o zaplacení 153 006,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2024, č. j. 7 C 116/2024-71

1. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 153 006,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. žalobu zamítl do částky 3 793,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 57 589 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 196 000 Kč spolu s úroky z prodlení. Tento nárok požadovala jako jediná dědička (a bývalá manželka) zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] (dále jen také jako „zůstavitel“). Tvrdila, že zůstavitel spolu se žalovaným jako pronajímatelé uzavřeli dne [datum] jako podíloví spoluvlastníci nájemní smlouvu se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], [adresa], jako nájemkyní (dále jen „nájemní smlouva“), jejíž předmětem bylo právo dočasného užívání nemovitostí: pozemek parc. č. st. 32 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č.p. 84 (rodinný dům), zapsáno na LV č. [hodnota]; pozemek parc. č. st. 181/2 (zastavěná plocha a nádvoří), zapsáno na LV č. [hodnota]; pozemek parc. č. 82/1 (zahrada), zapsáno na LV č. [hodnota]; jednotka č. 84/1 (dílna nebo provozovna) včetně podílu na společných částech o velikosti 1419/2990, zapsáno na LV č. [hodnota]; jednotka č. 84/2 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 383/2990, zapsáno na LV č. [hodnota]; jednotka č. 84/3 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 403/2990, zapsáno na LV č. [hodnota]; jednotka č. 84/4 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 402/2990, zapsáno na LV č. [hodnota]; jednotka č. 84/5 (byt) včetně podílu na společných částech o velikosti 383/2990, zapsáno na LV č. [hodnota], to vše v k. ú [adresa], obec [adresa] (dále jen „ předmětné nemovitosti“). Žalovanému náležel podíl o velikosti 51/100, zůstaviteli 49/100. Měsíční nájemné činilo částku 80 000 Kč. Podle nájemní smlouvy si toto nájemné měli mezi sebou pronajímatelé vypořádat sami, což žalovaný dle tvrzení žalobkyně nečinil minimálně od [datum]. Žalobkyně proto požadovala zaplacení poměrné části nájemného za období [datum] - [datum] (39 200 Kč x 5 měsíců). Po vznesení námitky promlčení žalovaným žalobkyně omezila žalobu o částku 39 200 Kč spolu s požadovanými úroky z prodlení. Řízení bylo v této části pravomocně zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum]. Předmětem sporu tak byla nadále úhrada poměrné části nájemného ve výši 156 800 Kč za období [datum] - [datum] (3 měsíce a 28 dnů). Mezi účastníky byla nesporná výše nájemného 39 200 Kč, která měla být placena žalovaným zůstaviteli jako poměrná část dle podílu zůstavitele na předmětných nemovitostech. Žalovaný nesporoval ani nástupnictví žalobkyně dle dědické posloupnosti ve shodě s rozhodnutími [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne (o pozůstalosti po [jméno FO]), a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne (pozůstalost po [jméno FO] – syn zůstavitele, nar. [datum], zemřelý [datum]), jako jediné zákonné dědičky. Součástí pozůstalosti byly rovněž předmětné nemovitosti. Dále nesporoval doručení předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum] dne [datum], kde byl vyzván k úhradě částky 1 411 200 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy. Soud prvního stupně žalobě vyhověl za požadované období květen až [datum] v částce 153 006,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu zamítl co do částky 3 793,50 Kč s požadovaným příslušenstvím, neboť za srpen 2021 bylo požadováno nájemné pouze za 28 dnů (39 200/31x28). Uzavřel, že žalovaný ani po poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že požadované úhrady poměrné části nájemného provedl. Věc právně kvalifikoval dle § 1122 odst. 1, § 1127, § 1868 odst. 1, § 1877, § 1908 odst. 1, § 1968, § 1970, a dále dle § 1479 a § 2009 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum] (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

2. Proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný. V odvolání zrekapituloval dosavadní průběh soudního řízení a skutková zjištění soudu prvního stupně a uvedl, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávnému závěru, že se žalovanému nepodařilo unést důkazní břemeno ohledně splnění žalobního nároku. Z uvedeného důvodu soud prvního stupně žalobě ve značném rozsahu vyhověl. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nikdy neuvedla, proč má za to, že poměrné nájemné nebylo hrazeno, žaloba je vystavena výlučně na tvrzení žalobkyně, které není nikterak podložené. Žalobkyní nikdy nebylo předloženo ničeho, z čeho by šlo usuzovat, že by poměrné nájemné nebylo po celou dobu trvání nájemního vztahu hrazeno, tj. žalobkyně nepředložila například předžalobní upomínku či jinou písemnost, kterou by pan [jméno FO], popřípadě jeho právní zástupkyně, adresovali žalovanému z důvodu neplacení poměrného nájemného. Nelze nezmínit, že v předžalobní výzvě je zcela vágně uvedeno, že mělo být dluženo poměrné nájemné za období od [datum] do [datum], kdy toto tvrzení není ničím doloženo. Byl to tedy žalovaný, který jako jediný z účastníků předkládal seriózní důkazní návrhy, aby vyvrátil zcela smyšlená a ničím nepodložená tvrzení žalobkyně. Žalobkyně si je vědoma toho, že k hrazení nájemného mezi žalovaným a panem [jméno FO] docházelo v hotovosti a těží pouze z této informace a svého nepoctivého záměru. Žalovaný je nicméně přesvědčen, že se mu podařilo prokázat, že došlo k uhrazení i splátek poměrného nájemného, které představují žalobní nárok. Za tímto účelem předložil jako důkazy zajišťovací smlouvu, přehled výběrů prostředků z podnikatelského bankovního účtu, daňové přiznání za rok 2021 ve spojení s příjmovými doklady a souvisejícími listinami ve vztahu k nemovitostem v katastrálním území [adresa], plné moci na převod vozidel ze dne [datum], faktury vystavené společností, ve které byl pan [jméno FO] jednatelem, a navrhl svůj účastnický výslech, jakož i výslech svědka [jméno FO]. Provedením těchto důkazů ve spojení se zásadou volného hodnocení důkazů lze pak dospět k závěru, že žalobní nárok není dán. Pokud jde o zajišťovací smlouvu, podpisy na ní jsou úředně ověřeny, a to dvěma na sobě nezávislými advokáty. Touto smlouvou uznal pan [jméno FO] zajištěný dluh za žalovaným s tím, že v případě neuhrazení tohoto dluhu do [datum] došlo k nepodmíněnému převodu zajištěného práva. Již z tohoto je zjevné, že by za předpokladu, že by žalovaný po dobu několika let (žalobkyně tvrdila od roku 2018) nehradil panu [jméno FO] poměrné nájemné, nebyl by pan [jméno FO] ochoten přistoupit k uzavření zajišťovací smlouvy, jíž by deklarovat existenci dluhu za žalovaným, a to v několikamilionové výši. Pokud v průběhu soudního řízení ze strany žalobkyně vyvstala myšlenka, že poměrné nájemné nebylo hrazeno, protože mohlo být případně započteno na rekonstrukci, nic to nemění na tom, že údajný nárok zanikl, a to započtením vzájemných pohledávek. Žalovaný poukázal rovněž na čl. 5.4. zajišťovací smlouvy, který explicitně uvádí, že veškeré vzájemné závazky smluvních stran jsou v okamžiku uzavření zajišťovacích smluv vyrovnány. Je sice pravdou, že se žalobkyně obrátila na soud prvního stupně se žalobou na určení, že je vlastníkem nemovitostí převáděných zajišťovací smlouvou z důvodu údajné neplatnosti této smlouvy pro údajnou duševní poruchu pana [jméno FO]. Je však zcela nemožné učinit v rámci řízeními jiný úsudek, než že je zajišťovací smlouva platná. Pokud soud prvního stupně nepostupoval podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a řízení nepřerušil do skončení tohoto souvisejícího řízení, měl zajišťovací smlouvu považovat za platnou a zahrnout ji do svých úvah v rámci volného hodnocení důkazů. Ustanovení čl. 5.4. zajišťovací smlouvy obsahuje deklaraci smluvních stran o tom, že příjmy budou i nadále děleny v nezměněném poměru. Soud prvního stupně nesprávně uvádí, že se jedná pouze o vztahy do budoucna, uvedený článek naopak hovoří o tom, že stávající stav bude trvat i nadále. V tomto ustanovení se navíc jednoznačně hovoří o způsobu rozdělování příjmů souvisejících s vlastnictvím předmětných nemovitostí, když příjmem se pojmově rozumí i nájem. I toto ustanovení představuje jednoznačný přímý důkaz o neexistenci žalobního nároku. Ač je důkazní břemeno uneseno již zajišťovací smlouvou, byla tvrzení žalovaného podpořena i dalšími jednoznačně vyznívajícími důkazy. Pokud jde o způsob úhrady poměrného nájemného, bylo jednoznačně uvedeno, že na základě výslovného přání pana [jméno FO] bylo toto hrazeno hotovostně, a to při osobním předání, jemuž byl v období léta 2021 přítomen i svědek [jméno FO]. Ten jednoznačně potvrdil, že byl přítomen předání částky 200 000 Kč žalovaným panu [jméno FO] a potvrdil, že hotovostní forma úhrady byla jednoznačně preferována právě panem [jméno FO]. Tvrzení soudu prvního stupně, který hovoří o „izolované výpovědi“, je v naprostém rozporu s protokolem o výslechu svědka ze dne [datum]. O tom, že bylo poměrné nájemné skutečně hrazeno, a to hotovostní formou, svědčí i částečný výpis z účtu žalovaného, z nějž vyplývá, že žalovaný z tohoto účtu, na který bylo nájemcem nájemné hrazeno, vybíral statisícové částky, mimo jiné dne [datum] částku 200 000 Kč a předtím dne [datum] rovněž částku 200 000 Kč. Pokud byl tedy svědek [jméno FO] v přesně neurčený den v létě roku 2021 přítomen předání částky 200 000 Kč, je zjevné, že tato byla vybrána právě z bankovního účtu žalovaného. Soud prvního stupně dále pominul zahrnout do svých úvah důkaz daňovým přiznáním žalovaného za rok 2021, z nějž vyplynulo, že žalovaný do svých příjmů zahrnul výlučně svou část poměrného nájemného, nikoliv část připadající na pana [jméno FO]. K tomu předložil i příjmové pokladní doklady, které potvrzovaly příjmy v rozhodném období za nájem nemovitostí v ve městě [adresa] (ve spoluvlastnictví s partnerkou žalovaného), kdy příjmy z nájmu těchto nemovitostí připadající na žalovaného činily 176 000 Kč. I z uvedeného daňového přiznání plyne, že příjmy připadající na pana [jméno FO] nebyly žalovaným daněny, ale byly panu [jméno FO] předávány. Pokud jde o důkazy v podobě ověřených plných mocí a faktur v souvislosti s převodem vozidel, tyto listiny nemohou samostatně prokázat, že bylo poměrné nájemné hrazeno, avšak ve spojení s ostatními provedenými důkazy dokládají „způsob soukromoprávního fungování“ mezi zůstavitelem a panem [jméno FO]. Z uvedených faktur totiž plyne, že byly rovněž uhrazeny hotově. Důkazní postavení žalovaného bylo podpořeno i jeho účastnickým výslechem. K možným nesrovnalostem lze uvést, že je zcela pochopitelné, že si žalovaný nevybavuje veškeré detaily předmětné transakce, když jeho výslech byl uskutečněn k událostem takřka tři a půl roku starým. Žalovaný tak dospívá k závěru, že zcela jednoznačně unesl své důkazní břemeno ve vztahu k prokázání tvrzení, že poměrné nájemné bylo hrazeno, respektive, že v okamžiku uzavření zajišťovací smlouvy v srpnu 2021 neexistovaly jakékoliv dluhy z titulu poměrného nájemného za panem [jméno FO]. Za uvedeným účelem předložil ucelený řetězec důkazů, kdy některé z nich izolovaně (zejména zajišťovací smlouva a výslech svědka [jméno FO]) vedou k závěru, že žalovaný unesl své břemeno důkazní. Ostatní předložené a provedené důkazy jsou pak svou povahou důkazy nepřímými, kdy však jednoznačně potvrzují tvrzení, která vyplývají z důkazů přímých. Soud prvního stupně zcela rezignoval na svou zákonnou povinnost hodnotit důkazy ve vzájemné souvislosti v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Žalovaný se domnívá, že nalézací soud de facto trval na tom, aby žalovaný předložil pokladní doklad prokazující úhradu poměrného nájemného. Tímto však žalovaný nedisponuje a ani nemá povinnost disponovat. Pokud pak měl nalézací soud i přes shora uvedené skutečnosti pochybnosti o tom, že poměrné nájemné bylo uhrazeno, měl provést i další navržené důkazy, což se nestalo. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení, případně, aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor pana [jméno FO] a nyní tedy na úkor žalobkyně, jako jeho zákonné dědičky. K bankovnímu účtu, na který měl nájemce hradit každý měsíc nájemné 80 000 Kč, má dispoziční oprávnění žalovaný a jedná se o jeho bankovní účet. Byť se v nájemní smlouvě v článku III. odst. 1 uvádí, že pronajímatelé se ohledně rozdělení nájemného mezi sebou vypořádají sami, žalovaný si s [jméno FO] nájemné minimálně za období od května 2021 do srpna 2021 nijak nevypořádal a nájemné si ponechal. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně neprokázal opak. Žalovaný se v odvolání snaží odvést pozornost od skutečnosti, že neunesl důkazní břemeno k předmětu sporu, přestože byl soudem prvního stupně vyzván ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Podle ustálené judikatury přitom obecně platí, že tzv. negativní skutečnosti zásadně nemohou být předmětem důkazního břemene, protože je prostě nelze dokazovat (NS [spisová značka], [spisová značka]). S tím souvisí i tzv. obrácení důkazního břemene, podle něhož důkazní břemeno nemá nést ta ze stran, která tvrdí negativní skutečnosti, nýbrž ta ze stran, která tvrdí opak (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Je sice pravdou, že i pro tzv. negativní teorie důkazní existují výjimky, to však není projednávaný případ. Sám žalovaný uvádí, že k vypořádání nájemného mezi ním a panem [jméno FO] mělo docházet v hotovosti. V tomto směru leželo důkazní břemeno na něm. Žalobkyně se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že žalovaný důkazní břemeno neunesl a své tvrzení neprokázal. Žalovaný si ani není jist, zda jeho dílčí závazky, představované nárokem na poměrné nájemné vůči [jméno FO] zanikly splněním, případně vzájemnou kompenzací. Již tato samotná argumentace přináší pochybnosti o věrohodnosti žalovaného a je nepřesvědčivá. Pokud žalovaný poukazuje na výběry částek ze svého účtu, konkrétně částky 200 000 Kč, je nutné poukázat na to, že tato částka není násobkem poměrného nájemného, které [jméno FO] za jeden měsíc náleželo. Uvedenou skutečnost nebyl žalovaný schopen vysvětlit ani při svém účastnickém výslechu. Skutečnost, že žalovaný do daňového přiznání za rok 2021 nezařadil případnou platbu poměrného nájemného, které náleželo panu [jméno FO], ještě neprokazuje, že tuto poměrnou část za období od května 2021 do srpna 2021 [jméno FO] uhradil. Žalovaný při svém účastnickém výslechu při jednání dne [datum] upřesnil, že jednotlivé úhrady nájmu probíhaly tak, že byly hrazeny nájemcem na jeho účet a on je hotovostně předával [jméno FO], přičemž tuto praxi měl upřednostňovat právě pan [jméno FO]. Důvodem měly být nějaké problémy spojené s paní [jméno FO]. Rovněž svědek [jméno FO] při svém výslechu uváděl, že pan [jméno FO] měl mít se svou manželkou či přítelkyní nějaké nevypořádané závazky týkající se servisu v [Anonymizováno]. K tomu je nutné uvést, že pan [jméno FO] s paní [jméno FO] žádné problémy neměl, neměli vůči sobě žádné nevypořádané závazky a nebyl zde jediný důvod, proč by pan [jméno FO] kvůli paní [jméno FO] měl trvat na platbě v hotovosti. [jméno FO] jako prodávající uzavřel s [jméno FO] a [jméno FO] jako kupujícími kupní smlouvu, na základě níž jim prodal svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech v obci [adresa], za což mu kupující uhradili kupní cenu 7 000 000 Kč. Pokud by kupní cena za prodané nemovitosti nebyla uhrazena, [jméno FO] by k dnešnímu dni nebyla vlastníkem prodávaných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že obě jmenované od [jméno FO] řádně koupily prodané nemovitosti, jejichž součástí byla i nebytová jednotka (provozovna nebo dílna), ve které společnost [Anonymizováno] provozovala autoservis, dne [datum] [jméno FO] uzavřel s [jméno FO] smlouvu o převodu obchodního podílu ve výši 50 % v této obchodní společnosti (nyní [právnická osoba]). V této společnosti již [jméno FO] vlastnila obchodní podíl ve výši 50 % a tímto se stala vlastníkem obchodního podílu ve výši 100 %. Jedná se tedy o ryze účelové a nepravdivé tvrzení žalovaného a jím navrženého svědka. Naopak žalobkyně navrhovala výslech [jméno FO] za účelem vyvrácení tohoto tvrzení. Výše uvedené dokládá, že svědek [jméno FO] není věrohodný, události, které popisuje, vnímal velmi zmateně, a nelze mu věřit ani pokud jde o jeho vzpomínky na hrazení nájemného. Nevěděl, zda byla [jméno FO] manželka či tehdejší přítelkyně, přesto si pamatoval, že [jméno FO] dlužila. Žalobkyně rovněž poukázala na nesoulad mezi svědeckou výpovědí [jméno FO] a účastnickým výslechem žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a zjistil, že odvolání je důvodné.

5. Zamítavý věcný výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyl tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

6. Vzhledem k tomu, že se jednalo o věc s mezinárodním prvkem (žalovaný je státní příslušník [Anonymizováno] s bydlištěm v [Anonymizováno]), řešil soud prvního stupně otázku pravomoci soudů [Anonymizováno] a dále otázku rozhodného práva. Správně pak vyšel z dvoustranné mezinárodní smlouvy mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne [datum] o právní pomoci ve věcech občanských č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen jako „smlouva“), jež se podle čl. 73 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „[Anonymizováno]“), použije namísto [Anonymizováno]. Uvedená dvoustranná smlouva totiž byla uzavřena dne [datum] (nabyla platnosti dne [datum] a účinnosti dne [datum]), Nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne [datum] (dále jen „[Anonymizováno]“) vstoupilo pro [Anonymizováno] v platnost až dnem jejího vstupu do Evropské unie, tj. dnem [datum]. Podle článku 50 odst. 1 smlouvy se právní vztahy k nemovitému a movitému majetku řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází (rozhodné právo). Pravomoc k řízení o sporu ohledně nemovitého majetku má pak dle článku 48 odst. 5 smlouvy justiční orgán té smluvní strany, kde se tento majetek nalézá (a kde má zároveň žalovaný své bydliště). Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud aplikoval právní řád [Anonymizováno] a věc projednal.

7. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný a zůstavitel jako pronajímatelé uzavřeli se společností [právnická osoba]. jako nájemcem dne [datum] nájemní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí (dále jen opět jako „nájemní smlouva“). V článku III. nájemní smlouvy smluvní strany prohlásily, že úhradou nájemného na účet číslo [č. účtu] bude povinnost nájemce hradit nájemné (ve výši 80 000 Kč měsíčně) za příslušný měsíc splněna. Dále bylo konstatováno, že „Pronajímatelé se ohledně rozdělení nájemného mezi sebou vypořádají sami.“ Na účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od [datum] je patrný vždy na počátku měsíce příjem částky 80 000 Kč od odesílatele [právnická osoba]. Dále jsou takto prokázány za toto období výběry pokladnou ve výši 200 000 Kč ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a dne [datum] výběr pokladnou 99 000 Kč. Žalovaný dále předložil 2 faktury vystavené společností [právnická osoba], IČO: [IČO], jako dodavatelem, a to č. [hodnota] ze dne [datum], se splatností [datum], odběrateli - žalovanému, na částku 48 400 Kč za prodej ojetého vozidla [Anonymizováno], SPZ [SPZ] (v druhém řádku uvedeno nicméně „vozidlo [Anonymizováno]“), a dále fakturu č. [hodnota] mezi shodnými subjekty ze dne [datum] se splatností [datum] na částku 145 200 Kč za prodej ojetého vozidla [Anonymizováno] SPZ [SPZ]. Dle příjmových dokladů č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] ze dne [datum] k oběma fakturám došlo k úhradám částek 48 400 Kč a 145 200 Kč od žalovaného zmíněné společnosti (ovšem bez jakýchkoliv podpisů či otisků razítek). Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], jednající prostřednictvím jednatele [jméno FO], zmocnila na základě plné moci ze dne [datum] žalovaného ohledně vozidla [Anonymizováno] [SPZ] a vozidla [Anonymizováno] [SPZ] ve věci schválení technické způsobilosti, přihlášení vozidla do registru, odhlášení, vyřazení z registru, provedení změny. Svědek [jméno FO] se znal se zůstavitelem i žalovaným, jako elektrikář občas v jejich nemovitostech v [Anonymizováno] servisoval. Často ho vezl žalovaný. Byl přítomen asi měsíc či dva měsíce před smrtí zůstavitele předání částky 200 000 Kč žalovaným zůstaviteli. Bankovky si předávali v servisu v obálce a přepočítávali částku. Věděl, že to bylo nájemné, tento způsob se mu zdál zvláštní, zůstavitel říkal, že to tak chce. Stalo se to vícekrát, co se tam vozily peníze, ale konkrétně tyto situace mimo výše zmíněné nepopisoval. V době jím uváděné se mu zdál zůstavitel stejný jako vždy, v pohodě, takto vystupoval po celou dobu, byli spolu na obědě. Dále bylo zjištěno, že zůstavitel jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva (dále jen „zajišťovací smlouva“), jejímž předmětem byl zajišťovací převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem v dohodnutém podílu 19/100 vůči celku. Podle článku 2.1. zajišťovací smlouvy prošly předmětné nemovitosti po předchozí dohodě spoluvlastníků stavební rekonstrukcí, v rámci které byl především původní nebytový prostor v přízemí č. p. 84 přestavěn na byt a stávající byty upraveny tak, že se v těchto nachází osm bytových jednotek. Vynaložené náklady na rekonstrukci potvrdily smluvní strany v částce 8 464 706 Kč s tím, že na prodávajícího (zůstavitel) připadá v jím odsouhlasené výši částka 4 317 000 Kč. Tuto se zavázal uhradit do [datum] se zajištěním výše uvedeným. Smlouva byla uzavřena s rozvazovací podmínkou, dle které po jejím splnění zaniknou právní účinky ujednání v článku III. o převodu vlastnictví. V článku IV. poslední odstavec obě strany prohlásily, že podpisem kupní smlouvy jejich vzájemné pohledávky započtením zanikly a navzájem vůči sobě nebudou mít ze shora uvedených právních titulů žádné další pohledávky ani závazky a budou z kupní smlouvy a z provedené rekonstrukce č. p. 84 zcela beze zbytku vyrovnáni. V článku V.5.4. bylo dále uvedeno, že příjmy/výnosy a výdaje/náklady související s vlastnictvím předmětných nemovitostí budou s ohledem na stávající spoluvlastnictví smluvních stran mezi nimi děleny nadále i po celou dobu do splnění odkládací podmínky v nezměněném poměru 51:49 ve prospěch kupujícího. Smluvní strany potvrdily, že pohledávka není nijak úročena a představuje konečnou a úplnou jistinu pro vyrovnání finančních závazků mezi prodávajícím a kupujícím do doby uzavření této kupní smlouvy. Tato dohoda byla uzavřena dne [datum] a pravost podpisu zůstavitele byla ověřena advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO] v [Anonymizováno] téhož dne. Zůstavitel zemřel dne [datum]. Jeho syn [jméno FO] pak [datum].

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, když má oporu v provedeném dokazování.

9. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování dle § 213 odst. 3, 4 o. s. ř.

10. Z daňového přiznání žalovaného za kalendářní rok 2021 odvolací soud zjistil, že příjmy žalovaného z nájmu nemovitých věcí činily 665 000 Kč. Z přílohy k tomuto daňovému přiznání – příjmové pokladní doklady za období roku 2021 má odvolací soud za zjištěné, že příjmy žalovaného z nájmu nemovitostí v [adresa] činily částku 176 000 Kč.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí má odvolací soud za prokázané, že žalovaný je spolu s [jméno FO] vlastníkem nemovitostí v [adresa], mimo jiné bytového domu č. p. 2065, a to každý z nich jednou polovinou.

12. Z předžalobní výzvy, včetně dodejky, odvolací soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 411 200 Kč, představující bezdůvodné obohacení v souvislosti s neuhrazením poměrné části nájemného dle nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] jako pronajímateli a společností [právnická osoba] jako nájemcem ohledně předmětných nemovitostí s tím, že žalovaný si s [jméno FO] nijak nevypořádal nájemné minimálně za období od [datum] do [datum]. Tato předžalobní výzva byla doručena žalovanému dne [datum].

13. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum] odvolací soud zjistil, že předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví žalovaného (51/100) a [jméno FO] (49/100).

14. Z plné moci sepsané v [Anonymizováno] [datum] odvolací soud zjistil, že zmocnitel [právnická osoba], IČO [IČO], [adresa] (jednatel [jméno FO]) zmocnila žalovaného ve věci schválení technické způsobilosti vozidla, přihlášení vozidla do registru, odhlášení vozidla, (převodu) na nového majitele, vyřazení vozidla z registru vozidel a provedení změny na příslušném registru vozidel u vozidla registrační značky [SPZ], [Anonymizováno]. Podpis jednatele [jméno FO] je úředně ověřen.

15. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] má odvolací soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] jako dodavatel fakturovala žalovanému prodej ojetého vozidla [Anonymizováno] (jinde „[Anonymizováno]“), SPZ [SPZ] v částce 48 400 Kč, forma úhrady hotově. Součástí faktury je příjmový pokladní doklad č. [Anonymizováno], z nějž bylo zjištěno datum platby uvedené faktury [datum].

16. Z plné moci datované [datum] odvolací soud zjistil, že zmocnitel [právnická osoba] (jednatel [jméno FO]) zmocnil žalovaného ve věci jako u předchozí plné moci pouze u vozidla registrační značka [SPZ] [Anonymizováno]. Podpis jednatele [jméno FO] je úředně ověřen.

17. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] odvolací soud zjistil, že ji vystavila společnost [právnická osoba] jako dodavatel žalovanému za prodej ojetého vozidla [Anonymizováno] SPZ [SPZ] v celkové ceně 145 200 Kč. Jako forma úhrady se uvádí „hotově“. Součástí této faktury je příjmový pokladní doklad č. [Anonymizováno], z nějž bylo zjištěno datum platby této faktury [datum].

18. Z výpisu z účtu žalovaného číslo účtu [č. účtu] za období od [datum] do [datum] odvolací soud zjistil, že byly provedeny výběry pokladnou ve výši 200 000 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a dále ve výši 99 000 Kč dne [datum]. Z uvedeného výpisu z účtu bylo rovněž zjištěno, že na něj docházely platby nájemného od společností [právnická osoba] ve výši 80 000 Kč měsíčně.

19. Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] odvolací soud zjistil, že byla uzavřena ohledně předmětných nemovitostí mezi [jméno FO] a žalovaným jako pronajímateli a společností [právnická osoba] jako nájemcem na dobu určitou od [datum] do [datum] s automatickým prodloužením o 1 rok, a to i opakovaně, nejpozději do [datum]. V článku III. nájemní smlouvy bylo sjednáno, že se nájemce zavazuje platit pronajímateli za předmět nájmu měsíční nájemné ve výši 80 000 Kč na účet číslo [č. účtu], vedený u [právnická osoba], variabilní symbol [var. symbol]. Pronajímatelé prohlásili, že úhradou nájemného na uvedený účet bude povinnost nájemce uhradit nájemné za příslušný měsíc splněna. Dále bylo konstatováno, že pronajímatelé se ohledně rozdělení nájemného mezi sebou vypořádají sami.

20. Ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva má odvolací soud za prokázané, že jí dne [datum] uzavřel [jméno FO] jako prodávající a žalovaný jako kupující ohledně spoluvlastnického podílu 19/100 předmětných nemovitostí. Smluvní strany ve smlouvě konstatovaly a potvrdily, že předmětné nemovitosti prošly po předchozí dohodě spoluvlastníků stavební rekonstrukcí, náklady na realizovanou rekonstrukci činily 8 464 706 Kč a tato částka je mezi nimi nesporná. Náklady na realizovanou rekonstrukci byly průběžně vynaloženy jen k tíži kupujícího a tomu pak svědčí z titulu bezdůvodného obohacení pohledávka za prodávajícím v jím odsouhlasené a potvrzené výši 4 317 000 Kč. Prodávající uznal co do důvodu i výše jako svůj splatný závazek vůči kupujícímu tuto částku a zavázal se jí uhradit kupujícímu nejpozději do [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Předmětem smlouvy je zajišťovací převod předmětných nemovitostí v rozsahu dohodnutého podílovou 19/100 vůči celku, a to za dohodnutou kupní cenu 4 317 000 Kč. Smluvní strany sjednaly pro případ, že prodávající včas a řádně uhradí tuto pohledávku, tzv. rozvazovací podmínkou, po jejímž splnění zaniknou právní účinky převodu dle kupní smlouvy, a to ke dni, kdy bude pohledávka prodávajícím včas a řádně zaplacena a zanikne, tedy zaplacením. V článku IV. poslední odstavec bylo dohodnuto, že současně podpisem kupní smlouvy oba účastníci potvrzují, že jejich vzájemné pohledávky započtením zanikly a navzájem vůči sobě nebudou mít ze shora uvedených právních titulů žádné další pohledávky ani závazky a budou z kupní smlouvy a z provedené rekonstrukce č. p. 84 zcela a beze zbytku vyrovnání. V článku 5.4. bylo sjednáno, že příjmy/výnosy a výdaje/náklady související s vlastnictvím předmětných nemovitostí budou s ohledem na stávající spoluvlastnictví smluvních stran mezi nimi děleny nadále i po celou dobu do splnění odkládací podmínky v nezměněném poměru 51:49 ve prospěch kupujícího. Smluvní strany potvrdily, že pohledávka není nijak úročena a představuje konečnou a úplnou jistinu pro vyrovnání finančních závazků mezi prodávajícím a kupujícím do doby uzavření této kupní smlouvy. Podpis žalovaného byl úředně ověřen [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem se sídlem v [adresa]. Podpis [jméno FO] na této smlouvě byl úředně ověřen advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem na [adresa].

21. Z návrhu ze dne [datum] na uzavření kupní smlouvy mezi [jméno FO] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, konkrétně z jeho článku IV. bod 4.1.b., odvolací soud zjistil, že je zde uvedena jako částka, investovaná do rekonstrukce předmětných nemovitostí, částka 3 571 428 Kč.

22. Z opětovného výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni nezná. Měl přátelský vztah k [jméno FO], rovněž má přátelský vztah k žalovanému. S tím se zná od roku 1998 nebo 2000, s [jméno FO] se znal 15 let. Občas pro ně něco dělal, měli nějaké nemovitosti. V současné době pracuje pro skupinu [Anonymizováno], kde dělá vedoucího, bezpečnostního technika. Když ještě žil pan [jméno FO], byl OSVČ. Je vyučen elektromechanikem rozvodných zařízení a dělal jsem elektrikáře, takže dělal domy, byty, po [Anonymizováno], všude. Ví o tom, že [jméno FO] a žalovaný měli společné nemovitosti v [Anonymizováno], zaslechl, že byly pronajímány nějaké firmě, ale více neví, nezajímal se o to. V těchto nemovitostech byly byty, svědek tam chodil, byly tam plynové kotle, elektrokotle, připojoval sporáky, když se něco rozbilo, opravoval elektřinu. Dole byl servis, byla tam i kancelář, dělal, co bylo potřeba. O pronájmu těchto nemovitostí, resp. nájemní smlouvě, nic bližšího neví. Domnívá se, že to měli a pronajímali „půl na půl“, ale neví to určitě. Neví, komu chodilo, resp. komu bylo placeno nájemné. K dotazu, zda byl svědek někdy u toho, když si pan [jméno FO] a žalovaný předávali nějaké peníze, uvedl, že párkrát byl u toho, když žalovaný vezl peníze. Většinou jej tam brali, když byl na nějaké akci. Žalovaný mu řekl, že jede za [jméno FO], že je potřeba tam něco udělat, nebo mu volal pan [jméno FO]. Svědek bydlí v [Anonymizováno], jet tam kvůli třeba zásuvkám, nebo jedné zásuvce, nebo jednomu vypínači nemělo cenu, tak když tam jeli, svědka brali. U předání peněz několikrát byl, ale neví přesně kolikrát. Žalovaný takto dával peníze panu [jméno FO]. U toho byl tak jednou, dvakrát, možná třikrát, už neví. Ví o částce 200 000 Kč, protože říkal to je „blbost“ takhle vozit peníze autem. Ptal se žalovaného, proč to neposílá na účet, ten říkal, že to [jméno FO] nechce, že to chce hotově. Když pak byli s [jméno FO], říkal, že to nepovažuje za normální a on mu řekl, že to potřebuje takhle. Blíže to [jméno FO] nevysvětloval, nebavili se o tom. Peníze si předávali mezi sebou v servisu. Nepamatuje si, zda u tohoto předání byl přítomen někdo další. Mohlo to být nějak měsíc, možná dva měsíce před smrtí [jméno FO]. O úmrtí [jméno FO] se dozvěděl až týden po jeho smrti. V jednu chvíli bydlel [jméno FO] na „chatě“ za [adresa]. To ví, protože tam za ním jezdíval. Dávali si sraz přímo na náměstí v [Anonymizováno], anebo za ním jel do domu, který je na cestě, když se přijíždí od [Anonymizováno] do [Anonymizováno], po levé straně z kopce dolů, je tam měřený úsek. Kde bydlel, neví. S panem [jméno FO] se setkával průběžně. Dělal mu elektřinu na tom baráku doma, měl tam psy. Byl takový jakoby výměnek, který připravoval pro syna [jméno FO], který už také nežije, aby tam mohl bydlet. Pokud jde o vzájemné obchodní, majetkové či závazkové vztahy žalovaného a [jméno FO], jediné, co svědek ví, je, že když se bavili a žalovaný mu říkal něco o penězích, [jméno FO] uváděl, že jeho manželka má ještě vyplatit ze servisu z [Anonymizováno] nějakých 8 – 9 000 000 Kč, ale neví, v jaké souvislosti to bylo. K dotazu soudu, zda manželkou myslí přítomnou žalobkyni, uvedl, že to je právě problém, že to byla jednou tahle, podruhé to byla jiná, potřetí jiná. Předpokládá, že to byla asi manželka. Když tam jezdil dělat na ten dům, co bydleli, tak ta byla paní (s dvěma psy), co jej tam pouštěla. [jméno FO] mluvil o manželce. Pokud jde o předání peněz, o kterém mluvil, bylo to různé, jednou to bylo 200 000 Kč, jednou to bylo nějakých 80 000 Kč. Žalovaný říkal, že veze [Anonymizováno] 80 000 Kč. Svědek je nepřepočítával. Když viděl svědek [jméno FO] naposledy před jeho smrtí, jevil se mu jako vždycky. Takový dost vysmátý, bohém, prostě správný člověk, úplně v pohodě. Naposledy ho fyzicky viděl asi při tom předání peněz zhruba měsíc nebo dva před jeho smrtí. Svědek dále připomněl, že při minulém výslechu se jej někdo ptal na to, že pan [jméno FO] nemohl jíst tak. K tomu svědek uvedl: „no, ale taky nemohl kouřit a hulil jak cikán za pařezem, že jo“. Když se viděli naposledy, do restaurace nešli, nejedli. Restauraci za účelem stravování navštívili tak tři měsíce či půl roku předtím.

23. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že žalovaného viděla určitě dvakrát v životě, možná víckrát. Poprvé, když se podepisovala nájemní smlouva se společností [Anonymizováno] na pronájem domu v [Anonymizováno], respektive jednotek vymezených v domě, a podruhé, když se podepisovala smlouva rovněž v [Anonymizováno] o zajišťovacím převodu práva. Vystupovala ve vztahu k němu jako advokátka pana [jméno FO], ale pokud jde o nájem, tak tito nebyli ve sporu. [jméno FO] znala dobře, protože mu dělala spoustu papírů, dokladů, znali se cca sedm nebo osm let před jeho úmrtím. Pro pana [jméno FO] dělala vícero úkonů právní služby, pokud jde i o žalovaného, tak uvedené dvě věci, tedy nájemní smlouvu a zajišťovací převod vlastnického práva ze dne [datum]. Zajišťovací převod práva byl na návrh právního zástupce žalovaného, který poté svědkyně připomínkovala za pana [jméno FO]. [jméno FO] zná svědkyně rovněž, viděly se, protože jí byla kontaktována poté, co pan [jméno FO] zemřel, a následně bohužel i jeho syn, čímž do dědického řízení vstoupila paní [jméno FO]. Svědkyně byla informována, že syn před svým úmrtím sdělil své matce, že kdyby něco potřebovala, má svědkyni kontaktovat, neboť má u sebe listiny a podobně, což měla, protože dělala jakousi právní službu i pro syna. Se žalobkyní se tedy viděly, když si předávaly papíry. U smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum] svědkyně ověřovala podpis svého klienta, tedy pana [jméno FO]. K podpisu smlouvy panem [jméno FO] došlo v [adresa], kde v té době pan [jméno FO] žil. Ten měl trvalý pobyt na jiné ulici v [Anonymizováno], ale fakticky pobýval v [adresa]. Žalovaný už smlouvu přivezl jím podepsanou s ověřenou doložkou. [tituly před jménem] [jméno FO] přítomen nebyl. Obsah smlouvy byl vzájemně odsouhlasen po e-mailu s [tituly před jménem] [jméno FO]. S panem [jméno FO] se svědkyně bavila o tomto právním jednání zejména předem. Svědkyně byla kontaktována panem [jméno FO] někdy na konci července s tím, že dluží žalovanému nějaké peníze z doby rekonstrukce společného domu v [Anonymizováno], že to chce žalovaný nějakým způsobem zajistit, a že by pan [jméno FO] potřeboval, aby to svědkyně zkontrolovala. Teprve tehdy svědkyni řekl, že onemocněl. Poté přišel první návrh smlouvy, který se však svědkyni zcela nelíbil. Především se nejednalo o zajišťovací převod, ale o kupní smlouvu a na jinou částku. Znala situaci v [Anonymizováno] dobře, neboť tam cca rok předtím dělala změnu prohlášení vlastníka, takže věděla, kolik je tam bytů, jak velké jsou to byty a podobně, takže si uměla odhadnout převáděný podíl i finančně. Volala tedy pana [jméno FO], že mu v žádném případě nedoporučuje takový převod, protože kupní smlouva není zajištěním, ale faktickým převodem vlastnického práva, a že v tomto případě by doporučovala zajišťovací převod. [tituly před jménem] [jméno FO], resp. žalovaný, s tím souhlasili a poté jí zaslali nový návrh smlouvy o zajišťovacím převodu. K tomu měla připomínky, kdy chtěla prodloužit dobu vrácení peněz, možnost vrácení, dále chtěla změnit placení nájemného po dobu trvání zajištění, a to ve stávajícím poměru 49/100 ku 51/100, když se nejedná o klasický převod práva. Se vším vyšli vstříc. Rovněž upozorňovala na navýšenou částku. Ze společného podnikání žalovaného a [jméno FO] svědkyně nic jako advokátka neřešila. Neslyšela, že by účastníci této smlouvy, tedy [jméno FO] a žalovaný, hovořili o tom, že by mezi nimi byly ještě nějaké jiné pohledávky či závazky než ty, které jsou zmíněny v této smlouvě. Podpis smlouvy trval asi půl hodiny. Svědkyně byla na místě už půl hodiny předtím, aby tu smlouvu ještě finálně prošli, a hlavně aby vysvětlila, co je to zajišťovací převod práva, byť to bylo vysvětleno po telefonu předem. Poté se tam ještě zdržela další půlhodinu, povídali si, ale žádné společné podnikání a podobně se neřešilo. [jméno FO] svědkyni říkal, že to chce mít žalovaný z důvodu jeho nemoci zajištěné. [jméno FO] a [jméno FO] svědkyně nezná. Zná paní [jméno FO], je z [Anonymizováno], byla to kdysi dávno přítelkyně pana [jméno FO]. O jejich vzájemných majetkových a závazkových vztazích nic neví. [jméno FO] o tom nikdy nemluvil. Pokud jde o článek IV. bod 4.2. poslední odstavec zajišťovací smlouvy nijak blíže se o tomto článku z hlediska vzájemných pohledávek a dluhů (zda se to váže jen na rekonstrukci nebo zda se to váže k něčemu širšímu) smluvních stran nehovořilo. [jméno FO] se při podpisu zajišťovací smlouvy i předtím v rámci telefonického kontaktu choval a jednal úplně stejně jako sedm let předtím, když s ním svědkyně jednala. K nájemní smlouvě se společností [právnická osoba]. a průběhu nájemního vztahu svědkyně uvedla, že si pouze pamatuje, že se při uzavření této smlouvy pana [jméno FO] ptala, jestli chce rozdělit platbu nájemného na dva účty podle počtu pronajímatelů, i když standardní je většinou jeden, a pak se to rozúčtovává. [jméno FO] jí řekl, že to bude na jeden účet a že si to budou rozúčtovávat, takže to tak připravila. Pak už se o tom nikdy nebavili. [jméno FO] se svědkyní žádné dluhy z nájmu neřešil. První návrh uvedené smlouvy byl předložen s tím, že svědkyni bylo řečeno panem [jméno FO], že se má jednat o zajištění pohledávky, kterou má za ním žalovaný. Kupní smlouva však není zajištění pohledávky, ale faktický převod vlastnického práva bez dalšího nároku na vrácení. Svědkyni se proto tento návrh nelíbil kvůli formě. Dále tam byla uvedena částka 1 750 000 Kč, s čím pan [jméno FO] souhlasil. Nicméně když se svědkyně podívala, že se má převádět podíl o velikosti de facto jedné pětiny, tak vzhledem k tomu, že tam tu situaci znala, usoudila, že cena by pro klienta byla zcela nevýhodná. Informovala tedy pana [jméno FO], a ten jí řekl, ať tedy zvolí jinou formu, která bude přijatelná, což byl ten zajišťovací převod. [tituly před jménem] [jméno FO] tedy přepravil zajišťovací převod, přišel jí e-mailem návrh, u kterého se jí nelíbil termín vrácení peněz, poměr výplaty nájemného, a zůstala překvapená u té částky. Okamžitě kontaktovala pana [jméno FO]. Ten tehdy žil dle svědkyně v nějakém svém přesvědčení, že jeho léčba zabírá, na konci července se to začalo lepšit. Řekl svědkyni, že to může klidně vypustit, že to je v pohodě, protože už teď bude v pořádku a se žalovaným to pak dopočítají. Finální částka ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva přišla ze strany žalovaného. [jméno FO] řekl svědkyni, že k tomu má podklady v kanceláři na [Anonymizováno] a že to dopočítají, až se uzdraví. Konkrétně jí řekl „klidně to tam nechte, je to v pořádku, pak se s panem [Anonymizováno] dohodneme.“ Při sepisu nájemní smlouvy komunikovala jako s jediným s panem [jméno FO], který dále informoval žalovaného, s ním nebyla svědkyně vůbec v kontaktu.

24. Z výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že znal a zná žalovaného jako svého klienta, neboť mu poskytoval služby v době, kdy vykonával advokacii. [jméno FO] nezná. S [jméno FO] se osobně nesetkali. Žalovaný jej informoval, že je v pozici věřitele, že se domáhá nějakých peněz. Ví, že žalovaný a [jméno FO] byli spoluvlastníci, znali se dlouho, takže to nechtěli nějakým způsobem hrotit, chtěli se domluvit, k žádné takové dohodě ani jednání nedošlo. Poté to řešili korespondenčně a telefonicky s [tituly před jménem] [jméno FO]. Tu svědek viděl poprvé osobně v den svého výslechu u odvolacího soudu. Ve vztahu mezi žalovaným a [jméno FO] pracoval pouze na jedné smlouvě, byla to taková atypická smlouva, novinka, připravoval ji poprvé. Původně to chtěl žalovaný řešit odkupem nějakého podílu. K tomu nedošlo, protože pan [jméno FO] mu tvrdil, že má slíbené peníze a že to vyplatí. Proto se ta záležitost i vlekla nějakou dobu a potom až létě 2021 to začali řešit už smluvními dokumenty. Svědek připravil návrh kupní smlouvy, žalovaný jej informoval, že se s panem [jméno FO] nedohodli, že musí přijít s něčím jiným. Vyloučil směnku, zástavní smlouvu, tyto obvyklé zajišťovací instituty, a dospěl k názoru, že zkusí smlouvu se zajišťovacím převodem. Tu svědek připravil, odeslal návrh. Pánové se sešli, domluvili si částku. [jméno FO] měl právní zastoupení, [tituly před jménem] [jméno FO]. Důvodem k uzavření uvedené smlouvy bylo to, že měli nějaké pohledávky, pan [jméno FO] měl zdravotní problémy, ale nevěnoval se té záležitosti tolik jako žalovaný. Ten svědkovi řekl, že to financoval s tím, že pan [jméno FO] říkal, že má peníze „na cestě“, že to zaplatí. Tímto způsobem zrekonstruovali tu nemovitost. [tituly před jménem] [jméno FO] na to dělala prohlášení vlastníka podle zákona o vlastnictví bytů, a ještě podle občanského zákoníku. Poté, co zkontrolovali tyto dokumenty, svědek připravil smlouvu o zajišťovacím převodu. Byla tam jiná částka, protože odkup měl být za nižší částku. [jméno FO] doktorka svědkovi volala, co se to děje, proč je tam částka v podstatě nějak přes ty 4 000 000 Kč. Odkazoval na to, že klienti měli jednání, takto se dohodli, tyto informace dostal, a ať to probere s panem [jméno FO]. Poté licitovali, svědek ustoupil, protože žalovaný chtěl ty peníze rychleji. Ze strany pana [jméno FO] přišel požadavek, aby to bylo na tři roky. Vyvstala otázka splatnosti pohledávky, zda tam budou úroky nebo nebudou, nakonec to bylo bez úroku. Prodloužili lhůtu na tři roky, svědek připravil čistopis, odeslal to [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že klienti jsou v kontaktu, že spolu jako spoluvlastníci dál vycházejí, takže si to vyřídí i bez účasti zástupců. Svědek vytiskl smlouvu, ověřil podpis žalovaného ve své kanceláři, ten odjel za paní doktorkou nebo za panem [jméno FO], a druhý den mu přivezl smlouvu s ověřenými podpisy. Pokud jde o případné další dluhy a pohledávky mezi žalovaným a [jméno FO], žalovaný svědkovi pouze řekl, že je v pozici věřitele. Svědek ví, že tam probíhaly ještě další finanční toky, konkrétně nájem, který byl vyplácený v hotovosti, protože se ptal, jestli budou dělat soupis pohledávek, přílohu ke smlouvě, aby to bylo jednoznačné, Bylo mu řečeno, že ne, že jsou na tom domluveni a všechno ostatní mají vyrovnáno. Bavili se i o tom nájmu, protože jak došlo ke změně spoluvlastnických podílů, žalovaný se domníval, že bude v tomto poměru inkasovat nadále nájemné. Svědek mu vysvětlil, že po dobu, co je tento právní institut sjednán, zůstává stávající stav. Souhlasil, že v tom spor není s tím, že se vyrovnávají, protože mu to dával v hotovosti. Když pan [jméno FO] zemřel, navštívil jej žalovaný s dotazem, co má dělat s nájmem, komu to má platit. Svědek mu řekl, ať to dává do úschovy. Zanedlouho zemřel i syn pana [jméno FO]. Potom začalo dědické řízení, to už svědek neřešil. [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] svědek nezná. K dotazu, zda žalovaný svědka kontaktoval po uzavření těchto záležitostí a zda se případně ještě potom bavili o nějakých majetkových záležitostech, svědek uvedl, že jej již v rámci dědického řízení nezastupoval. Vycházel z toho, že zajišťovací převod je zřejmý z veřejně dostupného registru. Nakonec svědek žalovanému poradil, ať si nájem po smrti [jméno FO] nechává. Ví, že byl solventní, měl příjem, takže neměl obavu, že by později něco nezaplatil. Poté žalovanému ještě konzultoval nějakou nájemní smlouvu, v podstatě to však skončilo tou smlouvu, od té doby už nic. Žalovaný svědkovi neříkal, že by obdržel nějakou předžalobní upomínku na dlužné nájemné, ani svědek od právní zástupkyně pana [jméno FO] žádnou takovou písemnost nedostal. S žalovaným se spíše bavili o tom, jak jde život, jak podniká. Říkal mu, že jsou vyrovnaní, a protože pan [jméno FO] chtěl právě peníze, že se tomu právě tolik nevěnuje, protože je nemocný, ale že peníze potřebuje. Neví, jestli to bylo na doktory nebo na léky. V návrhu byla původně částka asi milion a tři čtvrtě nebo 2 miliony, pak tam „přiskočila“ částka na ty cca 4 miliony. Žalovaný mu potvrdil, že je to správná částka a že jsou tím vyrovnáni, že to všechno spočítali z hlediska té investice, co do toho, kdo dal. Žalovaný pouze říkal, že na to bude muset tři roky čekat.

25. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že zná žalobkyni, žalovaného viděla jenom 1x, znala [jméno FO]. Ten měl syna, který také zemřel. Tomuto synovi zaopatřovala sanitku, měl nemocnou nohu. S [jméno FO] byli velice dobří známí. Vídávala jej předtím, než zemřel. Stýkali se i v roce 2021, tak 1x měsíčně, jak osobně, rovněž byli v telefonickém kontaktu. Nesvěřoval se jí, nemluvili spolu o nějakém jeho společném podnikání či vlastnictví nemovitostí. Většinou se bavili o jeho synovi. Rovněž jí opravoval auto, jezdila jsem k němu do autoservisu. [jméno FO] se jí nikdy nesvěřoval o tom, že by měl nějaké pohledávky či dluhy. Pokud jde o společné podnikání, resp. společné vlastnictví nemovitostí [jméno FO] a žalovaného, ví pouze z doslechu, že tito spolu měli mít nějaký dům. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nezná. [jméno FO] znala od roku 2010. Po celou tuto dobu se zhruba 1x měsíčně stýkali, po tuto dobu znala i jeho syna [jméno FO]. Jednou jedinkrát, cca před 10 lety, jí [jméno FO] říkal, že od žalovaného nedostával peníze.

26. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

27. Podle § 1127 o. z. z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

28. Dle § 1868 odst. 1 o. z. zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví.

29. Podle § 1877 o. z. je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.

30. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

31. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 1479 o. z. dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí.

34. Podle § 2009 odst. 2 o. z. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

35. Odvolací soud nejdříve na tomto místě konstatuje, že je ve smyslu § 1479 a § 2009 odst. 2 a contrario o. z. dána aktivní věcná legitimace žalobkyně jako jediné zákonné dědičky a právní nástupkyně zůstavitele (potažmo [jméno FO]) k podání žaloby ohledně tvrzeného nároku zůstavitele vůči žalovanému, a to na základě rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne (o pozůstalosti po [jméno FO]), a ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci téhož dne (pozůstalost po [jméno FO] – syn zůstavitele, nar. [datum], zemřelý [datum]), když součástí pozůstalosti byly rovněž předmětné nemovitosti, z jejichž nájmu žalobkyně svůj nárok (nárok zůstavitele) odvozuje.

36. Odvolací soud se zásadně ztotožňuje se skutkovým stavem, zjištěným soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování, který však, ještě po doplnění dokazování provedeného v rámci odvolacího řízení, hodnotí jinak z hlediska unesení důkazního břemene ze strany žalovaného.

37. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že se žalovanému podařilo unést důkazní břemeno a prokázal, že uhradil zůstaviteli platby poměrné části nájemného od nájemce [právnická osoba] i za žalované období, tj. období od [datum] do [datum]. Důkazy (ať už přímé či nepřímé), které za tímto účelem žalovaný a které soudy obou stupňů provedly, tvoří dle názoru odvolacího soudu ucelený řetězec na sebe logicky navazujících důkazů ve prospěch žalovaného, a to i při jejich volném hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř.

38. Z provedeného dokazování předně vyplynulo, že vztahy mezi zůstavitelem a žalovaným byly, pokud jde o jejich podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, poměrně neformální. To se ostatně projevovalo i v rámci jejich právního jednání ohledně jiných záležitostí jako jsou např. poměrně velké investice žalovaného do rekonstrukce předmětných nemovitostí apod. Z dokazování je zřejmé, že žalovaný hradil poměrnou část nájemného zůstaviteli v hotovosti, a nikoliv v pravidelných měsíčních intervalech (jako bylo hrazeno nájemné). Nebylo však prokázáno, že by proti tomuto postupu zůstavitel nějak protestoval, resp. že by mu to vadilo. Z účtu žalovaného (na který byl rovněž hrazen nájem nájemcem [právnická osoba]) byly za období od [datum] do [datum] (žalované období je od [datum] do [datum]) prokázány výběry (pokladnou) v celkové výši 1 299 000 Kč. Je tak evidentní, že žalovaný finančními prostředky disponoval. O úhradě nájemného v hotovosti, a v částce vyšší (konkrétně 200 000 Kč a 80 000 Kč), než byla poměrná měsíční částka 39 200 Kč, vypovídal rovněž svědek [jméno FO], jehož výpověď považuje odvolací soud za přesvědčivou a spontánní. Jmenovaný svědek rovněž věrohodně popsal, proč bylo plněno v hotovosti a že si to přál právě zůstavitel. Ostatně v čl. III. odst. 1 nájemní smlouvy bylo konstatováno, že „Pronajímatelé se ohledně rozdělení nájemného mezi sebou vypořádají sami“. Z žádného právního jednání pak neplyne, že měl žalovaný vyplácet poměrnou část nájemného zůstaviteli rovněž v pravidelných měsíčních platbách, tak jak bylo placeno nájemné nájemcem. Úhrada v hotovosti pak byla mezi žalovaným a zůstavitelem běžná, jak plyne i z jiných právních jednání, jako byla např. koupě dvou ojetých vozidel v srpnu 2021, kdy byla takto žalovaným zůstaviteli, resp. společnosti, kde byl zůstavitel jednatelem, placena kupní cena v celkové výši 193 600 Kč, a zůstavitel jako jednatel uvedené společnosti rovněž zmocnil (plnou mocí s ověřeným podpisem) žalovaného ke všem právním jednáním v souvislosti s přepisem těchto automobilů ve veřejném registru.

39. Ačkoliv byla nájemní smlouva se společností [právnická osoba] uzavřena již s účinností od [datum], zůstavitel nevznesl za svého života (zemřel [datum]) vůči žalovanému žádné nároky na zaplacení dlužného poměrného nájemného, ať již osobně či prostřednictvím svého právního zástupce. Dle tvrzení žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne [datum] přitom nemělo být nájemné hrazeno za života zůstavitele minimálně od [datum], tj. po dobu 3 let. Zůstavitel jako prodávající a žalovaný jako kupující nadto uzavřeli počátkem srpna 2021 smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k 19/100 předmětných nemovitostí. V ní se konstatuje, že předmětné nemovitosti prošly rekonstrukcí, na kterou byly vynaloženy náklady v celkové výši 8 464 706 Kč (nesporná částka) jen k tíži kupujícího (žalovaný), kterému takto svědčí za prodávajícím (zůstavitel) z titulu bezdůvodného obohacení pohledávka ve výši 4 317 000 Kč, kterou prodávající (zůstavitel) uznal co do důvodu a výše jako svůj splatný závazek vůči kupujícímu (žalovaný) a zavázal se tuto částku zaplatit nejpozději do [datum]. Smluvní strany si zároveň sjednaly rozvazovací podmínku s tím, že pokud zůstavitel uhradí uvedenou dlužnou částku ve stanovené lhůtě, zaniknou právní účinky převodu vlastnického práva k 19/100 předmětných nemovitostí. Odvolací soud v tomto směru poukazuje zejména na čl. IV., bod 4.2. poslední odstavec zajišťovací smlouvy, v němž smluvní strany současně s podpisem kupní smlouvy potvrdily, že „jejich vzájemné pohledávky započtením zanikly a navzájem vůči sobě nebudou mít ze shora uvedených právních titulů žádné další pohledávky ani závazky a budou z kupní smlouvy a z provedené rekonstrukce č. p. 84 zcela a beze zbytku vyrovnáni.“ V čl. V. bod 5.4. smlouvy bylo nadto sjednáno, že příjmy/výnosy a výdaje/náklady související s vlastnictvím předmětných nemovitostí budou s ohledem na stávající spoluvlastnictví smluvních stran mezi nimi děleny nadále i po celou dobu do splnění odkládací podmínky v nezměněném poměru 51:49 ve prospěch kupujícího; smluvní strany potvrdily, že pohledávka není nijak úročena a představuje konečnou a úplnou jistinu pro vyrovnání finančních závazků mezi prodávajícím a kupujícím do doby uzavření této kupní smlouvy. Odvolací soud v rámci volného hodnocení důkazů přisvědčuje argumentaci žalovaného, že je velmi nepravděpodobné, že by zůstavitel a žalovaný učinili právní jednání takového rozsahu jako zajišťovací smlouva, zahrnující jejich vzájemné pohledávky a závazky z titulu podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, pokud by zároveň žalovaný dlužil zůstaviteli za období tří let (jak je tvrzeno v předžalobní upomínce) poměrnou část nájemného (což by činilo částku cca 1 400 000 Kč) s tím, že by se tento dluh nikterak nepromítl do uvedeného právního jednání. Takový postup nemá logiku, když v zajišťovací smlouvě se naopak hovoří pouze o jednostranné pohledávce žalovaného vůči zůstaviteli. Touto smlouvou navíc zůstavitel uznal zajištěný dluh za žalovaným s tím, že by v případě neuhrazení tohoto dluhu do [datum] došlo k nepodmíněnému převodu zajištěného práva. Již z tohoto je zjevné, že by za předpokladu, kdy by žalovaný po dobu několika let (žalobkyně tvrdila od roku 2018) nehradil zůstaviteli poměrné nájemné, nebyl zůstavitel ochoten přistoupit k uzavření zajišťovací smlouvy, jíž by deklarovat existenci dluhu za žalovaným v uvedené výši. Je pak zřejmé, že tímto právním jednáním chtěli účastníci smlouvy právně podchytit právě vzájemné vztahy v souvislosti s těmito nemovitostmi. Přítomni mu byli (a uvedené dokumenty ostatně „tvořili“ a připravovali) rovněž vyslechnutí svědci – advokáti [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří naprosto věrohodně a přesvědčivě popsali okolnosti sepisu této zajišťovací smlouvy s tím, že se o žádných dalších pohledávkách či závazcích v souvislosti s předmětnými nemovitostmi nehovořilo.

40. Pokud pak žalobkyně namítá, že žalovaný navrhl výslech uvedených svědků až po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., lze této námitce přisvědčit (koncentrační lhůta skončila dne [datum], svědci byli žalovaným navrženi až dne [datum] po poučení dle §119a o. s. ř.). Odvolací soud však konstatuje, že výpovědi svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byly hodnoceny ve vztahu k věrohodnosti svědka [jméno FO], kterou žalobkyně opakovaně zpochybňovala. Uvedení svědci se totiž (byť nepřímo) k věrohodnosti výpovědi tohoto svědka rovněž vyjadřovali. Nutno zdůraznit, že odvolací soud hodnotil výslech svědka [jméno FO] odlišně od soudu prvního stupně a z této výpovědi vyvodil jiné skutkové a právní závěry. To byl ostatně i důvod, proč jeho výslech v rámci odvolacího řízení zopakoval. Z uvedených důvodů jsou tak splněny podmínky ust. § 205a písm. c) o. s. ř.

41. Všechny shora popsané skutečnosti pak vedou odvolací soud k závěru, že žaloba není důvodná a nárok žalobkyně není dán.

42. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud žalobě, byť zčásti, vyhověl.

43. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím věcném výroku I. podle ust. 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu plně zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

44. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný. Náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a vyjádření ze dne [datum]) při hodnotě 8 940 Kč za úkon právní služby dle § 7 bod 5. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 196 000 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 17 880 Kč, odměna za 4 a ½ úkonu právní služby (účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], dne [datum], a dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně – zde odměna ve výši ½ , vyjádření ze dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne [datum] k výzvě soudu prvního stupně) při hodnotě 7 380 Kč za úkon právní služby dle § 7 bod 5. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 156 800 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 33 210 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 100 Kč, náhrada za ztrátu času za 18 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 800 Kč, cestovné k celkem 3 jednáním soudu prvního stupně na trase [adresa] a zpět (jedna zpáteční cesta 102 km) v celkové výši 2 461,20 Kč, a 21 % DPH z částky 57 451,20 Kč ve výši 12 064,75 Kč, celkem tedy 69 516 Kč po zaokrouhlení (výrok II. tohoto rozsudku). Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a ceny pohonných hmot včetně výše sazby základní náhrady dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.

45. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byl opět plně procesně úspěšný žalovaný. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Tyto náklady pak tvoří odměna za 4,5 úkonu právní služby (sepis odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], [datum], [datum], účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne [datum] – zde odměna ve výši ½) při hodnotě 7 260 Kč za úkon právní služby dle § 7 bod 5. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 153 006,50 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 32 670 Kč, 1 režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do [datum], 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného od [datum], tj. 2 100 Kč, 21 % DPH z částky 34 770 Kč ve výši 7 301,70 Kč, a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 7 651 Kč, celkem tedy 49 723 Kč po zaokrouhlení (výrok III. tohoto rozsudku).

46. Výrokem IV. tohoto rozsudku bylo ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o povinnosti plně procesně neúspěšné žalobkyně zaplatit státu náhradu nákladů řízení v podobě svědečného ve výši 1 123 Kč, vyplaceného z rozpočtových prostředků odvolacího soudu.

47. Odvolací soud určil k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je pak stanoveno k rukám právního zástupce žalovaného, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).