o zaplacení 35 090 Kč s příslušenstvím,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl (zcela) žalobu žalobce, jíž se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 35 090 Kč s 27,28% úrokem ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení 14,75% ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení. Výrokem II. rozsudku pak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. K důvodům svého rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobě žalobce nelze vyhovět, neboť žalobce neunesl své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo, coby podnikatel, požádal žalobce o úvěr a kdo podepsal smlouvu o úvěru tvrzeného obsahu ze strany žalobce. Předložená žalobcem smlouva o úvěru není ze strany žalovaného podepsána. U jména žalovaného jsou v této smlouvě sice mj. uvedeny informace o telefonním čísle žalovaného, čísle jeho občanského průkazu či e-mailové adrese, popř. čísle bankovního účtu, ovšem toto vyhotovení smlouvy vytvořil sám žalobce. Tedy sama o sobě tato listina bez dalšího spolehlivě neprokazuje, že celý žalobcem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu popsaný kontraktační proces uzavření posuzované úvěrové smlouvy vedl s žalobcem právě žalovaný. Žalobcem předložená potvrzení o provedených bezhotovostních bankovních transakcích pocházejí výlučně z banky žalobce, mohou dokladovat odeslání či obdržení finančních prostředků žalobcem, nejsou však již bez dalšího způsobilé prokázat to, kdo je majitelem bankovního účtu, ze kterého byla na bankovní účet žalobce převedena částka 1 Kč, na nějž byla žalobcem bezhotovostně zaplacena částka 27 500 Kč (dne 5. 2. 2024). Za této situace, s ohledem na žalobcem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu přednesená tvrzení a k tomuto jím předložené listiny, nebylo shledáno opodstatněným vydání elektronického platebního rozkazu soudem, bylo nařízeno soudní jednání, při kterém měl soud v úmyslu přítomného žalobce poučit o nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k procesu uzavírání posuzované úvěrové smlouvy, jakož i ke skutečnosti, zda se žalovanému do jeho dispozice kdy dostala částka 27 500 Kč, kterou bezhotovostně zaplatil dne 5.2. 2024 žalobce ze svého bankovního účtu, vedeného u [č. účtu], na bankovní účet, vedený u [právnická osoba]. Při tomto jednání, které bylo soudem nařízeno, tedy byly předpokládány soudem procesní kroky k tomu, aby žalobce po poučení soudu doplnil svá tvrzení o způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným s konkrétní jeho identifikací a jejím obsahu a, aby označil i potřebné důkazy k těmto tvrzením, včetně otázky majitele bankovního účtu, vedeného u [právnická osoba]., na který žalobce poukázal dne 5. 2. 2024 bezhotovostně částku 27 500 Kč ze svého bankovního účtu. V té procesní situaci, kdy se žalobce, ani jeho právní zástupce, k tomuto jednání soudu nedostavil, byť byli k tomuto jednání soudem řádně a včas předvoláni (14. 8. 2024), z účasti u jednání se právní zástupce žalobce omluvil, souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti, zbavil se žalobce možnosti být ze strany soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nebyl důvod v této souvislosti jednání odročovat a je tak namístě uzavřít na základě závěru o neunesení břemene tvrzení a důkazního ze strany žalobce o nedůvodnosti žaloby žalobce, kdy žalobce musí nést procesní následek své nečinnosti. Uzavřel tak tedy soud prvního stupně, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo si u žalobce podal žádost o úvěr a vedl kontraktační jednání se žalobcem a uzavřel se žalobcem smlouvu tvrzeného žalobcem obsahu, v důsledku čehož nebylo možné právně uzavřít o tom, že by mezi účastníky vznikl smluvní vztah, na jehož podkladě by žalobce mohl po žalovaném žádat peněžité plnění, jež je předmětem tohoto řízení. Uplatněný nárok žalobce pak nebylo možno právně vyhodnotit ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v řízeni žalobcem předložené listiny neprokazují, že by žalovaný byl majitelem bankovního účtu [právnická osoba], na který žalobce bezhotovostně poukázal 5.2.2024 peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč ze svého účtu u [č. účtu], toto totiž nelze mít za prokázané výlučně jen z potvrzení o provedení bezhotovostní transakce z 5. 2. 2024, které vystavila [právnická osoba]. Toto potvrzení potvrzuje výlučně jen tu skutečnost, že žalobce zadal k převodu ze svého bankovního účtu platbu v konkrétní výši, konkrétního dne, na konkrétní účet, což ale samo o sobě ještě nedokazuje, že se tyto peněžní prostředky dostaly do dispozice žalovaného, resp., že majitelem bankovního účtu, na který byly peněžní prostředky žalobcem z jeho bankovního účtu poukázány, je, resp. byl, právě žalovaný. I k této záležitosti byl soud připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř. při nařízeném jednání a vyzvat jej k doplnění důkazních návrhů. Pokud se však k tomuto jednání žalobce, ani jeho právní zástupce, nedostavili, tak, tíží-li i v tomto ohledu žalobce povinnost důkazní, je namístě uzavřít o procesním následku v podobě závěru o neunesení důkazního břemene žalobcem, tj. nebylo možno uzavřít, že bylo v dané věci prokázáno vzniklé obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobce. Za této situace pak nebylo možné nárok žalobce posoudit podle zákonného ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“). Žaloba žalobce tak byla zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

3. Včasné a přípustné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobce bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K důvodům namítá, že ze svého pohledu v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl veškerá potřebná tvrzení a důkazní návrhy ohledně podpisu smlouvy o úvěru a jejího uzavření v elektronické podobě, prostřednictvím samostatného zprostředkovatele [jméno FO], který ověřoval osobu žalovaného, přičemž byla dodržena písemná forma smlouvy o úvěru dle § 562 o. z., kdy úhradou verifikační platby pod variabilním symbolem smlouvy o úvěru na účet žalobce došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi ním a žalovaným. Všechny potřebné údaje měl žalovaný v individuální své schránce zákazníka na konkrétní internetové adrese, kam se mohl připojit přes své individuální přístupové heslo a jméno. Svou vůli akceptovat návrh na uzavření smlouvy přitom žalovaný dal najevo zasláním tzv. verifikační platby 1 Kč. Tento úvěr pak byl žalovaným načerpán částkou 27 500 Kč. O tomto byl předložen doklad. Měl-li soud pochybnosti o tom, kdo je majitelem bankovního účtu u [právnická osoba], ze kterého a na který byla ve prospěch žalobce a k tíži žalobce provedena částka 1 Kč a 27 500 Kč na bankovní účet, vedený u [Anonymizováno], a. s., měl si sám učinit dotaz na tuto banku [právnická osoba]., případně mohl provést dotaz, resp. výslech, na svědka [jméno FO], který působil, jako samostatný zprostředkovatel tohoto úvěru. Z jeho pohledu tak smluvní vztah mezi účastníky byl řádně a platně uzavřen, s konkrétním obsahem, žalovanému tak vznikla smluvní platební povinnost, nejméně mu ale vznikla platební povinnost z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soudu odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

7. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal odvolání odvolatele v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání, ač řádně a včas předvolání, nedostavili. Právní zástupce žalobce se z účasti u jednání odvolacího soudu omluvil. Vycházel tak z obsahu spisu a z provedených důkazů.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3) o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Jde-li o zjištění rozhodného skutkového stavu věci, odvolací soud shledává, že soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl potřebné dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, tyto uvedl v důvodech svého rozhodnutí, odvolací soud z nich bez dalšího vychází a pro stručnost důvodů tohoto svého rozhodnutí na ně odkazuje.

10. Podle § 559 o. z., každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve formě volby omezen ujednáním nebo zákonem.

11. Podle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání, učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Z hlediska závěrů, vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 1835/2013, je osoba spotřebitele vymezována jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby, tj. ve smyslu spotřeby, tedy nikoliv opakovaně za úplatu, tedy pro posouzení otázky, zda fyzická osoba, uzavírající smlouvu, je v postavení spotřebitele či nikoli, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu.

16. V projednávané věci, z hlediska tvrzení samotného žalobce, s nimiž přišel do tohoto řízení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a které žalovaný nikterak nerozporoval, žalobce navazoval smluvní vztah se žalovaným, coby podnikatelem, smlouvou o podnikatelském úvěru.

17. Nejedná se tak v posuzovaném případě i z pohledu odvolacího soudu o spotřebitelský vztah z hlediska § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., v němž by se mělo, pokud jde o osobu žalovaného, tomuto dostat zvláštní (další) právní ochrany, a za té situace, že všechny rozhodné skutečnosti nastaly za účinnosti o. z., soud prvního stupně správně uzavřel, že posuzovaný vztah mezi účastníky je namístě posuzovat podle o. z.

18. Pro smlouvu o úvěru není předepsána v o. z. povinně písemná forma, nejedná-li se o spotřebitelský úvěr. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je pak ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou mu částku vrátit a zaplatit úrok. Úvěrovaný se stává dlužníkem teprve, když úvěr načerpá a má povinnost jej vrátit a zaplatit úroky.

19. Obecně platí, že smlouva, jako typicky dvoustranné právní jednání, vzniká ze dvou jednostranných, vzájemně adresovaných právních jednání dvou různých stran, přičemž prvním jednostranným jednáním je návrh na uzavření smlouvy, tedy projev vůle, kterým navrhovatel nabízí přijímajícímu, aby s ním uzavřel smlouvu o obsahu, uvedeném v nabídce. To stejné pak platí i o přijetí návrhu, tedy akceptaci, přičemž mezi jednajícími musí dojít ke smluvnímu konsensu.

20. V posuzovaném případě, jak správně konstatoval soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů lze uzavřít toliko o tom, že žalobce navrhl žalovanému uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru, přičemž ve svých všeobecných obchodních podmínkách vymezil okamžik uzavření takové smlouvy. Netvrdil však již dále, a především toto ani nikterak nedoložil, že by žalovaný tento návrh na uzavření smlouvy přijal a projevil s doručenou mu nabídkou svůj souhlas. Za této situace je pak třeba plně souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru vůbec nevznikla.

21. Argumentuje-li žalobce ve svém odvolání potřebou provádění dalšího dokazování, tak je třeba odvolacím soudem zkonstatovat, opět plně v souladu se soudem prvního stupně, že ze samotných tvrzení žalobce a ani z žalobcem předložených důkazů v řízení před soudem prvního stupně nebylo možné kladně o kontraktačním procesu ve vztahu k posuzované smlouvě o úvěru s konkrétním obsahem konkrétních osob ničeho kladně uzavřít, pokud sám žalobce neposkytl soudu svými tvrzeními a předloženými důkazy tuto možnost. Nelze totiž z těchto jeho tvrzení a předložených důkazů kladně uzavřít o tom, že žalovanému došel do jeho dispozice konkrétní návrh žalobce na uzavření smlouvy o úvěru a o jeho plné akceptaci žalovaným, proto soud prvního stupně zcela správně postupoval procesně v tomto řízení tak, že nařídil jednání, k němuž účastníky řádně a včas předvolal, aby při něm mohl zrealizovat své poučovací povinnosti k tomuto svému závěru. Za té situace, že se účastníci, ač řádně a včas předvolání, nedostavili k tomuto soudnímu jednání, nemohl soud prvního stupně při tomto jednání zrealizovat svoji zákonnou poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. a za této situace tak byl zcela namístě ten jeho postup, že provedl důkazy, které dosud žalobce soudu předložil, po jejichž vyhodnocení neměl dán důvod k tomu jednání odročovat za účelem dalšího provádění dokazování, ostatně ani toto nebylo relevantně žalobcem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu navrženo, a uzavřel o nedůvodnosti žaloby žalobce na zaplacení peněžitého plnění mu žalovaným z titulu uzavření konkrétního smluvního vztahu mezi účastníky na základě závěru o tom, že žalobce tzv. nedostál své procesní povinnosti tvrzení a důkazní a za této situace nemůže být v tomto sporu s uplatněným požadavkem na zaplacení mu peněžitého plnění s přísl. žalovaným z titulu smlouvy úspěšný.

22. Potud tak nelze úvahám a postupu soudu prvního stupně ničeho odvolacím soudem vytknout.

23. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. I z pohledu odvolacího soudu, opět ve shodě se soudem prvního stupně, žalobce neposkytl soudu prvního stupně taková svá konkrétní tvrzení a důkazní návrhy, které by bez potřeby provést při jednání soudu na adresu žalobce procesní poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. umožnily soudu posoudit uplatněný nárok žalobcem z jiného právního důvodu, tj. z důvodu vydání bezdůvodného obohacení.

25. Jinak řečeno, žalobce sám svým procesním postupem zavinil to, že ani z tohoto titulu nebylo možno jeho žalobě na zaplacení peněžitého plnění vyhovět, byť i jen částečně.

26. Předpokladem vydání takto vyhovujícího rozhodnutí soudu totiž bezpodmínečně je to skutkové zjištění, že poskytnutým plněním vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení, v tomto případě vrácení poskytnutého peněžitého plnění.

27. I zde se odvolací soud plně shoduje se soudem prvního stupně v tom závěru, že žalobce sice v řízení tvrdil, že žalovanému bezhotovostně plnění ve výši 27 500 Kč ze svého bankovního účtu č. [č. účtu]., poskytl dne [datum], nicméně toto své tvrzení nikterak nedoložil, kdy k prokázání tohoto tvrzení i z pohledu odvolacího soudu nemůže samo o sobě posloužit potvrzení, předložené žalobcem od [Anonymizováno], a. s., tedy od banky, u níž má žalobce svůj bankovní účet konkrétního č., o tom, že dne [datum] odešla z bankovního účtu žalobce částka 27 500 Kč na jiný bankovní účet (v bance [právnická osoba]), pokud současně není doloženo i to, že tyto finanční prostředky na bankovní účet byly připsány a kdy a a kdo je majitelem tohoto bankovního účtu. Tyto skutečnosti ze žalobcem předloženého potvrzení o provedení transakce ze strany [Anonymizováno] z [datum] nevyplývají, nelze je dovodit ani z jiného žalobcem předloženého potvrzení o provedení bezhotovostní transakce z téhož dne od [Anonymizováno], a. s., jež opět svědčí výlučně jen o tom, že na bankovní účet konkrétního č. žalobce, který je veden u [Anonymizováno], a. s., dne [datum] byla připsána částka 1 Kč na základě bezhotovostního převodu z bankovního účtu č. [č. účtu] ([právnická osoba].), aniž by však z tohoto potvrzení jakkoliv vyplývalo to, kdo je majitelem tohoto bankovního účtu, z něhož částka 1 Kč byla na bankovní účet žalobce hrazena. Nezbytně tak bylo zapotřebí tato potvrzení doplnit informací o majiteli bankovního účtu, vedeného v [právnická osoba] Takový důkaz však žalobce v řízení před soudem prvního stupně nepředložil a ani jej nenavrhl. Ostatně žalobce v řízení před soudem prvního stupně nenavrhl ani výslech svědka [jméno FO], coby osoby, jež měla jednat v souvislosti s kontraktačním procesem s osobou žalovaného, pokud v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu takovýto výslech navržen nebyl, navrhováno zde bylo čestné prohlášení zaměstnance žalobce [jméno FO] bez toho, aby bylo tvrzeno to, o jakých skutečnostech v souvislosti s kontraktačním procesem by tato osoba mohla z vlastního poznání cokoliv soudu sama uvést.

28. V této souvislosti tak soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí zcela správně zkonstatoval, že nezbytně bylo zapotřebí pro případné vyhovění návrhu žalobce z titulu vydání bezdůvodného obohacení provést při jednání soudu poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž této možnosti být takto poučen se žalobce sám vzdal, pokud se k jednání, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Z tohoto pohledu tak opět soud právního stupně správně uzavřel, že z hlediska ustanovení § 2991 o. z. nelze žalobě žalobce vyhovět ani ohledně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 27 500 Kč.

29. Přichází-li pak žalobce s potřebnými tvrzeními a důkazními návrhy až v odvolacím řízení v rámci jím podaného odvolání proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně, pak tak činí již nepřípustným způsobem, v rozporu s principem neúplné apelace v odvolacím řízení, kdy se nejedná o žádnou z výjimek, uvedených v § 205a o. s. ř. Poučení dle § 119a o. s. ř. před skončením jednání bylo ze strany soudu prvního stupně řádně provedeno, pokud platí, že soud prvního stupně poskytuje zákonná poučení při jednání přítomným účastníkům. Za té situace, že soud prvního stupně jednal procesně relevantním způsobem v nepřítomnosti účastníků, pak, rozhodl-li soud prvního stupně ve věci po provádění dokazování a skončení jednání, přičemž je zapotřebí vycházet z předpokladu, že poučovací povinnost soudu dle § 119a odst. 1 o. s. ř. byla jím splněna bezezbytku, neboť, nebyl-li ze strany soudu dle § 119a odst. 1 o. s. ř. poučen účastník při jednání soudu výlučně jen proto, že se jednání neúčastnil a bylo možno jednat v jeho nepřítomnosti, nemůže úspěšně uplatňovat v odvolacím řízení nové skutečnosti a důkazy. Jak již bylo výše v důvodech tohoto rozhodnutí odvolacím soudem zkonstatováno, odvolací soud shledal, že soud prvního stupně měl splněny všechny podmínky pro své jednání v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

30. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud, postupem podle § 219 o. s. ř., odvoláním žalobce napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, kdy podle výsledku řízení by měl právo na účelně vynaložené náklady řízení žalovaný. Pokud tomuto žalovanému dosud žádné takové náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly, je z hlediska § 142 odst. 1 o. s. ř. správné rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

31. Jde-li o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

32. Z hlediska výsledku řízení je to opět žalovaný, kdo by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v odvolacím řízení. Za situace, kdy ani v odvolacím řízení tomuto žalovanému žádné účelné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je výše ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.