o zaplacení 53 648 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 8. 2023, č. j. 34 C 50/2022-152,

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 34 C 50/2022-152, zamítl žalobu, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 53 648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od 12. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 44 515,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [Jméno advokáta B], advokáta (výrok II.).

2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že v daném případě byly proti sobě postaveny pohledávka žalobkyně proti žalovanému na dlužném nájemném za pronájem nebytového prostoru, na službách a na náhradě za poškozené židle proti pohledávce žalovaného za žalobkyní na zaplacení kupní ceny vybavení restaurace. Šlo o pohledávky vzájemné, splatné, peněžité. Dohodou stran o započtení obě pohledávky dne 13. 1. 2022 zanikly. Jestliže až po tomto okamžiku žalobkyně projevila nespokojenost s uzavřenou dohodou, pak nešlo o právně relevantní projev, pokud jej neprojevila některým ze zákonem či smlouvou předvídaným právním jednáním. Protože dluh žalovaného, který je předmětem podané žaloby již zanikl, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Výrok II. odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), výši uložené povinnosti určil podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu) ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), splatnost a místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že by s žalovaným uzavřela jakoukoli dohodu, že na ni žalovaný převede vlastnictví sepsaného vybavení v označené hodnotě a žalobkyně si toto vybavení ponechá jako protiplnění na dluhy žalovaného vyplývající z nájemní smlouvy a užívání restaurace v průběhu nájmu. Pro takový závěr nesvědčí žádný důkaz. Trvala na tom, že nedatovaný seznam věcí, který účastníci podepsali, není a ani nemůže být předávacím protokolem. Poukázala na změnu tvrzení žalovaného, který v průběhu řízení doplnil, že šlo o dohodu o kupní ceně 71 500 Kč se splatností 15 dní. K výpovědi svědka [jméno FO], že mu za kupní cenu 13 000 Kč prodala dva nerezové stoly, dva stoly ze zahrádky a kamna/sporák patřící původně žalovanému, uvedla, že si neuvědomila, jak v této situaci postupovat. Peníze přijala proto, že jí žalovaný dlužil. Není pravdou, že by prodávala jeho věci. Žalovaný sám chtěl tyto věci svědkovi prodat, ale nedohodli se na ceně. Když svědek [jméno FO] končil s užíváním prostor žalobkyně, předložil žalobkyni fakturu a zaplatil částku 13 000 Kč, aniž se se žalobkyní na čemkoli domluvil. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví nebo aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že se plně ztotožňuje s právním názorem prvoinstančního soudu, že důkazem o uzavření dohody mezi žalobkyní a žalovaným, kdy byla kupní cena za vybavení restaurace stanovena ve stejné výši jako byl dluh žalovaného vůči žalobkyni, je předávací protokol s uvedenými pořizovacími a skutečnými cenami předmětů, které žalovaný převedl žalobkyni. Dalším důkazem je výslech svědka [jméno FO] a zejména pak chování žalobkyně, která následně některé předměty prodala třetí osobě a chovala se jako jejich vlastník. Závěrem navrhl, pokud odvolací soud nedospěje k závěru, že odvolání nesplňuje podmínky řádného odvolání dle o. s. ř. a odvolání neodmítne, odvolání žalobkyně zamítnout.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.

6. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: dne 3. 7. 2020 uzavřela žalobkyně jako pronajímatel se žalovaným jako nájemcem smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k užívání prostory restaurace v domě [Anonymizováno] (dále jen „nájemní smlouva“). Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné 6 000 Kč měsíčně, později 8 000 Kč měsíčně, a dále vyúčtované spotřebované energie. Žalovaný neplatil sjednané nájemné řádně a včas a vznikl mu dluh na nájemném za období únor 2021 až prosinec 2021 ve výši 38 000 Kč, dluh na spotřebovaném plynu 14 398 Kč a dluh za dvě poškozené židle ve výši 1 200 Kč. Žalovaný vypověděl nájemní smlouvu k 1. 11. 2021, což bylo ze strany žalobkyně akceptováno. Dopisem ze dne 21. 12. 2021, který žalobkyně odeslala prostřednictvím pošty za poplatek 50 Kč, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu na nájemném ve výši 50 000 Kč. Při předání předmětu nájmu dne 13. 1. 2022 jednali účastníci o dluhu žalovaného. Žalovaný sepsal vybavení restaurace, které bylo v jeho vlastnictví (dále jen „sepsané vybavení“), uvedl cenu pořizovací a cenu odhadovanou podle současného stavu věcí. Účastníci se následně dohodli, že žalovaný převede na žalobkyni vlastnictví sepsaného vybavení v uvedené hodnotě a žalobkyně si toto vybavení ponechá jako protiplnění na dluhy žalovaného vyplývající z nájemní smlouvy a užívání restaurace v průběhu nájmu, tedy dlužné nájemné, nedoplatek za plyn a náhradu za poškozené židle. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že dojde ke kompenzaci dluhu žalovaného tím, že si žalobkyně ponechá sepsané vybavení bez toho, aby žalovanému platila rozdíl mezi kupní cenou a jeho dluhem. Dne 20. 2. 2022 prodala žalobkyně, vystupující jako vlastník sepsaného vybavení, následující nájemnici restaurace, [právnická osoba], zastoupené jednatelem [jméno FO], nerezový sporák, dva nerezové stoly a venkovní zahrádku za celkem 13 000 Kč. Před prodejem uvedených věcí žalobkyně kupující sdělila, že předchozí nájemník ponechal vybavení restaurace na místě jako kompenzaci dlužného nájemného. Určitou část zbývajícího sepsaného vybavení žalobkyně prodala za pomoci [jméno FO] a získané peníze si ponechala. Před podáním žaloby odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování a v průběhu odvolacího řízení nedoznal žádné změny. Zároveň se odvolací soud ztotožňuje i s hodnocením skutkového stavu provedeného soudem prvního stupně. Ostatně pravost provedených listinných důkazů žalobkyně nesporovala, pouze z jejich obsahu vyvozovala jiné skutkové závěry, než na jejich základě učinil soud prvního stupně. Pokud jde o výslech svědka [jméno FO], pak soud prvního stupně uvedl, proč jeho výpovědi, jejíž obsah korespondoval s listinným důkazem, uvěřil. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně výpověď tohoto svědka hodnotil dle zásady o volném hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a toto hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi, provedené se zohledněním zjištění učiněných z dalších v řízení provedených důkazů, považuje za logické a přesvědčivé.

8. Po právní stránce odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle § 2080 o. z. je kupní cena ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení.

12. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

13. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. V průběhu řízení učinil žalovaný nesporným, že žalobkyni dluží (poté, co žalobkyně změnila žalobu a následně vzala žalobu zpět o 13 000 Kč, které si ponechala od [právnická osoba]) na nájemném za období únor 2021 až prosinec 2021 celkem 38 000 Kč, na spotřebovaném plynu 14 398 Kč a za dvě poškozené židle ve výši 1 200 Kč. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že oba účastníci při předávání nebytových prostor po skončení nájmu podepsali rukou psaný seznam vybavení restaurace. Na seznamu byly uvedeny věci ve vlastnictví žalovaného s uvedením pořizovacích cen a cen aktuálních. Z listinných důkazů i výslechů svědků bylo zjištěno, že žalobkyně po skončení nájmu žalovaného se sepsaným vybavením disponovala jako jeho vlastník, nabízela je k prodeji a některé z prodejů i realizovala a kupní cenu si ponechala.

16. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav správně posoudil dle § 1982 o. z. V řešené věci dlužil žalovaný v době ukončení nájemního vztahu v lednu 2022 žalobkyni na nájemném, službách a za dvě poničené židle. Naopak vlastnil sepsané vybavení restaurace, pro které neměl využití. Jako jediný logický závěr vyplývající z provedených důkazů a následného chování žalobkyně tak zůstává, že se účastníci dohodli, jak uzavřel soud prvního stupně, že si žalobkyně za dohodnutou cenu ponechá sepsané vybavení, tj. koupí je za uvedenou cenu od žalovaného (§ 2080 o. z.). Žalovaný sepsané vybavení ponechal v místě nájmu (odevzdal věc kupující žalobkyni ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z.), tj. účastníci uzavřeli ústní kupní smlouvu na sepsané vybavení. Žalobkyně tak měla vůči žalovanému pohledávku přes 65 000 Kč (dluh na nájemném před zohledněním přijaté částky 13 000 Kč, plynu, za poničené vybavení restaurace ve vlastnictví žalobkyně) a stejně tak měl žalovaný pohledávku vůči žalobkyni z titulu kupní ceny za sepsané vybavení (žalobkyně podepsala součet ocenění sepsaného vybavení ve výši 71 500 Kč). Jak správně konstatoval soud prvního stupně, šlo o pohledávky vzájemné, splatné a obě stejného druhu.

17. Vzhledem ke splnění všech předpokladů plynoucích z ustanovení § 1982 o. z. nastaly v řešené věci i předvídané účinky započtení. Obě pohledávky účastníků ke dni 13. 1. 2022 existovaly, byly určité, k započtení způsobilé a byly vzájemné. S ohledem na absenci relevantních tvrzení k podpisu žalobkyně na seznamu sepsaného vybavení a zjištěním učiněným z provedených důkazů nelze než uzavřít, že dne 13. 1. 2022 uzavřeli účastníci v zájmu uspokojení svých pohledávek a předejití budoucím sporům dohodu o započtení, na jejímž základě jejich pohledávky, tedy i pohledávka žalobkyně uplatněná v tomto řízení, zanikly. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že domáhá-li se nyní žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 53 598 Kč z titulu dlužného nájemného, dluhu na spotřebovaném plynu a škody na dvou židlích, není možné jejímu požadavku vyhovět.

18. Vzhledem k zamítnutí žaloby na zaplacení částky 53 598 Kč sestávající z dlužného nájemného, dluhu za spotřebovaný plyn a poškozené židle, nemohla být žalobkyně úspěšná ani s nárokem na zaplacení částky 50 Kč jako nákladem vynaloženým na poštovné před zahájením řízení.

19. Pro úplnost odvolací soud dodává, že vzhledem k tomu, že nárok žalovaného na zaplacení částky 71 500 Kč s příslušenstvím byl v řízení uplatněn jen jako obrana proti žalobě (nikoli jako vzájemný návrh), pak se při zamítnutí žaloby ani odvolací soud tímto požadavkem dále nezabýval, stejně jako tím, že pohledávka žalovaného při vzájemném zápočtu byla vyšší než pohledávka žalobkyně.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když nákladový výrok II. změnil jen co do výše náhrady (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

21. Soud prvního stupně postupoval při určení náhrady nákladů řízení mezi účastníky správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., včetně určení tarifní hodnoty dle aktuální výše předmětu sporu po částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, nesprávně však určil počet účelně vynaložených nákladů právního zastoupení. Odvolací soud posoudil jako neúčelné úkony právní pomoci v podobě „Vyjádření žalovaného“ ze dne 15. 12. 2022, kdy žalovaný reagoval na poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytnuté při jednání 15. 11. 2022 a „Vyjádření žalovaného – důkazní návrhy“ ze 14. 3. 2023.

22. Jak se podává i z komentáře k § 11 odst. 1 písm. d) a. t.: „Odměna za takové vyjádření náleží bezpochyby tam, kde účastník byl k podání vyjádření vyzván soudem (zejména v rámci přípravy k jednání nebo při podání opravného prostředku). V ostatních případech je nutné zvažovat, zda podání písemného vyjádření bylo potřebné, tedy zda obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem (vyjádřením se) při jednání. Odměna nebude náležet za vyjádření jednoduchá, například „že proti vypracovanému posudku nemá účastník námitek“. Podobné je to i s praxí podávání písemných závěrečných řečí; tam kde účastníci měli prostor k jejich přednesu při jednání, nemůže náležet odměna za jejich podání i v písemné podobě.“ (HROMADA, Miroslav. 5. Odměna za zastupování a hotové výdaje advokáta. In: SVOBODA, Karel, HROMADA, Miroslav, LEVÝ, Jiří, VLÁČIL, David, TLÁŠKOVÁ, Šárka, PIRK, Tomáš. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 47, marg. č. 37.).

23. Vzhledem k uvedenému určil odvolací soud výši náhrady účelně vynaložených nákladů žalovaného v řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 37 946 Kč, kdy sestávají z 6 úkonů právní pomoci po 3 740 Kč z tarifní hodnoty 65 598 Kč (převzetí a příprava, písemné vyjádření z 16. 7. 2022, účast na jednání 4. 10. 2022, 15. 11. 2022, 14. 2. 2023 a 25. 4. 2023) a 2 úkony po 3 220 Kč z tarifní hodnoty 53 598 Kč (účast na jednání 20. 6. 2023 a 15. 8. 2023), 8x režijní paušál 300 Kč, DPH 21 % ve výši 6 585,60 Kč, tedy před zaokrouhlením 37 945,60 Kč, vše dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 a § 14a a. t., když i účast zástupce žalovaného při jednání soudu dne 4. 10. 2022, trvajícího 1 hodinu, považuje odvolací soud za úkon právní služby, za který náleží odměna v plné výši dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.

24. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně úspěšný žalovaný a náleží mu proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalobkyni (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalovaného tvoří odměna za 1 úkon právní služby 3 260 Kč za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) a. t.), 1x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a 21 % DPH ve výši 747,60 Kč, celkem tedy 4 307,60 Kč, po zaokrouhlení 4 308 Kč. Také v daném případě určil odvolací soud místo plnění k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.