o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 10. 2024, č. j. 27 C 45/2023-133,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2024, č. j. 27 C 45/2023-133, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 1 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 200 000 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 31 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně 10 % nákladů řízení, jejichž výše bude určena samostatným usnesením (výrok III.).

2. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, kdy tvrdil, že v důsledku vadně poskytnuté zdravotní služby žalobkyní mu vznikla újma na zdraví. Soud prvního stupně po provedeném dokazování ohledně jednotlivých zdravotních výkonů uskutečněných žalovanou žalobci dospěl k závěru, že nárok žalobce je v celém rozsahu promlčen, neboť nejpozději by k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo na podzim roku 2019. Podal-li žalobce žalobu až v listopadu 2023, podal ji po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i pokud by nárok žalobce promlčen nebyl, nebyl zjištěn základní předpoklad pro odpovědnost žalované za jemu vzniklou újmu, a to protiprávní jednání žalované, které by bylo v rozporu s objektivním právem. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně při poskytování zdravotní péče žalobci a realizaci jednotlivých operačních zákroků nepochybila a její péče byla provedena v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu promlčení nároku žalobce.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, že odůvodnění promlčení nároku žalobce je založeno na nesprávných skutkových zjištění a na nesprávném právním posouzení. Žalobce má za to že počátek promlčení nelze klást ani do června 2016 ani do září 2019. Na léčbu žalobce u žalované je třeba nahlížet jako na jeden celek. Následky první operace vyvolaly potřebu druhé operace a následky druhé operace vyvolaly potřebu třetí operace. Operační zákroky na sebe navazovaly, po nich žalobce rehabilitoval, ale pro přetrvávání obtíží a bolestí došlo k opakování zákroků. V září 2019 sice došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce po třetí operaci, ale promlčecí lhůta založená ustanovením § 620 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen „o. z.“) stojí na subjektivním principu. Žalobce získal vědomost o výši škody až na základě vyhotoveného znaleckého posudku. Teprve dne 28. 3. 2021, kdy obdržel znalecký posudek měl potřebné informace o tom, že jeho zdravotní stav je v současných možnostech medicíny nezměnitelný, a že mu vznikla škoda, za kterou by měla odpovídat žalovaná. Napadený rozsudek odkazuje na nepřiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu, případně na jeho další rozhodnutí, která se zdají být pozdější judikaturou již překonaná. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18. Dle žalobce žalovanou implantovaná endoprotéza nikdy nesloužila svému účelu. Odkázal na závěry znaleckého posudku znalce [jméno FO] (dále jen „znalec [jméno FO]“). Nebyly vysvětleny rozpory mezi znaleckými posudky znalce [jméno FO] (dále jen “znalec [jméno FO]“). Dle žalobce se znalec [jméno FO] měl v rámci revizního posudku zabývat i tím, zda mohlo, či mělo být postupováno jinak a zda byl takový postup v možnostech žalované. Zároveň měl zodpovědně posoudit, jaké jsou skutečné příčiny současného neuspokojivého zdravotního stavu žalobce, který je nyní schopen chůze pouze s dopomocí chodítka, trpí bolestmi a je závislý na péči druhých osob. Zároveň je potřeba postavit najisto, zda uvedený zdravotní stav je způsoben výlučně úrazem, který žalobce utrpěl, případně, zda jde o následek operativních zákroků provedených žalovanou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z takto zjištěného skutkového stavu. Žalobce dne 18. 2. 2016 pádem na ledu na chodníku utrpěl zlomeninu krčku pravé stehenní kosti. Žalovaná provedla tentýž den operaci s implantací cervikokapitální bipolární endoprotézy (dále jen „CKP“, případně jen „první operace“). Operační výkon i následná rekonvalescence proběhla v pořádku, při propuštění do domácího léčení byl žalobce schopen samostatné chůze s francouzskými berlemi. V rámci rekonvalescence žalobce podstoupil od 26. 4. 2016 do 24. 5. 2016 léčebný pobyt v lázních. Léčba probíhala bez komplikací a žalobce se cítil dobře Pro přetrvávající bolesti mělo dojít 19. 4. 2017 dojít k revizi pravého kyčelního kloubu, avšak pro neurologické potíže nejasného charakteru, které mohly žalobci působit projevené bolesti (výhřez ploténky mezi L5 a S1) bylo upuštěno od implantace totální endoprotézy (dále jen „TEP“), a byla indikována konzervativní terapie. Pro přetrvávající bolesti žalobce v noci zejména v oblasti jizvy mu byla 15. 3. 2018 provedena TEP. Zdravotní stav žalobce byl po operačním zákroku stabilní, cítil se dobře. Chůze byla možná s francouzskými holemi. Pro subjektivní potíže žalobce tzv. lupání v kyčli a pocity subluxace byla v anestezii dne 13. 5. 2018 provedena zkouška subluxace, k subluxaci došlo až ve velké flexi a vnitřní rotaci, tedy v rámci zakázaného pohybu. Při propuštění žalobce do domácího léčení, byl zdravotní stav žalobce stabilní, byla mu doporučena plná zátěž pravé končetiny. V rámci rekonvalescence žalobce podstoupil od 13. 9. 2018 do 11. 10. 2018 léčebný pobyt v lázních, léčba probíhala bez komplikací. V průběhu léčby nebyla zdokumentována subluxace ani luxace kyčle. Pro další stížnosti žalobce na subluxaci pravé kyčle byla dne 25. 6. 2019 provedena další reoperace, při které došlo k výměně VPE vložky kloubního pouzdra a byl prodloužen krček. Průběh operace i následná hospitalizace proběhly bez potíží. Při propuštění se žalobce cítil dobře. V období od 26. 9. 2019 do 24. 10. 2019 absolvoval léčebný pobyt v lázních. Léčba probíhala bez komplikací, pouze při chůzi pociťoval pocit nestability, jinak se cítil dobře. Žalobce před úrazem prodělal tři mozkové příhody s pravostrannou hemiparézou. Dne 9. 5. 2013 poskytla žalovaná žalobci ošetření po pádu z kola, kdy došlo k poranění žalobcova levého hlezna. Dále žalobce byl žalovanou ošetřen v září 2013 a únoru 2014, když spadl na schodech a poranil si levé hlezno, byla zvolena konzervativní léčba. Po prodělaném mozkovém infarktu byla u žalobce patrná horší obratnost pravostranných končetin, byly patrné změny na mozku, došlo k naznačení spasticity.

6. Odvolací soud považuje zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně za zjištěný řádně a dostatečně.

7. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce podle o. z. a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „ZSPP“).

8. Podle § 2636 odst. 1, 2 o. z., smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

9. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

10. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

11. Podle § 612 o. z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

12. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

13. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

14. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Podle § 2643 odst. 1 o. z., poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

16. Podle § 2913 odst. 1 o. z, poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě škody se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná a nepředvídatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

17. Podle. § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

18. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

20. Podle § 4 odst. 5 ZSPP, se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

21. Podle § 28 odst. 2 ZSPP, má pacient právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

22. Podle. § 45 odst. 1 ZSPP, podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

23. Podle čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb. m. s.) v platném znění, dále jen „Úmluva o lidských právech a medicíně“) jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

24. Soud prvního stupně se správně nejprve zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Subjektivní promlčecí lhůta na odčinění újmy na zdraví je tříletá. Žalobce se v tomto řízení domáhal tří nároků nemajetkové újmy, a to bolestného, ztížení společenského uplatnění a další újmy. Jednotlivé nároky z újmy na zdraví se promlčují samostatně. Pokud jde o bolestné, mohl být tento nárok uplatněn poprvé nejdříve v červnu 2019. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, žalobce po operačním zákroku dne 25. 6. 2019 absolvoval lázeňskou léčbu, která skončila 24. 10. 2019. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně se závěrem, že nejpozději došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce ke konci roku 2019. Podal-li žalobce žalobu až 1. 11. 2023 je jeho nárok jak na bolestné, tak na ztížení společenského uplatnění další nemajetkovou újmu promlčen. Námitka žalobce, že se počátek promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se mohl seznámit se závěry znaleckého posudku je mylný a nemůže obstát. Žalobce věděl, kdo prováděl léčebný zákrok, jehož kvalitu nyní sporuje a výši částky mohl zjistit (alespoň přibližně) v rámci běhu promlčecí doby rovněž např. znaleckým posudkem. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1523/2024 „ soudní praxe i odborná literatura se shodují, že vědomost o vzniku škody nebo újmy nastává bez ohledu na vědomost o zcela přesné částce škody či újmy; určení částky škody nebo újmy prostřednictvím znaleckého posudku není možno považovat za skutečnost ovládající běh subjektivní promlčecí lhůty (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3401/2011, či ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2782/2013, a dále též komentář k § 620 o. z., PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kolektiv: Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání /2. aktualizace/. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 5), a je tedy možné podat žalobu i bez znalosti přesného vyčíslení vzniklé újmy.“

25. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že i pokud by nárok žalobce nebyl promlčen, musel by být zamítnut pro nedostatek vzniku odpovědnosti žalované za ujmu na zdraví vzniklou žalobci. Znalecký posudek znalce [jméno FO] a výslech znalce [jméno FO] potvrdily, že žalovaná při poskytnutí zdravotních služeb žalobci postupovala v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy a podle uznávaných medicínských postupů. Zdravotní stav žalobce tedy není důsledkem vadného postupu žalované při poskytnutí zdravotních služeb.

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II a III. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalovaná a má tak právo vůči žalobci na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich výše byla soudem prvního stupně stanovena správně a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně právní kvalifikace (vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“) odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k splnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce byl osvobozen z 90 % od soudních poplatků, byl v řízení neúspěšný a vznikla mu proto povinnost uhradit České republice náhradu nákladů státu.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch. Byla jí přiznána náhrada nákladů řízení za 2 úkony po 300 Kč podle § 3 odst. 3 písm. b) a c) Vyhlášky za přípravu účasti na jednání a účast na jednání před soudem. Náklady žalované v odvolacím řízení činí 600 Kč a žalobci bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.). Žalovaná v odvolacím řízení uplatnila nároky na cestovné a promeškaný čas, kterých se následně vzdala.