o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. prosince 2021 č.j. 35 C 394/2021-28,

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl ve výroku I. tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 105 957,46 Kč s úrokem z prodlení v částce 3 423,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 105 957,46 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 105 957,46 Kč od [datum] do zaplacení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) jakožto věřitel (dále jen„ Banka“) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy dle smluvních ujednání poskytl žalovanému konsolidovaný úvěr ve výši 190 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí společně s úrokem v 72 měsíčních splátkách po 7 834,97 Kč počínaje dnem [datum]. Strany se rovněž dohodly na úroku z úvěru ve výši 17,90% ročně. Žalobce prokázal, že poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 584,64 Kč na běžný účet žalovaného a ve zbytku byly převedeny na konsolidaci úvěrů. Žalovaný nikterak nerozporoval a nezpochybnil tvrzení žalobce, že dluh nesplácel řádně a že ke dni [datum] žalobce dluh žalovaného zesplatnil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný žalobce celkem uhradil částku 193 662,11 Kč, další prostředky neuhradil. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak marně. Soud prvního stupně naopak neměl za prokázané, že by žalobce resp. Banka dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K výzvě soudu ze dne 6. 10. 2021 č.j. 35 C 394/2021-16 žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného Banka prověřila individuálně vyhodnocením informací z interních a externích databází, z bankovních a nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále doplnil, že vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti (22 000 Kč) a čistého měsíčního příjmu domácnosti (45 000 Kč). Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Následně vyhověla žádosti žalovaného a konsolidovala jeho tři interní závazky úvěrem ve výši 190 000 Kč se splátkou 4 322,75 Kč. Banka se tak spokojila pouze se sdělením příjmů žalovaného, a další údaje ověřila v dostupných registrech, ze kterých zjistila, že nemá žádné další dluhy a z interních zdrojů zjistil jaké má závazky vůči ní. Právně soud prvního stupně věc posuzoval dle § 2395 a násl. o.z. v limitech daných zákonem o spotřebitelském úvěru, § 588 a § 2991 odst. 1 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a posoudil smlouvu o úvěru jako od počátku neplatnou. Dále se zabýval, zda nedošlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o.z., a uzavřel, že žalovaný na neplatnou smlouvu uhradil více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení a dospěl k závěru, že nároky z neplatné smlouvy již zcela zanikly, když úroky byly sjednány neplatně. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému žádné náklady nevznikly.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně si včasné odvolání podal žalobce. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, jde-li o závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z hlediska § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., tedy z důvodu řádného neposouzení bankou schopnosti žalovaného úvěr splácet. Poukázal na to, že celková výše závazků žalovaného před poskytnutím úvěru a po jeho poskytnutí se nezměnila, jen došlo ke snížení splátek, konsolidací úvěrů naopak bylo riziko případné nesolventnosti žalovaného sníženo. Dále zopakoval svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dodal, že je názoru, že s ohledem na celkové snížení již poskytnutých úvěrů neměla Banka povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., navíc žalovaný před zesplatněním úvěru své závazky řádně déle než 3 roky splácel. Navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude uloženo žalovanému nahradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

5. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně postupu tohoto soudu, který vydání rozsudku předcházel a odvolání neshledal důvodným.

6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených

v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla, nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

7. Odvolací soud k projednání věci v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř. nenařídil jednání, neboť z odvolání žalobce je zřejmé, že jeho námitky se týkají právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali. U žalobce i žalovaného bylo souhlasu docíleno postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř.; usnesení s výzvou ze dne 12. 4. 2022 č.j. 24 Co 92/2022-42 bylo žalobci doručeno dne [datum], žalovanému dne [datum].

8. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, jež uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodnění na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

9. S ohledem na datum uzavření smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je třeba konstatovat, že do právních poměrů projednávané věci dopadá, kromě z. č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně z. č. 145/2010 Sb., jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně.

10. Podle § 9 z. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a, je-li to nezbytné, nahlédnutím od databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek, jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem, umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

11. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno to, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje, tvrzené žadatelem o úvěr, tedy k prověření (doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, výpisů z účtů a další, a to včetně u těch situací, kdy dochází smlouvou k tzv. navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru již dříve věřitelem úvěrovanému poskytnutého. Konkrétně lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a další.

16. Podle závěru odvolacího soudu tak lze v dané konkrétní věci účastníků plně přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že věřitel nedostojí řádně povinnosti, stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1), v platném znění k datu uzavření posuzované smlouvy, postupovat s potřebnou mírou odborné péče při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pro svůj kladný závěr jen z objektivně ničím nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele – žadatele o úvěr - o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tomto závěru nic nemění to, že žadatel o úvěr není evidován v žádné databázi dlužníků.

17. Totiž již jen ze samotného zákonného textu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, jak je uveden výše, je třeba dovozovat, že posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr s odbornou péčí nepředstavuje ze strany věřitele pouze získání informace od žadatele o úvěr – spotřebitele; odborná péče předpokládá, že údaje, které žadatel o úvěr – spotřebitel - věřiteli uvedl, si věřitel ověří, resp. objektivně si je podloží minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, žádajícího o úvěr. Samozřejmě platí to, že je klíčové, aby věřitel z hlediska svého závěru o úvěruschopnosti žadatele o úvěr využíval veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnával se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi, ovšem, tyto informace, jak již bylo uvedeno výše, nemůže nikdy zcela ponechat jen v rovině ničím dále neověřených tvrzení o příjmech a výdajích. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele proto předpokládá zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelné splátky úvěru zbude v jeho osobním rozpočtu dostatek prostředků na zajištění obvyklého provozu jeho domácnosti. Rozpočet spotřebitele je tak nutno analyzovat jak po stránce příjmů, tak po stránce výdajů.

18. Je-li tak v dané věci tvrzením samotné žalobce, jde-li o s odbornou péčí provedené posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) při jeho žádosti o další úvěr, že vycházel toliko jen z informací, získaných od žadatele o úvěr – spotřebitele - s využitím veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu, průměrných výdajích obyvatelstva v České republice, aniž by však kdy od něj žádal, popř. si je sám vyžádal, jakékoliv podklady, objektivizující jím uváděné údaje, zejména údaje o výdajích žalovaného, nákladech na bydlení a měsíčního příjmu domácnosti, pak je namístě uzavřít, že, spokojil-li se právní předchůdce žalobce s ničím nedoloženým prohlášením žadatele o úvěr – spotřebitele (žalovaného) o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, s nahlédnutím do registru dlužníků, statistickými informacemi, pak již jen tato zjištěná skutečnost bez dalšího postačuje k přijetí toho závěru, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, v důsledku čehož je dán závěr o tom, že je posuzovaná spotřebitelská smlouva, kterou se žalovaným uzavřel, odporuje-li § 580 odst. 1 OZ, neplatná; k této neplatnosti je pak namístě přihlédnout soudem i bez návrhu (§ 588 OZ). Na této skutečnosti nic nemění argumentace žalobce o tom, že právní předchůdce žalobce neměl při poskytnutí konsolidovaného úvěru povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

19. Bylo-li pak dále zjištěno v řízení to, že žalovaný převzal od žalobce na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 190 000 Kč, pak je povinen tuto částku vrátit věřiteli podle § 2991 odst. 2 OZ, jako bezdůvodné obohacení.

20. V projednávané věci tak s ohledem na žalovaným uhrazenou částku ve výši 193 662,11 Kč je závazek žalobce z bezdůvodného obohacení plně uhrazen.

21. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce (právní předchůdce žalobce – [příjmení]) před uzavřením smlouvy, ve které se sjednával spotřebitelský úvěr, postupoval - pokud jde o příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu žalovaného – nikoliv dostatečně a s odbornou péčí, neboť řádně neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných od spotřebitele, které nebyly objektivně doloženy. Žalobce tak neměl k dispozici ověřené informace ohledně skutečných měsíčních příjmů včetně uváděných příjmů domácnosti žalovaného a výdajů žalovaného. Z těchto důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná.

22. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř. Jako věcně správný byl potvrzen i výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu žalovanému, který správně odůvodnil. V podrobnostech se zde odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu účastníků rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., v odvolacím řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.