o odvoláních žalobkyně a žalované [jméno] [příjmení] proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 13. srpna 2019, č. j. 13 C 104/2017-429,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalovaná [jméno] [příjmení] není dědičkou po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřel [datum], ze závěti tohoto zůstavitele ze dne [datum] (výrok I.). Dále soud prvního stupně tímto rozsudkem (výrokem II.) uložil žalované [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 51 068 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. tohoto rozsudku uložil soud prvního stupně žalované [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k rukám právní zástupkyně těchto žalovaných náklady řízení ve výši 26 015 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně výroky IV. a V. tohoto rozsudku rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení státu, a to tak, že žalované [jméno] [příjmení] uložil povinnost zaplatit žalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k rukám ČR – Okresního soudu v Příbrami - náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení, a žalované [jméno] [příjmení] uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami – náhradu nákladů řízení 15 276,04 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobkyně byla podána důvodně. [příjmení] skutečností bylo v dané věci to, že zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], zanechal čtyři zákonné dědice, a to manželku, [jméno] [příjmení], a 3 dcery, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], současně zanechal i své pořízení pro případ smrti, označené jako závěť, datované [datum], ve kterém uvedl toto:„ [adresa] v [obec] odkazuji dceři [jméno]“, v pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] vznikl skutkový spor o dědické právo po tomto zůstaviteli, v důsledku čehož notář, jako pověřený soudní komisař, odkázal žalobkyni [jméno] [příjmení] a žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na podání sporné žaloby proti [jméno] [příjmení] na popření dědického práva [jméno] [příjmení] po zůstaviteli [jméno] [příjmení] ze závěti tohoto zůstavitele ze dne [datum] (právní moc [datum]), žalobkyně podala tuto spornou žalobu k soudu včas ([datum]) proti [jméno] [příjmení] a následně i proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které samy tuto žalobu k soudu nepodaly, aby tak okruh účastníků tohoto sporného řízení byl stejný, jako je okruh účastníků pozůstalostního řízení po zůstaviteli. Pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak jedná se o zvláštní typ určovací žaloby, u níž naléhavý právní zájem žalobkyně vyplývá přímo z právního předpisu, žalobkyně tak není povinna tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na jí požadovaném popření dědického práva [jméno] [příjmení] po zůstaviteli z konkrétní závěti zůstavitele. Přestože žalobkyně a žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] napadly posuzovanou závěť zůstavitele i co do její pravosti tou svojí námitkou, že listina nebyla psána vlastní rukou zůstavitele a nebyla zůstavitelem vlastní rukou podepsána, tak v situaci, kdy byla vůči této závěti (její platnosti) ze strany žalobkyně a žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vznesena i námitka, týkající se její neplatnosti, v souvislosti s tím, že k rozhodnému datu, tedy [datum], nebyl zůstavitel, vzhledem ke svému zdravotnímu (duševnímu) stavu, způsobilý právně jednat pro přítomnost duševní poruchy, zabýval se přednostně otázkou platnosti této závěti před zkoumáním její pravosti, přičemž za ztěžejní považoval provedený důkaz znaleckým posudkem znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]., v němž tento znalec vyslovil závěr (odborný), svědčící s dostatečnou mírou pravděpodobnosti o tom, že zůstavitel k datu [datum] měl takový svůj zdravotní (duševní) stav, v němž nebyl schopen chápat smysl právního jednání, jímž je sepis závěti, protože k tomuto datu trpěl duševní poruchou, a to multiinfarktovou demencí, kdy se jedná o onemocnění trvalé, nevratné, postihující globálně cévní systém organismu člověka, tato demence byla k rozhodnému datu u zůstavitele přítomna v mírném až středně těžkém stupni, počátek této demence u zůstavitele stanovil k přelomu let 2013 a 2014, přičemž tyto své odborné závěry tento znalec při jednání soudu zcela přesvědčivě a hodnověrně zdůvodnil. Byl-li pak ve věci proveden důkaz i dalším znaleckým posudkem soudního znalce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak i ten dospěl ve svých odborných závěrech k závěru, že zůstavitel k rozhodnému datu trpěl demencí, avšak podle jeho názoru jen v mírné formě, která jej nediskvalifikovala z právního jednání, kterým je sepis a podepsání závěti. Při svém osobním slyšení před soudem tento znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] své odborné (odlišné) závěry přesvědčivě neobhájil. Důvod pro zpracování revizního znaleckého posudku neshledal za situace, kdy pro něj byl přesvědčivý znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Vzhledem k tomuto závěru o neplatnosti zkoumané závěti z hlediska § 581 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, nečinil již v řízení další dokazování, vztahující se k pravosti této listiny (závěti), sám o sobě totiž tento závěr postačoval k tomu, aby bylo žalobě žalobkyně vyhověno. Podle výsledku řízení pak rozhodl o povinnosti žalované [jméno] [příjmení] hradit náklady řízení úspěšné žalobkyně a i žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i o povinnosti žalované [jméno] [příjmení] hradit státu vzniklé náklady řízení.

3. Včasná odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podaly, prostřednictvím svých zástupců, žalovaná [jméno] [příjmení] (tato napadla rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím věcném výroku I.) a žalobkyně (tato napadla rozsudek soudu prvního stupně výlučně jenom v nákladových výrocích, jež se týkají její osoby).

4. Žalovaná [jméno] [příjmení] v důvodech svého odvolání vytýká soudu prvního stupně neúplné zjištění rozhodného skutkového stavu věci v situaci, kdy nebylo vyhověno jejímu návrhu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za té situace, kdy jsou k dispozici dva odlišné odborné závěry znalců a soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí neuvedl žádný skutečně přesvědčivý argument, pro který se rozhodl tzv. více důvěřovat znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a nikoliv znaleckému posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud přitom nemá odborné znalosti k tomu, aby tuto odbornou otázku sám mohl posoudit. Zamítnutí provedení tohoto důkazu jen s odkazy na výslechy svědků či účastníků, tedy laiků v oboru psychiatrie, je tak nedostatečné, nelogické zdůvodnění. Z jejího pohledu tak důkazní situace v posuzované věci neskýtá prostor k posouzení zkoumané závěti zůstavitele, jako neplatné, kdy zásadní je v dané věci odborný závěr lékaře - psychiatra, jenž by vypovídal o tom, zda duševní stav zůstavitele k datu pořízení zkoumané závěti s dostatečnou mírou pravděpodobnosti vylučoval či nevylučoval jeho kompetenci k tomu, aby platně toto právní jednání učinil. Závěr o tom, že zdravotní stav zůstavitele byl nepříznivý pro přítomnost duševní poruchy, způsobující jeho neschopnost právně jednat, tedy i pořídit závěť, by přitom musel být učiněn znalcem s vysokou mírou pravděpodobnosti. O takovou situaci se zde ale nejedná, pokud dva znalecké posudky z příslušného lékařského oboru, které byly v této věci podány, si ve svých odborných závěrech k této otázce odporují, když jeden znalec dospívá k odbornému závěru, že shromážděné podklady o zdravotním stavu zůstavitele jsou dostatečné pro učinění odborného závěru s vysokou mírou pravděpodobnosti o tom, že k datu pořízení zkoumané závěti trpěl zůstavitel závažným duševním onemocněním, v důsledku kterého byly k posuzovanému datu jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti zásadně postiženy, a naopak druhý znalec dospívá k odbornému závěru, že pro neexistenci relevantních podkladů není možné přijmout závěr s vysokou mírou pravděpodobnosti o nezpůsobilosti zůstavitele k rozhodnému datu pro přítomnost duševní poruchy k pořízení právního jednání, jímž je závěť. Proto bez provedení revizního ústavního znaleckého posudku za této situace nelze rozhodný skutkový stav v této věci zjistit a právně zhodnotit. Poukazuje pak dále na to, že obecně vzato je zapotřebí provádět výklad závěti konkrétního zůstavitele spíše ve prospěch platnosti takového právního jednání. Navrhla tak napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně v důvodech svého odvolání, kterým napadla samostatně nákladový výrok rozsudku soudu prvního sutpně, jež se vztahují k její osobě, poukazuje na to, že tarifní hodnota předmětu daného sporu o dědické právo po zůstaviteli je zjistitelná ze znaleckého posudku, který byl vypracován pro účely pozůstalostního řízení zůstavitele. Došlo tak z jejího pohledu k porušení práva na spravedlivý proces, pokud jí, jako úspěšné žalobkyni, v rámci rozhodování soudu o nákladech řízení mezi účastníky nebyla soudem vypočítávána odměna jejího advokáta z hodnoty nemovitého majetku zůstavitele, který je předmětem sporu. Podle jejího přesvědčení by tak výše nákladů řízení, které by jí měla být povinna zaplatit žalovaná [jméno] [příjmení], měla činit částku 198 688 Kč.

6. Pokud pak jde o věcné odvolání žalované [jméno] [příjmení], žalobkyně se vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné, navrhla jeho potvrzení.

7. V situaci, kdy žalovaná [jméno] [příjmení] v průběhu odvolacího řízení ([datum]) zemřela, jmenoval odvolací soud neznámým dědicům této žalované [jméno] [příjmení] opatrovníka, a to v osobě advokáta, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [obec a číslo] (usnesením Krajského soudu v Praze z 19. října 2021, č. j. 24 Co 38/2020-600).

8. Neznámí dědicové po žalované [jméno] [příjmení] se pak k odvolání žalované [jméno] [příjmení] vyjádřili, prostřednictvím opatrovníka, tak, že s ním nesouhlasí, navrhli potvrzení, jako věcně správného, napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

9. Žalovaná [jméno] [příjmení] se k odvolání žalované [jméno] [příjmení], prostřednictvím své právní zástupkyně, vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalované [jméno] [příjmení] a žalobkyně jsou podána včas, jedná se o odvolání, která podávají oprávněné osoby, o odvolání přípustná, přezkoumal odvoláními žalované [jméno] [příjmení] a žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a poté, co za podmínek § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování ústavním revizním znaleckým posudkem, výslechem zástupce znaleckého kolektivu, zpracovatele ústavního revizního znaleckého posudku, zopakováním výslechů dvou svědků z řízení před soudem prvního stupně, přistoupil z důvodu § 219a odst. 2 o. s. ř. podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ke zrušení odvoláními odvolatelek napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně a k vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kdy ke zjištění rozhodného skutkového stavu věci je třeba provést další navržené dokazování, jež svým rozsahem přesahuje rámec odvolacího řízení.

11. Týká-li se řešení vzniklého skutkového sporu o dědické právo v úvahu přecházejících čtyř zákonných dědiců zůstavitele [jméno] [příjmení], jimiž jsou jeho manželka a tři dcery, kdy manželka zůstavitele a dvě dcery zůstavitele, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zpochybnily svými tvrzeními v pozůstalostním a i v tomto sporném řízení jak platnost, tak i pravost do pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele dcerou zůstavitele, [jméno] [příjmení], předložené listiny s datem [datum], jako holografní závěti zůstavitele, svědčící ve prospěch dědického práva [jméno] [příjmení], jde-li o konkrétní nemovitý majetek zůstavitele v obci a k. ú. [obec], konkrétně pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] v KN u KÚ pro [územní celek], KP [okres], konkrétně o tom, že zůstavitel v době pořízení této závěti z důvodu svého nepříznivého zdravotního (duševního) stavu nemohl závětí o svém majetku pořídit, protože již v té době trpěl duševní poruchou trvalého charakteru, která jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti ovlivňovala natolik, že nebyl právně způsobilý tohoto právního jednání, a o tom, že tuto listinu nesepsal a nepodepsal vlastnoručně sám zůstavitel, lze k tomuto v obecné rovině v důvodech tohoto rozhodnutí odvolacím soudem zkonstatovat, že po procesněprávní i hmotněprávní stránce v poměrech dědického práva podle z. č. 292/2013 Sb., dále jen z. ř. s., a OZ platí to, že, jsou-li mezi v úvahu přicházejícími dědici konkrétního zůstavitele sporné skutkové okolnosti, na nichž závisí rozhodnutí o dědickém právu po konkrétním zůstaviteli, tak pozůstalostní soud nemá z procesního hlediska dánu žádnou možnost objasňovat tyto sporné skutečnosti dokazováním a pokud se mu nepodaří tento skutkový spor o dědické právo vyřešit dohodou, v důsledku níž by tento spor zcela odpadl, vydá v pozůstalostním řízení usnesení, jímž odkáže toho z v úvahu přicházejících dědiců zůstavitele, jehož dědické právo (právní důvod dědění) po zůstaviteli se jeví být se zřetelem k okolnostem případu jako„ nejslabší“, aby své dědické právo uplatnil u soudu žalobou ve sporném řízení (§ 1672 OZ, § 176 z. ř. s.), i nadále je tak z tohoto důvodu k této problematice využitelná dosavadní soudní judikatura, která v poměrech dřívější procesněprávní a hmotněprávní úpravy dědického práva řešila to, zda žaloba, podaná k soudu ve sporném řízení ve smyslu § 175k odst. 2 o. s. ř. (nyní § 170 z. ř. s.) na základě odkazu účastníka dědického (nyní pozůstalostního) řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva) je či není určovací žalobou ve smyslu 80 o. s. ř. (dříve § 80 písm. c) o. s. ř.), a sice s tím závěrem, že se jedná o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž vyplývá naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení přímo z právního předpisu; žalobce proto není povinen tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení dědického práva po konkrétním zůstaviteli (srovnat lze k těmto závěrům např. důvody, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 940/2004). Potud tak odvolací soud shledává přijatý závěr soudu prvního stupně správným.

12. Soud prvního stupně dále zcela správně v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, že, podala-li žalobkyně svoji žalobu ke spornému soudu proti žalované [jméno] [příjmení] a později i proti již zemřelé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na podkladě usnesení pozůstalostního soudu, projednávajícího pozůstalost po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který zemřel [datum] (usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. března 2017, č. j. 25 D 26/2016-82, právní moc 25. 4. 2017) dne [datum], učinila tak včas, tj. ve lhůtě pozůstalostním soudem pro tento účel ve výše zmíněném odkazujícím usnesení jí stanovené, neuplatní se tak důsledky, uvedené v § 170 odst. 2 z. ř. s .

13. Dále je namístě v důvodech tohoto rozhodnutí uvést, že z pohledu odvolacího soudu nevznikají žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně v daném sporném řízení, bez ohledu na jí zvolenou formulaci žalobního petitu na podkladě odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele, požaduje popřít dědické právo žalované [jméno] [příjmení] po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který zemřel [datum] z holografní závěti zůstavitele s datem [datum], jíž do pozůstalostního řízení zůstavitele předložila [jméno] [příjmení], a spojuje tak s ní své dědické právo po zůstaviteli. Nejedná se tak o tu situace, kdy by žalobkyně požadovala v tomto řízení získání konečného soudního rozhodnutí o tom, že [jméno] [příjmení] není dědičkou po zůstaviteli z konkrétní závěti tohoto zůstavitele (takový požadavek by v tomto sporném řízení nebyl ze strany žalobkyně ani možný, neboť určení konkrétní osoby dědice je výlučně jen věcí pozůstalostního soudu a děje se tak v rámci pozůstalostního řízení, nikoliv ve sporném řízení, proto by k takovému určení nebyl na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem). Navíc, je-li toto rozhodnutí odvolacího soudu nakonec rozhodnutím zrušujícím o uplatněné žalobě žalobkyně, nepovažoval odvolací soud za účelné, aby formulačně pro toto své zrušující rozhodnutí žalobní petit žalobkyně upravoval tak, aby z něj bez jakýchkoliv pochybností bylo zřejmé to, že žalobkyni v tomto sporném civilním nalézacím řízení nejde o získání rozhodnutí soudu o tom, kdo je skutečně dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení]. Pro tuto úpravu žalobního petitu bude případně dán prostor v dalším řízení před soudem prvního stupně podle výsledků dále prováděného dokazování.

14. O rozhodném skutkovém stavu věci bylo mezi účastníky tohoto řízení ve své podstatně na podkladě obsahu pozůstalostního spisu zůstavitele [jméno] [příjmení], vedeného Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 25 D 26/2016, nesporné to, že zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum] jako ženatý s [jméno] [příjmení], toto manželství zůstavitel a [jméno] [příjmení] uzavírali v [anonymizováno] roku [rok] a toto jejich manželství k datu smrti zůstavitele trvalo, jednalo se o prvé manželství zůstavitele, z něhož se narodily tři děti, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Do pozůstalostního řízení po zůstaviteli byla [jméno] [příjmení] předložena listina, nadepsaná v záhlaví„ Závěť“, která je datována [datum]. Podle tvrzení [jméno] [příjmení] měla být napsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. V textu této listiny je uvedeno následující:„ dům [adresa] v [obec] odkazuji dceři [jméno]“. Mezi účastníky pozůstalostního řízení nebylo sporu o tom, že by touto listinou měla být dcera zůstavitele [jméno] [příjmení] povolána za dědičku zůstavitelem vymezeného majetku a nebylo mezi nimi ani sporu o výklad ustanovení závěti o rozsahu majetku, o němž je pořízeno (ohledně pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa] a pozemku parc. [číslo] v obci a k. ú. [obec], zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] v KN u KÚ pro [územní celek], KP [okres]). Všichni v úvahu přicházející zákonní dědicové zůstavitele po poučení o svém dědickém právu dědictví po zůstaviteli neodmítli a neuplatnili výhradu soupisu. Dcera zůstavitele, [jméno] [příjmení], prohlásila, že do pozůstalostního řízení zůstavitele jí předložená listina – závěť – s datem [datum] je pravou a platnou závětí zůstavitele, jíž ji zůstavitel povolal za dědičku konkrétního svého nemovitého majetku. Manželka zůstavitele a dcery zůstavitele, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zpochybnily platnost této závěti tvrzením o tom, že v době pořízení této listiny zůstavitel z důvodu svého nepříznivého zdravotního (duševního) stavu nemohl o svém majetku závětí pořídit, kdy trpěl duševní poruchou, která jej činila neschopným právně jednat a zpochybnily rovněž i pravost této listiny tvrzením o tom, že tato listina písmem a podpisem nepochází vlastnoručně od zůstavitele (s tímto druhým tvrzením o nedostatku pravosti listiny přišly pozůstalá manželka a dvě dcery zůstavitele v průběhu sporného řízení, v pozůstalostním řízení původně tuto námitku neuplatnily). Za této situace pozůstalostní soud vydal usnesení (29. března 2017, č. j. 25 D 26/2016-82, právní moc 25. 4. 2017), jímž odkázal [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na podání sporné žaloby k soudu (Okresnímu soudu v Příbrami), v níž uplatní své dědické právo po zůstaviteli žalobou proti [jméno] [příjmení] na určení, že [jméno] [příjmení] není dědičkou zůstavitele z holografní závěti s datem [datum]. V souvislosti s podáním sporné žaloby je pak dané pozůstalostní řízení zůstavitele přerušeno s právní mocí 11. 7. 2017 (usnesením Okresního soudu v Příbrami z 19. června 2017, č. j. 25 D 26/2016-100).

15. Jak z výše uvedeného nesporného skutkového stavu věci vyplývá, daný skutkový spor o dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení] mezi závětní dědičkou [jméno] [příjmení] a zákonnými dědičkami [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (dnes neznámými dědici po [jméno] [příjmení], která v průběhu odvolacího řízení zemřela, jež jsou zastoupeni v tomto řízení jim jmenovaným soudem opatrovníkem) a [jméno] [příjmení] při existenci listiny - holografní závěti - svědčící ohledně konkrétního nemovitého majetku ve prospěch dědického práva po zůstaviteli [jméno] [příjmení] vznikl k skutkově sporným otázkám jak platnosti, tak i pravosti do pozůstalostního řízení zůstavitele [jméno] [příjmení] předložené holografní závěti s datem [datum], konkrétně k tomu, zda tento zůstavitel v době pořízení této listiny byl plně způsobilý právně jednat v souvislosti se svým zdravotním (duševním) stavem a zda tato listina, co do písma a podpisu, pochází od zůstavitele (zda tuto listinu zůstavitel vlastnoručně sepsal a podepsal).

16. Jak správně konstatoval soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, bylo-li v projednávané věci zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřel [datum], pak platí, že při dědění po tomto zůstaviteli se použije hmotné i procesní dědické právo, platné v den jeho smrti, tj. OZ.; za platnou se pak považuje závěť zůstavitele, jestliže vyhovuje právním předpisům, platným v době jejího pořízení, v tomto případě OZ, posuzuje-li se závěť zůstavitele s datem [datum].

17. Podle § 581 OZ, není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby, jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

18. Podle § 1533 OZ, kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

19. Z obecného hlediska platí, že případný závěr o neplatnosti právního jednání konkrétní osoby ve smyslu § 581 OZ nezbytně předpokládá to, že bude po skutkové stránce bezpečně zjištěno, že subjekt právního jednání buď nedokáže posoudit následky svého právního jednání, nebo toto právní jednání ovládnout, popřípadě i obojí.

20. Pod duševní poruchou se pak rozumí i přechodná duševní porucha, vylučující u jednající osoby možnost posoudit následky svého právního jednání či své právní jednání ovládnout. Jedná se z tohoto důvodu vždy o absolutní neplatnost právního jednání, k níž je soud povinen při svém rozhodování přihlížet i z úřední povinnosti.

21. V tomto ohledu tedy pro možný závěr soudu o absolutní neplatnosti posuzovaného právního jednání, které zůstavitel měl učinit v holografní formě, jde-li o jeho poslední pořízení pro případ smrti (závěť) ve prospěch dědického práva své dcery [jméno] [příjmení] ohledně konkrétního nemovitého majetku v k. ú. [obec], [územní celek] s datem [datum], předložené do pozůstalostního řízení zůstavitele [jméno] [příjmení], nebylo nikterak významné to zjištění, že zůstavitel nebyl v době, kdy měl toto právní jednání učinit, rozhodnutím soudu omezen ve svéprávnosti. Potud shledává odvolací soud posouzení věci soudem prvního stupně správným.

22. Odvolací soud se však na podkladě výsledků zopakovaného a doplněného dokazování v odvolacím řízení neztotožňuje v projednávané věci se závěrem soudu prvního stupně potud, že by posuzovaná listina, závěť zůstavitele, s datem [datum], jež je sepsána a podepsána ručně, byla absolutně neplatným právním jednáním zůstavitele pro rozpor s § 581 OZ, tedy v důsledku toho, že by toto právní jednání učinil zůstavitel jako osoba, jednající v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat.

23. Podle závěru odvolacího soudu totiž vyhodnocení zjištěného rozhodného skutkového stavu věci v souvislosti s doplněným a zopakovaným dokazováním v odvolacím řízení neumožňuje po skutkové stránce s dostatečnou mírou pravděpodobnosti uzavřít o tom, že by zůstavitel k datu sepisu zkoumané listiny ([datum]) jednal v duševní poruše, která by jej činila k tomuto právnímu jednání neschopným, protože nebyl schopen posoudit následky tohoto svého právního jednání nebo toto své právní jednání ovládnout, popř. i obojí.

24. Odvolací soud, vycházel-li z výsledků provedeného dokazování v řízení před soudem prvního stupně, zejména závěrů znaleckých posudků [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně výslechů těchto znalců, s přihlédnutím k v řízení provedeným svědeckým a účastnickým výpovědím, listinným důkazům, má, na rozdíl od soudu prvního stupně, za vzájemně rozporné závěry dvou znalců, kteří podali své posudky soudu v této věci, pokud tito dva znalci z příslušného oboru uzavřeli sice shodně o přítomnosti duševní poruchy, konkrétně demence, byť rozdílné povahy, u zůstavitele k datu [datum], avšak již se zásadně rozchází ve svých závěrech o stupni závažnosti této duševní poruchy u zůstavitele k posuzovanému datu a o jejím vlivu na zůstavitelovy ovládací a rozpoznávací schopnosti.

25. Samozřejmě v obecné rovině platí, že v situaci, když zůstavitel zemřel, nezbývá než činit potřebná zjištění o psychickém stavu zůstavitele na podkladě výslechů svědků a obsahu dostupné zdravotnické dokumentace zůstavitele. Takto oba znalci v projednávané věci postupovali, oba měli k dispozici jak zdravotní dokumentaci zůstavitele, tak i obsah soudního spisu, resp. výslechy svědků, účastníků, k důkazu provedené listiny, avšak rozešli se v tom svém hodnocení, zda jim dostupná zdravotnická dokumentace zůstavitele a v řízení soudem provedené dokazování pro jejich odborné závěry dostačuje, byť i nepochází přesně ze zkoumaného časového období, pro to, aby na jejím podkladě učinili s dostatečnou mírou pravděpodobnosti závěr o přítomnosti konkrétní duševní poruchy u zůstavitele ke zkoumanému datu ([datum]) a o jejím vlivu na právní jednání zůstavitele, jímž by pořídil o svém majetku pro případ své smrti závětí.

26. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] považoval tyto podklady z dostačující pro svůj odborný závěr o přítomnosti duševní poruchy multiinfarktové demence u zůstavitele k tomuto datu, jež k rozhodnému datu činila zůstavitele neschopným právně jednat. Oproti tomu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěl k odbornému závěru o přítomnosti demence u zůstavitele vaskulární etiologie s tíží demence mírnou, jež neumožňuje s dostatečnou mírou pravděpodobnosti na odkladě dostupné zdravotnické dokumentace zůstavitele a provedených důkazů v tomto řízení učinit závěr o tom, že by k rozhodnému datu zůstavitel nebyl schopen právně jednat, tedy nebyl schopen pořídit o svém majetku závětí.

27. Za této situace tak byl z pohledu odvolacího soudu dán důvod v dané sporné věci účastníků pro vypracování revizního ústavního znaleckého posudku pro účel odstranění rozporu v těchto odborných závěrech dvou znalců, kteří v dané věci podali své znalecké posudky v příslušném oboru, nemohly v dané věci k odstranění tohoto rozporu posloužit jen výpovědi svědků, účastníků za situace, kdy soud nedisponuje potřebnou lékařskou odborností k posouzení tohoto rozporu.

28. Potud tak odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně vadným a za podmínek § 213 odst. 4 o.s.ř. řízení doplnil o tento chybějící důkaz, který nechal vypracovat znaleckému ústavu, [anonymizována dvě slova] [část obce].

29. Podle podaných odborných závěrů tohoto písemného revizního ústavního znaleckého posudku, včetně výslechu zástupce znaleckého kolektivu, zpracovatele ústavního revizního znaleckého posudku, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přiklonil se tento znalecký ústav ke správnosti odborného závěru znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy shodně s ním uzavřel o přítomnosti demence u zůstavitele k datu [datum] vaskulární etiologie, avšak ve stupni poklesu ovládacích a rozpoznávacích schopností mírné, jež jej tak nečinila neschopným právně jednat, jde-li o pořízení o svém majetku pro případ smrti závětí. Zcela ve shodě se závěry znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] tento ústavní revizní znalecký posudek z příslušného oboru totiž uzavřel, že ve zdravotnické dokumentaci zůstavitele není dostatek podkladů pro to, aby se dalo s dostatečnou mírou jistoty uzavřít, že zůstavitel k posuzovanému datu nebyl schopen právně jednat, a to i při závěru o přítomnosti určité míry jeho demence, o níž bylo uzavřeno jen s ohledem na závěry jednoho náhodného testu MMSE, z něhož nelze automaticky vyvozovat závěr o tom, že by zůstavitel nebyl v posuzovaný den orientovaný. Oproti tomu ve zdravotnické dokumentaci zůstavitele, která byla k dispozici, diagnóza demence u zůstavitele lékařsky diagnostikována nikdy nebyla, zůstavitel se na psychiatrii neléčil, ze zdravotnické dokumentace zůstavitele, která je poměrně obsáhlá, jde-li o jeho somatická onemocnění, plyne, že v souvislosti s řešením celé řady jeho dalších onemocnění zkoumání jeho duševního stavu nebylo potřeba.

30. Tento revizní ústavní znalecký posudek tak podle závěru odvolacího soudu přesvědčivě přinesl závěr v tom smyslu, že ke zkoumanému datu zůstavitel netrpěl duševní poruchou, která by v době sepisu závěti způsobila vymizení jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností, či jejich podstatné snížení, pro závěr o diagnóze středně těžké demence, jak ji dovodil ve svém posudku znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení], stejně tak ani o dostatku relevantních informací ve zdravotnické dokumentace zůstavitele, či ve výpovědích svědků. Sama o sobě zjištěná tělesná onemocnění zůstavitele jej nečinila neschopným právně jednat. Závěry tohoto revizního ústavního znaleckého posudku tak vychází z obecného předpokladu duševního zdraví zůstavitele k rozhodnému datu, resp. z předpokladu, že i se zjištěnou u něj mírou postižení demencí (v mírné formě) jsou obecně vzato lidé schopni činit kvalifikované právní jednání, jakým je závěť, pro takový závěr, jaký přijal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] by bylo zapotřebí mít ve zdravotnické dokumentaci zůstavitele, popř. i ve výpovědích svědků, více relevantním podkladů pro to, aby bylo možno uzavřít, že zůstavitel k rozhodnému datu schopen právně jednat relevantně nebyl.

31. Pokud pak při svém výslechu zástupce znaleckého kolektivu - zpracovatele revizního ústavního znaleckého posudku - připustil možnost určitého zpřesnění svých odborných závěrů za předpokladu verifikace správnosti a pravdivosti údajů ve dvou lékařských dokumentech, založených na č. l. 87 spisu, pocházejících od praktických lékařů zůstavitele, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak, zopakoval-li odvolací soud výpovědi těchto svědků z řízení před soudem prvního stupně, tak uzavírá, že prostřednictvím těchto zopakovaných důkazů se verifikovat správnost a pravdivost obsahu těchto dvou listin nepodařilo a za této situace neshledal důvodným doplňování ústavního revizního znaleckého posudku. Bylo totiž zjištěno, že, bez ohledu na razítka a podpisu na těchto listinách, byla tou osobou, která jako lékař, podávala tyto zprávy, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která však, s ohledem na odstup času a svůj zdravotní stav, nebyla schopna věrohodně správnost a pravdivost obsahu těchto listin potvrdit. Navíc nelze ani zcela přehlédnout to, že tyto zprávy jeví určité rysy účelovosti, netvoří zdravotnickou dokumentaci zůstavitele tzv. v pravém slova smyslu, nelze je ani zcela jistě časově zřadit. Za této situace tak není žádnou chybou, pokud z těchto listin závěry ústavního revizního znaleckého posudku nevycházely, resp. vycházely, jako z podstatných, ze záznamů lékařů zůstavitele z celé řady jeho hospitalizací, včetně roku 2015, popsaných v ústavním revizním znaleckém posudku, kdy tito hodnotili zůstavitele jako osobu orientovanou, lucidní, spolupracující.

32. Tento zástupce znaleckého kolektivu - zpracovatele revizního ústavního znaleckého posudku – v rámci svého výslechu před odvolacím soudem tak pro odvolací soud přesvědčivě stvrdil odborné závěry, vyjádřené v písemně podaném ústavním revizním znaleckém posudku i s přihlédnutím k podaným svědeckým výpovědím, popř. výpovědím účastníků, vysvětlil-li, že v daném případě právě s ohledem na dostupnou zdravotnickou dokumentaci zůstavitele, v níž je dostatek relevantních podkladů, týká-li se jeho somatických onemocnění, avšak nedostatek relevantních podkladů, týká-li se jeho duševního stavu, pro to, aby bylo možno právě s potřebnou vysokou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že zůstavitel k rozhodnému datu nebyl schopen právně jednat, tedy nebyl schopen pořídit posuzovanou závěť. Bylo tedy pro odvolací soud přesvědčivě vysvěteleno tímto revizním znalcem to, že, je-li k dispozici znleckému ústavu poměrně bohatá zdravotnická dokumentace zůstavitele, ovšem ohledně duševního stavu zůstavitele je tato chudá, až na jeden náhodný test MMSE, jsou v ní naopak poznámky lékařů, kteří v rámci častých hospitalizací zůstavitele o zůstavitele pečovali, z nichž vyplývá, že z hlediska psychického stavu zůstavitele neshledali ničeho výjimečného, popisovali-li zůstavitele jako osobu orientovanou osobou, místem, prostředím, časem, lucidní, spolupracující, tak za této situace by případný odborný závěr znalce o tom, že zůstavitel nebyl k posuzovanému datu schopen právně jednat, byl z jeho strany jen ničím nepodloženou spekulací.

33. S přihlédnutím k v odvolacím řízení doplněnému a zopakovanému dokazování tak tedy odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, po skutkové i právní stránce přijal ten závěr, že výsledky provedeného dokazování ve vzájemných souvislostech neumožňují s dostatečně vysokou mírou pravděpodobnosti přijmout závěr o tom, že zůstavitel k datu [datum] jednal v duševní poruše, která jej činila neschopným právně jednat, a za této situace je tedy namístě argumentaci manželky zůstavitele, resp. neznámých dědiců manželky zůstavitele, a dvou dcer zůstavitele, tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o neplanosti právního jednání zůstavitele, jímž pořídil zkoumanou listinu (závětˇ), jež by způsobila absolutní neplatnost tohoto právního jednání zůstavitele, odmítnout. Jinak řečeno, odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, po skutkové a právní stránce k této jejich námitce uzavírá, že tato námitka byla výsledky provedeného dokazování vyvrácena a lze tak zkonstatovat, že nebylo po skutkové stránce bezpečně zjištěno, že by zůstavitel v důsledku duševní poruchy nebyl schopen právně jednat k rozhodnému datu [datum].

34. Vzhledem k tomuto odlišnému závěru odvolacího soudu je potřeba pro věcné rozhodnutí soudu o uplatněné žalobě žalobkyně po skutkové i právní stránce dále vyřešit (což nebylo pro soud prvního stupně, vzhledem k odlišnému skutkovému i právnímu názoru, významné) i to, zda do pozůstalostního řízení zůstavitele jeho dcerou [jméno] [příjmení] předložená listina (závěť) s datem [datum] z hlediska svého textu i podpisu vlastnoručně pochází od zůstavitele. K tomuto bude potřeba vést v daném řízení po skutkové i právní stránce další dokazování, jež [jméno] [příjmení] navrhla v podobě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví.

35. Proto v té situaci, kdy k této námitce, vztahující se k pravosti zkoumané listiny, co do nedostatku pravosti písma a podpisu zůstavitele, soud prvního stupně neprováděl v řízení žádné dokazování, přičemž z pohledu ustanovení § 1533 OZ se vyžaduje, aby holografní závěť zůstavitele v celém svém obsahu napsal vlastní rukou sám její pořizovatel také ji i vlastní rukou sám podepsal, odvolací soud s využitím § 221 odst. 1 písm. a), z důvodu § 219a odst. 2 o. s. ř., odvoláním odvolatelek napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

36. V dalším řízení tak na soudu prvního stupně bude, aby se po skutkové i právní stránce této věci zabýval dále i námitkou pozůstalé manželky, resp. aktuálně neznámých dědiců pozůstalé manželky, a pozůstalých dcer (žalobkyně a žalované [jméno] [příjmení]), týkající se toho, že zkoumanou listinu zůstavitel vlastní rukou nenapsal a vlastní rukou nepodepsal. K této otázce je pak odvolacím soudem poukazováno na to, že, je-li zkoumaná listina, z níž žalovaná [jméno] [příjmení] odvozuje své dědické právo po zůstaviteli, soukromou listinou, tak v situaci, že zde existuje námitka, popírající pravost této listiny, leží povinnost tvrzení a důkazní na [jméno] [příjmení], která z této listiny své dědické právo po zůstaviteli odvozuje. Primárně tak od této osoby bude třeba žádat v dané věci relevantní srovnávací materiály pro účely provedení dokazování navrženým již znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, což samozřejmě nezbavuje ostatní účastníky řízení té možnosti, aby sami předkládali relevantní podklady ke zkoumání písma a podpisu zůstavitele tímto znalcem. Podle výsledku tohoto dokazování pak případně na adresu [jméno] [příjmení] bude namístě realizovat soudem poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. V rámci dalšího řízení před soudem prvního stupně, s ohledem na výše uvedené důvody, bude pak namístě zabývat se i formulační úpravou žalobního petitu žalobkyně.

37. O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval ve vztahu účastníků či ve vztahu k nákladům řízení státu, neboť o těchto nákladech včetně nákladů tohoto odvolacího řízení, rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).