pro zaplacení částky 4 384 800 Kč s příslušenstvím,

1. Rozsudkem ze dne 21. listopadu 2024 č.j. 8 C 110/2024-197 Okresní soud v Nymburce zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 4 384 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 4 384 800 Kč od 28. 4. 2024 do zaplacení. Soud prvního stupně v dané věci uzavřel, že v projednávané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných [jméno FO], nar., [datum], byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo provést na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] vše v k.ú. [jméno FO] a) výstavbu kanalizace, b) výstavbu vodovodu, c) výstavbu veřejného osvětlení, d) výstavbu pozemní komunikace vč. odvodnění pozemní komunikace, e) provedení inženýrských činností k realizaci všech uvedených prací. Dílo mělo být provedeno a dokončeno nejpozději do 31. 12. 2017. Cena byla sjednána ve výši 3 915 000 Kč bez DPH a uhrazena převodem vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k.ú. [jméno FO]. Pro případ neuhrazení ceny převodem pozemku měla být cena za dílo uhrazena nejpozději do 31. 12. 2021. [Jméno žalované A] dne [datum] zemřel. Dědici po [Jméno žalované A] jsou žalovaní. Soud prvního stupně uzavřel, že obecné vymezení předmětu díla ve smlouvě uzavřené dne [datum] nelze považovat za určité, neboť z něj není zřejmé, v jakém rozsahu má být dílo provedeno, jaký má být použit materiál a jak má výsledné dílo vypadat. K výzvě soudu prvního stupně dle § 118a o.s.ř. žalobkyně uvedla co do předmětu díla, že mezi stranami nic jiného, než ve smlouvě dohodnuto nebylo. Soud prvního stupně tak dospěl k právnímu závěru, že obsah smlouvy je ohledně předmětu díla vymezen zcela neurčitě, původní záměr stran uzavřít smlouvu o dílo zdánlivým právním jednáním způsobil neplatné ujednání. Soud prvního stupně proto vztah posoudil dle § 2991 odst. 1 o.z. jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu. Soud prvního soudu vyšel ze samotného tvrzení žalobkyně a zavřel, že práce měly být dokončeny ke dni kolaudačního rozhodnutí staveb. Stavby byly zkolaudovány ve dnech [datum] (veřejné osvětlení), [datum] ((odvodnění komunikace, zasakování), [datum] (kanalizační řád) a [datum] (příjezdová komunikace). Práce byly celkově dokončeny nejpozději dne [datum]. Od tohoto data dle závěru soudu prvního stupně počala žalobkyni běžet subjektivní promlčecí doba. Žalobu žalobkyně podala až dne [datum], tedy po skončení subjektivní promlčecí doby. Námitku žalovaných stran promlčení nároku shledal soud prvního stupně proto důvodnou a žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

2. Ve včasném odvolání žalobkyně namítá, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Namítla, že závěry soudu prvního stupně nemají oporu v provedeném dokazování. Uvedla, že závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o dílo ze dne [datum] je neplatná, je nesprávný, předčasný, neboť k němu chybí dostatečný skutkový podklad a soud prvního stupně nepoučil žalobkyni dle § 118a o.s.ř. Dodala, že od počátku tvrdila, že veškerá komunikace s právním předchůdcem žalovaných byla činěna ústně, že předmět díla byl mezi účastníky postupně v průběhu prací upřesňován a měněn podle individuálních požadavků a postupu prací. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil soudu k novému projednání nebo změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a uloží žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení.

3. Žalovaný 1. se k odvolání písemně nevyjádřil, při jednání odvolacího soudu navrhl, potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně. Náhradu nákladů odvolacího řízení nežádal.

4. Druhá žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila s tím, že předně žalovaná namítla nedostatek pravosti a pravdivosti smlouvy ze dne [datum]. Souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že tato smlouva je nicotná pro neurčitost, a není proto účelně se její pravostí a pravdivostí dále zabývat. Jde-li o předmět smlouvy, pak uvedla, že dle obsahu smlouvy ji šlo měnit a doplňovat pouze písemnou dohodou (čl. 7.3 smlouvy) a žalobkyně žádná jiná ujednání stran konkretizace předmětu díla ani netvrdila. Naopak uvedla, že mezi stranami nic jiného, než co bylo uvedeno ve smlouvě, co do předmětu díla, sjednáno nebylo. Dále se vyjádřila k otázce nesplnění povinnosti tvrzení ohledně nároku na bezdůvodné obohacení a otázce promlčení tohoto nároku. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a uložil žalobkyni zaplatit druhé žalované náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou v zákonné lhůtě a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. rozsudek v plném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

7. Především je nutno konstatovat, že soud prvního stupně v řízení provedl potřebné dokazování, důkazy správně zhodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě uzavřel správně o skutkovém stavu věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž soud popisuje zjištěný skutkový stav na základě výsledků dokazování, je zcela výstižné, proto odvolací soud na tyto skutkové závěry soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje.

8. Vzhledem k výstižnému hodnocení skutkového stavu soudem prvého stupně lze tedy ke skutkovému stavu jen stručně shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako zhotovitel a [Jméno žalované A], nar. [Anonymizováno] jako objednatel uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem dle čl. 2 smlouvy byl závazek zhotovitele provést na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] vše v k.ú. [jméno FO] pro objednatele sjednané práce: a) výstavbu kanalizace, b) výstavbu vodovodu, c) výstavbu veřejného osvětlení, d) výstavbu pozemní komunikace vč. odvodnění pozemní komunikace, e) provedení inženýrských činností k realizaci všech uvedených prací. Práce měly být provedeny dle ve smlouvě sjednaných podmínek (když bližší specifikaci však smlouva neobsahuje), v souladu s běžnou praxí v daném oboru, v souladu se všemi obecně závaznými právními předpisy a příslušnými normami, jakož i rozhodnutím příslušných správních úřadů. Práce měly být dokončeny do 31. 12. 2017. Žalobkyně ani po poučení soudu bližší vymezení předmětu smlouvy neuvedla, netvrdila. Naopak uvedla, že mezi stranami nic jiného, než co bylo uvedeno ve smlouvě, co do předmětu díla, sjednáno nebylo. K dokončení všech činností vyplývajících ze smlouvy došlo ke dni nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí (dle tvrzení samotné žalobkyně). Stavby byly zkolaudovány ve dnech [datum] (veřejné osvětlení), [datum] ((odvodnění komunikace, zasakování), [datum] (kanalizační řád) a [datum] (příjezdová komunikace). Poslední stavba tak byla zkolaudována dne [datum]. [Jméno žalované A] dne [datum] zemřel. Dědici po [Jméno žalované A] jsou žalovaní. Žalobkyně žalobu podala dne [datum].

9. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně svá skutková zjištění také zcela správně právně posoudil. Odvolací soud shodně dospěl k závěru, že, jde-li o smlouvu o dílo je nutno postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona, (dále jen „o.z.“), konkrétně § 2586 a násl. o.z.; jde-li o zdánlivé jednání pak je nutno postupovat podle § 553 a násl. o.z.; a jde-li o bezdůvodné obohacení a promlčení tohoto práva, pak je nutno postupovat konkrétně podle § 2991 a násl., § 621, § 629 o.z.

10. Soud prvního stupně správně právně uzavřel o smlouvě ze dne 1. 11. 2016 jako zdánlivém právním jednání s ohledem na neurčitost ujednání smluvních stran o předmětu díla. Lze zcela souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že vymezení předmětu díla ve smlouvě je zcela neurčité. Určení díla, jakožto podstatné náležitosti smlouvy o dílo, musí být jednoznačné a důkladné (např. pro určení vadnosti díla). Protože nebyl sjednán předmět smlouvy o dílo, je takové ujednání zdánlivé a nepřihlíží se k němu ve smyslu § 554 o.z. Bylo-li však plnění ve formě díla či prací žalobkyní poskytnuto, aniž by tu byl mezi účastníky sjednaný právní důvod, pak by zde byl vztah z bezdůvodného obohacení na straně objednatele, resp. právního předchůdce žalovaných. Soud prvního stupně proto zcela správně dále právně posoudil záležitosti vzniku bezdůvodného obohacení na základě plnění žalobkyně bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o.z. V této části lze na rozhodnutí soudu prvého stupně plně odkázat.

11. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen s ohledem na vznesenou námitku promlčení. Pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se oprávněný v konkrétním případě skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal (není rozhodné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve). Pro závěr o vědomosti o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, a o tom, kdo je získal, je vždy rozhodující zjištění skutkového stavu v konkrétním případě. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně počátek běhu subjektivní promlčecí doby pro uplatnění nároku na bezdůvodné obohacení v této věci spojuje nejpozději se dnem 8. 4. 2019, kdy byla zkolaudována poslední část díla (dle samotného tvrzení žalobkyně) a v tento rozhodný okamžik se žalobkyně dozvěděla okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jejího práva u soudu (jde-li o rozsah bezdůvodného obohacení). Žalobkyně vystupující ve smluvním vztahu jako podnikatelka v daném oboru, musela již od počátku vztahu vědět, že předmět díla je pro jeho reálnou konkrétní realizaci vymezen zcela nedostatečně a neurčitě. I v těchto závěrech je možné na zcela správné právní posouzení věci soudem prvního stupně zásadně odkázat.

12. Odvolací soud k námitce žalobkyně ohledně nedostatku poučení ze strany soudu prvního stupně konstatuje, že jestliže žalobkyně k poučení soudu prvního stupně ohledně neurčitosti smlouvy o dílo při jednání dne 17. 10. 2024 výslovně uvedla, že ohledně předmětu smlouvy, nic jiného, než je uvedeno ve smlouvě mezi účastníky, dohodnuto nebylo, a ani v doplnění tvrzení v podání ze dne 29. 10. 2024 a ani později ničeho k těmto skutečnostem neuvedla, pak již nebylo důvodné žalobkyni ohledně těchto skutečností znovu poučovat dle § 118a o. s. ř. a k novým tvrzením žalobkyně ohledné této záležitosti uvedených v odvolání již nelze s ohledem na princip neúplné apelace v odvolacím řízení přihlížet. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že ve věci by bylo nadbytečné provádět ty důkazy, které žalobkyně navrhla a soud prvého stupně jejich provedení zamítl nebo je fakticky neprovedl.

13. Z výše uvedeného proto vyplývá, že v dané věci subjektivní promlčecí doba uplynula a nárok žalobkyně je proto promlčen a nelze jej přiznat, aniž by se soud blíže zabýval jeho výší. Tyto závěry nejsou nijak v rozporu se závěry judikatury vztahující se k dané problematice (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2887/2022, sp. zn. 28 Cdo 1870/201928 Cdo 2373/201628 Cdo 3796/201928 Cdo 1948/2018).

14. Z těchto důvodů je namístě rozhodnutí soudu prvého stupně postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdit. Správným shledal odvolací soud i závislý nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. Především žalobkyně z procesního hlediska byla ve věci neúspěšná, neboť žaloba byla shledána nedůvodnou, proto soud prvního stupně postupoval správně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jde-li o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvého stupně, soud prvého stupně správně stanovil odměnu za úkon právní služby, přihlédl i k výši hotových výdajů v podobě režijního paušálu. Pouze v souvislosti se zánikem zastoupení žalovaného [jméno FO] změnil odvolací soud výrok II. tak, že náhrada nákladů řízení je splatná k rukám žalovaného [jméno FO]. Nesprávnost neshledal odvolací soud ani ve výši přiznaných nákladů řízení. Na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně lze proto jako správné zcela odkázat.

15. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení plně úspěšného žalovaného [jméno FO], pak vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný se nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve vztahu mezi těmito účastníky řízení žádný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal odvolací soud úplnou náhradu nákladů odvolacího řízení v něm úspěšné žalované [Jméno žalované B]. Náklady odvolacího řízení žalobkyně představují náklady za právní zastoupení spočívající v odměně advokáta a hotových výdajů. Odměna za právní zastoupení byla vypočtena dle položky stanovené v § 8 odst. 1 advokátního tarifu (když jde o věc penězi ocenitelnou), § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 [právnická osoba] takový případ činí hodnota jednoho úkonu poskytnuté právní služby částku 25 860 Kč. V odvolacím řízení byly poskytnuty dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání soudu dne 24. 4. 2025), takže odměna za právní zastoupení představuje částku 51 720 Kč. K odměně za právní zastoupení pak byly připočteny hotové výdaje v podobě dvou režijních paušálů ve výši celkem 900 Kč. Celkem pak náklady odvolacího řízení žalobce činí 52 620 Kč. Proto odvolací soud uložil žalobkyni, aby procesně úspěšné žalované [Jméno žalované B] náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatila. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o.s.ř. k rukám advokátky, která žalovanou v odvolacím řízení zastupovala. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem, o.s.ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod.