o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 C 87/2020-140, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 11. 2021, č. j. 9 C 87/2020-143

1. Rozsudkem ze dne ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 C 87/2020-140, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 11. 2021, č. j. 9 C 87/2020-143, rozhodl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se řízení co do částky ve výši 10 000 Kč zastavuje. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 40 000 Kč, se žaloba zamítá. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že se České republice náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.). Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na náhradu újmy v podobě úhrady nových zubních implantátů ve výši 40 000 Kč (za celkem 4 zuby, které mu měl žalovaný vyrazit) není důvodný, neboť nebyl prokázán vznik škody, když žalobce ani netvrdil (a neprokazoval), že by již zákrok podstoupil a peněžní prostředky vynaložil. Věc právně posoudil dle § 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Konstatoval, že ve smyslu tohoto ustanovení o. z. by žalobce mohl požádat o přiměřenou zálohu na náklady léčení. Musel by však tvrdit a prokázat, že takovou léčbu započne a že předpokládané náklady na léčbu (zubní implantáty) budou skutečně použity, a to v požadovaném rozsahu. Žalobce tvrdil, že se za tímto účelem teprve objedná k zubnímu lékaři. Soud prvního stupně pak nemohl žalobce v tomto směru poučit dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., neboť žalobce se z obou jednání u tohoto soudu omluvil. Neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní a jeho žaloba musela být zamítnuta. V případě výroku I. rozsudku rozhodl soud prvního stupně dle § 96 o. s. ř. a řízení co do částky 10 000 Kč (požadované bolestné) zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem za předpokládaného souhlasu žalovaného (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění /dále jen„ o. s. ř.“ /).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm zejména namítal, že nesouhlasí se zastavením řízení co do částky 10 000 Kč, požadované jako bolestné. Celé řízení se protahovalo. Soud prvního stupně prodlužoval znalci lhůtu k vypracování znaleckého posudku, naposledy do [datum]. Žalobce byl vždy o prodloužení lhůty vyrozuměn. Od [datum] žádná zpráva od soudu nepřišla. Žalobce již nechtěl dále čekat, a proto napsal, že bolestné nechce, hlavně ať už se koná soud. V ten den, kdy takto učinil, mu byl doručen předmětný znalecký posudek. Proto soudu prvního stupně sdělil, že bere uvedené částečné zpětvzetí žaloby zpět. Kdyby věděl, že znalci běžela znovu prodloužená lhůta, nárok na zaplacení bolestného by nebral zpět. Soud prvního stupně ho v tomto směru uvedl v omyl. Žádá tedy, aby odvolací soud uznal tento nárok za oprávněný a přiznal mu nárok dle znaleckého posudku, tj. za 147 bodů po 356,11 Kč, celkem tedy 52 348 Kč. Pokud pak uváděl, že mu žalovaný vyrazil 4 zuby, namísto správných 3, mohl soud prvního stupně náhradu o něco snížit. Nové zuby si nenechal dělat, neboť byl dne [datum] (datum rozhodnutí soudu prvního stupně) stále ve výkonu trestu. Zdejší zubař mu řekl, ať si je nechá udělat až na svobodě, že budou lepší. Jiného zubaře ve výkonu trestu využít nemohl. Je obětí trestního činu, bylo mu ublíženo na zdraví. Žádá proto odvolací soud, aby změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyhoví i jeho nároku na zaplacení částky 40 000 Kč.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání žalobce není důvodné.

4. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaný (v procesním postavení obžalovaného) byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 4. 2019, č. j. 19 T 21/2019-294, shledán vinným, že ve Věznici Vězeňské služby České republiky [obec], na ubytovně odsouzených [příjmení], oddíl [spisová značka], v cele [číslo] dne [datum] v době od 19:24 hodin do 19:26 hodin fyzicky napadl žalobce (v procesním postavení poškozeného) tak, že jej dvakrát udeřil pěstí do obličeje, a to do oblasti nosu a úst, tímto jednáním mu způsobil zranění, a to drobné oděrky na nose a poškození chrupu – odlomení klinických korunek zubů 11, 12 a 21 s rozlámáním zubních kořenů, která poškozeného omezila v obvyklém způsobu života po dobu 1,5 měsíce, kdy měl potíže s příjmem potravy a po dobu 14 dnů ho bolel nos, za což byl žalovaný odsouzen pro přečin ublížení na zdraví k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců; žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. K podanému odvolání ze strany žalovaného (v procesním postavení obžalovaného) a žalobce (v procesním postavení poškozeného) Krajský soud v Plzni svým rozsudkem ze dne 18. 9. 2019, č. j. 50 To 247/2019-365, odvolání žalovaného zamítl a uložil mu povinnost zaplatit žalobci (jako poškozenému) náhradu nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč; se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum]. Znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení], [titul], znalce z oboru zdravotnictví – stanovení imateriální újmy, bylo konstatováno, že v důsledku jednání žalovaného dne [datum] utrpěl žalobce pohmoždění pravé perikulární krajiny, četné povrchní oděrky obličeje, podvrtnutí C páteře, zlomeninu nosních kůstek bez posunu úlomků, ztrátu 3 zubů – 12, 11 a 21, a ránu dutiny ústní vyžadující chirurgické ošetření. Na základě Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy pak znalec ocenil bolestné, které při předmětném úrazovém ději žalobce vytrpěl, a to celkem 147 body.

5. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na vylíčení skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně plně odkazuje.

6. Odvolací soud předně konstatuje, že rozhodnutí soudu prvního stupně o částečném zastavení řízení (co do částky 10 000 Kč), podřazené pod výrok I. napadeného rozsudku, je správné.

7. Podle § 96 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné (odst. 5). Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí (odst. 6).

8. Podle § 41a odst. 4 o. s. ř. úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem.

9. V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že podáním ze dne [datum], doručeným soudu prvního stupně dne [datum], vzal žalobce žalobu zpět co do částky 10 000 Kč, která představovala jeho žalobní nárok na zaplacení bolestného. Podáním ze dne [datum], doručeným soudu prvního stupně dne [datum], sdělil žalobce, že bere zpět své původní částečné zpětvzetí žaloby a na žalobě v této části nadále setrvává, a to vzhledem k tomu, že mu byl v mezidobí doručen znalecký posudek a předvolání k jednání. Usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. 9 C 87/2020-126, byl žalovaný soudem prvního stupně vyzván (doručeno dne [datum]), aby se vyjádřil, zda souhlasí s částečným zpětvzetím žaloby, které mu bylo zasláno, případně aby sdělil důvody, pro které s tímto zpětvzetím žaloby nesouhlasí. Žalovaný byl poučen, že pokud se v soudem dané lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se ve lhůtě dané soudem prvního stupně nevyjádřil.

10. Ze shora uvedeného je zřejmé, že ze strany žalobce došlo ke zpětvzetí žaloby, pokud jde o nárok na zaplacení bolestného ve výši 10 000 Kč. Soud po zjištění, že žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasí (zde fikce dle § 101 odst. 4 o. s. ř.) postupoval správně, pokud řízení v této části dle § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. zastavil. Jestliže pak žalobce dne [datum]„ odvolal“ toto své částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], učinil tak ve smyslu ust. § 41a odst. 4 o. s. ř. opožděně, a k tomuto„ odvolání“ (zpětvzetí zpětvzetí žaloby) nelze přihlížet.

11. Pokud jde o právní hodnocení skutku, soud prvního stupně správně podřadil vztah účastníků dle § 3028 odst. 1 a § 3079 odst. 1 a contrario o. z. pod režim tohoto zákona. Předmětem žaloby je nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví, která měla vzniknout jednáním žalovaného v roce 2018, tedy za účinnosti citovaného zákona.

12. V projednávané věci žalobce uplatnil vůči žalovanému nárok na náhradu újmy (škody) dle § 2894 a následující o. z., a to v podobě újmy (škody) na zdraví, konkrétně ve smyslu ust. § 2960 o. z.

13. Podle § 2910 o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

14. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

15. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavci 14. až 20. odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje. Rekapituluje, že žalovaný žádá částku 40 000 Kč jako náhradu za zubní implantáty. Požaduje tedy náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o jeho zdraví. Tento nárok lze podřadit pod ust. § 2960 o. z., kdy se jedná o léčebný výdaj, který není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Lze uzavřít, že žalobce prokázal na straně žalovaného jako škůdce zaviněné protiprávní jednání (viz shora citované trestní rozsudky), neprokázal však vznik škody na své straně. Netvrdil, a ostatně ani neprokazoval, že by zákrok již podstoupil a náklady vynaložil, tak jak ust. § 2960 o. z. předpokládá. Pokud by snad žádal o přiznání přiměřené zálohy na tyto náklady ve smyslu věty za středníkem § 2960 o. z., zdůrazňuje odvolací soud, že žalobce se vzdal své účasti na obou jednáních soudu prvního stupně (byť v podobě videokonference, která mu byla nabízena), a k otázce této případné zálohy tak nemohl být vyzván a poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, když tento úkon soudu může být učiněn pouze při jednání soudu. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní a neprokázal, že žalovaná částka 40 000 Kč představuje přiměřenou zálohu na účelně vynaložené náklady v souvislosti s léčbou zubů po jejich poškození žalovaným. Pokud pak v rámci odvolacího řízení předložil zprávu [titul] [jméno] [příjmení], [právnická osoba], stomatologické oddělení, ze dne [datum], o cenových relacích při zhotovení fixní protetické práce (fixní most v rozsahu 16, 14, 13, 23, 24 a 25) v horní čelisti (cenový rozsah od 39 500 Kč do 46 500 Kč dle výběru materiálu podle pacienta), odvolací soud poukazuje na to, že se jedná o tzv. nepřípustné novum, resp. nepřípustný důkaz, když řízení před soudem prvního stupně bylo dle § 118b o. s. ř. koncentrováno, a v odvolacím řízení platí princip tzv. neúplné apelace dle § 119a o. s. ř.

16. Žaloba tedy není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobce.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně (viz výrok III. napadeného rozsudku), procesně úspěšný žalovaný by měl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na jejich náhradu vůči žalobci. Žádné náklady řízení mu však nevznikly. Proto bylo správně rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením podle ust. § 219 o. s. ř. jako celek potvrdil (viz výrok I. tohoto rozsudku).

19. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět procesně plně úspěšný žalovaný. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci. Žalovanému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (viz výrok II. tohoto rozsudku).