurech z účtu u Raiffeisenbank, u kterých soud prvního stupně zcela svévolně uzavřel, že žalobce provedl transakce s poznámkou [jméno] [příjmení], převod. Ve skutečnosti prostředky žalobce v celkové výši 9 715 € (266 482 Kč) odčerpala žalovaná z účtu na základě svého dispozičního práva s vysvětlením o potřebě úhrady za zboží či snad daňové povinnosti [právnická osoba]. Prostředky na tomto účtu v eurech nebyly určeny k uspokojování běžných potřeb žalované ani společné rodiny. Za tímto účelem totiž žalovaná na podkladě dispozičního práva použila stejného účtu žalobce v měně CZK v období únor 2011 až červenec 2014 v částce 805 673 Kč, která není žalována. Konečně pak žalobní nárok žalobce tvoří finanční prostředky z účtu v Irsku v eurech v celkové výši 1 473 135 Kč Tyto nemalé finanční prostředky, posílané žalobcem žalované po dobu pracovního pobytu žalobce v [země] mezi lety 2008 až 2012, byly poskytovány na základě smlouvy o půjčce. Dělo se tak vždy na žádost či dle instrukcí žalované a tyto částky byly určeny primárně na stavbu domu žalované v [obec], vybudování ranče tamtéž, a transformaci jejího podnikání do ustájení a chovu koní. Celkově takto došlo k převodu částky 3 623 304 Kč. Žalobce žil v domnění, že buduje zázemí pro svou rodinu a pomáhá zajistit jejich trvalý příjem z podnikání. Namítané výjimky v částkách 26 672 Kč za exekuci žalobce a 9 000 Kč za úhradu profesionálního překladatele byly zpětvzetím odpočteny. Rovněž byla z této částky odečtena částka 1 600 000 Kč, poskytnutá žalovanou v roce 2013, a částka 514 497 Kč, poskytnutá žalované k burzovnímu obchodování se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (viz výše). Z dokazování je jasné, že promlčecí lhůta ve věci nemohla začít plynout dříve než [datum]. Žaloba podaná dne [datum] byla tedy podána v zákonné promlčecí lhůtě. Žalobce odkázal na ustanovení § 646 o. z. Beze vší pochybnosti bylo prokázáno, že žalobce investoval do výlučného majetku žalované a jejího výlučného podnikání mnohamilionové částky, ať již soud uzavřel, že žalobce unesl důkazní břemeno a žalovaná má plnit na základě rámcové dohody o půjčky, či věc posoudí jako vnosy jednoho z partnerů do výlučného majetku druhého. Je jasné, že žaloba je oprávněná. Konečně pak žalobce namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo předvídatelné, když svůj předběžný závěr o promlčení měl soud vyslovit na samém počátku projednávání věci. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a V. změnil tak, že žalobě plně vyhoví a přizná žalované náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná uvedla k odvolání žalobce, že se proti vyhovujícímu věcnému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně neodvolala a rozhodla se jej akceptovat. Stejně postupovala i v případě výroku IV. a VI., které se týkají jejího protinávrhu. Stále a opakovaně popírá uzavření rámcové smlouvy o půjčce s odkládací podmínkou, když žalobce její existence neprokázal a ani prokázat nemůže. Pokud jde o jí vznesenou námitku promlčení, uvádí, že trvání partnerského vztahu musejí uznávat oba partneři. Žalovaná již v opatrovnických řízeních uváděla, že partnerské soužití účastníků bylo ukončeno v roce 2013 a velmi problematicky probíhalo již od roku 2012. Žalovaná v tomto směru odkázala i na účastnickou výpověď žalobce dne [datum] v rámci opatrovnického řízení. Žalobce začal v [obec] pracovat po návratu z [země] v lednu 2013. V listopadu 2013 si v [obec] pořídil byt a žalovaná s dcerou jej tam navštěvovaly. Den [datum] představuje datum, kdy žalovaná přestala žalobce s dcerou navštěvovat a rodiče přestali společně nezletilou vyživovat. Žalobce rovněž v rámci opatrovnického řízení uvedl, že pravidelně hradí matce nezletilé hypotéku ve výši 7 000 Kč měsíčně na pořízení domu v jejím výlučném vlastnictví, a tuto platbu vnímá jako úhradu nákladů na bydlení nezletilé, tedy součást výživného. Žalovaná konstatovala, že druhé a poslední faktické společné soužití účastníků bylo v jejím bydlišti v [obec], trvalo pouze několik měsíců a bylo ukončeno na začátku roku 2013, kdy se žalobce odstěhoval do [obec]. Za prostředky, které žalobce od žalované získal z prodeje jejího výlučného vlastnictví (byt v [obec a číslo]) si do svého výlučného vlastnictví koupil nemovitost v obci [anonymizováno] – [obec]. Stanovení data účinnosti vyživovací povinnosti žalobce vůči společné dceři účastníků se tak vztahuje pouze k předmětu opatrovnického řízení a nevypovídá o faktické době ukončení partnerského vztahu účastníků. Žalovaná za žalobcem do [obec] dojížděla z toho důvodu, aby zůstal zachován styk se společnou dcerou a z důvodu dohledu na péči o její koně, které měla ustájené v obci [anonymizováno] na základě pachtovní smlouvy uzavřené se žalobcem. Takovou situaci nelze podle jejího názoru v žádném případě hodnotit jako společné soužití a hospodaření. Zároveň nadále trvá na svém tvrzení, že faktické společné soužití a hospodaření účastníků skončilo již před prodejem jejího bytu v [obec a číslo], kdy právě získané finanční prostředky měly sloužit k jejich vypořádání. Jedním ze znaků společné domácnosti i společného hospodaření, je hrazení společných potřeb, a tím je i výživa společného dítěte. V rozhodné době čerpala žalovaná rodičovskou dovolenou, tedy i k ní měl žalobce vedle dcery vyživovací povinnost. Opatrovnický soud stanovil výživné pro nezletilou dceru v částce 7 000 Kč, což odpovídalo podílu žalované na sloučené hypotéce. Zrušení dispozičního práva žalované k účtu žalobce ke dni [datum] nemá v rozhodované věci význam. Žalovaná připomněla obsah úředního záznamu o podání vysvětlení na Policii ČR, obvodní oddělení v [obec] – [část obce] ze dne [datum], z něhož je zřejmé, že žalovaný začal bydlet a pracovat v [obec] již na začátku roku 2013. Žalobce se několikrát v průběhu řízení vyjádřil, že předpokládá převod jedné poloviny nemovitostí v [obec] a 50 % podíl ve [právnická osoba], spol. s r. o. na jeho osobu. To se nestalo a žalovaná se rozhodla vypořádat s žalobcem převodem jedné poloviny kupní ceny bytu. Tento pražský byt prodala nerada a pouze z toho důvodu, že dospěla k závěru, že společné soužití se žalobcem pro ni není možné a vypořádání považovala za svou povinnost a slušnost. K promlčení případných nároků uplatněných žalobcem tak podle názoru žalované došlo nejpozději v roce 2016. Pokud žalobce tvrdí, že toto částečné vyrovnání bylo zamýšleno jako investice do společného bydlení v obci [anonymizováno], není toto logické. Pokud by účastníci takový záměr měli, kupovali by nemovitost do spoluvlastnictví, což se však nestalo. K tvrzení žalobce, že jako rodina trávili Vánoce 2014 i jarní prázdniny 2015, žalovaná uvedla, že tak učinila v zájmu kontaktu dcery s otcem tak, aby tento styk proběhl na neutrální půdě za účasti dalších osob ([příjmení] večer u matky žalobce, jarní prázdniny v hotelu, kde byli další hosté). Žalovaná poukazovala rovněž na to, že v polovině října roku 2015 se ze svazku svědkyně [jméno] [příjmení] (dnes [příjmení]) a žalobce narodil syn. Za takových okolností nelze žalobci uvěřit jeho tvrzení o zájmu zachovat vztah se žalovanou. Žalovaná tedy tvrdí, že k zániku partnerského vztahu účastníků došlo nejpozději na začátku roku 2013. Rámcová smlouva o půjčce s odkládací podmínkou nebyla žalobcem prokázána, a to ani pomocí výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení], svědka [příjmení] či e-mailové komunikace. Tyto důkazy nic podstatného nepotvrdily ani potvrdit nemohly. Žalovaná rovněž poukázala na to, že měla dispoziční právo pouze k běžnému účtu u [právnická osoba], nikoliv ke spořicímu účtu u této banky. K nákupu dluhopisů na investičním trhu ji přesvědčil žalobce s tím, že se výnos z prodeje jejího bytu může zvýšit. Právě na jeho pokyn pak převedla podstatnou část z kupní ceny bytu ze svého účtu na běžný účet žalobce a následně na jeho spořicí účet. Podle jeho pokynů nakoupila prostřednictvím [právnická osoba] dluhopisy. Jednalo se o nákup na několik měsíců, výsledkem byl zisk v řádu několik desítek tisíc Kč, o nějž se účastníci rovným dílem podělili. Odlišná situace byla u výlučných investice žalobce prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno], jejímž výsledkem byl prodělek v řádu stovek tisíc Kč. Od [datum] žalovaná s prostředky na běžném účtu žalobce nedisponovala a žalobce jí žádné prostředky (ani výživné) neposkytoval, s výjimkou úhrady jejího podílu na splátkách sloučené hypotéky. Konečně pak žalovaná uváděla, že na žalobci nebyla v souvislosti s výstavbou v [obec] finančně závislá. Když se rozhodla vybudovat vlastní zemědělskou usedlost, měla již ve svém vlastnictví pozemky (restituce rodiny), finanční prostředky od svých rodičů (celkem 870 000 Kč), kupní cenu za prodej stodoly (650 000 Kč), za prodej pozemků (200 000 Kč), výnos za prodej dříví z lesa v jejím vlastnictví (200 000 Kč), prostředky z hypotečního úvěru 1 450 000 Kč (později sloučený s úvěrem žalobce), a byt na [anonymizováno] (3 200 000 Kč). Celkem tedy disponovala s finančními prostředky v hodnotě 6 570 000 Kč, kromě toho jí finančně podporoval i dlouholetý přítel její rodiny [příjmení] [příjmení] (1 500 000 Kč). Nemovitost byla zkolaudována v roce 2010. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil a uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobce není důvodné.

6. Výroky I. a II., IV. a VI. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a nabyly tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyly tedy ani předmětem přezkumu odvolacím soudem.

7. Na základě provedeného dokazování zjistil soud prvního stupně tento skutkový stav věci:

- Položka a) - splátky hypotéky u [právnická osoba] (žalobcem požadováno 255 946 Kč)

Účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, jejímž účelem bylo refinancování samostatných úvěrů účastníků. Žalobce hradil splátky výše uvedené společné hypotéky. Účastníci se dne [datum] dohodli na tom, že žalovaná uhradí žalobci částku 1 355 627,92 Kč představující její neuhrazený úvěr, přičemž tuto částku vzniklou z titulu vzájemného vypořádání společného hypotečního úvěru žalobci také uhradila. Na splátkách společného hypotečního úvěru hradil žalobce splátky od [datum] do [datum], přičemž konkrétně na splátkách uhradil mj. dne [datum] částku 17 478,24 Kč, dne [datum] částku 17 628,24 Kč a dne [datum] částku 17 478,24 Kč. Dle žalobce vnímal tento splátky hypotéky, které hradil za žalovanou, jako součást výživného na nezletilou dceru, úhradu nákladů na její bydlení. Výživné na nezletilou bylo žalobci stanoveno od [datum].

-) Položka b) - půjčka na koně [anonymizováno] (žalobcem požadováno 65 832,60 Kč)

Žalobce je zapsán jako vlastník klisny [anonymizováno] v průkazu původu koně, kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě klisny [anonymizováno] a hříběte [anonymizována dvě slova] byla uzavřena dne [datum], kupní cena činila 10 000 GBP. Žalobce uhradil dne [datum] za rentgeny částku 600 GBP. Proběhlo veterinární vyšetření, za které byla vyúčtována částka 88,13 GBP. Pojištění bylo vyúčtováno na částku 192,68 €. Žalobce za transport koní uhradil 1 750 € a 500 € dne [datum], resp. [datum].

-) Položka c) - půjčka na ošetření koně [anonymizováno] (žalobcem požadováno 74 061 Kč)

Na klinice v [anonymizováno] proběhlo ošetření koně [anonymizováno], za což byla dne [datum] vystavena faktura na částku 2 690,43 €. Žalobce uhradil ze svého účtu dne [datum] částku 2 700 € s poznámkou„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“. A. [příjmení] žalobci emailem ze dne [datum] uvedla, že ošetření koně řeší s pojišťovnou, vypadá to, že pojišťovna zaplatí celou fakturu z [anonymizováno], v tom případě by poslala celou částku na účet.

-) Položka d) - vozidlo zn. VW Touareg (žalobcem požadováno 130 000 Kč; poté zpětvzetí žaloby co do částky 4 000 Kč)

Účastníci se dne [datum] dohodli na vypořádání vozidla s tím, že žalobce byl faktickým investorem jeho koupě v roce 2011, přičemž v rámci vypořádání nechává žalované vozidlo za částku 300 000 Kč. Dne [datum] byla žalobci předána částka 70 000 Kč, dne [datum] částka 100 000 Kč. Účastníci řešili cenu za opravu brzd vozidla, která stála 16 000 Kč, žalovaný nabídl„ slevu“ z vypořádání ve výši 4 000 Kč. Co do této částky (4 000 Kč) vzal žalobce svou žalobu zpět.

-) Položka e) - koňský přepravník [příjmení] [příjmení] (žalobcem požadováno 100 000 Kč)

Uvedený přepravník byl dne [datum] registrován na [právnická osoba], spol. s r. o. Jednání o koupi zprostředkovával žalobce, samotná kupní smlouva byla uzavřená [právnická osoba], spol. s r. o., kupní cena byla uhrazena v hotovosti. Peníze poskytl žalované její blízký přítel p. [příjmení].

-) Položka f) - servis vozidla zn. VW Passat (žalobcem požadováno 6 200 Kč)

Vozidlo VW Passat, [registrační značka], bylo registrováno na [právnická osoba], spol. s r. o. dne [datum]. Dne [datum] zaplatil žalobce v hotovosti 6 200 Kč za opravu uvedeného vozidla. Zákazníkem opravy byla [právnická osoba], spol. s r. o.

-) Položka g) – půjčky z účtu žalobce u Raiffeisenbank č. [bankovní účet] (žalobcem požadováno 266 482,50 Kč)

Žalobce provedl na tomto účtu transakce s poznámkou„ [jméno] [příjmení], převod“ v období od [datum] do [datum] v celkové výši 9 715 €.

-) Položka h) – půjčky z irských účtů žalobce [příjmení] [jméno] [číslo] 085 EUR a IRL AIB [číslo] 242 EUR (celkem 3 623 303,90 Kč, žalobcem požadováno po započtení žalovanou plněné částky 1 600 000 Kč celkem 2 023 303,90 Kč; poté zpětvzetí co do částek 26 671,75 Kč a 9 000 Kč)

Žalobce provedl řadu transakcí„ [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení]“ v období od [datum] do [datum] v celkové výši 119 172,74 € z účtu IRL AIB [číslo] 085 EUR a v období od [datum] do [datum] v celkové výši 12 920 € z účtu IRL AIB [číslo] 242 EUR, mj. také 2 000 €, které požaduje žalobou vrátit, a k nimž žalované emailem ze dne [datum] napsal:„ jinak jsem ti poslal 2000 éček na další budování a přežití tebe i medvíděte“.

-) Položka i) - půjčka na dostavbu domu [adresa] v [obec] a vybavení koňské farmy v [obec] (žalobcem požadováno celkem 416 787,70 Kč)

bod 1), 2) a 4) - vjezdová bránu na dálkové ovládání v ceně 69 522 Kč, koňský box pro dva koně v ceně 66 500 Kč, nezámrzná napáječka Lakcho v ceně 13 385 Kč

Žalovaná nesporovala, že tyto položky pořídil žalobce (v letech 2011 2012).

bod 3) - materiál na ohrady a brány + skokový materiál (žalobcem požadováno 91 917 Kč)

Žalobce objednal dne [datum] materiál za 91 917 Kč s dodací adresou [adresa], od dodavatele Lesoservis [příjmení] [příjmení], na což uhradil zálohu ve výši 30 000 Kč. Dne [datum] byla uhrazena zbývající částka 61 917 Kč.

bod 5) - rostliny do zahradních svahů (žalobcem požadováno 2 776 Kč)

Žalobce koupil a uhradil dne [datum] rostliny v celkové výši 2 776 Kč.

bod 6) – 9) dílna a sedlovna (žalobcem požadováno 42 220,20 Kč)

Žalobci byl dne [datum] vystaven doklad na částku 2 206,94 Kč za OSB desky a dne [datum] za řezivo na částku 653,40 Kč, obojí od p. [příjmení], s nímž žalobce domlouval cenu trámů na stavbu. Dále byly žalobci vystaveny doklady za úhradu oken ze dne [datum] ve výši 8 400 Kč, ze dne [datum] ve výši 3 200 Kč, přičemž žalobce objednal dne [datum] celkem 4 okna za 11 600 Kč. Žalobce uhradil dne [datum] částku 10 092 Kč za plastové vstupní dveře. Žalobce uhradil dne [datum] částku 9 594 Kč s poznámkou MSP- – drevoim.

bod 10) - oprava studny a vodárny (žalobcem požadováno 7 212 Kč)

Žalobce nakoupil dne [datum] materiál u společnosti [právnická osoba] za 5 972 Kč a u [právnická osoba] k. s. materiál za 206,67 Kč dne [datum].

bod 11) - šatní vestavěná skříň na zakázku – dodavatel Woodface (žalobcem požadováno 23 000 Kč)

Žalobce dne [datum] uhradil částku 23 000 Kč na protiúčet [právnická osoba].

bod 12) drobné nákupy Stavebniny Smetana (žalobcem požadováno 9 201 Kč; poté žalobcem v tomto bodě vzata žaloba zpět)

bod 13) - drobné nákupy Stavebniny Kabát (žalobcem požadováno 3 274 Kč; poté žalobcem v tomto bodě vzata žaloba zpět)

bod 14) - drobné nákupy Stavebniny Bauhaus [obec] (žalobcem požadováno 4 891 Kč; poté žalobcem vzato zpět co do 2 909 Kč)

Žalobce ve dnech od [datum] do [datum] nakoupil v uvedených stavebninách materiál v celkové výši 4 891 Kč, přičemž co do výše 2 909 Kč (nákupy ze dne [datum]; [datum]; [datum]; [datum]) vzal žalobu částečně zpět.

bod 15) - nábytek IKEA, 2 komody (žalobcem požadováno 3 580 Kč)

Žalobce zakoupil 2 komody IKEA v průběhu roku 2013 v době, kdy bydlel v [obec].

bod 16) - dokumentace projekt dílny a sedlovny (žalobcem požadováno 2 000 Kč)

Žalobce uhradil dne [datum] částku 2 000 Kč na účet Ing. Arch. [jméno] [příjmení].

bod 17) - fasáda [obec] (žalobcem požadováno 19 792,50 Kč)

Žalobce uhradil materiál na zateplení fasády v [obec] (r. 2012).

bod 18) - betonování obrubníků (žalobcem požadováno 3 220 Kč)

Dne [datum] byla v hotovosti uhrazena částka 3 220 Kč za materiál a dopravu (12 – 15 km) [právnická osoba] [obec] n. S.

bod 19) - nájem pozemků v [obec] za rok 2012 (žalobcem požadováno 12 000 Kč)

Z účtu žalobce byla v dubnu 2012 uhrazena 2x částka 6 000 Kč s poznámkou nájem – bart; nájem – chval. Pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce], náležející spoluvlastnicím [příjmení] a [příjmení], byly pronajímány pro ustájení koní.

bod 20) a 22) - potřeby pro koně (žalobcem požadováno 9 305 Kč a 5 204 Kč)

[příjmení] [příjmení], spol. s r. o. byla vystavena dne [datum] faktura na částku 9 305 Kč, kterou téhož dne žalobce uhradil. Žalobce dne [datum] uhradil částku 5 204 Kč [právnická osoba] spol. s. r. o.

bod 21) - sedlo na zakázku na [příjmení] (žalobcem požadováno 10 000 Kč; v průběhu řízení vzata žaloba ohledně této položky žalobcem zpět)

bod 23) – dělníci - [jméno] [příjmení], [právnická osoba] (žalobcem požadováno 25 000 Kč)

Žalované byla vyúčtována částka 25 000 Kč za opravu jízdárny, která byla v hotovosti dne [datum] uhrazena, přičemž na faktuře je podepsán žalobce.

-) Položka j) - dlužné pachtovné (žalobcem požadováno 36 593 Kč)

Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zemědělském pachtu, v níž se žalovaná zavázala hradit za užívání pozemků 4 600 Kč ročně, a to vždy nejpozději do každého 20. prosince v kalendářním roce, za který se pachtovné platí. Při prodlení s placením byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce uvedenou smlouvu dne [datum] vypověděl pro neuhrazení pachtovného za rok 2014 a 2015 a požadoval po žalované taktéž zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná výpověď neakceptovala s tím, že pachtovné bylo uhrazeno formou úhrady senáže na krmení pro koně žalobce a započtením oproti krmení a veterinární péči pro žalobcovy koně ustájené u žalované, což žalobce rozporoval. Žalovaná v prosinci 2015 a lednu 2016 navrhla, aby se dluh za pozemky pokrátil s dluhem žalobcem, připomněla žalobci, že je třeba pacht pozemku zrušit.

-) Položka k ) – půjčka na úhradu energií ČEZ ve výši 15 010 Kč - žalobce vzal žalobu ohledně této položky zpět.

-) Položka l) – dlužní úpis (žalobcem požadováno 25 000 Kč)

Žalovaná od žalobce převzala dne [datum] částku 25 000 Kč, kterou se zavázala vrátit do [datum]. Žalovaná dne [datum] zaslala žalobci částku 8 000 Kč s poznámkou„ [jméno] půjčka“.

K tvrzení o rámcové smlouvě půjčce:

Žalobce investoval do majetku žalované, který vnímal tak, že bude majetkem společným, neměl to smluvně ošetřené. Účastníci neuzavřeli dohodu o půjčce. Peníze nebyly nikdy rozdělené, neřešilo se, co by se mělo kdy vracet. Žalobce však skutečně poskytl žalované finanční prostředky, které investovala do své nemovitosti, brali to však tak, že budují společnou budoucnost. Účastníci neuvažovali o konci vztahu, proto nespecifikovali, jak by mělo vrácení peněžních prostředků probíhat, nemluvili o tom; nebyli dohodnuti na tom, jak by vypadalo vypořádání, kdyby k rozchodu došlo po mnoha letech, tak daleko se v diskuzi nedostali, neřešili to, snažili se dívat do budoucna. Poskytnutí finančních prostředků žalované vnímal žalobce jako sázku na společnou budoucnost, jako investici do společných plánů. Žalobce označil jako dary žalované mj. budování ohrad na pastvinách, napáječek, plotu a ohrad kolem domu, stavění přístřešků a boxu, stavění dílny a sedlovny, budování jízdárny, péči o koně a jejich krmení v [obec]; některé z mnoha a mnoha financí, které šly směrem k žalované (viz email ze dne [datum]). Žalobce žalované sdělil, že jí nechá ohrady Lesoservis, koňský box, plechový domeček, zimní napáječku Bouvet, přičemž podmínkou je čestné jednání (viz email ze dne [datum]).

Pokud jde o ukončení vztahu účastníků:

Žalovaná navrhovala možná řešení bydlení a prodeje nemovitého majetku účastníků, uvažovala i o bydlení v [obec], účastníci se v názorech rozcházeli (viz email ze dne [datum] a [datum]). Dne [datum] žalovaná na policii oznámila, že ji žalobce (kterého nazvala přítelem a otcem dcery) předchozího dne napadl, že ve vztahu jsou od počátku problémy, poslední rok však gradují, koncem května 2013 vyvrcholily, věc oznámila na policii. Uvedla, že chce žalobce opustit. V srpnu 2014 byla žalovaná se situací spokojena, žalobce ji připomínal, že je sama na všechny povinnosti, obtíže, nemůže sdílet problémy a radost, zmiňoval otázku dalšího dítěte či pěstounské péče, uzavíral, že dle něj by se situace dala ustát, zařídit dobře pro všechny (viz emailová komunikace z [datum]). Komunikace mezi účastníky zahrnovala toliko domluvu ohledně koní (emailová komunikace ze září, října 2014). Žalobce se snažil najít způsoby, aby rodina nadále fungovala, a to i v zimě 2014. Za žalobcem jezdila žalovaná s dcerou. Účastníci měli velké spory v průběhu roku 2013, nejen o financích. Žalovaná v roce 2013 prodala byt v [obec], aby se s žalobcem vyrovnala, v té době neměla tolik peněz, byla na mateřské dovolené. Žalobce odešel v lednu 2013 do [obec] za prací, koupil tam statek, chtěl, aby se s ním přestěhovala i žalovaná s dcerou, v té době už ale byly mezi účastníky velké konflikty. Žalovaná do [obec] proto neodešla, ale jezdila tam, byli tam její koně, měla obavu, že se jim nedostává dostatečné péče. Konflikty mezi účastníky byly od té doby, kdy se žalobce vrátil z [země], v čase gradovaly. Žalovaná do [obec] nešla, vnímala to tak, že už spolu nejsou. Žalovaná prodala byt v [obec] kvůli finančnímu vyrovnání. Žalobce tlačil na žalovanou, aby za ním odešla do [obec], to nechtěla. Dne [datum] uzavřel žalobce jakožto nájemce smlouvu o nájmu bytu v [obec] [anonymizováno], a to od [datum] s tím, že v bytě bude bydlet také žalovaná a jejich dcera. Smlouva je podepsána žalobcem. Nájemní smlouvu vyřizoval toliko žalobce, k dotazu pronajímatelky uvedl, že s ním čas od času bude v bytě partnerka s dcerou, pronajímatelka trvala na tom, aby byly zapsány v nájemní smlouvě. Žalobce dne [datum] zrušil dispoziční právo žalované ke svému účtu [číslo] [bankovní účet]. Dne [datum] podala žalovaná návrh na úpravu poměrů k nezletilé dceři s tím, že účastníci téměř dva roky nežijí ve společné domácnosti, vídají se o víkendech, aby měla dcera kontakt s otcem, výživné žádala od [datum]. Rozhodnuto bylo rozsudkem [název soudu] ze dne 26. září 2014, č.j. 13 Nc 108/2014-73.

Obecné skutečnosti

Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 4 596 193,29 Kč výzvou ze dne [datum], která jí byla doručena dne [datum].

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

9. Odvolací soud pouze doplnil dokazování ve smyslu ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. o listiny, ze kterých soud prvního stupně vycházel, avšak k důkazu je neprovedl.

10. Takto zjistil z faktury vystavené dne [datum] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], spol. s. r. o., že bylo vyúčtováno za ošetření koně [anonymizována dvě slova] celkem 2 690,43 €.

11. Z výpisu účtu žalobce bylo dále zjištěno, že [datum] byla z tohoto účtu odepsána částka 2 700 € s poznámkou„ [příjmení] [jméno] [příjmení]“.

12. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] převedena částka 19 792,50 Kč poznámkou„ fasáda Ř“.

13. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] došlo v Zahradnickém centru [obec] k platbě kartou ve výši 2 776 Kč. Z výpisu ze stejného účtu žalobce u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne [datum] došla na tento účet od žalované částka 2 800 000 Kč. Dne [datum] došlo k převodu částky 2 798 000 na účet č. [bankovní účet].

14. Z výpisu z účtu žalobce u [právnická osoba] [číslo] bylo dále zjištěno, že dne [datum] odešla z tohoto účtu na účet žalované částka 2 000 000 Kč a na účet žalované takto odešly ještě [datum] částky 20 000 Kč, [datum] částka 5 000 Kč a [datum] částka 350 000 Kč, dále pak [datum] částka 50 000 Kč. Dne [datum] došla z účtu žalované na uvedený účet žalobce částka 1 225 000 Kč.

15. Z pokladního dokladu [právnická osoba] odvolací soud dále zjistil, že dne [datum] bylo vybráno z účtu [jméno] [příjmení] celkem 280 000 Kč.

16. Z vyjádření [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo dále odvolacím soudem zjištěno, že se se žalovanou stýká již od roku 1995. V období od počátku roku 2005 až do současnosti poskytl žalované v nepravidelných splátkách větší finanční částky, převážně se jednalo o hotovost, souhrnně přes 3 000 000 Kč. Jako příklad uváděl částku 280 000 Kč, vybranou u [obec] spořitelny [datum], která byla použita mimo jiné na nákup přívěsného přepravníku koní z [země] o měsíc později.

17. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

18. Pokud žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel v říjnu 2008 rámcovou smlouvu o půjčce, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (viz odst. 12. až 15. odůvodnění napadeného rozsudku) v závěru, že toto své tvrzení neprokázal. Samotné tvrzení žalobce o této skutečnosti v průběhu řízení nebylo konzistentní (rozpory žalobního tvrzení s tvrzením žalobce při jednání dne [datum], a dále s jeho účastnickým výslechem dne [datum]). Žalobce nedokázal jasně a věrohodně uvést, jaká byla konkrétní dohoda mezi účastníky, co bylo jejím přesným obsahem, které konkrétní částky měly být vráceny (zda pouze velké platby či vše, případně to, co šlo„ na stavění“), kdy (splatnost tvrzených půjček), a za jakých podmínek. Kromě neurčitého, nevěrohodného a nekonzistentního tvrzení žalobce, lze poukázat i na to, že jeho tvrzení nebyla prokázána ani výslechem navržených svědků. Ani jeden ze svědků se totiž ke konkrétním okolnostem uzavření této smlouvy, jakož i k jejímu obsahu, nebyl schopen vyjádřit. Svědek [příjmení] (známý žalobce) měl informace zprostředkované od žalobce, mluvil o částečném vyrovnání účastníků z kupní ceny za byt žalované na [anonymizováno], o žádné konkrétní smlouvě mezi účastníky nevěděl, pouze ponoukal žalobce, aby si vše smluvně ošetřil. Svědek [příjmení] (známý žalobce) nic konkrétního nevěděl, pouze si pamatoval hádku účastníků o penězích před cca 5-8 lety (výslech svědka v roce 2020 –„ pozn. odvolacího soudu“). Svědkyně [příjmení] (matka žalobce) poznala novou partnerku žalobce svědkyni [příjmení] na jaře 2015 (dozvěděla se, že počali se žalobcem dítě). Vadilo jí, že syn splácí hypotéku na [obec], chtěla, aby doplatil hypotéku na [obec]. Syn ji měl informovat, že mu žalovaná slíbila, že mu„ to“ vrátí, mohli se vypořádat z jejich nemovitostí ([obec], [ulice]). Dále obecně zmínila událost v prosinci 2016 se žalovanou. Nic konkrétního k tvrzené smlouvě o půjčce neuvedla. Svědkyně [příjmení] (partnerka žalobce) tvrdila, že vztah žalobce se žalovanou fungoval ještě na Vánoce 2014 a na jaře 2015 (společná rodinná dovolená v [anonymizováno]). Jak však bylo zároveň dokazováním zjištěno, dne [datum] se ze vztahu svědkyně a žalobce narodil syn. Svědkyně [příjmení] (kamarádka žalované) vypovídala o tom, že účastníci řešili, kdo komu co daroval a co kdo dluží. Žalovaná si stěžovala, že nedostává peníze. Žalobce na ní měl naléhat kvůli penězům, že je chce vrátit. Už v roce 2013 byly mezi účastníky konflikty, žalobce se odstěhoval do [obec], kam za ním žalovaná už nešla. Jezdila tam kvůli koňům. Nic konkrétního ke smlouvě o půjčce neuváděla. Svědek [příjmení] (známý žalované) uváděl, že o financích mezi účastníky nic neví. Hovořil o svých„ příspěvcích“ na stavbu v [obec], a o tom, co ví ohledně jejího financování. Vyjadřoval se k tomu, jak vnímal soužití účastníků s tím, že jejich vztah zanikl nejpozději v roce 2012, a dále fungoval jen kvůli [jméno]. Rovněž se vyjádřil ke svému příspěvku na vozík (položka e)). Svědek [příjmení] (známý žalované) uvedl, že nic podstatného o financích mezi účastníky neví, jejich rozchod časoval mezi rok 2012 až 2013. V uvedeném období byl u žalované v novém domě, měla se mu svěřit, že se žalobcem již nejsou a žalobce se odstěhoval do [obec]. Svědkyně [příjmení] (matka žalované) uváděla, že o financích mezi účastníky nic neví. Vyjadřovala se k tomu, kolik dali dceři na [obec], kolik přispěl svědek [příjmení]. Pokud jde o soužití účastníků, toto se dle ní mělo paradoxně zhoršovat po narození dcery (r. 2010). V roce 2012 – 2013 bylo soužití účastníků ukončeno. Žalobce chtěl, aby žalovaná prodala [obec] a odstěhovala se s dcerou za ním do [obec]. Dále vypovídala k bytu na [anonymizováno], k tomu, kolik do něj měl žalobce investoval, a k tomu, že tam pracoval její manžel. Konečně svědek [příjmení] (otec žalované) uváděl, že o dohodě o financích mezi účastníky nic neví. Vypověděl, že si žalobce odvážel od žalované svůj majetek až cca 2 roky poté, co se rozešli, byl u toho. Jinak vypovídal obdobně jako svědkyně [příjmení]. Tvrzení žalobce o uzavření uvedené rámcové smlouvy o půjčce pak neprokazují ani žádné listinné důkazy. Takovými důkazy nemůžou být pouhé doklady o tocích peněz směrem k žalované či jejich výběrech žalovanou z účtu žalobce. Jak správně soud prvního stupně uzavřel, nebylo prokázáno, že by při poskytování žalobcem tvrzených (a prokázaných) finančních prostředků žalované došlo mezi účastníky ke konkrétnímu projevu jejich vůle uzavřít smlouvu o půjčce (finanční prostředky z uvedeného titulu přenechat a z téhož titulu je vrátit). Je zcela evidentní, že oba účastníci v rámci společného soužití a v něm probíhajících finančních toků měli za to, že investují do společné budoucnosti a o žádných konkrétních závazcích a pohledávkách, které by snad byly předmětem tvrzené rámcové smlouvy o půjčce, nejednali (viz rovněž zmíněná výpověď svědka [příjmení], který žalobce naopak nabádal k tomu, aby si uvedené záležitosti smluvně ošetřil). Za přesvědčivý pak odvolací soud považuje i závěr soudu prvního stupně o tom, že k prodeji bytu žalované na [anonymizováno] došlo z důvodu celkového vyrovnání účastníků, které žalovaná považovala za svou morální povinnost. Ostatně prostředky získané z prodeje tohoto bytu, a částečně poskytnuté žalovanou žalobci, již každý z účastníků investoval pouze do nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví, nikoliv do společného bydlení, tak tvrdí žalobce ve např. ve svém odvolání.

19. Lze tak uzavřít, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o půjčce a prostředky poskytnuté žalobcem žalované mohou tak na straně žalované tvořit pouze případné bezdůvodné obohacení, jak soud prvního stupně správně uzavřel.

20. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

21. Podle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

22. Soud prvního stupně takto správně hodnotil položky b), c), a dále e) až i), u kterých však žalovaná zároveň vznesla námitku promlčení.

23. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

24. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

25. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

26. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že subjektivní dvouletá i objektivní tříletá promlčecí doba počala v projednávané věci běžet okamžikem poskytnutí jednotlivých finančních prostředků. Ty byly žalobcem žalované poskytnuty v období let 2010 až 2013 (až na dále uvedenou výjimku), dvouletá subjektivní promlčecí doba tak uplynula v letech 2012 až 2015. Žaloba byla však podána až dne [datum], tedy poté, co již uběhla zákonná promlčecí dvouletá subjektivní doba. Žalovaná se promlčení práva dovolala a soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu o nárocích dle položky b), c), e), a dále g) až i) zamítl pro promlčení žalobního nároku. Již zmíněnou výjimku pak tvoří nárok pod položkou i) bod 18) – betonování obrubníků vjezdu (3 220 Kč), u které žalobce ani po poučení soud prvního stupně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum] neprokázal, že uvedenou částku (která měla být uhrazena dne [datum]) uhradil ze svých prostředků a že tyto peněžní prostředky a práce byly vynaloženy právě na majetek žalované. V tom směru tak neunesl důkazní břemeno. V případě položky e) – půjčka na koňský přepravník [příjmení] [příjmení] lze kromě promlčení tohoto nároku rovněž konstatovat nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, když v řízení bylo prokázáno, že přepravník nebyl hrazen z prostředků žalobce, ale svědka [příjmení] Odvolací soud nad rámec uvedeného konstatuje, že sporná je i pasivní věcná legitimace žalované, když bylo prokázáno, že uvedený přepravník nabyla dle kupní smlouvy [právnická osoba], spol. s r.o.

27. V případě položky f) – půjčka na servis vozidla zn. VW Passat (6 200 Kč) soud prvního stupně správně aplikoval o. z. (prostředky poskytnuty až v roce 2014 – viz § 3028 odst. 1 o. z.).

28. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

29. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

30. Podle § 638 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 1). Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (odst. 2).

31. Úhrada uvedených finančních prostředků v rámci této položky byla (logicky s vědomím žalobce) provedena dne [datum] a tříletá promlčecí lhůta tak uběhla v lednu 2017. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až v červnu 2017, je žalobní nárok, uvedený pod touto položkou, rovněž promlčen. Žalovaná vznesla námitku promlčení a nárok by tak zásadně nebylo možné přiznat (§ 610 odst. 1 o. z.). Lze však souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že v rámci této položky není navíc dána pasivní věcná legitimace žalované jako fyzické osoby, když bylo prokázáno, že žalobce neposkytl peněžní prostředky žalované, ale [právnická osoba], spol. s r.o., neboť vůz, u něhož měl žalobce servis hradit, byl ve vlastnictví této společnosti a nikoliv žalované.

32. Za správné lze považovat rovněž závěry soudu prvního stupně ohledně žalobního nároku dle položky a) – splátky hypotéky u [právnická osoba] (celkem 255 946 Kč). Také u tohoto nároku vznesla žalovaná námitku promlčení. Soud prvního stupně podrobně a přesvědčivě vysvětluje v odst. 29. až 36., jakých zákonných ustanovení (ať už obč. zák. či o. z. – dle data úhrady jednotlivých splátek) použil (v daném případě § 511 odst. 3 obč. zák. ve spojení s § 101 obč. zák. či § 1867 odst. 2 o. z. ve spojení s § 629 odst. 1 o. z.), a z jakých prokázaných skutečností vychází (prokázané zaplacené splátky, podíl žalované na uvedené hypotéce – 42,176 %). Cituje rovněž přiléhavou judikaturu s tím, že v daném případě (regresní nárok žalobce vůči žalované) nejde o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, a regresní nárok vzniká ohledně každé splátky samostatně. Bylo prokázáno, že žalobce takto hradil splátky v období od [datum] do [datum], jednotlivé splátky je třeba posuzovat samostatně, a to včetně běhu promlčecí lhůty (doby). Splátky uhrazené do [datum] (žaloba podána dne [datum]) je tak třeba považovat za promlčené a nelze je přiznat, neboť žalovaná namítla promlčení uvedeného nároku. Splátky uhrazené dne [datum] (17 478,24 Kč), [datum] (17 628,24 Kč) a [datum] (17 478,24 Kč) však promlčeny nebyly a v rozsahu podílu žalované (42,176 %) soud prvního stupně tento regresní nárok žalobci správně přiznal (celkově tedy 52 584,72 Kč, z čehož podíl žalované činil 22 178 Kč). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě uvedeného peněžitého plnění předžalobní výzvou ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Ode dne následujícího je tedy žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení (§ 1968, 1970 o. z.) a žalobci tak náleží také zákonný úrok z prodlení z uvedené částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku tohoto nároku byla žaloba správně zamítnuta.

33. Rovněž pachtovné – položka l) přiznal soud prvního stupně ve správné výši, co do žalované jistiny 36 593 Kč a části příslušenství (tato částka je již pravomocná – viz výrok II. napadeného rozsudku). O skutečnosti, že účastníci uzavřeli dne [datum] pachtovní smlouvu ve smyslu ust. § 2332 a násl. o. z. (viz § 3028 odst. 1 o. z.), není mezi nimi sporu. V rámci této smlouvy byla účastníky sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Účastníci si zároveň sjednali, že žalovaná bude platit pachtovné 4 600 Kč vždy do 20. 12. každého roku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dluží žalobci pachtovné 4 600 Kč za rok 2014 a 2015 a zároveň smluvní pokutu ke dni zaslání předžalobní výzvy ([datum]) v částce 27 393 Kč (za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč, a za období od [datum] do [datum] ve výši 0,5 % denně z částky 4 600 Kč). Správně pak dle § 1968, 1970 o. z. přiznal soud prvního stupně žalobci též zákonný úrok z prodlení z přiznané jistiny dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení ([datum], [datum], resp. [datum]). Co do zbytku pak žalobní nárok ohledně této položky správně zamítl (předmět odvolacího řízení).

34. Soud prvního stupně se správně vypořádal rovněž s poslední položkou žaloby, a to l) – dluh z dlužního úpisu. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná zavázala k vrácení částky 25 000 Kč, kterou dne [datum] převzala v hotovosti od žalobce, a to do [datum]. Žalovaná prokázala, že na daný dluh zaplatila žalobci dne [datum] částku 8 000 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. (§ 3028 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně tak správně vyhověl žalobě co do částky 17 000 Kč včetně příslušenství (§ 1968, 1970 o. z.), konkrétně zákonného úrok z prodlení z nárokované částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení (tj. od [datum]), a co do zbytku pak žalobní nárok ohledně této položky zamítl.

35. Podle § 646 o. z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

36. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.

37. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku neopomněl zabývat ani tím, zda u některých ze žalobních položek (konkrétně u položky c) a některých bodů položky i)) není namístě aplikace shora citovaných ustanovení o. z., upravujících stavění běhu promlčecí lhůty. Správně konstatuje, že tato úprava je úpravou novou, účinnou od 1. 1. 2014 s tím, že do [datum] nebyla (ve vztahu druh – družka, jak je tomu v projednávané věci), v režimu obč. zák. obsažena, a nebyla zásadně aplikovatelná ani judikatorně. Podstatným tedy bylo, zda účastníci tvořili k datu [datum] či poté společnou domácnost ve smyslu ust. § 646 o. z. (dle právní teorie tvoří společnou domácnost„ fyzické osoby, které spolu trvale žijí a zároveň z tohoto důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby“, resp. jde o„ soužití dvou nebo více osob ve spotřebním společenství, v němž jednotliví členové přispívají podle svých schopností a možností k úhradě nákladů i k obstarávání společných potřeb“). Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že účastníci od [datum] a dále takovou společnou domácnost netvořili a uvedená ustanovení o. z. tak nelze aplikovat. Odkazuje v tomto směru na přesvědčivé zdůvodnění v odst. 13. a 26. rozsudku soudu prvního stupně. Rekapituluje, že mezi účastníky došlo k finančnímu vypořádání v rámci jejich končícího soužití již v první polovině roku 2013 (kupní smlouva z prodeje bytu žalované na [anonymizováno]) a v roce 2013 již žalobce žalované žádné větší finanční prostředky (vyjma splátek hypotéky, které platil /a sám v rámci opatrovnického řízení uváděl, že se zároveň jednalo o příspěvek na bydlení pro nezletilou dceru, tedy o výživné/, a částky 24 000 Kč jako příspěvku na krmení pro koně) nezaslal a neposkytl. Žalobce bydlel od listopadu 2013 již v bytě v [obec] (fakticky se zdržoval z pracovních důvodů od ledna 2013), ohledně něhož uzavíral (podepisoval) nájemní smlouvu sám, a žalovanou a dceru uvedl jako občasné spolubydlící na přání vlastnice bytu. Společné soužití účastníků, resp. představa žalobce o něm (tak jak jej popisuje např. ve své účastnické výpovědi), měla dle názoru odvolacího soudu do reality dosti daleko. Skutečnost, že si žalobce dělal případné jednostranné naděje na obnovení vztahu se žalovanou i v době, kdy vztah již dávno nefungoval (aniž by ho v tom žalovaná - z hlediska prokázaných skutečností – nějak účelově utvrzovala), nemůže mít vliv na to, že soužití účastníků fakticky skončilo nejpozději v roce 2013. Bylo prokázáno, že žalovaná žalobce do [obec] v roce 2013 (po uzavření shora uvedené nájemní smlouvy žalobcem) již nenásledovala, a veškerý další styk účastníků už byl motivován jen péčí o společnou nezletilou dceru účastníků ([datum narození]), společnými závazky (chov koní) apod., nikoliv konsensem ohledně trvání partnerského vztahu. To byl také důvod, proč žalovaná s dcerou žalobce v [obec] navštěvovala. Ostatně o tom, že po roce 2013 byl vztah účastníků, kromě péče o společnou dceru, spíše vztahem obchodním, svědčí i skutečnost, že žalovaná uzavřela se žalobcem v dubnu 2014 pachtovní smlouvu, neboť měla na jeho pozemcích ustájené své koně. Žalovaná rovněž přesvědčivě objasnila, z jakého důvodu absolvovala se žalobcem a s dcerou dovolenou v [anonymizováno] o jarních prázdninách roku 2015 a proč strávili společný čas o Vánocích roku 2014 s tím, že hlavním důvodem byl právě styk žalobce s dcerou za její přítomnosti (viz rovněž mediace účastníků v září 2014, vedená právě z důvodu péče o nezl. dceru v průběhu opatrovnického řízení). Ani odvolací soud nepovažuje za věrohodné tvrzení žalobce o tom, že ještě v tomto období partnerský vztah účastníků fungoval, a to za situace, kdy se ze vztahu žalobce a jeho současné partnerky (svědkyně [anonymizováno]) narodil v říjnu 2015 syn. Datum zrušení dispozičního práva žalované k účtu žalobce ([datum]) nepovažuje odvolací soud ve vztahu k ukončení partnerského soužití účastníků (v kontextu ostatních prokázaných skutečností - viz shora) za podstatné. Lze pak přisvědčit žalované, že opatrovnické řízení se z hlediska důkazního nesoustředilo na trvání partnerského vztahu a vedení společné domácnosti účastníků, ale spíše na zjištění, do kdy a v jakém rozsahu byla nezletilé dceři účastníků poskytována výživa. Ostatně bylo již zmíněno, že žalobce v tomto řízení označoval jím plněné splátky společné hypotéky účastníků (podíl žalované) za určitý druh výživného pro nezletilou (úhrada nákladů na její bydlení). O skutečnosti, že jednání účastníků o majetku je dlouhodobou záležitostí (viz odvolací námitka žalobce), svědčí ostatně i tento spor (žaloba z [datum]), e-mailová korespondence účastníků, jakož i výpověď svědka [příjmení] o tom, že si žalobce odvážel svůj majetek od žalované ještě dva roky po jejich rozchodu. Uvedená skutečnost však nemůže sama o sobě potvrzovat trvání partnerského vztahu účastníků, resp. vedení jejich společné domácnosti. Konečně pak k odvolací námitce žalobce o tom, že námitka promlčení, vznesená ze strany žalované, je v rozporu s dobrými mravy, a to vzhledem k „ původním dohodám účastníků“, odvolací soud konstatuje, že žalobce uzavření žádných takových„ dohod“ (s výjimkami uvedenými pod položkami d), i) a j) žaloby) neprokázal, jak již bylo podrobně rozebráno shora.

38. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném zamítavém výroku III. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku V. Soud prvního stupně rozhodl správně o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a správně rovněž stanovil rozsah procesního úspěchu obou účastníků (žalobce 6 %, žalovaná 94 %) s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 % ([číslo]). Rovněž výše těchto nákladů byla soudem prvního stupně správně stanovena a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně správné právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění – dále jen„ AT“), uvedené v odst. 49. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalované, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

39. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stadiu řízení byla plně úspěšná (vzhledem k předmětu odvolacího řízení) žalovaná a náleží jí proto právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady tvoří odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) z tarifní hodnoty 3 133 380,01 Kč po 20 860 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT), to je 41 720 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a dále 21 % DPH z částky 42 320 Kč ve výši 8 887,20 Kč, celkem tedy 51 207 Kč. Také odvolací soud určil lhůtu k plnění uložené povinnosti v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právní zástupkyně žalované, která je advokátkou, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.