o zaplacení 605 221,80 Kč s příslušenstvím

1. Soud prvního stupně shora citovaným rozsudkem rozhodl ve výroku I. tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 528 108 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 77 113,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 36 203,40 Kč, úrokem z prodlení ve výši 37 807,77 Kč, úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 604 321,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 213,80 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 47 905,33 Kč (výrok III.).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že žalobce jakožto věřitel (dále jen„ [příjmení]“) uzavřel s žalovaným jako dlužníkem dne 15. 7. 2019 smlouvu o úvěru, kdy dle smluvních ujednání poskytl žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Strany se rovněž dohodly na úroku z úvěru ve výši 7,90% ročně. Žalovaný celkem uhradil pouze 71 892 Kč. Následně dluh nesplácel řádně a ke dni 3. 3. 2021 žalobce dluh žalovaného zesplatnil. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak marně. Soud prvního stupně naopak neměl za prokázané, že by žalobce resp. [příjmení] dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud prvního stupně věc projednal a rozhodl při jednání dne 27. 6. 2022 bez přítomnosti účastníků řízení ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř., když se účastníci k jednání bez omluvy nedostavili. Soud prvního stupně nemohl nepřítomného žalobce poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Uzavřel, že z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno. Současně však soud prvního stupně nemohl žalobce poučit k doplnění tvrzení a označení důkazů, které by byly schopné prokázat, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování příjmů a skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným. Žalobce k tomuto v žalobě k těmto skutečnostem neuvedl nic. Soud prvního stupně by tak i v případě posouzení smlouvy o úvěru jako platné nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.).

3. Právně soud prvního stupně věc posuzoval dle § 2395 a násl. o.z. v limitech daných zákonem o spotřebitelském úvěru, § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 2993 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a posoudil smlouvu o úvěru jako od počátku neplatnou. Dále se zabýval, zda nedošlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o.z., a uzavřel, že žalovaný na neplatnou smlouvu uhradil pouze částku 71 892 Kč a dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok ve výši 528 108 Kč, o který se žalovaný bezdůvodně obohatil. Současně soud prvního stupně přiznal žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že splatnost soud prvního stupně dovodil od data 1. 12. 2021, vyšel-li z data odeslání výzvy k vydání bezdůvodného obohacení dne 20. 10. 2021 s určením data splatnosti do 3. 3. 2021 (§ 573 o. z.) a žalovaný je tak v prodlení od data dřívějšího, než od kdy žalobce požadoval nekapitalizovaný úrok z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení soud prvního stupně nepřiznal, když uvedl, že žalobce netvrdil nic, z čeho by soud mohl dovodit správnost výpočtu, a svou neúčastí u jednání se připravil o možnost poučení podle § 118a odst. 1 o.s.ř. i v tomto směru.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně (pouze proti výrokům II. a III.) si včasné odvolání podal žalobce. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nepředvídatelnost, resp. překvapivost rozhodnutí., pokud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno stran vzniku závazkového vztahu mezi účastníky a stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud prvního stupně vzhledem k neomluvené účasti žalobce i žalovaného na jednání soudu prvního stupně měl tento postupoval dle § 110 o.s.ř. a řízení přerušit. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, zatížil řízení vadou, když správně měl žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů vyzvat. Dále namítl, že úvěruschopnost žalovaného žalobce zkoumal dostatečně, když vyšel z průměrné mzdy žalovaného ve výši 33 750,40 Kč, která byla zasílána na účet žalovaného vedený u žalobce. Ověřil, že žalovaný nepodal návrh na oddlužení a není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo zatížení jeho majetku. Kontrolou přes systém CBCB ověřil, že žalovaný není v prodlení se splácením žádných závazků. Výše splátky poskytnutého úvěru činila 7 988 Kč a spolu s dalšími zjištěnými závazky žalovaného činilo nově jeho splátkové zatížení 19 155 Kč. Žalobce přihlédl k existenčním výdajům vzhledem k situaci žalovaného (typ bydlení, rodinný stav a počet osob v domácnosti) ve výši 6 980 Kč dle ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení dle dat Českého statistického úřadu a z pravidelných výdajů splátek u žalobce [příjmení] kapacita žalovaného tak byla naprosto dostatečná (33 000 Kč (příjem) – 6 980 Kč (ekonomika) – 19 155 Kč (splátky) = + 6 865 Kč. Dále uvedl svá tvrzení stran zkoumání existence uzavření závazkového úvěrového vztahu ve vztahu k námitce soudu prvního stupně o absenci digitálního podpisu žalovaného na úvěrové smlouvě. Navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a bude uloženo žalovanému nahradit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených

v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla, nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

7. V této části odvolací soud konstatuje, že nelze souhlasit s námitkou žalobce, že soud prvního stupně měl řízení při neomluvené absenci obou účastníků při jednání soudu prvního stupně dne 27. 6. 2022 přerušit. Soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení (§ 110 o.s.ř.). V dané věci bylo již nedoručením platebního rozkazu žalovaného a absencí jeho aktivního přístupu k řízení bylo zjevné, že mezi účastníky neprobíhají jednání, která by mohla vést k smírnému nebo mimosoudnímu vyřízení věci. Proto pokud by soud prvního stupně řízení přerušil, pouze by bylo řízení na krátkou dobu přerušeno, a žalobce by mohl ihned požádat o pokračování řízení. V této věci se takový postup jeví spíše jako snaha žalobce napravit nedostavení se k jednání soudu prvního stupně, tedy jen obcházení zákona a zneužití práva dle § 110 o.s.ř.

8. Při jednání odvolacího soudu žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného [příjmení] prověřila individuálně vyhodnocením informací z interních a externích databází, z bankovních a nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku. Dále doplnil, že vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval v žádosti (33 000 Kč). Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. [příjmení] se tak spokojila pouze se sdělením příjmů žalovaného, a další údaje ověřila v dostupných registrech, ze kterých zjistila, že nemá žádné další dluhy a z interních zdrojů zjistil jaké má závazky vůči ní.

9. Odvolací soud doplnil dokazování a z listiny nazvané„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ k žádosti žalovaného ze dne 15. 7. 2019 zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl příjem 33 000 Kč, který odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a [příjmení] stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu na 6 980 Kč. Dále jsou deklarovány úvěry žalovaného s novým splátkovým zatíženém včetně splátky [příjmení] poskytnutého úvěru 7 988 Kč, celkem 19 155 Kč.

10. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, jež uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodnění na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

11. S ohledem na datum uzavření smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je třeba konstatovat, že do právních poměrů projednávané věci dopadá, kromě z. č. 89/2012 Sb. (dále jen [příjmení]), i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, konkrétně z. č. 145/2010 Sb., jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně.

12. Podle § 9 z. č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, získaných i od spotřebitele, a, je-li to nezbytné, nahlédnutím od databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek, jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem, umožňujícím dálkový přístup. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

13. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno to, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje, tvrzené žadatelem o úvěr, tedy k prověření (doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, výpisů z účtů a další, a to včetně u těch situací, kdy dochází smlouvou k tzv. navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru již dříve věřitelem úvěrovanému poskytnutého. Konkrétně lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, a další.

18. Podle závěru odvolacího soudu tak lze v dané konkrétní věci účastníků plně přisvědčit závěru soudu prvního stupně o tom, že věřitel nedostojí řádně povinnosti, stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1), v platném znění k datu uzavření posuzované smlouvy, postupovat s potřebnou mírou odborné péče při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pro svůj kladný závěr jen z interního ekonomického modelu o životních výdajích žalovaného (který nadto v žádosti uvede výdaje částkou 0 Kč), přičemž na tomto závěru nic nemění to, že žadatel o úvěr není evidován v žádné databázi dlužníků.

19. Totiž již jen ze samotného zákonného textu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, jak je uveden výše, je třeba dovozovat, že posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr s odbornou péčí nepředstavuje ze strany věřitele pouze získání informace od žadatele o úvěr – spotřebitele; odborná péče předpokládá, že údaje, které žadatel o úvěr – spotřebitel - věřiteli uvedl, si věřitel ověří, resp. objektivně si je podloží minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, žádajícího o úvěr. Samozřejmě platí to, že je klíčové, aby věřitel z hlediska svého závěru o úvěruschopnosti žadatele o úvěr využíval veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnával se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi, ovšem, tyto informace, jak již bylo uvedeno výše, nemůže nikdy zcela ponechat jen v rovině ničím dále neověřených tvrzení o příjmech a výdajích. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele proto předpokládá zjištění, zda spotřebiteli po zaplacení pravidelné splátky úvěru zbude v jeho osobním rozpočtu dostatek prostředků na zajištění obvyklého provozu jeho domácnosti. Rozpočet spotřebitele je tak nutno analyzovat jak po stránce příjmů, tak po stránce výdajů.

20. Je-li tak v dané věci tvrzením samotného žalobce, jde-li o s odbornou péčí provedené posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) při jeho žádosti o další úvěr, že vycházel toliko jen z interního ekonomického modelu s využitím veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu, průměrných výdajích obyvatelstva v České republice, aniž by však kdy od něj žádal, popř. si je sám vyžádal, jakékoliv podklady, objektivizující údaje, zejména údaje o výdajích žalovaného, nákladech na bydlení a měsíčního příjmu domácnosti, pak je namístě uzavřít, že, nezkoumal-li žalobce výdaje žalovaného a spokojil-li se pouze výpočtem interního ekonomického modelu (bez zjištění skutečných životních nákladů a situace žalovaného) a nahlédnutím do registru dlužníků, statistickými informacemi, pak již jen tato zjištěná skutečnost bez dalšího postačuje k přijetí toho závěru, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, v důsledku čehož je dán závěr o tom, že je posuzovaná spotřebitelská smlouva, kterou se žalovaným uzavřel, odporuje-li § 580 odst. 1 OZ, neplatná; k této neplatnosti je pak namístě přihlédnout soudem i bez návrhu (§ 588 OZ).

21. Bylo-li pak dále zjištěno v řízení to, že žalovaný převzal od žalobce na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 600 000 Kč, pak je povinen tuto částku vrátit věřiteli podle § 2991 odst. 2 OZ, jako bezdůvodné obohacení.

22. V projednávané věci tak s ohledem na žalovaným uhrazenou částku ve výši 71 892 Kč závazek žalovaného z bezdůvodného obohacení činí částku 528 108 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

23. Odvolací soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ).

24. V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán.

25. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení.

26. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat doručení výzvy k úhradě dluhu ze dne 20. 10. 2021 žalovanému, která byla žalovanému doručena dne 25. 10. 2021 (ve smyslu § 573 o.z.) s výzvou k uhrazení do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 2. 11 2021. Následujícím dnem 3. 11. 2021 byl žalovaný s úhradou v prodlení.

27. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 342 Kč, jakožto úrok z prodlení za období od 3. 11. 2021 do 30. 11. 2021. Ve zbytku byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen.

28. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval proto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a za situace, kdy žalobce byl převážně úspěšný, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 47 905,33 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo]. V podrobnostech se zde odkazuje na správné odůvodnění výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně soudem prvního stupně, včetně jeho správného výpočtu.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu účastníků rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., v odvolacím řízení byl převážně procesně úspěšný žalovaný (když změna rozhodnutí soudu prvního stupně se týkala pouze části kapitalizovaného úroku z prodlení), kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.