o nahrazení projevu vůle,

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v [adresa] zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného udělit souhlas s výstavbou garáží o vícero parkovacích stáních na pozemku parc. č. 1397/178 v k. ú. [adresa] v probíhajícím stavebním řízení sp. zn. [Anonymizováno] jako vlastník dotčeného pozemku parc. č. 1396/1 v k. ú. [adresa], včetně souhlasu s napojením na komunikaci, která se nachází na tomto pozemku. Současně bylo uloženo žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 21 482,85 Kč. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v řízení bylo zjištěno a je nesporným, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena plánovací smlouva a dle Dodatku č. 3 ke smlouvě se strany dohodly, že obchodní společnost ze skupiny společností [právnická osoba] v rámci budoucí výstavby vybuduje na pozemku parc. č. 1397/178 v katastrálním území [adresa] garáže o vícero parkovacích stáních. Současně bylo soudem prvého stupně zjištěno, že probíhá stavební řízení, v rámci něhož byl žalobce vyzván k doložení souhlasu/vyjádření žalovaného vydaného oddělením správy majetku a doložení rozhodnutí o připojení pozemku na komunikaci, které vydá [právnická osoba]. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalobce je aktivně legitimován jako účastník dané smlouvy, z níž odvozuje žalobce povinnost žalovaného v tomto řízení, z tohoto pohledu považoval soud prvého stupně za nerozhodné, zda žalobce je či není vlastník pozemku. Soud prvého stupně shledal, že smlouva není dostatečně určitá, povinnost souhlasu nebyla určitě sjednána, není zde vymezena žádná konkrétní podoba garáží, souhlas není ve smyslu stavebního zákona vyznačen ani na situačním výkresu dokumentace nebo projektové dokumentace. Za této situace tak tento souhlas nemohl být podkladem pro probíhající stavební řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm poukazuje na to, že základem nároku je Dodatek č. 3 plánovací smlouvy. Ve stavebním řízení žalovaný odmítá udělit souhlas jako vlastník veřejné komunikace, když z pozemku je nezbytné odbočit a sjet a pro přípravu tohoto sjezdu je nezbytný souhlas žalovaného. Ujednání ve smlouvě je dostatečně určité, stavební záměr byl dostatečně znám – odpovídá tomu dohodnutá platba 75 600 Kč jako příspěvek za nezbytný projekt ve výši 600 m za 1 m² dle zásad pro výstavbu města [adresa]. Autorem textu je žalovaný, bylo by nespravedlivé, aby nyní město argumentovalo tím, že dohoda je neurčitá. Podstatou dohody je jen to, že žalovaný výstavbu na pozemku žalobce povolí ve stavebním řízení, respektive, že nebude výstavbě garáží bránit a stavbu umožní, a to například tak, že nebude podávat námitky do stavebního řízení, nebo že vydá z pozice města a souseda nezbytné souhlasy, aby takové stavební řízení mohlo být vedeno a stavební povolení vydáno. Zdůraznil, že garáže se nestaví na pozemku žalované. Dále odvolatel poukázal na to, že samo město v jiném řízení z jiného ujednání daného dodatku plánovací smlouvy uplatňuje svá práva a bylo by nespravedlivé, kdyby město své nároky vymáhat mohlo a žalobce z téže smlouvy nikoli. Dále má odvolatel za to, že obsah budoucí smlouvy má určit soud podle § 1787 o.z. Žádal, aby rozhodnutí bylo změněno a žalobě bylo vyhověno, eventuálně, aby rozhodnutí soudu prvého stupně bylo zrušeno.

3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že odvolání není důvodné a žádal potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně. Poukázal na to, že stavební řízení se týká pozemku, který není ve vlastnictví žalobce. Pokud má stavba zasahovat i pozemek žalovaného, ohledně něho žádná dohoda uzavřena nebyla, neexistuje závazek žalovaného strpět stavbu na svém pozemku. Žalovaný může být leda zavázán nebránit stavbě na pozemku uvedeném v dohodě. Z dohody nijak nevyplývá závazek žalovaného strpět napojení stavby na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalovaného. Část odůvodnění odvolání se týká jiného sporu, který nesouvisí s danou věcí.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně je věcně správné a odvolání tak není důvodné.

5. Jde-li o skutkový stav v této věci, pak zásadně lze odkázat na skutková zjištění soudu prvého stupně, která soud prvého stupně správně učinil na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování.

6. Za této situace tak k rozhodnému skutkovému stavu zjištěnému v průběhu řízení před soudem prvého stupně lze shrnout, že žalobce a žalovaný sjednali [datum] Dodatek č. 3 k plánovací smlouvě uzavřené [datum]. V rámci těchto ujednání v části A bodu 7. se strany dohodly, že [právnická osoba] či jiná obchodní společnost ze skupiny společnosti [právnická osoba] v rámci budoucí výstavby vybudují na pozemku parc. č. 1397/178 v katastrálním území [adresa] garáže o vícero parkovacích stáních. Stavební řízení o vydání společného povolení na stavbu „řadové garáže v [adresa]“ probíhá u [právnická osoba] pod sp. zn. [Anonymizováno]. V rámci tohoto řízení vyzval [Anonymizováno] žalobce, aby v řízení o vydání společného povolení na stavbu garáží „na pozemku parc. č. 1396/1, 1397/178 v katastrálním území [adresa]“ odstranil „tyto nedostatky: 1) doložit souhlas se stavbou/vyjádření město [adresa] vydané oddělením správy majetku města, 2) doložit rozhodnutí o připojení pozemků na komunikaci vydané [právnická osoba]“ s tím, že nebudou-li nedostatky odstraněny, bude řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno. Stavební řízení bylo přerušeno.

7. Správné je i zjištění soudu prvého stupně o tom, že jako vlastník pozemku parc. č. 1397/178 v k. ú. [adresa] je evidována společnost [právnická osoba] a jako vlastník pozemku parc. č. 1396/1 v katastrálním území [adresa] je evidován žalovaný.

8. Odvolací soud při vydání svého rozhodnutí ve věci samé vycházel z toho, že předmět řízení je jednoznačně definován žalobními tvrzeními žalobce v žalobě, případně upřesněnými v rámci průběhu řízení, na základě nichž u soudu nevznikly žádné pochybnosti o tom, co ve skutečnosti je předmětem řízení. Z těchto tvrzení totiž jednoznačně vyplývá tvrzení žalobce o tom, že je žalováno nahrazení souhlasu žalovaného pro stavební řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] a tím, že má jít o nahrazení souhlasu žalovaného se stavbou žalobce, a to garáží o vícero parkovacích stáních na pozemku parc. č. 1397/178 v katastrálním území [adresa]. Byť bylo uváděno, že má žalovaný udělit souhlas jako vlastník pozemku parc. č. 1396/1 v katastrálním území [adresa], bylo vždy a opakovaně v žalobě i v dalších podáních a vyjádření žalovaného zdůrazňováno, že má jít o souhlas žalobce jen jako vlastníka sousedního pozemku, který je komunikací, s tím, že vlastní stavba je realizována jen na pozemku nikoli ve vlastnictví žalovaného parc. č. 1397/178. Současně bylo požadováno, aby soud nahradil i souhlas žalobce jako vlastníka této komunikace s napojením stavby na pozemku parc. č. 1396/178 na tuto komunikaci.

9. Taková tvrzení žalobce jsou způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti uvedená v žalobě, žádné pochybnosti o předmětu řízení nevznikly ani v souvislosti s přednesem a vyjádřeními žalobce u jednání dne [Anonymizováno] (i zde žalobce upřesňoval, že, je-li žalován souhlas žalovaného jako vlastníka pozemku, je tomu proto, že pozemek bude dotčen v souvislosti s úpravou pozemku, aby vozidla mohla zabočit do garáží, tedy zjevně v souvislosti s napojením stavby na komunikaci ve vlastnictví žalovaného). V této souvislosti nevznikly žádné pochybnosti o předmětu řízení ani po provedení důkazu výzvou [Anonymizováno] k doplnění náležitostí pro stavební řízení. I když je ve výzvě uváděno, že se vede stavební řízení o stavbě na pozemku „parc. č. 1396/1, 1397/178“, v kontextu s tvrzeními žalobce to není v rozporu, neboť žalobce uváděl, že pozemek parc. č. 1396/1 je stavbou dotčen jako komunikace, z níž má být do garáží vjezd, tedy v souvislosti s napojením stavby na komunikaci (ostatně výzva ani jednoznačně nevyzývá k předložení souhlasu vlastníka, neboť za lomítkem je uvedena také možnost splnění povinnosti předložením vyjádření města [adresa]). Konečně ještě i v odvolání žalobce několikrát zdůrazňoval a akcentoval, že stavba má být umístěna jen na „jeho“ pozemku, nestaví se na pozemku žalovaného, není tedy ani zapotřebí stavební záměr zásadně detailně popisovat a souhlas je žádán po žalovaném jen jako vlastníku veřejné dopravní komunikace na pozemku parc. č. 1396/1 v k. ú. [adresa], neboť z jeho pozemku je nutno odbočit a sjet, a proto musí být komunikace pro tento sjezd upravena.

10. I když soud není vázán doslovně žalobcem navrženým petitem, nýbrž z hlediska žalobního požadavku a formulace rozhodnutí soudu, musí vycházet z celkového obsahu žaloby, který by měl být v návrhu výroku soudu zásadně promítnut, je skutečností, že žalobními tvrzeními vymezený předmět řízení byl ještě utvrzen i navrženým obsahem petitu, neboť i z něj je dostatečně zřejmé, že se žádá souhlas žalovaného (jako vlastníka pozemku parc. č. 1396/1) se stavbou garáží na pozemku parc. č. 1397/178 v katastrálním území [adresa]. Dále je žádán souhlas vlastníka tohoto pozemku s napojením této stavby na pozemku parc. č. 1397/178 na veřejnou komunikaci (pozemek parc. č. 1396/1).

11. Z takto vymezeného předmětu řízení proto musel odvolací soud vycházet, neboť, jde-li o řízení sporné, je vázán nárokem, tak jak je vymezen žalobou. Byla-li tvrzení žalobce o rozhodných skutečnostech v tomto smyslu jednoznačná a nevzbuzovala-li žádné pochybnosti o předmětu řízení, nelze dospět k závěru, že by snad řízení trpělo z hlediska vymezení předmětu řízení nějakou procesní vadou, která by měla být postupem podle procesního předpisu odstraňována.

12. V průběhu řízení byl žalobce soudem prvého stupně řádně poučen dle § 119a odst. 1 o.s.ř., proto je odvolací soud v odvolacím řízení zásadně vázán principy neúplné apelace vyjádřené v o.s.ř. (zejména § 205a o.s.ř.). Uplatnil-li tedy žalobce v průběhu odvolacího jednání tvrzení o tom, že plánovaná stavba fakticky zasahuje i pozemek žalovaného nejen tím, že je třeba stavebně zřídit napojení na veřejnou komunikaci a je tedy zřizována i na pozemku ve vlastnictví žalovaného, jde z tohoto pohledu o tvrzení nové. Vzhledem k tomu, že tato tvrzení nesplňují žádnou z výjimek dle § 205a o.s.ř., nemůže k nim odvolací soud při rozhodování přihlížet a ve vztahu k nim nově zjišťovat skutkový stav věci.

13. Při právním posouzení této věci je vzhledem k předmětu řízení nutno vycházet z předpisů stavebního řízení, které byly účinné v době zahájení daného stavebního řízení (tedy v roce 2023), vzhledem k dalším novelizacím a nové právní úpravě stavebního řízení je na základě přechodných ustanovení k těmto předpisům zřejmé, že dané stavební řízení probíhá na základě právních předpisů, které byly účinné do [datum].

14. Odvolací soud se tedy nejprve zabýval tím, zda na základě tvrzených a zjištěných skutečností dané věci je po právu, aby žalobce žaloval po žalovaném souhlas s výstavbou garáží, tak jak je definováno v žalobě, a to formou nahrazení tohoto souhlasu v obecné rovině jen s odkazem na spisovou značku probíhajícího stavebního řízení.

15. Z hlediska stavebního řízení je také nutno konstatovat, že všechny otázky pro vydání stavebního povolení je oprávněn posoudit ve stavebním řízení příslušný správní orgán, obecný soud pro věci občanskoprávní nemůže do tohoto řízení zásadně ingerovat, kromě případů řešení občanskoprávních vztahů předpisy stavebního řízení předpokládaných (pro řešení tzv. občanskoprávních námitek).

16. Podle [Anonymizováno] (stavební zákon) v rozhodném znění, není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo zpráva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo. Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace.

17. Z citovaného zákonného ustanovení je tedy zřejmé, že pro stavební řízení je žalobce povinen dokládat souhlas jiné osoby tehdy, je-li stavba umístěna na pozemku této jiné osoby než stavebníka.

18. Tak tomu však v posuzované věci není. Žalovaný je žalobními tvrzeními, jimiž je soud z hlediska předmětu řízení vázán, označen jen jako vlastník „sousedního“ pozemku, když stavba se dle tvrzení žalobce na pozemku žalovaného nestaví. Taková osoba se sice dle předpisů stavebního řízení účastní, avšak její souhlas není pro stavební povolení vyžadován. Žalovaný je tak jen účastníkem řízení s právem podávat námitky, ty je však v kontextu všech podstatných okolností oprávněn a povinen posoudit ve stavebním řízení jen stavební úřad. Do této záležitosti tedy nemůže soud v tomto sporném řízení nijak zasahovat (zatím zde není vzhledem k výše uvedenému třeba vyžadovat od žalovaného nezbytný souhlas, a to ani na základě smlouvy, ani zde zatím není žádný postup správního orgánu, kterým by účastníky řízení na řízení ve věci občanskoprávní odkázal).

19. Již z tohoto důvodu není žaloba o nahrazení souhlasu žalovaného se stavbou na pozemku parc. č. 1397/178 v tento okamžik na základě tvrzení žalobce opodstatněná.

20. Nad rámec tohoto závěru je nutno v obecné rovině poukázat také na to, že v případě, kdy by stavba nestála na pozemku stavebníka a stavebník by své právo stavět na tomto pozemku odvozoval od smluvního vztahu s vlastníkem pozemku, pak by bylo podstatné, zda by již samotný smluvní vztah svým obsahem byl udělením souhlasu dle [Anonymizováno], případně, zda by mohl být jen podkladem pro opatření takového souhlasu pro stavební řízení tak, aby tento projev vůle vlastníka pozemku odpovídal požadavkům daného právního ustanovení. V takovém případě by však žalobce musel žalobou předložit taková tvrzení a důkazy, která povedou k závěru o povinnosti jiné osoby (vlastníka pozemku) souhlasit způsobem, který předpokládá ustanovení [Anonymizováno]. V dané věci však žaloba takovému nároku neodpovídala a jednoznačně směřovala k jinému předmětu řízení (souhlas žalovaného se stavbou na pozemku nikoli ve vlastnictví žalovaného).

21. Součástí žalobního návrhu byl i požadavek na nahrazení projevu vůle žalovaného ve vztahu k souhlasu s napojením stavby na pozemek žalobce jako veřejnou komunikaci (napojení výjezdu z garáží na pozemek parc. č. 1396/1).

22. Ani v této části však žaloba na základě rozhodných právních předpisů bez ohledu na smluvní ujednání účastníků nemůže být v daný okamžik opodstatněná.

23. Napojení stavby na veřejnou komunikaci je totiž rovněž právně řešeno předpisy správního práva v rozhodném znění a soud ve sporném řízení do rozhodnutí správního orgánu zásadně nemůže nijak ingerovat.

24. Podle rozhodných právních předpisů pro dané stavební řízení o připojení komunikace či nemovitosti a úpravě takového připojení rozhoduje v samostatném správním řízení dle [Anonymizováno] (o pozemních komunikacích) silniční správní úřad a před vydáním svého rozhodnutí si vyžádá stanovisko vlastníka komunikace.

25. V dané věci je tedy zřejmé, že o povolení takového připojení se rozhoduje v samostatném správním řízení, které dle rozhodných předpisů vede jiný úřad než daný stavební úřad v žalobcem označeném řízení pro povolení stavby. Žalobce přitom nežádá o nahrazení souhlasu pro takové zvláštní správní řízení silničního správního úřadu, nýbrž žádá o souhlas pro řízení vedené před stavebním úřadem. Takový souhlas je však pro dané správní řízení o povolení stavby vzhledem k rozhodné právní úpravě bezpředmětný.

26. Již z tohoto důvodu není žaloba, jde-li o nahrazení tohoto souhlasu, opodstatněná bez ohledu na smluvní vztahy účastníků řízení.

27. I zde je však nutno obecně poukázat na to, že dle rozhodné právní úpravy příslušný správní úřad vyžaduje „jen“ stanovisko vlastníka dotčené komunikace. Nejde tedy o to, že by pro řízení byl pro povolení nutný souhlas vlastníka komunikace, jak tomu bylo v době dřívější právní úpravy, proto zásadně bez dalšího není důvodné, aby pro toto řízení byl vyžadován souhlas vlastníka komunikace a není tak zásadně opodstatněné, aby v tomto smyslu projev vůle vlastníka komunikace byl nahrazován v občanskoprávním řízení (nedošlo-li ve správním řízení k situaci, kdy by účastníci byli odkázáni na sporné řízení při řešení nějaké občanskoprávní námitky).

28. Na základě výše uvedeného právního posouzení odvolací soud uzavřel, že není důvodné, aby v tento okamžik byl nahrazován projev vůle města [adresa], a to souhlasu žalovaného se stavbou garáží na pozemku parc. č. 1397/178 v katastrálním území [adresa], a aby byl nahrazován souhlas žalovaného jako vlastníka veřejné komunikace s napojením na komunikaci, která se nachází na pozemku parc. č. 1396/1 v k. ú. [adresa]. Pokud soud prvého stupně žalobu o nahrazení tohoto projevu vůle zamítnul, pak jeho rozhodnutí je věcně správné. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně jako věcně správné postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

29. Jako správné bylo postupem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně. Své rozhodnutí v této části soud prvého stupně zcela správně odůvodnil a správně vyčíslil vzniklé náklady řízení žalovaného. Na rozhodnutí soudu prvého stupně, respektive jeho odůvodnění, lze proto v plném rozsahu odkázat.

30. Náhrada nákladů odvolacího řízení přísluší podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. procesně úspěšnému žalovanému. Žalobce je proto povinen zaplatit vzniklé náklady řízení žalovaného. Ty představují náklady za právní zastoupení za 2 úkony se sazbou paušální odměny 3 700 Kč za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Dále je nutno připočíst náhradu hotových výdajů v podobě 2 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak představují náklady odvolacího řízení žalovaného, včetně daně z přidané hodnoty částku 10 043 Kč, proto odvolací soud uložil žalobci, aby žalovanému k rukám jeho právního zástupce tyto náklady řízení zaplatil.