o určení vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. 48/12 v k. ú. Mratín,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. vyhověl žalobě žalobce, když určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 48/12 v k. ú. [adresa], vymezeného geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024, a výrokem II. uložil žalovaným společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 49 951,50 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, přičemž zjevnou nesprávností je uvedeno v tomto výroku II. rozsudku „k rukám právního zástupce žalovaného“.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci žalobce tvrdí nabytí svého vlastnického práva ke konkrétnímu pozemku, vymezenému geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024, tj. pozemku parc. č. 48/12 v k. ú. [adresa], na základě institutu mimořádného vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), pokud se držby tohoto pozemku ujal v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy v roce [Anonymizováno], coby kupující, s prodávající, [tituly před jménem] [jméno FO], ohledně nemovitostí, zapsaných na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] (rozestavěný dům čp. 41 s příslušenstvím na pozemku parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. 48/6 a pozemek parc. č. [hodnota]), nikoliv v nepoctivém úmyslu, když hranice kupovaných jím pozemků ve vztahu k sousedním pozemkům parc. č. 48/1 a parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] byla vymezena plotem, postaveným již bývalými vlastníky před dobou nabytí jeho vlastnictví touto kupní smlouvou, tento plot pro něj jasně a zřetelně odděloval okolní nemovitosti a neměl žádný důvod pochybovat o nabývaném vlastnictví k celému takto pro něj jasně označenému a oddělenému celku pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] dle kupní smlouvy. Pokud pak kdy tento plot za svého vlastnictví koupených nemovitostí sám již opravoval, činil tak v původních jeho hranicích. O nesouladu mezi faktickým stavem a stavem právním se poprvé dozvěděl až počátkem roku [Anonymizováno]. Do této doby skutečný vlastník projednávaného pozemku nečinil vůči němu žádné relevantní kroky k tomu, aby jej z držby vypudil. K existenci naléhavého právního zájmu žalobce na toto určení požadovaného vlastnictví soud prvního stupně uvedl, že tento naléhavý právní zájem žalobce shledává, pokud zde existuje rozdílný faktický a právní stav k projednávanému pozemku. Žaloba na určení vlastnického práva je tak způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky. Dále soud uvedl, že k mimořádnému vydržení zákon (§ 1095 z.č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) vyžaduje marné uplynutí zákonné vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. K naplnění držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ pak postačuje, pokud je tato držba vykonávána držitelem v přesvědčení, že se tím nikomu nepůsobí žádná újma. Důkazní břemeno ohledně „nepoctivého úmyslu“ držitele zatěžuje toho, kdo nabytí vlastnictví vydržením držiteli popírá. Z hlediska vydržecí doby je zapotřebí uplynutí doby minimálně 20 let. Ke skutkovému stavu věci soud prvního stupně pak uvedl, že v řízení provedenými důkazy bylo o rozhodném skutkovém stavu zjištěno to, že skutečně žalobce kupní smlouvou zakoupil v roce [Anonymizováno] nemovitosti v k. ú. [adresa] (dům čp. 41 s pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. 48/6 a parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]), projednávaná část pozemku parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa] (dnes parc.č. 48/12) byla v souvislosti s touto koupí již tzv. připlocena k pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa] starým a částečně rozpadlým, částečně poškozeným, drátěným plotem, přístup k pozemkům parc. č. 48/6 (žalobcem zakoupenému) a parc.č. 48/10 (sousednímu) v k.ú. [adresa] tak byl třetím osobám tzv. volný, a to přes sousední zemědělský areál (přes pozemky parc.č. 335/5 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa]). Proto po uzavření kupní smlouvy žalobce v roce [Anonymizováno] na zachovaném půdorysu tohoto původního oplocení tento starý a polorozpadlý plot zrekonstruoval, s čímž mu pomáhali slyšení svědci P. [jméno FO] a K. [jméno FO]. Tento zrekonstruovaný plot se zde nachází do současnosti, tj. od roku [Anonymizováno] (minimálně). Jako součást své zahrady tuto (projednávanou) připlocenou část pozemku žalobce drží a užívá, kdy se o ni stará, jako o součást své zahrady. Žádná branka mezi pozemky parc. č. 48/10 a parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] žalobcem nebyla nikdy vybudována. Poté, co sousední vlastnice, p. [jméno FO] (mj. pozemků parc.č. 335/5 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa]), zřídila v sousedství (v roce 2000) minizoo, začala se uzamykat přístupová brána do sousedního objektu bývalého zemědělského areálu (na hranici pozemků parc.č. 335/5 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa]). Strýc právní předchůdkyně žalovaných (svědkyně [jméno FO]) takto svůj pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] užíval bez problémů, jako ovocný sad, kde pěstoval i brambory. a to až do roku [Anonymizováno], kdy zemřel. Z těchto zjištěných skutečností plyne, že žalobce projednávaný pozemek, vymezený geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024 (parc. č. 48/12 v k. ú. [adresa]), drží od doby uzavření kupní smlouvy s [tituly před jménem] [jméno FO] v srpnu [Anonymizováno], a to v podobě jeho připlocení k jím zakoupené zahradě, o kterou se, včetně připlocené části, stará, a to minimálně od roku [Anonymizováno], kdy, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí P. [jméno FO], K. [jméno FO] a P. [jméno FO], opravil žalobce v původních hranicích z minulosti zde existující a již značně poškozený plot, jímž předmětná část pozemku byla již z doby předchozích vlastníků takto připlocena, a takto opravené oplocení na stejném místě přetrvává do současnosti. Výpovědi svědků dále podporují i dobové letecké snímky, jakož i zaměření geodetickou kanceláří [právnická osoba]. a nakonec i výpověď svědkyně J. [jméno FO], pokud i tato potvrdila existenci oplocení předmětné části pozemku z doby předchozích vlastníků před žalobcem a tu skutečnost, že existoval jiný přístup na pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa], než přes předmětnou část pozemku, pokud uvedla, že její strýc bezproblémově tento pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] užíval, jako sad, až do své smrti v roce 2015. Žalovaným se pak přes poučení soudu nepodařilo prokázat, že by se žalobce ujal své držby předmětné části pozemku v nepoctivém úmyslu, tedy, že by se této držby ujal svémocně, [podezřelý výraz], lstí, apod. Judikatura vyšších soudů již dovodila, že není naplnění institutu mimořádného vydržení tzv. na překážku to, pokud se držitel dodatečně dozví o tom, že existuje rozpor mezi faktickým a právním stavem, pokud skutečný vlastník nečiní žádné konkrétní relevantní kroky k tomu, aby držitele (možného budoucího vydržitele) z této držby vypudil (zbavením buď samotné držby nebo držební vůle - § 995 o. z.). Konkrétně jde o rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. Jak bylo zjištěno, ze strany žalovaných, popř. jejich právních předchůdců, k ničemu takovému nedošlo. Bylo sice prokázáno, že byly činěny určité pokusy o domluvu mezi svědkyní J. [jméno FO], její sestrou a žalobcem, tyto ovšem souvisely výlučně jen s nalezením možného řešení nově vzniklé situace, kdy další sousední vlastník, paní [jméno FO], coby vlastnice přilehlého zemědělského areálu, mj. i pozemků parc. č. 48/1 a parc.č. 335/5 v k.ú. [adresa], přestala umožňovat zcela volný přístup k pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] (od roku [Anonymizováno]). V této souvislosti bylo po žalobci svědkyní J. [jméno FO] a její sestrou požadováno odkoupení předmětné části pozemku, popř. zřízení jim zde nezbytné cesty. Toto ovšem nejsou relevantní právní kroky k tomu, aby byl držitel – žalobce - z jeho držby projednávaného pozemku tzv. vypuzen. V mezidobí let [Anonymizováno], od kdy, jak žalobce tvrdí, že se poprvé dozvěděl o nesouladu mezi faktickým a právním stavem dotčeného touto žalobou pozemku, tedy žalovaní, ani jejich právní předchůdci, nepodali žádnou žalobu, kterou by držbu předmětného pozemku žalobcem napadali, popř. její poctivost. Pokud žalovaní tvrdili, že „žalobce musel vědět o tom, když uzavíral kupní smlouvu v roce 1997, že se ve vztahu k části projednávaného pozemku parc.č. 48/10, dnes parc. č. 48/12, v k. ú. [adresa] jednalo o přístupovou cestu k pozemku parc. č. 48/10 v k. ú. [adresa], jako jeho součást, a, že nejméně s prováděnou jím opravou plotu v roce [Anonymizováno] dochází k újmě na vlastnickém právu vlastníka pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] a projednávané části pozemku (dnes parc. č. 48/12) v k. ú. [adresa], protože bude znemožněn přístup k těmto pozemkům žalovaným, případně jejich právním předchůdcům“, tak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno a nakonec bylo částečně i vyvráceno výpovědí svědkyně J. [jméno FO], pokud tato uváděla, že její strýc bezproblémově pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] (rozlehlý sad) užíval až do své smrti v roce [Anonymizováno], tedy zjevně musel mít na tento pozemek (sad) přístup. [jméno FO] byly žalovanými navrženy důkazy, konkrétně účastnické výpovědi, spis katastrálního úřadu, geometrický plán z roku [Anonymizováno] a výslech svědkyně Stankové, považoval soud tyto důkazy za nadbytečné, neboť relevantní skutkový stav věci byl zjištěn v dostatečném rozsahu provedenými důkazy. Právně pak soud prvního stupně uzavřel, že shledává za naplněné zákonné podmínky mimořádného vydržení předmětné části pozemku dnes parc. č. 48/12 v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024 žalobcem, bylo-li zjištěno, že žalobce se ujal držby projednávané části pozemku v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy v roce [Anonymizováno] a s rekonstrukcí původního rozpadlého a poškozeného plotu v původních hranicích v roce 1999, tuto svoji držbu pak vykonával nerušeně po dobu minimálně 20 let, a to i ke dni [datum], při ujmutí se držby nejednal v nepoctivém úmyslu, tedy předmětnou část pozemku vydržel a stal se tak jejím vlastníkem nejpozději k [datum] (doba uplynutí minimálně 20 let od minimálně roku 1999, kdy byl v původních hranicích opraven rozpadlý a poškozený plot, vybudovaný předchozími vlastníky, připlocující projednávanou část pozemku k pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa]). Podle výsledku řízení bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci náklady řízení, jež účelně na uplatnění svého práva vynaložil (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) na zaplaceném soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení 5 000 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem.

3. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali, prostřednictvím svého zástupce, žalovaní. Navrhli rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu žalobce zamítnout, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Vytýkají soudu prvního stupně nesprávně zjištěný skutkový stav věci a nesprávné právní posouzení věci. I nadále jsou přesvědčeni o tom, že žalobce při ujmutí se držby k projednávané části pozemku věděl, resp. musel být o tom přesvědčen, že jde z jeho strany o držbu neoprávněnou, protože tak působí újmu žalovaným, resp. již jejich právním předchůdcům, což podle jejich přesvědčení plyne právě z doložené jimi korespondence mezi právními předchůdci žalovaných a žalobcem, ale i z toho, jak proběhla ona rekonstrukce plotu. Nesouhlasí s tím, že by letecké snímky, popř. svědecké výpovědi, potvrzovaly, že by na stejném místě, nejméně od roku 1995, stál plot. Letecké snímky jsou neprůkazné, svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] jsou pak z jejich pohledu nevěrohodní, protože jsou v osobním vztahu k žalobci. Jedná se o jeho kamarády. Navíc tito svědci se neshodli ani na konkrétním období, kdy měli spolupůsobit na rekonstrukci předmětného plotu. Navíc tito svědci vypovídali o udržovanosti zahrady nikoliv spontánně, ale až na základě sugestivních dotazů právního zástupce žalobce. Svědek [jméno FO] uvedl, že rekonstruovaný plot je zelený, drátěný, potažený plastem s ocelovými sloupky, přičemž takto byl natahován po celé ploše směrem od silnice. Tomu ovšem neodpovídá zjištění, že se tento plot skládá v různých částech z rozličných materiálů. Jsou přesvědčeni o tom, že prokázali nepoctivý úmysl žalobce při ujmutí se držby výpovědí svědkyně [jméno FO], když tato popisovala, že projednávaná část pozemku (společně s pozemky parc. č. 48/10, parc. č. [hodnota] a parc. č. 48/6 v k. ú. [adresa]) historicky tvořila jednu usedlost, patřící do rodiny žalované [Jméno žalované B], přičemž při prodeji v roce [Anonymizováno] byla projednávaná část pozemku záměrně ponechána, jako součást pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa], který zůstal v rodině žalované tak, aby tento pruh vlastníku umožňoval přístup z veřejné komunikace k sadu, tedy pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa]. Svědkyně J.[jméno FO] uvedla, že předtím, než se žalobce do svého současného bydliště nastěhoval, tento přístup byl volně umožňován. Tato svědkyně uváděla, že se žalobce zajímal o koupi pozemku parc. č. 48/10 a nastoloval ovšem nevýhodné podmínky, proto k prodeji nikdy nedošlo. Z této výpovědi jsou přesvědčeni, že je namístě dovodit, že v době, kdy žalobce své nemovitosti v dané lokalitě v roce 1997 kupoval, dobře stav místních vlastnických poměrů znal, včetně toho, že přes projednávanou část pozemku vede přístup k pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa], čemuž stavbou plotu zamezil a posléze si vybudoval pro sebe nový vjezd na svůj pozemek. Jsou tedy přesvědčeni o tom, že prokazují nepoctivý úmysl žalobce získat i přilehlý pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] do svého vlastnictví a rozšířit tak své stávající pozemky, tedy nepoctivý úmysl při ujmutí se držby předmětné části pozemku, čímž způsobil právním předchůdcům žalovaných újmu v nemožnosti svůj pozemek řádně užívat a v konečném důsledku ve snížení majetkové hodnoty pozemku v důsledku absence jeho napojení na veřejnou cestu. Sama o sobě výpověď svědkyně [jméno FO] o tom, že její strýc pozemek parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] do své smrti užíval, nemůže tento závěr zvrátit. Konečně mají za to, že měly být pro zjištění rozhodného skutkového stavu věci provedeny i ty důkazy, které soud prvního stupně neprovedl, neboť byly pro věc relevantní.

5. Žalobce se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaných vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhl jeho potvrzení.

6. Z jeho pohledu soud prvního stupně provedl procesně relevantním způsobem ke zjištění rozhodného skutkového stavu relevantní důkazy, vysvětlil důvody, pro které další dokazování neprovedl, z provedených důkazů pak vyvodil správné skutkové závěry. Výpovědi svědků z jeho pohledu nebyly nikterak znevěrohodněny, letecké snímky jsou jedním článkem z ucelené řady důkazů. Ve svém odvolání pak žalovaní opomíjí i výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], geodeta, ze které vyplývá, že plotové sloupky jsou usazeny tak, jak historicky usazeny byly. Žalobce má za zcela absurdní tvrzení žalovaných o tom, že snad měl záměrně hranici původního oplocení jakkoliv při rekonstrukci měnit. K tomu nepřinesli žádné důkazy, nakonec ani konkrétní tvrzení. Pokud odvolatelé tvrdí, že snad při koupi svých nemovitostí měl v roce [Anonymizováno] vědět, že hranice pozemků dle KN neodpovídají stavu oplocení a, že si tudíž přisvojuje i část cizího pozemku, která mu právně nepatří, z čehož dovozují, že nebyl v dobré víře, resp., že jednal v tzv. nepoctivém úmyslu, což by vylučovalo vydržení, tak tuto námitku nadále odmítá. Tato námitka se z jeho pohledu překrývá s posouzením právním. Zdůrazňuje, že stejně tak, jako jeho právní předchůdkyně, od které své nemovitosti kupoval, uzavíral posuzovanou kupní smlouvu o nabytí nemovitostí v domnění, že kupuje a drží vše, co bylo ohraničeno tehdy již existujícím oplocením, byť bylo částečně poškozeno. Od prodávající převzal kupované nemovitosti, jako celek, v existujících hranicích, přitom oplocení na jím kupovaných pozemcích existovalo již zde velmi dlouho, tvořilo uzavřený celek zahrady, přilehlé k rozestavěnému domu, neměl tedy žádný důvod pochybovat o tom, že plot stojí mimo skutečné hranice. Výměry pozemku, uvedené v kupní smlouvě, se od skutečnosti lišily jen nepatrně a tzv. od oka je v podstatě nemožné odchylku rozpoznat, když část pozemku tvoří zastavěná plocha a zbytek zahrada. V roce [Anonymizováno] byly zcela jiné poměry ohledně nahlížení do KN, než dnes, činění si jakýchkoliv relevantních zjištění. Nadále trvá na tom, že při uzavírání kupní smlouvy a ujmutí se držby vůbec netušil, že část pozemku, evidovaná v KN na jiného vlastníka, je připlocena k jeho zahradě. Pokud žalovaní mají za to, že tuto vědomost měl, bylo na nich, aby toto prokázali. Ovšem v řízení žádný z důkazů toto neprokazuje, žádné listiny, ani žádný svědek, neprokazují ničeho o tom, že by jej prodávající v souvislosti s koupí jakkoliv předem upozornila na rozpor v hranici pozemků. Z jeho pohledu jde o ryzí spekulaci ze strany žalovaných. Pokud žalovaní prosazují výklad, že držitel nesmí mít nepoctivý úmysl po celou vydržecí dobu a pokud se v jejím průběhu dozví o vadnosti svého titulu a i přesto v držbě pokračuje, vydržení se má vyloučit, tak tento výklad byl odmítnut v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], z něhož správně soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel. Nadto v okamžiku, kdy se sám o pochybnostech ohledně svého vlastnictví dozvěděl, postupoval právní cestou, snažil se situaci řešit právními prostředky, nikoliv nelegálně, násilným způsobem. Nepoctivost mu nelze přičítat jen proto, že se domáhá svých práv u soudu. Zcela jistě pak bylo na žalovaných, resp. jejich právních předchůdcích, aby se jako každý jiný při ztrátě vlastnictví domáhali ochrany svého práva vůči faktickému držiteli, což se nestalo. Za této situace, pokud byli žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, sami dlouhou dobu nečinní, nemohou se s úspěchem naplnění institutu mimořádného vydržení ubránit. Vydržecí doba minimálně 20 let zcela jistě v dané věci uplynula. Z hlediska právního posouzení věci pak nedůvodně v rozporu se závěry Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], žalovaní vedou polemiku o tom, zda sama o sobě skutečnost, že držitel během běhu vydržecí doby zjistí, že není formálním vlastníkem, toto způsobuje či nezpůsobuje ztrátu nároku na mimořádné vydržení. Předkládané argumenty ze strany žalovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyvrací, jako nesprávné. Uzavírá, že se neujal držby předmětného projednávaného pozemku v nepoctivém úmyslu, jeho držba nerušeně trvala více jak 20 let, splnil tak podmínky k nabytí vlastnictví na základě institutu mimořádného vydržení, jde-li o předmětný pozemek parc. č. 48/12 v k. ú. [adresa], jak je vymezen geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaných proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, je podáváno včasně, oprávněnými osobami, přezkoumal odvoláním žalovaných napadený rozsudek prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.), a neshledal odvolání žalovaných opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Pokud jde o otázku existence naléhavého právního zájmu žalobce na jejím požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., pak odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavírá, že tento naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce na své straně má, žaluje-li na určení svého vlastnického práva ke konkrétnímu pozemku, vymezenému nově konkrétním geometrickým plánem, v té situaci, kdy zde existuje mezi ním a žalovanými nejistota o skutečných prvních vztazích k tomuto pozemku, vzhledem k tomu, že v příslušném KN jsou, jako vlastníci, tohoto vymezeného pozemku geometrickým plánem zapsáni žalovaní (SJM), kteří vlastnické právo k tomuto pozemku žalobci odmítají uznat s argumentem o nedostatku naplnění zákonných podmínek mimořádného vydržení. Jde tak o situaci rozporu skutečného a právního stavu, který nelze odstranit jinak, než právě touto určovací žalobou.

10. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže „nepoctivý úmysl“.

11. Jak správně k důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje uplynutí vydržecí doby (u nemovité věci jde o 20 let) a dále to, aby nebyl držiteli úspěšně prokázán „nepoctivý úmysl“, přitom k naplnění takové držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ postačuje „držba držitele v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) tak není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek „nepoctivého úmyslu“ držitele, který drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně „nepoctivého úmyslu“ držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z. se neuplatní.

12. Z těchto výše uvedených zákonných předpokladů, z pohledu odvolacího soudu, soud prvního stupně zcela správně v projednávané věci, jde-li o právní posouzení věci, vycházel, poukázal pak i na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Ani odvolací soud nemá žádný důvod se od právních závěrů, přijatých soudem prvního stupně, v dané věci na podkladě závěrů soudu vyššího stupně, jakkoliv odchýlit.

13. V kontextu § 3066 o. z. k § 1095 o. z. se do vydržecí doby započte i doba, po kterou měl držitel, popř. jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držení v době přede dnem nabytí účinnosti o. z., přičemž tato doba neskončí dříve, než uplynutím pěti let, jde-li o věci nemovitou, od nabytí účinnosti o. z.

14. Jak správně zkonstatoval soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, projednávaný spor účastníků z hlediska rozporných tvrzení žalobce a žalovaných je veden v prvé řadě o tom, zda v té situaci, kdy v souvislosti s žalobcem uzavřenou kupní smlouvou ze dne [datum], coby kupující, s [tituly před jménem] [jméno FO], coby prodávající, ohledně domu čp. 41 s pozemky v k. ú. [adresa], se žalobce chopil držby jím kupovaných nemovitostí, mohlo dojít žalobcem i k chopení se držby u jednoho z jím kupovaných pozemků ve fakticky větší výměře, než jaká je uvedena v této převodní kupní smlouvě, v nikoliv „nepoctivém úmyslu“, či nikoliv.

15. Z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně správně zjistil a uzavřel, že žalobce se držby předmětného pozemku dnes parc.č. 48/12 v k.ú. [adresa] ujal na základě domnělého právního titulu, tj. konkrétní kupní smlouvy, v té situaci, kdy mu předchozí vlastník (prodávající) předal prodávané nemovitosti, jako celek v existujících hranicích s oplocením, které zde namístě existovalo již celou řadu let, čímž byl vytvořen ucelený celek zahrady, přilehlé k rozestavěnému domu, a to v roce 1997.

16. Jak sám žalobce tvrdil, oplocení bylo v té době ([Anonymizováno]) v terénu zřetelné, nicméně bylo chátrající, místy poškozené, proto jej nedlouho po uzavření kupní smlouvy začal opravovat v původních hranicích.

17. Sami žalovaní svými tvrzeními existenci tohoto původního oplocení v době uzavření kupní smlouvy žalobcem v roce 1997 nezpochybnili. Nakonec i svědkyně [jméno FO] uváděla, že její právní předchůdce, coby vlastník pozemku parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa], její strýc, měl na tento pozemek přístup přes rozpadlé pletivo oplocení tohoto pozemku, kde byly i nějaké sloupky, ze sousedního pozemku parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa] (dnes vlastnice p. [jméno FO]) a naopak neuvedla nic konkrétního o tom, že by ona sama či její právní předchůdci kdy zjistili, že by žalobce při opravě plotu, oddělujícího jeho pozemek parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] od sousedních pozemků parc.č. 48/10 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa] jakkoliv změnil jeho hranici.

18. Za té situace, že žalovaní namítli, že mohla nastat situace, že toto původní oplocení žalobce nezrekonstruoval v jeho původní linii, což žalobce popíral, bylo na žalobci, aby prokázal, své tvrzení ohledně rekonstrukce původního oplocení.

19. Žalobce navrhl k prokázání tohoto svého tvrzení výslechy svědků, svých známých a geodeta, stejně tak letecké snímky archivu ČÚZK z let [Anonymizováno], které soud prvního stupně procesně relevantním způsobem v řízení provedl, přičemž, jde-li o svědky [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejich výpovědi vyhodnotil jako věrohodné, souladné, prokazující, že toto původní oplocení žalobce opravoval v jeho původních hranicích postupně, tzv. o víkendech, s pomocí svých známých, dvou z těchto svědků, tak, že byl ve směru od komunikace nahrazen původní starý, místy poškozený, plot, který byl ale v terénu zcela zřejmý, (sloupky byly zřejmé, případně byly vyvrácené, pletivo bylo místy poškozené, vydrolené, popř. sešlapané), kdy v původních hranicích opravili původní sloupky ve stejných místech do betonových tvárnic a natáhli nové pletivo, což bylo dokončeno nejpozději v roce 1999. Současně uzavřel, že tito svědci potvrdili, že se žalobce o svůj zakoupený pozemek, takto zaplocený, od počátku staral, kdy na své pozemky vjížděl vozem přístupem ze silnice, a to na štěrkovou část pozemku, původně i tzv. z boku přes sousední pozemek parc.č. 335/5 v k.ú. [adresa] (na pozemek parc.č. [hodnota] a parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa]), později přímo z komunikace na pozemek parc. č. [hodnota] a parc.č. 45/6 v k.ú. [adresa], což přetrvává do současnosti, a zbývající část pozemku udržoval, jako travnatou plochu sekáním, kde bylo několik vzrostlých stromů. Tyto svědecké výpovědi podporuje i výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], pokud potvrdil, že předmětná část pozemku tvoří funkční celek s pozemkem parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa], přičemž tento stav se mu na místě jevil jako dlouhodobý, plot, který připlocuje předmětnou část pozemku k pozemku žalobce parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa], je již staršího data a nejeví známky nedávných stavebních úprav. K tomuto přistupuje i to, že žalobcem předložené letecké snímky z období let [Anonymizováno], stejně tak i sjetiny webových stránek Google Street Wiev předmětného území, ukazují na zřejmý plot z pletiva mezi betonovými sloupky, bezprostředně za nímž na sousedním pozemku bývalého zemědělského areálu (parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa]) jsou v řadě již poměrně vzrostlé stromy.

20. Z pohledu odvolacího soudu tyto důkazy soud prvního stupně procesně relevantním způsobem v řízení provedl, přičemž jejich vyhodnocením jednotlivě i ve vzájemných souvislostech i odvolací soud, plně ve shodě se soudem prvního stupně, skutkově uzavírá, že v době, kdy žalobce uzavíral předmětnou kupní smlouvu s [tituly před jménem] [jméno FO] ([datum]), byl projednávaný pozemek tzv. připlocen k pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa] historickým, starým, místy poškozeným (vydroleným, sešlapaným), zrezivělým, pletivovým plotem, jehož sloupky byly v terénu zřejmé, popř. byly vyvrácené, a to po celé ploše hranice pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] ve vztahu k sousedním pozemkům parc.č. 48/1 a parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa], odděloval tak u rozestavěného domu zahradu ve tvaru L (i s pozemkem parc.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]), jejíž část měla štěrkový povrch a část tvořil povrch travnatý s několika stromy. S ohledem na poškození tohoto plotu byl žalobcem zakupovaný pozemek parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] přístupný i třetím osobám z vedlejšího areálu bývalého statku. Žalobce si tak v původních hranicích s opravou původních sloupků ve stejných místech do betonových tvárnic a natažením nového pletiva opravil tento plot v letech [Anonymizováno] za pomoci svědků [jméno FO] a [jméno FO], přičemž od té doby se oplocení hranice nezměnilo.

21. I podle závěru odvolacího soudu je provedené vyhodnocení svědeckých výpovědí soudem prvního stupně správné, ani odvolací soud nemá důvodu na tomto cokoliv měnit, neshledal v těchto výpovědích svědků žádné významné (podstatné) rozpory, sama o sobě ta okolnost, že se jedná o známé osoby žalobci, nesvědčí pro závěr o tom, že by nevypovídali pravdu. Nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by jejich věrohodnost a pravdivost jakkoliv zpochybňovaly. Nakonec v tomto smyslu žalovaní ani sami s žádným konkrétním tvrzením v rámci řízení nepřišli. Výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] podporuje výpověď svědka [jméno FO]. Výpovědi těchto svědků podporují žalobcem předložené letecké snímky z období let [Anonymizováno], stejně tak i sjetiny webových stránek Google Street Wiev předmětného území, kde je zřejmý plot z pletiva, bezprostředně za nímž na sousedním pozemku bývalého zemědělského areálu jsou vzrostlé stromy. Výpovědím svědků nakonec odpovídá i žalovanými předložená technická zpráva geodetické kanceláře [právnická osoba]., vyhotovená [tituly před jménem] [adresa]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], k zaměření stavu oplocení. Tato technická zpráva je pak plně v souladu i s výpovědí svědka, geodeta, [tituly před jménem] [jméno FO], který vyhotovoval pro žalobce geometrický plán pro oddělení předmětné části pozemku parc. č. 48/12 v k.ú. [adresa], pokud potvrdil, že předmětná část pozemku tvoří funkční celek s pozemkem parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa], přičemž tento stav se mu na místě, kde osobně byl, jevil jako dlouhodobý, plot, který připlocuje předmětnou část pozemku k pozemku žalobce parc. č. 48/6, shledal již starším bez toho, aby jevil známky tzv. nedávných stavebních úprav. Geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO], pokud jde o seznam souřadnic, je pak rovněž v souladu se žalovanými předloženou technickou zprávou geodetické kancelář [právnická osoba]., zpracovanou [tituly před jménem] [jméno FO] v [Anonymizováno].

22. Tito svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] pak i dle závěru odvolacího soudu shodně potvrdili, že se žalobce ujal držby i předmětné části pozemku (dnes parc.č. 48/12 v k.ú. [adresa]) v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou, přičemž v přední části pozemku měl a má štěrkový podklad pro vjezd aut a zčásti má na pozemku zatravněnou plochu, kterou sekáním udržuje, aktuálně se zde nachází jeden vzrostlý strom, dříve zde bylo těchto vzrostlých stromů více, že na zpevněnou část svého pozemku (na pozemek parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa]) měl žalobce dříve příjezd přes sousední pozemek třetího vlastníka (parc. č. 335/5 v k.ú. [adresa]), aktuálně tuto možnost již nemá, na své pozemky se dostává jen z přilehlé komunikace.

23. Ani odvolací soud tak tedy na podkladě tohoto uceleného, vzájemně navazujícího, řetězce důkazů nemá žádné pochybnosti o skutkových závěrech soudu prvního stupně ohledně existence plotu v hranicích aktuálních po celou dobu vlastnictví žalobce od roku 1997 ve vztahu k pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] a jeho sousedním pozemkům parc.č. 48/1 a parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa], včetně toho, že žalobce drží pozemky, nabyté posuzovanou kupní smlouvou, včetně sporného pozemku, jako převážně zatravněnou část svého pozemku, kterou sekáním udržuje. Pochybnosti, vznášené v odvolání žalovanými k těmto důkazům, jejich hodnocení, tak odvolací soud neshledal jako důvodné, i z jeho pohledu žalobce svá rozhodná tvrzení těmito důkazy prokázal.

24. Vskutku tak jde v projednávané věci o tu situaci, kdy se žalobce chopil držby pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] o fakticky větší výměře, než jaká je uvedena v převodní (kupní) smlouvě z roku 1997, kterou uzavřel s prodávající [tituly před jménem] [jméno FO], tato kupní smlouva tedy nepředstavuje pro žalobce (jeho vlastnické právo) ve vztahu k projednávanému pozemku právní titul.

25. Byli-li pak ale dále zjištěno to, že se žalobce v souvislosti s koupí mj. pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa] do jeho vlastnictví touto kupní smlouvou ujal držby tohoto pozemku ve větší výměře, než je skutečná, v souvislosti s existencí již z minulosti na místě existujícího starého, byť poškozeného, ale v terénu pro něj jasně zřejmého, oplocení pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa] ve vztahu k sousedním pozemkům parc. č. 48/10 a 48/1 v k.ú. [adresa], představoval tento plot na pozemku parc. č. 48/6 v k.ú. [adresa], který je mj. uveden v kupní smlouvě, pro žalobce jeho reálnou hranici, byť jeho vlastnická hranice vede ve skutečnosti v místech, vyznačených v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024. V důsledku existence tohoto oplocení žalobcem mj. kupovaného pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] kupní smlouvou, se tak žalobce ujal držby tohoto jím kupovaného pozemku kupní smlouvou z roku [Anonymizováno] ve větším, než skutečném, jeho rozsahu, tak, jak to bylo zjištěno, že jej začal, jako součást své zahrady, udržovat, sekal jej a v letech [Anonymizováno] provedl opravu stávajícího historického polorozpadlého oplocení (postupně), aniž by změnil jeho původní linii.

26. Vyhodnotil-li pak soud prvního stupně tento skutkový stav věci tak, že šlo ze strany žalobce o ujmutí se jeho držby předmětné části pozemku, specifikované geometrickým plánem [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-64/2024, „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, nejméně od roku [Anonymizováno], tak odvolací soud i s tímto jeho závěrem plně souhlasí.

27. I z pohledu odvolacího soudu totiž výpověď svědkyně [jméno FO], jakož i listiny, které žalovaní předložili, neprokazují s úspěchem to jejich tvrzení, že se žalobce předmětné části vskutku jejich pozemku parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa] chopil, jde-li o její držbu, úmyslně, s nepoctivým úmyslem.

28. Jak již bylo uvedeno výše, tato svědkyně, coby bývalá spoluvlastnice pozemku parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa], totiž historickou existenci starého oplocení pozemku parc. č. 48/6 v k. ú. [adresa] ve vztahu k pozemkům parc.č. 48/10 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa] před rokem [Anonymizováno] potvrdila, uváděla-li, že ví o tom, že z minulosti zde plot byl, že její právní předchůdce (strýc) pozemek parc. č. 48/10 užíval, jako ovocný sad, pěstoval zde brambory, a to až do doby své smrti v roce [Anonymizováno], přitom přístup na tento pozemek měl právě přes rozpadlé oplocení pozemku, a naopak neuvedla nic konkrétního o tom, že by kdy ona sama, či její předci, zjistila, že by žalobce při koupi a později při opravě plotu, oddělujícího pozemek parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] ve vztahu k pozemkům parc.č. 48/10 a parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa], jakkoliv změnil hranici tohoto původního oplocení, sama popisovala, že problémy začaly až, když sousední vlastnice bývalého zemědělského areálu začala uzamykat bránu, jíž se vstupuje do bývalého zemědělského areálu přes pozemek parc.č. 335/5 na pozemek parc.č. 48/1 v k.ú. [adresa], jež zde byla, jen se neuzamykala.

29. Žádné jiné konkrétní důkazy, jež by svědčily o existenci „nepoctivého úmyslu“ žalobce, coby držitele, v době započetí držby v roce 1997, resp. 1999, žalovaní nenavrhli, ostatně k tomuto ani nepřinesli žádná konkrétní tvrzení, sdělovali jen své ničím nepodložené domněnky.

30. Z hlediska tvrzení žalobců ty důkazy, které nebyly provedeny, k prokazování existence „nepoctivého úmyslu žalobce při převzetí držby“ nesměřovaly. Pokud totiž žalovaní tvrdili, že žalobce při koupi svých přilehlých pozemků k rodinnému domu věděl, resp. musel vědět, o tom, že hranice pozemků dle KN neodpovídají stavu stávajícího oplocení a, že si tudíž přisvojuje i část pozemku, který mu právně nepatří, pak z takto žalovanými tvrzené domnělé vědomosti žalobce nelze ničeho o tom, že by jednal žalobce při ujmutí se držby v tzv. nepoctivém úmyslu, dovozovat. Ani zjištěný rozdíl ve výměře je pro toto jejich tvrzení nepostačující, pokud jde o závěr o nedostatku poctivosti úmyslu držitele (žalobce).

31. Konečně, i podle závěru odvolacího soudu, výsledky provedeného dokazování nepřinesly zjištění, že by snad kdy prodávající, [tituly před jménem] [jméno FO], jakkoliv korigovala dojem žalobce, který mohl získat obhlídkou terénu, vzhledem k existujícímu oplocení, o jiném průběhu vlastnické hranic mezi jím kupovaným pozemkem parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa] a sousedními pozemky parc.č. 48/1 a parc.č. 48/10 v k.ú. [adresa].

32. Soud prvního stupně zcela správně, v souladu s judikaturou vyšších soudů, totiž konstatoval, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není “poctivá držba“ (§ 992 odst. 1 o. z.), ale „nedostatek nepoctivého úmyslu držitele“, což je ten držitel, který konkrétní věc drží v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, přičemž důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu takového držitele tíží toho, kdo toto mimořádné vydržení popírá.

33. Tedy i podle závěrů odvolacího soudu, žalovaní neprokázali, ostatně toto ani netvrdili zcela konkrétním způsobem, že by jednání držitele (žalobce) při uchopení držby, nejméně v roce 1999, nebylo z jeho strany úmyslně poctivé.

34. Předkládaná tvrzení žalovaných se vždy spíše vztahovala k tomu, že až následně došlo v průběhu let k zániku této žalobcem převzaté držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, vzhledem k tomu, jak s ním bylo jejich právními předchůdci jednáno.

35. Je skutečností, že zákon výslovně tuto otázku neřeší, nicméně podle § 995 o. z., věty první, platí, že, bylo-li vyhověno žalobě, napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba.

36. Jak již k řešenému konstatoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], lze toto ustanovení analogicky aplikovat i na držbu, směřující k mimořádnému vydržení (§ 10 odst. 1 o. z.). Nejvyšší soud ČR pak ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] zkonstatoval, že nepoctivý úmysl brání vydržení jen za předpokladu, že existoval při uchopení se držby a, že samotné pozdější zjištění zápisu jiné osoby v KN samo o sobě nečiní držbu nepoctivou, ani nepřerušuje běh vydržecí doby. Dále se Nejvyšší soud ČR k okamžiku, ke kterému se posuzuje nikoliv nepoctivý úmysl držitele, nezbytný pro mimořádné vydržení, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka], v němž uvedl, že zákon v ustanovení § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby, nutné pro mimořádné vydržení, má skutečný vlastník tzv. dostatek prostoru pro uplatnění svých práv, proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu, vedoucí k vydržení řádnému. Je tak odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v ustanovení § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou, napadající držbu nebo její poctivost, tedy typicky žalobu na ochranu vlastnického práva, a v takovém případě se považuje držitel za držitele, jednajícího v nepoctivém úmyslu.

37. Promítne-li se tento náhled Nejvyššího soudu ČR na uplatnění podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva k pojmu „nikoliv v nepoctivého úmyslu“ do poměrů této projednávané věci, pak, plně ve shodě se soudem prvního stupně, odvolací soud uzavírá, že ustálená rozhodovací praxe preferuje potřebu posoudit nikoliv „nepoctivý úmysl“ držitele k okamžiku uchopení se držby a nikoliv k jeho trvání po celou vydržecí dobu při jejím výkonu, tedy, že skutečnosti, tvrzené žalovanými, z nichž by mělo být možné dovodit ztrátu nikoliv „nepoctivého úmyslu“ žalobce v průběhu výkonu držby (znalost žalobce o skutečné rozloze jím kupovaného pozemku parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa], jeho komunikace s právními předchůdci žalovaných o koupi či zřízení nezbytné cesty), nejsou významná.

38. Jde-li o tu záležitost žalovanými tvrzeného pokusu svých právních předchůdců o domluvu s žalobcem ohledně umožnění jim přístupu z pozemní komunikaci k pozemku parc. č. 48/10 v k.ú. [adresa] přes pozemky žalobce cestou odkoupení části žalobcova pozemku či zřízení jim na žalobcově pozemku nezbytné cesty, ze kterého dovozují, že žalobce musel vědět, že nejméně při opravě oplocení dochází k újmě právních předchůdců žalovaných znemožněním přístupu k jejich pozemku, tak tedy ani toto jejich tvrzení není i podle závěru odvolacího soudu způsobilé přivodit ztrátu držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ žalobce, pokud žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, jako zapsaní vlastníci předmětné části pozemku, k níž se žalobce mimořádného vydržení v tomto řízení domáhá, nepodali-li současně proti němu v době plynoucí vydržecí doby žalobu, napadající poctivost jeho držby, tedy žalobu na ochranu svého vlastnického práva k předmětné části pozemku pod oplocením ve prospěch pozemku žalobce parc.č. 48/6 v k.ú. [adresa]. Taková žaloba, již jen z hlediska tvrzení žalovaných, podána jimi, resp. jejich právními předchůdci, nebyla.

39. I z pohledu odvolacího soudu se tak svým závěrem soud prvního stupně neprotiví judikatuře Nejvyššího soudu ČR, neprováděl-li tak žádné další dokazování, popř. poučování, k této záležitosti, tak odvolací soud s tímto jeho závěrem plně souhlasí, neměl žádný důvod jej jakkoliv korigovat.

40. Z výše uvedeného tak vyplývá, že z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že byly splněny zákonné podmínky mimořádného vydržení předmětné části pozemku žalobcem, pokud žalobce předmětnou část pozemku nepřetržitě držel po dobu minimálně 20 let poté, co se držby ujal „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy v roce [Anonymizováno], nejpozději začátkem roku [Anonymizováno], kdy dokončil opravu stávajícího oplocení, k [datum] tak předmětnou část pozemku vydržel na základě právního institutu mimořádného vydržení a stal se tak jejím vlastníkem, pokud v době plynutí této zákonné vydržecí doby zapsaný skutečný vlastník v KN této části pozemku nepodal k soudu žalobu, napadající poctivost držby žalobce. Proto i odvolací soud konstatuje, že žaloba žalobce byla jím podána důvodně a je tak věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud této žalobě výrokem I. svého rozsudku vyhověl.

41. Odvolací soud tak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil.

42. Jako věcně správné pak odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i ve výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, kdy svým výrokem I. jen napravil zjevnou písařskou chybu soudu prvního stupně, jíž se dopustil v tomto výroku při jeho vyhlášení a i v písemném vyhotovení.

43. S ohledem na výsledek tohoto řízení byl žalobce s uplatňováním svého práva plně úspěšný, z hlediska ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění svého práva proti neúspěšným žalovaným.

44. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně k účelně vynaloženým nákladům žalobce na uplatňování svého práva náleží žalobcem zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 5 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem.

45. O solidární povinnosti žalovaných (manželů, majících ve společném jmění manželů projednávaný pozemek, zapsaný v KN) k zaplacení těchto nákladů žalobci tak rozhodl soud prvního stupně věcně správně, včetně správně stanovené výše nákladů právního zastoupení úspěšného žalobce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění do konce roku [Anonymizováno] a od [datum], na podkladě žalobcem provedeného vyúčtování těchto nákladů.

46. Sám odvolací soud neměl žádný důvod se od této výše nákladů právního zastoupení plně úspěšného žalobce, jak je stanovil soud prvního stupně, na podkladě odvolání žalovaných jakkoliv odchýlit.

47. Proto i v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, s tím, že tyto náklady žalovaní hradí žalobci k rukám [Jméno advokáta A], advokáta, se sídlem v [adresa].

48. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky odvolací soud rozhodl podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy podle výsledku odvolacího řízení je zřejmé, že i v odvolacím řízení byl žalobce s bráněním svého práva plně úspěšný, má tak i v odvolacím řízení plné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na toto bránění svého práva.

49. Podle obsahu spisu tyto náklady žalobce představují náklady jeho právního zastoupení advokátem, který účelně v odvolacím řízení vykonal 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u 1 jednání odvolacího soudu).

50. Jedná-li se o výši těchto nákladů právního zastoupení žalobce v odvolacím řízení, tak s odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb., v platném znění od [datum], a podané vyúčtování těchto nákladů žalobcem, představuje odměna advokáta plně úspěšného žalobce v odvolacím řízení 11 240 Kč (2x 5 620 Kč při úvaze o tarifní hodnotě 113 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky).

51. S připočtením paušálních hotových výdajů advokáta v odvolacím řízení úspěšného žalobce v částce 900 Kč (2x 450 Kč) a 21% DPH z odměny a hotových výdajů advokáta žalobce, činí výše nákladů právního zastoupení žalobce v odvolacím řízení částku 14 689,40 Kč.

52. Tuto částku jsou společně a nerozdílně povinni žalobci zaplatit žalovaní v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

53. Konečně odvolací soud konstatuje, že nezjistil v tomto řízení existenci žádné konkrétní výjimečné skutečnosti, kterou by mohl zvážit z hlediska případného uplatnění moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky, založeného § 150 o. s. ř., ať již před soudem prvního stupně či před soudem odvolacím. Ostatně pro toto posouzení ze strany neúspěšných žalovaných ani žádné konkrétní skutečnosti tvrzeny nebyly.