o zaplacení 675 803,60 Kč s příslušenstvím,

1. Shora citovaným usnesením Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl o vrácení žalobci části soudního poplatku ve výši 8 486,40 Kč.

2. Shora citovaným rozsudkem pro zmeškání pak tento soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok 11,9 % ročně z pohledávky 546 106,51 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 546 106,51 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 106 981,21 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 106 981,21 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 22 000 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, úrok 15 % ročně z pohledávky 22 000 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 787,30 Kč, opět to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

3. Soud prvního stupně svůj výrok I. usnesení o vrácení části soudního poplatku, napadený odvoláním žalobce, odůvodnil tím, že žalobce při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatil soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 27 033 Kč. Soudem byl tento elektronický platební rozkaz vydán, jímž bylo plně návrhu žalobce vyhověno, byl však pro nedoručení žalovanému do vlastních rukou zrušen. Později bylo řízení částečně zastaveno co do jistiny 675 803,60 Kč pro chování žalovaného po zahájení řízení, předmětem řízení zůstal požadavek žalobce na příslušenství pohledávky, který se tak stal samostatným předmětem řízení, jehož výše k datu vydání rozsudku činila 328 481,26 Kč. Z tohoto předmětu řízení činí soudní poplatek z návrhu 16 425 Kč. Přeplatek na tomto soudním poplatku, který žalobce dosud zaplatil (27 033 Kč) a který má zaplatit ze stávajícího předmětu řízení (16 425 Kč) tak činí částku 10 608 Kč. Z tohoto přeplatku pak byla soudem odečtena částka 2 121,60 Kč dle § 10 odst. 3 z.č. 549/1991 Sb. Žalobci se tak vrací částka 8 486,40 Kč.

4. Svůj výrok II., o nákladech řízení (který je předmětem odvolacího přezkumu), rozsudku pro zmeškání odůvodnil soud prvního stupně tím, že zcela úspěšnému žalobci co do příslušenství původního nároku po zpětvzetí návrhu pro chování žalovaného po zahájení řízení, přiznává právo na náhradu nákladů řízení v částce 11 787,30 Kč, kdy tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení žalobce advokátem, kterému náleží odměna, stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 298 518,72 Kč, představující kapitalizované příslušenství k datu rozhodnutí, a to 9 500 Kč za 1 úkon právní služby, uvedený v § 11 odst. 1 advokátního tarifu, včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále náhradu v souvislosti s cestou, realizovanou dne 14. 11. 2025, 1 837,30 Kč za 120 ujetých km (soud vyšel ze vzdálenosti sídla zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], který se účastnil jednání) a 1 237,30 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 307,30 Kč ve výši 2 794,53 Kč.

5. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně o vrácení části soudního poplatku, jde-li o výrok I., si včasné odvolání podal žalobce, kdy namítá, že tak činí z procesní opatrnosti, protože soud prvního stupně z jeho pohledu nesprávně stanovil výši nákladů řízení ve svém rozsudku pro zmeškání, kdy opomenul zahrnout do těchto nákladů i zaplacený žalobcem soudní poplatek. Byť podle jeho výpočtu činila splatná výše příslušenství pohledávky k datu rozhodování soudu prvního stupně, jež představuje aktuální předmět řízení, částku 298 518,72 Kč, tak respektuje výpočet soudu a jím stanovenou výši soudního poplatku. Ovšem, byl-li v tomto řízení plně úspěšný, pak se mu musí na nákladech řízení dostat i té částky, kterou dosud zaplatil na soudním poplatku (27 033 Kč), ze které bude odečtena částka, která mu má být vrácena (8 486,40 Kč), tj. částka 18 546,60 Kč, kterou zjevně soud prvního stupně opomenul vzít v potaz při svém rozhodování o nákladech řízení v rozsudku pro zmeškání.

6. Proti samostatnému výroku II. rozsudku pro zmeškání soudu prvního stupně si podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kdy namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, týkající se nákladů řízení. Podle jeho přesvědčení částečné zpětvzetí žaloby nebylo projevem změny stanoviska žalobce k důvodnosti a rozsahu uplatněného jím nároku, k zúžení předmětu řízení došlo výlučně v důsledku následného jednání žalovaného (částečné plnění po podání žaloby a v návaznosti na výsledek insolvenčního řízení žalovaného, kdy žalobce získal exekuční titul k části uplatněné pohledávky). Za této procesní situace nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení mechanicky vycházet pouze z částky, odpovídající kapitalizovanému příslušenství; rozhodné je, že žaloba byla podána důvodně v původním rozsahu a ke změně předmětu řízení došlo z důvodů na straně žalovaného. Žalobce tedy byl ve věci plně úspěšný, neboť k částečnému zastavení řízení došlo výlučně v důsledku okolností na straně žalovaného, nikoliv pro nedůvodnost uplatněného nároku; žalovaný naopak nedosáhl (ani z části) procesního úspěchu, který by odůvodňoval krácení náhrady nákladů ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni proto náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů, které byly vyúčtovány, včetně soudního poplatku, uhrazeného z návrhu na zahájení řízení ve výši 27 033 Kč. Jestliže má být žalobci podle nepravomocného usnesení soudu prvního stupně vrácena ze soudního poplatku pouze částka 8 486,40 Kč, pak je třeba uložit žalovanému povinnost nahradit žalobci i zbývající část soudního poplatku, a to ve výši 18 546,60 Kč (27 033 Kč − 8 486,40 Kč), vedle při jednání uplatněného nároku na cestovné a náhradu za promeškaný čas bez DPH. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku pro zmeškání soudu prvního stupně tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozhodnutí náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši, která nebude žalobci z uhrazené částky 27 033 Kč soudem vrácena, a dále za cestovné advokáta na jednání soudu dne 14.11.2025 ve výši 1 175 Kč a za ztrátu času advokáta 600 Kč.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal odvoláními žalobce napadená rozhodnutí soudu prvního stupně, výše označená, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1,6 o. s. ř., ve vztahu k samostatným výrokům I. napadeného usnesení a II. napadeného rozsudku pro zmeškání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce proti výroku II. rozsudku pro zmeškání soudu prvního stupně je důvodné, naopak není důvodné jeho odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně o vrácení části soudního poplatku žalobci.

8. Z obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud pro potřeby tohoto svého rozhodování o odvoláních žalobce zjistil, že žalobce dne 29. 5. 2025 podal v zastoupení advokátem návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dne 28. 6. 2023 byl soudem prvního stupně vydán elektronický platební rozkaz, č. j. EPR [č. účtu]-7, dne 6. 9. 2023 byl usnesením soudu prvního stupně, č. j. EPR [č. účtu]-10, tento elektronický platební rozkaz zrušen, jelikož se nepodařilo řádně jej doručit žalovanému, dne 9. 1. 2024 a dne 12. 5. 2025 doručil žalobce soudu prvního stupně částečná zpětvzetí žaloby, svým usnesením, č. j. 5 C 287/2023-53, soud prvního stupně v rozsahu těchto zpětvzetí žaloby žalobcem řízení zastavil, dne 14. 11. 2025 bylo konáno soudem prvního stupně jednání, při kterém právní zástupce žalobce na nákladech řízení vyúčtoval toliko jen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a své cestovné za 114 km při spotřebě 12,6 l/100 km tj. 1 175 Kč a svoji náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč, celkem tedy na těchto svých nákladech 1 775 Kč. Následně soud prvního stupně vydal napadený rozsudek pro zmeškání a dne 6. 1. 2026 vydal soud prvního stupně usnesení, č. j. 5 C 287/2023-75, kterým určil výrokem I., že bude žalobci vrácen soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 8 468,40 Kč. Na soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení žalobce zaplatil 26.6.2023 částku 27 033 Kč. Předmět řízení po částečném zpětvzetí a zastavení řízení k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně pro zmeškání činil na příslušenství, coby samostatném předmětu řízení, 328 481,29 Kč. Z této částky představuje soudní poplatek částku 16 425 Kč.

9. Samostatný výrok I. napadeného rozsudku pro zmeškání nebyl odvoláním žádného z účastníků dotčen, proto nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci, odvolací soud je tak jím v tomto odvolacím řízení vázán. Stejně tak samostatný výrok II. napadeného odvoláním žalobce usnesení soudu prvního stupně o vrácení soudního poplatku žalobci nebyl napaden odvoláním žalobce, nebyl tak předmětem přezkumu odvolacího soudu.

10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

11. Soud prvního stupně správně postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci ve svém rozsudku pro zmeškání právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, nicméně však z pohledu odvolacího soudu neprávně určil výši těchto nákladů, pokud nevzal v úvahu žalobcem zaplacený soudní poplatek a jím skutečně vyúčtované náklady právního zastoupení advokátem.

12. Z prohlášení zástupce žalobce na jednání před soudem prvního stupně dne 14. 11. 2025 totiž jednoznačně plyne, že žalobce požaduje na náhradě nákladů řízení uhradit žalovaným zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení a na nákladech právního zastoupení advokátem pak jen cestovné advokáta ve výši 1 175 Kč a náhradu advokáta za promeškaný čas ve výši 600 Kč. Z tohoto prohlášení tak pro odvolací soud plyne, že se žalobce, co do zbývající části nákladů řízení, svého práva vzdal, přičemž tuto skutečnost nakonec i sám žalobce potvrzuje v důvodech jím podaných odvolání proti shora označeným rozhodnutím soudu prvního stupně.

13. Tuto skutečnost při svém rozhodování o nákladech řízení účastníků v rámci vydání rozsudku pro zmeškání soud prvního stupně zjevně přehlédl a současně opomenul zahrnout do nákladů řízení žalobce jím zaplacený soudní poplatek.

14. Podle závěru odvolacího soudu tak ve věci úspěšnému žalobci náleží za řízení před soudem prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů v celkové výši 20 321,60 Kč.

15. Tato částka zahrnuje jednak náklady právního zastoupení žalobce advokátem v účtovaném rozsahu, tj. dle § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. cestovné advokáta úspěšného žalobce v jím požadované a doložené výši 1 175 Kč na trase [adresa] a zpět k jednání soudu dne 14. 11. 2025 a dle § 14 vyhl.č. 177/1996 Sb. náhrada za ztrátu času advokáta úspěšného žalobce v celkové výši 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč), tj. celkem částku 1 775 Kč, kdy náhrada DPH nebyla účtována, a jednak i žalobcem zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 18 546,60 Kč, pokud žalobce zaplatil na tomto soudním poplatku 27 033 a soudem mu z tohoto zaplaceného soudního poplatku byla vrácena částka 8 486, 40 Kč.

16. Jedná-li se totiž o odvoláním žalobce napadené usnesení soudu prvního stupně (jeho výrok I.) o vrácení části soudního poplatku žalobci, odvolací soud shledal toto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, proto jej podle § 219 o.s.ř. výrokem I. tohoto usnesení potvrdil.

17. I podle závěru odvolacího soudu totiž peněžitý předmět řízení, o němž rozhodoval soud prvního stupně svým rozsudkem pro zmeškání k datu jeho rozhodnutí, představoval na splatném příslušenství pohledávky, coby samostatném předmětu řízení, částku 328 481,29 Kč. Z tohoto předmětu řízení tak činí soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 16 425 Kč. Zaplatil-li na tomto soudním poplatku žalobce 27 033 Kč, vznikl na tomto soudním poplatku přeplatek 10 608 Kč. Pro účely vrácení části soudního poplatku žalobci dle § 10 odst. 3, § 6a odst. 3 z.č. 549/1991 Sb. tak bylo namístě, aby si soud ponechal z tohoto přeplatku částku 20%, tj. částku 2 121,60 Kč, což tak znamená, že náklad žalobce na tomto jím zaplaceném soudním poplatku představuje částku 18 546,60 Kč. Potud tak rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení části soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení žalobci v jeho výroku I. není namístě ničeho vytknout, ostatně sám žalobce nakonec s touto výší mu vráceného soudního poplatku byl spokojen, podával-li své odvolání proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně čistě jen z procesní opatrnosti ve vztahu k rozhodování soudu o nákladech řízení mezi účastníky.

18. Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů v záhlaví označený rozsudek pro zmeškání soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

19. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že podle výsledku odvolacího řízení, jehož předmětem byla ve své podstatě otázka náhrady nákladů řízení, měl žalobce plný úspěch a má tak proti žalovanému právo i na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto odvolacího řízení.

20. Tyto náklady odvolacího řízení úspěšného žalobce jsou pak tvořeny odměnou advokáta žalobce, vypočtenou podle § 6 a § 7 advokátního tarifu z tarifní hodnoty, jež představuje částku, kterou žalobkyně požadovala na náhradě nákladů řízení, a to v souvislosti s 1 úkonem právní služby (§ 11 odst. 2 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb., pokud nešlo o rozhodnutí ve věci samé), tj. ve výši 750 Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů advokáta žalobce 450 Kč. Celkem tak jde na nákladech odvolacího řízení úspěšného žalobce o částku 1 200 Kč, kdy není doloženo, ostatně ani tvrzeno, že by advokát žalobce byl plátcem DPH.