o zaplacení 37 398,67 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 16 C 128/2024-140, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 3 836 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 836 Kč od 3. 10. 2023.do zaplacení, b) částku 18 562,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 562,67 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, c) částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 836 Kč od 27. 9. 2023 do 2. 10. 2023, b) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 954,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 728,66 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 562,67 Kč od 21. 9. 2023 do 31. 1. 2024, úrok ve výši 15,5 % ročně z částky 18 562,67 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, c) kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 843,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 965,27 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 9. 2023 do 31. 1. 2024, úrok ve výši 26,9 % ročně z částky 15 000 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 180,49 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně. (výrok III.).

2. Proti výroku III. podal žalovaný prostřednictvím opatrovníka včasné odvolání s tím, že jsou dány odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně mechanicky převzal ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž by náležitě zkoumal účelnost vynaložených nákladů a nezohlednil nijak judikaturu Ústavního soudu. Na tom nic nemění skutečnost, že soud prvního stupně nepovažoval úkon žalobkyně v podobě písemného podání ze dne 16. 10. 2024 za účelný. Žalovaný nijak nezpochybňuje právo žalobkyně na zastoupení advokátem, ale náklady vynaložené účastníkem na zastoupení advokátem není možno automaticky považovat za náklady řízení a přiznat jejich náhradu dle § 142 o. s. ř., když tyto náklady je nezbytné poměřit měřítkem jejich účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11). Žalobkyně je podnikatelkou, jejímž předmětem je obchod s pohledávkami a jejich vymáhání, proto musí být k provozování dané činnosti dostatečně vybavena jak materiálně, tak i personálně. Zde byl podán běžný typ žaloby na ustáleném formuláři (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), proto k úkonům spočívajícím v předžalobní výzvě, sepsání žaloby i v přípravě a účasti na prvním jednání soudu lze předpokládat vlastní dostatečné personální vybavení žalobkyně. Pokud tyto úkony žalobkyně činí prostřednictvím právního zástupce, nelze ji v této volbě omezovat, nemůže však žalobkyně legitimně očekávat, že za tyto úkony jí bude přiznána náhrada právního zastoupení. I pokud byla žalobkyně úspěšná a byla zastoupena advokátem, měla jí být přiznána náhrad nákladů řízení jako v případě nezastoupeného účastníka ve výši podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni by tak za řízení s formulářovou žalobou měla být přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2 283,51 Kč představující 70 % nákladů (dle míry úspěchu), a to ze zaplaceného soudního poplatku 1 496 Kč a náhrady dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony, tj. z částky 1 200, navýšené o DPH.

3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal rozsudek v napadeném výroku III. dle § 212 a § 212a odst. 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Výroky I. a II. rozsudku nebyly odvolacím soudem přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř).

5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

7. Podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty přes 30 000 Kč do 50 000 Kč částku 500 Kč

8. Podle § 14b odst. 3 advokátního tarifu se stanoví sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 podle § 7.

9. Pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (na odměnu za zastupování, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem (nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011).

10. Předmět sporného řízení ovládaného zásadou projednací (tj. předmět sporu) je vymezen dvěma prvky: předmětem, představovaným požadovanými účinky soudního rozhodnutí vyjádřenými v žalobním petitu, a základem, jímž jsou skutečnosti, které žalobce přednesl k odůvodnění žalobního petitu. Proto odvíjí-li se posouzení náhrady nákladů řízení dle § 142 o. s. ř. od úspěchu ve věci a rozumí-li se věcí předmět řízení (sporu), potom je jedině důsledné, vezme-li se v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tj. též stran příslušenství pohledávky. Neobstojí ani argument neurčitosti či neurčitelnosti výše úroků z prodlení tam, kde jsou požadovány od určitého data až do zaplacení; při absenci jiného výslovného pravidla soud vezme v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř., nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

11. V daném soudním řízení se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému jako dlužníkovi povinnost zaplatit jí peněžitou částku představující jeho dluh ze smlouvy o poskytování peněžních služeb, uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně. Rozhodování o náhradě nákladů řízení je integrální součástí civilního soudního řízení, a proto se i na ně musí vztahovat požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces. Ústavní soud se v minulosti zabýval opakovaně otázkou účelnosti vynaložených nákladů spojených se zastoupením žalobců advokátem za situace, kdy zastoupený účastník disponuje určitým materiálním či personálním vybavením, které by mu umožnilo hájit svá práva v řízení osobně (bez právní pomoci). Těmito rozhodnutími se mimo jiné prolíná zásada, že za účelně vynaložené náklady lze považovat takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu, čemuž náklady spojené se zastoupením advokátem zpravidla odpovídají. Dále v nich shledal, že není možno prostřednictvím pojmu účelnosti a potřebnosti nákladů vymezit kategorii osob, která má z hlediska právního zastoupení odlišné postavení, a tak jí fakticky upírat právo na právní pomoc (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3318/21). Při zkoumání účelnosti vynaložených nákladů na právní zastoupení u tzv. inkasních společností, tj. subjektů, jejichž předmětem podnikání je obchod s nesplácenými pohledávkami a jejich vymáhání, neshledal obecně (na rozdíl od subjektů hospodařících s veřejnými prostředky jak např. stát, statuární města, jejich rozpočtové či příspěvkové organizace) neúčelnost vynaložených nákladů na zastoupení advokátem, ale stanovil pravidla pro limitaci takových nákladů u tzv. typových či formulářových žalob, které jsou ze strany uvedených subjektů velmi často užívány. Následně se takto vymezená pravidla (viz zejm. nález sp. zn. I. ÚS 988/12), promítla do právní úpravy náhrad stanovených v advokátním tarifu, konkrétně s účinností od 1. 7. 2014 v podobě nového § 14b.

12. Pokud zde tedy soud prvního stupně ve svém podrobném zdůvodnění shledal podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu na první tři úkony právní služby poskytnuté advokátem převážně úspěšné žalobkyni (přípravu a převzetí, předžalobní výzvu a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), pak řádně posoudil žalobkyní uplatněné náklady i z hlediska jejich účelnosti. S ohledem na výše uvedené nelze považovat požadavek žalovaného, aby žalobkyni jen z důvodu, že spadá do kategorie tzv. inkasních společností, byly náklady přiznány jako osobě nezastoupené ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., za souladný s citovanou judikaturou. Z žádné skutečnosti nevyplývá, že by uplatnění pohledávky ze strany žalobkyně (její nabyvatelky z titulu postoupení) u soudu za pomoci advokáta mělo povahu zneužití práva vůči žalovanému. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal neúčelným nákladem vypracování doplnění tvrzení ze dne 16. 10. 2024, když v něm uváděné skutečnosti měly být uvedeny již v návrhu na zahájení řízení, a jejich absence byla zjevně důvodem, proč nebylo možné pokračovat ve zkráceném rozkazním řízení (vydáním elektronického platebního rozkazu).

13. Předmětem řízení před soudem prvního stupně v daném případě byla pohledávka žalobkyně ve výši 37 398,67 Kč s příslušenstvím vůči žalovanému, což byla také tarifní hodnota předmětného sporu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (namísto v rozhodnutí uvedených 43 891,36 Kč). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v daném případě učiněný po podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu činila dle § 14b odst. 3 advokátního ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu 2 620 Kč a nikoliv 2 860 Kč, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně.

14. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tak tvoří zaplacený soudní poplatek (1 496 Kč) a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za tři úkony právní služby po 500 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. e) advokátního tarifu – převzetí věci, jednoduchá předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2 620 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s § 14b odst. 3, § 7 bodem 5, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu – vyjádření ve věci samé dne 7. 11. 2024, účast při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 11. 11. 2024, dvě paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. V souvislosti s cestou realizovanou advokátem žalobkyně k ústnímu jednání byla vynaložena částka 301,83 Kč představující jednu čtvrtinu z náhrady za 84 ujetých km v částce 807,32 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a zástupci náleží náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v rozsahu ¼ nároku v částce 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu (společná jízda ke čtyřem jednáním). Jelikož právní zástupce žalobkyně doložil, že pro advokátní kancelář, jejímž prostřednictvím vykonává advokacii, je nákladem souvisejícím se zastoupením též daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad v celkové výši 1 688,79 Kč. Celkem tak činí náklady žalobkyně částku 11 226,61 Kč

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla se svým nárokem uplatněným v žalobě úspěšná jen v části, postupoval soud prvního stupně správně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni právo náhradu nákladů řízení v poměrné části. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pokud však soud prvního stupně stanovil poměr úspěchu v rozsahu 85 % a neúspěchu v rozsahu 15 %, pak nezohlednil závěr shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08, že v případě úroku nebo úroku z prodlení je potřeba vycházet z jejich výše kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku (19. 11. 2024) činil předmět sporu částka 58 496,61 Kč (jistina 37 398,67 Kč, v žalobě kapitalizované příslušenství 6 492,69 Kč, příslušenství dále kapitalizované do vyhlášení rozhodnutí 14 605,25 Kč) a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 42 092,61 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 72 % předmětu řízení a neúspěšná z 28 %, náleží jí tak 44 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 939,71 Kč.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu výše náhrady nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení, ve zbylém rozsahu jej pak dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu nákladů, když žalovaný byl úspěšný se svým odvoláním pouze v poměrné části, a to z jiných důvodů, a poměr úspěchu a neúspěchu byl zhruba stejný.