o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře z 6. 12. 2021, č. j. 7 C 150/2020-145,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o tom, že se určuje, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [jméno], narozen [datum], posledně bytem [adresa], zemřel [datum], z holografní závěti zůstavitele ze dne [datum]. Výrokem II. tohoto rozsudku pak rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 057 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo].

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v situaci, kdy žalovaní nakonec v řízení označili za nesporné, že projednávaná holografní závěť zůstavitele [jméno] [jméno] s datem [datum] je pravá, nezpochybnili duševní stav zůstavitele v době pořízení této závěti, namítli neplatnost této závěti jen ve vztahu k omezení pořizovací volnosti zůstavitele ve smyslu § 1493 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, bylo namístě v daném řízení po skutkové i právní stránce posoudit to, zda zůstavitel mohl žalobkyni posuzovanou holografní závětí povolat za svou dědičku, jde-li o konkrétní bytovou jednotku, veškeré movité věci a vybavení v této bytové jednotce a zůstatek na osobním účtu, vedeném na jeho jméno a rodné číslo u [právnická osoba], konkrétního čísla účtu, v závěti, jež nebyla sepsána ve formě veřejné listiny, z hlediska § 1493 OZ. K této otázce pak uvedl, že výsledky provedeného dokazování neumožňují přijmout závěr o tom, že by bylo možno omezení testovací volnosti zůstavitele ve smyslu § 1493 OZ vztáhnout na projednávaný případ jím pořízené holografní závěti s datem [datum], proto je tato závěť zůstavitele platná. V projednávané věci totiž nebylo žalovanými v řízení tvrzeno, nevyšlo to ani z výsledků provedeného dokazování najevo, že by v době pořízení zkoumané holografní závěti zůstavitel byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo jinak přijímal služby takového zařízení, a ani to, že by žalobkyně byla zaměstnankyní takového zařízení. Ustanovení § 1493 OZ lze bezpochyb vztáhnout na nemocnice, domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, hospice a obdobná zařízení, ve kterých zůstavitel v době pořízení závěti se nachází, ale i na ty situace, kdy k poskytování služeb sociálními zařízeními, společnostmi a jejich zaměstnanci dochází v bytě zůstavitele, ve kterém žije, jakož i na situace, kdy je taková péče poskytována v takovém zařízení, kam zůstavitel denně či občas dochází a následně se vrací zpět do místa bydliště. V posuzované věci však bylo zjištěno a prokázáno to, že zůstavitel až do konce svého života byl ve vynikající psychické kondici, fyzicky však byl zcela závislý na pomoci dalších osob, tuto pomoc mu na denní bázi poskytovali ve vzájemné kooperaci žalobkyně, manželé [příjmení] a ošetřující lékař se sestrou. Zůstavitel, ač fyzicky limitován, byl až do své smrti zcela volně ve spojení s okolním světem, se kterým komunikoval jak telefonicky, tak prostřednictvím e-mailů, manželé [příjmení] pak mu zajišťovali možnost setkávání se s dalšími osobami i fyzicky, zůstavitel pak měl i potřebné kontakty, např. telefonický kontakt na notáře [anonymizováno] [příjmení]. Měl tak zůstavitel v rozhodné době pořízení zkoumané závěti reálnou možnost a prostředky k tomu, aby učinil případně své pořízení pro případ své smrti ve formě veřejné listiny, a to buď sám, nebo prostřednictvím někoho jiného, a přesto se rozhodl tak neučinit, čímž dal najevo, jaká je jeho skutečná vůle. Nelze-li v projednávané věci přijmout závěr o tom, že by v době, kdy zůstavitel o svém majetku pořídil pro případ své smrti zkoumanou holografní závětí, byl v péči zařízení, které by mu poskytovalo zdravotnické nebo sociální služby nebo by jinak přijímal tyto služby tohoto zařízení, je namístě námitku žalovaných odmítnout, jako nedůvodnou. Dále bylo v řízení argumentováno žalovanými tím, že mezi zůstavitelem a žalobkyní neexistoval natolik blízký vztah, aby ji zůstavitel povolal za svoji závětní dědičku. I tento jejich argument je třeba odmítnout, neboť zůstavitel mohl o svém majetku pro případ smrti pořídit závěť ve vztahu k jakékoliv osobě, dědická způsobilost není podmíněna existencí jakéhokoliv vztahu mezi osobou dědice a zůstavitele. Důvody dědické nezpůsobilosti na straně žalobkyně z hlediska § 1481 OZ zjištěny nebyly, nadto bylo v řízení provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně byla se zůstavitelem po více než tři roky před jeho smrtí v denním kontaktu, zůstavitel si její péče velmi považoval, toto sděloval i třetím osobám. Žalobkyně tedy zůstaviteli na sklonku jeho života pomáhala, mezi žalobkyní a zůstavitelem vzniklo v této souvislosti přátelské pouto a vztah natolik blízký, aby měl zůstavitel, který zemřel jako bezdětný, důvod žalobkyni za svoji dědičku posuzovanou holografní závětí ve vztahu ke konkrétnímu majetku povolat. Uzavřel tedy o platnosti zkoumané holografní závěti zůstavitele s datem [datum], která ruší dřívější závěti v rozsahu, v jakém nemohou vedle sebe obstát. Za této situace je namístě přijmout závěr o tom, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli z titulu holografní závěti zůstavitele s datem [datum]. Výrok o nákladech řízení pak odpovídá § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, účelně jí vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení a na právním zastoupení advokátem.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba žalobkyně se zamítá, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech uvádějí, že zpochybňují skutkový závěr soudu prvního stupně, prezentovaný v odstavci 29. odůvodnění rozsudku, o tom, že by žalobkyně byla se zůstavitelem po více než tři roky v denním kontaktu, zůstavitel si její péče považoval, což sděloval i třetím osobám. Poukazují k tomuto na e-mailovou zprávu z [datum], kdy předchozího dne [datum] žalobkyně přivedla k zůstaviteli nedůvěryhodné svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří odsvědčili pořízení allografní závěti zůstavitele s datem [datum]. Nabízí se tak zcela logicky otázka, proč k tomuto úkonu žalobkyně nevyužila spřízněných osob manželů [příjmení]. Následující den zaslal zůstavitel žalovanému e-mailovou zprávu, ve které ho informuje o tom, že v závěti, sepsané notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zůstávají jednotlivé body beze změny, kromě těch, které za svého života daroval jiným osobám. Dále jej informoval o tom, že [datum] došlo u žalobkyně k okamžité indispozici. Lze tak podle nich z tohoto usuzovat, že žalobkyně svým jednáním sepsání v pořadí třetí závěti zůstavitelem si na zůstaviteli tzv. vynutila tím, že v zůstaviteli vyvolala pocit tísně a bezmoci. Z obsahu další korespondence s daty [datum], [datum], [datum], [anonymizováno] - [datum], [anonymizováno] - [datum] zřetelně vyplývá snaha žalobkyně naléhat na zůstavitele, aby směnil sousedící byt, který patřil jejich synovi [jméno], za obrazy. Toto své přání však telefonicky odvolal, s tím, že již řešení našel. Tyto obrazy se podle vyjádření žalobkyně ke dni smrti zůstavitele v bytě již nenacházely. Z jejich pohledu tak soud prvního stupně opomenul zhodnotit, že po dobu více jak 8 let pečovali ve svém bytě v [obec] o matku [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], která byla postižená mozkovou mrtvicí, a to celodenně, přičemž tato zemřela ve stejném měsíci, jako zůstavitel. Pokud by tomu tak nebylo, zcela nepochybně by poskytovali potřebnou péči zůstaviteli sami. Nakonec činí prohlášení, že všichni svědci, navržení žalobkyní, kteří vypovídali před soudem, jsou podle jejich názoru nevěrohodní, všichni totiž čerpali peníze a majetek od zůstavitele a připravili zůstavitele do jeho smrti o veškeré finanční prostředky a cenný movitý majetek. Mají proto za to, že v projednávané věci jde o případ omezení dispozičního oprávnění zůstavitele při pořízení závěti z hlediska § 1493 OZ, kdy zůstavitel byl sice v dobré duševní kondici, fyzicky však byl zcela odkázán na žalobkyni, která mu poskytovala v době sepisu závěti zcela nezbytnou péči, byl na ni tedy bytostně odkázán, obzvláště v situaci, kdy mu tato osoba hrozila přerušením či dokonce ukončením své osobní péče o něj. Sama skutečnost dvou závětí v mimořádně krátkém období v čase nebyla uspokojivě vysvětlena. Citované ustanovení nemůže být odvislé od toho, zda pracovníci, či jiní dobrovolníci, kteří za zůstavitelem docházejí, jsou v pracovněprávním či obdobném vztahu k určitému zařízení nebo tuto činnost poskytují na zařízení nezávisle. Z e-mailové korespondence dovozují, že zůstavitel svoji vůli, jde-li o posuzovanou závěť nakonec i změnil, tedy ji odvolal. Považují tedy i nadále posuzovanou závěť zůstavitele s datem [datum] za neplatnou.

5. Žalobkyně se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že odvolání žalovaných považuje za nedůvodné, účelové, rozhodnutí soudu prvního stupně má za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. V důvodech uvádí, že, pokud chtějí žalovaní argumentovat e-mailovou korespondencí, museli by prvně prokázat její pravost, tedy to, že pochází od zůstavitele a od nikoho jiného, toto nemůže učinit nesporným, navíc obsahově e-mailů ve vztahu k platnosti ničeho nedokládá. Ve svém odvolání žalovaní uvádí pouze své spekulace, věrohodnost, resp. nevěrohodnost, v řízení slyšených svědků dříve nenamítali, třebaže tak měli možnost toto učinit. Výklad, který ustanovením § 1493 OZ žalovaní přináší, je nepřípustně extenzivní. Zdůrazňuje, že zůstavitelova skutečná vůle nemohla a ani nebyla nikterak ohrožena, neboť se nenacházel v takové životní situaci, která by mu bránila v kontaktu s okolním světem, to nakonec nerozporují ani samotní žalovaní. Považuje tedy nadále závěť za platnou, svědčící ve prospěch jejího dědického práva po zůstaviteli.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnými osobami a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláními žalovaných napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání žalovaných opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Poté, co odvolací soud doplnil dokazování za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. sdělením obsahu e-mailové korespondence mezi zůstavitelem a prvním žalovaným, jakož i kopie smlouvy o půjčce z [datum] a kopie pokladního dokladu o výběru hotovosti u [právnická osoba] z [datum], jež byly žalovanými navrženy k důkazu v řízení před soudem prvního stupně a jsou založeny na č. l. 154 – 157 spisu, dospěl k závěru, že soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně rozhodný skutkový stav věci, rovněž správně věc posoudil po právní stránce.

10. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele i datum zkoumané holografní závěti zůstavitele, uplatní se v projednávané věci platné procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva (§ 3069 OZ).

11. Týká-li se posuzované určovací žaloby žalobkyně, podané k soudu proti žalovaným na podkladě odkazu účastníka pozůstalostního řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva), jde-li o konkrétní bytovou jednotku, její zařízení a movité věci v ní, tak soud prvního stupně explicitně sice v důvodech svého rozhodnutí k otázce existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení ničeho neuvedl, z této skutečnosti pak ale současně vyplývá, že soud prvního stupně měl za to, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném jí určení vyplývá přímo z právního předpisu.

12. K této procesní otázce řešení vzniklého skutkového sporu v úvahu přicházejících více osob, které uplatňují právo na dědictví po zůstaviteli [jméno] [jméno] v pozůstalostním řízení, jde-li o konkrétní bytovou jednotku a její zařízení a movité věci, z titulu 2 rozdílných závětí zůstavitele, v důsledku čehož tato jejich dědická práva vedle sebe nemohla obstát, odvolací soud uvádí, že, bylo-li vydáno pravomocné usnesení pozůstalostního soudu, které odkazuje žalobkyni na podání projednávané sporné žaloby k soudu proti žalovaným v situaci skutkového sporu o dědické právo po zůstaviteli (§ 1672 OZ, § 170 odst. 1 z. ř. s.), přičemž po procesně právní i hmotně právní stránce v poměrech dědického práva podle OZ, z. ř. s. a o. s. ř., s účinností od [datum], platí (v zásadě shodně jako v právní úpravě dědického práva, platné do [datum]), že, jsou-li mezi v úvahu přicházejícími dědici konkrétního zůstavitele sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu po konkrétním zůstaviteli, pak pozůstalostní soud nemá z procesního hlediska dáno žádnou možnost objasňovat tyto sporné skutečnosti dokazováním a, pokud se mu nepodaří tento skutkový spor o dědické právo vyřešit dohodou, v důsledku níž by tento spor zcela odpadl, vydá v pozůstalostním řízení usnesení, jímž odkáže toho z v úvahu přicházejících dědiců zůstavitele, jehož dědické právo (právní důvod dědění) po zůstaviteli se jeví být se zřetelem k okolnostem případu jako„ nejslabší“, aby své dědické právo uplatnil u soudu žalobou ve sporném řízení, pak i nadále k problematice existence naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení je plně využitelná dosavadní soudní judikatura, která v poměrech dřívější procesně právní i hmotně právní úpravy dědického práva řešila to, zda žaloba podaná k soudu ve sporném řízení ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř. (nyní § 170 z. ř. s.), na základě odkazu účastníka dědického (nyní pozůstalostního) řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva) je či není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř. (dříve § 80 písm. c) o. s. ř.), a sice s tím závěrem, že se jedná o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení vyplývá přímo z právního předpisu, proto žalobce není povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (srovnej k tomuto například závěry, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 940/2004).

13. V návaznosti na tento předpoklad soudní judikatury soud prvního stupně tedy zcela správně v dané věci postupoval, byť tento závěr explicitně v důvodech svého rozhodnutí nevyjádřil.

14. Z pohledu odvolacího soudu pak nevznikají žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně v daném sporném řízení na podkladě odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele požaduje určit své dědické právo po zůstaviteli z konkrétní holografní závětí zůstavitele s datem [datum], jde-li o konkrétní majetek.

15. O rozhodném skutkovém stavu věci bylo mezi účastníky tohoto řízení ve své podstatě na podkladě obsahu pozůstalostního spisu zůstavitele [jméno] [jméno], vedeného Okresním soudem v Kutné Hoře pod sp. zn. [spisová značka], nesporné to, že zůstavitel [jméno] [jméno] zemřel [datum], jako vdovec, bez zanechání nepominutelného dědice, jeho manželka, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jej předemřela ([datum]), žil sám, neměl žádné sourozence, rodiče jej předemřeli, zanechal tři pořízení pro případ své smrti, tři své závěti, jež byly do pozůstalostního řízení předloženy, a to závěť z [datum], která byla sepsána notářským zápisem notáře v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], dále allografní závěť se svědky s datem [datum], jež je podepsána dvěma svědky tohoto právního jednání, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a konečně holografní závěť s datem [datum], jež měla být sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. Ze závěti zůstavitele ze dne [datum], sepsané notářským zápisem, přichází v úvahu, jako dědicové zůstavitele, k majetku v ní uvedeném, který zůstavitel ke dni své smrti vlastnil, manželé [příjmení], manželé [příjmení] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec]; manželům [příjmení] z této závěti zůstavitele mj. svědčí dědické právo k bytové jednotce [číslo] v budově [adresa] v [obec] – [část obce] ([ulice] ulice), včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku s veškerými movitými věcmi a vybavením v této bytové jednotce, manželům [příjmení] z této závěti zůstavitele svědčí dědické právo k dřevěné dvougaráži a k osobnímu automobilu Renault R8, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec] svědčí z této závěti zůstavitele dědické právo k účtu u banky [právnická osoba] konkrétního čísla účtu. Oproti tomuto z holografní závěti zůstavitele s datem [datum] přichází v úvahu, jako dědička, [jméno] [příjmení], a to ohledně bytové jednotky [číslo] v [obec] – [část obce] ([ulice] ulice), k movitým věcem a vybavením tohoto bytu a zůstatku na bankovním účtu zůstavitele u [právnická osoba] Notářským zápisem sepsaná závěť zůstavitele nebyla co do pravosti a platnosti zpochybněna, holografní závěť zůstavitele s datem [datum], svědčící dědickému právu žalobkyně, byla uznána za pravou a platnou manželi [příjmení] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec], manželé [příjmení] zpochybnili tuto holografní závěť zůstavitele s datem [datum] původně co do její pravosti a platnosti s argumenty o zpochybnění pravosti písma a podpisu zůstavitele, o nedostatku duševní způsobilosti zůstavitele k pořízení této listiny v době jejího vzniku a konečně o existenci zákonného omezení pořizovací volnosti zůstavitele v situaci, kdy zůstavitel tuto holografní závěť měl pořídit v době, kdy přijímal od [jméno] [příjmení] na poli zdravotnických a sociálních služeb tyto služby, byl na této osobě zcela závislý (tj. z důvodu vztahu [jméno] [příjmení] a zůstavitele, obdobnému jako mezi poskytovatelem a příjemcem sociálních služeb podle zákona o sociálních službách) - § 1493 OZ. [jméno] [příjmení] proti těmto tvrzením manželů [příjmení] tvrdila, že písmo a podpis na listině ze dne [datum] jsou pravým písmem zůstavitele a vlastnoručním podpisem zůstavitele, že z hlediska svého duševního stavu byl zůstavitel plně způsobilý k pořízení závěti s datem [datum] a, že k datu [datum] mezi ní a zůstavitelem nebyl vztah obdobný jako mezi poskytovatelem a příjemcem sociálních služeb. Výslech svědků allografní závěti zůstavitele s datem [datum], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nevedl v pozůstalostním řízení k odstranění skutkového sporu mezi manžely [příjmení] a [jméno] [příjmení], jde-li o otázky dědického práva po zůstaviteli ve vztahu ke konkrétní bytové jednotce a jejímu zařízení. Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc z [datum], byla [jméno] [příjmení] odkázána na podání žaloby k Okresnímu soudu v Kutné Hoře proti manželům [příjmení] na určení, že jí svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [jméno], který zemřel [datum], z titulu holografní závěti zůstavitele ze dne [datum], ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Na podkladě tohoto usnesení žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Kutné Hoře dne [datum] svoji žalobu, směřovanou proti žalovaným manželům [příjmení], projednávanou v tomto řízení. V průběhu tohoto sporného řízení pak žalovaní svým prohlášením při jednání soudu prvního stupně, konaném [datum], učinili nakonec nesporným, že posuzovaná holografní závěť zůstavitele s datem [datum] je vlastnoručně sepsána a podepsána zůstavitelem, a že zůstavitel v době jejího sepisu, co se týče jeho duševního stavu, měl zachovánu plnou pořizovací způsobilost.

16. Po skutkové i právní stránce spornou otázkou v této věci mezi účastníky zůstalo takto, zda z hlediska § 1493 OZ mohl zůstavitel žalobkyni platně povolat za svou dědičku v závěti, sepsanou nikoliv ve formě veřejné listiny.

17. Podle § 1493 odst. 1 OZ, pořídil-li zůstavitel pro případ své smrti v době, kdy byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo kdy jinak přijímal jeho služby, a povolal-li za dědice nebo odkazovníka osobu, která takové zařízení spravuje, nebo je v něm zaměstnána nebo v něm jinak působí, je povolání těchto osob za dědice nebo odkazovníka neplatné, ledaže se tak stalo závětí, učiněnou ve formě veřejné listiny.

18. Výsledky provedeného dokazování, zejména výslechy svědků, z hlediska posuzování výše uvedené sporné otázky, přinesly i podle závěru odvolacího soudu ta rozhodná zjištění, že zůstavitel v důsledku vážného úrazu pobýval dlouhodobě (několik let) v nemocnici, po návratu domů potřeboval z důvodů fyzických svých omezení každodenní péči a pomoc třetí osoby v základních životních úkonech (potřeboval speciální postel, invalidní vozík, bylo třeba mu připravovat jídlo, zajišťovat jeho hygienu, oblékání, ukládání z a do postele z a na invalidní vozík), a to až do doby své smrti, po duševní stránce byl až do doby své smrti ve výborné kondici, stále pracoval (psal, překládal), využíval k práci počítač. Tuto potřebnou pro něj pomoc mu zpočátku po návratu z nemocnice po dobu zhruba 7 let poskytovali jeho sousedé v domě, manželé [příjmení], za jejich přispění měl pak zůstavitel možnost se neomezeně osobně setkávat i s dalšími osobami, které jej přišly navštívit. Zůstavitel byl schopen bez omezení až do své smrti telefonovat, pracovat s počítačem, komunikovat s okolím za pomoci e-mailů. Zůstavitel platil manželům [příjmení] za tuto pomoc 10 000 Kč měsíčně. Později, když již sami na tuto pomoc pro zůstavitele manželé [příjmení] nestačili, na doporučení žalovaného požádali o pomoc s touto každodenní péčí o zůstavitele žalobkyni, která začala o zůstavitele pečovat každodenně při návštěvách u něj v bytě na konci roku 2013 a toto přetrvalo až do smrti zůstavitele. Žalobkyni pak zůstavitel platil za tuto pomoc 12 000 Kč měsíčně a pronajímal jí byt. Žalobkyně tak od konce roku 2013 byla se zůstavitelem v každodenním kontaktu, pomáhala mu s hygienou, oblékáním, přesuny z lůžka na invalidní vozík a zpět na lůžko, s úklidem, s přípravou stravy, s péčí o zahradu. Za zůstavitelem docházel také lékař a zdravotní sestra. Zůstavitel i v období, kdy mu pomoc poskytovala žalobkyně, přijímal zcela volně návštěvy, jejich přístup k zůstaviteli nadále zajišťoval pan [příjmení]. Manželé [příjmení] i nadále zajišťovali nákupy, léky. K péči o zůstavitele ze strany těchto osob nebylo zjištěno nic negativního, toto ostatně nebylo žalovanými ani tvrzeno.

19. Obecně platí, že výše citované zákonné ustanovení § 1493 OZ představuje omezení svobody zůstavitele při pořizování pro případ své smrti potud, že může ve prospěch určitého okruhu osob pořídit jen kvalifikovanou formou závěti či dovětku v podobě veřejné listiny. Osoby, kterých se tato tzv. zpřísněná forma závěti týká, jsou vlastník nebo provozovatel zařízení, které poskytuje zdravotnické nebo sociální služby, zaměstnanec tohoto zařízení nebo osoba, která v zařízení působí jinak než v pracovněprávním vztahu.

20. Bylo-li tak v projednávané věci po skutkové stránce provedeným dokazováním zjištěno to, že zůstavitel v době pořízení zkoumané holografní závěti s datem [datum] nepřijímal zdravotní či sociální služby od fyzické nebo právnické osoby, které bylo uděleno oprávnění k poskytování těchto služeb dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, či zákona č. 108/2006, o sociálních službách, pak i z pohledu odvolacího soudu, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, je dán ten závěr, že v projednávané věci nebyl zůstavitel a žalobkyně v takové situaci, jež předjímá ustanovení § 1493 OZ a, proto nebyly dány zákonné podmínky pro uplatnění tzv. zpřísněné formy pořízení pro případ smrti závětí zůstavitelem, tedy zkoumaná závěť z pohledu § 1493 OZ nemůže být stižena neplatností, jak je žalovanými namítáno.

21. Ta skutečnost, že by žalobkyni svědčilo v rozhodné době oprávnění z hlediska výše citovaných zákonů k poskytování zdravotních či sociálních služeb, tvrzeno žalovanými nebylo a pokud pak poskytovala žalobkyně zůstaviteli potřebnou pomoc ve stáří a nemoci po dobu zhruba tří let před jeho smrtí, tj. i v době pořízení zkoumané holografní závěti (v souvislosti s jeho nepříznivým fyzickým zdravotním stavem) v rámci určité občanské výpomoci, pak na tuto situaci podmínky pro omezení pořizovací volnosti zůstavitele z hlediska výše citovaného zákonného ustanovení nedopadají.

22. Nadto je dále, zcela v souladu se závěry soudu prvního stupně, namístě konstatovat, že provedené dokazování nepřineslo žádná konkrétní zjištění, z nichž by bylo možno uzavřít, že v projednávané věci, jde-li o žalobkyní poskytovanou pomoc zůstaviteli při řešení jeho tíživé životní situace po dobu zhruba tří let před jeho smrtí, kdy mu pomáhala zajišťovat jeho základní životní potřeby v rámci občanské výpomoci, představovalo poskytování této pomoci žalobkyní zůstaviteli zneužití závislosti zůstavitele na ní ve vztahu k posuzované závěti zůstavitele. K těm otázkám, jak kvalitní, v jakém rozsahu, žalobkyně zůstaviteli v posuzovaném období pomoc poskytovala, žalovaní žádné konkrétní námitky nevznesli, a provedeným dokazováním bylo zcela přesvědčivým způsobem zjištěno, že zůstavitel měl možnost bez závislosti na žalobkyni se svým okolím volně komunikovat, měl z minulosti praktické zkušenosti ze svého života s pořízením dřívějších závětí, včetně pořízení závěti ve formě veřejné listiny, měl potřebné kontakty na osoby, jejichž prostřednictvím mohl žádat pořízení nové závěti ve formě veřejné listiny či její změnu, odvolání, zrušení, byl si vědom toho, že své právní jednání pro případ smrti ve formě závěti může kdykoliv změnit (jednostranně) či odvolat, mohl volně komunikovat telefonem, e-mailem.

23. Souhrnně řečeno, ani zůstavitel, ani žalobkyně, nebyli podle výsledku provedených důkazů v takové situaci, kterou předpokládá ustanovení § 1493 OZ.

24. Součástí svobodné vůle zůstavitele pořídit o svém majetku pro případ smrti je možnost kdykoliv zrušit svůj předchozí projev vůle a nahradit jej novým pořízením pro případ smrti, případně jej odvolat bez dalšího, aniž by o svém majetku pořídil jinak.

25. Stejně tak není zůstavitel limitován v osobě, kterou chce v závěti, jako svého dědice, obmyslet.

26. Provedeným dokazováním, a to včetně doplněného dokazování v odvolacím řízení, nebylo v projednávané věci zjištěno, že by došlo ke zrušení posuzované závěti zůstavitelem způsobem, který zákon předpokládá.

27. Ustanovení § 1577 OZ vyžaduje, aby právní jednání, kterým zůstavitel odvolává závěť, bylo učiněno ve formě předepsané pro pořízení závěti.

28. Tomuto zákonnému požadavku tak zcela jistě neodpovídá formou ani obsahem e-mailová korespondence zůstavitele s žalovaným, na níž žalovaní v této souvislosti při své argumentaci o možném zrušení zkoumané závěti zůstavitelem poukazovali a navrhovali ji k důkazu. Nadto ani v situaci, kdy žalobkyně neučinila nesporným, že tato emailová korespondence pochází o zůstavitele, nebylo možno jednoznačně uzavřít, že tato k důkazu provedená komunikace skutečně pochází od zůstavitele a nikoho jiného.

29. Za konkludentní zrušení závěti jejím odvoláním zákon označuje zničení listiny, na níž byla závěť sepsána, čímž se rozumí např. její skartace, roztrhání, spálení a podobně. K ničemu takovému v projednávané věci zůstavitel, se záměrem úmyslně jím posuzovanou závěť s datem [datum] zrušit, nepřistoupil.

30. Za tohoto skutkového stavu věci, splňuje-li posuzovaný projev vůle zůstavitele jednak obecné požadavky, kladené na právní jednání, a jednak i formální náležitosti holografní závěti, jedná se i z pohledu odvolacího soudu o platné pořízení zůstavitele pro případ smrti holografní závětí, svědčící dědickému právu žalobkyně po zůstaviteli ke konkrétním věcem, jež okamžikem svého pořízení zrušilo předchozí závěti zůstavitele, pokud, co do svého obsahu, nemohou vedle ní obstát (§ 1575 OZ).

31. Odvolací soud tak tedy z výše uvedených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, podle § 219 o. s. ř., jímž bylo určeno, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétní holografní závěti zůstavitele, potvrdil.

32. S využitím § 219 o. s. ř. odvolací soud pak dále potvrdil, jako věcně správný, rozsudek soudu prvního stupně i v závislému výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky.

33. Z výsledku řízení vyplývá plná úspěšnost žalobkyně v tomto sporu, proto má proti žalovaným právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů na uplatňování tohoto svého práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

34. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně žalobkyni vznikly náklady řízení v řízení před soudem prvního stupně v souvislosti s jí zaplaceným soudním poplatkem z návrhu na zahájení řízení 2 000 Kč a v souvislosti se svým právním zastoupením advokátem.

35. Při posuzování výše nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem odvolací soud je toho názoru, že soud prvního stupně zcela správně při svém rozhodování vzal v potaz, že Ústavní soud České republiky zrušil pro neústavnost vyhlášku č. 484/2000 Sb. (nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 25/212) a v této situaci tak nelze aplikovat ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. o stanovení výše náhrady nákladů řízení podle zvláštního právního předpisu pro jeden stupeň soudního řízení paušálně, současně však není vyloučena ta možnost, aby byla aplikována podpůrně vyhláška č. 177/1996 Sb. Podrobil-li pak odvolací soud výši náhrady nákladů řízení žalobkyně za právní zastoupení advokátem, vypočtenou podpůrně soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tzv. testu hledisek, nastavených Ústavním soudem České republiky ve výše uvedeném nálezu, pak uzavřel, že žalobkyní požadovaná odměna advokáta 20 000 Kč za řízení před soudem prvního stupně při celkem poskytnutých osmi úkonech právní služby odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, protože je přiměřená věcné a časové náročnosti tohoto sporu, u kterého jde svým předmětem o nemalé penězi ocenitelné plnění, kdy však stále hodnota majetku obmyšleného zůstavitelem závětí, svědčící ve prospěch žalobkyně, není na podkladě dosud probíhajícího pozůstalostního řízení zůstavitele známa. S připočtením hotových výdajů advokáta, náhrady cestovních výdajů advokáta, náhrady za promeškaný čas advokáta a 21% DPH z odměny a náhrad výdajů advokáta, jde na nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem o částku 35 057 Kč. S připočtením soudního poplatku tak celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně na uplatňování svého práva proti žalovaným představuje částku 37 057 Kč Tyto náklady jsou pak žalovaní povinni zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejího zástupce.

36. Jde-li dále o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud za podmínek § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy podle výsledku odvolacího řízení byla žalobkyně s bráněním svého práva v tomto odvolacím řízení plně úspěšná, žalovaní jsou tak povinni zaplatit žalobkyni i účelně vynaložené jí náklady tohoto odvolacího řízení, jež podle obsahu spisu představují náklady zastoupení žalobkyně advokátem, který účelně v odvolacím řízení vykonal dva úkony právní služby, jde-li o písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Podrobil-li pak opět odvolací soud v odvolacím řízení žalobkyní vyúčtovanou náhradu nákladů svého právního zastoupení advokátem za podpůrného využití vyhlášky č. 177/1996 Sb. tzv. testu hledisek, která nastavil Ústavní soud České republiky ve výše uvedeném nálezu, tak uzavřel, že odměna advokáta plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení, požadovaná částkou 5 000 Kč, odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, neboť je zcela přiměřená věcné a časové náročnosti tohoto sporu v odvolacím řízení. S připočtením hotových výdajů advokáta 600 Kč a 21% DPH jedná se na nákladech právního zastoupení žalobkyně advokátem v odvolacím řízení o částku 6 776 Kč. I tyto náklady odvolacího řízení jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

37. Konečně je třeba zmínit k nákladovým výrokům tohoto rozhodnutí, že odvolací soud neshledal žádný důvod k aplikaci moderačního oprávnění soudu, založeného v § 150 o. s. ř., jde-li o náklady řízení mezi účastníky, jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. K uplatnění tohoto ustanovení by totiž musely existovat výjimečné skutečnosti, které se však z obsahu spisu odvolacímu soudu nepodávají, ostatně nebyly ani v řízení tvrzeny.